Test YUKI 250 V3 Po prvý raz som toto zaujimavé vozidielko videl v

Test YUKI 250 V3 Po prvý raz som toto zaujimavé vozidielko videl v

Test YUKI 250 V3
Po prvý raz som toto zaujimavé vozidielko videl v marci na výstave Motocykl v Prahe. Vtedy
bolo na podstavci a sedeli na ňom vyzývavo sa tváriace mladé slečny. Neskôr, na výstave v
Bratislave, som si naň sadol a o pár mesiacov sme ho dostali na test.
Zoznámenie
Vyššie zámerne pišem „zaujimavé vozidielko“, lebo dizajnovo je natoľko originálne, že ho
niet s čim porovnať. Posed je podobný ako na čopri, kapoty sú ako z jogurta a podvozok je zo
skútra. A nie je to žiadny trpaslik, rázvor kolies je 1500 mm, takže V3 je dlhá ako týždeň pred
výplatou a vďaka slušným padákom a stupačkám je širšia ako väčšina motoriek. Predné
koleso je osemnásťpalcové a je na ňom stovka pneumatika, zadné má pätnásť palcov a
stopäťdesiatku gumu. Aj objemom motora táto V3 predbieha väčšinu skútrov – pod kapotami
pracuje dôkladne schovaný kvapalinou chladený štvordobý jednovalec s objemom 244 cm3,
ktorý dáva výkon 10 kW pri 6500 otáčkach a krúťak 17,6 Nm pri 7500 ot./min. Tie sa
prenášajú na zadné koleso cez klasickú automatickú odstredivú spojku. Veru tak, žiadne
kvaltovanie, iba absolútna pohodička ako na skútri...
Rádio!
Áno, na vé-trojke môžeš počúvať klasické rádio, svoje obľúbené mp3, ale aj kazety.
Reproduktory sú schované pod nádržou a kapotážou, zvonka ich nie je vôbec vidno. A majú
slušný výkon, na maxime revú ako o život, ale aj trochu skresľujú. Ovládanie týchto funkcii
zabezpečuje niekoľko dostatočne veľkých a prehľadných tlačidiel na nádrži. Rádio chytá
frekvencie na AM a FM vlnách, ladenie je automatické. Občas vypadáva signál – na motorke
nie je nikde viditeľná anténka, možno preto. Mp3 prehrávač funguje cez USB vstup, do
ktorého je potrebné napojiť osobný mp3 prehrávač s pesničkami. Kazetový prehrávač je
klasický, ako v autorádiu, má aj funkciu autoreverse. USB vstup a kazetový prehrávač sú
schované pod ovládacimi tlačidlami, pristup k nim je cez výklopný panel.
Jazda
Štartovať motor sa dá tradične až pri držani jednej z bŕzd a so sklopeným bočným stojanom.
Ten má na pristrojovke aj svoju kontrolku, čo je dobrá vec. Motor na voľnobežných otáčkach
beži tichúčko, pri väčšom okolitom hluku ho vôbec nepočuť ani necitiť. Ak po
predchádzajúcej jazde nebolo vypnuté rádio, tak pri zapnuti zapaľovania automaticky zapne
na rovnakej hlasitosti. Počas štartovania motora sa na chviľu vypne, aby bolo počuť motor.
Zohrievanie má priemernú dĺžku. Ako som spominal, bočák musi byť sklopený (čo je pri
variátore logické), takže buď si zatiaľ posediš na motorke,alebo ju hodiš na hlavný stojan. A
to je maturita. Ja som to radšej robil s pomocnikom, lebo samému sa mi to nepodarilo.
Teplomer chladiacej kvapaliny je priamo na pristrojovke, takže hneď je viditeľné, kedy
možno vyraziť. Okrem neho je tam samozrejme tachometer, zopár bežných kontroliek a aj
palivomer. Ten funguje dosť spoľahlivo a presne. Hneď vedľa neho je nenápadné, ale veľmi
užitočné tlačidlo – výstražné smerovky. A sú tu aj digitálne hodinky, ktoré za slnečného
svetla vôbec nevidno.
Tak pootočim rukoväťou a smerujem rovno do mesta. V3 s prehľadom razi vpred. Z
križovatky sa to dá odpichnúť ľavou zadnou na prvom mieste, ale iba za predpokladu, že ešte
počas červenej sa dalo dostať pomedzi autá až k čiare. Lebo do širky je to statný stroj,
vytŕčajú najmä padáky a stupačky, preto sa nie vždy dá v kolónach predierať vpred. Pruženie
je dosť tvrdé. Na rozbitých mestských cestách dáva rany do zadku, ale o to vhodnejšie je po
opusteni mesta, keď sa dostaneš na cesty, po ktorých sa dá tomu dávať okolo 80 – 100 km/h,
čo je pre tento stroj optimálna rýchlosť. Maximálka je kdesi málo nad 100 km/h, ale V3 sa citi
oveľa lepšie okolo tej deväťdesiatky. V bežnej mestskej a medzimestskej premávke to
znamená, že s prehľadom predbehneš väčšinu áut a nebudeš nebezpečne predbiehaný. Odpich
z miesta je razantný, veď na stovku sa dostaneš okolo desiatich sekúnd. Motor svoju prácu
odvádza dobre a nenamáha sa. Na predbiehanie stači mierne pootočiť rukoväť, žiadne
obtáčanie do nemoty. Ovládanie 164 kg ťažkého stroja je ľahké, ťažisko je nizko a navyše sa
to dá slušne klopiť. Na takúto jazdu sa dobre a rýchlo zvyká. Posielam veľkú pochvalu
konštruktérom za brzdy. Obe sú kotúčové, vpredu dvojpiestik a vzadu jeden piestik. Pracujú
bezchybne, dá sa na ne spoľahnúť. Zo 40 km/h som zastavil na zhruba deviatich krokoch (cca
6,3 m) a zo 60 km/h na asi sedemnástich krokoch, čiže asi po 11,9 metra. Obebrzdové páčky
sú nastaviteľné.
Von z mesta!
Áno, V3 nie je stavaná iba na jazdu v meste. Po práci zober ruksak, polovičku a choďte sa
niekam okúpať, najesť alebo choďte na ryby. Dobre sa povozite a bude vám pri tom hrať
rádio, čo je fakt ukrutná pohodička... Spolujazdec, pokiaľ to nie je dvojmetrový stokilový
chlap, sa má dobre. Na držanie má k dispozicii dve madlá po bokoch a jedno za sebou.
Stupačky sú na dobrom mieste, ale chýba im nejaká gumová plocha, aby sa z nich noha
nezošmykla ani pri daždi. Tvrdé zadné pruženie si pri jazde so spolujazdcom zvykne sem-tam
isť na doraz, ale to iba na väčšich nerovnostiach. Motor zvláda dvoch ľudi v pohode – na
vidieckych cestách sa perfektne povozite. Trošku mi pri takýchto výletoch vadila absolútna
absencia akýchkoľvek odkladacich priestorov. Nikde nič, ani pred jazdcom, ani pod sedlom.
Riešiť sa to dá kúpou originálneho prislušenstva alebo všetko vláčiť v bunde a v ľadvinke ako
ja. Aspoň malý priestor na mobil a peňaženku kdesi na nádrži by bol priam dokonalý! Po
peknom výlete treba tankovať. V tomto pripade to je ľahko zvládnuteľná vec, spotreba sa
pohybuje od 3,6 do 3,9 litra na stovku. Nádrž má 12 litrov, z nich sú asi tri litre rezerva. Keď
minieš aj trošku z nej, tankovať budeš približne každých 240 – 260 km. Palivomer ukazuje
stav nádrže presne, ručička klesá postupne a nemá odchýlky. Na tomto mieste musim
spomenúť tankovaci otvor. Ten je pod výklopným vekom, ktoré sa ťažko zatvára (chce to
cvik a trochu hrubej sily). Pokiaľ sa pozabudneš a pri otvorenom viečku otočiš riadidlá
doprava, odraziš ho. Takže na to treba dávať pozor. Všetky svetlá sú dobre viditeľné aj za
ostrého slnka, čo prispieva k bezpečnosti. Najmä smerovky je dobre vidieť a veľké koncové
svetlo je vo vnútri dobre štrukturované, takže vytvára dojem, akoby tam svietili moderné led
diódy. Predné svetlo bez problémov zvláda nočné presuny, aj diaľkové svieti pomerne slušne.
Záver
S praktickými a šikovnými vecami sa lúči ťažko. Tak som sa aj ja zmieril s tým, že po
odovzdani V3 budem musieť po meste zase kvaltovať a nebude mi hrať rádio. Úprimne
uznávam, že vo mne zanechala dobrý dojem. Z dielne Yuki je to vlajková loď, teda najdrahši
model. Jeho cena je 99 990 Sk, za ktoré dostaneš imidžové vozidlo, ktoré nie je tuctové a
bude ti každý deň slúžiť a robiť radosť. O jeho imidžovosti svedči aj to, že na ňom jazdi aj
prvý slovenský čierny bača Ibi Maiga.
Yuki 250 V3
Skútr nebo motocykl? Něco z prvního, něco z druhého. Zdálky působí mohutně až hřmotně.
Pojďme mu prohnat faldy. Čínská produkce jde mílovými kroky kupředu. V3 je toho
důkazem. Půjde design ruku v ruce s užitnými vlastnostmi?
Musím se vám hned na úvod přiznat, že už od výstavy Motocykl 2006 jsem měl v hlavě tu
podivnou směsici zvláštnosti až ošklivosti, pohodlí a techniky, motorky a skútru a já nevím
čeho ještě všeho, čím je nová Yuki 250 V3. S integrovaným rádiem, přehrávačem kazet a
MP3 může rovnou konkurovat Hondě Gold Wing. Tomuto mamutímu motocyklu je totiž
tento vesmírný skútr podobný ještě v několika detailech. Jemným žebrováním, ve kterém jsou
ovšem ukryty reproduktory, které změní v mžiku tento stroj v pojízdný jukebox a také
celkovou hmotou soustředěnou do přední části motocyklu.Prohlédněte si pozorně Gold Winga
a uvidíte, kde číňané brali inspiraci.
Ano, v případě Yuki V3 je možno spíše mluvit o motocyklu, něž o skútru. Napovídá tomu i
posaz, který je vyloženě motorkový. Široká, krásně tvarovaná řídítka, alá velké skútry od
Yamahy či Hondy se krásně drží a sedlo je opravdu velmi pohodlné. Solujezdec, v mém
případě manželka, si velmi pochvalovala zadní masivní madlo, o které se může vlastně i opřít
a dává pocit jistoty. Skútr jsem si přebíral v chladných dubnových dnech a motor byl téměř
úplně syrový. Ovšem i tak nádherně a plynule táhnul a do „červeného“ pole, které zde začíná
ve 110 km/h. Štítek nad kapličkou přístrojů ovšem odvádí svou práci perfektně a já jsem si ani
nevšiml, že na dálnici z Průhonic už lehce porušuji předpisy. Ubral jsem, abych si na sobotní,
úplně prázdné dálnici, prohlédl kompletní ovládání a všechny ukazatele.
Lehce jsem stlačil ovladač rádia a už to začalo. Pár řidičů se dokonce ohlédlo. Je až
neskutečné, jak čistý zvuk se line „odněkud“ zevnitř. Měl jsem chvílemi pocit, že mám
sluchátka. Věřte mi, to stojí za vyzkoušení! Podvozek, pneumatiky a brzdy se nedaly,
vzhledem k počasí, pořádně vyzkoušet a potrápit, ale musím říci, že vétrojka za celou dobu
nezaváhala ani na okamžik a brzdy se mi občas zdály až příliš ostré! ale je to věc zvyku…
Soudě podle názvu byste možná pod plasty očekávali vidlicový tříválec, ale to je omyl. Jedná
se opravdu o klasický skútrový pohon s motorem umístěným vzadu a bez nutnosti řadit
převodové stupně. V případě V3 je to vodou chlazený, čtyřdobý jednoválec, který dává výkon
až 10 KW, což na rozpohybování tohoto stroje bohatě stačí. O předjíždění se dá zvládat s
naprostou elegancí a jistotou. Radostí je ovšem rozjezd z křižovatky. Není tak ostrý, jako v
případě konkurentů z Itálie, ale je jemný a komfortní. Podsedlový prostor na přilbu, odkládací
přihrádky a spoustu praktických háčků a vychytávek, jako na maloobjemových skútrech tady
nečekejte. Koneckonců designu a masivnosti muselo něco ustoupit. Také jsem se trošku pral s
centrálním stojanem, ale mohl to být problém pouze testovaného exempláře.
Na závěr jsem si nechal tu nejzajímavější část testu. Nebývá tak často součástí tohoto
testování. Takový malý crash-test. Jel jsem po týdnu V3 vrátit a zrovna strašně lilo. Přede
mnou asi 60 km a navíc napříč celou Prahou v ranní špičce. jedu tedy do redakce, abych stroj
ještě nechal dofotit a doladit detaily testu, když tu najednou, z ničeho nic, po lehkém dotyku
přední brzdy, na kostkách a v louži…došlo k tomu, co jistě všichni očekáváte. Okusil jsem
tvrdost smíchovské dlažby a zároveň otestoval ty nádherné „padáky“ na stranách. Výsledek:
Řidič – řádná modřina na kyčli (kterou se manželce podařilo objevit až po třech dnech
utajovaného pokulhávání) a lehká oděrka na ruce. Jinak nic. Motocykl – ulomená stupačka.
Jinak NIC !!! Nepočítám – li lehce odřený padák a lehoučce výfuk. Dokonalá práce
ochranného oblouku. Celkový dojem – budete vypadat originálně a za dobré peníze se fajn
svezete a ještě pobavíte náměstí či náves večerní diskotékou. Za 89.900 to není špatné…
Pro MF Dnes testuje motocykly: Dalibor Gondík
Yuki 250 V3 - Žlababa
Už jste někdy potkali neurčitelné zvíře z večerníčku Mach a Šebestová? Já ne. Kdyby se tak
stalo, asi bych se cítil podobně, jako při setkání s Yuki V3.
Už na začátku sezóny mi volali yukisti, že na V3 se musím svézt, protože je to naprosto
zvláštní věc. A měli pravdu. Yuki V3 je motorka postavená kolem dvěstěpadesátkového
skútrového ústrojí. To znamená, že vůbec neřadíte, stejně jako na skútru. Ale cítíte se jako na
motorce, V3 není zákrsek. Když se k ní blížíte, jasně vidíte, že je na ní všechno jinak, než na
normální motorce. Design není ovlivněný ničím, co znám. Splývavé linie se vztahují ke
cruiser směru, ale hrany a oplastované tělo s cruiser stylem nesouvisejí. Nicméně slovo
moderní bych tady taky nepoužil. Spíš mi to připomíná reminiscenci na osmdesátá léta,
Suzuki Katanu a podobně. Asi bych ji viděl radši v nějakém svěžím odstínu, než v tmavé
skorojawské vínové, ale to je (kromě audiosystému, k němuž se dostanu) asi jediná výtka.
Design je totiž natolik zvláštní, že s V3 přitahujete pozornost kdekoliv zastavíte. Přední
světlomet velikosti menší televize, zadní lampa s chromovaným rámečkem, do jejíhož
červeného sklíčka byste natočili tak dvě pivka, dost lesklých hliníkových dílů, pohledná
zrcátka, to vše vám dává mix, nad kterým musíte chvíli přemýšlet. Robustní konstrukce s
obřími padáky na každé straně ve vás vzbuzuje důvěru. Ta s jízdou nepolevuje, naopak roste.
Po oživení čtvrtlitrového jednoválce začne V3 příjemně bublat a po rozjetí si už jen medíte.
Posaz je pohodlný, víc připomíná sezení na naháči než na cruiseru. Podvozek je stabilní a
žádné kroucení se nedostavilo. A to jsem na kroucení čekal – delší rozvor a tenké vidle, kdo
by to byl řekl, že to bude takové bytelné. Největší překvapení na mě čekalo v zatáčce – V3 se
ochotně naklání a hlavně dovolí dost velký náklon bez škrtání čímkoli. Bavíme se o stroji ze
skupiny pohodových posazů, ne o supersportech. A v téhle grupě je to nákloňák
bezproblémák. Brzdy ok (obě kotoučové), a to už jsem zažil u dospělých cruiserů páčku
zmáčknutelnou až k řidítku (zdravím Intruder M 800) bez nějaké jasnější odezvy.
Samostatnou kapitolou je rádio v místě mezi koleny (nádrž je pod sedačkou, takže tam žádný
úložný prostor nenajdete – škoda). Audiosystém je, dle informací na webu, vybaven MP3
přehrávačem, rádiem a klasickým kazetovým přehrávačem. Bez displeje nicméně netušíte, co
jste si naladili. Nenašel jsem ani zdířku na paměťové médium s MP3 a kazetu bych se do toho
kusu umělý hmoty bál strčit. Když jsem něco naladil, hrálo to obstojně, ale stanici to
neudrželo ani pár kilometrů. Kdyby to fungovalo, byla by to bomba. Použitý verk je ale pro
smích a spíš vás vytočí do běla. Když od něj odhlédneme, jako by tam nebyl, tak je V3
zajímavý stroj. Do města je variátor fajn, na cestách třináct koní zvládá rychlosti kolem
stovky, akcelerace slušná a je to natolik nezvyklá věc, že se s ní dá i machrovat. Pro
spolujezdce i pilota maximálně pohodlná, spotřeba 3 až 4 l béňa. Když si dáte tu práci a
naladíte na rádiu slušně hrající stanici, tak je příjezd k zahrádce u hospody interesantní.
Text: Petr Drnovský
- Motohouse
Yuki 250 V3 - z testu 250 ccm skútrů
Výhody: zajímavá konstrukce, dobrý dostatečně výkonný motor, komfort, všestrannost a
univerzalita
„Chytrá Horákyně“. Tedy zároveň skútr /má klasický skútrový motor/ i choper /uspořádání
sedaček a některé další prvky/ a také „silnice“ z té má prvky zbylé. Výsledek je kupodivu více
než dobrý. Díky nižší stavbě má i samozřejmě i níž těžiště, vzhledem ke skútrové automatice
je snadný i na ovládání a pohodlný i v městském provozu. Ke komfortu přispívá i
audiosoustava, za kterou by se nemuselo stydět ani leckteré auto. „Na palubě“ můžete také
používat MP3 či magnetofon. Jestliže hledáte stroj pro zábavu, ale i městský provoz či
nedělní vyjížďky pak můžete o V3 vážně uvažovat. Díky nízké stavbě a skútrové automatice
je vhodný i pro holky. To že snadno dosáhnete na zem samozřejmě přidá na pocitu bezpečí.
V3 je klasický případ výborného poměru cena výkon. Za šedesát devět tisíc byste jen těžko
hledali model, který by byl tak vybavený a bezesporu zajímavý. Je určen převážně těm, kteří
se nespokojí s běžnou konvencí a rádi se odlišují od okolí. Výhody: zajímavá konstrukce,
dobrý dostatečně výkonný motor, komfort, všestrannost a univerzalita Nevýhody: absence
displeje rádia
Text: www.itest.cz
Yuki 250 V3 - Ryborak
Je jako princezna Koloběžka: skútr-neskútr, cruiser-necruiser. Co to tedy vlastně je a kam tím
Yuki míří? Hledali jsme odpověď v krátkém testu dvěstěpadesátky V3, nejodvážnější novinky
čínských výrobců.
Výrobce jej má mezi skútry a svou technikou tam také patří – motor pod sedlem, variátor a na
řídítkách páčky brzd. Tím to ale končí – nádrž máte mezi stehny, nohy na „stupačkách“,
ochrana před špínou cesty skoro žádná a pod sedlem tak akorát nářadí. Čínská variace na téma
„čtvrtlitrový GoldWing s variátorem“ ale kombinuje ještě další styly. Zatímco zadní partie
připomínají cruiser, střední část včetně světlometu se štítkem spíše starší japonské litrové
cesťáky. Hřbet „nádrže“ s ovládacími tlačítky standardní audiosoustavy (rádio, kazeta, MP3)
a vyšší plastem krytá řídítka pak zase evokují velké cestovní BMW.
Někdo to odsoudí, někomu může přijít odvaha kombinovat sympatická. To je věc vkusu.
Čínskému výrobci CF Moto se nedá upřít snaha o výrobu osobitého stroje, ale celek
pokulhává v řadě detailů a zpracování. Jízda na V3 je pro řidiče mnohem příjemnější než na
řadě jiných čínských motocyklů, protože se tu střední postavy celkem dobře usadí, skryjí za
štítek a neruší je žádné vibrace, tolik typické pro jiné případy. Spolujezdec je na tom s
nohama vysoko výrazně hůř. Váha naší zkušebny naměřila 184 kg pohotovostní hmotnosti.
To je na 14 koní dost, a tomu odpovídá i dynamika jízdy. Podvozek je měkký a podtlumený –
přední vidlice rychle odskakuje a zadní jednotky jdou ve dvou často na doraz. Na druhou
stranu je šasi přiměřeně stabilní a vzhledem k hmotnosti i ovladatelné. Brzdy nejsou špatné,
jen s rostoucí teplotou jejich výkon trochu klesá.
Audio vyhoví do 60 km/h. Ovšem za ty peníze je to velká „machrovina“. Dobré hodnocení
mají madla. Body se ztrácejí za nudný a fádní přístrojový panel s malým a na slunci absolutně
nečitelným displejem. Výklopný stojan má bezpečnostní vypínač a nechybí ani centrální
stojánek. Dostat na něj V3 ale chce grif a trochu síly. Za předpokladu, že se zájemce o čínský
motocykl už předem smiřuje s určitými prohřešky proti dílenskému zpracování, může být V3
alternativou cestovním strojům třídy 250 cm3, trochu excentrický a pro nespěchavé i
přijatelný. Cena je na první pohled lákavá, ale vzhledem k objemu a nastavení českých
řidičáků (plus občasné akce japonských výrobců) se „dvěpade“ za devadesát zase trochu
dostává „mimo mísu“.
Text: Pavel Suchý
- Supermoto, Červenec 2006
Yuki 250 V3 - Malá motocyklová revoluce
V automobilovém průmyslu Vás dnes jistá záměna terénních aut s vozem druhého typu
nemůže překvapit, co se ale motorek týká, je situace poněkud jiná. Zatímco automobily typu
SUV ovládají pomalu český trh, na první motocyklový „crossover“, který by spojoval výhody
a především jízdní vlastnosti skútru se silou a elegancí cestovního chopperu se stále čeká.
Tedy alespoň čekalo.
Na český trh přichází zajímavá novinka ze stáje YUKI. Pod téměř mystickým označením V3
se ukrývá designově velice zajímavý motocykl, který přejímá nejlepší vlastnosti ze skútrů a
chopperů a vytváří tak nový motocyklový segment, který je určen pro všechny, kteří chtějí
nejen výkon a užitnou hodnotu, ale také elegantní vzhled a luxusní výbavu. První, co Vás na
tomto stroji nové generace zaujme, je rozhodně design. Bohaté chromování a velká kola,
perfektně tvarově vyvedená a účinná kapotáž, masivní přední světlomet s čirou optikou a
celkový dobrý dojem doplňující pohodlné sedlo, které rozhodně oceníte při dlouhých
vyjížďkách. O Vaši bezpečnost se stará přední a zadní kotoučová brzda a pohodlí zajistí
elektrický startér a převodovka, vybavená variátorem. Dostatečný výkon dodává vodou
chlazený jednoválcový motor o obsahu 250 ccm, který rozhodně nemá problém relativně
lehkou motorku rozhýbat. Do nadstandardní výbavy, která jistě potěší hlavně mladší
jezdeckou generaci, patří bezpečně uložený palubní audio systém, který je vybavený MP3
přehrávačem, rádiem a klasickým kazetovým přehrávačem. Za zmínku také stojí dálkově
ovládaný příplatkový alarm a startér. Dobré jízdní vlastnosti a ovladatelnost z YUKI V3 dělají
motocykl, který nemá konkurenci ani ve městě a ani na silnici.
- Deník Metro