Kapitola 5. Metonymické modely

Kapitola 5. Metonymické modely
Metonymie je jednou za základních charakteristik kognitivních procesů. Je velice běžné, že lidé
používají jednoho dobře známého a snadno vnímatelného aspektu nějaké věci jako zástupce buď celé
této věci, nebo nějakého jiného jejího aspektu nebo části. Nejznámější příklady jsou podobné těmto:
5
•
Jedna číšnice říká druhé: „Ten řízek s bramborem se právě celý polil pivem.“
Zde ‚řízek s bramborem‘ zastupuje osobu, která ho jí. Další známý příklad je slogan:
•
10
15
20
Zde místo zastupuje události, které se v něm odehrály. Jak ukázali Lakoff a Johnson (1981, kapitola
8), takovéto příklady jsou případy obecných principů a neobjevují se jen tak jednotlivě. Například
angličtina1 má obecný princip, podle kterého může místo zastupovat instituci, která se na tomto místě
nachází:
•
•
•
•
•
•
30
35
40
Bílý dům nereaguje.
Washington není citlivý k potřebám běžných lidí.
Kreml hrozil bojkotem dalšího kola rozhovorů.
Paříž v této sezóně zavádí kratší sukně.
Hollywood už není, co býval.
Wall Street panikaří.
Ve všech těchto příkladech zastupuje místo jako Kreml instituci, která se tam nachází, což je Sovětská
vláda. Navíc tento princip lze aplikovat na otevřenou množinu případů, ne jen na nějaký omezený
seznam. Například předpokládejme, že jsem manager společnosti, která má mnoho poboček, včetně
jedné v Clevelandu, a požádal jsem všechny pobočky, aby poslaly zprávu o své činnosti. Jestli
neobdržím zprávu z Clevelandu, mohl bych říci:
•
25
Nedopusťte, aby se z El Salvadoru stal další Vietnam.
Cleveland ještě neposlal tu zprávu.
Jde o to, že potřebujeme obecný princip, protože není možné sepsat všechny existující příklady.
Vzhledem k tomu, že obecné principy nejsou stejné ve všech jazycích, nemůžeme prostě říct, že cokoli
může zastupovat cokoli jiného ve správném kontextu. Musíme rozlišit, které principy fungují ve
kterých jazycích.
Takové principy mají následující formu: Máme-li IKM s nějakou podmínkou (např. instituce se
nacházejí na místech), existuje zástupný vztah, který může platit mezi dvěma elementy A a B, tak, že
jeden element tohoto IKM, B, může zastupovat jiný element A. V tomto případě platí, že B = místo a A
= instituce. IKM obsahující ‚zástupné‘ vztahy budeme nazývat metonymickými modely.
Obzvláště zajímavý příklad metonymie se vyskytuje v odpovědích na otázky. Je normální odpovědět
tak, že odpověď evokuje požadovanou informaci. Zdá se, že v jednotlivých jazycích existují specifické
metonymické modely, které se pro toto používají. Vezměme si příklad uváděný Rhodesem (1977),
který pracuje jako lingvista v terénu na indiánském jazyce Ojibwa v centrální Kanadě. Jako součást
své terénní práce se zeptal mluvčích jazyka Ojibwa, kteří přišli na večírek, jak se tam dostali. Obdržel
následující odpovědi (přeložené do angličtiny):
•
•
•
I started to come. (Začal jsem přicházet. tj. Vyšel jsem.)
I stepped into a canoe. (Nastoupil jsem do kánoe.)
I got into a car. (Nasedl jsem do auta.)
Došlo mu, k čemu dochází, když četl Scripts, Plans, Goals and Understanding (Scénáře, plány, cíle a
porozumění) od Shanka a Abelsona (1977). Jet někam ve vozidle zahrnuje strukturovaný scénář (nebo
v našem pojetí IKM):
1
Podobný princip platí i v češtině. V příkladech, kdy se tyto principy shodují, budeme uvádět pouze české
příklady. [pozn. překl.]
Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
strana 1 z 9
Výchozí podmínka: Máte vozidlo (nebo k němu máte přístup).
Nástup: Nastoupíte do vozidla a nastartujete ho.
Střed: Řídíte (veslujete, letíte atd.) ke svému cíli.
Konec cesty: Zaparkujete a vystoupíte.
Dosažení cíle: Jste v místě, kam jste se vypravili.
5
Rhodes přišel na to, že v jazyce Ojibwa je konvence taková, že se používá bod nástupu tohoto IKM,
k evokaci celého IKM. To znamená, že při odpovídání je použita jedna část IKM zástupně k celému
tomuto modelu. V jazyce Ojibwa je to bod nástupu.
10
Podíváme-li se na angličtinu ze stejné perspektivy, nezdá se jazyk Ojibwa tak podivný. Jaké jsou
možné normální odpovědi na otázku jako: „Jak jste se dostal na večírek?“
•
•
•
15
I drove. [Řídil jsem. tj. Přijel jsem autem.]2
I have a car. [Mám auto.]
I borrowed my brother’s car. [Půjčil jsem si bratrovo auto.] (Toto zahrnuje výchozí podmínku,
která pak zastupuje celý IKM).
Angličtina má dokonce zvláštní případy, které jsou podobné jazyku Ojibwa:
•
•
I hopped on a bus. (Naskočil jsem do autobusu.) (Nástup zastupuje celý IKM.)
I just stuck my thumb out. (Vystrčil jsem palec. tj. Stopnul jsem si někoho.)3
Jednoduše řečeno, v angličtině je možné použít bod nástupu metonymicky jako zástupce celého IKM
pouze v případě, že již není zahrnuto žádné další úsilí (jako v případě jízdy autobusem nebo stopem).4
20
Existuje mnoho metonymických modelů s bohatým pojmovým systémem a jsou používány pro mnoho
různých účelů. Typ modelů, které nás v tomto kontextu budou zajímat nejvíce, jsou ty, v nichž jeden
člen nebo subkategorie mohou metonymicky zastupovat celou kategorii za účelem vývodů nebo
soudů.
Metonymické zdroje prototypových jevů
25
30
Jak si všimla již Rosch (1978), prototypové jevy jsou povrchové fenomény. Velkým zdrojem těchto
jevů je metonymie – situace, kdy jsou nějaká subkategorie nebo člen nebo podmodel použity (často
jen za velice omezeným a bezprostředním účelem) k porozumění kategorii jako celku. Jinak řečeno se
jedná o případy, kde část (subkategorie nebo člen nebo podmodel) zastupuje celou kategorii – v
uvažování, rozpoznávání, atd. V rámci teorie kognitivních modelů jsou takovéto případy zastupovány
metonymickými modely.
Stereotyp ženy v domácnosti (housewife)
35
Viděli jsme, jak svazkování kognitivních modelů pro pojem matka mají za výsledek prototypové jevy.
V kategorii matka se však objevuje ještě další úroveň prototypových jevů. Zdrojem těchto jevů je
stereotyp matky jako ženy v domácnosti. Společenské stereotypy jsou příklady metonymie, kde
subkategorie má společensky uznávaný statut jako zástupce celé kategorie, obvykle za účelem
rychlého soudu nebo úsudku o konkrétním člověku nebo skupině lidí. Toto definuje kulturní
očekávání o tom, co má matka být. A z tohoto důvodu to vykazuje prototypové jevy. V naší kultuře
2
Zde je pozoruhodné všimnout si rozdílu mezi angličtinou a češtinou. Zatímco v češtině se používá jako
zástupný element dopravní prostředek v instrumentálním pohledu, v angličtině je to proces zacházení s tímto
prostředkem. Je to tedy podobný rozdíl jako mezi angličtinou a jazykem Ojibwa.
3
Další příklad rozdílu aplikace metonymie mezi češtinou a angličtinou. Zatímco v angličtině je možné celý IKM
zastoupit procesem stopování (tj. mávání nebo v anglosaských zemích vystrčení palce), v češtině je nutné použít
výsledek tohoto procesu (tj. zastavení).
4
Čeština v podstatě preferuje instrumentální popis těchto IKM. Např. srovnej české Jel jsem autobusem.
s anglickým I took the bus., kde angličtina zdůrazňuje výběr prostředku před jeho použitím. Tyto mezijazykové
rozdíly v IKM mohou být stejným problémem pro studenty cizích jazyků jako gramatická pravidla, viz. častou
chybu studentů angličtiny I went by bus. Je pozoruhodné, že tuto interferenci často přejímají rodilí mluvčí žijící
v českém prostředí.
strana 2 z 9
Kapitola 5. Metonymické modely
jsou matky, které jsou ženy v domácnosti, více méně považovány za lepší příklady matky, než matky,
které nejsou ženami v domácnosti. 5
5
Takovéto soudy o tom, jak dobrým příkladem něco je, jsou svého druhu prototypovým jevem. Ovšem
tento jev není způsoben svazkováním modelů, ale spíše případem metonymického modelu, v němž
matka–žena v domácnosti zastupuje celou kategorii při definování kulturních očekávání kladených na
matky. Další případy metonymických modelů budou probrány níže.
Pracující matky
10
Pracující matka není pouze matka, která náhodou také chodí do zaměstnání. Kategorie pracující
matka je definována v protikladu ke stereotypní matce–ženě v domácnosti. Stereotyp matky–ženy
v domácnosti vzniká ze stereotypního pohledu na starostlivost, který je propojený s modelem
starostlivosti6. Podle stereotypního pohledu se matky, které nejsou s dětmi celý den doma, nemohou o
děti dostatečně starat. Toto se pojí se stereotypním pohledem na práci, podle kterého je to něco, co se
děje mimo domov, a domácí práce a výchova dětí se do toho nepočítají. Proti tomuto stereotypu se
vyslovovala nálepka „Každá matka je pracující matka,“ kterou mělo mnoho žen na autě.
15
Stereotyp matky–ženy v domácnosti je tedy definován vzhledem k modelu starostlivosti. Toto se může
jevit jako samozřejmé, ale není to vůbec triviální fakt. Ukazuje to, že stejně jako stereotypy nejsou
metonymické modely nezbytně definovány s ohledem na celý svazek. V tomto případě je
metonymický model charakterizován pouze vzhledem k jednomu z modelů ve svazku – k modelu
starostlivosti. Můžeme pro toto tvrzení předložit následující důkaz:
20
Představme si matku, která dá dítě na adopci, a potom si najde nějakou práci. Je stále matkou,
díky modelu porodu, ale není pracující matkou!
Důvod je pro to ten, že zde je relevantní model starostlivosti, a ne model porodu. Tudíž biologická
matka, která není zodpovědná za starost o dítě, nemůže být pracující matkou, zatímco adoptivní matka
pracující matkou být může.
25
30
35
Tento příklad ukazuje následující:
•
Společenský stereotyp (např. matka–žena v domácnosti) je možné definovat pouze vzhledem
k jednomu základnímu (bázovému) modelu zkušenostního svazku (např. modelu starostlivosti).
•
Tudíž metonymický model, kde subkategorie zastupuje celou kategorii, může být definován pouze
vzhledem k jednomu modelu ve složitém svazku.
•
Subkategorie (např. pracující matka) může být definována v protikladu ke stereotypu (např.
matka–žena v domácnosti).
•
Když k tomu dojde, je pouze relevantní kognitivní model (např. model starostlivosti) použit jako
pozadí pro definici subkategorie (např. pracující matky).
Tudíž je takto možné kategorizovat pouze matky, pro které je starostlivost relevantní. Macechy a
adoptivní matky mohou být také pracujícími matkami, ale biologické matky, které dali své dítě na
5
Zde je třeba, aby si čeští čtenáři byli vědomi odlišné socioekonomické situace v anglicky mluvících zemích.
Žena v domácnosti je zde mnohem častějším pojmem a proto může být lepším příkladem matky. Z toho důvodu
má i jednoslovné označení ‚housewife‘, které předpokládá i to, že je něčí manželkou. Česká situace má svoje
vlastní stereotypy podobné těm americkým, např. vdaná matka je lepším příkladem matky než svobodná. Matka,
která zůstane s dítětem déle doma je lepším příkladem, než ta, která se vrátí do zaměstnání, apod. Jsou zde však
nutně drobné odlišnosti, dané právě konkrétní situací, jež pak ovlivňuje uspořádání českých kognitivních
modelů.
6
Zde je použito anglického slova nurturance, které je odvozeno od slovesa to nurture. Toto slovo nelze do
češtiny snadno přeložit tak, aby pokrývalo svým významem všechny možné anglické kontexty. Jeho ‚sémantické
pole‘ zahrnuje starostlivost, výchovu, vypiplávání, udržování při životě nebo i jen opozici k vrozenosti.
Kupodivu se zdá, že až na absenci jednoslovného ekvivalentu v češtině si jsou český i anglický model
starostlivosti velice podobné.
Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
strana 3 z 9
adopci, nebo náhradní (surrogate) matky (které pouze porodily dítě pro někoho jiného) nejsou
pracující matky, a to ani v případě, že jsou náhodou také zaměstnány.
5
10
15
Takové modely stereotypů jsou důležité pro teorii pojmové struktury z mnoha důvodů. Zaprvé, jak
jsem viděli, mohou být použity k motivaci nebo definici vystupující subkategorie jako pracující
matka. To je důležité, protože podle klasické teorie by takové případy neměly existovat. Podle
klasické teorie nehrají společenské stereotypy svou podstatou žádnou roli v definici struktury
kategorií, protože nejsou součástí sady nezbytných a postačujících podmínek pro členství v kategorii.
Podle klasické teorie mohou určit skutečnou kognitivní funkci při definici členství v kategorii pouze
nezbytné a postačující podmínky. Z tohoto důvodu klasická teorie neumožňuje, aby společenské
stereotypy měly jakoukoli kognitivní funkci. Ovšem skutečnost, že pojmová kategorie pracující matka
je definována v protikladu ke stereotypu matky–ženy v domácnosti, naznačuje, že stereotypy hrají roli
při charakterizaci pojmů.
Druhým důvodem, proč jsou stereotypy důležité pro pojmové struktury, je to, že definují normální
očekávání. Normální očekávání hrají důležitou roli v kognitivních procesech a jsou nutné pro
charakterizaci významů určitých slov. Například slovo but (ale) v angličtině je používáno k uvedení
situace, která je v protikladu k nějakému modelu, který slouží jako norma. Stereotypní modely mohou
sloužit jako taková norma:
Normální: Je matka, ale není pracující matka.
Divné: Je matka, ale je žena v domácnosti.
20
Druhou větu by bylo možné použít pouze tehdy, kdyby stereotypní matky nebyly ženy v domácnosti.
Z druhé strany kategorie definovaná v protikladu ke stereotypu má opačné vlastnosti.
Normální: Je matka, ale chodí do práce.
Divné: Je matka, ale nechodí do práce.
25
30
Podobné problémy se objevují u termínu svobodná matka. Svobodná matka není prostě matka, která
není vdaná. Například adoptivní matka, která není vdaná, není svobodná matka. A zrovna tak bychom
běžně nepoužili termín svobodná matka pro slavnou herečku milionářku, která se rozhodne mít dítě
bez manžela. Svobodná matka je definována vzhledem k modelu porodu. Tudíž adoptivní matky,
matky-pečovatelky,7 dárkyně vajíček atd. se nepočítají. Ve stereotypních případech se svobodná matka
pro těhotenství nerozhodla a má problémy s výživou dítěte.8
Termín tatínek je definován vzhledem k modelu starostlivosti, a ne pouze k modelu porodu. Je tedy
možné zeptat se svobodné těhotné ženy Kdo je otcem toho dítěte?, ale ne Kdo je tatínek toho dítěte? Je
možné někoho nazvat otcem dřív, než ho začneme nazývat tatínkem.
Shrneme si teď dva typy modelů pro matku:
35
40
•
•
svazek blížících se kognitivních modelů
stereotypní model, který je metonymickým modelem, v němž zastupuje subkategorie matky-ženy
v domácnosti celou kategorii a slouží také k definici kulturních očekávání
Oba modely způsobují prototypové jevy, ale různým způsobem. Spolu vytváří strukturu
s kompozitním prototypem: nejlepším příkladem matky je biologická matka, která je ženou
v domácnosti a jejíž hlavní činností je starost a péče, která nepracuje za plat a je vdaná za otce svého
dítěte. Tento kompozitní prototyp aplikuje na kategorii strukturu reprezentativnosti: čím blíže je daná
osoba prototypu, tím je reprezentativnější matkou.
7
Termín matka-pečovatelka je překladem anglického foster mother, což vychází z odlišné reality systému péče o
děti v anglicky mluvících zemích a u nás. Např. v Anglii jsou děti dány do péče spíše než do dětského domova.
Toto není v žádném případě stejné jako adopce. Tato péče může trvat i jen několik měsíců nebo i mnoho let.
Pečovatelé však nejsou zákonnými rodiči dítěte.
8
Je pravděpodobné, že tento model se od začátku osmdesátých let, kdy jej Lakoff popisoval, mírně změnil.
Například běžný anglický termín pro ‚svobodnou matku‘ není ‚unwed mother‘, ale ‚single mother‘, což samo o
sobě naznačuje, že instituce mateřství se postupně osvobozuje od instituce manželství. Přestože chudoba je stále
důležitou součástí tohoto stereotypu, je možné více než v minulosti použít termín ‚single mother‘ o bohaté
svobodné matce.
strana 4 z 9
Kapitola 5. Metonymické modely
Struktury reprezentativnosti jsou lineární. Nevztahují se na nic jiného než na blízkost prototypickému
případu, a tudíž skrývají většinu bohatosti struktury, která je přítomná v kognitivních modelech
charakterizujících tuto kategorii. Přes svou skutečnou existenci jsou struktury reprezentativnosti
pouhými stíny kognitivních modelů.
5
10
Je důležité mít toto na paměti, protože teorie prototypů je někdy redukována pouze na takovéto
lineární struktury reprezentativnosti, místo aby zahrnovala i kognitivní modely.
Zkoumání struktur reprezentativnosti sehrálo důležitou úlohu v dějinách teorie prototypů – hlavně tím,
že ukázalo, že prototypy opravdu existují, a učinilo první hrubý náčrt toho, jaké mají vlastnosti.
Ovšem úplný rozbor struktury kategorií musí udělat mnohem více, než jen isolovat prototypy a
poskytnout lineární rozlišení, jak blízko k nim jsou neprototypické případy. Přinejmenším musí
vysvětlit detaily kognitivních modelů, které vytváří struktury reprezentativnosti.
Radiální struktury
Podívejme se na některé kategorie matek:
•
Centrální případ, kde se všechny modely setkávají, je matka, která je a vždy byla ženou, porodila
dítě, poskytla polovinu genů dítěte, starala se a pečovala o dítě, je vdaná za otce dítěte, je o
generaci starší než dítě a je z právního hlediska opatrovnicí dítěte.
•
Macecha (nevlastní matka): Neporodila dítě a neposkytla geny, ale je vdaná za otce dítěte.
•
Adoptivní matka: Neporodila dítě a neposkytla geny, ale je zákonnou opatrovnicí a má povinnost
se o dítě starat a pečovat.
•
Rodná matka: Je definována v protikladu k adoptivní matce; vzhledem k IKM adopce se žena,
která porodí dítě a dá jej na adopci nazývá rodná matka9.
•
Přirozená matka: Tento termín se dříve používal v opozici k adoptivní matce, ale byl opuštěn,
protože se z něj mohlo nepříjemně vyvozovat, že adoptivní matky jsou ‚nepřirozené‘. Proto byl
nahrazen termínem rodná matka.
•
Matka-pečovatelka: Neporodila dítě, ale je placená státem, aby se o něj starala a pečovala.
•
Biologická matka: Porodila dítě, ale nevychovává ho; na jejím místě je nějaká jiná žena, která
může být nazývána svého druhu matkou.
•
Náhradní matka: Smluvně se zavázala, že porodí dítě, ale tím její úloha končí. Není nutné, aby
poskytla své geny, ale není to ani vyloučené; není vdaná za otce dítěte a nemá povinnost starosti a
péče. Smluvně se vzdala práva být zákonným opatrovníkem.
•
Svobodná matka: Není vdaná v okamžiku, kdy porodí dítě.
•
Genetická matka: Tento termín jsem viděl použitý pro ženu, která poskytne vajíčko, které je
vloženo do jiné dělohy, a která nemá již co do činění s dítětem, které se narodí. Pokud vím, tento
termín se ještě nestal běžným.
15
20
25
30
35
40
Tyto subkategorie jsou všechny chápany jako odchylky od centrálního případu. Ne všechny možné
varianty centrálního případu existují jako kategorie10. Neexistuje kategorie matek, které jsou
zákonnými opatrovníky, ale osobně o dítě nepečují, protože si na to někoho najaly. Neexistuje
kategorie pro transsexuály, kteří porodili, ale od té doby podstoupili operaci na změnu pohlaví. Navíc
některé z výše uvedených kategorií jsou produktem dvacátého století a dříve prostě neexistovaly. Jde
zde o to, že centrální případ negeneruje produktivně všechny tyto subkategorie. Místo toho jsou
subkategorie definovány konvencí jako variace na centrální případ. Neexistuje žádné obecné pravidlo
9
Anglicky birth mother, čeština tento termín nezná.
10
Jak je patrné z předchozích poznámek, toto platí i o rozdílech mezi jazyky a kulturami.
Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
strana 5 z 9
generující různé druhy matek. Tato pravidla jsou definována kulturně a člověk se je musí naučit. Mezi
příslušníky národa Trobriand dává žena, která porodí dítě, toto dítě často na výchovu nějaké staré
ženě. V tradiční japonské společnosti bylo normální, aby žena dala své dítě na výchovu své sestře.
Obojí jsou druhy matek, pro něž nemáme přesný ekvivalent.
5
10
Kategorie matky v naší kultuře má strukturu, kterou budeme nazývat radiální struktura. Radiální
struktura je taková, kde existuje centrální případ a konvenční variace, které není možné předpovědět
pomocí obecných pravidel. Kategorie, které jsou generovány centrálními případy v součinnosti
s obecnými pravidly – například přirozená čísla, nebo Lounsburyho popis kategorie strýce z matčiny
strany u kmene Fox – nejsou radiální struktury v tom smyslu, jak je definujeme zde. Použití termínu
radiální struktury jsme omezili pouze na případy, kdy jsou variace konvencionalizovány a mluvčí se je
musí učit. Vyloučili jsme rovněž případy, kdy je centrální případ pouze obecnější než necentrální – tj.,
kde necentrální případy mají více vlastností než centrální, ale žádné odlišné. Radiální struktury jsou
velice běžné a budeme se jimi zabývat velice podrobně dále.
Vybrané typy metonymických modelů
15
20
Doposud jsme se zabývali pouze jedním příkladem metonymického modelu: stereotypem matky-ženy
v domácnosti. Tento model definuje subkategorii, která je použita zástupně vzhledem k celé kategorii
matek v procesu definování společenských očekávání. Pokaždé, když je subkategorie (nebo jednotlivý
člen kategorie) použita z nějakého důvodu zástupně pro celou kategorii, je to potenciální zdroj
prototypových jevů. Z tohoto důvodu hrají metonymické modely důležitou úlohu v teorii prototypů.
Podívejme se teď na ně podrobněji.
Obecně mají prototypové modely následující charakteristiky:
•
Existuje ‚cílový‘ pojem A, kterému je potřeba porozumět v nějakém kontextu.
•
Existuje pojmová struktura obsahující jak A, tak další pojem B.
•
B je buď součástí A, nebo je s ním těsně spjaté v rámci dané pojmové struktury. Obvykle v rámci
této pojmové struktury volba B jednoznačně určí A.
•
Ve srovnání s A je B buď srozumitelnější, snadněji se pamatuje, rozpoznává, nebo je
bezprostředně užitečnější v daném kontextu.
•
Metonymický model je modelem toho, jaký vztah mají A a B v pojmové struktuře; jejich vztah je
specifikován funkcí z B na A.
25
30
35
Pokud takovýto konvenční metonymický model existuje jako součást pojmové struktury, může B
metonymicky zastupovat A. Jestli je A kategorie, výsledkem je metonymický model kategorie, a běžně
se objevují prototypové jevy.
Většina metonymických modelů nejsou ostatně modely kategorií; ale spíše to jsou modely jednotlivců.
Lakoff a Johnson (1981, kapitola 8) ukázali, že existuje mnoho druhů metonymických modelů pro
jednotlivce. Je také mnoho typů metonymických modelů pro kategorie; každý typ je jiným druhem
zdroje prototypových jevů. Metonymických prototypových jevů je stejně mnoho jako je typů
metonymických modelů pro kategorie. Následují některé z druhů, na něž jsem dosud narazil.
Společenské stereotypy
40
45
Jak jsme viděli v případě matky–ženy v domácnosti, mohou být společenské stereotypy používány
jako zástupci celé kategorie. Společenské stereotypy jsou většinou vědomé a jsou často předmětem
veřejné diskuse. Také se průběhem času mění a stávají se veřejnými záležitostmi. Vzhledem k tomu,
že definují společenská očekávání, jsou používány při uvažování a obzvláště při tom, co se nazývá
‚ukvapené závěry‘. Obvykle jsou však rozpoznány jako nesprávné a jejich použití v úvahách může být
otevřeně napadáno.
Zde jsou některé příklady současných amerických stereotypů:
•
Stereotypní politik je intrikář, sebestředný a nepoctivý.
strana 6 z 9
Kapitola 5. Metonymické modely
•
•
5
10
15
20
25
Stereotypní svobodný muž (starý mládenec) je macho, chodí s mnoha různými ženami, má zájem
o sexuální dobývání, chodí do hospod pro svobodné atd.
Stereotypní Japonec je pracovitý, zdvořilý a inteligentní.
Vzhledem k tomu, že jsou společenské stereotypy běžně používány pro charakteristiku kulturních
očekávání, bývají často využívány v reklamě a ve většině forem lidové zábavy.
Mimochodem, stereotyp starý mládenec obsahuje další úroveň prototypových jevů, nejen ty, které
jsou důsledkem toho, že IKM starého mládence nevyhovuje jistým situacím. Podívejme se na situaci,
kde základní podmínky předpokládající IKM starého mládence vyhovují, tj. situaci, v níž nejsou
případy, kde by nebyl pojem definován: tedy ne případy kněz, homosexuálů, muslimů s pouze třemi
ženami ani Tarzanů. V těchto situacích stále může docházet k prototypovým jevům, ale tyto jevy se
objevují uvnitř jasných hranic kategorie. V těchto případech společenský stereotyp starého mládence
definuje nejlepší příklady a staří mládenci, kteří jsou sice nezpochybnitelní, ale nevyhovují
společenskému stereotypu, budou méně dobrými příklady.
Starý mládenec, který je macho, promiskuitní a nevede domácí život, vyhovuje stereotypu starého
mládence lépe než muž, který není macho, rád se stará o děti, dává přednost trvalému vztahu s jednou
osobou, nemá zájem o sexuální dobývání, má rád domácí práce a vykonává je dobře atd. Stereotypy
jsou používány v určitých situacích při definici očekávání, činění soudů a utváření závěrů. Tudíž
kdybychom o někom věděli pouze to, že je starý mládenec, mohli bychom být překvapeni, kdybychom
zjistili, že má rád domácí práce a dobře je vykonává, rád se stará o děti atd. Tedy přestože IKM
starého mládence je definována pomocí klasické teorie a má jasné hranice v situacích, které se shodují
se základními předpoklady, mohou se přesto vyskytnout prototypové jevy uvnitř hranic kategorie díky
přítomnosti společenského předpokladu.
Pro stereotypy máme často jména, například strýček Tom, židovská princezna11, kanec atd. Toto jsou
kategorie, které fungují jako stereotypy pro jiné kategorie. Pochopení takovýchto kategorií vyžaduje
pochopení jejich úlohy stereotypů.
Typické příklady
Typické příklady zahrnují případy podobné následujícím:
Vrabci a sýkorky jsou typičtí ptáci.
Jablka a hrušky jsou typické příklady ovoce.
Pily a kladiva jsou typické nástroje.
30
35
40
45
Společenské stereotypy jsou obvykle vědomé a stávají se předmětem veřejné debaty – mohou dokonce
mít jména. Naopak použití typických členů kategorie je obvykle podvědomé a automatické. Typické
příklady nejsou předmětem veřejné diskuze a nemění se příliš během života jednotlivce. Nejsou ani
používány při definici kulturních očekávání. Jak ukázal Rips (1975), při uvažování jsou používány
v takovém případě, když respondenti vyvodili, že kdyby sýkorky na nějakém ostrově dostaly nějakou
nemoc, onemocněly by taky kachny, ale ne obráceně. Takové příklady jsou běžné. Je běžné, abychom
utvářeli závěry směrem od typických k netypickým příkladům. Jestli je pravda, že typický muž má na
hlavě vlasy, utvoříme závěr, že atypičtí muži (za stejných podmínek) mají na hlavě vlasy. Navíc je
možné považovat muže za atypického, protože nemá na hlavě vlasy. Není na tom nic tajemného.
Neuvěřitelné množství našich vědomostí o kategoriích věcí je uspořádáno z hlediska typických
případů. Neustále tvoříme závěry na základě takového druhu vědomostí. A děláme to tak často a tak
automaticky, že si jsme zřídka vědomi, že k tomu dochází.
Uvažování na základě typických případů je zásadní aspekt lidského rozumu. Naše obsáhlé vědomosti
o typických případech vedou k prototypovým jevům. Je to z důvodu asymetrie mezi typickými a
netypickými případy. Vědomosti o typických případech jsou zobecněny na netypické případy, ale ne
naopak.
Ideály
Mnoho kategorií je chápáno vzhledem k abstraktním ideálním případům – které nemusí být ani
typické, ani stereotypní. Například:
11
Ekvivalenty z českého prostředí mohou být: fiflena, pan Vomáčka, žena z lidu, mistr světa atd.
Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
strana 7 z 9
•
•
5
10
15
Ideální manžel je schopen zaopatřit rodinu, je věrný, silný, vážený, přitažlivý.
Stereotypní manžel je moula, nudný a má ‚pivní bachor (mozol)‘.
Naomi Quinn na základě rozsáhlého výzkumu amerického pojetí manželství poznamenala (v osobním
rozhovoru), že existuje mnoho modelů manželství: úspěšná manželství, dobrá manželství, silná
manželství atd. Úspěšná manželství jsou ta, v nichž jsou cíle obou manželů naplněny. Dobrá
manželství jsou ta, kde oba partneři považují manželství za prospěšné. Silná manželství jsou ta, o
nichž lze předpokládat, že vydrží. Takové typy ideálů se zdají být velmi důležité v kulturně
významných kategoriích – v kategoriích, kde jsou důležité soudy o kvalitě a plánování.
Velké množství kulturních jevů je uspořádáno podle ideálů. Máme kulturní vědomosti o ideálních
domovech, ideálních partnerech, ideálních zaměstnáních, ideálních šéfech, ideálních pracovnících atd.
Kulturní vědomosti o ideálech vedou k prototypovým jevům. Mezi ideálními a neideálními případy
existuje asymetrie: činíme soudy o kvalitě a děláme plány do budoucnosti na základě ideálních spíše
než neideálních případů. Tato asymetrie je důsledkem vzorce závěrů, které používáme spolu s ideály.
O ideálech se předpokládá, že mají všechny dobré kvality neideálních případů, ale od neideálních
případů se neočekává, že budou mít všechny dobré vlastnosti ideálních případů.
Vzory
20
25
30
Kategoriím také rozumíme prostřednictvím jednotlivých členů, kteří buď představují ideál, nebo jeho
opak. Proto máme instituce jako seznamy deseti nejlepších a nejhorších jevů, síně slávy, Oskary,
Guinnesovu knihu rekordů atd. Máme baseballové vzory: Babe Ruth, Willie Mays, Sandy Koufax
atd.12 Vzory jsou používány v jazykových konstrukcích: hotový Babe Ruth, nový Willie Mays,
Mercedes mezi vysavači, atd. Vědecká paradigmata jsou také charakterizována vzory. Proto například
Michaelson-Morleyho pokus je vzorem pokusů ve fyzice – a pro mnoho lidí je prostředkem
pochopení, jak vypadá výborný pokus ve fyzice.
Velké množství našich činností má něco společného se vzory. Pokoušíme se je napodobovat. Zajímají
nás životní příběhy velkých mužů a žen. Používáme vzory jako předlohy pro své činy. Je pro nás
důležité mít zkušenosti se vzory – sledujeme hry týmů sestavených z hvězd (All Stars), chodíme na
filmy, které získaly Oskara, cestujeme za sedmi divy světa a naším cílem je vlastnit vzory konzumních
produktů. Neustále získáváme nové vědomosti o vzorech a běžně na těchto vědomostech zakládáme
své jednání. Mimochodem také běžně zakládáme své vývody na lidové teorii, že lidé, kteří jsou vzory
v nějaké oblasti, jsou také vzory jako lidé. Proto jsou lidé šokováni, když se dozvědí, že se velcí
baseballoví hráči nebo politici chovají jako normální špatní lidé.
Generátory
35
40
Existují také případy, kdy jsou členy kategorie definováni nebo ‚generováni‘centrálními členy spolu
s obecnými pravidly. Viděli jsme to v případě Lounsburyho analýzy strýce z matčiny strany u kmene
Fox. Ale přirozená čísla jsou snad nejznámějším příkladem. Přirozená čísla jsou pro většinu lidí
charakterizována číslovkami mezi nulou a devítkou, spolu s malou a velkou násobilkou a pravidly
aritmetiky. Jednomístná čísla jsou centrálními členy kategorie přirozené číslo; generují celou kategorii
pomocí obecných aritmetických principů. V našem systému číselných reprezentací jsou jednočíselná
čísla používána pro porozumění přirozeným číslům obecně. Jakékoli přirozené číslo může být napsáno
jako sekvence jednočíselných čísel. Vlastnosti velkých čísel jsou chápány podle vlastností menších
čísel a v posledku podle vlastností jednočíselných čísel.
Jednomístná čísla, spolu s násobilkou a pravidly aritmetiky, ustavují model, který zároveň generuje
přirozená čísla a zároveň je metonymický ve smyslu používaném v této knize: celá kategorie je
chápána na základě malé subkategorie.
45
Přirozená čísla mají navíc další modely, které dělí čísla podle určitých vlastností – sudá a lichá,
prvočísla a ne-prvočísla atd. Takovéto modely nejsou metonymické. Fungují podle klasických
aristotelských principů. Definují ale pouze subkategorie přirozených čísel. Celá kategorie je
definována metonymicky a generativně pomocí jednomístných čísel a pravidel aritmetiky.
12
České příklady mohou být: Zlatý slavík, Plánička, Zátopek atd.
strana 8 z 9
Kapitola 5. Metonymické modely
Aby to nebylo tak jednoduché, jsou metonymicko-generativními modely definovány i další druhy
čísel: racionální čísla, reálná čísla, imaginární čísla, transfinitní čísla atd. Racionální čísla jsou tedy
chápána jako poměry přirozených čísel a reálná čísla jsou chápána jako nekonečné řady přirozených
čísel – subkategorie používaná ke generování větších kategorií.
5
10
15
Podmodely
Další způsob porozumění kategorii je prostřednictvím podmodelu. Podívejme se znovu na kategorii
přirozených čísel. Nejběžnější používaný podmodel je subkategorie násobků deseti: deset, sto, tisíc
apod. Tento podmodel používáme k pochopení relativní velikosti čísel. Členy takového podmodelu
jsou tím, co Rosch (1975a) nazývá ‚kognitivními referenčními body‘, které mají zvláštní místo
v uvažování, obzvláště při odhadech přibližných hodnot a velikosti. Kognitivní referenční body uvnitř
podmodelu vykazují prototypové jevy následujícího typu: Respondenti hodnotí výroky jako 98 je
přibližně 100 jako pravdivější než 100 je přibližně 98. Toto je samozřejmě závislé na kontextu.
Například, hovoříme-li o horečce, kde normální tělesná teplota je 98,6° Fahrenheita, bylo by přirozené
říci, že 99 je přibližně 98,6. Je to samozřejmě proto, že 98,6 je kognitivní referenční bod, co se týče
horečky. (Viz Sadock 1977 pro další příklady).
Některé podmodely mají biologický základ: primární barvy, základní emoce apod. Jiné jsou
vyžadovány kulturními zvyky, např. sedm smrtelných hříchů.
Vyčnívající příklady
20
25
30
35
Lidé běžně používají známé, pamětihodné nebo jinak vyčnívající příklady pro porozumění kategoriím.
Například, jestliže je váš nejlepší přítel vegetarián a vy jiné vegetariány moc dobře neznáte, budete mít
tendenci zobecňovat příklad vašeho přítele na další vegetariány. Po široce mediálně publikovaném
případu pádu letadla DC-10 v Chicagu odmítalo mnoho lidí létat letadly DC-10 a vybírali si místo
toho jiné typy letadel, která měla horší historii bezpečnosti než DC-10. Tito lidé použili vyčnívající
příklad letadla DC-10, které se zřítilo, jako zástupce pro celou kategorii letadel DC-10, na jejichž
základě pak činili úsudky o bezpečnosti.
Podobně i kalifornská zemětřesení jsou vyčnívajícím příkladem přírodního neštěstí. A. Tversky a
Kahneman (1983) ukázali, že lidé používají takovéto vyčnívající příklady při tvoření úsudků o
pravděpodobnosti v kategorii přírodních katastrof. Toto uvažování nazvali Tversky a Kahneman
‚omylem konjunkce‘. Z teorie pravděpodobnosti víme, že pravděpodobnost, že se dvě události A a B
vyskytnou zároveň, je vždycky menší než pravděpodobnost pouze jedné z nich, např. B. Tudíž
pravděpodobnost, že mince A i B obě padnou jako orel, je menší než pravděpodobnost, že takto padne
pouze mince B.
Teorie pravděpodobnosti je definována pro události A a B, které nemají vzájemný vztah. Kognitivní
modely ale mohou v našich myslích dát do souvislosti události, které nemají žádný vztah ve
skutečném světě. Tversky a Kahneman (1983) zjistili, že pokud události A a B dává do souvislosti
vyčnívající kognitivní model, ovlivňuje to náš soud o pravděpodobnosti výskytu A i B najednou.
Následuje typický příklad, který použili Tversky a Kahneman. Jedna skupina respondentů byla
požádána ohodnotit pravděpodobnost:
Masivní povodně někde v Severní Americe v roce 1983, ve které se utopí více než 1000 lidí.
40
Druhá skupina byla požádána o hodnocení pravděpodobnosti:
Zemětřesení v Kalifronii někdy v roce 1983, jehož výsledkem bude povodeň, v níž se utopí více
než 1000 lidí.
Odhady spojení zemětřesení a povodně byly zásadně vyšší než odhady povodně samostatně. Tversky a
Kahneman činí tento závěr:
45
Pokusy předpovědět nejistou budoucnost, stejně jako pokusy zrekonstruovat nejistou minulost,
což je doménou historie a trestního práva, jsou běžně založeny na konstrukci hypotetických
scénářů. Tyto scénáře, nebo ‚nejlepší odhady‘ jsou většinou specifické, koherentní a reprezentují
naše mentální modely relevantních světů.
Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
strana 9 z 9
Stručně řečeno, kognitivní model může fungovat tak, že umožní vyčnívajícímu příkladu, aby
zastupoval metonymicky celou kategorii. V těchto případech jsou naše soudy o pravděpodobnosti
v rámci kategorie ovlivněny tímto modelem.
5
Shrňme si tedy typy metonymických modelů, které jsme viděli: společenské stereotypy, typické
příklady, ideální případy, vzory, generátory, podmodely a vyčnívající příklady. Všechny mají
kognitivní status, což znamená, že jsou používány při uvažování. A všechny vykazují prototypové
jevy nějakého druhu.
strana 10 z 9
Kapitola 5. Metonymické modely