Poslední číslo škol. roku 2015-16.

Ročník VII., číslo 3
G UL Á Š
BEAT SISTERS
Koncert Beat Sisters ve středu prvního června, tedy
na MDD se mimořádně vydařil. Na žácích bylo poznat,
že se na koncert těší a jsou také rádi, že si na chvilku
odpočinou od učiva.
UVNITŘ TOHOTO
VYDÁNÍ:
BEAT SISTERS
1
HOROROVÁ POHÁDKA
3
HÁDÁME S GULÁŠEM
5
NONSENSOVÁ POEZIE
7
Koncert se konal v sále České pojišťovny. Playlist
Beat Sisters zahrnoval především rock a hrály se hity
šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Když Beat Sisters hrály duet Marie Rottrové a Ozzyho
Osbourna Lásko voníš deštěm, několik učitelů a dokonce i pan ředitel zatlačili slzičku dojetí.
U poslední písně už skoro všichni diváci stáli a tleskali a zpívali jako pominutí. Atmosféra byla úžasná.
Beat Sisters sklidily velké ovace a my budeme doufat,
že tomu tak bude i na budoucích koncertech.
Naty Veselá, 6.C
A co nám na sebe holky prozradily, si můžete přečíst v našem rozhovoru.
ANKETA
8
Kdy jste založily kapelu?
BAVÍME SE S GULÁŠEM
PREZIDENT V BEROUNĚ
ZÁHADY NA TOČNÍKU
BAVÍME SE S GULÁŠEM
Před dvěma roky.
Proč jste založily kapelu?
Máte rády školu?
Protože jsme chtěly.
Adéla a Agáta: NE!
Chodíte na nějaké kroužky? Na jaké?
9
10
Vendy: ANO. Není špatná.
11
12
Čím chcete být, až dostudujete?
Adéla: Ano, na kytaru, zpěv a na
angličtinu.
Chtěli bychom se nadále věnovat kapele nebo hudbě.
Agáta: Ano, na bicí a na angličtinu.
Vendy: kdyby nám to nevyšlo, tak já bych šla na práva
Vendy: Ano, na basu a na angličtinu.
a stala se právničkou.
Který máte nejraději?
Proč právě název kapely Beat sisters?
Adéla: Kytaru.
Protože máme rady Beatles a obdivujeme je.
Agáta: Bicí.
Vendy: Basu.
Klára Bičanovská & Bety Frydrychová, 6.C
REPORTÁŽ
Stránka 2
HRNČÍŘSKÉ TRHY V BEROUNĚ
Další už tradiční událostí Berouna,
která tentokrát proběhla na začátku
května, jsou hrnčířské trhy. Konají se
dvakrát do roka, ale jak to celé vzniklo? Guláš vám to přiblíží.
V době Karla IV. začal rozkvétat Beroun a jeho řemesla. Středověcí obyvatelé Berouna byli proslavení hlavně
jako hrnčíři. V širší povědomí vešli
hrnčíři zejména tzv. berounským zbožím, červeně zbarvenou keramikou,
zdobenou bílými přírodními motivy, z
níž se pilo při korunovaci krále Matyáše v roce 1611 a oblíbil si ji i císař
Rudolf II. či Vilém z Rožmberka.
Tato keramika se v 16. a 17. století
nevyráběla nikde jinde než právě v
Berouně. Repliky této unikátní berounské keramiky je možné zakoupit v
městském informačním centru na
Husově náměstí. V dnešní době se v
Berouně staly tradicí již každoročně
pořádané Hrnčířské trhy a Jarní hrnčířské a řemeslné trhy, na kterých návštěvníci najdou nejenom repliky zmíněné berounské keramiky, ale širokou
nabídku keramiky různých technik od
hrnčířů z celé republiky i zahraničí.
Než se vydáme na trhy tak bych vám je
rád trochu přiblížil. Slyšeli jste o keramickém muzeu v Berouně? Pokud ne,
dozvíte se o něm v našem časopise.
Muzeum se poprvé otevřelo pro veřejnost v únoru loňského roku, v budově
jsou výstavy renesanční berounské
keramiky, kterou si zde můžete také
prohlédnout. Někdy, např. při hrnčířských trzích se pořádají krátkodobé a
prodejní výstavy, přednášky atd.
Muzeum sídlí v Reinovském domu,
který byl postaven pravděpodobně
začátkem 18. století. Dům leží těsně u
středověkého městského opevnění a
jeho součástí je pozůstatek strážní věže
- bašty z přelomu 13. a 14. století.
Dnes je majetkem města Beroun, které
jej do vlastnictví získalo v havarijním
stavu. Díky dotacím z fondů Evropské
unie pro regionální rozvoj se stavbu
podařilo citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti.
Když se konají hrnčířské trhy, tak nesmí chybět ani Koláče Fest.
Koláče fest proběhl první květnovou
sobotu 7. 5. Souběžně s jarními Hrnčířskými trhy, na které se jako obvykle
sjeli hrnčíři a keramici z daleka, vystoupily na Barrandově náměstí nejrůznější kapely a sbory, návštěvníci se
opět mohli bavit soutěžemi o nejlepší
koláč a také na utkání v pojídání koláčů od Berounských hospodyň, které
se vždy rády pochlubí a soutěží se
svým pečivem, které mohly donést na
místo konání do 13:00. Hodnocených
koláčů musely být minimálně tři kusy.
Hlavní cenou pro vítěze byla uzená
kýta od řeznického mistra Kamila
Alferyho z uzenářství u horní brány a
pamětní list.
Jan Pham, 8.C
Stránka 3
HOROROVÁ POHÁDKA
Díl I.
Část první
Dnes vám budu vyprávět o dívence Lauře,
která měla nespočet
kamarádek a milovala panenky, takové ty s porcelánovou
hlavičkou, oděné do honosných barokních rób.
Měla dlouhé jemné lokny barvy meruněk a její jemný obličejík zdobily velké zelené oči
s dlouhými řasami a zakulaceným obočím. Její maminka
vypadala téměř identicky, ale
otec měl husté rovné vlasy
v barvě
srsti
těch
nejtmavších
vraníků.
Oba
rodiče ji velmi milovali, ale
Laura měla raději maminku,
protože otec byl hrubý a někdy se opíjel. Lauře by sice
nikdy neublížil, ale matku
občas bil. Laura se ho bála,
ale přesto ho měla ráda.
Bylo právě třináctého června
1952, když Laura slavila první kulaté narozeniny, na které se dlouho těšila. Od maminky dostala šaty s volánky
a od otce dostala nádhernou
plavovlasou panenku. Byla
oděná
do
růžové
róby
s mnoha spodničkami, dlouhé blonďaté lokny jí splývaly
až na ramena. Obličej měla
jako anděl; plné růžové rty,
nad nimi jemný nosík a ještě
výše velké chladné modré
oči. Laura si ji okamžitě zamilovala, ale jakmile ji vybalila z hedvábného balicího
papíru, po jejím podkrovním
pokojíku se rozlila vůně růží,
která začala dívku skoro až
dusit. Laura se tím ale nijak
nevzrušovala, jen otevřela
okno a panně dala jméno Rosemary.
Večer,
když
se
ukládala ke spánku, se podkrovní
místnůstkou znovu
rozlila štiplavá vůně růží a to
už jí intuice začínala napovídat, že není něco v pořádku,
ale znovu jen otevřela okno.
Zhasla lampičku na nočním
stolku, zavrtala se do zatuchlé
deky a ponořila se hluboko do
oceánu svých snů. Spala velmi
tvrdě, ale v noci ji probudilo
slabé klepnutí čehosi o studenou podlahu. Trhla sebou a
s doširoka otevřenýma očima
se pomalu sunula do druhého
rohu pokoje. To cosi, co spadlo
na podlahu, bylo Rosemaryiino
paraple. Lauře přeběhl mráz po
zádech, protože Rosemaryiina
ruka, v níž ještě před chvílí
bylo pevně přilepeno paraple,
byla zaťata v pěst. Na hřbetu
panenčiny ručky vystupovaly
šlachy a žilky, to Lauru vyděsilo natolik, že se o ni v jedné
chvíli začaly pokoušet mdloby,
musela se opřít o malý šatník
s šuplíky z třešňového lakovaného dřeva.
Když se trochu vzpamatovala,
začala se nejistou chůzí posunovat zpět k posteli. Před Rosemary se zastavila a upřeně ji
pozorovala. Asi půl minuty na
Rosemary jen otupěle zírala,
ale potom se začala zaměřovat
na detaily. Když svým pozorováním dospěla až k panniným
rukám, začaly se jí zvedat
chloupky na rukách; v ruce jí
už znovu zelo modré paraple.
Laura vyjekla a pro jistotu se
musela štípnout, jestli se jí to
jen nezdá. Ale to ji zabolelo a
kolem štípnutí se jí udělal červený flek.
Bylo jí jasné jen jedno; Rosemary se musela pohybovat
p o m í s tn o s t i , p r o t o ž e n e ž L a u r a o m d l e la , l e ž e l o p a r a p l e n a
z e m i v e d l e p o l i č k y n a kn ih y , n a
níž stála Rosemary.
L a u r a s e r e z i g no v a n ě r o z p l á c l a
na posteli a nepřála si nic jiného než usnout. Když konečně usnula, po chvíli se probudila a na břiše jí stála Rosemary, držela v ruce nůž a
v jejích nemilosrdných očích se
zračila zloba s hněvem dohromady. Když Rosemary Lauře
položila nůž na krk a začala na
něj tlačit, Laura se probudila;
nyní už doopravdy. Prostěradlo
s e j í l e p i l o k z á d ů m a na č e l e
měla kapičky ledovéh o potu.
Těžce se zvedla z postele a
odšourala s e k prádelníku, aby
si
vzala
čisté
prostěradlo
z bílé hrubé látky. Převlékla si
postel, omyla se a šla si připravit snídani. Dala si míchaná
v a j í č ka n a c i b u l c e . R o z h o d l a
se, že na prožitou noc už nebude myslet. Řekla si, že to
asi stejně byl jen moc živý sen.
U m y l a ta l í ř a r e n d l í k a r o z h o d la se, že si bude jen číst svou
oblíbenou knihu Bylo nás pět.
Oba její rodiče zrovna byli
v p r á ci ,
matka
pracovala
v továrně na oděvy a otec byl
zedník. Laura nechodila do
školy, protože to tehdejší poválečný režim zakázal, ale maminka ji naučila číst.
Pokračování na straně 7
Naty Veselá, 6.C
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
ROZHOVOR
Stránka 4
INDICKÝ ŘÍMSKOKATOLICKÝ KNĚZ OTEC GEORGE BIJU
Narodil se 12. března 1980 v Ayyampuzha v Kerale v Indii ve zbožné křesťanské rodině. V současné době působí v
keňském Nairobi. Setkala jsem se s ním při jeho přednášce v Králově Dvoře a požádala ho o rozhovor.
Slavíte u vás Vánoce (v Africe)?
Slavíte svátek mrtvých — dušičky?
Ano Vánoce také slavíme
Ano slavíme ho u nás.
Jak je u vás slavíte?
Jak ho slavíte?
Jako v Čechách, ale máme tu takový zvyk. Že na
začátku prosince se všichni sejdeme, každý napíše
na papírek své jméno, hodí ho například do klobouku, ten se potom zamíchá a lidé losují. Vylosují si
jméno a nikomu ho neprozradí a modlí se za něj 25
dní a potom mu dá dárek.
Je to v podstatě stejné, jako u vás.
Jak jste se stal knězem?
Myslím, že bůh mě svedl na tuto cestu. Ale
také je pravda, že už jako malého mě přitahovali knězi. No a sloužil jsem 5 let jako
ministrant a stal se knězem.
Máte rád Velikonoce?
Ano mám je rád. A podle mě by se měly Velikonoce
slavit víc než jednou za rok.
Máte ještě nějaké zvyky?
Ano máme jich spoustu, protože u nás v Africe máme
kmeny a každý kmen má jiný zvyk.
Líbí se vám v ČR?
Ano líbí, je to tu jiné než u nás. Je to pro mě nová zkušenost
Klára Bičanovská, 6.C
MÁJOVKA
JE TĚŽKÉ UDĚLAT ROZHOVOR?
Je Máj,
lásky čas,
milenci se pod třešní líbaj.
Myslím si, že takovou to otázku si nekladete každý den, ale věřím, že většinu z vás
by zajímala odpověď.
Šeřík se o svou vůni dělí se světem kolem sebe
a i širé nebe se už vybarvilo do modra.
Nejspíše si myslíte, že je to jednoduché:
přijdu za tím koho jsem si vybral+ řeknu
mu otázky + fotka = máte rozhovor. Ono to
tak není, když si vyberu určitého člověka,
musím sehnat nějaký kontakt a kontaktovat ho, jestli by byl tak hodný a udělal se
mnou rozhovor. Musíte mít velkou trpělivost, protože to může trvat klidně měsíc,
něž vám odpoví. Když odpoví, buď mu
pošlete otázky přes e-mail a nebo se s ním
sejdete. Potom je už na vás vymyslet vhodné otázky a zeptat se na ně. Fotka není
vždy tak důležitá. Hlavně musíte dobře
zformulovat celý rozhovor, aby to dávalo
smysl.
Občas bílá ovce zatančí na nebi svůj osamocený smutný valčík,
začne plakat a promění se v nicotu.
Lesní potok zpívá svou ponurou ukolébavku,
obzor již začíná mít barvu krve.
Je Máj,
lásky čas,
pod třešní to již zeje prázdnotou.
Dora Kovandová, 6.A
Ztichlou dolinu už zalívá hustá mléčná mlha a měsíční
jas.
Naty Veselá, 6.C
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
HÁDANKY
Stránka 5
HÁDEJ, HÁDEJ, HADAČI
Do
šatu
mě
nabíráš,
Jednou dírou dovnitř, dvěma děrami ven, až
když jste venku, teprve jste vevnitř, co je
to?
pak přede mnou zavíráš,
v teple pro mne slzí oči,
vše se za mnou venku točí,
beru z hlavy klobouky,
nepouštěj mne do mouky.
Kdo jsem?
Proč nepošlou do vesmíru kočku?
A proč tam nepošlou koně?
Co vrtá blondýnce hlavou, když porodí dvojčata?
Proč blondýnka dala prst na hřebík, který zatloukala kladivem do
zdi?
Co to znamená, když stojí v řadě brunetka, blondýnka, brunetka?
Jak blonďatá hospodská naráží sudy?
Proč blondýnka začne řvát, když přijde k počítači?
Dora Kovandová, 6.A, Klára Bičanovská, 6.C
HLEDEJ SYNONYMA
1) Dvornost
1
2
2) Zaplatit
3
3) Bludiště
4
4) Les
5
5) Hojný, Bohatý
Jan Pham, 8.C
Stránka 6
HOROROVÁ POHÁDKA
JUDISTICKÉ ZAVODY
Judo mě velmi baví, protože se dokážu
obránit v nouzi. Ze závodů jsem si odnesla hodně vychytávek a to, že vyhrát není
to důležitý, nejlepší je na tom, že zúčastním. Už se těším na příští rok až půjdu
také na závody a zkusím si jak se doopravdy prát.
Tento rok jsem začala chodit na bojové
umění z Japonska nazývané Judo. V judu
probíhají různé závody po celé ČR a opáskovaní judisti (tím myslím, ti kteří mají
žlutý, oranžový….atd. pásek) na tyto závody
jezdí a bojují za svůj oddíl. Dne 28.5. se
konali i tyto závody v Berouně o velký pohár. Já se byla podívat, jak to probíhá,
protože nejsem ještě opáskovaná – mám
totiž zatím bílý pásek. Jako začátek je samozřejmě pořádná rozcvička, aby se soutěžícím nic nestalo. Potom je nástup,
všechny oddíly z různých měst se seřadí do
zástupu. Organizátoři představí všechny
rozhodčí a popřejí všem hodně štěstí. Jak
domluví, tak se všechny oddíly rozpustí a
rozvrhnou si, kdo se půjde jako první prát.
Po tomto rozvrhu se účinkující začnou prát.
Takhle to jde až do úplného konce, kdy se
rozdají ceny.
Dora Kovandová, 6.A
LUŠTÍME S GULÁŠEM
U
1
2
R
B
3
O
E
4
1.
Jídlo, které je považované za zeleninu a i ovoce….
2.
Označení pro velmi těžkou hádanku nebo i hlavolam….
3.
Létající dopravní prostředek….
4.
Citrus podobný grepu…
Dora Kovandová, 6.A
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
HOROROVÁ POHÁDKA
Stránka 7
Část druhá
Lauru od čtení ale najednou vyrušil
dupot nad její hlavou, tedy v jejím
podkrovním pokoji. Trhla sebou a
chvilku naslouchala. Hluk vycházel
z míst, ve kterých stála její postel.
Sebrala všechnu svou odvahu a
z kredence vytáhla váleček na těsto.
Vyšplhala se po schůdcích do svého
pokoje a nestačila hrůzou žasnout.
Běhala tam Rosemary a ničila, co se
dalo. Když Lauru spatřila, nenávistně
po ní loupla očima. Zaťala ručky
v pěst a lehce zavrčela. Začala se
chystat ke skoku, ale Laura nemeškala a mrštila po ní válečkem.
Rosemary se sesunula k zemi a bolestně zakřičela. Laura byla jako opařená; stála na místě a jen na ni přihlouple civěla. Z myšlenek ji ale vytrhl
fakt, že se panenka začala zvedat ze
země a její oči krvavě žhnuly jako
dva uhlíky. Laura neměla nic, čím by
se mohla bránit, a tak se bleskurychle otočila, vyběhla z pokoje a zamkla
za sebou dvířka. Klíč totiž nosila bezpečně uložen v kapsičce u zástěrky.
Musela se trochu uklidnit tím, že si
obličej pokropila ledovou vodou. Do
kapsy u zástěrky si zastrčila vystřelovací nůž, protože panna nad ní škrábala na dvířka a Laura věděla, že
dvířka dříve či později prasknou, protože byla ztrouchnivělá a sem tam na
nich byly malé puklinky.
Laura postávala u kredence, a přemýšlela, co s pannou udělá. Kdyby
dveře proškrábala, musela by ji zabít,
i když je vlastně neživá.
Venku se strhla bouřka obrovských
rozměrů, ale také neměla klíč od zamčených domovních dveří, takže nemohla před běsnící pannou utéci.
Vtom se ozval tupý náraz, jak Rosemary
dopadla
na
podlahu
v kuchyni. Rychle se oklepala a rozběhla se k Lauře. Ta po ní jen pohotově mrštila nožem, ale minula cíl. Rosemary se ďábelsky zachechtala a oči
se jí tlačily z důlků.
Laura začala couvat a snažila se nahmatat něco, čím by mohla panenku
zabít. Došla až k otcově sběratelské
zdi. Měl na ní pověšenou svou sbírku
starobylých dýk. Nahmatala rukojeť
jedné z nich a vytáhla ji z pochvy.
Rychle, ale pečlivě na Rosemary namířila a tentokrát se trefila. Dýka se
kolmo zabodla panně do srdce a ta už
jen vydala několik odporných zvuků,
než zahynula úplně. Z rány jí vytékal
růžový sliz, místo krve.
Z otvoru v pannině hrudi vylétl jakýsi
červený obláček a zamířil ven klíčovou dírkou. Když vylétl ven na ulici,
tak spadl na zem a vsákl se do ní.
Laura se později od babky, o které si
všichni mysleli, že se zbláznila dozvěd ě l a m n o h o v z á c n ý c h i n fo r m a c í . B a b ka Lauře pověděla o duchovi jedné
nenávistné dívky, který se usidloval
v panenkách, aby v jejich nebohém
tělíčku mohl zabíjet nevinné lidi. Prý
se dá zničit jen tak, že pannu, ve které je duch bodnete do srdce. Lauru
v tu chvíli polil pocit blaženosti, protože tímto činem zřejmě zachránila
mnoho lidí před potupným úmrtím.
Naty Veselá, 6.C
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
POEZIE
Stránka 8
NONSENSOVÁ POEZIE
Kráva Milka
Pasáček krav šel po ulici,
housle v ruce s červenou čepicí.
Pak dal si jedno a šel pást dál,
tam na palouku kravám hrál.
Ty kravky tančily a bylo veselo,
i krávě Milce se tančit zachtělo.
Na zádech měla čokolády kopec,
pak rozjela ten zvláštní kraví tanec.
Anastázie Pavlová, 6.B
Lenochod
Byl jeden lenochod
a ten rád chodil na pochod,
byla tam totiž trubka,
na kterou hrála bezzubka.
On chtěl chodit vedle ní,
radit tomu poleni.
Jeho přání vyslyšela hvězda,
a to co dovede, se opravdu jen nezdá,
ráno už tam troubil taky,
sebral si své saky paky,
odjel s nimi na cestu dlouhou,
jen pro zábavu pouhou.
Včely
Viktorie Kučerová, 6.B
Letěly jednou do úlu včely,
ty mezi sebou neustále mlely.
Uviděly na louce zajíce,
ten se jim zalíbil velice.
Řekly si: „Ten je hezký na pohled,
z toho bude dobrý med.“
Zajíce proto zabily,
do úlu s ním letěly
a med z něj udělaly.
Anežka Justová, 6.B
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
ANKETA
Stránka 9
CO SI MYSLÍTE O TÝRÁNÍ ZVÍŘAT?
Nestává se často, aby se při anketě všichni shodli, ale u výše uvedeného tématu není divu. Říká se, že kdo
dokáže ublížit zvířeti, nemůže mít ani dobré vztahy s lidmi. Mezi našimi spolužáky naštěstí nikoho takového
nenajdeme. Přečtěte si názory některých z nich.
6.A
Dora Kovandová: Je to hrozné, když to někdo dělá. Prostě to není správné.
Martin Lochovský: Nemělo by se to.
6.B
Stáza Pavlovská: Je to strašné, když to lidé dělají.
Matěj Landa: Zvířata by se neměla týrat.
6.C
Tereza Veverková: Je to hrozná věc, když se podíváte na fotky těch zvířat,
tak je to hrozné.
Tomáš Trýb: Je to na nic, když to někdo dělá.
7.A
Míša Šmatláková: Je to hrozné.
(spolupracovaly: Anička Doležalová, Bára Špačková)
Andrej Krejčovský: Je to strašné.
Učitelé
Paní učitelka Veverková: Zvířata by se neměla týrat, ale měla by se vychovávat.
Mám na to záporný názor.
Klára Bičanovská, Bety Frydrychová, 6.C
Stránka 10
REPORTÁŽ A ROZHOVOR
PREZIDENT MILOŠ ZEMAN V BEROUNĚ
Věřím, že každý aspoň trochu tuší, že pan
Miloš Zeman byl v Berouně. Já jsem měla tu
možnost se na něj kouknout. Bylo tam hodně lidí a sotva jsem pana prezidenta viděla.
Byli jsme totiž na té straně protestantů, tím
myslím místo na náměstí nikoliv stranu.
Já, protože jsem ještě mladá, tak jsem se nerozhodla, na jaké straně jsem. Opravdu netuším, jak se rozhodnu a ani to moc ještě nevnímám. Ačkoliv tam bylo moc lidí, dokázali jsme
s tátou projít až dopředu k podiu. Bylo to docela zajímavé a slyšela jsem hodně odlišných
názorů.
Dora Kovandová, 6.A
ROZHOVOR S PREZIDENTEM MILOŠEM ZEMANEM
Při nedávné návštěvě našeho pana prezidenta v Berouně se mi podařilo s ním udělat rozhovor. Rozhodl jsem se tak proto, že
si ho vážím a myslím, že je to chytrý člověk.
Co říkáte na vaše odpůrce?
Jo, všichni mají svůj názor, ale ať to řeknou všem a ne na demonstraci.
Pojedete v nejbližší době do zahraničí?
Ano, určitě tam pojedu vyřizovat smlouvy a
na návštěvy.
Budete znovu kandidovat?
Uvažuji o tom, ale ještě nevím.
Co byste dělal s tím, kdyby na nás zaútočili teroristé?
Především bych zavolal vojsko, aby zavřeli letiště, vlakové spoje, a aby lidi nevycházeli z domu.
Martin Lochovský, 6.A
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
ROZHOVOR
Stránka 11
HRADY TOČNÍK A ŽEBRÁK
Skrývá se ve zdech dvou známých hradů něco, z čeho běhá mráz po zádech?
Ahoj. Jsem Vojta. Zajímají mě hlavně duchařské věci, kupříkladu hrad Křivoklát a jeho Jantarová komnata. Ale k věci. Pro
tento článek, jsem si připravil reportáž o dvou hradech, které mají velmi záhadnou historii Točník a Žebrák. Musel jsem
udělat rozhovor s velmi příjemným panem Petrem Zemánkem, který je zde kastelánem. A nyní se přečtěte, jak probíhalo
naše interview.
Dobrý den.
Ahoj, Vojto.
Jak mě čtenáři asi znají, ale Vás ne. Pověděl
byste mi něco o sobě?
Já se jmenuju Petr Zemánek, je mi 53 let, a
žiju zde na hradě Točník.
Jak dlouho jste kastelánem hradů Točník a
Žebrák?
Tak kastelánem jsem od 1.1.1996., letos to
je tedy 20 let.
Já jsem sem přijel abych se Vás mohl zeptat, na jednu velmi specifickou věc. Ono
jich je samozřejmě víc, ale ta nejdůležitější.
Nedávno se v časopisu Enigma zmínilo
jméno Václav IV., a psalo se tam, že se
doteď prochází hradbami tohoto hradu, a
zjevuje se jako blesk z čistého nebe. Jaký
na to máte názor?
Tak Vojto, já, já jsem v tomto realista. Na
duchy já nevěřím, ale pár podivností už
jsem tady zažil. Já když jsem začínal, a
spal jsem v kapličce, tak tam, kdyby si měl
rozebírat každý zvuk, který slyšíš, tak se z
toho asi zblázníš. Ono spíše to funguje na
principu, že "Co chceš, to slyšíš, a co nechceš, to neslyšíš" A ono to už jsme zase
někde jinde, zpět k pověsti o Václavu IV.
Ono ano, kolují tady historky, že když se ti
zjeví Václav IV, tak cinká klíčem, a zeptá
se, co se oněm povídá v té době, kdy žiješ,
a když mu odpovíš kladně, tak tě pohostí, a
když záporně, tak tě nějak potrestá.
A co jsem se dočetl, tak o hradu Točník
koluje ještě jedna taková spíše zajímavá
historka o bílé paní.
Ano Vojto, takové historky tady také máme.
Na této historce, nepoznáme, zda je to
pravda, nebo ne, ALE. Našla se zde ve
studni, která má kolem 45 metrů ženská
spíše dívčí kostra, a říká se, že je to kostra
bílé paní. Jó, takže mi tu přechováváme
kostru, a ani nevíme, čí je...
Vojta Rychlý, 7.A
Stránka 12
HOROROVÁ POHÁDKA
Díl II.
Dnes by měla Lauřina maminka 39. narozeniny kdyby…
a o tom vám budu povídat.
Byla temná noc a bylo chladno. Laura zrovna měla pyžamovou party. A toho dne se probudila nestvůra, co
vypadala jako vlk. Laura pozvala jednu holku, která
pořád koukala na hororové pohádky a začala je strašit.
Lauře se začalo chtít na záchod a bála se, protože měli
kadibudku. Jenže byl tu jeden problém. Kadibudka byla
venku. Ptala se kámošek, jestli ji nechtějí doprovodit na
záchod. Všechny se bály, takže šla sama. Když si sedla
na prkýnko, uslyšela je řvát a řekla si, že se zase straší.
Jenže když přišla do svého pokoje, uviděla na
zemi krev a najednou se podívala po celém pokoji
a uviděla všude krev a holky nikde a máma taky
ne. Jen táta přežil. Když se táty ptala, co se stalo a
kdo tu byl, tak táta začal…. Po hodině popisování
si Laura začala říkat, že v tomto městě není bezpečno. Řekla proto tátovi, že by měli utéct, ale
táta řekl, že venku to je ještě nebezpečnější, protože ta nestvůra tam někde pořád pobíhá, a tak šli
radši spát. Ráno když se probudili, podívala se
Laura z okna a všude byla krev a Laura pochopila,
že v životě bude mít ještě mnoho dobrodružství!
Bety Frydrychová, 6.C
PO TROŠE NAPĚTÍ JE POTŘEBA ZASE TROCHA UVOLNĚNÍ …
A ZNÁTE TENHLE…?
Zákazník: „Číšníku! Ten talíř je mokrý!“
Číšník: „To je polévka, pane.“
Paní učitelka se ptá dětí „Čím se proslavil praotec Čech?“
Pepíček se přihlásí a řekne „Moderoval v soutěži Chcete být milionářem!“
Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat!
U večeře se chlubí Pavlík tatínkovi: „Tati, zbavil jsem babičku zlozvyku, už si nekouše nehty!“ „To jsi hodný kluk, a jak se ti to povedlo?“ „Zakopal jsem jí zuby na zahradě!“
„Mami, je pravda, že když někdo umře, zbyde z něj jen prach?“ „Ano, to je pravda Pepíčku.“ „Mami, tak to mi
někdo umřel pod postelí!“
OOS SOOBBNNOOS ST TI I
SMĚJEME SE S GULÁŠEM
Stránka 13
Povídají si dvě blondýnky: „Tak jsem si dneska dělala ten těhotenskej test.“
„Fakt jo? A byly tam těžký otázky?“
Pepíček zaklepe u sousedů a hned drmolí: „Paní Měkká, nesu vám vaši andulku.“ „Ale Pepíčku, vždyť máš v
ruce vašeho kocoura!“ „No, a vaše andulka je vevnitř.“
„Mami, mami, mám dobrou a špatnou zprávu, jakou chceš slyšet první?“ Ptá se Pepíček maminky. „Tak tu dobrou.“
„Dostal jsem jedničku z diktátu!“ „To je hezké, Pepíčku a jaká je ta špatná?“ „Že to není pravda!"
Pepíček se ptá maminky, jestli ví, kolik kečupu je v jedné láhvi? „Nevím, Pepíčku.“ „Ale já vím! Od gauče až ke dveřím!“
Pepíček se prochází kolem rybníka a najednou potká žábu a ta mu povídá, ať ji políbí, že něco dostane.
Pepíček ji políbí a žába mu povídá: „Dostaneš ekzém!“
Farář se ptá Pepíčka: „Modlíte se před jídlem?“
„No, jen když máme jíst houby, co nasbíral táta.
Redakce Guláše
Pro tento školní rok se s vámi loučíme a přejeme krásné prázdniny a v
novém školním roce se zase budeme těšit na vaši přízeň!
REDAKCE: Becková Amálie VI. A - Amálka Becková, Bičanovská Klára VI. C - Klára Bičanovská, Čáp Radoslav VIII. B - Radek
Čáp, Frydrychová Alžběta VI. C - Bety Frydrychová, Jansa Tomáš VIII. B - Tomáš Jansa, Kovandová Dora VI. A - Dora Kovandová,
Lochovský Martin VI. A - Martin Lochovský, Pham Jan VIII. C - Jan Pham, Veselá Natálie VI. C - Naty Veselá.
VYDÁNO: 20.06 2016