Text

SLEDOVÁNÍ ZMĚN KRAJINNÉ STRUKTURY PŘI OBNOVÉ KRAJINY
NARUŠENÉ POVRCHOVOU TĚŽBOU
Petr Sklenička
1. Úvod
Sledování změn krajin narušených povrchovou těžbou je významným podkladem pro
její následnou obnovu. Stav celkové přeměny krajiny je odborníky někdy nazýván jako „ztráta
paměti krajiny“. Ve výsledku dochází k devastaci původních ekosystémů, ke změně
hydrologického režimu, k převrstvení půdních horizontů a matečného substrátu a v neposlední
řadě ke změnám reliéfu. Destabilizovaná plocha ovlivňuje negativně též okolí mj. vizuálním
(estetickým) působením. Cílem rekultivace těchto ploch je jejich celková revitalizace, která ve
výsledku pozitivně ovlivní široké okolí.
Významnou charakteristikou v souvislosti se změnami těchto krajin je změna jejich
struktury vyjádřená kvalitativními změnami (land use changes) a změnami atributů krajinné
heterogenity. Sklenička a Lhota (2002a) chápou krajinnou heterogenitu jako kvantitativní
kritérium obnovy krajiny.
Atributy mikrostruktury krajiny v kontextu jejich historického vývoje jsou
významným podkladem v krajinném plánování. Jejich pomocí lze identifikovat relativně
homogenní etapy vývoje krajiny, relevantní zlomy evoluce a v neposlední řadě též formulovat
příčinné souvislosti tohoto vývoje. Výsledky těchto analýz jsou použitelné pro návrh nové
krajiny z hlediska kvantitativních a kvalitativních charakteristik i z hlediska kompozice.
Vyhodnocení vývoje mikrostruktury krajiny musí odpovědět na čtyři základní otázky
(Sklenička a Lhota, 2002b; Sklenička et al., 2004):
-
Jaké trendy určovaly vývoj ve sledovaném období?
Jaká byla míra změn relevantních krajinných atributů?
Jaké byly příčiny zjištěného vývoje?
Jaký byl stav před výskytem kauzálního faktoru?
Vyhodnocením dynamiky změn struktury krajiny získáme exaktní představu o
kontinuitě a stabilitě krajinných struktur. Plochy permanentních struktur, u nichž za sledované
období nedošlo k významným kvalitativním změnám (změna land-use typu) tvoří
nejvýznamnější část struktury krajiny z hlediska ekologického. Jsou logicky základním
skladebným kamenem ekologických sítí (ÚSES).
Význam kvantitativního chápání krajinné heterogenity je v literatuře široce uznáván
(Roth, 1976; Meentmeyer a Box, 1987; Mimra, 1993), např. při ohodnocování a srovnávání
kvality potenciálních chráněných území (Game a Peterken, 1984). Hlavní zásady tohoto
přístupu načrtl jako první patrně Hansson (1977), jenž vzájemně spojené elementy krajiny
v jejich souhrnu nazval „totálním systémem“ či Forman and Godron (1981), kteří chápou
krajinu jako heterogenní území složené ze souboru („cluster“) vzájemně komunikujících
(„interacting“) ekosystémů, jejichž prostorový „vzor“ se projevuje všude v rámci tohoto
území. Risser (1987) vystihuje heterogenitu jako vlastnost systému - směsi skládající se
z navzájem nepodobných či odlišných součástí nebo skladebných prvků v jejich „promíšení“
(„mixed“).
Užším vymezením je krajinná heterogenita chápaná jako stupeň pestrosti přítomných
typů prostředí („habitat“). Toto pojetí je běžné i ve stěžejních pracích principiálně operujících
s tímto pojmem v souvislostech krajinné ekologie či geografie (MacArthur a Wilson, 1967;
Forman a Godron, 1986). Krajinná heterogenita je potom dána jednoduše počtem
zastoupených typů elementů či ekosystémů. Reed (1983) takto dokonce explicitně definoval
1
heterogenitu pro potřeby své práce a prokázal její těsnou závislost na rozloze daného území.
Např. MacArthur a MacArthur (1961) zjistili, že druhová diverzita ptáků je lineárně závislá
na indexu diverzity hustoty listové hmoty daného porostu ve vertikální rovině, a to bez ohledu
na druhové složení vegetace.
Retrogresivní přístup při analýze krajinné struktury popisuje (rekonstruuje) situaci
v konkrétním okamžiku minulosti (Dirkx et al., 1992). Jsou-li k dispozici podklady, je vhodné
šetřit období před výskytem relevantní skutečnosti (např. před otevřením dolu či založením
výsypky).
2. Metoda
2.1. Studijní plocha
Studijní plocha Lítov je součástí Sokolovské hnědouhelné pánve v západní části České
republiky v blízkosti hranic se SRN. Celková výměra studijní plochy je 21,7 km2. Uvnitř
řešeného území jsou zahrnuty plochy přímo dotčené těžbou (výsypky), plochy nepřímo
ovlivněné těžbou (hydrologicky, vizuálně, …) a plochy neovlivněné.
2.2. Podklady
Použity byly písemné a statistické údaje, mapy a letecké snímky charakterizující
historický a současný stav.
Období kolem roku 1842 je graficky znázorněno na mapě stabilního katastru 1 : 2 880
(Trpák et al., 1999) z roku 1842, která obsahuje řadu relevantních údajů land-use typy
počínaje, vlastníky konče. Mapy jsou dále doplněné o řadu dalších písemných údajů, které
jsou shromážděny v tzv. fasciích. Mapy stabilního katastru jsou historickým grafickým
podkladem, který je k dispozici pro území celé ČR a který obsahuje údaje, relevantní
z hlediska land-use analýzy.
Další historický stav kolem roku 1952 (před započetím kolektivizace zemědělství) je
prezentován na leteckém snímku. Vyhodnocení tohoto leteckého snímku bylo dále doplněno
údaji z katastrálních map tohoto období (1 : 2 880), případné nesrovnalosti řešeny
v konfrontaci s písemnými údaji tehdejší evidence nemovitostí.
Aktuální stav byl zjištěn vyhodnocením leteckých snímků z roku 1998, doplněn o
údaje základních map 1 : 10 000, katastrálních map 1 : 2 000 a terénním šetřením.
2.3. Analyzované krajinné atributy
Mezi analyzovanými atributy, které charakterizují krajinnou mozaiku z hlediska její
heterogenity jsou:
Charakteristiky krajinné matrix
- vnitřní diferenciace matrix
- počet pozemků – n (No.)
- průměrná velikost pozemku - sa (ha)
- celková plocha PM (ha)
2
Charakteristiky permanentních krajinných struktur
- typová pestrost (zastoupení land-use typů) – R (No.)
- celková plocha – PP (ha)
- četnost krajinných prvků – Q (No.ha-1)
- průměrná velikost krajinného prvku – S (ha)
Charakteristiky interakce matrice a krajinných elementů
- index krajinné heterogenity - V
- relativní délka okrajů (ekotonů) – L (km.ha-1)
Mezi permanentní krajinné struktury byly zahrnuty tyto land-use typy: louky a
pastviny, sady a zahrady, lesy, rozptýlená zeleň, vodní plochy, vodní toky.
Relativní délka okrajů – L (km.ha-1) byla vypočítána jako celková délka rozhraní mezi
dvěma či více land-use typy vztažená k jednotce plochy. Průměrná velikost krajinného prvku
– S (ha) je aritmetickým průměrem ploch všech koridorů a enkláv uvnitř matrix. Četnost
krajinných prvků – N (ks.ha-1) je vyjádřena jako celkový počet enkláv a koridorů
permanentních krajinných struktur na jednotku plochy. Typová pestrost - R (ks) je počet
land-use typů, které se vyskytují v řešeném území.
Index krajinné heterogenity
Vztah pro určování heterogenity mozaik byl sestaven s ohledem na jejich biotickou
diverzitu. Heterogenitou v užším smyslu je ekosystémová pestrost elementů mozaiky.
Zmíněný vztah je matematicky dán vzorcem (Mimra, 1993)
V =
N
H
A H'
.
(1)
kde V je index krajinné heterogenity, N je počet elementů mozaiky, A je celková rozloha
mozaiky (elementů a matrix), H je skutečná ekosystémová (typová) pestrost elementů a H` je
potenciální typová pestrost elementů.
j
H = − ∑ pi . log pi
(2)
i= 1
kde pi je relativní počet krajinných prvků i-té kombinace daného land-use typu; j je celkový
počet kombinací.
2.4. Pořízení dat a jejich analýza
Letecké snímky, katastrální a topografické mapy byly interpretovány z hlediska landuse typů. Interpretace byla doplněna o terénní průzkum (současný stav území) a korigována
na základě písemných podkladů. Krajinná struktura byla vyhodnocena pomocí deseti land-use
typů, které odpovídají oficiálnímu českému klasifikačnímu schématu.
Mapy a letecké snímky byly skenovány jako rastry, transformovány a digitalizovány
jako polygony v geografickém informačním systému Topol for Windows, vs. 5,5. K plochám
a liniím byly připojeny atributy vyjadřující kvalitativní a kvantitativní vlastnosti krajinné
mozaiky.
3
Metodou sledování dynamiky změn struktury krajiny je „overlay analysis“, tedy
průnik dílčích vrstev charakterizujících mikrostrukturu krajiny v posuzovaných časových
obdobích v prostředí GIS.
3. Výsledky a diskuse
3.1. Změny využívání krajiny
Deset land-use typů (R = 10) bylo zjištěno v časovém intervalu mezi lety 1842 až
1998. Ačkoliv se jejich počet během tohoto hodnoceného období nezměnil, z hlediska
kvalitativního došlo ke dvěma změnám. První z nich je změna nevýznamná, kdy oproti roku
1842 se chmelnice (cca 1 ha) již dále neuplatňují jako zastoupený land-use typ. Druhá změna
je však již zásadní pro tuto oblast. Existence lomů a výsypek je výsledkem masivního nástupu
těžby hnědého uhlí od konce první poloviny dvacátého století.
Jako krajinná matrix byla v řešeném území pro období kolem roku 1842, resp. 1952
identifikována orná půda především vzhledem k jejímu dominantnímu zastoupení (44 - 45 %)
a relativně velké konektivitě. Ostatní land-use typy jsou v krajinné struktuře označeny jako
enklávy či koridory (krajinné prvky). Identifikace matrix je však problematická v roce 1998,
kdy jako dominantní vystupují tři land-use typy – les (27 %), lomy a výsypky (24 %) a orná
půda (21 %). Tabulka 1 ukazuje zastoupení jednotlivých land-use typů v řešeném území.
Tab. 1 Zastoupení land-use typů v řešeném území
land-use typ
orná půda
louky a pastviny
chmelnice
sady a zahrady
les
rozptýlená zeleň
vodní plochy
vodní toky
intravilán
cesty
lomy a výsypky
celkem
rok 1842
plocha prvků
počet prvků
ha
%
No.
%
950
44
1221
49
582
27
599
24
1
0
2
0
16
1
88
4
485
22
67
3
7
0
46
2
10
0
26
1
20
1
53
2
27
1
143
6
72
3
223
9
0
0
0
0
2169 100
2468
100
zastoupení
rok 1952
rok 1998
plocha prvků počet prvků plocha prvků počet prvků
ha
%
No.
%
ha
%
No.
%
984
45
425
25
464
21
36
4
447
21
255
15
345
16
188
21
0
0
0
0
0
0
0
0
76
3
123
7
54
3
95
11
411
19
95
6
594
27
127
14
36
2
499
29
36
2
249
28
4
0
10
1
8
0
14
2
4
0
23
1
4
0
29
3
37
2
101
6
107
5
84
9
30
1
170
10
29
1
58
7
140
6
21
1
526
24
5
1
2169
100 1722
100 2169
100
885
100
Z hlediska ekologické stability krajiny je významné zastoupení ekologicky relativně
stabilních krajinných prvků - permanentních krajinných struktur, jejich konektivita a interakce
s relativně labilní matrix.
3.2. Vývoj atributů krajinné heterogenity
Tabulka 2 udává atributy krajinné heterogenity těchto permanentních krajinných
struktur, matrix i krajinné mozaiky jako celku.
Tab. 2 Vývoj atributů krajinné heterogenity řešeného území
permanentní krajinné struktury
rok
PP
Q
S
ha
No.ha-1
ha
1842
1120
0,78
1,27
1952
978
1,03
0,97
1998
1041
0,67
1,48
krajinná matrix
PM
sa
ha
ha
950
0,78
984
2,32
interakce
L
V
km.ha-1
kr. heterog.
0,17
3,61
0,11
2,45
0,08
1,69
4
Jak je pouhým okem patrné z obr. 1 a explicitně z tabulky 2, nejvyšší krajinnou
heterogenitu vykazuje stav v roce 1842 (V = 3,61). Naopak nejnižší krajinná heterogenita
byla zjištěna v roce 1998 (V = 1,69). Index krajinné heterogenity poměrně dobře kopíruje
vývoj relativní délky ekotonů či počet prvků struktury krajiny.
Obr. 1 Vyhodnocení struktury krajiny v letech 1842, 1995 a 1998.
Poměrně dramatické snížení krajinné heterogenity lze přičíst dvěma hlavním příčinám.
První z nich je vývoj, který lze pozorovat v celé ČR (Sklenička, 2002), resp. v celé Evropě
(Fjellstad and Dramstad, 1999), a který je výsledkem průmyslové revoluce a následné
industrializace zemědělství. V ČR se k tomuto vývoji přidaly procesy kolektivizace a
socializace vesnice (50. – 60. léta) a hospodářské úpravy pozemků v 70. letech. Druhou
hlavní příčinou je vlastní těžba hnědého uhlí, především v její intenzivní podobě druhé
poloviny 20. století.
Obr.2 Vývoj dominantních land-use typů v řešeném území (PLS – permanentní krajinné struktury)
5
Obrázek 2 prezentuje dominantní kvalitativní změny využívání krajiny. Z výsledků je
patrné, že podíl permanentních krajinných struktur zůstává ve všech třech hodnocených
obdobích na stejné úrovni, ačkoliv v rámci jejich vnitřní struktury došlo mezi lety 1842 →
1952 → 1998 k výraznému poklesu zastoupení luk a pastvin 27 % → 21 % → 16 %. Snížení
výměry luk a pastvin koresponduje s celostátními trendy v průběhu 20. století. Opačný vývoj
vykazují lesy 22 % → 19 % → 27 %. Jejich znatelný nárůst mezi roky 1952 a 1998 lze
z velké míry připsat lesnickým rekultivacím dolů a výsypek. Z grafu je rovněž patrný rychlý
nástup důlní činnosti a jejích projevů 0 % → 6 % → 24 %, který byl mezi lety 1952 – 1998
prováděn na úkor především orné půdy 44 % → 45 % → 21 %. Úbytek orné půdy je
v rozporu s celostátním trendem za uvedené období a lze jej jednoznačně přičíst důlní
činnosti.
Tab. 3 Změny ve využívání krajiny mez roky 1842 a 1952 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha
byla změněna z původního land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec).
1952 →
cesty
chmelni intravilá louky a
ce
n
pastviny
les
orná
půda
rozptýle vodní
ná zeleň plochy
sady a
zahrady
vodní
toky
lomy a
výsypky
suma
1842
1842 ↓
cesty
x
chmelnice
1,30
x
15,22
6,57
x
0,54
louky a
pastviny
les
5,70
13,14
5,11
2,66
38,82
orná půda
9,07
8,33
174,41
22,08
rozptýlená
zeleň
vodní
plochy
sady a
zahrady
vodní toky
0,02
0,09
2,54
1,07
0,10
0,11
4,06
0,17
1,81
4,09
suma 1952
20,95
0
-42,25
-0,07
0,24
celková změna (ha)
954
celková změna (%)
44
1,11
3,54
5,32
64,06
0,04
intravilán
rozdíl
31,00
0,03
3,28
x
0,07
0,51
0,95
0,68
0,05
6,31
0,02
5,05
17,39
36,63
240,12
15,16
1,55
18,63
0,86
49,48
381,27
65,81
3,33
0,13
25,51
0,37
2,66
144,4
x
8,49
1,14
12,02
0,06
1,80
x
1,07
2,14
0,15
0,10
0,94
0,39
x
x
71,90
307,5
0,56
0,14
6,22
0,22
0,85
8,7
x
2,43
9,93
0,99
15,27
0,38
7,56
2,04
2,00
1,46
27,82
249,99
70,07
343,96
30,77
2,87
67,39
0,60
x
1,31
138,82
10,43 -131,28
-74,33
36,46
24,55
-5,83
57,46
-13,96
277,64
Tab. 4 Změny ve využívání krajiny mez roky 1952 a 1998 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha
byla změněna z původního land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec).
1998 →
cesty
1952 ↓
cesty
x
intravilán
1,03
louky a
4,53
pastviny
les
2,97
orná půda
7,85
rozptýlená
0,44
zeleň
vodní
plochy
sady a
1,36
zahrady
vodní toky
lomy a
1,86
výsypky
suma 1998
20,04
rozdíl
0,91
celková změna (ha)
celková změna (%)
intravilán
louky a
pastviny
3,82
x
6,50
2,25
2,80
x
4,05
0,97
123,46
2,94
0,52
80,25
0,75
0,63
9,14
1,39
0,55
2,36
12,84
2,07
43,56
0,91
23,00
144,33
4,11
x
114,60
14,57
16,18
x
1,19
2,83
11,92
x
3,97
0,42
0,20
0,80
10,42
1,31
0,09
0,58
1,39
0,06
24,06
8,38
10,05
0,30
3,02
39,21
0,86
18,10
0,14
1,91
287,24
180,6
102,91
-517,61
82,83
224,17
69,48 -102,41
1236
les
orná
půda
rozptýlen
á zeleň
vodní
plochy
vodní
toky
0,24
0,23
x
x
3,39
31,74
1,15
sady a
zahrady
5,98
3,76
lomy a
výsypky
suma
1952
4,77
5,04
88,23
19,13
13,35
326,58
54,82
287,19
7,86
106,64
620,52
30,59
0,10
2,22
3,17
50,34
1,22
65,16
0,63
x
0,06
0,22
x
28,91
-21,43
0,53
-0,69
451,4
386,24
57
6
Tab. 5 Změny ve využívání krajiny mez roky 1842 a 1998 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha
byla změněna z původního land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec).
1998 →
cesty
1842 ↓
cesty
x
chmelnice
intravilán
0,34
louky a
5,73
pastviny
les
6,48
orná půda
9,81
rozptýlená
0,05
zeleň
vodní
plochy
sady a
0,32
zahrady
vodní toky
0,29
suma 1998
23,02
rozdíl
-101,16
celková změna (ha)
celková změna (%)
chmelni intravilá louky a
ce
n
pastviny
les
62,98
11,80
14,27
x
36,71
5,00
x
15,12
35,32
0,26
orná
půda
rozptýle vodní
ná zeleň plochy
sady a
zahrady
vodní
toky
lomy a
výsypky
1,57
0,03
1,13
7,77
0,05
2,66
2,78
140,26
14,38
0,04
0,62
63,37
0,10
2,89
2,93
12,38
0,02
0,64
3,11
205,18
124,18
0,07
16,03
474,93
37,72
173,80
1,09
x
110,20
2,89
31,75
x
0,74
3,94
16,06
x
4,01
0,24
0,13
17,59
13,63
0,60
0,35
0,17
56,59
234,86
0,67
173,55
594,09
6,43
0,43
1,32
2,22
0,95
0,09
4,46
9,47
3,39
3,45
1,71
1,67
1,47
1,30
13,31
0,68
4,60
0 154,89 238,78
-0,07 138,86 -236,15
1428
5,36
279,69
106,14
1,47
114,99
-479,1
0,66
32,72
26,29
2,77
525,41
525,41
16,14
x
16,47
suma
1842
x
x
0,07
7,49
-1,98
0,24
50,03
36,72
x
1,18
-14,96
66
Obrázek 3 a tabulky 3 až 5 ukazují dynamiku změn struktury krajiny mezi roky 1842 –
1952, 1952 – 1998 a 1842 – 1998. Z výsledků je patrná velmi nízká míra kontinuity prvků
krajinné struktury, která se projevuje ve velkoplošných kvalitativních změnách v čase.
Mezi roky 1842 a 1952 (tab. 3) došlo ke změně využívání krajiny na 44 % plochy
řešeného území. Na těchto změnách se nejvíce podílí obousměrné přesuny mezi ornou půdou
a loukami či pastvinami a nastupující exploatace ložiska hnědého uhlí. Mezi roky 1952 –
1998 (tab. 4) došlo k celkové změně na 57 % plochy. Největší změny se týkaly orné půdy,
která byla nejčastěji transformována na lomy a výsypky, lesy, louky a pastviny. Významné
byly rovněž změny luk a pastvin do lesa a orné půdy. Tabulka 5 ukazuje změny za celé
posuzované období, tedy mezi lety 1842 – 1998. Pouhých 34 % plochy vykazuje kontinuitu
z hlediska způsobu využívání krajiny.
Obr. 3 Dynamika změn struktury krajiny ve sledovaném období
7
Hlavní příčinou relativně nízké míry kontinuity krajinných struktur (34 %) je v našem
případě důlní činnost, což potvrzuje mj. i porovnání míry kontinuity krajinné struktury
s intenzivně zemědělsky využívanou krajinou (Sklenička, 2002) nebo zemědělskou krajinou
v marginálních podmínkách (Horajsová, 2001 a další).
3.3. Doporučení pro krajinné plánování
Výsledky analýzy změn vývoje struktury krajiny v podmínkách sokolovské
hnědouhelné pánve ukazují nutnost formulace nadstandardních požadavků na krajinné
plánování, reflektující specifika této oblasti.
Plochy přímo narušené těžbou a ukládáním materiálu jsou ekologicky velmi labilní a
celkově negativně ovlivňují i své okolí. Pro urychlenou revitalizaci dotčených ploch je proto
nutné preferovat obnovu především ekologicky hodnotných ekosystémů na úkor původní orné
půdy. Les či louka jako matrix jsou vhodnější z hlediska větší konektivity území, neboť orná
půda je pro velké množství organismů biotickou bariérou.
Vzhledem k relativně vysoké monotónnosti krajiny, měla by nově navržená mozaika
zvýšit heterogenitu krajinné struktury, protože ta je jedním ze základních předpokladů
dosažení vysoké biodiverzity a tedy i ekologické stability krajiny. Důraz na vysoký podíl a
rovnoměrné rozložení (distribuci) permanentních krajinných struktur je výhodný též
z hlediska hydrologického a protierozní ochrany půdy.
Struktura krajiny se uplatňuje také jako významný atribut estetické hodnoty krajiny.
Návrh obnovy krajiny narušené povrchovou těžbou musí mít jasně definovaný krajinářský
motiv. Z tohoto hlediska může být návrh formulován dvěma hlavními směry:
- Rekultivovaná plocha má splynout s okolím - V takovém případě musí návrh struktury nové
krajiny z kvantitativního i kvalitativního hlediska korespondovat s aktuálními
charakteristikami území v širším kontextu lokality.
- Rekultivovaná plocha má vyniknout vůči okolí - Z hlediska kvantitativních nebo (a)
kvalitativních charakteristik struktury krajiny bude návrh nové krajiny kontrastní vůči
aktuálnímu stavu území v širším kontextu lokality.
Výsledný návrh nové krajinné struktury musí respektovat principy krajinné
kompozice, významné krajinné průhledy, horizonty body či koridory. Důraz je kladen
především na kulturně-historickou vazbu původních (historických i současných) a nových
hodnot.
Není-li možné zpracovat charakteristiky struktury krajiny pro celou pánevní oblast, je
nutné vyhodnotit údaje na území dotčené (rekultivované) lokality. V území přímo dotčeném
těžbou či ukládáním vytěženého materiálu je však možné vyhodnotit pouze historický stav
lokality, z doby před započetím těžby či před založením výsypky. Jelikož je nutné znát i
aktuální charakteristiky území, lze tyto zjistit analýzou srovnávacích (kontrolních) území
v okolí lokality. Při výběru srovnávacích území je vhodné se zaměřit na území, jehož
charakter historicky odpovídá dotčené lokalitě.
Geografické informační systémy jsou nástrojem, který umožňuje podrobnou analýzu
historických i současných grafických podkladů a zejména jejich vzájemné porovnání a
vyhodnocení změn v čase. Praxe ukazuje, že pouhé statistické údaje bez znalosti prostorového
kontextu jsou pro krajinné plánování nepostačující. Důkladná retrogresní analýza spolu s
vyhodnocením aktuálního stavu krajinné mikrostruktury jsou významnými plánovacími
podklady především v územích narušených povrchovou těžbou.
8
Poděkování
Tento příspěvek vznikl díky podpoře Ministerstva životního prostředí ČR (grant VaV
640/3/00) „Obnova funkce krajiny narušené povrchovou těžbou“ a Ministerstva zemědělství
ČR (grant NPV 1R44058) “Obnova mimoprodukčních funkcí zemědělské krajiny”.
Literatura
Dirkx, J., Hommel, P., Vervloef, J. 1992. Historische ecologie, een oversicht van
achtergronden en mogelijjke toepassingen in Nederland. Landschap 9 (1). 39-51.
Fjellstad, W.J. and Dramstad, W.E., 1999. Patterns of change in two contrasting Norwegian
agricultural landscapes. Landscape and Urban Planing, 45: 177-191.
Forman, R.T.T. a M. Godron (1981): Patches and structural components for a landscape
ecology. BioScience 31, 733 – 740.
Forman, R.T.T. a M. Godron (1986): Lanscape Ecology. J. Wiley and Sons, New York.
Game, M., G.F. Peterken, 1984. Nature reserve selection strategies in the woodlands of
Central Lincolnshire, England. Biological Conservation 29, 157-181.
Hansson, L., 1977. Landscape ecology and stability of populations. Landscape Planning 4,
85-93.
Horajsová, D. 2001. Analýza dlouhodobých změn struktury krajiny zemědělské krajiny
metodami GIS. Diplomová práce. ČZU Praha.
Meentmeyer, V., E.O. Box, 1987. Scale effects in landscape studies. In: Turner, M.G. (Ed),
Landscape Heterogeneity and Disturbance. Ecological Studies 64. Springer - Verlag,
New York.
MacArthur, R.H. a E. O. Wilson (1967): The Theory of Island Biogeography. Princeton
University Press.
MacArthur, R.H. a J. W. MacArthur (1961): On bird species diversity. Ecology 42, 594 –
598.
Mimra, M., 1993. Spacial Heterogeneity Assessment of Cultural Landscape. PhD. Thesis.
Czech Univ. of Agric, Prague. 202 pp.
Reed, T.M. (1983): The role of species – area relationships in reserve choice: A British
example. Biological Conservation 25, 263 – 271.
Risser, P.G. 1987. Landscape ecology: State of the art. In: M.G. Turner (ed.): Landscape
Heterogeneity and Disturbance. Ecological Studies 64. Springer – Verlag , New
York.
Roth, R.R. (1976): Spatial heterogeneity and bird species diversity. Ecology 57, 773 – 782.
Sklenička, P., Lhota, T.. 2002a. Landscape heterogeneity – a quantitative criterion for
landscape reconstruction. Landscape and Urban Planning, 58. 147-156.
Sklenička, P., Lhota, T.. 2002b. Verbesserte Landschaftsvielfalt nach Erneuerung einer
Tagebau-Folgelandschaft. Landnutzung und Landentwicklung, 43. 128-134.
Sklenička, P. 2002. Temporal changes in pattern of one agricultural Bohemian landscape
during the period 1938-1998. Ekológia (Bratislava), 21. 75-85.
Sklenička, P., Přikryl, I., Svoboda, I., T. Lhota. 2004. Non-productive principles of landscape
rehabilitation after long-term open-cast mining in Northwest Bohemia. Journal of the
South African Institute of Mining and Metallurgy, 104. 83-88.
Trpák, P., Trpáková, I., Pecharová, E., Pokorný, J., Lhota, T., Ripl, V., Šíma, M., Sklenička,
P.1999. Creation of Landscape of the Ohre and Bilina Basin: Chabarovice Area.
Report on Grant VaV/510/2/98/DU 07; Závěrečná zpráva za rok 1999.
9
Autor
Ing. Petr Sklenička, CSc.
Katedra biotechnických úprav krajiny
lesnická fakulta, ČZU Praha
10