Cestujeme - Zámek v Kuníně dodnes navštěvují

Zdroj: Český Rozhlas 7, Radio Praha. Všechna práva vyhrazena. © Copyright 1996, 2016 Radio Prague. Url: http://www.radio.cz/cz/clanek/119054
Cestujeme - Zámek v Kuníně dodnes navštěvují potomci jeho obyvatel
[ 2009-08-07 ] Autor: Zdeňka Kuchyňová
Zámek v Kuníně na Novojičínsku má za sebou pohnuté osudy, léta chátral, po jeho chodbách prý jezdili
vojáci na koních a při letos v červnu byl zasažen povodněmi. Neméně pohnuté jsou osudy jeho obyvatel, z
nichž nejznámější je hraběnka Marie Walburga, která zde zřídila proslulý výchovný ústav. O ní ale tentokrát
řeč nebude, podíváme se za dalšími majiteli kunínského zámku.
Zámek koupil olomoucký biskup z rodu Fürstenbergů a
věnoval ho svému bratrovi Ernstu Egonovi. Ten byl podobně
jako řada jeho příbuzných znamenitým národohospodářem.
Jako první člen rodu se vzal neurozenou ženu. Ještě před
sňatkem se narodil jeho syn zvaný Fritz. Patřil mezi nejlepší
závodní jezdce v rakouské armádě. Také on šel ve šlépějích
svého otce, porušil rodové zákony a vzal si prostou dívku, říká
kastelán Jaroslav Zezulčík.
"Když jsme po osudech rodiny pátrali, tak jsme oslovili prince
Johannese na zámku Vitoras v Rakousku, kde je hlavní sídlo
této rakouské větve. Neměli žádné portréty, ty naše kunínské
Fürstenbergy považovali za takové černé ovce rodiny. Přivedli
ženu z občanské rodiny a porušili přísné rodové zákony. Ale
žili pod ochranou slavného příbuzného arcibiskupa
olomouckého Bedřicha Egona Fürstenberga, zvláště ten jeho
synovec Fritz, Josef Friedrich. Ten si na zámek přivedl krásnou
ženu, dceru podkováře z Kateřinek u Opavy, Marii
Zdražilovou. Měla nádherné dlouhé vlasy. Máme krásné
portréty, které jsme získali nedávno, také její stříbrný hřeben
na česání vlasů, spoustu vzpomínek. Jak půjdeme do Vaitry,
tak princi Fürstenbergovi ukážeme také portréty jeho
příbuzných, které ani nezná."
v Kuníně Fritz proto odprodal rodině Bauerů a přestěhovali se
do vídeňského paláce. Naprosto vysílený bouřlivým životem
brzy zemřel a jeho krásná žena už se nikdy neprovdala.
"Její příbuzný nám prozradil, že se o ni ucházel bohatý
vídeňský velkouzenář a spáchal sebevraždu, protože odmítla
opětovat jeho lásku. Bezdětná stárnoucí landkraběnka byla
potom převezena před válkou na Opavsko. Celý vagon byl
tehdy přistaven, aby odvezl tetičku mezi její neteře. Tam pak
dožila svůj život na počátku války. Před lety se nám podařilo
najít dům, kde žila, kde ta jedna její praneteř ještě jako mladá
dívka česávala ty dlouhé vlasy své tety. Říkali jí důvěrně tantík
z německého tante, tak ta nám vyprávěla krásné příhody,
zrovna slavila devadesátiny. Když vyprávíme o česání,
ukazujeme její plášť na česání vlasů, hřeben a její portrét. Má
na něm delší vlasy než paní Vašáryová ve filmu Postřižiny.
Vyprávíme, že se žádná dívka nesměla objevit s kapsami. Ona
se bála, že v nich má schované nůžky a že ty vlasy jí budou
zkráceny. Takovou fóbii měla na kapsy. Neteře nám na zámek
poskytly stovky skutečně nádherných předmětů, které kdysi
zdobily zámek v Kuníně. Pak se objevily ve výbavě
vídeňského paláce a nyní opět zdobí stěny našeho zámku,
takže jakoby ti Fürstenbergové vůbec neodešli."
Znak landkrabat z Fürstenberga,
foto: www.zamek.kunin.cz
Victor Bauer, foto:
www.zamek.kunin.cz
Možná se dozví i další zajímavou rodinnou historii. Josef
Friedrich Fürstenberg totiž nadělal dělal velké dluhy a po smrti
kardinála už chyběla vůle rodiny Fürstenbergů je platit. Zámek
A stejně tak se zdá, že zámek neopustili ani další majitelé,
1
Zdroj: Český Rozhlas 7, Radio Praha. Všechna práva vyhrazena. © Copyright 1996, 2016 Radio Prague. Url: http://www.radio.cz/cz/clanek/119054
rodina rytířů Bauerů z Brna. Také pro ně byl spíše letním a
prázdninovým sídlem. Rodina Bauerů v 19. století velice
zbohatla těžbou černého uhlí a zakládáním cukrovarů. Zvláště
zajímavý byl poslední majitel zámku doktor Victor Bauer.
"Procestoval celý svět. Hovořil plynně všemi evropskými a
hlavními světovými jazyky. Obzvláště miloval Japonsko, Čínu.
Byl posedlý těmito zeměmi, propagátor obchodu. Člověk také
velice odvážný, protože už v roce 1910 si například pořídil
pilotní průkaz. Létal na letadle Etrichtaube. Když jsem to
letadlo spatřil v jednom vídeňském muzeu, tak jsem řekl, že
bych na to nesedl ani na zemi, natož ve vzduchu. Jakoby pegas
se vznášel na oblacích. Byl to také člověk, který se nechal
portrétovat Schiellem, Kokoschkou. Vyprávíme příhody o tom,
jak to bylo, když se ty obrazy nekoupily. Za první obraz od
Schielleho, který dnes zdobí galerii Belveder ve Vídni, tak za
to mohla jeho krásná manželka, také občanského původu,
krásná Greta, barová zpěvačka, která údajně vůbec neměla
pochopení pro moderní umění. Když Schielle zazvonil u dveří
jejich vídeňského bytu, Viktor Bauer nebyl doma a on nabídl
obraz k odkoupení. Manželka tehdy řekla památečnou větu, že
na tomto obraze poznává manžela pouze na základě
manžetových knoflíčků a obraz nekoupila."
Rodina Bauerů na zámku byla do roku 1945. Jak uvedl
kastelán Jaroslav Zezulčík, podařio se ji před lety najít. A v
roce 2001 přiletěli.
"Pátrání bylo velice složité. Ze Spojených států přiletěli po
atentátech v New Yorku prvním letem do Vídně, pak k nám do
Kunína přivezli příbuzné, ti nám přivezli fotografie, jak zámek
vypadal. Takže rodina se podílela velice významně na
rekonstrukci zdevastovaného zámku, na dohledávání sbírek a
loni jsme přivezli celý kamion sbírek, který našemu zámku
zapůjčil a částečně také věnuje vnuk našeho posledního
zámeckého pána pan doktor Ronald Riedel ze Salzburgu. A
také věnoval rodové písemnosti - deník Victora Bauera a také
inventáře zámku, které umožní dohledávat sbírky na území
naší republiky. Sbírky zámku v Kuníně jsou mnohem bohatší,
než byly na konci války."
Dnes na zámek jezdí Bauerové z celého světa. Kastelán
Zezulčík je v kontaktu i s rodinou Schindlerů, na zámek přijel i
hrabě Franz -Josepg Waldburg - Zeil, pravnuk Františka Josefa
a legendární Sisi. Účastnil se i uložení ostatků kunínské
hraběnky Walburgy. Zámek se tak probouzí k novému životu.
Přitom na počátku 90. let vypadal jako zřícenina a nechybělo
málo a byl srovnán se zemí. Na konci války v něm sovětští
vojáci jezdili na koních po hlavním schodišti, do obrazů bodali
bajonety a nábytek vyhazovali z oken. Pak následovaly
nájezdy lidí z okolí, kteří kradli zámecký mobiliář. Na zbytek
sbírek se zřítily stropy. Povolaná armáda pak vytahovala
obrazy ze sutin a vozila je do depozitářů hradů a zámků.
Zámek sloužil jako ubytovna statku, vývařovna i sklad léků.
Kunín však svůj zámek nedal a postaral se o záchranu této
jedinečné památky. Své brány pak návštěvníkům otevřel v
květnu roku 2004.
2