Pavucina - listopad 2011/12

Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
LISTOPAD 2011
Čauky děcka, tak co, jak jste se těšily do školy? Doufáme, že hodně,
protože my (redaktoři) jsme se na vás těšili dost. Už jenom proto, že máme pro
koho psát ☺ a vy máte co číst ☺. Až na některé výjimky, co si z našeho
časopisu dělají jenom vlaštovky. Ale i tak je to záslužné. Trénují zručnost a
jednou z nich budou dobří truhláři, zedníci či rytci stříbra. Ti všichni musí mít
šikovné ruce a prstíky. A vy ostatní - budeme vás bavit, vzdělávat, budeme vám
radit, uspávat.
Přejeme vám tedy dobrou čtenářskou chuť při louskání prvního čísla Pavučiny
roku 2011-2012. Mějte se a učte se. Třeba i s naším časopisem.
Moje prázdniny
Moje prázdniny začaly o něco dřív než
ostatním dětem. Jela jsem totiž do Jánských Lázní,
protože mám nemocná záda. Jednou jsme jeli do
Dvora Králové nad Labem. Do ZOO. Byla tam
hlavně exotická zvířata. Líbili se mi lemuři,
gepardi, zebry, žirafy. V neděli jsme vystoupili na
Černou horu a dolů sjeli na koloběžkách. Ani plačtivé počasí nás
neodradilo. Pěkný zážitek, to vám řeknu. Když jsem přijela z lázní, byla
jsem týden v Pardubicích. Byli jsme s taťkou, bráchou Marťou a Vojtou na
Šmoulech. V Chrudimi o víkendu jsme se s partou super lidí nechali
vyvézt autobusem na Seč. Dolů jsme sjížděli na kole. Bylo to úžasné. 30
km za 7 hodin. Pak jsme jeli k moři do Chorvatska. Byli jsme v Živogošce
Dole a měli blízko k moři, asi 50 m. Každý den jsme chodili do Živogošce
Blato na úžasně velké zmrzliny nebo na palačinky. Absolvovali jsme taky
výlet lodí na ostrov Hvar. Jedli jsme uzenou makrelu a zelí. Pak jsme se
ještě stavili v Sučuraj - pěkné město. A hurá domů. V neděli v Chrudimi
jsme si vyměnili tašky a hurá do Pardubic. V Cinestaru jsme viděli film
Auta 2. A pak dvouhodinová jízda do Plzně. V Plzni bydlí babi s dědou,
sestřenka s bratránky, tety, strejdové … Pak na chalupu do Bezděkova,
kousek za Klatovy. Na tu jsem se taky hodně těšila. Slavili jsme dědovy
65. narozeniny. Přijeli i příbuzní z Brna. V Bezděkově mám kámoše , který
s bráchou skáče salta. Ještě hra se sestřenkou - Petanque. Prázdniny
skončily, ale babi s dědou slíbili, že brzy přijedou na návštěvu.
Ráďa
Irsko
Letos na konci prázdnin jsem navštívila
s rodiči Irsko. Konkrétně hlavní město Dublin.
Irsko je kouzelná země… Dublin je specifický
tím, že je to hlavní město , ale přitom se tam
nachází hned několik parků, hodně přírody.
Oproti České republice mají málo památek. Ve
středu města se nachází cca 150 metrů vysoká
„jehla“. V Dublinu je velká Trinity knihovna.
Knihy jsou na policích od země až ke stropu.
Také tam je slavný Temple Bar s živou hudbou
(do 18 let nepřístupno - byla jsem uvnitř s rodiči - ochranka mne vyvedla,
musela jsem čekat na rodiče venku…), pro ty, co rádi pijí pivo - v Irsku
mají své pivo Guinnes (černé pivo se skoro hustou šlehačkovou pěnou).
Počasí je tu sále stejné, teploty se tu pohybují okolo 15-22 stupňů, jen
někdy v létě se tu teploty vyšplhají nad 22 stupňů. Mají svůj národní znak trojlístek. Jejich národní zvíře je bílá ovečka s černou hlavou. Skřítek Leprechaun….Jejich národní barvy jsou oranžová, zelená, bílá. Z Irska
jsou třeba zástupci světově známých kapel…U2 (Bono Vox), The Corrs.
Jediné, na co si musím stěžovat, je městská doprava…..
Kiki☺
Jak si představuji dva roky prázdnin
Na začátku bych byla štěstím bez sebe. Dělala bych blbosti,
byla bych do noci vzhůru, chodila bych na různé párty, byla bych doma,
jela bych na dovolenou s rodinou někam k moři, k babičce atd. Jenomže to
by mě asi tak po jednom roce omrzelo a pak bych nevěděla, co mám dělat,
tak bych se nudila a nudila a byla bych vděčná za nějaký nápad, který by
někoho napadl. Pak by mě zase omrzelo tohle, tak bych zase chodila na
diskošku, spala do dvanácti hodin dopoledne a užívala bych si života. A
pak by přišel nástup do školy a já bych byla v prčicích, protože bych
nebyla schopná vstávat tak brzo a tak dlouho být ve škole a sedět na zadku,
to by pro mě bylo utrpení, a tak bych nikdy nechtěla mít dva roky
prázdnin. Vím, že někteří si teď budete říkat, co jsem to za blázna, ale je to
tak.
Kikinka ♥
Co mě zaujalo v TV
Vybral jsem si seriál ,který se jmenuje Americký choler. Je z USA
vyroben roku ( 2003 – 2004 ). Paul Teutel a jeho synové vyrábí motorky
na míru , které jsou fakt cool . Pokaždé, když sleduji, jak motorka vzniká,
probudí se ve mně srdce motorkáře. Je to nádhera. Každý díl sestavované
motorky je unikátní originál. Nejspíš i k nezaplacení a to doslova.
Doporučuji sledovat.
Co s jablky, když jich je tolik??
Začíná podzim a dozrávají jablka. Mnoho lidí si dělá starosti, co s nimi jíst či nejíst? Nejlepší způsob, jak s nimi zatočit, je udělat si něco dobrého
(záviny, štrúdl…). Tady je pár receptů ;-)
Zapečená jablka s drobenkou
Ingredience:6 jablek, 150 g moučkového cukru, 180 g polohrubé mouky, 1
lžíce mleté skořice, 150 g másla + kousek na vymazání
Postup:Jablka omyjme, oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a odstraníme
jádřince. Pak nakrájíme na tenké plátky a vyskládáme do zapékací misky,
která je předem vytřená máslem. Z moučky, másla, polohrubé moky a
skořice uděláme drobenku, kterou rovnoměrně posypem jablka. Dáme do
vyhřáté trouby na 180°, pečeme 15 minut. ☺
Štrúdl z listového těsta
Ingredience:12 jablek, 500g listového těsta, rozinky,1 vanilkový a
skořicový cukr, hladká mouka
Postup: Nejdříve si připravíme jablka, která omyjeme, oloupeme a
zbavíme jádřinců ☺. Očištěná jablka nastrouháme na hrubém struhadle a
promícháme s rozinkami, skořicí a vanilkovým cukrem. Pak vyválíme
listové těsto na 2 díly. Aby se listové těsto nelepilo, posypeme vál hladkou
moukou a následně vyválíme z těsta obdélníkové placky. Na rozválené
listové těsto rozprostřeme nastrouhaná jablka a srolujeme, přičemž konce
zabalíme pod štrúdl. Přeneseme štrúdl na plech, který jsme nejdříve
vyložili pečícím papírem. Před tím, než dáme
štrúdl do trouby, potřeme jej rozšlehaným
vajíčkem. Jablečný štrúdl pečeme v rozehřáté
troubě na 190°C přibližně třicet minut. ☺
Je tak krásné zakousnout se do ještě
teplého štrúdlíku, který si navíc uplácáte
rukama.Tak dobrou chuť ☺
vlastníma
A dny se zkracují…
Tiše sedím ve svém pokoji. Jsem zabalená do teplé mikiny. Mlčky
zírám ven z okna. Nebýt lamp osvětlujících temné ulice, neuvidím nic. Jen
tajemnou tmu. Zima pomalu, ale jistě klepe na dveře. A není sama. Spolu
s ní přicházejí krátké dny, zachmuřené počasí…
Při ranním vstávání už z okna nezahlédnu zářivé paprsky slunce
dopadající na zem. Už neuvidím nebesky modrou oblohu. Ráno mě bude
vítat pouze černočerná tma. Ven už nebudu moci vyběhnout jen tak,
v krátkém tričku. Nejsem blázen (možná občas), abych se promenádovala
po sněhu v plavkách. Přichází období, kdy budu muset sáhnout hluboko do
své skříně a vytáhnout nějakou huňatou teplou mikinu. Jak tak přemýšlím,
obnovení mého zimního šatníku by taky nebylo k zahození.
Pevné zdraví a nervy při odhazování sněhu (pokud tedy letos nějaký
bude) z chodníků.
Proč jezdit v létě k moři
V létě se potřebujeme ochladit a utřídit si myšlenky. Můžeme se
projet na parníku, surfovat, jet na šlapadlech …Myslet není třeba, ale užít
si to a vypustit energii ven. Jezdíme k moři i proto,
abychom si odpočinuli od práce a různých starostí.
Vezmeme si s sebou kamarády a hrajeme volejbal nebo
se opalujeme. V moři můžeme vidět různé druhy ryb. A
v Chorvatsku je pověst o zapadajícím slunci, že když ho
uvidíme, můžeme si něco přát a ono se to splní.
Letní taneční soustředění
Letos o prázdninách jsem byla na pětidenním
soustředění v Pustých Žibřidovicích v penzionu Later. Samý
ženský!!! Babinec. Byly jsme tam už podruhé. Počasí se nám
sice moc nevyvedlo, ale i tak jsme si to moc užily. Každý den
jsme tancovaly a každý den jsme chodily do sauny a bazénu.
Hrály jsme různé soutěže o papírky, za které jsme si mohly na konci
pobytu vybrat různé ceny. Například tam byla soutěž, kdo nejdál doplave
pod vodou. Ta se mi docela povedla. Doplavala jsem nejdál jako druhá.
No zkrátka to shrnu, moc se mi tam líbilo a příští rok určitě pojedu znova.
JACHTING
Pro někoho ježdění na lodičce, pro jiného vrcholový sport. Že ještě
pořád nevíte, o co jde? Nevadí, všechno vysvětlím. Jachting je vodní sport.
Plachetnice (jachta) je loď s jednou nebo více plachtami. Je jich opravdu
hodně. Mají různé tvary a velikosti. Jachting můžete brát jako víkendový
koníček nebo jako vrcholový sport. Možná se to nezdá, ale po pár
hodinách strávených na plachetnici máte pocit, že jste byli půl dne
v posilovně.
Plachetnice mají dlouhou historii. Byly to vlastně první lodě, na
kterých se nemuselo pádlovat. Používaly se velké několika stěžňové
koráby - jako obchodní lodě, nebo pro badatelské výpravy do neznámých
končin světa. Dnes už se takové koráby nepoužívají, je to spíše kuriozita
takovou loď vidět. Zato si můžete třeba pronajmout jachtu a strávit na ní
dovolenou někde u chorvatských břehů. Můžete na plachetnicích závodit.
Určitě ale daleko lepší je na nich jen tak jezdit o víkendech na přehradě.
ToMaS
Co bych ve škole změnil
No tak to je těžká otázka. Vzal bych to spíše tak, co je na škole dobré
a co špatné. Špatné je určitě to, že škola vůbec existuje ☺. Ale zároveň je
to i to dobré. Protože bez školy
bychom na tom nebyli moc dobře.
Počítání, čtení, zpěv, tloušťka,...
Jinak ve škole se mi docela líbí (teda
pokud se zrovna neučíme). Škola je
poměrně dobře vybavená.
Je tu
kantýna, dvě tělocvičny, venkovní
hřiště, japex atd. Navíc je to asi ta
nejlepší škola v Chrudimi. Jsou tu
dobří učitelé (teda až na některé
výjimky ☺, které tímto v dobrém
zdravím).
Tak jsem došel k závěru, že
bych tu snad ani nic neměnil. Vlastně
jo, mohli by mít v kantýně coca-colu
nebo kofolu ☺.
ToMaS
Arakain na Seči
Bylo 17.9. 2011, když jsme se rozhodli jet se podívat na Seč, kde
hrála česká kapela Arakain. Vyrazili jsme asi v půl deváté a dorazili na
místo chvíli před devátou. Čekali jsme půl hodiny, Předkapela Ascendancy
nastolila teror v podobě zvláštní hudby ve stylu Nightwish. Doteď mám
pocit, že hráli z playbacku. Přetrpěli jsme Ascendancy a po konci jejich
vystoupení jsme se asi 15 minut dívali, jak si bubeník Arakainu Lukáš
Doksanský dává dohromady svou rozlehlou
soupravu od Gibraltaru na velké ocelové
rampě. Potom přišla zvukovka a koncert začal
skvělou peckou z nové desky Homo Sapiens..?
s názvem „Marat“. Potom několik starších i
novějších písní. Samozřejmě nechybělo sólo
na bicí a rychlá instrumentálka, pár starších
pecek a konec. Najednou někdo začal řvát
Arakain, tak jsme se přidali. A výsledek?
Arakaini přišli zpět na pódium, zahráli svoje
nevětší hity a pecku Apage Satanas na závěr
koncertu. Trash metal v Čechách ještě
nevymizel …
Co mě chutná a nechutná ve školní jídelně (anketa)
1. Jaké jídlo ti nejvíce chutná a nechutná?
2. Jaké ovoce ti nejvíce chutná a nechutná?
3. Jaká zelenina ti nejvíce chutná a nechutná?
4. Myslíš si že ve školní jídelně umějí vařit, tak aby to každému
chutnalo?
Kristýna Hospodková
VIII.B.
1. Chutná: Bramborová kaše s kuřecím plátkem.
Nechutná: Brambory s hodně omastkem a filé.
2. Chutná: Hrušky.
Nechutná: Kiwi.
3. Chutná: Čerstvý hrách.
Nechutná: Olivy.
Nikola Zdražilová
VIII.B.
1. Chutná: Rizoto.
Nechutná: Filé.
2. Chutná: Pomeranč.
Nechutná: Jablko.
3. Chutná: Mrkev.
Nechutná: Brokolice.
Eliška Valentová
II.A.
1. Chutná: Svíčková.
Nechutná: Hrachová kaše.
2. Nejím ovoce.
3. Chutná: Petržel.
Nechutná: Rajče.
Patricie Šťovíčková
II.A.
1. Chutná: Palačinky.
Nechutná: Ryba (kapr)
2. Chutná : Pomeranč
Nechutná: Žádný, jim všechno ovoce.
3. Chutná: Mrkev.
Nechutná: Česnek.
Sára Novotná
II.A.
1. Chutná: Šišky s mákem.
Nechutná: Špenát.
2. Chutná: Jablko.
Nechutná: Kiwi.
3. Chutná: Paprika.
Nechutná: Petržel.
Kristýna Postupová
II.A.
1. Chutná: Špagety.
Nechutná: Palačinky.
2. Chutná: Hruška.
Nechutná: Mango.
3. Chutná: Rajče.
Nechutná: Česnek.
Radka Volopichová
VII.A.
1. Chutná: Smažený sýr.
2. Chutná: Hruška.
3. Chutná: Mrkev.
4. Ne.
Kateřina Štursová
IX.A.
1. Chutná: Špagety.
2. Chutná: Pomeranč.
3. Chutná: Okurka.
4. Ne.
Roman Jeníček
VI.A.
1. Chutná: Špagety.
2. Chutná: Jablko.
3. Chutná: Okurka.
4. Ano.
Marťa♥☺
České lesy - rarity
Víte, že u nás v lesích žije datlík tříprstý? Ale kdybyste ho chtěli
vidě, museli byste jet na Šumavu nebo do Moravskoslezských Beskyd.
Proč zrovna tam? Protože v ostatních horách v České republice se moc
nevyskytuje. Žije v tajgách, což jsou jehličnaté lesy. Samička datlíka
tříprstého je bíločerná, zato hlavička samečka je krásně žlutá. Datlík je ve
srovnání se strakapoudem zhruba stejně velký, ale daleko rychlejší.
Strakapoud se vyskytuje ve stejných lokalitách jako datlík. Potkáte -li
datlíka v přírodě, zcela určitě vás překvapí, že není plachý. Já jsem ho sice
neviděl, ale moc rád bych jel za ním.
Vlasta Rajče
Dagmar Pecková
Dagmar Pecková je nejenom v Česku známá jako operní pěvkyně
(mezzosopranistka), ale uspěla i v Drážďanech na operním studiu. Působila
v drážďanské Semperově opeře a státní opeře v Berlíně. Vystupuje na
pódiích ve Vídni, Madridu, Londýně, Tokiu, Curychu, Montrealu, Moskvě
a řadě dalších měst, zpívala též v newyorské Carnegie Hall. Vystupuje i na
mezinárodních festivalech v Bregenzu, Salcburku, Praze či San Sebastianu.
Spolupracovala s dirigenty z České filharmonie (Jiří Bělohlávek, Sir
Charles Mackerras, Richard Hickox, Libor Pešek ad.). Roku 1999 obdržela
cenu Thálie v oboru opera za roli Carmen v inscenaci pražského Národního
divadla. Nyní je ženou německého hudebníka Klause Schiessere. Má dvě
děti - syna Theodora a dceru Dorotheu. A proč o ní píšeme? Pochází totiž z
Medlešic u Chrudimi a do Chrudimi chodila do školy. Takže zpívejte,
pacholíci, ať uděláte taky díru do světa.
Cannabis
FINGERBOARD
Fingerboard je složenina anglických slov finger (prst) a board
(prkno). Jde o napodobeninu klasického skateboardu. Je spousta značek,
které vyrábějí tyto zvláštní hračky. Pokud jste se již s fingerboardem
setkali, tak to byl nejspíš plastový shit od TechDecku. Dá se s nimi slušně
jezdit, ale nemají ten správný odpich jako kvalitní dřevěná prkna, například
značky Berlinwood. Všechny mají normalizovanou délku 96mm. Jezdí se
na nich dvěma prsty (ukazováček a prostředníček) na zmenšených
napodobeninách skutečných ramp. Na fingerboardu se dělají stejné triky
jako s klasickými skateboardy. Základem je samozřejmě „ollie“ (prostě
výskok z místa nebo při jízdě). Ne všechny triky lze na fingerboardu
provést. A naopak. Rampy jsou převážně dřevěné. Asi nejznámější
výrobce je +blackriver+. V této branži máme i českého zástupce, je jím
značka BIG CONSTRUCTION.
Fingerboardy údajně vznikly tak, že jedna firma vyrábějící
skateboardy vymyslela přívěsek na klíče v podobě zmenšeného
skateboardu. A pak už jen stačilo zprovoznit kolečka a byl na světě první
fingerboard. Někdo si vyráběl „fingry“ slepením a vytvarováním několika
baseballových karet nebo ohnutím kreditní karty. Podvozek byl vyroben z
mazacích gum z tužek a kolečka s osičkami byla použita z modelů aut angličáků. Pokud se chcete dozvědět něco o terminologii, podívejte se na
Net.
Hamzova odborná léčebna Košumberk
Mnoho lidí sem jezdí, mnoho lidí
tady vyléčili, ale také mnoho lidí a hlavně
dětí neví, co to vůbec odborná léčebna
Košumberk je! Proto vám to v tomto
článku chci přiblížit. Když už vám někdo
řekne název Hamzova odborná léčena
Košumberk, vybavíte si dozajista nějaký
„ústav“! Ale není to tak. Je to místo, kde
vyléčili spoustu lidí a já sama vám mohu potvrdit, že tam pomáhají. Mně
tam pomohli hodně. Mám skoliozu zad…Ale určitě nejsem jediná na této
škole, která do léčebny jezdí. Proto sem pro vás připravila rozhovor
se žáky, kteří mají stejný nebo podobný úděl jako já.
Radka Volopichová, VII.A
1. Do Košumberku se jezdí léčit především osoby po různých
zraněních, operacích vadami vrozenými. Co sem přivedlo tebe?
• Problémy se zády.
2. Kolikrát do roka vyrážíš směr Košumberk?
• Čtyřikrát.
3. Co to obnáší?
• Prohlídku, cvičení, vložky do bot…
4. Kolikrát denně musíš cvičit?
• Šestkrát denně.
5. Kolik času taková rehabilitace zabere?
• Asi hodinu.
6. Je takové cvičení bolestivé?
• Některé ano.
7. Zkus nám popsat nějaké pomůcky, které při rehabilitaci používáš.
• Balón, malý balón s ostny, overball,…
8. Co nesmíš?
• Skákat, běhat, jezdit po nerovném povrchu…
9. Můžeš cvičit?
• Ne, jenom plavat.
10. Jezdíš jenom na kontroly nebo pobýváš také delší dobu na léčebném
lůžku?
• Ne, jenom na kontroly. Ale je tady spousta dětí, které nejedou domů i
několik měsíců.
Chlouba Paříže – Eiffelova věž
Paříž – město zamilovaných. Město módy, dobrého jídla a kvalitního
vína. Co by ale byla Paříž bez známé „Eiffelovky“? Určitě téměř každý
z vás o této ocelové ikoně Paříže slyšel, ale víte že…
• …francouzsky se řekne La Tour Eiffe?
• …věž je vysoká 324 m?
• …na vrchol vede 1 655 schodů?
• …Eiffelova věž se stavěla 2 roky, 2 měsíce a 5 dní – tj. až do roku
1889?
• …až do r. 1930 byla věž nejvyšší moderní budovou. Tehdy ji
překonal Chrysler Building? (tj. mrakodrap v New Yorku)
• …původně měla zůstat v Paříži jen 20 let?
• …obyvatelé Paříže jí přezdívají „Železná dáma“?
• …výška věže se může díky tepelné roztažnosti měnit až o 18 cm?
• …pokud je ideální viditelnost, lze z vrcholu „Eiffelovky“ vidět až
do vzdálenosti 67 km?
• … Eiffelova věž byla postavena ku příležitosti Světové výstavy a
100. výročí od Velké francouzské revoluce?
• …od roku 1889 až do 31. 12. 2007 navštívilo tuto pařížskou
dominantu 236 445 812 návštěvníků?
• …Pařížané nejprve věž nenáviděli?
• …věž stojí na čtvercové ploše o délce strany 125 m?
• …její replika v měřítku 1:2 je součástí hotelu Paris Las Vegas?
Mon Scherry
Jessi pes – jak jsem ji dostal
Začalo to tak, že moje sestra přivezla Jessi domů a máma to, že u nás
zůstane, nechtěla dovolit. A táta taky ne. Tak jsme ji měli u babičky, kde se
jí zalíbilo. Každý den jsme za ní chodili a hráli si s ní. Asi po dvou týdnech
jsme přemlouvali mamku i taťku, abychom si ji nechali. Ale máma pořád,
že ne. Přišlo mi líto nechat ji u babičky, ale nakonec nám naše škemrání
vyšlo. Když jsme ji měli doma, spala vedle mé postele. Každý den ráno na
mě skákala a byla šťastná. A já taky.
Stali se z nás dvou dobří kamarádi. Je možná lepší kamarád než
mnozí vrstevníci ze třídy. Nekecá, neřve, nepere se se mnou a vždy mě
ráda vidí. Za nic na světě bych ji nikdy nevyměnil.
I.Březinová – Básník v báglu
Tuto knihu jsem si vybrala, protože jsem četla již jednu knížku od
I.Březinové. No a tato mě zaujala svým názvem.
Ivona Březinová je česká spisovatelka. Narodila se v Ústí nad
Labem, kde vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu Univerzity J.
E.Purkyně, obor český jazyk - dějepis. Několik let se věnovala především
české literatuře 19. a začátku 20. století, později pak i literatuře pro děti a
mládež. V té době publikovala ve sbornících a časopisech odborné články.
Další její knihy: Saxana a lexikon kouzel, Mít tak psa, Pomeranč
v podprsence.
Básník v báglu – vypráví vtipný letní příběh o třech dívkách
(šestnáctiletých spolužačkách) prožívající různá dobrodružství s patřičnou
dávkou šílených nápadů, romantiky, lásky a dobrodružství. Dívky, které se
rozhodly podniknout výlet kokořínskými lesy přes zříceniny hradů až
k Máchovu jezeru. Během cesty zažívají smutné i veselé chvíle, potkávají
spoustu zajímavých lidí.
JMJ se Svatým otcem 2011
Možná že si říkáte, co to JMJ je. JMJ je španělská zkratka pro
Světové dny mládeže – Jornada Mundial de la Juventud. Tento rok se
konaly ve Španělsku a přijelo na ně 1,5 mil. mladých věřících. JMJ se
skládaly ze dvou samostatných částí – z předprogramu a programu se
Svatým otcem.
Předprogram se konal ve všech diecézích Španělska (diecéze je
územní církevní část, spravuje ji biskup). Česká mládež měla své centrum
v diecézi Tarragona. Účastníci programu, který trval 5 dní , měli mnoho
možností, jak ho smysluplně prožít. Byla zde možnost koupání v moři a
možnost společné i osobní modlitby. Součástí byl i „Den otevřených
dveří“, kdy mladí mohli navštívit historické památky Tarragony.
Po takovýchto pěti dnech se všichni účastníci sjeli do Madridu, kde
začal program se Svatým otcem. Program obsahovaly mše sv., Festival
mladých, křížovou cestu s papežem. Pak se s ním konala vigilie (bdění) na
letišti Cuatro Vientos. Zde účastníci přespali a další den s papežem slavili
mši sv. Odpoledne Svatý otec odletěl a mladí se vydali na cestu domů. Já
jsem se JMJ nezúčastnil, ale někteří moji kamarádi tam byli a přivezli si
nezapomenutelné zážitky.
Kapacita plic
Co je to kapacita plic? Donedávna
jsem se o to ani moc nezajímal, ale je to
opravdu dost podstatná věc. Moc to tak
nevypadá, ale větší kapacita plic se nám hodí
každým dnem. Využíváme ji při hraní
fotbalu, tancování, plavání atd. Zvětšit
kapacita plic se dá různým cvičením nebo
zvětšováním fyzické kondice. Naopak hodně
zmenšit se dá užíváním alkoholu a drog.
Zkrátka, velká kapacita plic nám pomáhá
dosáhnout větších sportovních úspěchů, pomáhá při dlouhé rychlé chůzi, v
první pomoci člověku, kdy bychom museli dýchat z úst do úst atd. Po
maximálním nadechnutí mají muži kapacitní průměr 5,6 litrů. U žen
dosahuje 5 litrů. U vrcholově trénovaných sportovců dosahuje až 7 litrů.
Vážení čtenáři, radím vám, abyste si u lékaře nechali přeměřit
kapacitu plic. Je to podstatná věc pro úplné
fungování těla. A je i dobré vědět, jak na tom
jste.
Jaká móda letí podzimem
Léto nám skončilo a přišel podzim.
Společně s podzimem přišla starost o to, co si
vzít na sebe. S tímto problémem se vám v tomto
článku pokusím pomoct. Nemusíte ani odkládat
pestré oblečky z léta. Tento podzim letí módou
hlavně styl 90. let. Halenky s netopýřími rukávy,
legíny k dlouhým topům, kalhoty s vysokým
pasem a úzkými nohavicemi. Dále jsou v módě
džínové vestičky a bolerka. Pohodlné dlouhé šaty
s kašmírovým vzorem také nejsou k zahození. Ze
vzorů na oblečení letí hlavně široké proužky a
puntíky. Že budete jako beruška? A komu to
vadí! Móda je móda. A beruška je šik. Když
obleček doplníte výraznými doplňky, zaručeně
budete IN. Snad vám těch mých pár rad stačilo a
už si nebudete lámat hlavu s tím, co na sebe.
Kocourek Mourek
Už od malička jsem si přála koťátko. A pak nastal den, kdy se
mi sen splnil. Od jedné paní jsem dostala malé koťátko, které jsem
pojmenovala Mourek. Dnes je mu 10 let, stále je čilý a samozřejmě taky
trochu přibral. Je to na něm hodně znát. Mourek přebývá u mojí babičky na
vesnici. Má hezky barevnou srst, ale stářím už prošedivělou. Je velice
přítulný, rád se nechává drbat. Často loví malé ptáčky, proto je vždy ve
střehu. Vždycky když přijedeme k babičce, Mourek už tam na mě
netrpělivě čeká a dožaduje se pohlazení. Svého kocourka mám moc ráda a
doufám, že on mě taky.
Káťa
Kritika
Víte, jak tu tak sedím a přemýšlím o tom, jaký článek bych měl
napsat, opravdu se mi brutálně namáhá můj mozek, což se mimochodem
zas tak často nestává. Uvědomuji si, že žurnalistika není vůbec jednoduchá
práce. Kritizovat dokáže každý, ale vytvořit něco, co má hlavu a patu, moc
lidí neumí. A to je špatně. Kritika, ať už uměleckého díla, novinového
článku, nebo školní práce, je dost jednoduchá. Ale té dřiny! Nic není
dokonalé a všechno má nějakou chybu nebo nedostatek. Pokoušet se
vytvořit něco, co je bezchybné, je hrozně těžké, až možná nemožné. A tak
si o nás (rozuměj žurnalistech) nemyslete, že jdeme na dvě hodiny
žurnalistiky jen proto, abychom seděli u počítače a ulejvali se. Zkrátka
„žurnalistit“ není nic jednoduchého, tak prosím ty, kteří jen kritizují a nic
pořádného nikdy nevytvořili, aby si zametli nejdříve před svým prahem.
Moderní pohádka o malých holčičkách mezi 7-8 lety
En ten týky dva špalíky, čert vyletěl
z elektriky…. Rozpočítávaly se Patrička,
Terezka a Hanička, kdo bude ve hře
„maminkou“. Vyhrála to Hanička a Patrička
s Terezkou byly její dcery. Hanička jim
neustále rozkazovala. Patričce se nelíbilo, že
Hanička je jako jejich maminkou. Terezce to nevadilo. Patrička se urazila,
vzala svůj mobil a zavolala mamince, jestli pro ni nepřijede k Terezce a
neodveze ji domů. Ta byla moc smutná, že její nejlepší kamarádka Patrička
odchází domů. Terezka si pak s Haničkou už nechtěla hrát. Tak ji poslala
domů. „Hani, měla bys jít už domů, chtěla bych být sama.“ „Jo, jistě,
stejnak tu je nuda!“ odsekla Hanka a odešla. Po odchodu Haničky šla
Terezka na počítač a hned na Facebook, kde zjistila, že Patrička zítra slaví
narozeniny. Bude jí 8 let ☺ . Hned se vrhla na čilou internetovou
korespondenci. Netrvalo dlouho a přišla od Hanky první odpověď. Nebyla
zrovna příjemná, ale dalo se to vydržet. Vždyť se holky přece ani nevidí. A
tak se stačily pohádat, hned zase usmířit, vyčíst si pár věcí a hned si zase
mazat med kolem úst, až jednomu šla hlava kolem...
V dnešním přetechnizovaném světě chodí na počítač snad už i
mimina. Chybí mám cit, smysl pro realitu, snadno přes "zavařenou"
klávesnici měníme své názory a ani nezrudneme. Jsem hrdá, že můžu
pronést větu typu - promiň - z očí do očí a neschovávat se za neosobní
monitor. Možná, že u toho trochu rudnu, ale ten hřejivý pocit, to
odhodlání, ta odvaha a to uskutečnění stojí za to. Nenechte se vytlačit
počítačem. Kdysi o tom všem psal už i Karel Čapek - jednou nás roboti
přemohou . A já se obávám, že už to nastalo. Jsem hrdá, že jsem strávila
dětství bez počítače ☺.
Na hlavu nám padá vesmírný odpad
Malý Tony ležel v trávě a se zaujetím se díval na noční oblohu. Jako
by se na nebi roztrhl pytel světlušek, pomyslel si. „Dědo… uvidíme i
padající hvězdu?“ otázal se s nadšením v očích. „Možná ano, když budeme
mít štěstí.“ Tonyho pozorování hvězd tak nadchlo, že se nezdráhal
zasypávat svého dědečka otázkami. „A to se ta hvězda opravdu někde
utrhne a spadne na Zem?“. Starý muž se zasmál a odpověděl „Ne. Padající
hvězdy jsou vlastně velké kusy kamenů, které padají na naši Zem a při letu
shoří – to kvůli tomu září.“. Malý chlapec se zamyslel a tázal se dál „A co
sem ještě může spadnout?“ „Třeba vesmírný odpad…“
Není to tak dlouho, co jsme si v novinách, na internetu i v televizi
mohli všimnout reportáží o pádu starých vesmírných satelitů. Ano, i ony
jsou tzv. „vesmírným odpadem“. Naše atmosféra se totiž vlastně stává
takovou skládkou…
Kolem Země dnes obíhá kolem 15 000 předmětů s průměrem větším
než 10cm. Jsou to nepoužívané vesmírné družice, zbytky raket nebo další
objekty, které byly do vesmíru vypuštěny lidmi. Menších úlomků jsou ale
statisíce. Vědci odhadují, že v blízkosti naší planety se pohybuje kolem
3000 tun kosmického smetí.
Problémem je, že se tyto úlomky mohou srazit s kosmickou lodí
nebo jinou používanou družicí. Vědci odhadují, že vesmírný odpad bude
do budoucna čím dál větším nebezpečím pro kosmické lety. Kdo a jak
tuhle „skládku“ uklidí, tak to ještě není vůbec jasné…
Víte, že…
* za nejstarší kosmické smetí i nadále kroužící kolem Země se považují
zbytky rakety Vanguard1, která opustila povrch naší planety už 17. března
1958?
* od roku 1958 vypustili lidé na 4.000 lodí, družic a raket?
* Donald J. Kessler již v roce 1978 předpověděl, že pokud bude lidstvo
pokračovat stejným způsobem v zamořování okolí Země odpadky, bude ta
obklopena vesmírným odpadem natolik, že bude problém jím proletět bez
poškození vesmírné lodi?
Mon Scherry
Nejbláznivější sen
Můj nejbláznivější sen se děl jednoho obyčejného dne, který začal
jako každý jiný. Ráno jsem vstal a oblékl se, nasnídal, umyl a vyčistil si
zuby. Pak jsem šel do školy a odseděl jsem si tam osm hodin. Potom jsem
spěchal na fotbalový trénink. Po jeho skončení jsem se táhnul unavený
domů. Večeře, projet školu a dát ji do tašky. Pak jsem hodil sprchu a šel
spát. Nevím, proč jsem měl následně tak divný sen. Možná jsem usnul se
zapínáním povlečení u hlavy (prý to není dobré). V tom snu se mi zdálo asi
tohle:
Měl jsem pocit, jako kdybych spadl do nekonečné jámy a celý život
se bál, že dopadnu na dno, i když to nejde. Pak jsem dopadl na měkký
polštář ze snů. Začalo to. Jel sem z tréninku na kole a proti mně vyrazil
kamion. Ulice se zúžila a stěna za mnou se vůbec neoddalovala, jako
kdybych jel na pásu. Nejhorší bylo, že ten, kdo seděl za volantem
náklaďáku, jsem byl taky já. Pak ta moje podobizna vyskočila ven a
kamion mne přejel. Tma. Asi po 2 minutách jsem se v tom snu převtělil do
toho svého portrétu, který mne přejel a viděl jsem, jak přicházím ke svému
tělu a to tělo na sobě nemělo ani jeden škrábanec a to bylo děsivé. Koukal
jsem na svoje tělo jako tele na nový vrata. Zrovna mne přejel kamionem a
já na sobě nemám ani škrábanec! Najednou tělo začalo krvácet na hrudi,
jako kdyby ho někdo prostřelil. Zděsil jsem se a začal utíkat. Ne dlouho.
Upadl jsem na kolena, obličej se mi zaryl do hlíny a srdce přestalo tlouct.
Asi mne, teda moji podobiznu, která mne zabila, někdo zastřelil. Potom
opět tma a převtělení. Úplně bláznivé to bylo teprve tehdy, když jsem
zjistil, že ten, co mne zastřelil, jsem byl vlastně zase já. Mrazení v zádech!
Naštěstí jsem se probudil. Byla sobota, tak jsem šel ven a pořád jsem
o tom přemýšlel a díval se, jestli někde poblíž mne nepojede kamion...Teď
se tomu jen směji.
Nejhezčí zážitek z prázdnin
Prázdniny už jsou za námi, nikdo nejásá nad začátkem školy, mnoho
z nás však strávilo úžasné prázdniny se spoustou nezapomenutelných
zážitků, o které by se rád podělil s ostatními a které na nás zanechaly něco
nového. Některý možná nic moc přes prázdniny nedělal, nebo nic tak
zajímavého, aby to stálo za námahu vyprávět. Ale kdo ano, určitě toho
nelituje. Možná to něco změnilo v jeho dosavadním životě, třeba nějaké
nové rozhodnutí, objevil nějaké další kouzlo a zjistil, že právě to je ono, po
čem podvědomě pátral. A o tom bych právě chtěla psát. Zas tak moc se
toho o prázdninách sice nedělo, ne tak vzrušujícího, o čem bych mluvila.
Ale stačily tři dny strávené na novém místě s těmi nejlepšími podmínkami,
jaké by si má duše přála. Někomu to asi přijde směšné, mně také hodně
zájmů jiných nic neříká, jenže KONĚ mně učarovali. Jela jsem za už
dospělou sestřenkou. Slíbila mi, že když mi letos nevyšel tábor
s jezdeckým výcvikem, mohu navštívit stáj, kde jezdí. Štěstí mi opravdu
přálo. Do bytu jí zrovna k jejím třem kočičkám přivezli pět nemocných
divokých koťat. Čistit těm divochům ouška, kapat kapičky a pokoušet se
s nimi spřátelit nebylo nijak jednoduché, přesto zábavné i nebezpečné.
Pokud jste očekávali ruce a nohy bez škrábanců, nezbývalo by vám, než se
vzdát. No a koně? Ty mě naprosto nadchli. První den jsme zahájili
sprchováním běloučké klisničky Leny, o kterou se sestřenka stará. Viděli
jsme trénink parkuru s opravdu skvělým parkurovým jezdcem. Přiváděli a
odváděli koně z výběhu do boxu a opačně. Další den jsem dostala první
lekci ježdění v jezdecké hale na už zmíněné klisně Leně. Jak by se na první
pohled některým zdálo, že jízdu na koni zvládne každý, není to tak.
V klusu se udržet v sedle, sedět správně, pobízet, aby kůň vůbec šel, no a
další a další pokyny, vám dají zabrat. Ve chvíli, kdy jsem z koníčka slezla,
nohy jsem pomalu necítila. Když jsem se doplazila k hadici, abych Leně
opláchla nožky, okomentovala sestřenka můj postoj takto: „Ty máš ale
ladnou chůzi … :D.“ Nazítří jsem si vyjížďku na tentokrát jiném koni moc
užila. I nohy si začínaly zvykat. Na podkůvky čtyřnohých kamarádů se
přišel podívat kovář, naživo jsem to ještě nikdy neviděla, opravdu se mi to
líbilo. Další den na nás ovšem čekal nepříjemný úkol - najít podkovu
jednoho koníka, kterou s radostí odložil ve výběhu. Zrovna jsem neměla co
na práci, takže poslání se mi určilo samo. Ježdění není vše, co děláte kolem
koní. Nejprve si koně musíte nakrmit, vykydat box a vyčistit. Musíte se o
něj svědomitě starat, žádná brnkačka.
Nijak mi to nevadilo, spíš naopak.
Teď bych ráda začala jezdit. Už
je vše v jednání, proto jsem celá
nedočkavá, kdy se dozvím, jak to
dopadne. Fakt se strašně těším. Třeba
jindy napíšu článek taky o koních, ale
z pohledu zkušenější jezdkyně. Ráda
bych to uskutečnila, hlavně kvůli
milovaným koním.
Ela
Víš, proč se nešlo 28.9. do školy?
VII.A - Adam Joska
Protože byl státní svátek.
VII.A - Adam Löwy
Ne nevím .
VII.B - Kamila Adamcová
Protože byl státní svátek
VII.C - Zuzka Toufarová
Protože byl státní svátek.
VII.C - Kateřina Slabá
Měl svatý Václav svátek.
VI.A - Tereza Pekařová
Byl státní svátek - Václava.
VI.A - Tereza Urválková
Ne, nevím.
VI.B - Nikola Jenčíková
Byl státní svátek.
VI.C - Petr Daněk
Protože byl státní svátek?
VI.C - Sára Spívalová
Jo, byl státní svátek.
Rovnátka
Rovnátka jsou druhem lékařské
pomůcky, která slouží ke srovnání zubů.
Pro většinu dětí jsou strašákem. Kdo by
taky byl nadšený z toho mít v ústech
kovový
aparátek. Můžu z vlastní
zkušenosti říct , že i když mám rovnátka,
tak to hrozné není. Přiznávám, že ze
začátku to bylo nepříjemné. Po prvních
konzultacích s ortodontistou mi museli
vytrhnout čtyři zdravé zuby. Následovaly
otisky, rentgeny a časté návštěvy lékaře.
V současné době mám rovnátka na
spodní čelisti. Nejdříve mi dali modré
frajerské gumičky, aby mi mohli dát
kovové kroužky na dolní a horní stoličky.
Na horním patře mi vyrobili kroužky
s podivnou kličkou. Při dalších návštěvách
mi utahovali drátky, abych neměla po
vytržených stoličkách velké mezery. Dva až čtyři dny mě pobolívaly zuby,
měla jsem problémy kousat, jedla jsem ty nejměkčí potraviny (banány,
jogurty, bramborovou kaši). Po této návštěvě mi začali lepit zámečky na
dolní čelist. Deset minut jsem musela počkat, dokud lepidlo nezaschlo.
Do dírek v zámečkách mi provlékli chirurgickou ocel (drátek), utáhli a šla
jsem do školy. Příští návštěvu už mi začnou dodělávat horní patro.
S rovnátky jsem už spokojena, myslím si, že to bude velký rozdíl,
až mi ukážou, jak jsem měla křivé zuby.
Verísek
Rozhovor s paní učitelkou Vojáčkovou
1. Prozradíte nám svůj věk?
Dáma svůj věk nikdy neprozradí.
2. Odkud pocházíte?
Z Heřmanova Městce.
3. Kde bydlíte?
Teď v Pardubicích, ale nejraději bych bydlela někde hezky na venkově se
spoustou zvířat ☺.
4. Jste vdaná, máte nějaké děti?
Vdaná nejsem a děti taky zatím nemám.
5. Také jste prý žila nějakou dobu ve Francii. Jak dlouho, jak se vám tam
líbilo?
Bylo to před pěti lety přesně, to bylo v létě. Byla jsem tam jako oper skoro
dva měsíce, takže ono se nedá říct, že bych tam žila, ale žila. Hlídala jsem
tam děti. Líbilo se mi tam, Francie je krásná země, francouzština, to je
nádherný jazyk, ale francouzské děti se neumí chovat.
6. Umíte kromě francouzštiny i jiné jazyky?
Mluvím anglicky a v podstatě se domluvím i italsky, částečně portugalsky
a španělsky, ale to je vše díky francouzštině.
7. O co se zajímáte, jaké máte koníčky?
Koníčky? Největším koníčkem je teď momentálně orientální tanec a jízda
na koni. Teď se ke koním nedostanu tak často, což je škoda, ale koně
miluju už od svého dětství.
8. Co za hudbu posloucháte? (druh, interpret/skupina)
No to je složitý, protože já neodsuzuju vůbec nic kromě jazzu, kromě
punku. A nemusím teda dechovku, ale jinak si moc nevybírám, prostě když
se mi to líbí…
9. Které barvy máte ráda?
Tak to už jste si možná všimli, že fialovou, černou, to je vidět.
10. Žijí s vámi doma nějací domácí mazlíčkové? Jací?
Jehé, celá spousta, když pominu myši a žáby ve sklepě, tak velkej pes německej ovčák, jeho jméno je Fifinka (Nerozuměli jsme… pozn. red.), je
to činčila, který řikám Myšila od myši. Tý je asi 7 let a tu jsem vyhrála na
plese tady v Chrudimi. A máme dvě kočky. Máme kočku černou
kastrovanou. Z útulku jsem si ji vzala. A máme kocourka a teď asi
půlročního a to jsem ještě nezačala mluvit o tom, co mám u rodičů.
11. Díváte se na TV, na co?
Já na televizi moc nemám čas. Takže ne.
12. Zabýváte se nějakým sportem, máte nějaký oblíbený?
Tak to už jsem řekla, že oblíbený je vlastně tanec, koníci a jinak jsem hrála
skvoš, ale to hraju pořád, takže …
13. Chodíte do kina? Na co?
Občas ano a poslední, co jsem viděla, byly Lidice.
14. Díváte se na pohádkové klasiky? (třeba o Vánocích)
Bez pohádek by nebyly Vánoce. Bez Mrazíka, bez Pyšný princezny, bez
Popelky … to si je fakt nedovedu představit.
15. Máte sourozence? Kolik? Sestra, bratr …?
Mám dva sourozence, dva mladší, brácha a ségra.
16. Jak se dopravujete k nám do školy?
Autem, jsem řidič aktivní, už řídím hodně dlouho.
17. Už jste se trochu zabydlela v naší ZŠ?
To snad ano, už trefím do jídelny, do šaten a trefím do kabinetu a do
ředitelny.
18. Jaké má podle vás naše škola klady a zápory?
No tak určitě největším kladem je zavedení francouzštiny, to jsem fakt
ráda, protože se na ZŠ moc neučí a myslím si, že vás i baví. Co jsem tak
zatím stihla za ten měsíc poznat. A zápory jsem zatím žádný neobjevila,
maximálně dojíždění, ale jsem zvyklá, takže to za zápor nepovažuju.
19. Co si myslíte o žácích? Jsou pilní nebo líní? Zlobí nebo jsou hodní?
No tak záleží žák od žáka, teda to posuzovat, ale až na pár výjimek jsou
hodní. Nosí úkoly, chodí více méně připraveni. Na minulé škole jsem byla
spíš zvyklá, že chodili méně než tady. Takže rozhodně jsou lepší.
20. Znala jste tu někoho už dřív?
Znala jsem už z dřívějška p. uč. Vojtíškovou, protože učila s mojí mamkou
na stejné škole, znám i její dceru, která tady taky chodila do školy. Pak
jsem tady ještě znala p. uč. Kudláčka, protože jsme chodili na stejnou
školu, on chodil do A a já do C, každý k jiné učitelce. A osobně jsem se
znala s panem ředitelem, než jsem sem nastoupila.
21. Oblíbila jste si nějaké třídy nebo žáky?
A tak to se úplně až tak říct nedá. Třída vždycky nějaká je, že tam člověk
učí, ale záleží i na momentální náladě a teda u mě i na typu učiva, který se
bude probírat, že když třeba, vim. Teď docela ráda chodím do devítky,
protože děláme jinou matematiku, zajímavější.To už je matematika, už to
není jenom to kupecký počítání. Tak tam teď chodím asi nejradši, ne
nejradši mám francouzštinu. Já jsem ještě neměla příležitost učit
francouzštinu jako klasickej předmět, takže si to zkouším.
22. Jak vám chutná ve školní jídelně?
Jo já jsem spokojená. Zažila
jsem podstatně horší. Takže já si
opravdu nemůžu stěžovat. Já
nejsem vybíravá. Když jsem
ochutnala žabí stehýnka a
šneky, no tak se to opravdu nedá
říct.
23. Která jídla jsou vaše
oblíbená/neoblíbená?
No tak já miluju francouzskou
kuchyni, dostala jsem dokonce
k narozeninám nádhernou
tlustou francouzskou kuchařku, jinak italskou a českou kuchyni.
(Přihlížející: „Já chci taky chodit na francouzštinu!“)
24. Slyšela jste už o naší Pavučině, než jsem vám přinesla tyto otázky?
Dokonce jsem si váš časopis přečetla na internetu, myslim poslední číslo
z minulého roku, protože jsem hledala, jestli nějaký dítě znám. Potom
zpětně jsem zjistila, že tu znám spoustu dětí, co chodily do ZŠ
v Heřmaňáku, tudíž třeba prošly rukama mé maminky, takže Pavučinu
znám. Dokonce jste vloni dostali nějaký ocenění, je to tak?
Eli
Salvátorská legenda
Slyšeli jste někdy o chrudimském obrazu sv. Salvátora? Jestli ne, tak
nyní se vám ho pokusím převyprávět.
Obraz sv. Salvátora namaloval německý malíř Lukáš Kranach. Po
nějaké době se obraz dostal do obrazáren Rudolfa II. do Prahy. Tam dlel
několik let. Po smrti Rudolfa II. vypukla třicetiletá válka. Švédové vtrhli i
do české země. Zde plenili, ničili a kradli. Vnikli i do sbírek císaře a tam
vzali vše, co se dalo. Vzali i obraz sv. Salvátora. Pak všechny kořisti složili
na vozy a jeli zase dál. V ulici Na Příkopech jim obraz z vozu vypadl. Na
tom místě ho našel sklepník a odnesl do nedalekého hostince U Černé růže.
Tam ho prodal. Onen muž, který obraz koupil, ho později daroval příteli
Janu Pfeifferovi. Mnoho občanů Chrudimi ze strachu před Švédy dočasně
opustilo město. A tak učinil i J. Pfeiffer. Svůj dům dal do péče Doroty
Skákalíkové. Později se v tomto domě ubytoval švédský důstojník a čtyři
jeho vojáci. Důstojník byl často pryč a vojáci si proto užívali každý den ve
hře v kostky a v pivu. Jednoho dne ale voják z nich prohrál všechny
peníze, tak sáhl po obraze sv. Salvátora a vsadil ho do hry. Kostky padaly
jedna za druhou ale stále padala stejná čísla. Tak se to několikrát
opakovalo. Vojákům docházela trpělivost. Náhle však jeden z vojáků ze
vzteku vzal džbán a udeřil na obraz ležící na stole. Několikrát na něj udeřil.
Ostatní však začali dýkami do obrazu bodat. Při tom rouhavém zuření se
však náhle v bodnutích objevila krev řinoucí se z tváře sv. Salvátora.
Vojáci zůstali ohromeně stát. Najednou vkročila do světnice D.
Skákalíková. Na její naléhání jí vojáci dali ten obraz. Druhý den ho chtěli
zpět, ale Dorota jim ho dát nechtěla. Znenadání jeden z vojáků máchl po
Dorotě, naštěstí se však meč zasekl v dubovém svícnu nad nimi. Dorota
začala utíkat, ale onen voják po ní hodil dýku, která se zázrakem odrazila
ode dveří a pak teprve zasáhla Dorotu. Brzy nato nastal mír.
Zanedlouho po výslechu svědků byl obraz vystaven v kostele. Až
budete mít čas, zajděte se podívat na tento (nejen) historický skvost.
JaS
Šípek
Jako každý podzim i letos budou
šípkové keře obsypány červenými plody.
V minulosti byly šípkové keře nedílnou
součástí nejen
venkovských zahrádek. Dnes se s nimi
setkáváme skoro všude. Od 11. století je známo, že je šípek zdraví
prospěšný. Má vysoký obsah vitaminu C, vitaminu A a mnohých dalších.
Jejich kombinace obsažená v plodu pomáhá lidskému tělu při ledvinových
chorobách, horečkách, paradontóze, zánětu dásní a v prevenci infekčních
onemocnění. Příznivého účinku se pak využívá zejména při zánětu
křečových žil. Plody je nejlepší sbírat těsně před dozráním (vysoký obsah
vitaminu C). Nevadí ani první mrazík (plody jsou měkké a sladké). Poté se
z nich nejčastěji dělají omáčky, marmelády, čajové směsi, sirupy nebo
víno. V posledních letech se ke sběru šípku hlásí čím dál více lidí. Šípek je
dnes dostupný každému. Už naše babičky ho sbíraly jako zásobu vitaminů
na zimu.
Jak ke kostičce
AHOJ PRCKOVÉ, PŘIPRAVILI JSME PRO VÁS SUPER
OBRÁZEK. DOKÁŽETE PORADIT ALÍKOVI?
MÁ OBROVSKOU CHUŤ NA KOSTIČKU, ALE NEVÍ,
KUDY SE K NÍ VYDAT :
Zumba
Začal školní rok a s ním i pro některé z vás výběr kroužků. Tak to
bylo i pro mě. Chcete-li změnu stejně jako já, zkuste zvolit Zumbu ☺.
Pokud nevíte, co to je, já se vám ji pokusím představit. Zumba je něco
mezi sportem a tancem. Vlastně to jsou posilovací cviky spojené
s tanečními pohyby, které doprovází latinsko-americká hudba. Zumba
používá některé ze základních kroků salsy, reggaetonu, merengue a curie.
Zumba vznikla úplnou náhodou a to tak, že jeden z lektorů aerobiku
zapomněl CD s hudbou, na kterou obvykle cvičili. U sebe měl pouze CD
s latinsko-americkou hudbou, a tak mu nezbývalo nic jiného, než ji pustit a
improvizovat. Lidem se tento typ cvičení zalíbil. Takto vznikla Zumba.
Například mě Zumba velice zaujala, a proto jsem ji zvolila za svou náplň
volného času. Vám ji mohu jen vřele doporučit ☺.
♥Domča♥
Podzim
Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně podzim nemám vůbec ráda.
Je sychravo, leje, leje a leje. Všude je bláto a spadané listí. Světlo ve dne se
zkracuje, je dřív tma. Začíná být větší zima. Podzim je podle mě nejhorší
roční období. Začíná škola. Jde vlastně o přechod mezi létem a zimou.
Když to ale vezmeme z druhé strany, z té hezčí, tak na podzim je všechno
barevnější, sklízí se ovoce a zelenina (jablka, brambory, hrušky), listnaté
stromy ztrácejí své listí. Podzim začíná 23.9. podzimní rovnodenností a
končí 21.12. zimním slunovratem. Tak proč se vlastně netěšit, až se nám to
sluníčko zase vrátí.
Kiki☺