Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY VŠE
PROSINEC
2007
ČÍSLO 6
ZDARMA
Mgr.
Miloš
Pádivý,
ředitel
CTVS
/ str. 10
Petr Nečas,
Ekofórum 21. 11. 2007
/ str. 14
Tereza Francová,
vedoucí projektu ŠANCE
/ str. 12
Jiří Čunek,
Ekofórum 5. 12. 2007
/ str. 8
PLAGIÁTORSTVÍ PŘIDĚLOVÁNÍ KREDITOVÝCH POUKÁZEK SOUTĚŽ GTT 2008
2
obsah
economix
– 6 / 2007
Editorial
Milé studentky, milí studenti!
Číslo, které právě držíte v rukou, je posledním vydáním Economixu v roce 2007. Tento text
je tak v podstatě začátkem konce roku 2007.
V minulém editorialu jsem vám slíbil, že se
s vámi podělím o zážitky ze soutěže „StartUp podnikatelský nápad roku“, které jsem se zúčastnil společně se svým spolubydlícím Honzou
Gazdačkem. Zažili jsme poměrně značné překvapení, ale kupodivu se nám porota nevysmála. Naopak jsme postoupili do druhého kola,
kde se z deseti podnikatelských nápadů vybíral
ten, který bude investor financovat. Ve chvíli,
kdy píšu tyto řádky, jméno vítěze ještě není známo. Pokud se nám podaří
v těžké konkurenci obstát a vyhrát, poznáte to podle příštího editorialu bude ho psát někdo jiný, budu na Bahamách.
Ale zpět k Economixu. Čeká vás několik článků, které se přímo dotýkají
školy a nás studentů. Během roku jsme několikrát informovali o problematice převodu rezervních kreditů mezi studenty na páté fakultě. Bylo to zajímavé řešení, ke kterému se odhodlala Národohospodářská fakulta. O tom,
jak se přidělují a rozdělují rezervní kredity na ostatních fakultách na základě (z)vůle proděkanů pro pedagogiku, se dočtete právě v tomto čísle.
Už je to nějaký pátek, co jsem poprvé četl svou nejoblíbenější knihu Žert
od Milana Kundery. Přesto mě moudro v ní obsažené provází na každém
kroku. I několik desítek let po vydání knihy... Znáte například Díl první/
Ludvík? Kundera v něm mistrovsky popsal rozdíl mezi tykáním a vykáním.
Vždy, když jsem nucen vyslechnout lehce povýšené tykání, například od
„kolejbáby“, na tuto kapitolu vzpomínám... Zpět k vážnějším tématům.
Motivem, kolem kterého se odehrává děj knihy, je pohled, jejž Ludvík zašle
své přítelkyni Markétě. V dnes již notoricky známém textu píše: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“.
Tento pohled má dohru před stranickým vysokoškolským výborem, v němž
zasedají jeho tři kolegové - studenti, kteří ho následně vyloučí ze studia. To
je počátkem jeho následného krutého osudu. Asi z toho důvodu mám vnitřní odpor k disciplinární komisi. Každá fakulta na VŠE ale jednu podobnou
má a mít musí. Také v ní zasedají studenti. Jde o velmi nevděčnou práci,
sám bych na ni sílu neměl. Trochu vylepšit mediální obraz zmíněných komisí vám možná pomůže článek o tom, jak pracují, jaké jsou názory studentského zástupce v tomto fakultním orgánu, i postřehy studentů samých.
Dále vás čekají zajímavé rozhovory. Ředitel CTVS Miloš Pádivý je pedagogem na svém místě, se kterým jsme plánovali rozhovor již delší dobu.
Zde jest. Na věky věků.
Ekofórum, organizované studentským sdružením Ekonom, navštívil první místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Rozhovor s ním jsme si též nemohli nechat ujít.
Když jsem poprvé viděl divadelní představení Klára S. v divadle Komedie, hlavní hrdinka v něm zářila, svítila, a to nejen víc než všechny žárovky
v sále! Podařilo se jí totiž svou září zastínit všechno ostatní z jeviště včetně
kolegů. Než se vypravíte do divadla na Vandu Hybnerovou, přečtěte si rozhovor s ní v našem novém čísle.
Tereza Francová, která organizuje veletrh pracovních příležitostí, se
s námi podělila o zkušenosti z posledního veletrhu Šance. Ano, hádáte
správně, to je ta akce, kam si chodí studenti pro zásobu propisek na semestr.
Den s VŠE byla velice úspěšná akce pro absolventy VŠE, kterou letos poprvé organizovalo Poradenské a rozvojové centrum. Zaslouží si velkou pochvalu. A tentokrát chválíme bez jakýchkoli sarkastických podtextů.
Nový Economix dále obsahuje cestopis ze země z „osy zla“, tedy Íránu
(kam vyrazit na příští prázdniny), divadelní recenzi i doporučení na hospodu a samozřejmě plno dalších zajímavých článků.
Závěrem bych vám chtěl za sebe i celou redakci popřát hezké prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, nejen při studiu. Rok 2007 je
mrtev, ať žije rok 2008!
Václav Gráf, šéfredaktor
Obsah
DEN s VŠE / 3
Plagiátorství / 4
Přidělování dodatečných kreditových
poukázek / 6
Aktuality / 8
S Milošem Pádivým o sportu
na VŠE / 10
Jaká je naše ŠANCE? / 12
Rozhovor s Terezou Francovou
o projektu ŠANCE / 12
Ekofórum s Petrem Nečasem / 14
Rozhovor s Petrem Nečasem / 15
Rozhovor s Janem Krejsou, vítězem
GTT 2007 / 17
Důchodová reforma podle českých
studentů / 17
Generali Top Talent 2008 / 18
Mladý a úspěšný Tomáš Janeček / 20
Proč konzervativce nedělá kravata
a liberála dredy / 21
Na baru s... Vandou Hybnerovou / 22
Nation 2 Nation party / 23
Sport – Orientační závody NOB
a MTBO / 24
Sport – Pražský Parkový Survival / 25
Vox po(pa)puli / 26
Festa academica / 27
Festival krátkých filmů / 28
Recenze knihy: Jak sbalit ženu / 28
Divadelní (p)ohledy - Praha letí / 29
Cestopis – Írán / 30
economix
Šéfredaktor: Václav Gráf
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf,
Kateřina Imríšková, Klára Kadlecová, Hana Kubovcová,
Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Jakub Šalek, Vladimír Štípek,
Olga Trpáková, Dana Odvody, Jaroslav Valeš a další…
Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
zpravodajství
DEN S VŠE - setkání absolventů
F1
F2
F3
F4
F5
v prodejně ekonomických skript a literatury.
K zakoupení byly samozřejmě též reklamní předměty VŠE spolu s brožurami a informačními letáky.
Po odborných prezentacích následoval
bohatý společenský program. A kdo se o něj
postaral? Zazněly notoricky známé hity skupiny Banjo Band Ivana Mládka (mimochodem rovněž absolventa VŠE), v Rajské budově se přítomní mohli pokochat obrazy
Jana Antonína Pacáka. V předvečer se přítomným nabídly dvě alternativy „kulturního
vyžití“, a to buď zhlédnutí divadelního představení „Dívčí válka“ v podání ochotnického
divadelního spolku při VŠE S bojkou v zádech, či vystoupení „S humorem i něhou“
folklorního spolku při VŠE Gaudeamus.
Zlatým hřebem večera bylo vystoupení imitátora a baviče Vladimíra Hrona. Ačkoliv
se údajně umělec zpočátku obával možného nezájmu přítomných a pouhého krátkého „povinného“ odprezentování svého programu, opak byl pravdou. Vladimír Hron si
svým spontánním vystupováním a reakcemi
na vzniklé situace ihned získal své příznivce, kteří se z prvního patra Rajské budovy
přesunuli do atria před pódium a náležitě si
vystoupení užili.
Při odchodu čekal na každého malý dárek.
Dámy byly obdarovány rudou růží a každý
z pánů se mohl těšit z marcipánového loga
VŠE.
Oproti loňskému fiasku byl letošní Den
s VŠE velmi zdařilý a Rozvojové a poradenské centrum, které se jeho organizace zhostilo poprvé, si zaslouží velkou pochvalu. Dobře se osvědčila i cateringová společnost, která
se celý den starala o pohoštění přítomných.
Jen možná škoda, že se tohoto setkání nezúčastnilo více vyučujících působících na naší
škole. Doufejme, že příští ročník, který se
uskuteční 29. 11. 2008, bude mít alespoň takový úspěch jako letošní a navštíví jej minimálně stejný počet absolventů jako letos.
Autor: Jana Tomešová
– 6 / 2007
Na zúčastněné čekal velmi bohatý sedmihodinový program, který zahrnoval nejen
odborné prezentace, ale i bohatou společenskou náplň. Akce, moderovaná Janem Hrubešem (známým z televizního zpravodajství), byla zahájena vystoupením pěveckého
sboru při VŠE Musica Oeconomica Pragensia. Poté všechny přítomné oficiálně uvítal
rektor VŠE, prof. Richard Hindls.
Následovala krátká rozprava se zástupci
hlavních partnerů VŠE a tohoto dne (Česká
spořitelna, Deloitte, Vorlíčková & Leitner,
Ernst & Young, KPMG) o spolupráci s naší
alma mater, o přínosu této spolupráce, dalším možném rozvoji atd. Vedle výše jmenovaných byli přítomni europoslankyně Jana
Bobošíková, Taťána le Moigne (Google),
náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa, generální ředitel Siemensu Pavel
Kafka, bývalý vicepremiér pro ekonomiku
Martin Jahn, bývalá ministryně informatiky
Dana Bérová, Vratislav Kulhánek a řada dalších osobností. Slavnostní zahájení bylo zakončeno Smetanovou Vltavou v podání orchestru VŠE Musica Oeconomica Pragensia,
jenž sklidil velké ovace.
Po slavnostním zahájení následovala odborná část, v níž se prezentovaly jednotlivé
fakulty VŠE. Doložily svou prestiž a úspěšnost představením výrazných absolventů,
nyní osobností činných v podnikatelské či
akademické sféře. Například Fakulta mezinárodních vztahů nazvala svoji odbornou
sekci „Strategické plánování hospodářské
politiky do r. 2011“ a hlavním „přednášejícím“ byl Ing. Martin Jahn ze Škody Auto.
Oproti tomu Národohospodářská fakulta
představila několik současných excelentních
studentů prezenčního denního i doktorského
studia, kteří se s přítomnými podělili o své
poznatky ze studia na této škole a prezentovali rovněž své odborné počiny.
V průběhu celého dne si návštěvníci mohli prohlédnout interiéry školy. Horliví a studiachtiví čtenáři si mohli zakoupit publikace
Prezentace fakult
economix
V sobotu 24. listopadu 2007 se na
Vysoké škole ekonomické uskutečnilo setkání absolventů prezentované pod názvem DEN s VŠE. Tuto slavnostní akci navštívilo více než 500
absolventů.
4
téma čísla
Plagiátorství
– problém pátera Koniáše naruby
economix
– 6 / 2007
„Kdo to napsal?“ zahřměl
páter Koniáš a jeho hlas
se hrozivě rozléhal chudou světničkou. Nádeník
v roztrhaných šatech jen
tiše špitl: „Já“. „Ty sám
jsi to napsal?“ vzkřikl páter a zdvihl v ruce ozdobené prsteny útlou knihu
psanou na levném papíře. „Ano, já sám,“ přiznal
se nádeník skromně, ale
v jeho hlase již byla znát
hrdost. „Chopte se ho,“
přikázal biřicům Koniáš
a dodal: „Za to budeš pykat!“ a otočil se na hliněné
podlaze směrem k nízkým
dveřím, až hřeby v jeho
střevících zaskřípaly.
Od tohoto imaginárního okamžiku uběhlo pár set let. Novodobý páter Koniáš už nikoho
nemůže perzekuovat, protože
je možné psát cokoliv. Každý
už může psát autorsky, nikdo
ho za jeho vlastní názory nemůže trestat. Bohužel se stává
zajímavý opak. V době svobody jsou mnozí skoupí na vlastní
myšlenku a jen kopírují cizí práci a zkušenosti. Tento problém
je nejpalčivější ve studentských
a vědeckých pracích. Studentů
razantně přibylo a témata prací
se často překrývají. V době internetu není problém najít dostupné
informace, ale stejně neproblematické je okopírovat jakýkoliv
text a vydávat ho za vlastní.
Problém opisování či neuvádění zdrojů je však starší. Opisovali nejen druhořadí vědci,
kteří na vlastní originální myšlenky neměli. Dnes se objevují
důkazy, že ke kopírování myšlenek, ale i prostému opisování, se uchyloval i Albert Einstein, a to překvapivě velmi
často. U svých stěžejních děl
zásadně neuváděl prameny ani
literaturu, odkud čerpal podklady pro vlastní závěry. Proto
se ptáme: Alberte, není Ti hanba? Einstein byl již za svého života mnohokrát z plagiátorství
nařčen, ale vždy se z toho dokázal obratně vykroutit. Dokonce
prý opisoval od své první manželky Milevy Einsteinové-Ma-
rićové. Albertova odpověď, jestli mu je stydno, by tedy asi zněla:
„Ne, není...“ K tomuto problému
však není možné stavět se zády.
Potírání opisování při vypracovávání studentských prací je
založeno na vysokoškolské legislativě. Disciplinární řád pro
studenty VŠE v Praze v Článku
2 jasně uvádí: „Disciplinárním
přestupkem je zaviněné porušení
povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy VŠE a fakulty.“ Následující
článek obsahuje sankce, které
mohou být uloženy za přestupek
proti disciplinárnímu řádu. Je to
napomenutí, podmíněné vyloučení ze studia a samozřejmě nejpřísnější potrestání - vyloučení
ze studia bez podmínky. Zajímavou kličkou pro právníky by
jistě byla věta v Článku 3: „Vyloučit ze studia lze studenta pouze za úmyslné spáchání disciplinárního přestupku.“ Na první
pohled by se tedy zdálo, že stačí
tvrdit: „Já jsem to udělal(a) neúmyslně...“ Disciplinární komise
je ale „povinna zjistit skutkový
stav, zejména charakter jednání,
jímž byl disciplinární přestupek
spáchán“. Komise musí ze zákona vše prošetřit a jistě se nedá
„opít rohlíkem“.
Křížové
výpravy, aneb
postup proti
plagiátorství
Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.
Nejrazantněji se proti opisování na naší škole postupuje na Národohospodářské fakultě. Děkan
Jiří Schwarz se rozhodl vůči plagiátorům postupovat bez slitování. Na konci minulého semestru
byl vylosován předmět a v jeho
rámci zkontrolovány všechny
odevzdané práce. Disciplinární
komise Národohospodářské fakulty (DK NF) je složená ze tří
pedagogů a tří studentů s rovnocennou váhou hlasu. Poslední zasedání DK NF proběhlo 13. listopadu 2007. Komise napomenula
21 studentů a udělila 18 podmínečných vyloučení studentům
kvůli opisování v seminárních,
bakalářských a diplomových
pracích. Děkan Schwarz hodlá
ve vyhledávání a potírání plagiátorství na NF pokračovat. Odhalování opisování také pomáhá
software. Další jednání komise
se plánuje pravděpodobně ještě
před Vánocemi 2007. Dokonce
prý byli při plošné kontrole kurzu odhaleni i dva studenti-plagiátoři z Fakulty financí a účetnictví
a objevily se i práce opsané „od
A až do Z“, jedna dokonce i se
jménem skutečného autora místo studentky, která ji odevzdala.
K dosavadnímu průběhu potírání opisování se Jiří Schwarz vyjádřil následovně: „Domnívám
se, že je úspěšný, i když údaje
o snížení incidence plagiátorství zatím nemám. Důvodem je
rozšiřování antiplagiátorských
aktivit, v jejichž důsledku stále
více hříšníků uvázne v antiplagiátorských sítích.“ Podle jeho
slov se při prosazování razantního postupu proti opisování nesetkal s nesouhlasem pedagogů.
Děkan Schwarz dále uvedl: „Na
NF se už několik let snažíme
vychovávat studenty v tom duchu, že opisování je na univerzitě nepřípustné a učit je pracovat
se zdroji včetně správného citování. Vyvrcholením našeho úsilí
je zavedení povinného předmětu
psaní a obhajoba odborné práce
od počátku tohoto akademického roku.“
Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc.
Lehce odlišná situace je na
Podnikohospodářské fakultě.
Tam byly odhaleny zatím dva
případy opisování, a proto nebylo nutné přistupovat k exemplárním trestům. Podle děkana
Jaromíra Vebera jsou na fakultě
5
Prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc.
Také na Fakultě mezinárodních vztahů se tento problém
objevil. Děkanka Dana Zadražilová k tomu uvedla: „Na FMV
jsme v minulém roce řešili jeden
případ opisování. Disciplinární komise navrhla podmíněné
vyloučení, které jsem jako děkanka potvrdila. Platí pravidlo,
že děkan nemůže uložit tvrdší
trest, než jaký disciplinární komise navrhne. Obecně mohu
říci, že disciplinární komise řešila případy opisování při zkoušce a prodej míst na kolejích. Děkan by neměl v žádném případě
vstupovat do rozhodování disciplinární komise, která by měla
rozhodovat nezávisle. Také proto jsou v ní zastoupeni studenti. Odpovídá to demokratickým
principům akademické půdy.“
Doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D.
Na názor k problému plagiátorství jsme se zeptali i děkana
Fakulty financí a účetnictví Petra Dvořáka, který podle svých
slov zatím žádný podnět k zahájení disciplinárního řízení z důvodu plagiátorství neobdržel.
Dále nám odpověděl na pár otázek:
Jste zastáncem zdviženého prstu nad hříšníkem - tedy
jestli preferujete podmíněné
vyloučení, nebo se přikláníte v případech plagiátorství
k vyloučení ze studia bez podmínky?
To záleží na míře provinění.
Domnívám se, že v případech
vědomého a zásadního porušení autorských práv je to třeba chápat na akademické půdě
jako velmi závažné a tomu by
měla odpovídat i případná sankce. Nicméně se domnívám, že
je třeba nejdříve udělat osvětu
v tom, aby každý věděl, jakým
způsobem se správně používají
zdroje a kdy se již naopak jedná o zásah do práv jiného a plagiátorství.
Souhlasíte s masivní kontrolou a s tvrdými rozsudky v případě zjištění plagiátorství?
Plagiátorství považuji za závažný problém a pokud někdo
závažným způsobem poruší autorská práva, potom je na místě i potrestání. Nicméně bych
znovu chtěl zdůraznit, že je třeba nejprve učinit osvětu, jakým
způsobem se správně pracuje se
zdroji, uvádějí se odkazy, citace atd. tak, aby bylo všem jasné, kdy se již jedná o plagiátorství, porušení pravidel. V realitě
se totiž většinou nejedná o případ, kdy by někdo něco opsal od
A až do Z. Naše fakulta se proto
rozhodla přijmout Etický kodex
člena akademické obce, který
bude vymezovat základní pravidla v tomto směru. Jeho význam
je třeba vidět ve dvou směrech:
1. Přesněji bude vymezovat konání, které považujeme za
neetické.
2. Bude prvním krokem na velmi dlouhé cestě k tomu, aby
se z plagiátorství a dalších
neetických forem jednání stalo něco, co bude naprosto rozhodující část členů akademické obce považovat za nepřípustné.
Pouze v tom případě se podaří tento problém eliminovat. Do
té doby budou nutné i sankce,
ale hlavní naše snaha se v tomto směru musí především ubírat
cestou změny celkového vnímání těchto problémů. Pokud bych
měl uvést příklad ze studentského světa, tak je podstatné to, aby
se studenti vyhnuli opisování při
testech ne kvůli obavě, že budou
odhaleni, ale proto, že je pro ně
eticky i prestižně nepřijatelné
dávat tímto před svými kolegy
najevo, že něco neznají a chtějí
to podvodem obejít. Vím, že to
u řady studentů vyvolá úsměv,
ale často slyším právě od studentů, že v tom či onom stále pokulháváme za zahraničními univerzitami, tak což aby nám sami
ukázali, jak rychle dokážou dobré zahraniční příklady zavádět?
Uvádíme také jakési „poselství“ děkana Dvořáka: „V této
souvislosti bych chtěl zdůraznit,
že se na mě může kdokoli s případným podezřením na plagiátorství či jiné neetické chování
obrátit. Současně je zřejmé, že
je třeba o těchto věcech otevřeně diskutovat právě s ohledem
na to, aby si všichni ujasnili nejen to, co je a není přípustné, ale
uvědomili si i svoji odpovědnost
za vytlačování takového jednání
z akademické půdy, ale na druhé
straně i za případné nepravdivé
obvinění.“
Chci svého právníka!
Před disciplinární komisi lze
přijít prakticky s kýmkoliv, tedy
i s právníkem. Dosavadní praxe je taková, že studenti zkoušejí „osvědčené“ postupy, jako
například pláč, silnější slova,
či taktiku permanentního údivu. O možnosti zastupovat se
před komisí právníkem se příliš neví. Podle děkana Schwar-
ze ze studentů NF nepředstoupil před disciplinární komisi
s právníkem zatím nikdo. Ze zápisů DK NF, které jsou přístupné na stránkách NF, je zřejmé,
že ani pověstná brada, vystrčená bojovně vpřed, nebyla nejspíše příliš platná. Malý rozsah
provinění - opomenutí citací, opsání velmi malé části cizího textu - není sankcionován
nejpřísnějším trestem. Naopak
tam, kde je zřejmé podvodné
jednání, jako například opisování velkých částí, je toto jednání stiženo trestem nejvyšším
- bezpodmínečným ukončením
studia. Tam, kde je vidět pochybení udělané „v dobré víře“, je
komise shovívavá. To se stává
většinou v případě seminárních
prací, nepochopení zadání, nedostatečné komunikace s učitelem. Zde se občas uděluje pouze napomenutí. U bakalářských
a diplomových prací už taková
shovívavost neexistuje. Kromě rozsudků „natvrdo“ padají
i podmínečná vyloučení. Sice
se toho většinou tolik neděje,
ale nepříjemná procedura je pro
studenta, který pochybil, dostatečným motivem k přehodnocení dosavadního přístupu k psaní
vlastních prací. Lidově řečeno
„dostane na pamětnou“.
Když přijdete před komisi s advokátem, tak za něj také
budete muset zaplatit. Kde ho
ale najít? Například internetové stránky České advokátní komory obsahují všechny advokáty v zemi. Odměna se stanoví
smluvně, případně mimosmluvně podle vyhlášky č. 177/1996
Sb. Vždy je ale dobré se dopředu
s advokátem domluvit a vybrat
si takového, který pracuje v dané oblasti a je cenově přijatelný.
– 6 / 2007
vytvořeny systémové předpoklady a navíc bude fakulta využívat
speciální software na odhalování opsaných prací. Tímto softwarem budou kontrolovány nejen práce studentů, ale také práce
pedagogů. Je to program Ephorus, vyvinutý v Německu a dnes
podle nezávislých výzkumů považovaný za jeden z nejlepších
na světě. Ephorus (název pochází z řečtiny a jeho překlad je přibližně „školní dozorčí“) bude
porovnávat podobnost zkoumaného textu s databází v minulosti již odevzdaných prací. Program ale bude odevzdaný text
porovnávat i s texty dostupnými
na internetu. Podnikohospodářská fakulta se stane referenčním
střediskem německého výrobce,
program tedy může využívat za
zvýhodněných podmínek. Pro
ovládání softwaru navíc vytvoří český překlad, aby byl snadno
ovladatelný i pro tuzemské zájemce. Do systému budou moci
své texty vkládat sami studenti,
což značně ulehčí administrativní práci pedagogů, a ti se tak budou moci více věnovat vědecké
činnosti a ne jen otrocky hledat
podezřelé pasáže.
economix
téma čísla
6
téma čísla
Studenti soudí studenty
Disciplinární komise však nejsou primárně zřizovány kvůli
potírání plagiátorství. V případě, že by nějací bojovní studenti
se svým pedagogem nesouhlasili
(například kvůli jeho trestuhodně zpátečnickým názorům) a navíc to dávali veřejně najevo,
může je dotčený pedagog poslat
před komisi. Zástupci studentů
jsou v komisi pro případ, že studenti - rebelové - by byli v právu
a pedagog by si jejich kritiku zasloužil. Řešením disciplinárních
přestupků studentů, tedy svých
kolegů, se i „komisaři“ studenti
dostávají do značně nepříjemné
situace. K tomuto problému se
také vyjádřil děkan Jiří Schwarz,
který nesouhlasí se zněním zákona o vysokých školách: „Paritní
účast studentů v disciplinární komisi není vhodná. Na studenty je
přenášena nepřípustná odpovědnost soudit své spolužáky. Podstatnou část viny za opisování
studentských prací mají samotní
učitelé, protože pro velký počet
studentů nemají čas s nimi individuálně pracovat, nečtou studentské práce nebo je nevhodně
zadávají. Tímto jednáním „provokují“ studenty k opisování.“
Právě za zjištěný vysoký počet
plagiátů v kurzech vedených
jedním z pedagogů byl tento
pedagog NF nedávno děkanem
potrestán. Podle názoru Jiřího
Schwarze by měli být v disciplinární komisi maximálně dva studenti s hlasem poradním, kteří by
pouze dohlíželi na korektní průběh šetření a hlasování o svých
provinivších se spolužácích.
Student
– komisař
Petr Steiner
Několik otázek jsme položili
Petru Steinerovi, členovi Akademického senátu Národohospodářské fakulty (AS NF), který
je zároveň členem disciplinární komise této fakulty. Členství
v DK mu bylo nabídnuto v době
jeho působení v AS NF.
Vidíš v členství v komisi pro
sebe samého nějaký přínos,
nebo spíše přínos pro ostatní?
Pro mě asi přínos tkví v tom,
že mám možnost ovlivnit, co
se kolem mě děje. Nelíbí se
mi, když někdo porušuje platné předpisy a zároveň negativně ovlivňuje někoho dalšího.
To se při opisování při testu či
při opisování cizích textů děje.
Znevýhodněn je v takové chvíli zejména zodpovědně se připravující student. Student by si
měl, dle mého názoru, během
studia osvojit mnohé znalosti
a prokázat další tvůrčí schop-
nosti. V mém názoru na věc vidím přínos právě pro studenty,
kteří na svém vzdělání, na vysokoškolském titulu, který jim
„otevře mnohé dveře“, dlouhodobě usilovně pracují. Absolvování Národohospodářské fakulty by se mělo stát prestižní
záležitostí. Věřím, že si fakulta
a její studenti vytvoří pro příští léta dobré jméno u veřejnosti a zaměstnavatelů. Mou ideou
je stav, jaký je například v USA.
Tam také záleží na tom, jestli
máte titul, či ne. A když už ho
máte, je důležité, na které univerzitě jste promovali.
Snažíš se spíše studentůmkolegům pomoci?
Sice jsem členem disciplinární komise, ale jsem přece
také student a věřím, že předvolané studenty přítomnost lidí
z vlastních řad trochu uklidní.
Během roku, který jsem v DK
strávil, jsem si také oblíbil pár
otázek. Odpovědi na ně mají
vést studenta k vlastní obhajobě
a vnést další světlo do případu.
Zároveň se jimi dají odlišit studenti s úmyslným jednáním porušujícím předpisy školy a fakulty.
Souhlasíš s verdikty DK?
Snažil jsi se někdy přesvědčit
ostatní, aby byl verdikt mírnější?
Verdikt komise nelze takto
přímo ovlivnit. Není dán jednomyslným rozhodnutím, ale každý má jeden hlas - jak studenti,
tak učitelé. Před hlasováním samozřejmě o případu debatujeme. Každý může vyjádřit svůj
názor, odůvodnit ho a tím tře-
ba ovlivnit budoucí rozhodnutí
dalších členů. S verdikty jednoznačně souhlasím, pokud pro ně
byl můj hlas. Ale ani proti jiným
verdiktům zatím nemám větších
výhrad.
Byl jsi někdy svědkem nefér jednání (ze strany učitelů
i studentů)?
Ze strany učitelů v DK jsem se
za celý rok mého působení nesetkal s žádným náznakem úmyslně někoho poškodit či že by se
někdo ke studentům nechoval
slušně. Z toho usuzuji, že není
v zájmu žádného člena komise
někoho úmyslně potápět, naopak! Studenti si většinou plně
uvědomují, že jde o vážnou věc
a jejich chování tomu odpovídá.
Jen na posledním zasedání jsem
byl rozpačitý z výroků jednoho
studenta adresovaných disciplinární komisi. To byl první případ s nějakým konfliktem přímo
v průběhu disciplinárního řízení.
Za nefér jednání považuji zvláště jednání podvodné. Toho jsem
byl svědkem již několikrát. Takové jednání jistě hodnotu vzdělání z NF nezvyšuje.
ZÁVĚREM
Díky technickému pokroku
bude v blízké budoucnosti velmi snadné pomocí počítačových
programů kontrolovat práce studentů i pedagogů. Antiplagiátorské programy tedy budou pouze „pojistkou“. Jako je pravdivé
heslo „normální je nekrást“ snad bude pravdivé i „normální
je nekopírovat“. Autor: Vladimír Štípek
economix
– 6 / 2007
Přidělování dodatečných
kreditových poukázek na VŠE
Se zavedením kreditového systému
na VŠE na začátku devadesátých let
minulého století bylo spontánně zavedeno i přidělování dodatečných
kreditních poukázek nad limit stanovený Studijním a zkouškovým řádem (SZŘ). Do akademického roku
2006/2007 sice přidělování kreditních poukázek nebylo nijak upraveno žádným předpisem, ale podle
principu, že děkan může vše, co studentům neuškodí, je toto čistě na li-
bovůli děkanů. Na to, jakým způsobem k této „milosti“ přistupují
na jednotlivých fakultách VŠE v posledních pěti letech, jsme se zaměřili v tomto článku.
K oficiálním statistikám z rektorátu VŠE
se nám velmi ochotně vyjádřili proděkani
pro pedagogiku všech fakult, kromě Fakulty
podnikohospodářské, která shodou okolností z tohoto srovnání vyšla zdaleka nejhůře.
Ačkoli přidělování kreditových poukázek
je vnímáno jako „milost“ děkana, ve skutečnosti jde mnohdy v podstatě jen o administrativní akt prováděný proděkany. Na některých fakultách to má děkan pod kontrolou,
na jiných je to čistě v kompetenci proděkana. Ačkoli je tento postup technicky pochopitelný, nový SZŘ hovoří jasně: „Děkan
může přidělit další kreditové poukázky.“
Důvodů, z jakých lze dodatečné kreditové
poukázky získat, je mnoho. Některé závisí
pouze na individuálním posouzení, jiné jsou
přidělovány automaticky z důvodu zmírně-
7
téma čísla
Fakulta
Děkanát
Tabulka č. 1: Období 01/09/2002–31/08/2003
Počet studentů
Počet Průměr na
Celkový s přidanými
počet
poukázkami přidaných jednoho
poukázek studenta
studentů
absolutně v %
F1 2644
23
0,87
91
3,96
F2 3651
32
0,88
148
4,63
F3 3365
72
2,14
467
6,49
F4 2384
28
1,17
123
4,39
F5 2292
36
1,57
184
5,11
Fakulta
Tabulka č. 2: Období 01/09/2003–31/08/2004
Počet studentů
Celkový s přidanými
Počet
Průměr na
počet
poukázkami přidaných jednoho
studentů
poukázek studenta
absolutně v %
F1 2722
10
0,37
26
2,60
F2 3757
48
1,28
195
4,06
F3 3453
98
2,84
605
6,17
F4 2453
42
1,71
287
6,83
F5 2400
16
0,67
89
5,56
Fakulta
Tak jsem tady
pro ty kredity...
Tabulka č. 5: Období 01/09/2006–31/08/2007
Počet studentů
Celkový s přidanými
Počet
Průměr na
počet
poukázkami přidaných jednoho
studentů
poukázek studenta
absolutně v %
F1 2818
40
1,42
136
3,40
F2 4318
88
2,04
359
4,08
F3 3795
156
4,11
1478
9,47
F4 2888
113
3,91
922
8,16
F5 2384
109
4,57
413
3,79
F5* 2384
81
3,40 319,31
3,94
– 6 / 2007
* Na F5 funguje od akademického roku
2006/2007 přidělování dodatečných poukázek na základě doporučení jiných studentů,
kteří své kredity nevyužijí. Údaje v řádku F5
u tabulky č. 5 zahrnují veškeré přidané poukázky za dané období, řádek F5* ukazuje, kolik z celkového počtu přidělených poukázek
bylo přiděleno podle pravidel tohoto nového
systému. Rozdíl mezi těmito počty je tvořen
případy, kdy byly poukázky přidány za absolvování tělesné výchovy či jako kompenzace
navýšení kreditové zátěže způsobené změnami ve studijních plánech (při přechodu na
ECTS).
economix
Autor: [email protected]
Fakulta
Z uvedených tabulek vyplývá hned něko-
Tabulka č. 4: Období 01/09/2005–31/08/2006
Počet studentů
Celkový s přidanými
Počet
Průměr na
počet
poukázkami přidaných jednoho
studentů
poukázek studenta
absolutně v %
F1 2775
35
1,26
107
3,06
F2 4109
93
2,26
387
4,16
F3 3672
176
4,79
1377
7,82
F4 2826
83
2,94
574
6,92
F5 2387
26
1,09
159
6,12
Fakulta
– Na dostudování, pokud student již vyčerpal rezervní poukázky, má téměř dostudováno a v podstatě mu hrozí vyloučení ze
studia (individuální posouzení dle okolností).
– Dvě poukázky navíc dostávají studenti
plánů C a D, kteří studují vedlejší specializaci v ECTS kreditech (dorovnání mezi
různými systémy).
– Při povolení přestupu studenta na jinou
fakultu, pokud některé složené předměty
na novém oboru nemůže uplatnit. Totéž
se týká studentů studujících v zahraničí,
kterým byly uznány předměty ze zahraničí a nemají splněnou strukturu předmětů
(bloky).
– Studentům, kteří již splnili předměty bakalářského studia a například dosud neudělali bakalářskou nebo diplomovou práci, nechtějí semestr zahálet a chtějí
absolvovat nějaký předmět z navazujícího studia (cVOR).
– Z vážných zdravotních důvodů, které
znemožnily studentovi splnit podmínky
pro udělení zápočtu či zkoušky a tím ztratil kredity.
lik zajímavých skutečností. Každá fakulta
evidentně přistupuje k přidělování dodatečných kreditových poukázek jinak. Nejpřísněji si dlouhodobě počíná F1, naopak nejbenevolentnější je dlouhodobě F3 a po ní
F4.
Národohospodářská fakulta zavedla od
akademického roku 2006/2007 zcela odlišný systém přidělování dodatečných kreditních poukázek, který je naprosto nezávislý
na vůli děkana nebo proděkana. Každý student může získat maximálně deset kreditových poukázek, a to jejich převodem mezi
studenty v poměru 7:1, 10:1 nebo 15:1 podle typu studijního plánu. Jak bylo uvedeno
výše, dvě poukázky lze na NF získat také za
absolvování tělocviku.
Ačkoli tento systém na NF byl mnohými
z vedení školy napadán, jelikož byli mimo
jiné přesvědčeni, že tím dojde k devalvaci
vzdělání na VŠE, výsledky po roce fungování tohoto systému ukazují, že tato očekávání
byla naprosto lichá. Dlouhodobě se naopak
ukazuje, že tento problém se týká spíše jiných fakult.
Jako perličku uvádíme maximální počet
přidělených kreditových poukázek jednomu
konkrétnímu studentovi za posledních pět
let na každé fakultě: na F1 to bylo 20 poukázek, na F2 24, na F3 29, na F4 83 a na F5 to
bylo 26 kreditních poukázek. Na Národohospodářské fakultě už se vám to sice stát
nemůže, protože zavedla limit deseti poukázek, ale na ostatních fakultách nezoufejte je potřeba mít jen „dobrý“ důvod;-) ní dopadů změn ve studijních systémech
a předpisech školy (zejména SZŘ) a přechodech mezi studijními programy nebo
fakultami. Na Národohospodářské fakultě získávají studenti dvě kreditové poukázky také za absolvování tělocviku. Uvádíme
tedy ty nejčastější důvody, které vedou proděkany k přidání dodatečných poukázek:
Tabulka č. 3: Období 01/09/2004–31/08/2005
Počet studentů
Celkový s přidanými
Počet
Průměr na
počet
poukázkami přidaných jednoho
studentů
poukázek studenta
absolutně v %
F1 2718
26
0,96
67
2,58
F2 4076
60
1,47
240
4,00
F3 3562
138
3,87
1012
7,33
F4 2727
100
3,67
589
5,89
F5 2437
8
0,33
43
5,38
8
Aktuality
EKOFÓRUM
S JIŘÍM ČUNKEM
Studentské
sdružení EKONOM uspořádalo poslední
Ekofórum
v tomto semestru, a to ve
středu 5. 12. 2007 v 19.30 hodin
s Jiřím Čunkem, předsedou
KDU-ČSL a senátorem za Vsetínsko a Valašskomeziříčsko.
Ekofóra se zúčastnilo asi 500
studentů, kteří si vyslechli jeho
přednášku na téma „Slabosti demokracie – menšiny a vlivové
skupiny“. Čunek se věnoval zejména romské problematice. Reportáž a rozhovor přineseme
v Economixu č. 1/2008. Zvukový záznam Ekofóra a následné
diskuse je k dispozici na www.
economix.cz.
DĚKANKOU F2
ZVOLENA OPĚT
PROF. ZADRAŽILOVÁ
Akademický
senát FMV zvolil na druhé
funkční období (1. 2. 2008 –
31. 1. 2012) děkankou Fakulty mezinárodních vztahů opět
prof. Ing. Danu Zadražilovou,
CSc.
zpravodajství
DEN SVOČ
2008
Národohospodářská fakulta vyhlašuje již třetí ročník Studentské vědecké a odborné činnosti
(SVOČ), který se uskuteční 18. dubna 2008 v rámci
Prague Conference on Political Economy.
DEN VĚDY SCIENTIA PRAGENSIS NA VŠE
U příležitosti Dne vědy na pražských vysokých školách se ve středu 28. listopadu v rektorském salonku Akademického klubu VŠE
konala tisková konference „Vyhlídky mladých vědců na českých vysokých školách“
o výhodách a nevýhodách práce na vysoké
škole, finančním ohodnocení mladých akademických pracovníků, možnostech kariérního
růstu apod. Na konferenci vystoupili rektoři
pěti pražských univerzit – ČZU, ČVUT, UK, VŠE a VŠCHT. Přítomna byla také pětice úspěšných mladých vědců z těchto vysokých
škol.
V pátek 30. listopadu se pak v prostorách VŠE uskutečnila pod
názvem Scientia Pragensis přehlídka výsledků vědy, výzkumu a další tvůrčí činnosti dosažené na výše uvedených pražských univerzitách.
Široká veřejnost se s těmito výsledky mohla seznámit formou přednášek, diskusních klubů a prezentací konkrétních ukázek aplikace
vědy. Akce se konala pod záštitou primátora hlavního města Prahy
Pavla Béma.
Soutěž vytváří prostor pro
prezentaci písemných prací, na
kterou není dostatek času v běžných hodinách. Účastníci využijí možnosti ukázat své kvality
a srovnat je s ostatními studenty. V profesním životě jsou podstatné nejen znalosti, ale i aktivní přístup a schopnost se prosadit, což si na Dni SVOČ 2008
může vyzkoušet student kterékoliv fakulty VŠE. Ve hře jsou
nejen mimořádná stipendia,
ale také nové zkušenosti a navázání bližších kontaktů s vyučujícími.
Soutěžit můžete se všemi druhy prací od diplomových přes
bakalářské až po seminární
a eseje, pokud spadají pod některý ze zveřejněných tematických okruhů. Bližší informace
a přihlášky najdete na stránkách
Národohospodářské fakulty
v sekci Stipendia a soutěže nebo
u vedoucích sekcí.
economix
– 6 / 2007
Sherlock’s pub
klipy. Personál je velmi ochotný a vyjde vám ve výběru maximálně vstříc. Musím dodat,
že tato hospůdka patří mezi ty
dražší, ale je ve středu města
a služby tomu odpovídají.
Pro větší shromáždění je
možnost objednání obložených mís nebo dalších dobrot.
Je zde široký výběr vín, koktejlů a dalších nápojů. Vaří se
zde do tří do rána a otevřeno je
až do čtyř, tudíž nehrozí velké
časové omezení a vyhnání po
půlnoci. Však zkuste sami...
Vyhledáváte pohodlné
a příjemné hospůdky
k posezení nebo uspořádání nějaké akce?
Sherlock’s pub je ideálním místem. Naleznete jej kousek od
Národní třídy v Bartolomějské ulici 11.
Znamením je hýbající
se osvětlený obrázek
Sherlocka Holmese na
chodníku přímo před
restaurací.
Nenechte se vylekat, že
hned naproti přes ulici sídlí
kriminální policie. Jakmile vejdete dovnitř, objeví se příjemně osvětlená místnost a dýchne
na vás atmosféra anglického
pubu. Další místnost u baru je
spíše ve stylu kavárny. Obklopují vás svíčky a na stěnách lze
pozorovat obrazy obalené do
pavučiny. Ani třetí místnost neztrácí na pohodlnosti a luxusu.
Je vybavena opět v elegantním
stylu s koženými sedačkami.
Nachází se jakoby v podzemí
a je výborným místem pro pořádání narozenin, obchodních
akcí či obdobných rautů. Nechybějí ani plazmové televize
a plátno v prvním patře, které
dolaďují atmosféru hudebními
Kde:
Bartolomějská 11, Praha 1
www.sherlockspub.cz
Autor: Pavlína Máčalová
zpravodajství
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ DO
HONORS ACADEMIA
Honors
Academia
Výběrové řízení do programu
Honors Academia se zahájením
v letním semestru akademického roku 2007/2008 se uskuteční
7. února 2008. Termín doručení
žádosti je 31. ledna 2008. Podmínky přijetí najdete na www.
honors.cz.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZ : 5RE380
– PŘÍRODNÍ ZDROJE
A CES TOVNÍ RUCH
(IEEP PŘI NF VŠE)
Kurs je zaměřen na zkoumání
souvislostí mezi kvalitou složek
životního prostředí a rozvojem
cestovního ruchu. Předmět probíhá v angličtině (němčina výhodou) a je ohodnocen čtyřmi
ECTS kredity. Kurs probíhá
v období únor-duben 2008 pro
maximálně deset lidí. Motivační
dopis s životopisem posílejte
nejpozději do 10. 1. 2008 na adresu [email protected]. Preferováni jsou studenti třetích
a vyšších ročníků z hlubším zájmem o problematiku a motivační poplatek činí 300 Kč.
9
Aktuality
ŽLUTÝ TÝDEN
S TUDENTŮ
NF VŠE
V týdnu od 26. do 30. listopadu
zažila Národohospodářská fakulta jednu zvláštní premiéru. Proběhl na ní totiž první tématický
týden v historii celé Vysoké školy
ekonomické - Žlutý týden.
Studenti NF si připomněli zářivé letní dny, užili si něco zábavy
(například při pohledu na svého
učitele ve žlutém obleku), a ještě
za to byli odměněni sladkým dárkem. Akci doprovázeli takzvané
„žluté hostesky“, které jste mohli ve škole potkat jak na Žižkově,
tak i na Jižním Městě. Jejich úkolem bylo studenty, kteří měli ja-
koukoli součást svého oděvu ve
žluté barvě, odměňovat.
Záměrem této akce bylo zapo-
Inzerce
jení co nejvíce studentů, společné připomenutí si léta, trocha studentské zábavy a oživení šedých
listopadových školních dní.
Jak postupně ubíhaly dny listopadového Žlutého týdne, mohli
jsme potkávat na chodbách stále
více studentů oblečených do žluté barvy. Zapojili se však i někteří vyučující, dokonce i děkan Jiří
Schwarz, který do školy chodil se
žlutou kravatou.
Žlutý týden byl přeci jen ale takovou malou zkouškou. Jelikož
se vcelku ujal, můžeme se proto těšit i na další podobné týdny,
dny, večery, možná i nocí... Autor: Pavla Vašíčková
Hledáme
nové
redaktor(k)y!
[email protected] Z
economix
economix
– 6 / 2007
DNY OTEVŘENÝCH
DVEŘÍ NA VŠE
5. 1. 2008 – Národohospodářská fakulta
11. 1. 2008 – Fakulta financí
a účetnictví
11. 1. 2008 – Fakulta managementu (Jindřichův Hradec)
19. 1. 2008 – Fakulta informatiky a statistiky
25. 1. 2008 – Fakulta podnikohospodářská
26. 1. 2008 – Fakulta mezinárodních vztahů
10
economix
– 6 / 2007
Mgr. Miloš Pádivý je ředitelem Centra tělesné výchovy a sportu (CTVS),
které na naší škole zajišťuje sportovní vyžití studentů. V této funkci je
již sedmnáct let, avšak na VŠE působí nepřetržitě již od roku 1973, kromě čtyřleté přestávky (1981–1985),
kdy vyučoval v Alžírsku. Mimo jiné
vede oddíl běžeckého lyžování Žižkovský tygři, který spadá do rodiny
VŠTJ EKONOM.
Projevují studenti o nabídku sportů
velký zájem?
Vždycky bývá tak třetina lidí co sportovat
nechce, třetina co potřebuje nějaký impuls
a třetina co chce vždycky. Těm prostředním
stačí malinko. Třeba příslib kreditu a můžou
se přetrhnout. Možná to není špatná cesta.
Ale vypadnou z toho ti, o které nám jde především. Ty to buď nebaví, měli blbého tělocvikáře, neměli tělocvičnu, nebo jsou nešikovní. Myslím si, že dát jim nějaký návod,
aby to nebyla jen otrava, tak to je do jejich
života to nejcennější a je mi úplně fuk, jestli
budou hrát na Mistrovství světa. Jde mi o to
dát studentům šanci vyzkoušet si něco z toho, co CTVS nabízí. Pak ať si rozhodnou,
jestli budou pokračovat nebo ne.
Jaké oblibě se těší minoritní sporty, například šerm?
To je zajímavé, do šermu jdou lidé, kteří k tomu přistupují racionálně a řeknou si:
„Kde si zkusím šerm? Nikde.“ Řada z nich
k tomu přilne, máme tam kolem sedmdesáti
lidí ve výuce a zájem neklesá. Jezdí po turnajích a vyhrávají. Šerm funguje dobře. Jinak
tady nic zas tak atypického není. Ještě třeba
thai box je velmi oblíbený, ale bohužel má
omezenou kapacitu.
Co říkáte názorům, že je obtížné se na
výuku zapsat?
Úzký pohled na přihlašování je vždy
zkreslující. Když se student nedostal v úterý
od dvou na tenis, tak na to má nějaký názor.
I když mu nabídnu těch tenisů ještě osmnáct
za týden, „Já nemůžu, já pracuju“. To mě ale
nezajímá a on je uražený, to se nedá svítit.
Nedá se s frontami při zápisech na výuku a do kurzů něco dělat?
Připravujeme počítačový integrovaný
systém, který zjednoduší komunikaci mezi
námi a studenty. Budete si moct kliknout
a uvidíte kde se hlásit, u koho, kolik to stojí,
můžete se přihlásit na výuku. Je rozdíl, jestli
přihlašuji dvacet lidí na házenou nebo, jako
kolegyně Stejskalová, tři sta lidí na aerobik.
Chceme, aby byl přihlašovací systém průhledný, spravedlivý a jednoduchý na ovládání. Necháme určitou kapacitu pro prváky,
kdo nemá zápočet, bude mít větší šanci, že
se někam dostane a chceme, aby zbylo dost
místa i pro zájmy všeho druhu. Kliknu si na
studenta a vím, kolik má zápočtů a jestli má
tedy přednost. Student se může podívat například na basket od dvou hodin a vidí, že
tam má kamarády, tak se tam přihlásí také
sport na VŠE, rozhovor
S Milošem PÁDIVÝM
a nemusí za námi chodit. Navíc pořád někdo
volá, že nemůže informace na internetu najít a chce se na něco zeptat. Přehled bude mít
jak student, tak učitel. Ale tím, že jsme mimo
systém, tak to tvoříme trochu na koleně, takže je to zdlouhavé. Systém by měl fungovat
od nového školního roku.
Uvažuje CTVS o zavedení nových sportů? Co třeba golf?
Nejsem zatížen tím, že by byl golf snobský sport. Mají ho vypsaný třeba na ČVUT,
ale dělají to dodavatelsky. Student zaplatí asi
1 500 korun za semestr a týdně se jim dvě
hodiny věnuje trenér. Na základě programu,
který jim připraví, odpalují na simulátorech
a pak si můžou za dobré peníze udělat zelenou kartu a nechají je zahrát si na venkovním
hřišti. Taková forma by pravděpodobně šla,
ale není tu žádný golfista, který by si vzal ten
předmět na bedra. Zájem by o něj bezpochyby byl, vždyť máme akademickou mistryni
republiky v golfu.
A co jiné sporty?
Až postavíme halu na Třebešíně, vstoupí
do programu lezení. Bude tam veliká horolezecká stěna. Od toho si slibuji moc. Oblíbenost sportu jde ve vlnách. Vždy je některý
sport moderní a nebo se objeví skupinka lidí,
která ten sport vynese na vrchol popularity.
Je třeba se tomu ale věnovat – pořádat akce,
tréninky, kurzy, závody. Často to stojí na jednom člověku, který se tomu věnuje. Je složité sehnat zapálené kantory, protože to není
práce jednoduchá, navíc skromně placená.
O nové multifunkční hale na Třebešíně
se poslední dobou hodně mluví...
Ano, po pětapadesáti letech existence katedry se dožijeme vlastního stánku, to je
úžasné. Povedlo se koupit pozemek, zpracovat projekt, získali jsme stavební povolení, ale zatím jsme nezískali devadesát milionů. Ale s těmi to vypadá také dobře. Celá
akce by se měla v příštím roce naplno rozjet
a za rok by hala měla stát. Dílem ze státních
peněz, dílem z peněz školy. V podstatě mů-
žeme začít stavět. Naprostá většina sportovních aktivit by se měla přesunout tam.
Vedle tenisových kurtů bude stát víceúčelová hala, v níž budou tři volejbaly napříč,
dva baskety napříč a centrkurty – házená,
florbal a nádherná horolezecká stěna. Vše
na odpovídající úrovni – zázemí, povrch...
Ve zbytku areálu budou další sportoviště,
parková úprava a in-line dráhy, aby si tam
mohla přijít zasportovat i veřejnost. V současné době máme výuku po celé Praze, kantoři jsou hůře využitelní. Přesunou se tam
téměř veškeré míčové aktivity. Moc se na
to těšíme.
Ale hřiště na Jarově je v žalostném stavu. Dočká se v dohledné době také nějaké opravy?
Rekonstrukce je rozdělena na dvě fáze.
Předně se sportoviště oplotí a na jedno ze
hřišť přijde umělá tráva. Vznikne univerzální plocha pro mnoho sportů. Chceme tam
mít kus výuky, především malý fotbal. Během příštího roku by měla být první část hotová. Do povrchu nebude vsypán písek, ale
gumogranulát (tráva 3. generace). Na tomhle
se neodřete, nespálíte a navíc zajistí rovnoměrný odraz míče. Myslím, že když bude
hřiště vypadat jinak, studenti jej určitě využijí. Zbytek úprav proběhne ve druhé fázi,
až budou peníze.
Sport je zkrátka finančně náročná záležitost...
Jsem pro to, aby si student na finančně náročnější výuku připlatil, ať ví, že vytopená
hala něco stojí. Na druhé straně o tělocvičnu na Jarově zdarma pro zájmové aerobiky
nikdo nestojí. Holky cvičí na kolejích v malých sálech mezi patry. Přitom si jen někdo
musí vzít na triko, že se zhasne, zamkne...
ale není zájem.
A co Jižní Město?
Tam kus pozemku škole patří, my jsme si
tam představovali sportovní campus, ale náš
návrh skončil v propadlišti dějin. Teď netuším, v jakém stavu ty pozemky jsou a co se
s nimi bude dělat. Teď jsme zaměřeni především na Třebešín.
Chystají se nějaké změny v letním středisku Dobronice?
Chystají, škola kupuje pozemek v lese,
kde jsou chaty, lesní kurt a lanové dráhy. Tím
se otevírají další možnosti, můžeme opravit
všechno co tam je. Přichází v úvahu postavit
pěknou horolezeckou stěnu. Chceme ji vybudovat na plánovaném stožáru pro přenos
internetu. A v budoucnu nám tam snad převezou saunu z Jarova.
Jaký je zájem o zimní kurzy?
Je to stejné jako ve všem. Jsou tam lidé,
kteří chtějí druhý zápočet honem, teď abych
měl konec a tak se snaží přihlásit kamkoliv.
Je jim jedno kam. Strčí hlavu mezi dveře a:
„Já se jdu přihlásit.“ „A na co?“ „To je jedno.“ Tohle je jedna sestava lidí, pak je druhá,
a ta jede, protože slyšeli, že támhle na Jelenkách to je dobrý nebo támhle s tím to je dobrý. Já myslím, že se to vyprodá, protože těch
míst zase není tolik, navíc jsme limitováni
zkouškovým obdobím.
Jaké sportovní náplni kurzů dávají
studenti přednost?
Určitě snowboardu, ale i mixovaným kurzům, kde mají šanci na snowboard. Nabízíme kurzy na zajímavých chatách za poměrně dobré peníze, ale stejně nelze vypočítat ty
radosti, se kterými je to spojené. Myslím, že
zima proběhne dobře.
Neuvažuje škola o koupi objektu pro
zimní kurzy?
Peníze na nový objekt nejsou a je tu i otázka využitelnosti. Škola vlastní dvě chalupy,
jedna je na Mariánské v Krušných horách,
která byla donedávna určena pro výjezdní
zasedání, ale letos tam s jedním kurzem pojedeme, tak uvidíme. Druhá je nově zrekonstruovaná chalupa v Nicově, pod Zadovem,
ale ta je vzdálenější.
A co oblíbená Prezidentská chata?
Chatu měl dostat ústav pro léčbu narkomanů, ale stávající provozovatel podal ná-
vrh na přestavbu a poté buď na prodej nebo
další provozování pod Kanceláří prezidenta.
Teď čekáme na rozhodnutí pana prezidenta.
Škola se v tom teď nijak neangažuje. Letos
se těšíme a neříkám, že je to naposled.
Proč jste začal učit právě na VŠE?
Dostat se na ekonomku na katedru byl tělocvikářský sen. Založila se tu tradice kvality. Ale když jsem nastupoval na katedru,
citoval jsem, co všechno dovedu, a pan tajemník Pícek se mne zeptal: „Na co hraješ?“
Protože katedra měla kapelu – dodneška
fungují. Kdo neuměl na nic hrát, rázem byl
druhá kategorie.
Na co hrajete vy?
Tenkrát jsem hrál na kytaru, jen tak tak
jsem prošel. Dneska tu jsou pouze výjimky,
jinak jsme všichni zdatní pěvci. To mívalo
pověst, že katedra má orchestr.
Jakým vývojem prošla výuka za dobu
vašeho působení?
Když jsem nastoupil, bylo pět let sportu
povinně a v tom byly lahůdky jako spartakiáda, pak už jen tři roky povinně a jeden kurz,
potom jeden děkan navrhl zrušit tělocviky
úplně, pak nás málem zrušili, takže zaplať
pánbůh alespoň za ty dva zápočty. Ale hlavním smyslem je dát návod, jak se o svoji tělesnou a duševní schránku postarat. A koho
to zaujme, může pokračovat.
Většinou ale nejde jen o sport...
Je fakt, že party fungují a socializační role
tělocviku je obrovská. Před několika lety
jsme založili kurz absolventů. Dnes je tam
i třicet dětí a všichni tam jezdí rádi znova.
Myslím, že sport je strašně důležitá disciplína v tom, že jako jedna z mála věcí v naší společnosti má pravidla. Uděláš faul – je
penalta. Tečka. Nezáleží, zda jsi měl úmysl.
Změřím ti tři metry, máš tři metry. Role sportu je nezastupitelná, utváří charakter člověka. Na sportech se potkávají lidi podobného ražení. Již čtvrtý rok děláme herní kurz
a jezdí tam takoví „Lojzové“, který bych tam
v životě nevzal, ale oni jsou úžasná parta, že
ti ani nevadí, že je levej na všechno. Ale ty co
ho přivedli, říkají: „Víte co? Nechte nám ho
tady jako maskota.“ To je bezvadné. I takoví
lidé jsou potřeba.
Jaký je váš oblíbený sport?
Ono to u mě bylo v takových periodách.
Dříve jsem hodně hrál hokej, pak házenou.
Téměř osm let jsem se potýkal s akademickým družstvem v triatlonu. Pocházím
z Vysočiny, odmala jsem lyžoval. Chodili
jsme do Sokola, takže jsme celý rok dělali nějaký sport. Nejoblíbenější byly ty, co
se odehrávaly někde venku, protože tam
se člověk nepere jen s balónem, navíc je
i v přírodě a trvá to nějakou dobu, je čas na
sobě zapracovat, zlepšit se. Tady jsem chodil s turistickým oddílem a pochopil jsem,
že sport nemusí být o vteřinách, ale zážitek z toho může být stejný. V Alžírsku jsem
začal hrát tenis – co si uděláš, to máš. Několik let jsem plaval, ale ode zdi ke zdi... šlo
spíš o psychiku. Vysloveně nejoblíbenější
sport nemám.
Čtyři roky jste strávil v Alžírsku. Co
bylo náplní vaší práce?
V Alžírsku jsem učil na univerzitě ve městě Constantine, otvíral se tam institut tělesné
výchovy. Sezvali tenkrát mezinárodní společenství učitelů tělocviku a pokoušeli jsme
se rozjet institut, který měl vychovávat pedagogy. Poznali jsme nádherný kus země, ale
co do profese, mám smíšené pocity, protože
k tomu přistupovali dost laxně. S nástupem
fundamentalismu jsme odešli a od té doby to
zamrzlo. Ale země je to fantastická – moře,
řeky, lyžování, poušť...
Vím, že se podílíte na projektu, který
pomáhá dětem z dětských domovů...
Je nás v něm z katedry pět. Jde o projekt
pro děti, které opouštějí dětské domovy, protože jim je osmnáct. Víme, že většina dětí
po odchodu z domova do tří měsíců spáchá
trestný čin, padesát procent je do dvou let
v base. Ty děti netrpí materiálním nedostatkem, ale žijí ve zlaté kleci, nikdo je nechystá na to, jaká to bude pecka až opustí brány
domova. Naše pomoc má čtyři fáze. První je
socializační, promícháme děti ze všech domovů do týmů, řeší psychosociální hry a teambuildingové aktivity namíchané do sportovního dění. Na to navazuje psychoterapeut
a pak děti řeší běžné praktické věci. Na den
je vezmeme do banky, tam si „jako“ založí
účet, vezmou půjčku a podobně. O tom nemají ani potuchy, stejně jako o tom, že se
prodává chleba v celku. Učíme je zašroubovat žárovku, opravit kliku. Do toho mají
počítačový kurz, aby si uměli napsat životopis, odpovědět na inzerát, aby uměli dojít na úřad práce. Státní instituce jsou další
bod. Na sociálním odboru absolvují kolečko – jsem mladistvý, chci podporu, bydlení, půjčku... Říkáme si, že to, co jsme jim
předvedli a dali, jim pomůže. Podle reakcí
dětí víme, že se jim to líbí. Je to ale hrozně
složité. Autor: Dana Odvody
– 6 / 2007
O SPORTU na VŠE
11
economix
sport na VŠE, rozhovor
12
rozhovor
Působíte pod hlavičkou RPC
jako koordinátorka tohoto pracovního veletrhu s příznačným názvem ŠANCE,
takže jste se velmi zasloužila
o to, aby akce proběhla. Mohla byste nám popsat ŠANCI
ze svého pohledu?
Podle mého názoru je ŠANCE hlavně příležitost pro setkání studentů se zástupci společností k výměně informací.
Pro studenty nižších ročníků je
to příležitost udělat si obrázek
o možnostech budoucího uplatnění, pro studenty vyšších ročníků pak příležitost k nalezení
konkrétního pracovního místa,
respektive zmapování aktuálních možností uplatnění na trhu.
Z mého pohledu je to sice hodně práce, nicméně protože vnímám, že tento veletrh má smysl
a je o něj rostoucí zájem ze strany studentů i firem, tak na jeho
přípravě a realizaci pracuji velmi ráda.
Jaká je naše
ŠANCE?
economix
– 6 / 2007
Ve dnech 13.–14. 11. 2007 se v atriu Rajské budovy uskutečnil veletrh pracovních příležitostí ŠANCE, již potřetí
pod patronátem Rozvojového a poradenského centra
VŠE (RPC). Tato akce vytváří styčný bod mezi studenty
a společnostmi, které mají zájem o mladé a dynamické
studenty, respektive absolventy ekonomických oborů.
Bez nadsázky se dá říci, že tento veletrh pracovních příležitostí dává ŠANCI mladým lidem s potenciálem získat pracovní místo v renomované společnosti.
Všichni to známe, na postmaturitní euforii navazuje stres
z přijímacích zkoušek na vysokou, které pokud jsou úspěšné, znamenají předzvěst strastí
i slastí vysokoškolského studia.
V průběhu prvního roku na vysoké nabere život vysoké otáčky a my jen sledujeme, jak nám
čas teče mezi prsty. A všichni
víme, že to jednou přijde. Že
každý z nás bude muset sehnat
nějakou práci - „slušnej flek“,
jak říkáme. Snažíme se na to nemyslet a budovat své schopnosti, ale pořád nás to vzadu v hlavě tlačí.
Co budu jednou dělat? Tato
otázka trápí většinu studentů,
kteří mají alespoň trochu zodpovědnosti a ctižádosti. Ten, kdo
to popírá, je buď velmi naivní,
nebo lže. Tento problém by vám
měl pomoci vyřešit pracovní veletrh s názvem ŠANCE.
Pár faktických informací o ŠANCI. Akce se tentokrát
konala dva dny. Účast firem
vzrostla zhruba o 40 %, a to až
na celkový počet 69 společností. Každá firma se zde prezentovala jen jeden den. Díky tomuto
rozdělení bylo také jednodušší
prohlédnout si většinu prezentací - 35 za den je přece jenom
dost.
Každý student má možnost se
před ŠANCÍ registrovat. Není
to sice bezpodmínečně nutné,
ale registrovaní uživatelé takto
zvyšují pravděpodobnost, že je
kontaktuje společnost s nabídkou, která bude odpovídat jejich požadavkům a představám.
Při registraci má uživatel možnost uvést řadu osobních údajů,
podle nichž se firmy mohou lépe
orientovat.
V tomto roce se Rozvojové
a poradenské centrum rozhodlo
kontaktovat studenty prostřednictvím veverky, díky čemuž
došlo k nárůstu počtu zaregistrovaných studentů oproti předchozím letům - zaregistrovalo se
1400 studentů.
Osobou, která celý projekt
Šance řídí, je Mgr. Tereza
Francová. Nejen že působí v RPC VŠE, ale zároveň
je asistentkou na katedře
psychologie, která spadá
pod Fakultu podnikohospodářskou. Tereza Francová vystudovala Filozofickou
fakultu Univerzity Karlovy
se zaměřením na psychologii práce a organizace
(2003). Pedagogicky se zabývá psychologií práce a řízením, výcvikem sociálních
a manažerských dovedností a týmovou prací. Svou disertační práci píše na téma
Networking. Terezu Francovou můžete potkat i jako vyučující kurzů 3PS422
- Trénink sociálních a manažerských dovedností
a 3PS211 - Psychologie a sociologie řízení. Podle hodnocení Borce (průměr 4,55
hvězdičky) patří mezi velice
populární vyučující na VŠE.
V čem se podle vás především
lišila poslední ŠANCE od těch
předchozích?
Jeden z nejviditelnějších rozdílů spočívá v tom, že ŠANCE
trvala dva dny, přičemž každý
den se prezentovaly jiné společnosti. Celkem jich tady bylo
téměř sedmdesát, což je nárůst
přibližně o 40 %. Dále se velmi
významně rozšířilo zastoupení společností z IT oblasti, což
nás velice těší. Rozšíření nabídky pro studenty F4, pro které
na předchozích ŠANCÍCH tolik příležitostí nebylo, bylo naším cílem. Na základě podnětů
studentů jsme také využili možnosti oslovit je pomocí školního
e-mailu, čímž se významně zvýšila informovanost o této akci,
a výsledkem je rekordní počet
13
rozhovor
Nabízejí společnosti studentům při příležitosti veletrhu
i brigády?
Ano, také. Není jich většina,
ale jsou tam i takové nabídky
a určitě se jejich počet zvyšuje.
Vedle brigád jsou tu možnosti
stáží a spolupráce na diplomových pracích. Což je podle mého
názoru velmi dobrá věc.
Máte konkrétní představu
o dalším vývoji ŠANCE?
Za tu dobu, co se na přípravě veletrhu podílím, se snažíme
každou ŠANCI posunout dál,
zlepšit ji. Pro tyto účely využíváme zpětnou vazbu jak od studentů, tak od zástupců společností. Za každé nové podněty
jsme vděční. V současné chvíli tuto zpětnou vazbu poslední
ŠANCE sbíráme a budeme ji
vyhodnocovat. Ten dvoudenní
koncept, který jsme zavedli, určitě zachováme, protože vnímáme, že se osvědčil.
Jistě je hodně studentů, kteří
ŠANCI z nějakých důvodů nestihli a určitě mají zájem navštívit tento veletrh v budoucnosti. Kdy se můžeme těšit na
další?
Veletrh se koná dvakrát ročně,
takže další ŠANCE bude určitě
na konci března. Pro nás není
důležité zachovávat stejné datum, ale dny v týdnu, v nichž se
ŠANCE koná. Opět to tedy bude
úterý a středa, kdy je ve škole
nejvíc studentů.
Co byste doporučila studentům, kteří se chtějí příští ŠANCE zúčastnit?
Rozhodně bych jim doporučila, ať se začátkem března podívají na stránky RPC, kde budou
aktuální informace jak k termínu, tak k účastnícím se firmám.
Budeme se snažit studenty opět
kontaktovat pomocí e-mailu.
Informace budou i na hlavních
stránkách VŠE, v aktualitách
bývá pravidelně informace o zahájení registrací. Autor: Jaroslav Valeš
Inzerce
– 6 / 2007
Jaké by si podle vás měli studenti z ŠANCE odnést informace?
Měli by si odnášet informace,
které potřebují. Jak jsem již podotkla, studenti nižších ročníků
mohou mapovat možnosti uplatnění ve svém oboru a na základě
toho mohou dále například volit
předměty nebo rozvíjet potřebné schopnosti, aby se co nejlépe
uplatnili tam, kam sami chtějí.
Studenti vyšších ročníků, končící studium či absolventi už mohou sbírat kontakty, informace
o konkrétních nabídkách, pozicích, procesu výběrového řízení... Zkušenosti studentů úspěšných v hledání práce na ŠANCI
říkají, že je nejlepší, když se již
na veletrhu potkají s nějakým
výkonným pracovníkem, s nímž
si vymění kontakty a který poskytne detailnější informace.
Někteří studenti si myslí, že
dokud studují, nemá cenu, aby
se zajímali o nějaké pracovní
místo, protože na takové věci
mají dost času. Co byste takovým studentům vzkázala?
Určitě je lepší se připravovat
s předstihem, mít představu, co
po mně bude odvětví, do kterého chci vstoupit, požadovat.
Může jít o odborné, jazykové
nebo sociální dovednosti. Štěstí přeje připraveným! Během
ŠANCE jsem hovořila s personální ředitelkou jedné ze společností. Ta říkala studentům
nižších ročníků, ať si užívají
studentských let a nepospíchají
do práce. Po krátké diskusi ale
sama prohlásila, že ona je první, která vyřazuje absolventy
bez jakékoli pracovní zkušenosti během studia. Samozřejmě je
lepší, pokud i prvotní pracovní zkušenosti alespoň okrajově
souvisejí s tím, co jednou chcete dělat.
economix
zaregistrovaných studentů, necelých 1400!
14
Ekofórum
s RNDr.
Petrem
Nečasem
na téma
Důchodová
reforma
„Moji milí budoucí penzisté,“ oslovil ministr práce a sociálních věcí Petr
Nečas studenty VŠE čekající na jeho přednášku na téma Důchodová reforma v ČR. Ekofórum se konalo ve středu 21. listopadu 2007 v Nové aule VŠE
a na programu byla nejprve prezentace tří vítězných prací letošního kola
soutěže pro studenty vysokých škol Generali Top Talent jejich autory a vyhlášení nového ročníku této soutěže.
Po krátkém představení studentského
sdružení EKONOM a jeho aktivit (Ekofóra,
vydávání magazínu Economix) jeho předsedou Martinem Steinerem uvedl předseda
představenstva Generali penzijní fond, a.s.,
Petr Hájek všechny tři výherce soutěže na
téma Návrh koncepce penzijní reformy
v ČR.
economix
– 6 / 2007
Vítězem soutěže se
stal Jan Krejsa, nynější
absolvent VŠE. Ve své
prezentaci se věnoval
důvodům, kvůli kterým
je reforma nutná (zejména demografické okolnosti) a zmínil svou verzi ideálního důchodového systému. Cílem je
samozřejmě zajištění přijatelné výše důchodu, která by byla závislá na výši příspěvku
vkládaného do systému a na průměrné
mzdě.
Jako poslední svůj návrh představil Jan Kordík, který skončil na třetím místě. Ten se blíže
věnoval jednotlivým důchodovým systémům.
Jeho práce obsahovala
množství tabulek a grafů, které ukazují, že důchodová reforma je
nevyhnutelná a musí k ní dojít, jinak dojde
k negativnímu vývoji HDP.
Vyhlášení nového ročníku soutěže Generali Top Talent s podtitulem Vyřešte budoucnost! se zhostil Štefan Tillinger, člen představenstva Generali Pojišťovna a.s. Poukázal
na důležitost takových soutěží, neboť diskuse o reformách se vedou spíše v odborných
kruzích, přitom se tyto zásadní věci týkají
především těch, kdo jsou dnes ve studentském věku. Generali předpokládá, že se studenti o takové věci zajímají a ráda by jim
Na druhém místě
skončil Martin Svoboda, který na VŠE dosud
studuje. I on uvedl, proč
je reforma nevyhnutelná
a svůj návrh řešení. Navíc přidal názory obyvatelstva. Podle jeho výsledků si většina lidí stěžuje na nedostatek
informací o důchodovém zabezpečení a lidé
se na stáří příliš nezajišťují. Závěr jeho průzkumu je takový; lidé chtějí jistý zisk s minimálním rizikem, mají obavu z nedostatečného důchodu a současný systém jim přijde
nespravedlivý, protože je příliš solidární
(lidé s vyššími příjmy přispívají lidem s příjmy nižšími). Cílem by mělo být zvýšení
vlastní zásluhovosti.
Ing. Petr Hájek
reportáž
dala příležitost. Těsně před tím, než Tillinger vyhlásil téma na rok 2008, předal ministru Nečasovi CD s prezentacemi výherců letošního ročníku. Vy je můžete najít na
stránce www.economix.cz, kde je ke stažení
přístupná i prezentace ministra Nečase
a zvukový záznam Ekofóra.
Téma soutěže pro rok 2008 je Návrh koncepce komerčního zdravotního pojištění.
Motivace pro studenty je veliká – výherce
obdrží 100 000 Kč.
Poté dostal prostor ministr Nečas. Na začátek své přednášky zašel do minulosti, aby
ukázal, jak se změnil důchodový systém
v ČR po roce 1989. Poukázal na důležité
momenty, které se tehdy staly – například
obnovení pojistného nebo zavedení jednotného důchodového systému, což stále
v mnoha zemích není samozřejmostí. Do
období 1993–1995 se datuje vznik zákona
o penzijním připojištění a důchodovém pojištění a prodloužila se hranice věku, kdy se
odchází do důchodu.
Došlo se k závěru, že neexistuje ideální
podoba důchodové reformy, ale je třeba zabývat se otázkami typu – jak zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost, zda diverzifikovat financování, jaká bude příjmová
solidarita a jak řešit mezigenerační spravedlnost.
Další část prezentace Nečas věnoval stávajícímu důchodovému systému. Uvedl, že
je jednotný, povinný a organizovaný státem,
a pro ilustraci zmínil pár čísel: v současnosti je v ČR zhruba 2,7 milionu důchodců,
z nichž je 560 000 v invalidním důchodu.
Statistiky uvádějí, že čeští penzisté jsou extrémně závislí na průběžném důchodovém
zabezpečení a až 95 % jejich příjmu pochází
ze státního pilíře. Výdaje na důchody spotřebují 8,4 % HDP a toto číslo by nemělo výrazně růst. Nečas také poukázal na jeden
z problémů v České republice, jímž je stále
rostoucí počet invalidních důchodců. Jelikož se započítávají do statistik, klesá pak
skutečný reálný věk odchodu do důchodu
(taková situace se nazývá velkorysý systém). Předpoklady uvádějí, že v roce 2010
by u nás mělo žít 2,8 milionu důchodců.
Zmínil také, že podle výsledků od roku 1990
do roku 2006 podíl průměrného důchodu ve
vztahu k průměrné mzdě stále klesá.
Jako pozitiva současného systému Nečas
vidí zvyšující se zaměstnanost důchodců,
nízký podíl chudoby mezi staršími lidmi
(díky solidaritě), jednotnost systému
a úspěšnost výběru pojistného. K negativům
patří malý rozvoj soukromých úspor, neexistence stropů (díky solidaritě), ve světě
ojedinělý rozsah náhradních dob (například
náhradní doba za vysokoškolské studium
není ve světě samozřejmostí) a malé výnosy
soukromých fondů.
Důvody, proč musí dojít k důchodové reformě: z pohledu demografického – prodlužující se střední délka života, nízká porodnost, rostoucí podíl důchodců (zejména nad
15
reportáž/rozhovor
80 let – v současnosti je jich zhruba 340 000,
v roce 2010 jejich počet vzroste na 380 000).
Negativní stránky stárnutí představuje zejména pokles počtu ekonomicky aktivního
obyvatelstva a tlak na výdajovou stránku systému – jde o neudržitelný systém, v roce 2050
by byl deficit HDP –6 % (nyní máme měkké
přebytky HDP, které ovlivňuje pokles nezaměstnanosti, rostoucí tempo ekonomického
růstu a mezd). Pokud by pokleslo tempo ekonomického růstu či mezd, nebo by došlo ke
zvýšení nezaměstnanosti, ke zmíněnému deficitu bychom se dostali ještě dříve.
Poté se Nečas zabýval Programovým prohlášením vlády z roku 2007. To má tři etapy.
V té první by mělo dojít ke zvýšení hranice
odchodu do důchodu na 65 let, ke zrušení
doby studia jako náhradní doby pojištění
a velké změny by se týkaly i invalidních důchodů (například zavedení tří stupňů, místo
nynějších částečných a invalidních důchodů). Tento materiál nyní projednává Politická komise (jedná již od července 2007) a po
dosažení shody bude návrh novely zákona
zaslán na jednání vlády ČR (předpokládá se,
že by to mělo být v prosinci tohoto roku).
Ministr Nečas je odpůrcem povinného
fondového spoření. Myslí si, že stát nemá
právo nutit občany, aby dávali svoje peníze
do soukromých finančních společností, měl
by jim dát pouze možnost. Ale chtěl by motivovat ekonomicky aktivní obyvatelstvo, aby
tak činilo. Zejména by chtěl motivovat občany v kategorii průměrných a mírně nadprůměrných mezd, aby spořili více než nyní.
Po skončení prezentace pana Nečase přišly na řadu otázky z publika. Jedna z nich se
týkala nastolení rodinné politiky a ideálního
modelu rodiny. Pan ministr odpověděl, že
stát nemá právo vytvářet určitý model, co je
nejlepší, ale že má právo říct, který je z hlediska státu nejvýhodnější. Na otázky, kolik
mít dětí nebo jak skloubit rodinu s prací, stát
nemá správnou odpověď.
Otázka, která vrtá hlavou asi více občanům, zněla: Jak je v důchodové reformě pamatováno na to, že s rostoucím věkem klesá
pracovní výkonnost?
„To je předsudek naší země, vůbec není
pravda, že starší lidé jsou méně výkonní.
Pracovníci nad 50 let jsou zkušení, pracovití, mají odrostlejší děti, tudíž mohou mít flexibilní pracovní dobu a více si váží své práce. V současnosti je ve věkové kategorii
55–64 let pouze 46% zaměstnanost. Chtěli
bychom motivovat zaměstnavatele, aby starším uchazečům dávali pracovní pozice.“
Na to, proč vznikla Bezděkova komise tak
pozdě, ministr odvětil, že se politické síly
dlouho nemohly dohodnout, zda jsou důchodové změny potřeba. Zejména KSČM
tvrdila, že žádné změny potřeba nejsou. Ten-
to názor Nečas přirovnal k tomu, když padá
člověk z mrakodrapu a lidé, kteří se na něj
dívají z okna ve 40. patře, si řeknou: „Ještě
je čas.“
Jeden z dotazů se týkal důchodové reformy na Slovensku, kterou ministr údajně nazval odstrašující. K tomu se pan ministr vyjádřil tak, že na Slovensku nebyl reformován
průběžný důchodový systém. Budoucí důchodci si platí penzijní připojištění do soukromé sféry, ale stát nemá z čeho platit současné důchody. Ministr si myslí, že po roce
2009 bude mít slovenský penzijní systém
velké problémy.
Na závěr Ekofóra dostal pan ministr Nečas květiny ke svým nedávným narozeninám. „Děkuji a beru to jako malé pošťouchnutí, že se každým rokem dostávám blíže
důchodovému věku a čím dál více se mě důchodová reforma týká,“ dodal Petr Nečas
a rozloučil se se studenty. Autor: Hana Kubovcová
V současnosti se nejvíce diskutuje o návrhu týkajícím se
rychlejšího propouštění a přijímání nových zaměstnanců.
Zkrácení výpovědní lhůty,
výpověď bez uvedení důvodu atd. Co je na tom pravdy a
kdy můžeme dané změny očekávat?
Potřebujeme zpružnění pracovního trhu, to znamená potřebujeme flexibilnější trh práce
založený na liberálním zákoníku práce. Ten současný zákoník
příliš liberální není. On sice prohlašuje, že je založen na principu „co není zakázáno, je dovoleno“, ale v zápětí následuje výčet
desítek a desítek různých omezení a zákazů. Je skutečností, že
se ukazuje, že čím pružnější je
trh práce, tím nižší je nezaměstnanost. A čím více se zrychluje
přechod z jednoho místa na druhé, tak tím se vytváří větší prostor, aby se restrukturalizoval
trh práce tak, že sice pracovní
příležitosti zanikají v těch neefektivních výrobách, provozech
a službách, ale současně se mohou vygenerovat nová pracovní
místa. My tedy chceme otevřít
debatu o zkrácení výpovědní
lhůty. Dokážu si představit model jedna plus čtyři, který pravda
nesníží zaměstnavatelům vedlejší náklady z hlediska propouštění, ale minimálně zúží trh práce,
protože zkrátí výpovědní lhůtu.
Ani zaměstnanec nebude poškozen z hlediska benefitů, které má třeba v podobě odstupného. Jinak si nemyslím, že v tuto
chvíli je zralá debata na to, abychom si řekli, že bude i výpověď
bez udání důvodu. Já si dovedu
představit například prodloužení zkušební lhůty apod.
Minimální mzda od ledna 2007 činí 8000 Kč. Dočetla jsem se, že jste zvýšili čistou minimální mzdu pomocí
snížení zdanění. Čeká nás další snížení či zvýšení minimální mzdy?
Považuji za kontraproduktiv-
economix
Ve středu 21. listopadu 2007 zavítala
na Vysokou školu ekonomickou v Praze
velmi milá návštěva, a to místopředseda vlády ČR a ministr práce a sociálních
věcí Petr Nečas. Narodil se v Uherském
Hradišti. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně
v Brně, obor fyzika, a následně zde také
získal doktorský titul RNDr. Ministr Nečas je ženatý a společně s manželkou Radkou vychovávají čtyři děti. Před
svým vystoupením na Ekofóru si také udělal čas, aby
pro magazín Economix zodpověděl několik krátkých
otázek.
– 6 / 2007
Rozhovor s RNDr. Petrem Nečasem
economix
– 6 / 2007
16
ní vývoj, který tady byl v minulých letech, kdy poměrně rychle
rostla minimální mzda, protože
na minimální mzdě jsou zhruba
jen 2 % pracovníků, těch nejméně kvalifikovaných, zpravidla
s nulovou nebo velmi nízkou
kvalifikací nebo třeba s výraznými zdravotními handicapy. Zvyšování minimální mzdy vlastně
zvyšuje zaměstnávání.
Nebudete tedy snižovat minimální mzdu, aby byly trhy
pružnější?
Ne, nebudeme ji snižovat. Nemáme důvody ji ani zvyšovat,
takže už druhý rok po sobě nezvyšujeme nominální hodnotu
minimální mzdy. Na straně druhé novými daňovými opatřeními se čistá mzda na příkladu silného žijícího člověka zvyšuje
o 240 Kč, a dokonce v případě samoživitelky, matky tří dětí, která
pracuje za minimální mzdu, tak
u ní díky rozšíření tzv. daňového bonusu se zvyšuje čistá mzda
o 1 400 Kč. Čili toto zvýšení je
bez toho, aniž by se zvýšily náklady zaměstnavatelům, protože
nominální mzda zůstává.
Přejděme k sociálním dávkám. Jaké jsou plány od příštího roku? Budou se dále snižovat?
My jsme výrazným způsobem
zastavili nárůst mandatorních
výdajů. Například návrh rozpočtu MPSV na příští rok je vyšší
pouze o 1,9 %, což když si vezmete, že například jen objem vyplácených důchodů se zvýší o 15
miliard, tak ten nárůst je v podstatě minimální. Podařilo se nám
zastavit nárůst sociálních dávek
a chceme vázat výplatu sociálních dávek více na aktivitu člověka, to znamená především u
těch lidí, kteří jsou úplně závislí
na sociálních dávkách, tak je jednoznačně posunovat k aktivnímu
hledání práce, ke snaze aktivně
vyřešit svoji životní situaci a naopak malifikovat jejich pasivitu.
Porodné také budete snižovat?
Porodné se zavádí od příštího
roku do reálných možností, tedy
těch 13 000 Kč. Považuji je za
adekvátní. To populistické zvýšení, které platilo od loňského
roku, bylo neúnosné.
Ekofórum, jehož se na VŠE
účastníte, se bude týkat důchodové reformy, což zajímá
snad každého v této zemi - nás,
budoucí důchodce. Kdy se do-
rozhovor
čkáme té dlouho očekávané
důchodové reformy?
První etapa důchodové reformy je již napsána v konkrétní podobě paragrafového znění zákona a my jsme připraveni
ji předložit vládě. V tuto chvíli
vedeme politická vyjednávání
s opozicí, protože chceme, aby
důchodový systém byl dělán na
základě širší politické shody.
Aby nepodléhal výkyvům politického cyklu, kdy se každých
čtyři nebo osm let změní vláda a
ta začne zpochybňovat nebo měnit některé parametry důchodového systému. Výstražným příkladem je třeba Slovensko, kde
se to opravdu děje a já tvrdím,
že je lepší činit méně ambiciózní kroky, které jsou však časově trvalejší a budou platit dlouhá léta.
již zřízen účet pro důchodovou
rezervu, který umožňuje v sobě zaprvé akumulovat výnosy
z přebytku pojistného a zadruhé dividendy a majetkové účasti z některých státních podílů
shromažďovat a tyto prostředky na tomto účtu kapitalizovat.
Už tam tedy nejsou jen pasivně
deponovány, ale mohou být kapitalizovány na kapitálových trzích a tím zhodnocovány. Je to
tedy součást druhé etapy a tento
krok byl už realizován.
To je tedy celá druhá etapa?
Za další to znamená reformu
systému důchodového připojištění, kdy musíme mít ambici
zvýšit počet lidí, kteří by spořili
většími částkami...
Bude toto připojištění povinné?
Ale budou alespoň trochu
rázné, aby v příštím roce k něčemu doopravdy došlo?
My chceme dosáhnout dohody do konce letošního roku,
aby v příštím roce tato věc byla
schválena, aby tím pádem došlo k navýšení věku odchodu do
důchodu na 65 let, k prodloužení povinné minimální délky pojištění z 25 let na 35 let, hodláme inovovat systém invalidních
důchodů apod. Na Slovensku se
například tyto věci nepovedly.
Ti se zaměřili v důchodové reformě pouze na populární věci,
typu těch správcovských společností a možností opt-outu atd.
A na ty nepopulární věci typu
zvýšení věku odchodu do penze
a prodloužení pojištění nedošlo.
A po těchto základních krocích následuje jaká druhá etapa?
Tak samozřejmě druhá etapa,
která se také uskutečňuje, spočívá například ve změně zákona
o rozpočtových pravidlech. Byl
Já se k tomu hned dostanu.
Nebude to povinné, ale dobrovolné. Jen, abych se vrátil... aby
lidé spořili většími částkami
a po delší dobu. Ne začít spořit
až v padesáti letech, ale aby bylo
standardní, že vaše generace ve
vašem věku, třeba zatím jen za
pár stovek, si založí důchodové
připojištění. Tam je právě obrovské kouzlo toho kumulativního účinku při dlouhodobém
spoření. A třetí etapa, která by
spočívala v možnosti opt-outu,
tedy vyvedení části procent,
jež jsou dnes součástí těch povinných odvodů, právě do těchto soukromých spořících fondů.
Studenty vysokých škol asi
nejvíce zajímá, zda doopravdy dojde ke zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění.
Ano, dojde. Na Slovensku
k tomu také došlo a paradoxně
slovenští studenti studující na
našich vysokých školách, podle evropských dohod o koor-
dinaci sociálního zabezpečení,
to mají počítané jako náhradní
dobu, ale slovenští studenti na
slovenských vysokých školách
to nemají, takže my platíme slovenským studentům důchody a
jejich vlastní země jim je neplatí za dobu studia. Bude se to ale
samozřejmě týkat až těch, kteří budou na vysoké škole až po
účinnosti toho zákona. Čili vás
se to týkat nebude. Nechceme
tam zavádět prvek retro aktivity.
I když konkrétně třeba na Slovensku to tak udělali. Ten, kdo
byl na vysoké škole, se najednou dozvěděl, že z toho nemá
náhradní dobu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovávalo zelené
karty a realizaci mělo na starosti MPSV. Poté se rozhodlo, že vypracování základního
projektu převzalo a začalo od
začátku MPSV. Nepozdrží se
tím celý projekt zelených karet?
Nepozdrží, protože on od počátku byl dělán společně s MPO,
MPSV a MV. Ten důvod je
v tom, že program zelených karet je založen na novelách dvou
zákonů. Zákona o zaměstnanosti, který kompetenčně spadá pod
MPSV, a novelu zákona o pobytu cizinců, což je věc, která
náleží MV. MPO reprezentuje
v tomto spíše zájem hospodářské sféry.
Přesto ten základní projekt
vytvářelo MPO.
Výsledná podoba toho projektu je spíše, řekl bych, dílem
MPSV než MPO. Ale samozřejmě ta první iniciativa vyšla
od pana ministra Římana, to je
pravda. Ale od počátku byl projekt dělán ve spolupráci těchto
tří ministerstev.
Jakou knihu jste četl jako
poslední?
Labyrint.
Jaký je váš oblíbený ekonomický či neekonomický autor?
Přiznám se, že v politickém
slova smyslu jsem žák Václava Klause, ten nás vždy zkoušel z Hayeka. Toho jsem tedy
opravdu pročetl a popodtrhoval.
Docela i tím, že má širší záběr
než jen do ekonomie. Neekonomický autor určitě Paul Johnson, to jsou nesmírně inspirující
knihy a z beletrie mám nejraději
Umberta Eca. Autor: Pavlína Máčalová
17
r o z h ovo r, r o z b o r
První cenu v soutěži Generali Top
Talent 2007 v hodnotě 100 000 Kč
si odnesl rodák z Turnova Jan Krejsa. Ve svých 26 letech má již za sebou slušnou studijní minulost. Jeho
prvním zájmem byla filozofie a politologie na Masarykově univerzitě v Brně, kde vystudoval bakaláře. Během bakalářského studia si
ještě přidal studia práva, která dotáhl až na titul magistra. To však
není vše a vzdělávání pokračovalo. V roce 2007 vyšel jako inženýr
z Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zdanění a daňová politika. Podívejme se nyní také trochu
do zákulisí psaní vítězné práce
a celkově do života Jana Krejsy.
Jste velmi vzdělaný člověk. Jste právník.
Současně jste vystudoval bakalářské studium politologie, poté jste nastoupil na
VŠE. Nyní studujete doktorské studium.
Pomohlo vám studium na VŠE a poznatky
z ní k vytvoření práce o penzijní reformě?
Určitě. Ačkoli mé studijní zaměření bylo
poněkud odlišné a konkrétně o penzijním
systému jsem se ve škole příliš nedozvěděl,
bez ekonomického vzdělání by zpracování
této práce bylo obtížné.
Proč jste se rozhodl napsat práci zrovna
na téma penzijní reformy?
Abych se po pravdě přiznal, více než téma
penzijní reformy mě přiměla k sepsání práce
vypsaná odměna. V době, kdy jsem psal
uvedenou práci, jsem pracoval na plný úvazek v advokátní kanceláři, připravoval diplomku a občas navštěvoval školu, takže
motivace byla opravdu nutná.
Co vás nejvíce inspirovalo během psaní
dané práce?
Jednoznačně jsem si rozšířil znalosti penzijních systémů u nás i ve světě.
Inspiroval jsem se především různými
formami penzijního zabezpečení v jiných
zemích. Snažil jsem se zpracovat návrh, který by splňoval předpoklady dobrého důchodového systému a který by byl přijatelný pro
většinu lidí.
Vyskytly se během psaní i nějaké komplikace? Skutečnosti, které se obtížně zjišťovaly?
Naopak. Skutečně mě překvapilo, jak podrobně je téma penzijní reformy a penzijních systémů zpracováno a jaké nepřeberné
množství podkladů se nabízí, počínaje prací
takzvané Bezděkovy komise, studiemi a statistikami OECD a konče návrhy různých zájmových skupin. Pokud by někdo uvažoval
o tématu diplomové práce, penzijní systémy
nemusí být špatnou volbou.
Pomáhal vám někdo během psaní práce?
Práci jsem zpracovával samostatně, jenom asi dvě drobnosti jsem konzultoval
s Ing. Zbyňkem Štorkem, členem Bezděkovy komise vyučujícím na VŠE, který se mi
ochotně věnoval a dal mi k dispozici závěrečnou zprávu této komise, za což mu aspoň
touto formou děkuji.
Obdržel jste první cenu v Generali Top
Talent 2007. Přineslo vám vítězství kromě krásné peněžní odměny 100 000 Kč
ještě něco?
Údajně vám byla také nabídnuta nová
pracovní příležitost. Jaká pozice a činnost to bude?
Skutečně jsem v souvislosti s touto soutěží změnil zaměstnání a v současnosti pracuji pro společnost PPF, kde se věnuji převážně zdanění právnických osob. Ale předpokládám, že rozhodující vliv na změnu
zaměstnání měla má předchozí praxe, při
níž jsem se této oblasti také věnoval.
Uvažujete o další účasti v podobné soutěži? Jaké téma by vás ještě inspirovalo ke
zpracování takového projektu?
Protože jsem svá prezenční studia na vysoké škole ukončil, už se podobné studentské soutěže bohužel nemohu zúčastnit. Na
druhou stranu můžu všem vřele doporučit
účast v druhém ročníku soutěže Generali
Top Talent, protože i reforma zdravotnictví
si zaslouží pozornost a je to bezesporu velká
příležitost z hlediska studijního zaměření
nebo dalšího pracovního uplatnění.
Jaké máte zájmy kromě penzijní reformy?
Když zrovna nehloubám o penzijních reformách, rád sportuji, cestuji, občas čtu, zajdu do kina a trochu se zajímám o architekturu.
Jaký je váš oblíbený ekonomický či neekonomický autor?
Ekonomické autory po večerech opravdu
nečtu, takže bych lhal, kdybych nějakého
jmenoval, vlastně možná F. A. Hayeka nebo
J. Rawlse, pokud se dají považovat ze ekonomické. Z neekonomických bych uvedl asi
Kafku, Dostojevského nebo Bellowa. Autor Pavlína Máčalová
Vítězem soutěže se stal Jan
Krejsa (výhra 100 000 Kč), druhou cenu získal Martin Svoboda (výhra 60 000 Kč) a třetím
oceněným byl Jan Kordík (vý-
hra 40 000 Kč). Ceny jim byly
v pražském sídle společnosti
Generali Pojišťovna a.s., oficiálně předány již na konci června
tohoto roku, na půdě VŠE však
vítězové dostali možnost své
návrhy prezentovat svým kolegům, studentům...
Vítězná práce Jana Krejsy
obhajuje tří-pilířový důchodový
systém, v němž první pilíř tvoří
průběžně financovaný rovný důchod, druhý pilíř povinná účast
v kapitálovém fondu a třetí pilíř
dobrovolné důchodové připojištění. Na první pohled tak tento
návrh (mimochodem uvedený
citací: „Ideální důchodový systém a ideální reforma neexistuje.“), nepůsobí nijak výjimečně.
Avšak při čtení vítězné práce zaujme nadhled, s jakým je návrh
reformy prezentován. Autor se
soustředil na podstatné problémy, přičemž návrh jejich řešení
svědčí o dobré orientaci a sečtělosti v dané oblasti.
Při formulaci zásad „ideálního“ důchodového systému vychází vítěz z plusů a mínusů
jednotlivých modelů. Neschopnost průběžně financovaných
důchodových systémů vyrovnat se s nepříznivým demogra-
fickým vývojem a podmínkami jednotného evropského trhu
dokládá prací Ondřeje Schneidera, která je postavena na dynamickém modelu překrývajících se generací (tzv. OLG
model). Pro diverzifikaci rizika
se mu proto jeví jako optimální posílení kapitálového financování, respektive kombinace odlišných systémů průběžně
a kapitálově financovaných, či
dávkově a příspěvkově definovaných. „Účastníci důchodového systému výměnou za nízkou
likviditu a nízký výnos výrazně
akcentují nízké riziko.“ Na dru-
economix
Ve středu 21. listopadu
2007 byli na speciálním
Ekofóru pořádaném studentským sdružením EKONOM oceněni vítězové
soutěže Generali Top Talent 2007. Zadáním soutěže bylo vypracovat návrh
koncepce penzijní reformy v ČR. Porota vybírala
ze 14 odevzdaných prací.
– 6 / 2007
Důchodová reforma
podle českých studentů – Generali Top Talent 2007
18
hou stranu autor požaduje jednoduchost a efektivnost, která
umožní účastníkům důchodového systému činit dlouhodobá
rozhodnutí při minimalizaci nákladů (příspěvků) na důchodový
systém. Za velmi důležitou považuje vzhledem k udržitelnosti
hospodářské výkonnosti v podmínkách úbytku pracovníků,
motivaci k jejich co nejdelšímu
setrvání na trhu práce. Z „ideálního“ systému by naopak odstranil prvky, které zvýhodňují
jistou sociální skupinu před jinou, aniž je k tomu závažný společenský nebo ekonomický důvod. Ze systému proto navrhuje
odstranit například dávky vdovecké a vdovské. „Skutečnost,
že některá osoba žila v manželském svazku není dostatečným
důvodem pro to, aby obdržela
pozůstalostní důchod, na který
nemají nárok osoby, které spolu
žily bez uzavření manželství.“
(Pilíř I.) V případě realizace vítězného návrhu v České
republice by penzisté pobírali
takzvaný rovný důchod ve výši
20 % aktuální průměrné mzdy
z průběžně financovaného státem spravovaného pilíře. Věk,
jako první podmínka pro nárok
r o z b o r, G T T 2 0 0 8
na penzi, by měl být co nejrychleji zvýšen na 65 let. Tato hranice by se následně upravovala
tak, aby poměr mezi průměrnou
dobou strávenou v penzi a dobou přispívání do systému byl
zachován na úrovni 1/2. Druhou podmínkou nároku by bylo
přispívání do systému po dobu
minimálně 35 let (dnes 25), a to
za předpokladu redukce náhradních dob. Novinkou oproti současnému stavu je též zavedení maximální doby přispívání
do průběžného systému (například 40 let), která má motivovat
k delšímu setrvání na trhu práce (s možností dále přispívat do
kapitálového pilíře, viz níže).
Sazba pojistného pro financování rovného důchodu na úrovni 20 % průměrné mzdy a při
poměru ekonomicky aktivního
obyvatelstva k důchodcům 5:3
je autorem odhadnuta na 15 % ze
základu, který by byl rovný hrubé mzdě zaměstnance. To vše za
podmínky přiblížení participace
OSVČ na sytému zaměstnanců,
tedy při zvýšení vyměřovacího
základu OSVČ na 74 % (dnes
50 %) rozdílu příjmů a výdajů
(hrubá mzda zaměstnance dnes
činí 74 % mzdových nákladů za-
economix
– 6 / 2007
Generali Pojišťovna a.s. vyhlašuje veřejnou
studentskou soutěž „Generali Top Talent
2008“ o nejlepší písemnou práci na téma
„Návrh koncepce komerčního zdravotního
pojištění v ČR“.
PODMÍNKY SOUTĚŽE
1. Soutěž je otevřena bez omezení pro všechny
studenty prezenčního studia všech vysokých
škol na území ČR, kteří jsou řádně zapsáni ve
studijním roce 2007–2008. Soutěže se mohou
zúčastnit pouze jednotlivci, kteří v roce 2008
nepřesáhnou věk 28 let a splňují předchozí
podmínky.
2. Soutěžní práce musí být zpracována samostatně účastníky soutěže, a to v elektronické formě
a v českém jazyce.
3. Práce musí mít charakter teoreticko-empirické
studie s vyústěním do praktických aplikací.
4. Jako soutěžní práci lze použít práce napsané
výlučně přímo pro účast v této soutěži, ale
i seminární a další obdobné studentské práce,
stati či jiné původní materiály dosud nepublikované v odborných publikacích a podobně.
5. Rozsah soutěžních prací musí být minimálně
10 a maximálně 40 normalizovaných stran
(A4, 1 800 znaků s mezerami) a jejich forma
musí odpovídat všem běžným požadavkům
kladeným na vědecko-výzkumné práce. Práce
musí obsahovat zejména základní myšlenku,
resp. základní přístup k řešení dané problematiky formou summary – shrnutí v rozsahu jedné normostrany.
6. Soutěžní práce musí být odevzdána v kompletní podobě (přihláška, vlastní práce a shr-
městnavatele). Sazba by se navíc, alespoň na posledních 15 let
přispívání, mohla snížit (zvýšit)
o 1 % v případě, že vychováte
alespoň tři děti (žádné dítě).
(Pilíř II.) „Jestliže průběžně
financovaný první pilíř dávkově
definovaný ve formě rovného důchodu má zajistit minimální sociální záchytnou síť, pak druhý
pilíř musí plně zajišťovat vztah
výše důchodu na dosahovaném
příjmu.“ Autor vítězné práce přitom nedává možnost volby a trvá na povinném přispívání i do
druhého pilíře. A to ve výši 9 %
vyměřovacího základu. Přiznává, že u části obyvatelstva může
existovat nechuť povinně svěřovat své prostředky soukromým
společnostem, nabízí proto jisté
garance. Stát si v rámci dohledu
nad činností penzijních fondů
ponechá nejenom pravomoc rozhodovat o přidělování licence, či
investičním portfoliu, ale bude
též regulovat reklamu a sám poskytovat podrobné a srovnatelné informace o hospodaření jednotlivých fondů. Místo plošné
garance státu za všechny fondy
(což by mohlo vést k takzvanému morálnímu hazardu v jejich
chování), navrhuje autor zřízení
GENERALI TOP TALENT
2008
státního fondu, který by „existoval jako alternativa soukromým
fondům“. Jeho investiční strategie by byla maximálně konzervativní a zabezpečovala především udržení reálné hodnoty
svěřených prostředků.
(Pilíř III.) Z dobrovolného
penzijního připojištění, respektive z životního pojištění by se
pro účastníky zreformovaného
systému vytratila státní pomoc.
Na druhou stranu zde existuje prostor pro povinnou implementaci evropské legislativy
(směrnice o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního
pojištění a dohledu nad nimi).
Všechny tři oceněné práce
jsou ke stažení na www.economix.cz (Ekofórum / předchozí akce). Nutno dodat, že kvalitativní rozdíl mezi vítěznou
a dalšími oceněnými pracemi
je značný. Což ale může být výzva právě pro vás... Na Ekofóru
byl totiž vyhlášen další ročník
soutěže - Generali Top Talent
2008, tentokrát na téma reformy veřejného zdravotního pojištění, porota by mohla ocenit právě váš návrh. Jde opět
o 100 000 Kč! Autor: Radoslav Peter
nutí) ve formátu „pdf“ na e-mailovou adresu
vyhlašovatele [email protected] nejpozději do 31. 3. 2008. Přihlášku do soutěže (formulář ke stažení na tomto webu) a summary
odešle účastník v uvedeném termínu na adresu vyhlašovatele: Generali Pojišťovna a.s.,
Bělehradská 132, 120 84 Praha 2 v tištěné
nebo elektronické podobě.
7. Práce, které splní formální podmínky soutěže, posoudí odborná porota, složená ze
zástupců vyhlašovatele a specializovaných
pedagogů VŠ. Výsledky zveřejní nejpozději do 31. 5. 2008. Ocenění účastníci budou
s výsledky seznámeni osobně a předání cen
se uskuteční při slavnostní příležitosti do
30. 6. 2008.
8. Vyhlašovatel soutěže – Generali Pojišťovna a.
s. – věnuje vítězům následující ceny:
1. cena: 100 000 Kč
2. cena: 60 000 Kč
3. cena: 40 000 Kč
Vyhlašovatel si současně vyhrazuje právo tyto
ceny na základě doporučení odborné poroty,
v závislosti na kvalitě zaslaných prací či dle
vlastního uvážení slučovat a dělit, případně
některou nebo všechny neudělit vůbec, nebo
celou soutěž zrušit a ceny přesunout do soutěže nové.
9. Přihlášením do soutěže souhlasí účastníci
s jejími podmínkami, zejména s převodem
práv k užití oceněných prací na vyhlašovatele, s užitím osobních údajů sdělených v přihlášce pro potřeby vyhlašovatele a se zveřejněním svého jména při prezentaci výsledků
soutěže.
19
inzerce
M˘ch5 od T-Mobile:
M ù JTE SVÉ B LÍZ K É STÁLE NAD OSAH
V prÛbûhu semestru jste
nejspí‰ neustále v jednom
kole. Kromû povinností ve
‰kole vám mnoho ãasu zaberou také brigády a pravdûpodobnû máte i dal‰í zájmy ãi aktivity. A kdyÏ propukne zkou‰kové období?
V‰echno se to stíhá je‰tû
o nûco hÛfi. MoÏná si také
obãas se zpoÏdûním uvûdomíte, Ïe jste chtûli zavolat
ãi poslat zprávu nûkomu
z pfiátel nebo rodiny, ale
pfiipletlo se vám do toho nûco jiného a pozdûji jste si jiÏ
na pÛvodní zámûr zkrátka
nevzpomnûli. Co s tím?
FLEXI BI LITA
A DAL·Í BONUSY
Tarifní varianta Mých5
je postavena na principu
kreditních tarifů, což
sebou nese další výhody. Vždy máte pod kontrolou,
za co utratíte měsíční paušál
a případný nevyužitý kredit
můžete neomezeně převádět do
dalších období. Při uzavření smlouvy na dobu určitou
lze navíc zvolit zvýhodnění
Tarif Mých5
Měsíční platba
Celkový volný
kredit v tarifu
Cena za minutu hovoru
do všech sítí v ČR
Cena za SMS
do všech sítí
Mých5 Standard/HIT
5 zvolených
Ostatní
kontaktů
čísla
416,50
416,50/499,80
2,98
6,55
0,60
1,79
Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány
režimem 60+30. Zvýhodnění HIT lze získat při uzavření nebo
prodloužení účastnické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců).
HIT, jež přináší
celých 20 % kreditu navíc.
SNADNÁ
OBSLU HA
Výběr kontaktů
i další nastavení
služby lze jednoduše
provádět
přímo v aplikaci
Mých5 v telefonu, případně prostřednictvím Zákaznického centra, sekce Můj
T-Mobile na t-zones a dalších kanálů. Pokud ve
vašich osobních vztazích dojde k nějaké změně, Mých5
si snadno přizpůsobíte – v každém kalendářním měsíci můžete bezplatně provést až
pět úprav preferovaných čísel. Obrázky v aplikaci na
displeji lze nastavit zcela libovolně – použít se dají jak
vlastnoručně pořízené fotky, tak ikony z široké nabídky T-Mobile.
VYBERE SI KAÎD¯
Při pořízení tarifní i Twist varianty Mých5 je na výběr sedm
zajímavých přístrojů značek
Nokia a Samsung, které mají
aplikaci již předem nainstalovanou. Nabídka vyhoví nejrůznějším potřebám, zahrnuje jak
mobily nenáročné na obsluhu, tak i technicky vytříbené
a skvěle vypadající kousky.
Další značky a modely budou
postupně přibývat. Samotný tarif lze však využívat s kterýmkoliv typem telefonu.
VYTVO¤TE
SI VLASTNÍ PùTKU
Mých5 vám ještě více přiblíží
okruh nejmilejších a díky výhodným sazbám za volání a SMS se
při kontaktu s nimi nemusíte nijak
omezovat. V kombinaci s některým z nabízených telefonů se
Mých5 může stát vynikajícím
dárkem – ať již si ho nadělíte sami, nebo jej věnujete některému
ze svých blízkých.
Další informace naleznete
na stránkách www.mych5.cz.
Twist Mých5
Cena za minutu hovoru
do všech sítí v ČR
Cena za SMS
do všech sítí
5 zvolených
kontaktů
Ostatní
čísla
3,50
7,00
1,50
3,50
Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH.
Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30.
– 6 / 2007
P¤ÍZNIVÉ SAZBY
Služba Mých5 je dostupná jak
v podobě tarifu, tak i v předplacené verzi Twist. V obou případech jsou ceny za volání a SMS
na pět zvolených čísel
bez ohledu na síť až
o polovinu nižší než je
běžné, takže se nemusíte nijak omezovat.
Podle průzkumů až dvě
třetiny našich soukromě
provolaných minut směřují na čtyři až šest kontaktů. Je proto zřejmé, že
díky sazbám tarifu Mých5
můžete slušně ušetřit.
economix
M¯CH5
– U N I KÁTN Í NOVI N KA
T-Mobile připravil službu, s níž
budete mít své nejmilejší kdykoliv nadosah a ani v největším
shonu je nespustíte ze zřetele.
Díky interaktivní aplikaci Mých5 si
můžete zvolit pět vám blízkých
lidí, jejichž fotografie budou
pořád zobrazeny na displeji telefonu v pohotovostním režimu. Pak stačí jen joystickem
vybrat a stisknutím jediného
tlačítka ihned zavolat nebo začít psát zprávu. V aplikaci je
u každé osoby k dispozici také
historie komunikace. S její pomocí budete mít vždy přehled
o tom, jak často a kdy naposledy jste si spolu volali a psali.
20
mladý a úspěšný...
PowerFunds NewMarkets nakupujeme akcie perspektivních firem. Krátce před spuštěním je fond RSJ PowerFunds TurboEquities investující do futures na akciové indexy
a využívající efektu leverage.
Věřím, že za pět let bude mít RSJ klíčové
postavení nejenom na Euronext.liffe, ale
především na zfúzované CME a CBOT
v Chicagu, pravděpodobně budeme významným hráčem na Eurexu ve Frankfurtu
a TIFFE v Tokiu, další burzy budou následovat. Rodina našich fondů RSJ PowerFunds
by se měla rozrůst o další specializované
hedgeové fondy.
Ing. Tomáš Janeček
Absolvent Fakulty financí a účetnictví VŠE Tomáš Janeček je ve svých 33
letech spolumajitelem společnosti
RSJ Invest, a.s. která je díky objemu
obchodů s finančními deriváty největším obchodníkem s cennými papíry v České republice. Kromě aktivit
na derivátové burze v Londýně poskytuje svým klientům především služby
v oblasti asset managementu. Do finanční skupiny RSJ patří také společnost RSJ PowerFunds určená pro
kolektivní investování. RSJ PowerFunds zastřešuje v České republice
zatím neobjevené hedgeové fondy využívající alternativní investiční strategie. Tomáš Janeček podniká spolu
se svým o rok starším bratrem Karlem, je ženatý a má dvě děti.
Jak se ryze česká firma dostane k obchodování na londýnské a jiných světových
burzách s deriváty?
Hledali jsme trhy, kde bychom mohli realizovat naše klíčové konkurenční výhody,
využít znalosti nejmodernějších metod finanční matematiky a teorie pravděpodobnosti. Jako člen derivátové burzy Euronext.
liffe máme přímý přístup na trh a díky velkým objemům obchodů dosahujeme i velmi
nízké úrovně poplatků. Poplatky pro velké
hráče na derivátových trzích jsou výrazně
nižší než ve srovnání s jinými, například akciovými trhy.
– 6 / 2007
economix
Proč jste si pak vybrali práci v oblasti obchodování s cennými papíry?
S myšlenkou založit RSJ přišel v roce
1995 můj bratr, když při studiích s pár kamarády nadšeně investovali do akcií po ukončení kuponové privatizace. Mít vlastního
obchodníka s cennými papíry je vyšší úroveň podnikání, pro nás to byl počátek skutečného byznysu.
Jaké typy klientů využívají vašich služeb?
Přestože minimální investiční limit pro
správu portfolia je ekvivalent 100 000 USD,
jde o poměrně široké spektrum klientů. Jsou
to manažeři firem zhodnocující své odměny,
majitelé firem odkládající svůj zisk mimo riziko předmětu svého podnikání nebo i rentiéři, kteří těží z výnosů z majetku získaného
prodejem své firmy nebo majetku získaného
při privatizaci.
Jak vypadaly vaše začátky? Kolik zaměstnanců jste měli na začátku a kolik dnes?
K významnému růstu RSJ došlo po ukončení mých studií v roce 1999, kdy jsme se
s bratrem firmě konečně mohli věnovat naplno. V současné době u nás pracuje více než
40 zaměstnanců. Do roku 1999 byla RSJ
menší firma se stabilní klientelou v oblasti asset managementu a téměř nulovými náklady.
Studoval jste VŠE. Co vás k tomu vedlo?
Líbil se mně svět byznysu a nebyl jsem
příliš vyhraněný. Věřil jsem, že absolvováním VŠE získám znalosti, které mně umožní
uspokojit svoje ambice - uspět v tomto světě. VŠE byla pragmatická volba.
Vaším partnerem v podnikání je i váš
o rok starší bratr Karel. Jak si rozumíte
v byznysu?
Zkušenosti nás naučily stavět na tom, co
nás spojuje - společná touha uspět v podnikání. Fungujeme na základě společných
hodnot - upřímnost, otevřenost a vzájemný
respekt. Toto jsou i hodnoty RSJ. V konečném důsledku není podstatné, zda je mezi
vašimi partnery váš bratr, švagr či otec, ale
zda mluvíte stejnou řečí, máte stejnou vizi
a sdílíte stejné hodnoty.
Pro představu, v jakých částkách se pohybují vaše obchody na londýnské burze?
Já tato čísla nemám moc rád, protože
v konečném důsledku jde především o dosažení co největšího zisku při co nejmenším
riziku. Pokud vás to opravdu zajímá, tak
naše měsíční objemy obchodů řádově dosahují 3000 bilionů eur.
Jaké postavení má vaše firma na těchto
trzích?
RSJ vyvinula a neustále zefektivňuje
vlastní softwarové aplikace, na kterých běží
složité matematické modely řízení rizika,
odhadu budoucí hodnoty úroků, měn, hodnoty akcií a podobně. Stali jsme se největším obchodníkem na londýnské derivátové
burze Euronext.liffe a patříme mezi významné hráče na CBOT. Kromě derivátů vyhledáváme také investiční příležitosti na
rozvíjejících se trzích, zejména Ukrajiny,
Ruska, Kazachstánu, Bulharska a dalších,
kde prostřednictvím našeho fondu RSJ
Jak si vybíráte své zaměstnance?
Zájemci projdou několika koly výběrového řízení. Tradeři musejí absolvovat psychologické testy. Pro vývojáře a matematiky
máme jiné druhy testů. Jsou to matematicko-logické testy. V osobní komunikaci sledujeme, jak ten člověk řeší problémy. Není
nutné, aby ihned při úloze dospěl k řešení.
Spíše nám jde o to, jakým způsobem přistupuje k jejímu řešení.
V současné době stále hledáme zájemce
na pozice trader, finanční analytik měnové
politiky a analytik primárního výzkumu.
Na jakých klíčových postech RSJ jsou absolventi VŠE?
Michal Šaňák je šéfem developmentu. Jen
pro zajímavost, všichni ostatní kolegové
v jeho oddělení jsou absolventy „matfyzu“.
Bronislav Kandrík je šéf dealingu. Petr Kalina pracuje na postu hlavního asset manage-
21
názor
ra zodpovědného za investice do RSJ PowerFunds NewMarkets.
tových centrálních bank (Fed, BoE, ECB,
SNB, BoJ atd.).
Jak vypadá pracovní den tradera v RSJ?
Dáváme lidem velkou volnost, pracujeme
s mladými lidmi, většinou nadšenci, takže
jim dáváme svobodu a naopak oni tu občas
tráví svátky (obchodujeme podle svátků
v zahraničí, nikoli u nás). Tradeři obchodují,
ale nemohou to dělat celou pracovní dobu, to
je velmi náročné na pozornost, takže mají
i další důležité úkoly. Zabývají se třeba analýzou a nákupem obligací, jiní se zabývají
psaním odborných článků či vyhledáváním
detailních informací o měnové politice svě-
Myslíte si, že absolventi VŠE jsou manažersky dostatečně vybaveni?
Myslím si, že žádná vysoká škola nevychová hotové manažery. Stát se dobrým manažerem znamená získat zkušenosti v oblasti práce s lidmi, snažit se porozumět jejich
motivacím, hodnotám a potřebám. Naslouchat jim, dát jim prostor k vyjádření. Na druhé straně musí manažer ovládat umění lidi
vést, nadchnout je, dát jim jasné zadání
a směřování, komunikovat vizi firmy a její
hodnoty. A to vůbec není jednoduché.
Zpět k otázce - asi vás zklamu, ale u absolventa VŠE nevidím žádnou významnější
konkurenční výhodu pro vykonávání práce
manažera.
A co jiné schopnosti absolventa ekonomky? Kolik se toho musí naučit po příchodu do vaší firmy?
Pokud má absolvent logické myšlení, má
rád týmovou práci a chuť učit se novým věcem, tak si myslím, že se mu u nás bude hodně líbit. Trvá několik měsíců, než absolvent
v rozumné míře porozumí našim matematickým modelům, ale výsledek stojí za to!
Autor: Martin Steiner
Proč konzervativce nedělá kravata a liberála dredy
KONZERVATIVEC
A BŮH
Ačkoliv konzervativec nemusí
nutně věřit v Boha, je tento směr
s církví spjat úctou ke společenským normám, které vycházejí
z biblického desatera. Málokdo
dnes doslovně věří tomu, že desatero dostal na deskách Mojžíš
PRAVIDLA
LIBERALISMU
Ještě větší problém je však
s pojmem liberalismus. Ten
původní, klasický liberalismus má s konzervatismem mnoho
společného. Oba směry totiž zdůrazňují pravidla. U liberalismu to
možná leckoho překvapí, ale je to
tak. Jak konzervativec, tak klasický liberál se vůči jiným směrům,
zejména socialismu, vymezují
tak, že vláda nemá aktivisticky
konat dobro a v jeho jménu měnit zákony, ale má dohlížet na dodržování norem, na nichž společnost stojí. Oba směry upozorňují
na to, že se socialista plete, když
říká, že společnost má společné
konkrétní cíle. Takové kolektivistické pojetí je jim cizí.
Pro klasického liberála není
prapůvodem pravidel přímo de-
satero, ale vystačí si s nedotknutelností soukromého vlastnictví,
právem na jeho svobodný převod a dodržením slibu. Od státu pak požaduje pouze ochranu
těchto norem. Nic víc, žádné konání dobra, žádné aktivistické
zasahování do společnosti - odtud název liberalismus. Klasický
liberál žádá svobodu od svévolného donucování.
NENÍ LIBERÁL
JAKO LIBERÁL
Jiný proud liberalismu, řekněme francouzský, je však v přímém rozporu s konzervatismem,
a tím do značné míry i s klasickým liberalismem. Tento liberalismus pravidla boří. Znamená
svobodu od pravidel a svoboda
je pro něj pouze podíl na moci.
A odtud zřejmě pramení instinktivní chápání slova liberál, tedy
že takový člověk neuznává pravidla či že taková vláda může libovolně měnit pravidla ve jménu
dobra, aniž řeší rozsáhlé negativní neočekávané následky. Je
to také důvod, proč se zejména
ve Spojených státech spojuje liberalismus s levicí.
Nejde tedy o to, zda si doma
člověk pěstuje „trávu“, poslouchá tu či onu hudební skupinu,
nosí jen oblek s kravatou nebo
chodí v neděli do kostela. Liberála nedělá nekonvenční image
a konzervativec se nestává konzervativním díky kravatě. Liberál nemusí být protikladem
konzervativce. Oba odmítají socialismus, oba odmítají zásahy
státu do společnosti nad ochranu
občanských práv...
Autor: Miroslav Cvrček
– 6 / 2007
KONZERVATIVEC
NENÍ ZPÁTEČNÍK
Pokud tedy nebudeme označovat za konzervativce člověka
s kravatou a odmítneme jednoduchá prohlášení typu „konzervativci odmítají vše nové“, kdo
je tedy konzervativec? Co znamená konzervatismus?
od Boha. Tento příběh z bible
lze vyložit jako symbol toho, že
pravidla, která desatero obsahuje, nelze libovolně měnit lidskou
vůlí, protože se vyvíjela po mnoho staletí a jejich chápání a vývoj přesahuje život jednoho člověka.
V současné době, kdy parlamenty chrlí jednu normu a její
novelu za druhou, je ztráta respektu k tradičním konvencím
nevyhnutelná. Ve jménu vylepšování a zpřesňování
přinášejí nové „zákony“
nové - nezamýšlené - problémy, které se pak údajně musí řešit opět novými a novými zákony.
economix
Jinak chápe liberála ekonomie, jinak politologie. Ve společenských vědách nelze konzervativce ani liberála definovat
jednoznačně. Proudů je od každého několik. Jednotlivé větve
těchto názorových směrů obvykle pojí jedna z myšlenek, kterou
lze označit za liberální či konzervativní. Často jsou však jednotlivé proudy ve své podstatě v přímém rozporu.
Ani v různých zemích není
chápání konzervativce a liberála
stejné. Zatímco u nás je konzervativec považován za zpátečníka
a liberál za člověka otevřeného
novým myšlenkám, ve Francii
se liberálové pohybují na okraji
společnosti, protože chtějí zbořit tamní „sociální jistoty“, a ve
Spojených státech by dokonce
liberála možná upálili jako komunistu.
Konzervatismus v původním klasickém významu neodmítá všechno nové, je pouze velmi skeptický vůči novým
pravidlům a ještě více k rušení
a změně pravidel starých, osvědčených. Proč?
Konzervativec se totiž obává neočekávaných a nezamýšlených následků změny pravidel.
Když například vláda zavede nebo zvýší minimální mzdu
v dobrém úmyslu pomoci chudšímu obyvatelstvu, má to za
následek zvýšení
nezaměstnanosti, která naopak
chudobu podpoří.
Konzervativec
varuje před podobnými, avšak
mnohem závažnějšími změnami společenských pravidel.
Jeho rezervovaný postoj k takzvané sexuální revoluci nemusí nutně
znamenat, že je puritán. Konzervativec za tím vidí nechtěné následky, například rozmach
pohlavních chorob, rozvody
a oslabení tradičních rodinných
vazeb.
V běžné mluvě se pojmy liberál, liberální a konzervativec, konzervativní používají jako protiklady.
Představa konzervativního člověka se blíží muži
v tmavém obleku s jednobarevnou kravatou. Liberál zase evokuje „skejťáka“ s dlouhými vlasy
plnými dredů a jointem
v ruce.
22
Fotky: archiv divadla Komedie
Vanda Hybnerová není jen
herečka, ale i fotografka
a divadelní podnikatelka.
V roce 2005 byla nominována za roli talentované
módní návrhářky Petry
von Kantové z inscenace
divadla Komedie, Hořké
slzy Petry von Kantové,
na Cenu Alfréda Radoka
v kategorii ženský herecký výkon. V témže divadle
ji v současnosti můžeme
spatřit i v představeních
Klára S., Žižkov nebo Utrpení knížete Sternenhocha.
economix
– 6 / 2007
Ovlivnilo nějak volbu vašeho budoucího povolání to, že
pocházíte z umělecké rodiny?
Odpověď je obsažena v otázce.
Fotografování bylo vaší původní profesí. Proč jste se mu
přestala profesionálně věnovat a jaký význam má pro vás
dnes?
Fotografii se nevěnuji z časových důvodů. Zatím. Ráda bych
na jaře udělala malou výstavu
dámských portrétů, která by navazovala na cyklus Olgy Sommerové O čem sní ženy. Takové retro. Mám portréty blízkých
žen před dvaceti lety, tak bych se
s nimi ráda setkala.
Ovlivnil nějak váš pohled na
divadlo či život váš profesor
z DAMU, herec Boris Rösner?
Máte pocit, že byl dostatečně
přísný a že naučil žáky herecké profesi?
Boris Rösner byl můj učitel.
Nedá se říci, že by mě ovlivnil,
učil mne řemeslo, nežádal po
na baru s...
Vandou Hybnerovou
nás, abychom se stali jeho kopií.
Při hodinách herectví je nejdůležitější, aby člověk nalezl sebe
a aby se svým tělem a duší pracoval jako s materiálem. Dosáhl
zdravého sebevědomí a věděl,
že má co říci.
Mnozí lidé si představují, že
herectví je jednoduchá profese. Někteří si dokonce myslí,
že za vším je jen to, že se herci rádi předvádějí. Všechno je
ale přece mnohem složitější.
Odpověď by vydala na diplomovou práci. Je to ještě složitější, než mnohem složitější. Není
to profese, je to životní styl.
Jaký vidíte rozdíl mezi hraním v malém divadle a na velké divadelní scéně? Dáváte
raději přednost komornějšímu hraní a nebo vám na tom
nezáleží?
Během let se můj názor mění,
ale přece jen dávám víc přednost
bližšímu kontaktu s divákem,
z mnoha důvodů.
Ve vašem životě sehrála důležitou roli pantomima. Věnujete se jí ještě někdy? A proč?
Pantomimě se vlastně věnuji stále. Je to řeč těla, kterou využívám v činohře.
Která divadelní role, ve které vás diváci v současnosti mohou vidět, je vám nejbližší?
A z jakého důvodu?
Nejbližší je mi Petra Kantová ze hry Hořké slzy Petry von
Kantové v divadle Komedie,
a to z generačního důvodu, pak
stařenka z Ionescových Židlí,
kterou hraji v Dejvickém divadle, a to z osobních důvodů, jakéhosi životního postoje.
Prolínáte do svých rolí zážitky z dětství, mládí nebo současnosti? A jakým způsobem
třeba dokážete držet odstup
od postav, které ztvárňujete?
Bez odstupu od mých postav
bych asi brzy skončila v blázinci. To by nebyla schizofrenie,
ale nějaká „nadúchylka“. Někdy
jsem v jednom dni i čtyřmi lidmi, ale nakoupit a uklidit doma
musím já.
Na několika divadelních
projektech pracujete společně s manželem Sašou Rašilovem. Jak takovéto projekty
vznikají?
První projekt, Schnitzlerův
Omámený kolotoč, vznikl z nedostatku práce, která by přišla
zvenčí. Nechtěla jsem sedět a čekat, až mi někdo zavolá a nabídne roli. Submise, to je na herecké profesi to, co mi nejvíc vadí,
že se jen čeká a čeká... No a tak
vznikly další tři projekty. U prvního jsme si ověřili, že to baví nás
i diváky, a tak přišly Židle, Pokuspes a Poslední dvě cigarety.
Jakým způsobem pro tyto
vlastní projekty hledáte finanční zajištění?
Jednoduchá odpověď. Těžce. Většinou si je financujeme
z vlastní kapsy.
Máte s manželem rozdílné
názory na divadlo? A pokud
ne, nacházíte společnou divadelní řeč složitě, třeba i s řadou konfliktů?
Kdybychom se ve všem shodli byla by to pěkná nuda. Divadlo
je tvorba a proces. Zní to jako klišé, ale je to tak. A rozdílné názory
věc košatí. Samozřejmě, že občas
musí někdo udělat kompromis
a ustoupit. Saša by řekl, že pořád
ustupuje on a já, že ho nechávám
vyhrát tak, aby to nepoznal.
Baví vás divadlo jako hra
nebo divadlo jako vlastní výpověď o nás a o věcech kolem nás?
23
na baru s...
To je přeci obojí, ne? Každá
hra o něčem vypovídá, nic není
bezduché. Jako divák nejsem
náročná na výpověď. Jen se nerada nudím a nenudím se, když
se něco dozvím.
A jaké to vlastně je: být současně autorem, režisérem, dramaturgem i hercem? Nesvazuje vás to příliš?
Naopak, v tom je právě svoboda, občas jen chybí zpětná
vazba. Je to tak správně? Odpovědi se dočkáme až od diváků.
Je to napínavé.
Máte z divadla v poslední
době nějaký neobvyklý zážitek?
Myslíte jako divák? Tak to byl
Cirque ici, letos na sklonku léta
na festivalu Letní Letná. Něco
tak metafyzického a vzrušujícího...ach.
Baví vás více zkoušet a hrát
v divadle nebo natáčení televizních seriálů?
Divadlo je moje sebevědomí,
natáčení seriálů moje živobytí.
Ale nerouhám se. „Rychloprofese“ natáčení seriálů vyžaduje
Nation2Nation party
ANEB
co dělat v úterý večer
Jak probíhá váš obvyklý
den?
Žádný není obvyklý. Stereotyp je v udržování osobní hygieny a krmení domácích zvířat.
Občas i spím.
absolutní koncentraci a řemeslo. Také je často vidět, kdo vaří
z vody.
Věnujete se v současné době
také dabingu? A která role vás
nejvíce zaujala?
Dabing mám velmi v oblibě.
Je to taková solitérní činnost.
Jsem sama v temné místnosti s jinou herečkou, které sahám do role. Když je ona dobrá je to radost, když je to blbé,
tak jsem ráda, že je to rychle hotovo. Ale i tady si vybírám, mexické telenovely nedabuji. Tedy
už.
Jaké máte pracovní plány
po Novém roce?
Premiéra v divadle Komedie,
Dušan Pařízek. Werner Schwab.
Nadváha – neforemnost... Zatím
nevím, co mne čeká. Zkoušíme.
Dále snad ta výstava a příprava
dalšího vlastního projektu.
Jak nejraději prožíváte Vánoce?
V přírodě. A jen s lidmi, které miluji.
dí kadeřníci a kadeřnice ze salónu Bomton se postarali o změnu
vizáže mnoha návštěvníků N2N
party v Kamikaze All Inclusive
Clubu. Byl o ně tak velký zájem,
že od 22 do 2 hodin se nůžky kadeřníků nezastavily a tvořily stále nové a nové účesy. „Byla jsem
velmi spokojená, byli to mladí
tvořiví kadeřníci a moc se mi líbil můj nový účes. Navíc je skvělé takto přijít na party a moct si
tam nechat udělat změnu vizáže“, hodnotí Jana Reháková, která se nechala ostříhat mezi prvními.
Oficiální historie N2N party
začala už v dubnu 2005. Kořeny
jsou ale mnohem delší. Dnešní
N2N party se vyvinula z chodbových party na kolejích a proměnila se ve známou party, která se nyní řadí k největším
pravidelným studentským akcím v Praze.
Tradičně se N2N party koná
vždy v úterý od 21.00 a trvá do
časných ranních hodin. Prezentace začínají pravidelně ve
22.30. Party se střídají ve třech
klubech v Praze, jde o Exit
Chmelnice, Radost FX a Kamikaze All Inclusive Club. Bližší
informace o N2N jsou na www.
nation2nation.cz.
Autor: Libuše Vlachová
[email protected]
Je nějaký sen, který byste si
ještě v životě ráda splnila?
Ano je...
Autor: Klára Kadlecová
www.buddy.vse.cz
economix
Umožňuje herecká profese
věnovat dostatek času rodině?
Čas je relativní. Tahle profese
nemá žádný pravidelný rytmus.
Je to ze dne na den jinak. Někdo
by tak žít nemohl, ale pro nás
je to princip. Rodina nestrádá,
myslím. To by spíš byla otázka
na mé dcery. Když čas potřebuji, tak si ho udělám. Už jsem se
naučila práci i odmítat.
Název N2N party je odvozen
od akce, při níž studenti jednoho
národa připravují pro ostatní zajímavé a netradiční představení
své země. Nejsou to jen informace o dané zemi, ale také
ukázky typických národních jídel, welcome drinky, prezentace, případně i zajímavá hra. Během semestru se takto vystřídá
většina početně zastoupených
národů, které přijely studovat na
VŠE. Studenti mají možnost se
nejen pobavit, popřípadě něco
vyhrát, ale také poznat nové lidi
a kultury. Pravidelně se navíc na
N2N organizují speciální akce
jako Halloween Party, St. Nicholas Party, Easter Party. Nejlepší prezentace se nakonec vyhodnocuje na Award Ceremony,
kde se také volí Miss Exchange
Student, Casanova či nejlepší
buddy. Zahraniční studenty vítáme Welcome party a loučení
probíhá na Goodbye party.
N2N party nám stále přinášejí
něco nového. Pro tento semestr
to například znamenalo, že mla-
– 6 / 2007
Chceš navštěvovat skvělé mezinárodní party, mít spoustu
zahraničních kamarádů, užívat si možnosti používat cizí jazyk? Rád poznáváš nové národnosti a jejich typické vlastnosti a charakteristiky? Rozšiřuješ si své znalosti o různých
kulturách? Pak Nation2Nation je tady právě pro tebe!
24
sport
Proběhl
další
ročník
tradičních
orientačních
závodů
CTVS VŠE Praha ve spolupráci s oddílem VŠTJ Ekonom Praha uspořádal 9.–10. listopadu již 47. ročník
NOB memoriálu Šárky Hřebíčkové
a Vojty Zelenky a 8. ročník MTBO –
přeboru CTVS VŠE Praha.
economix
– 6 / 2007
Co si má obyčejný člověk představit pod
tím dlouhým názvem plným zkratek? Přeloženo do laického jazyka: škola uspořádala
další ročník oblíbeného Nočního orientačního běhu (NOB) a Orientačního závodu na
horském kole (MTBO).
V nočním „orienťáku“ startovaly smíšené
dvojice, rozdělené do kategorií na registrované (tj. ostřílené závodníky) a neregistro-
vané. Za oblíbenost závodu hovoří i hojná účast. V letošním ročníku soutěžilo 114
párů. Dvojice vybavené čelovkami, buzolou
a mapou vybíhaly ve vlnách po čtvrthodině.
V limitu dvou hodin měly za úkol v nedalekém lese sesbírat co nejvíc kontrol různé bodové hodnoty. Trať byla sestavena tak,
aby ji ti zkušenější zvládli absolvovat celou.
S nástrahami nočního lesa si poradil každý
po svém – vrátili se všichni a v cíli probíhaly
dlouhé diskuse na téma ideálních postupů. I
v tomto případě platí, že více než o výsledky jde o zážitky, ať jsou jakékoli. Sportovní
večer korunovala vydařená party.
V sobotu se závodníci v místní tělocvičně
probouzeli do mrazivého rána. Někteří za-
pochybovali o správnosti svého rozhodnutí
sednout na kolo v takovém počasí, ale sportovní duch zvítězil nad zimou. V cyklistické části startovali jednotlivci ve dvou kategoriích podle pohlaví. První část trati byla
zakreslena v turistické mapě, druhá v mapě
určené pro orientační běh. Do cíle přijížděli
závodníci zabahněni k nepoznání. Promrzlí,
unavení, ale šťastní, že už mají závod za sebou a na dosah teplou polévku. Nejrychlejší
muži zvládli trať za hodinu a půl, ženy, ač
měly trať zkrácenou, za dvě hodiny. Závodníci si chválili možnost volby postupů mezi
kontrolami a členitost terénu. Organizátorům patří veliký dík za podařený závod.
Autor: Dana Odvody
25
sport
Pražský Parkový Survival
to nebylo úplně poznat. Nejprve
bylo třeba překonat branický
most, který však mnozí raději
přeběhli a brusle nazuli až za
ním. Poté jsme pokračovali
k zbraslavskému mostu a stejnou cestou zpět do loděnice.
Tam jsme brusle vyměnili za
mapu a buzolu a vyběhli vstříc
nástrahám místního lesa. Zde na
nás na jedné z kontrol čekala
opravdu záludná nástraha. Museli jsme absolvovat vyznačenou trasu, na níž jsme
přelezli několik stromů, síť
nebo třeba dvoumetrovou zeď.
Muži absolvovali dvě kola, dívky pouze jedno, za což dodateč-
te zhruba osm metrů nad zemí,
a pokud máte smysl pro rovnováhu – překážky jsou velice
vratké (i když jste samozřejmě
jištěni). Opět sedáme na kola
a pro další dvě kontroly jsme zajeli na nádraží v Řeporyjích
a v Holyni. Konec trasy vedl
krásným Prokopským údolím.
Už zbývalo jen obléknout si vestu, šprajdu, vzít si do ruky pádlo,
nasoukat se do kajaku a vyrazit
proti proudu k jezu v Modřanech. Tam splout vodáckou propust a hurá do cíle.
Závod se mi moc líbil, trať
byla nápaditá, disciplíny vyrovnané, mezi jednotlivými etapami jsme zbytečně nečekali...
Prostě krásně strávený den.
Mimochodem, všimli jste si
během mého vyprávění nějakého parku? Autor: Dana Odvody
– 6 / 2007
Realita byla ovšem poněkud
jiná. Odstartovali jsme v jedenáct hodin v loděnici v Malé
Chuchli a většina závodu se
odehrávala v okolí Prahy. O život a zdraví jsme opravdu během náročných disciplín bojovali, ale jediná parkovou
záležitostí z celého závodu byl
předpokládaný čas vítěze – tři
hodiny, ženy o něco více. Ve
skutečnosti nejrychlejší muž odjel závod za čtyři hodiny a ženy,
až na vítězku, nestihly kvůli tmě
absolvovat poslední, kajakovou
část. Ale popořadě...
První disciplína se jmenovala
kolečkové brusle, ale na startu
ně děkuji, bylo to opravdu vyčerpávající.
Po „orienťáku“ se závodníci
vydali na horských kolech do
předposlední etapy podle turistické mapy. Konečně sport,
u kterého člověk sedí, řeknete
si... Kdepak, na první kontrolu
jsem si svůj stroj do nekonečného kopce nehezky potlačila – ale
co, aspoň se má člověk o co opírat. Uprostřed této etapy pro nás
pořadatelé vymysleli také drobné zpestření. V lanovém centru
v obci Ořech. Naším úkolem
bylo absolvovat okruh lanových
překážek a vylézt dvě cesty na
umělé horolezecké stěně. Důležité bylo lézt rychle, protože
prsty brzy znecitlivěly zimou
a ke konci jsem nevěděla, zda se
vůbec držím. Lanové centrum je
vcelku zábavné, pokud se nebojíte výšek, protože se pohybuje-
economix
Letošní Mezinárodní den studentstva jsme oslavili
účastí na Akademickém mistrovství ČR v survivalu jednotlivců. Podle názvu Pražský Parkový Survival by člověk očekával, že bude v parku v centru naší krásné metropole bojovat o život.
26
vox po(pa)puli
Kdo z koho, aneb VŠE
už není pro studenty
„Tudy nesmíte,“ říká mi a dalším asi pěti
studentům laskavě hosteska před vchodem
na schodiště. „Prosím?“ ptám se již méně
vlídně. „Studenti tudy nesmějí, musíte použít výtah,“ odpoví. V tu chvíli mi to dojde
– schody jsou vyhrazeny pro účastníky nějaké akce. Stoupám si tedy do obrovské fronty na výtahy...
Ne, nebyl jsem v žádném kongresovém
centru či něčem podobném. Právě jsem byl
na odchodu z výuky v Rajské budově. Právě
jsem byl na akademické půdě.
Ve středu 21. listopadu se totiž v atriu
Rajské budovy konalo vyhlašování Investora roku. Z toho důvodu bylo celé atrium
ve středu pro studenty uzavřené. Výuka nicméně probíhala standardně. Tedy pokud pomineme občasné zvuky vrtačky a zkoušku
zvukové techniky. Nejspíše kolem sedmé
hodiny se však uzavřely pro studenty i další
části budovy. A tak se ptám: Studuji ještě na
vysoké škole, nebo v obchodním domě?
Například o zmíněné akci jsem nebyl (a ze
svého okolí vím, že ani jiní studenti) vůbec
informován byť jediným e-mailem. O chystaném uzavření některých částí budovy jakbysmet. Všude byly jen VIP zóny s občerstvením, šampaňským a sličnými hosteskami.
Na studium už se na VŠE asi nehraje.
Něco shnilého
je v prostředí
akademickém
Kdybych byl na soukromé škole, zřejmě
bych za nějakou kompenzaci takovéto akce
(a že není jediná) schvaloval. Stejně tak bych
v soukromé škole schvaloval i pobočku banky, samozřejmě po proběhlém hlasování studentů. Přijde mi to ale podivné v instituci,
která je financována z veřejných rozpočtů,
z daní, z peněz poctivě pracujících.
Směr, kterým zatočil kormidlo VŠE
prof. Hindls, se mi přestává líbit. Čím dál
tím více mi připadá, že studenti už hrají jen
druhé housle, a punc špičkovosti studia se
přesouvá spíše do oblasti značky vynikajících konferenčních prostor a obchodních
míst.
Trochu mne mrzí i lhostejnost studentů
k tomuto jednání. Jeden příklad za všechny.
V rámci Ekonomického klubu Mladých konzervativců, který působí na naší škole, pořádáme mnoho přednášek na nejrůznější témata. Před loňskými volbami jsme nicméně
dostali zákaz zvát na přednášky politiky, neboť „politické aktivity na akademickou půdu
před volbami nepatří“.
I když jsme se vždy snažili vyvažovat výběr panelistů (aby byla i diskuse zajímavější), respektovali jsme to. Nicméně, když se
pan rektor rozhodl sám kandidovat do Senátu, tak jsem byl opravdu zaskočen. Čekal
jsem obrovskou reakci z řad studentů. Marně.
Chci vás tedy i tímto článkem vyzvat
k větší aktivitě. Nebojte se vyjadřovat svůj
názor. Ať už ve školních časopisech, formou
uspořádání besedy na téma co dál s VŠE,
jednáním s Akademickým senátem nebo
i přímým oslovením vedení školy. VŠE je
tedy primárně pro vás, nebojte se tedy ozvat.
Nebo se vám příště může stát, že půjdete na
výuku a na dveřích bude cedulka se zněním:
„Výuka odpadá. Prostory si zamluvila pro
obchodní meeting Česká spořitelna.“ Pak už
možná bude pozdě...
Tímto kritickým článkem nechci shazovat to dobré, co vedení školy dělá, ale poukázat na to, že ne vše je zřejmě v souladu
s hlavním posláním naší alma mater. Stojím
si za tím, a proto mi vůbec nevadí zveřejnění
mého jména pod článkem. Veškeré komentáře rovněž přivítám na e-mailu mongi@
centrum.cz.
David Havlíček, F1, 4. ročník
[email protected]
economix
– 6 / 2007
Co si o tom myslíte?
Nemohu říci, zdali pořádání
akce Investor roku byla pro studenty limitující, jelikož jsem tam
osobně nebyl. Problém ani nevidím v tom, že se prostory VŠE
pronajímají na podobné akce, ale
spíše v tom, že studenti v tomto
případě rozhodně nebyli dostatečně informováni, aby se podle toho mohli zařídit. Přitom by
stačil krátký mail rozeslaný těm,
kteří v té době měli v RB vyučování. Podle mě je to práce na
pár minut a je to jen o přístupu
ke studentům a prioritách. V každém případě by podobné akce neměly narušovat výuku. Pokud jde
o krátkodobé omezení v pohybu
studentů, tak ačkoli je to nepříjemné, lze to v určité míře akceptovat. Škola prostě potřebuje další zdroje financování a pronájem
prostor je jedním z nich. Pak je
samozřejmě otázkou, kam takové dodatečné zdroje jdou. Pobočka banky, která škole dává ročně milióny, mě opravdu nechává
chladným a pokud se mi to nelíbí,
tak tam prostě nechodím. Pokud
jde ale o omezování prospěšných
studentských aktivit jako jsou
diskuse a zasahování do toho,
kdo na ně bude pozván (s výjimkou případů porušujících zákony
a morálku), tak to vidím jako nepřípustné.
Martin, 3. ročník na F5
roku. Vždyť studujeme ekonomku a těžko budeme hledat bližší
téma. Věřím, že to může být pro
školu přínos, a to snad i za cenu
omezení hrstky studentů během
jednoho odpoledne. Byla snad
narušena, omezena či zrušena
výuka? Nebyla...
Jarda, 4. ročník na F4
Nevidím nejmenší problém
v pronájmu prostor na VŠE
v rámci určitých mantinelů pro
soukromé akce jako je Investor
Upozornění: Příspěvky studentů v rubrice Vox po(pa)puli
nemusí vyjadřovat názor redakce. 27
kultura
a
t
s
Fe
academica
(Obr. 3)
(Obr. 1)
(Obr. 4)
(Obr. 2)
(Obr. 5)
českého vysokoškolského sboru z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
(obr. 4) a koncert gradoval vystoupením
Pěveckého sboru Masarykovy univerzity Brno (obr. 5).
Během večera, který uváděla bývalá
televizní hlasatelka Marie Retková, též
zástupci Studentské kurie Rady vysokých škol předali vybranému studentovi
Cenu Jana Opletala.
Záštitu nad koncertem převzalo
MŠMT ČR, MK ČR, Magistrát hl. m.
Prahy, starostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková a rektor VŠE Richard
Hindls.
Autor:
Doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D
umělecký šéf souboru
Musica Oeconomica Pragensis
a člen festivalového výboru
economix
Na koncertu s podtitulem „Česká hudba 19. a 20. století“ vystoupil jako první
domácí sbor Musica Oeconomica Pragensis pod vedením sbormistrů Martiny
a Kryštofa Spiritových (obr. 1). Poté následovala vystoupení Dívčího akademického sboru Plzeň ze Západočeské
univerzity v Plzni (obr. 2), mohutného
Vysokoškolského pěveckého sboru Ostravské univerzity (obr. 3), dívčího Jiho-
– 6 / 2007
V rámci dvoudenního festivalu akademických pěveckých sborů
Festa academica se uskutečnil v pátek 16. listopadu
v Nové aule VŠE úvodní slavnostní koncert.
28
kultura, recenze
Festival krátkých filmů – Kratší než obvykle
V polovině listopadu proběhl v pražském kině Světozor třetí ročník Festivalu krátkých filmů. Od 15. do
18. listopadu mohli diváci zhlédnout snímky mladých začínajících
autorů, jimž věk pranic neubírá na
tvořivosti a profesionalitě, s jakou
své filmy tvoří.
Nechyběly filmové lahůdky v podobě
sekce Labo, která reprezentuje nové směry
a experimenty ve světě kinematografie nebo
První podání, celek filmů složený z prvotin
dnes již slavných režisérů. V této sekci měla
Česká republika zvláštní primát, neboť jedním z filmů byli Ropáci z rukou Jana Svěráka, jediný český krátký film oceněný Oscarem.
Krátký film je z pohledu kinematografie
zcela jedinečným žánrem; není zde „čas“ na
složité rozkreslování postav nebo psychologické zápletky, ale tvůrci mají o dost větší
svobodu při ztvárnění námětu než režiséři
celovečerních filmů. Nebojí se kontroverznějších témat, experimentů, mohou tvořit
doslova to, co je napadne. Důkazem toho
bylo 18 soutěžních filmů, které se představily v Praze.
Chmurných filmů byla v soutěžní sekci
menšina, převažovala komediálně laděná témata, která nakonec nejvíce ocenila i mezinárodní porota (Českou republiku zastupoval
hudebník a producent Jan P. Muchow a filmový kritik Šimon Šafránek). Zvláštní ocenění získaly dva filmy – Nejsmutnější kluk
na světě a Tanghi Argentini. Ač název prvního filmu dává pramalou naději, že se při něm
zasmějeme, opak je pravou. Film o chlapci,
který se chce v den svých devátých narozenin oběsit, je plný černého humoru a ironie
a porota i diváci ocenili originální pojetí takového tématu. Druhý film s názvem Tanghi Argentini pojednává o postarším úředníkovi, který si prostřednictvím internetových
seznamek hledá přítelkyni. S jednou adeptkou si domluví schůzku v baru, kde se tančí tango. Jelikož ho moc neovládá, poprosí
svého kolegu z práce, vášnivého tanečníka,
aby ho to naučil. Schůzka nakonec nevyjde,
úspěch slaví dotyčný kamarád z práce, který tanečnici okouzlí svým temperamentním
projevem. Kupodivu z toho úředník není
smutný a dál surfuje po internetu, aby našel tu pravou. Narazí na jednu, která má ráda
básně – shodou okolností jeho další kolega
básně miluje a dokonce je i skládá. Úředník
cítí příležitost a také jeho poprosí o výpomoc. A proč to vlastně všechno dělá? Blíží
se Vánoce a co může být lepším dárkem než
najít svým kolegům přítelkyni?
Film, který si odnesl hlavní cenu v podobě 5 000 eur, má název Tony Zucho. Hrdinou příběhu je sympatický mladík, který je
obtěžkán podivným rodovým „dědictvím“
– má obrovské uši. Svoji výjimečnost skrývá pleteným kulichem od babičky, přičemž
doufá, že nevyjde z módy. Dokonalý sluch
mu nemůže vynahradit to, oč přichází kvůli
své odlišnosti. Tony se cítí sám, nemá přítelkyni a je přesvědčen o tom, že všechno se
točí kolem vzhledu, tudíž u žen nemá šanci. Až jeho rodiče mu pomohou seznámit se
s mladou dívkou, vzdálenou příbuznou, která má stejný handicap jako on. Nejprve spolu telefonují, šeptají si „sladké nesmysly“,
protože jejich sluch je příliš citlivý na hluk
a postupně se sbližují. Vzájemné sympatie
rostou, až dojde k osobní schůzce. Naneštěstí v ten den Tonyho přepadne parta výrostků, propíchá mu uši a dá do nich visací zámky. Tony si moc dobře uvědomuje vážnost
situace, protože jejich rod se musí o svojí chloubu dobře starat a vážit si jí. Je tudíž
nepřípustné, aby měl uši takto „ozdobené“.
Do začátku schůzky po městě zoufale hledá
otevřená zámečnictví. Bez úspěchu. Nedá se
nic dělat, Tony bude mít na hlavě kulicha.
Schůzka probíhá tak, jak má, dojde k objetí,
polibkům, až nakonec dívka Tonymu sundá
čepici z hlavy. To, co uvidí, ji naštve a odejde. Tony je nadále přesvědčen, že vše se točí
kolem vzhledu.
Další informace o festivalu najdete na
www.pragueshorts.com. Filmy ze sekce
Ultrashorts, kam patří ty nejkratší ze všech,
můžete vidět na www.dostanemevaskfilmu.
cz. Autor: Hana Kubovcová
Recenze knihy Tomáše Baránka / JAK SBALIT ŽENU
economix
– 6 / 2007
Kniha s názvem
Jak sbalit ženu
– bestseller, příručka pro muže,
know-how balicích
technik sexy hochů
od jejich bídných
začátků k dokonalým koncům.
Takto se prezentuje 277 stran rad, dialogů
a návodů, jak nás ulovit. Jinými slovy –
množství chlapských idejí a představ, které
autor patrně sesbíral z memoárů svých zoufalých kamarádů a kamarádů jejich kamarádů.
Snoubí se zde návody na romantické pokusy o navázání očních kontaktů, letmých
dotyků a prvních slůvek společně s mužskými latexovými představami, hardcorovými
orgiemi a vyhledáváním sexuálních bohyní.
První kapitola s názvem Výběr nás ženy
rozškatulkuje podle věku a jemu odpovídajících potřeb a nadefinuje, co vlastně ženy
jako takové chtějí (téma na knihu zde shrnuto v deseti řádcích).
Následuje druhá kapitola plná sérií „kontaktážních míst“, kde nás ulovit a jak u toho
stihnout být ještě „vtipný“. Slovo vtipný
v uvozovkách vzhledem k tomu, že implementace prezentovaných dialogů do praxe
může vést pouze k úplnému fiasku.
Kromě toho, že žena bude reagovat na vaši
snahu úplně jinak, pokud vůbec, příručkový
dialog typu...
Lovec: „Ahoj!“
Lovná zvěř: „Ahoj…“
Lovec: „Budu tě teď chvíli doprovázet!“
...je dialogem, který zvolenou oběť bez
ohledu na její atraktivitu minimálně VELMI
vyděsí. A takových úletů je plná kniha, a to
včetně těch, kdy odvážný lovec na ženu pokřikuje: „Zezadu vypadáš, že se usmíváš?“
Ona se otočí, protože přemýšlí, jaký úchyl
se jí dívá na zadek a spojuje si čárku mezi
jejími dvěma půlkami zadnice, která jí vylézá z džínsů, s jejím úsměvem.
Prostor pro učebnicovou větu lovce
„Aaaaa, je to pravda, že se usmíváš, teď
když ses otočila!“ již není, neboť dívka začne v lepším případě zběsile prchat, v tom
horším začne perverzního lovce zběsile
slovně napadat.
A bohužel nutno dodat, že například žádní
z mých přátel se neseznámili na „kontaktážních místech“ uvedeným způsobem.
Je třeba podotknout, že ne nadarmo se
říká, že v tomto případě je příroda obrácená
naruby a lovce si vždy vybírá lovená zvěř.
A nebo je to celé naopak?
Pro dobrý pocit necháme muže lovit, ale
lovkyněmi jsou nakonec ženy? Proč ne,
dnešní rovnoprávný svět vyžaduje rovnoprávné techniky.
Rozsah: 277 stran
Vydavatel: Fragment, 2. vydání,
Praha 2006
Hodnocení: 1 – (za snahu) Autor: Lucie Kubečková
Praha letí
V rámci Festivalu cute dramatiky, který se odehrál 17.
listopadu v pražském Studiu Ypsilon, se představilo se svou inscenací mimo
jiné Divadlo Letí. Tento soubor, který vznikl z bývalých
absolventů katedry alternativního divadla pražské
DAMU v roce 2005, se zaměřuje především na současnou dramatickou tvorbu. Texty pak soubor uvádí
v českých a světových premiérách.
Koncem loňské sezony muselo Divadlo Letí dočasně ukončit
svou činnost, protože fyzicky neobdrželo žádnou z přislíbených
dotací. Finanční problémy se ale
podařilo během letních měsíců
vyřešit a divadlo navíc získalo
vlastní prostor na Malé scéně Divadla pod Palmovkou, kde dnes
můžeme zhlédnout řadu jeho inscenací a projektů.
Podle námětu mladého slovenského režiséra Mariana Amslera
a Marie Špalové vznikla v minulém roce autorská inscenace Praha letí, kabaretní pásmo divadelních výstupů, tance a písniček.
Divadelní výstupy jsou přitom
inspirovány dramatickou dokumentární technikou Verbatim,
která je jednou z nových experimentálních metod používaných
v Rusku. Herci pozorují a zaznamenávají autentické situace a rozhovory, které se reálně odehrály.
Tyto své zkušenosti pak na zkouškách prostřednictvím improvizace
dále rozvíjejí. Vzájemné propojení jednotlivých situací pak vytváří schéma divadelní hry. Metoda
Verbatim tak nejen umožňuje hledání nových témat, ale vede herce
k větší přirozenosti v jednání.
Na počátku představení vstupují všichni herci na poloprázdné jeviště. Pár židlí, piano, kytary a saxofon, několik mikrofonů
a červený nápis Praha letí v pozadí. To vše stačí k tomu, aby během
zhruba hodiny a půl mohlo něko-
29
lik postav, které se náhodou potkaly v supermarketu, převyprávět
své příběhy. Zpočátku znějí dosti
neobvykle a vzbuzují smích, ale
cosi záhadného a neuchopitelného způsobuje, že ačkoliv znějí poněkud absurdně, jsou nám až nebezpečně blízké a známé. Bývalá
baletka, anorektička Alice (Martina Sľúková), nabízí ochutnávky
v supermarketu. Přestože žije ve
„šťastném“ partnerství s konzervativním Martinem (Pavol Smolárik), neváhá uprostřed noci odjet navštívit milionáře, se kterým
se před několika minutami seznámila prostřednictvím chatu. Bára
(Jana Kovalčíková) je po návratu
z vysněného Španělska opuštěná
a v jiném stavu, přesto si zahrává
s alkoholem. Honza (Richard Fiala) bojuje proti globalizaci, všem
supermarketům světa a tedy i proti Lindě (Marcela Holubcová),
emancipované a úspěšné podnikatelce s vizáží modelky...
Supermarket slouží pouze jako
úvodní prostor, ve kterém se s postavami a jejich příběhy máme
možnost seznámit. Jen co se
v něm začnou vzájemně potkávat
a sbližovat, třeba při hledání obyčejného chleba v labyrintu nekonečných regálů, prostor dostává
už jen kabaret. Stejně tak je tomu
u zpovědí jednotlivých postav.
Zůstávají nedokončeny a dávají možnost divákovi jen tušit, jak
bude příběh pokračovat.
Velkou úlohu v inscenaci hraje
původní hudba nejrůznějších stylů včetně rapu v africkém rytmu
zahraniční studentky Serki (Eliška Boušková) a kabaretní, stylizované kostýmy, kterým vévodí
bílá baletní sukénka Alice, ve které v supermarketu nabízí polévku.
To vše doplněno vyrovnanými hereckými výkony.
Prostřednictvím tance, písní
a vyprávění třeba i formou SMS
zpráv, hledají osamělé postavy přátele, lásku, ideály, ale také
samy sebe a své místo nejen v metropoli a jejích nejznámějších „kavárnách“, ale především v životě.
Zábavnou formou tak kabaret reflektuje pro mnohé z nás aktuální
a zásadní témata. Ačkoliv je kabaret Praha letí určen především
mladší generaci, může být netradičním osvěžením pro kohokoliv. Autor: Klára Kadlecová
– 6 / 2007
Divadelní (p)ohledy
economix
kultura
30
Írán –
země
s dvojí
identitou
economix
– 6 / 2007
Existuje mnoho novodobých mýtů
a bájí o nejrůznějších zemích. Někdy se tyto povídačky s realitou více
či méně shodují, někdy se představy a předsudky založené na zprostředkovaných zprávách až překvapivě od reality odlišují. Po své cestě
do Íránu jsem tuto zemi a její obyvatelstvo zařadil do skupiny druhé. Musím se přiznat, že o této zemi
jsem před svou cestou věděl prachobyčejně málo. Moje informace se
povětšinou týkaly mezinárodněpolitické situace. Po své cestě vím především to, že chci vědět víc než jen
povídačky, a znovu jsem se utvrdil
v tom, že setkání s jinou zemí, kulturou a lidmi je vždy obrovským přínosem.
Ale abych nezatěžoval pouze svými rádoby úvahami – nápad vyjet do Íránu se naskytl dost náhodou. Máma dostala nabídku jet
do Teheránu na kongres a nabídla mně a mojí sestře, že při té příležitosti podnikneme zajímavou cestu. Navíc jsme měli to štěstí, že
jsme se setkali s íránským lékařem žijícím
v Praze, který byl první ukázkou neskonalé
ochoty a obětavosti Íránců. Co nevidět nám
nabídl, že jeho rodina žijící v Teheránu se
o nás postará. Nastaly tedy obvyklé cestovatelské přípravy – čtení knížek o historii,
kultuře a zajímavostech, zakoupení průvodce a zajištění cestovních dokladů. Při všech
těchto aktivitách mě potkávala většinou příjemná překvapení. Například vyřízení víza
bylo velmi jednoduché, nebylo nutné projít řadou nekončících front a nebylo nutné
odpovídat na otázky typu: „Jste terorista?“
Poněkud horší bylo sehnat letenku za rozumnou cenu. Do Teheránu totiž pravidelně
cestopis
létají jen turecké a íránské aerolinie. Nakonec jsme to vyřešili velmi dobrodružně – já
jsem letěl z Vídně, máma z Prahy a sestra
z Ankary, kde studuje. Všichni jsme se měli
sejít v Istanbulu na letišti a odletět společně do Teheránu. Tento skvěle komplikovaný
plán měl jedinou vadu na kráse – zvýšená
pravděpodobnost zpoždění jednoho z letadel. Kdo myslíte, že v Istanbulu běžel přes
terminál s „jazykem na vestě“ – samozřejmě
já. Ale představa bezprizornosti v Istanbulu ve mně probudila sprintera na letištní tratě a letadlo jsem celkem bez problémů stihl.
Na území Íránské islámské republiky
jsme tedy dosedli ve svěží květnové noci
kolem třetí hodiny ráno. Já i dámy jsme byli
poněkud neumě připraveni na íránský styl
oblékání, ale fakt, že jsme cizinci ze Západu asi nemělo cenu skrývat. Pasová kontrola i vyzvednutí zavazadel proběhly bez problémů a už jsme vyhlíželi příslušníka rodiny
našeho známého, který nás měl vyzvednout.
K našemu překvapení pro nás na letiště přijela celá rodina i s kyticí. Po šťastném shledání (šťastné bylo především pro nás, protože co bychom dělali sami ve tři ráno na
letišti v Teheránu) jsme nasedli do tří vozů
a jeli domů přes noční hlavní město pavučinou dálnic. Dorazili jsme do právě dostavěného domu a užasle koukali na odlišnou architekturu interiéru. Domovy rodin střední
vrstvy většinou sestávají z obrovské, členité
místnosti v centru s malými místnostmi okolo, které slouží jako ložnice, kuchyň, a další.
Po uvítací hostině a dlouhém spánku jsme se
probudili do prvního dne v Íránu. Den to byl
slunečný a svěží.
Téměř třináctimilionová metropole Teherán leží na úpatí pohoří Alborz, které lehce dosahuje výšek okolo 3 500 m. n. m a jehož nejvyšším vrcholem je vulkán Danovan
s výškou přes 5 600 m. n. m. Samotný Teherán je celý z kopce – jižní část se nachází v přibližně dvanácti stech metrech a sever
je šestnáct set metrů nad mořem. Blízkost
hor a poměrně vysoká nadmořská výška činí
podnebí v severním Teheránu velmi snesitelným. Naopak jižní, nízko položená část
s většinou chudinských čtvrtí, je na tom
kvůli vyšším teplám a klesajícímu smogu
podstatně hůře. Teherán je především ekonomickým a vládním centrem Íránu, není
však zdaleka tak významný co se týče kultury a historie. Jsou tu sice nejrůznější muzea
(například je zde k vidění druhý největší diamant na světě), je tu Palác Golestan a paláce z éry dynastie Pahlaví, vládnoucí od roku
1925 až do islámské revoluce v roce 1979.
Jinak ale Teherán není ničím výrazný ani zajímavý. Proto jsme se po dvou dnech vydali
nočním autobusem do krásného pouštního
města Isfahán.
Cesta autobusem byla pro mé dlouhé
nohy plná útrap, protože jsem si neprozřetelně vybral poslední řadu, kde nešlo sklopit
sedadlo. Ostatní členové výpravy se vyspali v jinak pohodlném a relativně moderním
autobuse do růžova. Na cestu po středním
Íránu jsme se vydali čtyři – my tři Češi a sestra našeho známého z Prahy, Maryam, která
dříve pracovala v kanceláři íránského prezidenta a nyní studuje ruštinu v Moskvě. Cestování s Maryam bylo o to zajímavější, že
měla dost zajímavé zkušenosti a informace
a neváhala se s námi o ně podělit.
Do Isfahánu jsme dorazili kolem páté
hodiny ranní. Když začalo sluníčko nabírat na síle, dámy srovnaly šátky na hlavách
a já batůžek na zádech a pustili jsme se do
poznávání islámské architektury a odhalování záhad víry tolik spojené s tamní kulturou i obyvatelstvem. Isfahán je proslulé
svou krásnou islámskou architekturou. Především náměstí Imam je ze tří stran ohraničeno typicky modrými mešitami a proti
nim se staví sídelní palác správce provincie. Zde se nachází koncertní místnost, která má dvojité vyřezávané dřevěné stěny
pro lepší akustický efekt. V mešitě Imam
je další opravdu fungující stavitelská záhada. Pokud se člověk postaví přesně doprostřed pod kupoli a promluví, tak slyší jen
sám sebe, nikdo jiný ho neslyší, i když stojí
metr vedle – kdo nevěří, ať tam běží. Isfahán ale skrývá mnoho dalších zajímavostí.
Například Manar Jomban (Shaking Minarets), Chrám čtyřiceti sloupů, zoroastristická pevnost pojmenovaná podle nejvyšší bytosti Ahura Mazda a další. Zoroastrismus,
tedy náboženství uctívající jedinou substanci, a to oheň, bylo založeno ve městě Jesd
a dodnes je živé s několika desítkami tisíc
příznivců po celém světě. Měli jsme možnost se jít podívat na obřad uctívání ohně,
31
cestopis
barvírnu tkanin, je pozván dál, dostane čaj
a může se kochat kontrastem pískových budov a nově obarvených látek. V Jesdu je také
nejvyšší mešita Íránu. Její pro šíitský islám
typické dva minarety se tyčí do výšky 50
metrů. V hotýlku, kde jsme se na noc ubytovali, jsme také objevili zavádějící vnější
vzhled domů pískové barvy. Zvenčí všechny vypadají chudě a bez nápadu, ale uvnitř
se vám otevře nádvoříčko se zahradou a bazénkem. Prostě navrch fuj (s kouzlem) a vespod huj. Hned za městem jsme navštívili
i místo nazvané Věže ticha. To je takové provizorní městečko, kde v případě smrti člena
rodiny celá rodina bydlela, vařila si a chovala dobytek po dobu jednoho týdne. Mezitím byl mrtvý posazen do kruhové věže na
kopci a čekalo se. Pokud mu ptáci vyklovli
jako první pravé oko, odebral se do nebe, pokud levé, tak do pekla. Po následných rituálech se rodina vrátila ke svému každodennímu životu.
Opustili jsme posvátné šíitské město a vypravili se k slavnému hlavnímu městu Perské
říše – čekala nás věhlasná Persepolis. Toto
město nechal postavit vládce Kýros II. Veliký polovinou v zářezu ve skále a polovinou
na obřích kamenných kvádrech. Takže ačkoli je Persepolis na úpatí kopce, stojí v jedné
rovině. Všechny stavby jsou pokryty propracovanými reliéfními malbami a mohutnost
Perské říše je cítit a vidět na každém kroku.
Kousek od Persepole se nachází tzv. Nekropolis, což jsou obrovské hrobky vládců Perské říše vytesané vysoko ve skále a pod nimi
ve skále vytesané obří výjevy vyjadřující hrdinské činy panovníků. Po dalších několika
desítkách kilometrů jsme dorazili do Pasargad – to bylo první hlavní město Perské říše.
Z Pasargadu zbylo jen velmi málo, ale je zde
k vidění klínovým písmem sepsaná smlouva, podle které panovník Perské říše uzavírá
příměří se všemi známými i neznámými národy. Po lehkém íránském pokrmu jsme vyrazili na dlouhou cestu pouští do města Jesd.
Přes vysokou teplotu se na okolních vrcholcích ukazoval sníh.
Jesd je nevelké město, které má ale jednu
zvláštnost – první zmínky o něm jsou staré přes čtyři tisíce let. A tato skutečnost je
cítit v každém zákoutí tohoto nízkého pískového města. Všechny budovy jsou jednopatrové. Výjimkami jsou mešity a budova
Amir Chakhmaq, což je nejtypičtější ukázka šíitské architektury, a tzv. Větrné věže,
které vyčnívají nad domy a svou geometrií stahují každý i ten nejlehčí závan větru
na jakousi starověkou klimatizaci. Není nic
zajímavějšího než se ztratit v křivolakých
uličkách Jesdu. Všechny domy jsou jakoby
z písku a všechny vypadají stejně a přesto
jinak. Člověk může z ničeho nic narazit na
Po návratu do Teheránu jsme ještě to ráno
vyrazili na cestu na sever, přes hory Alborz
ke Kaspickému moři. Pobřeží Kaspického
moře je úplně odlišné svým podnebím, bukové lesy a kabinová lanovka na kopec spíše připomínají mírný pás Evropy. Po cestě
lanovkou tam a zpět a po krásném výhledu
na „kaspickou riviéru“ jsme se dostali i přímo k moři (respektive k jezeru). Podle svých
zvyklostí jsem si jej musel ochutnat, což
mému žaludku neprospělo. Pak jsme mohli vyrazit přes hory opět k domovu. V Teheránu jsme strávili ještě víkend a pak jsme se
vydali zpět do Evropy.
Co tedy dodat na závěr? Z krátké cesty
po Íránu jsem si odvezl přesvědčení, že se
tam brzy zase vrátím, že i běžný Íránec své
víře hluboce rozumí a že ji nehodlá zneužívat, že běžný Íránec je velmi obětavý a nevtíravě přátelský. Také jsem se přesvědčil,
že Peršan má svou hrdou minulost a Íránec
má svou poměrně vyspělou přítomnost, že
Írán se nerovná Ahmadínedžád ani Chameneí, že administrativní chaos v dnešní Íránské islámské republice je běžnému Íránci na
obtíž. Především jsem se ale přesvědčil, že
není důvod obávat se cesty do Íránu, pokud
tedy nemáte v pase Izraelské vízum.
Autor: Jan Walter
– 6 / 2007
Posvátné město Šíráz nabízí paláce, pevnost i okázalé zahrady. Především je zde ale
mešita Jameh-ye Atigh, která je pro šíitskou
větev islámu jedním z nejposvátnějších
míst. Před vstupem do mešity si dámy musely obléknout čádory (šátky, které zakrývají vše kromě očí). Do některých míst jsem já
osobně nemohl, protože přece jen vzezřením
nejsem typický muslim. Čekal jsem tedy čas
od času na dámy venku a pak jsem poslouchal jejich nadšená vyprávění o okázalé kráse a neopakovatelné atmosféře. Poté jsme
prošli ještě nočním Šírázem – přes bazar
a opuštěnou mešitu až na jídlo do íránského fastfoodu. Navečer jsme si ještě na druhý
den ráno domluvili taxíka (vzhledem k nízkým cenám benzínu jsou i taxíky velmi levné) a šli se uložit ke spravedlivému spánku
do poměrně levného, zato na můj vkus luxusního hotelu. Ráno jsme vyrazili na cestu
do „jiného“ Íránu.
economix
byla to zajímavá zkušenost. Dalším pro Evropana až úsměvným místem je katedrála
Vank. Vzhledem k početné arménské menšině je sporadicky k vidění i křesťanský
kostel s islámskými architektonickými prvky. Ovšem nejzajímavější pohled se naskytne při pohledu na typické křesťanské malby
uvnitř kostela. Nahá mužská i ženská těla,
která jsou běžně k vidění v evropských kostelech, musela být po islámské revoluci poněkud upravena. Aby ale zůstala co nejpůvodnější, nedostaly postavy oblečení moc,
byla jim přimalována jen jakási bílá tanga.
Ve vlahém večeru jsme se prošli ještě kolem
řeky Zayandeh a přešli jsme starobylé mosty, které dříve sloužily jako velmi důmyslné
přehrady a mohli jsme vyrazit dalším nočním autobusem do města Šíráz.