Herciková Kateřina_ Mandala

závěrečná práce arteterapeutického kurzu
MANDALA – CESTA DO NITRA
Mgr. Kateřina Herciková
prosinec 2011
MANDALA A JEJÍ VÝZNAM
„Mandala je pohyb, kolo života, představa vesmíru, který neustále vzniká z jednoho centra,
tíhne směrem ven a zároveň se z mnohosti sbíhá k jednomu středu. Tento základní vzor pozná
každý člověk, neboť ho nosí v sobě.“ (Dahlke)
Slovo mandala znamená ve starobylém jazyce sanskrtu „kruh“ nebo „střed“. Také bývá
vykládáno jako „vnitřní obsah“ (manda) spojený s obklopující částí (la). Mandala začíná
v jednom středu a z tohoto centra vycházejí všechny tvary.
Nejstarší obrazce tohoto druhu se vyskytují už v paleolitu. Tvar mandal se dá také najít
v půdorysu staveb ze starého Egypta, Babylónu a Jávy. Mandaly lze objevit po celém světě
v mnoha odlišných kulturách: v křesťanství (růžicová okna katedrál a půdorysy sakrálních
staveb), u indiánů (rituály léčení a ochranné mandaly), v Indii a Tibetu (dosažení moudrosti
sebepoznání meditací nad obrazy mandal nebo meditace při vytváření písečných obrazů).
Zřejmě nejznámější jsou mandaly z Tibetu vytvořené buddhistickými mnichy sypáním
barevného jemného písku nebo obarvené rýžové mouky. Tyto mandaly se tvoří většinou
k příležitosti nějaké iniciace, oslavy nebo jinak významné události. Mandala má svá pevně
stanovená pravidla a vzor. Její vytvoření trvá několik dní a po dokončení je jako symbol
pomíjivosti rituálně smetena a rozprášena do řeky. Tibeťané mandaly malují také na tzv.
thanky (svinovací obrazy), které znázorňují většinou nějaký aspekt osvícené mysli (např.
soucit, moudrost, ochranu, osvícení) a slouží jako pomůcka pro meditační praxi. Tibetské
mandaly jsou malovány také na hedvábí, jsou tvořené meditací. Nejstarší nám známé mandaly
pocházejí ze severozápadní Číny z jeskyní Tunchuang (z 9. – 10. stol.n.l). Podle jedněch teorií
pochází mandaly z Indie, podle jiných z Tibetu či sousední Číny z doby lámaistického
buddhismu (teorie S. Cammanna, S. Hummela)
Martin Brauen ve své knize „Mandala. Posvátný kruh tibetského buddhismu“ nasbíral
obrovské množství informací o tradici mandal v Tibetu, především o systému Kálačakry
(tantrický systém pocházející z Indie). Brauen popisuje mandalu jako „magický kruh“,
kruhový „rituálně-geometrický“ či „symbolický“ diagram nebo „kruh opisující čtverec, ve
kterém se nachází centrální symbol, obvykle číslice.“
Mandala ve východní tradici znamená symbolické vyjádření kosmických prvků, je používaná
jako pomůcka při meditaci, předloha pro určité vizualizace, či pomůcku pro sebepoznání nebo
meditaci o transcendentnu.
MANDALA POHLEDEM C. G. JUNGA
Švýcarský psychiatr C. G. Jung (1875 – 1961) věnoval výzkumu mandal mnoho let a ucelené
poznatky ze své praxe s pacienty vydal v knize „Mandaly. Obrazy z nevědomí“ v roce 1955.
Poprvé se o mandale zmínil už v roce 1929 v práci „Das Geheimnis der Goldenen Blüte.
Články o mandalách publikoval od konce 50. let.
Jung tak jako první uvedl koncept mandaly do západního myšlení. Zabýval se vysvětlením
funkce mandaly či „ochranného kruhu“. Zdálo se mu, že se jedná o tradiční protilátku proti
chaotickému stavu mysli. K tomuto závěru byl veden především některými svými pacienty,
kteří si ve stavu psychické disociace či dezorientace vytvořili mandaly a používali je jako
výchozí bod k získání vnitřního pořádku, návratu k sobě a znovuzískání jednoty psychiky, tak
zvaného „self“. Jung mluví o „pokusu o sebeuzdravení“, který neprýští z vědomé oblasti, ale
který je instinktivním reflexem.
2
Podle něj nebyly však všechny mandaly jen produkty chaotických a rozporuplných stavů.
Lidé na celém světě kreslí, malují, ryjí do kamene či staví podobné „výtvory spontánní
imaginace“ tehdy, když se jim „psychicky přihodí“ (bez jakéhokoliv úmyslu se objeví
zevnitř). Podobné mandaly vzniklé ze snů a vizí lze podle Junga najít v Evropě především
v oblasti středověké přírodní filosofie, která se opírá o církevní alegorii založenou na čísle
čtyři.
Podle Junga je struktura mandal archetypálním symbolem jednoty, který je obsažen v
kolektivním nevědomí.Totožnost nevědomých individuálních obsahů s obsahy etnických
paralel se projevuje nejen v obrazovém ztvárnění, ale i ve shodném významu.
Jung si byl vědom toho, že přes svůj předpokládaný archetypální původ vykazují formy
mandal výrazné rozdíly. Upozorňoval na rozdíl mezi křesťanskými a buddhistickými
mandalami.
Jung ve své knize Mandaly (str. 125-128) shrnuje získané poznatky takto:
V oblasti náboženských rituálů a v psychologii označuje slovo „mandala“ kruhové obrazy,
jejich kreslené, malované, plastické nebo taneční ztvárnění. Plastické obrazce tohoto typu
existují zejména v tibetském buddhismu a jako taneční figury se kruhové obrazy nacházejí
v klášterech dervišů. Jako psychologické fenomény se spontánně vyskytují ve snech, v jistých
konfliktních stavech a u schizofrenie. Velmi často obsahují čtvernost nebo násobek čtyř ve
formě kříže, hvězdy, čtverce, osmiúhelníku. V tibetském buddhismu přísluší obrazci význam
kultovního nástroje (jantar), který má podporovat meditaci a koncentraci.
Mandala se zpravidla objevuje ve stavech psychické disociace nebo desorientace, například u
dětí mezi 8. – 12. rokem, jejichž rodiče se právě rozvádějí, nebo u dospělých, kteří jsou
v důsledku své neurózy a jejího léčení konfrontováni s protikladnou problematikou lidské
povahy a podle toho desorientováni, nebo u schizofreniků, jejichž obraz světa se stal
v důsledku vpádu nepochopitelných obsahů nevědomí chaotický. Jde přitom zjevně
o sebeléčebný pokus přírody, který nepramení z vědomého uvažování, nýbrž z instinktivního
impulsu.
„Kvadratura kruhu“ je jedním z mnoha archetypických motivů, jež jsou základem výtvorů
našich snů a fantazií. Můžeme ji označit za archetyp celosti.
Individuální mandaly jsou, jak lze očekávat, nanejvýš rozmanité. V převážné většině je pro ně
charakteristický kruh a čtvernost. Příležitostně však bývají i mandaly s číslem tři a pět.
Kultovní mandaly vykazují zvláštní styl a omezený počet typických motivů. Individuální
mandaly používají takřka neomezené množství motivů a symbolických narážek, z nichž je
snadno patrné, že se pokoušejí vyjádřit buď celek individua v jeho vnitřním nebo i vnějším
prožitku světa, nebo jeho hlavní vnitřní vztažný bod. Jejich předmětem je bytostné Já (Selbst)
v protikladu k já. Individuální mandala nezřídka vykazuje jisté rozdělení na světlou a tmavou
polovinu s jejich typickými symboly.
Je empiricky zjistitelné a snadno pochopitelné, že takové obrazy mají podle okolností značný
terapeutický účinek na své zhotovitele, protože často představují velmi smělé pokusy
o souhrnný přehled a složení na pohled patrně neslučitelných protikladů a o překlenutí
zdánlivě beznadějných oddělení. Již pouhý pokus v tomto směru mívá léčivé účinky, ovšem
jen tehdy, když se děje spontánně. Od umělého opakování nebo záměrné imitace takových
obrazů nesmíme nic očekávat.
Jung na základě pozorování obrazů svých pacientů vysledoval následující formální prvky
symbolu mandal (str. 89):
1. Tvar kruhu, případně koule nebo vejce.
2. Kruhový tvar je utvářen jako květina (růže, lotos) nebo kolo.
3
3. Centrum je vyjádřeno sluncem, hvězdou, křížem, většinou tvořenými čtyřmi, osmi
nebo dvanácti paprsky.
4. Kruhy, koule a křížové formy jsou často znázorňovány jako rotující (svastika).
5. Kruh je znázorněn hadem umístěným okolo centra, kruhově nebo spirálovitě.
6. Kvadratura kruhu jako kruh v čtyřúhelníků nebo opačně.
7. Zámek, město, dvůr je kvadratický nebo kruhový.
8. Oko se zobrazeno s panenkou a duhovkou.
9. Vedle tetradických obrazců (a násobků čtyř) se vyskytují avšak mnohem vzácněji – i
triadické a pentadické tvary.
Určitý počet archetypů je trvale nebo dočasně zahrnut do rozsahu osobnosti. Tímto kontaktem
získávají individuální ráz, jako je např.stín, animuj a anima.
Výklad některých symbolů podle Junga:
Oko – zřejmě znázorňuje vědomí (jako orgán vnímání). Oči v mandale znamenají pozorující
vědomí, ale přesto je nutno vzít v úvahu, že texty i obrazy připisují oči mytické postavě. Oko
může také znamenat nový vhled, případně uvědomění z hlubin nevědomí (moře). Význam
úplného bytostného Já. Oko je také známý symbol Boha
Kámen – ve středu mandaly znamená nové centrum osobnosti, bytostné Já. Nezřídka se také
zobrazuje jako nádoba.
Nádoba – vyjádření obsahu.
Rostlina – představuje něco klíčícího, růst, případně vývoj.
Květina – představuje vývoj z centra.
Růže – uspořádána do 4 paprsků naznačuje kvadraturu kruhu = protiklady ve svém
sjednocení.
Lotos – v indickém jazyce označuje lotosový květ ženský klín, má stejný význam sjednocení
protikladů jako růže.
Zvířata – instinktivní síly nevědomí, které mandala drží pohromadě v jednotě. Tato integrace
instinktů tvoří předpoklad individuace.
Had – je podsvětní a současně duchovní bytost. Had umístěný nejprve ve čtvercích a pak
v kruzích kolem centra znamená obcházení kolem dokola a cestu do středu. Had znamená
uvědomění pudové povahy. Může mít i význam hada střežícího poklad uvnitř středu (těžko
dosažitelná drahocennost v centru). Had personifikuje nevědomí, je atributem ďábla.
Ryba – představuje obsah nevědomí. Je symbolickým atributem Krista
Páv nebo pták Fénix – vychází znovuzrozen z ohně. Proces proměny se blíží ke svému cíli.
V alchymickém procesu se drak proměňuje v orla, páva, v Hermovu husu nebo ve Fénixe.
Kristus – jako idea je symbolem úplného bytostného Já. Z psychologického hlediska
znamená Kristus jednotu, která je zahalena tělem Matky Boží nebo mystickým tělem (Církví)
jako okvětními lístky.
Vrch a spodek – nezřídka se nachází vně ochranného kruhu místo uvnitř. Celá ostrost
konfliktu dosud není pochopena nebo je pociťována jako nesnesitelná. Ohraničený kruh pak
chrání proti možnému rozbití v důsledku napětí protikladů.
Levotočivost - naznačuje pohyb k nevědomí, tedy „ponoření“.
4
VÝSKYT MANDAL
Symbolický význam kruhu vyplývá z jeho dokonale pravidelného tvaru, který je organizován
kolem pevného bodu. Jako takový představuje ideální jednotu s pevným středem a zároveň i
nekonečno a věčnost.
Sám vesmír je mandalou, skládající se z nesčíslného počtu mandal nejrozličnějších dimenzí.
Naše Země je také mandalou. Zmenšíme-li měřítko, nalezneme oceány, jejichž stavebními
kameny jsou vodní kapky a tím mandaly. Pevné struktury, země a hory jsou uspořádány
z nerostů. Jejich základními stavebními kameny jsou krystaly a mnoho krystalů tvoří opět
mandaly. Mandaly můžeme pozorovat všude v přírodě – např.letokruh stromu, kruhy na vodě,
květ, pavučina, vločka, slunce, oko.
Mandala jako symbol se objevuje ve středověku také ve schématech alchymistů a zejména
astrologů.
Lidská obydlí měla zpočátku často tvar mandaly. Dnes to ještě uvidíme u afrického kralu
nebo indiánského týpí. Náboženská místa, chrámy jsou po celá staletí nápadně často
zakládány ve tvaru mandaly. Všechny kostely ve stylu baziliky a právě tak řecký ortodoxní
chrám tvoří shora pozorováno přesně základní tvar tibetské jantary – spojení krychle
(čtyřúhelník pro to světské) a koule v kopulu nad ní (koule a kruh reprezentují to božské).
Mnoho našich moderních divadel a cirkusové arény jsou kruhové, neboť byly původně
sakrálními místy. Slovo divadlo pochází z theater (řecké soovo Theos = Bůh a jatros = lékař)
a znamená místo, na kterém budete díky setkání s božským uzdraveni.
Náboženské stavby Východu, jako pagody a stúpy, jsou ještě dnes zcela vědomě podle tohoto
vzoru budovány a užívány. A také pyramidy Egypťanů a Mayů ukazují tentýž princip.
Specifickou mandalu lze nalézt také uvnitř labyrintu neboli bludiště. Symbol bludiště se
objevuje ve všech koutech světa jako součást hledání moudrosti a sebepoznání. Kruhová
bludiště na podlaze křesťanských chrámů symbolizovala cestu poutníků do duchovního centra
křesťanství – Jeruzaléma. Mniši a poutníci bludištěm procházeli v hluboké meditaci po
kolenou.
MALOVÁNÍ MANDAL
Malování mandal má relaxační a meditativní účinek. Myšlení a cítění se díky tomu zklidňuje
a harmonizuje. Zjasňuje se pozornost. Člověk prožívá vnitřní klid a mír.
Z mandal vychází zvláštní síla, mocná energie. Byla známa již starým kulturám a zabývá se jí
i současná psychologie.
Když se chvilku pozorněji díváme, objevíme v každém chaosu určité tvary a podoby. Známí
malíři jako Goya nebo Klee někdy pomáhali své fantazii volným čáráním. Tento směr volné
(automatické) kresby bez předem daného myšlenkového konceptu může přinést svému tvůrci
osvobození z vlastních nároků na dokonalost (pro člověka racionálního, který je zvyklý
odvádět perfektní výkon) nebo získání větší sebedůvěry (pro člověka, který si nevěří, má
zablokovanou kreativitu a má strach z výsledku). Pro člověka „výkonového“ i „vnitřně
nejistého“ může být zkušenost z volně namalované mandaly příjemným relaxem i velice
cenným zjištěním, že v sobě má velký tvůrčí potenciál, který nemusí být řízen hlavou.
Tyto poznatky jsem si ověřila i v praktické části své práce. Ohlas účastníků „mandalového
večera“ dokázal, že malování mandal lidem přineslo zklidnění, uvolnění a naladění na vnitřní
kreativitu, stejně tak větší sebedůvěru ve své schopnosti. I když řada účastníků tvrdila, že
neumí malovat a v životě se tomu nevěnují, jejich obrázky jsou plné fantazie a barev.
5
Tvůrce mandaly by se měl cítit svobodně a malovat podle svých představ. Přesto by měl
zachovávat jistou symetrii, protože pozitivní (zklidňující) vliv mandaly záleží na jejím
grafickém uspořádání.
Každá mandala je symbol. Pozorování určitých barev vyvolává určité pocity. Mandala je
symbol v němž se myšlení a cítění sjednocuje. Harmonicky namalovaná mandala navozuje
příjemnou atmosféru a pohled na ni uklidňuje a léčí. Velkou roli hraje barevné a tvarové
uspořádání mandaly. Z každé vychází určitá specifická energie, která se rozprostírá od středu,
vyzařuje ven a přesahuje do prostoru.
Tvary a symetrie
Kruh je výrazem celistvosti, transcedence. Kříž vyjadřuje uspořádání světa. Kříž v kruhu
neboli kolo světa je prastarým symbolem božského řádu. Existují znaky, které mají zvláštní
vnitřní sílu. Jsou to znaky, které v sobě sjednocují protiklady, takže jejich rozpor mizí
a projevuje se vyšší řád (např. symbol jin-jang nebo Boží oko s věncem paprsků).
Kříž v kruhu je nejjednodušší mandala. Má tvar kruhu a je symetricky rozložená kolem
středu. Z tohoto pohledu jsou všechny mandaly různými variacemi kruhového kříže.
Existuje osová symetrie, jejíž příkladem je motýl (vpravo-vlevo), pak bodová symetrie, která
může být různě vystavěna i symetrie dělící prostor pomocí rovin.
Existuje však i čtyřdimenzionální symetrie, ve které se v každém bodu odráží celek.
Příkladem může být hologram. Lze jej libovolně zvětšovat či zmenšovat, obrazy zůstanou
stále podobné.
Barvy
Barvy se většinou nevyskytují samostatně, ale jako směs barev. Může být harmonická nebo
disharmonická, může působit žensky nebo mužsky, luxusně nebo lacině. Každý barevný
odstín má svůj protějšek (komplementární barvu), s nímž vchází do celku. Černá a bílá, modrá
a oranžová nebo růžová a zelená tvoří dohromady vždy šeď.
V lidském oku existují různé receptory barevného vidění, které se vyvinuly jako součást
mozku. Každý receptor vnímá pouze určitou oblast viditelného světla (spektra) a barevný
vjem vzniká mícháním. Podobně funguje stínítko obrazovky se základními barvami zelenou,
červenou a modrou. Když se tyto barvy smíchají tak, jak se míchají světla reflektorů, vzniká
bílé světlo. Při malování je to jinak. Začínáme na bílém papíře. Barevná vrstva na něm působí
jako filtr. Vrstva žluté barvy propouští (příp. odráží) z bílého světla papíru pouze žlutou část
spektra. Tři základní barvy malíře jsou žlutá, červená a modrá. Smícháme-li tyto tři barvy tak,
jak je míchají malíři pokojů, dostaneme černou – ovšem jenom teoreticky, v praxi vychází
v nejlepším případě antracitová (odstín šedé). Avšak to, co emocionálně prožíváme jako
barvu, je mnohem víc, než jen sestava základních barev. Např. lesk zlata, křišťálového skla,
fluorescence, perleť, třpyt, opalizování aj. jsou komplexní jevy, které souvisejí s odrazem
světla, kmitáním a mícháním.
Od nejstarších dob je barva těsně spjata s člověkem. Od prvních okamžiků po narození je
člověk schopen vnímat barvy. Proto je náš vztah k nim silný a vyhraněný.
Již řecký lékař Hippokratés (asi 460 – 377 před n.l.) dával barvy do souvislosti s lidskou
povahou. Vypracoval podle nich teorii čtyř základních typů temperamentu (temperament
znamená řecky něco jako „správné míšení“). Hippokratés měl na mysli míšení čtyř hlavních
šťáv v lidském těle, temperamentem rozuměl povahu člověka a učil, že závisí na poměru krve
– sanguis, černé žluči – melancholé, žluči – cholé a hlenu – flegma.
Podle tohoto rozdělení stanovil základní lidské typy: sangvinik – červená barva, flegmatik –
zelená barva,cholerik – žlutá barva, melancholik – modrá barva.
6
V psychologii barev lze vysledovat tři základní výzkumné proudy. První proud zkoumá
prožitkovou kvalitu barev, tedy vztah barev vůči pocitům a ladění. Druhý proud se zabývá
psychofyziologickou stránkou barevného vnímání a třetí proud zkoumá symbolickou hodnotu
barev, tedy jak je specifický význam barvy určen konvencí. Aplikace poznatků z tohoto oboru
je dále rozvíjena v diagnostice osobnosti, kromě toho také v designu (v psychologii prodeje,
v architektuře atp.).
V psychologii barev se používají tři základní pojmy. Jsou to tři důležité vlastnosti barev:
barevný tón (také odstín), světlost a sytost.
Barvy působí na lidské city – proto také na ně reagují mnohem silněji lidé „citově založení“.
Psychologie má pro tyto lidi přesnější pojmenování. Německý psychiatr Ernst Kretschmer
(1884 – 1964), který se zabýval typologií, rozdělil lidi na dva druhy: na cyklotýmy a
achizotýmy. Cyklotýmové jsou lidé otevření, jenž snadno podléhají citům, pocitům a náladám
svým i svého okolí. Vůči barvám jsou mnohem vnímavější než schizotýmové – to jsou suší
systematici, které barvitost světa drásá a kteří své city neustále kontrolují. Na rozdíl od
cyklotýmů vnímají z okolního světa především tvary a ne barvy. Pokud si mají vybrat mezi
barvami, volí obvykle odstíny chladné – hlavně modrou a zelenou. Oproti tomu cylkotýmové
mají nejraději žlutou a červenou.
Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875 – 1961), tvůrce jiného typologického systému
zjistil, že lidé projevující se jako extroverti (zaměřeni na vnější svět), dávají přednost teplým
barvám, žluté a červené, kdežto introverti (lidé uzavření do svého nitra), mívají v oblibě
zelenou a modrou. K podobným záměrům došli i další psychologové.
Švýcarský psychiatr Hermann Rorschach (1884 – 1922) využil hlubokých souvislostí mezi
barvami a lidskými city v psychologickém testu, který je dnes asi nejrozšířenější a
nejpopulárnější psychodiagnostickou metodou na světě. Je originální a přitom velice
jednoduchý. Skládá se z deseti skvrn vzniklých kápnutím černého nebo barevného inkoustu
na bílý papír. Přeložením papíru vznikne symetrický útvar, který může leccos připomínat –
motýla nebo květ, tvář…naší představivosti se meze nekladou V jeho testu se nabízí možnost
odhalit celou osobnost. Rorschachův test tedy hodnotí lidi podle jejich celkového vztahu
k barvám.
Ale všichni lidé, a to jak extroverti tak introverti, mají navíc různý vztah k jednotlivým
barvám. Každý z nás má nějaké své oblíbené barvy, ale i jiné, které jsou nám úplně lhostejné
nebo neoblíbené – vzbuzující odpor. Na základě této skutečnosti vypracoval švýcarský
psycholog Max Lüscher (nar. 1923) populární barvový test, který pracuje výhradně
s barvami. Použil karty ve čtyřech základních odstínech – tmavomodrou, temnou zeleň
s nádechem do modra, červenooranžovou a světle žlutou – a doplnil je ještě barvami
pomocnými: fialovou, hnědou, černou a šedou. Čtyři základní barvy představují podle
Lüschera základní lidské potřeby: modrá – klid a spokojenost, zelená – sebeuplatnění,
červená – činnost, žlutá – naději. Významy těchto barev jsou neměnné. Rozhodující je
„osobní poměr k barvě“, a ten má každý jiný. Někdo může určitou barvu shledávat příjemnou,
jinému se zdá nudná, a pro jiného je to barva nepříjemná.
Testovaná osoba řadí barvy vedle sebe od nejsympatičtější k méně sympatické. Přitom
nezáleží jen na pořadí jednotlivých barev, ale především na jejich vzájemném vztahu, na
barevných kombinacích v řadě osmi barev, podle toho jak je testovaná osoba poskládala.
LBT patří mezi uznávané psychologické projektivní testy. Jeho obliba mezi psychology je
obrovská, protože umožňuje rychle proniknout do dynamiky emocionálních procesů, odhaluje
zdroje motivace chování, poukazuje na preferenci či odmítání psychologických potřeb
člověka,odkrývá zdroje úzkosti a regulační mechanismy jejich zvládání – informuje o
individuálním způsobu reagování při konfrontaci s výkonem.
7
VÝZNAM BAREV
Každý člověk má jinou stupnici barev a jedinečný barevný klíč k svojí osobnosti, přesto jsou
obecné významy barev stálé. Jsou totiž založeny na jejich fyziologických i psychologických
účincích a na vlastnostech, které jim lidstvo připsalo na základě tisíciletých zkušeností.
žlutá
Je veselá, živá barva, pronikavá a projasňující, povzbuzuje, osvobozuje, přináší
uvolnění, pocit souladu, harmonie. Je to barva výstrahy.
Povzbuzuje sebevědomí a optimismus, uzdravuje tělo a mysl. Rozvíjí
samostatnost, nezávislost, uvědomění si sebe sama.
V negativním aspektu může přinést strach z omezení, povrchnost, závist,
sebepřeceňování, žárlivost a falešnost.
Jde o archetyp otce (slunce). Souvisí s levou hemisférou, podporuje racionální
myšlení.
oranžová
Je barvou radosti, moudrosti (barva roucha buddhistických mnichů). Je
mimořádně povzbuzující, podporuje zdravé prosazování, aktivní úsilí. Posiluje
tělo, podporuje trávení, pomáhá překonávat citové ochromení, depresi. Vyvolává
pocit radosti, je spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody.
zelená
Působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka,
ticha, rostlin.
Zelená je nejrozšířenější barvou na naší planetě, barvou vegetativního života,
která podporuje rozvoj a růst. Má tišící účinky, uklidňuje nervovou soustavu.
Souvisí se smyslovým vnímáním. Povzbuzuje přátelství, pocity sounáležitosti
s ostatními, mír. Souvisí se službou druhým, s potřebou být užitečný.
tmavozelená
modrá
tmavomodrá
tyrkysová
světle
modrá
růžová
lososová
červená
Uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje.
Modrá barva uklidňuje, uvolňuje, čistí. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít
inspiraci a intuici, pomáhá také proti pocitům samoty a opuštěnosti. Je barvou
hluboké vody. Odedávna je svázána s náboženskými pocity – např. v křesťanství
je barvou Panny Marie, v Tibetu barvou „nehybné záře vědomí“. Přináší klid,
rozjímání spojuje se s uvážlivým, mírným způsobem života.
Jde o archetyp matky (voda).
Tmavomodrá je barva klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání
Odstín tyrkysové je nejchladnější barva, může souviset s vodou (moře).
Působí přívětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy
Barva křehkosti a naivity, patří k malým holčičkám, ženy mohou tuto barvu
používat ve spojitosti s menstruací (tělesný symptom). Používání růžové a černé
může poukazovat na negativní pojetí svého těla.
Lososová je zjemněná růžová, značí křehkost a jemnost.
Je vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná, spojená s představami
ohně, krve, nebezpečí, lásky a sexuality, hluku.
Je to mimořádně povzbuzující , aktivní barva. Zahřívá, dodává energii, probouzí
životní sílu. Podněcuje hluboké emoce. Je také barvou boje, zuřivosti, násilí,
odvahy a vůle.
8
červená
Kombinace červené s černou – tendence ke konfliktu. Kombinace červené a
zelené – volání o pomoc, varovný signál (podezření na týrání v dětství).
Kombinace červené a fialové je odvážná, provokující.
purpurová/
vínová
Působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojen s představou spravedlnosti
a majestátu, barva císařů. Dříve si jí mohli dovolit jen bohatí pro její nákladnost.
fialová
Neklidná, znepokojivá, melancholická, tajemná, osobitá, náročná barva.
Ve Východní tradici jde o barvu meditace, Nadjá. Představuje také duchovnost,
mystiku, proměnu, inspiraci, sjednocení protikladů, citovou stálost,
individualismus.
světle
fialová
Působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie,
opojení.
hnědá
Je barva střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou
jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti, barva země, klidná, teplá,
vyzařuje z ní důvěrnost, prostota a pokora. Je spíš pasivní, zato pomáhá probudit
zdravý rozum, schopnost stát nohama na pevné zemi.
šedá
Je barva netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory. Zjemňuje
barvu. Nesmí jí být ale moc. Vzniká smícháním bílé a černé.
Může se objevovat u lidí se sklony k workoholismu.
bílá
Je barva čistoty a nevinnosti, neurčitá, nejistá.
Dává sílu, je světlem, které očišťuje. Stabilizuje, posiluje, probouzí bdělé vědomí
a tvořivost. Je bílým papírem, na který je možné namalovat cokoliv. Umocňuje
působení barvy, s kterou je používána.
Kdo barvu často používá může fungovat jako spojovací článek v rodině a ve
vztazích obecně. Přináší snahu po perfekcionismu, vypadat čistě.
černá
Je barva tmy, nevědomí, smrti a smutku,vzdorného protestu, zlého tajemství,
nicoty. V našem kulturním prostředí je považována za negativní. Příliš mnoho
černé může navodit stavy sklíčenosti, zhoršit citový i tělesný stav člověka. Dá se
za ní skrýt (barva používaná v pubertě). Tuto barvu používají víc muži.
Ve spolupráci s ostatními barvami, ale může působit jako ochranná barva,
nejúčinněji v kombinaci s bílou. Vyrovnává tak polaritu lidem, kteří nad sebou
ztrácejí vládu. Černá a bílá v sobě obě obsahují celé barevné spektrum a jsou
symbolem protikladů, které bez sebe nemohou existovat (jin a jang). V různých
kulturách se obě stávají symboly počátku i konce, zrození i smrti.
zlatá
důležitou a vzácnou barvou je zlatá, jež vlastně přísluší jen "zlatému středu" a
hlavně sloužila k zobrazení loga a slunečního světla jako symbolu zjeveného
světla. Také ve světském světě je zlato vyhrazeno pro nejdůležitější a centrální
věci. Už sama vysoká materiální hodnota základního kovu za to ručí. Tak je zlatá
barvou a kovem králů a císařů jak v západní Evropě, tak i ve všech jiných částech
světa. Stačí nám jen pomyslet na bájné poklady Mayů, Aztéků a Inků, jimž byla
také jako barva jejich nejvyššího božstva, Slunce, posvátná. (Dahlke)
9
PRÁCE S MANDALAMI V ARTETERAPII
Malování mandal nabízí nepřebernou škálu technik a témat pro obor arteterapie.
Každá cílová skupina klientů potřebuje jisté modifikace s ohledem na schopnosti jemné
motoriky, koncentrace, mentální schopnosti a otevřenost k vlastní tvorbě.
U klientů – mladších dětí, seniorů nebo osob s mentálním postižením je vhodnější začít
s předkreslenými vzory mandal. Není to však pravidlo. Klient by měl dostat vždy na výběr.
Po určité době je možné člověku nabídnout prázdný kruh místo „vzoru omalovánek“.
Důležité je zdůraznit volnost používání barev a vzorů. Klient má v mandale možnost zažít
svobodu tvorby, která je ohraničena pouze tvarem kruhu. Terapeut může a nemusí klienta
časem poučit o pravidlech, která využívají různé kultury k meditaci nebo léčení (tvary a
symboly, používání číselných pravidel, harmonie barev).
Jung se zmiňuje o nevědomém tvoření takto: „Obrazy představují jakési ideogramy
nevědomých obsahů. Použil jsem samozřejmě tuto metodu i sám u sebe a mohu potvrdit, že
člověk může opravdu malovat složité obrazy, o jejichž skutečném obsahu nemá ani tušení.
Během malování se obraz vyvíjí tak říkajíc sám ze sebe, často dokonce v rozporu s vědomým
záměrem. Je zajímavé pozorovat, jak provedení obrazu překvapivým způsobem kříží vědomá
očekávání.“ (Mandaly, str. 75)
Malováním mandal lze zpracovávat vlastní emoce, snové obrazy, situace ze života…
S mandalou se dá pracovat také na úvod jiné techniky, proto aby se klient naladil na svět
barev a fantazie.
Mezi témata, která jsou pro zpracování v mandalách vhodná patří zejména: příroda a vesmír
(květ, pavučina, sněhová vločka, letokruh stromu, hnízda ptáků, země, planety, galaxie),
labyrint, spirála, zdroj (vlastní síly, motivace apod.), tělo, pocit z jiné osoby, ze vztahu, živly
aj. Mandaly mohou vznikat také s volným zadáním – namalovat téma současného života,
problém, nemoc, zdroj radosti, výsledný stav (po vyléčení, vyřešení problému).
Malování emoce (strachu, nejistoty, bezmoci, nenávisti, odmítání, odříkání, odpuštění, přijetí,
odvahy, jistoty, lásky, radosti aj.) lze využít buď jako techniku k otevření skrytých významů a
verbalizování problémové situace ze života klienta nebo lze s emocemi pracovat v jejich
duálním významu (namalovat protikladnou emoci nebo negativní a pak její pozitivní stránku).
Práce s mandalami vede podle Junga k individuaci člověka a k nalezení vnitřního potenciálu.
Malování mandal může být ozdravné samo o sobě. V terapeutické práci má ale vždy důležité
místo reflexe (vlastní analýza) namalované mandaly. Významy symbolů a barev by měl
nacházet klient sám s podporou terapeuta. I když lze z mandal vyčíst archetypy a obecně
uznávané symboly (v závislosti na dané kultuře), nejdůležitější je význam, který v symbolu
nebo barvě vidí klient sám.
Pro terapeuta platí princip respektovat klientovo vlastní tempo v náhledu na mandalu, na
sebe a zobecnění na další situace klientova života.
Jung apeluje na terapeuta, aby se vyhnul tvrdošíjným a násilným výkladům. Pacient by nikdy
neměl být nucen do takového vývoje, který nenastoupí přirozeně a spontánně.
„Duševní zkušenosti mají totiž velmi různé dopady na další vývoj, podle toho, zda jsou
pochopeny správně či nesprávně Proto patří k povinnostem psychoterapeuta, aby si osvojil
onu znalost, která ho učiní schopným pomoci svému pacientovi k adekvátnímu pochopení.“
(Mandaly, str. 74).
10
PRAKTICKÁ ČÁST
ARTETERAPEUTICKÁ TECHNIKA „MANDALY ŽIVLŮ“
VYUŽITÍ TECHNIKY:
Tato technika je vhodná jak pro individuální, tak skupinovou práci. Může být použitá i na
úvod skupinových setkání, protože se tolik nedotýká citlivých osobních témat.
Jde spíš o techniku relaxační, zklidňující, která může člověka přeladit na citlivější vnímání
barev a tvarů, dovolit mu objevit vlastní fantazii a odhodit ostych z malování.
Způsob interpretace pak záleží na terapeutových zkušenostech. V každém případě by měl
dostat klient po namalování prostor obrázek „zažít z odstupu“ (mít čas prohlédnout si ho a
najít si v něm vlastní významy). Při skupinové práci je možné postupně sdílet dojmy
ostatních členů skupiny. Terapeut by měl pouze připomenout pravidlo neurážet, nehodnotit a
nezobecňovat určité symboly z obrázku na osobnost klienta (např. „Používáš šedivou, protože
jsi bez fantazie, taková šedá myš.“). Tento typ interpretace sice může uvolnit skupinovou
dynamiku, zároveň však může zablokovat kreativitu„napadeného“ člena skupiny a narušit
jeho pocit bezpečí ve svobodném projevu do budoucna.
ŽIVLY A TEMPERAMENT:
Klienti/účastníci techniky se mohou při reflexi zeptat na propojení živlů a temperamentu.
Proto zde uvádím teorii temperamentu v kostce.
Základní princip použití čtyř živlů v medicíně a později psychologii pochází od Hippokrata
(460-377 př.n.l.), který vycházel z toho, že v těle jsou čtyři šťávy dávající základ čtyřem
temperamentům člověka.Lékař Galén (129-200/216?n.l.) následně identifikoval výše zmíněné
čtyři tekutiny a čtyři druhy temperamentu se čtyřmi živly. Dokonce přiřadil některé tělesné
orgány těmto živlům.
V psychologii je pak proslavil H. J. Eysenck (1916-1997), který faktorovou analýzou hledal
základní osobnostní faktory člověka. Našel dvě základní dvojice vlastností: introvert versus
extrovert a stabilní versus labilní povaha. Jsou principiálně totožné s vlastnosti uvedenými u
Aristotela (384-322 př.n.l.), jen aplikované na povahu. Kombinací těchto dvou dvojic vznikají
čtyři základní povahové temperamenty člověka.
Živel
Oheň
Země
Vzduch
Voda
Je introvert, nebo
extrovert?
Extrovert
Introvert
Extrovert
Introvert
Je stabilní,
nebo labilní?
labilní
labilní
stabilní
stabilní
Výsledný
temperament
cholerik
melancholik
sangvinik
flegmatik
Základní
psychologická funkce
intuice
smyslové vnímání
myšlení
citový život
C. G. Jung (1875-1961) přišel se základními psychologickými funkcemi, které jsou spolu s
přiřazením jednotlivým živlům v tabulce výše. Narozdíl od Eysencka ovšem jednotlivé
temperamenty nespojoval s introverzí či extroverzí.
Podle něj každý ze čtyř temperamentových typů může být jak introvertní, tak extrovertní.
Důležité pro něho bylo rozdělení podle převažující psychologické funkce.
11
ÚVODNÍ INSTRUKCE K TECHNICE:
Každý účastník techniky dostane 4 velké archy papíru (doporučuji A5) a talíř na obkreslení
kruhu. Jako výtvarný materiál lze použít: pastelky, voskovky, pastely, vodové, anilinové nebo
temperové barvy. Nejsou vhodné fixy.
Čas na malování každé mandaly je 15 minut, celkem tedy 60 minut na malování + cca 20
min. na relaxaci s hudbou na úvod každého živlu. Při reflexi by měl každý účastník dostat
prostor v délce asi 5 minut, při počtu 8 účastníků jde o 30 - 45 minut.
Na techniku je tedy potřeba počítat s celkovým časem 2 hodiny.
DOPORUČENÁ HUDBA:
Na úvod malování každého živlu by měla předcházet relaxace s hudbou do 5 minut.
Doporučení pro účastníky – pohodlně se usadit, zavřít oči a představovat si, co jednotlivý
živel znamená, jak se člověk cítí při „setkání s živlem“.
Každý živel je spojen s určitou energií, která může vhodně zvolenou hudbou povzbudit
imaginaci účastníků malování.
Hudba se nemusí vždy trefit do vkusu a představy o živlu každého účastníka, jde pouze o
relaxaci. Při samotném malování by měl být klid, aby nebylo malování ovlivněno hudbou.
Já jsem zvolila následující nahrávky:
VODA – Modlitba za vodu (Jiří Pavlica/Jan Skácel), čas: 3:53 min., z CD: Hradišťan Live,
Indies rekord 2006
ZEMĚ – Serengetti sunrise (K´Zula), čas: 4:26 min., z CD: World Flavours: Impressions of
Africa, Ryder Music, 2001
OHEŇ – tango Beauty and Fire (Tomas Michaud), čas: 5:20, z CD: Beauty and Fire, Promo
Mix, 2009
VZDUCH – „Air“ Orchestral Suite No 3 in D Major (J.S.Bach), čas: 5:04 min.,
www.youtube.com
UKÁZKY MANDAL S KOMENTÁŘEM ÚČASTNÍKŮ
Na „mandalový večer“ jsem pozvala své známé: 4 ženy a 3 muže. Pro prezentaci jsem vybrala
práce 2 žen a 2 mužů. Obrázky jsou řazeny podle pořadí v jakém mluvili při závěrečné
reflexi. Pro možnost srovnání jsou zařazeny vždy obrázky všech účastníků k danému živlu.
12
Živel VODA – Honza
Tahle mandala byla první, takže to byl rozjezd, kdy jsem si teprve osahával barvy.
Je na ní jezero plné vody, ryb, řas a kořenů vodních rostlin. Voda mi není moc blízká...
Živel VODA – Ingrid
Spolu s větrem se mi voda malovala nejlépe. Snažila jsem se zachytit život ve vodě, který proudí.
Chtěla jsem namalovat čistotu, lehkost vody, pocit hedvábí, vílu kolem studánky. Růžová barva
znamená lásku, laskavost, vílu. Je to obrázek vody, která tě hýčká. Bylo mi v tom dobře.
13
Živel VODA – Lucie
Malovalo se mi to trochu nejistě, protože voda byla první. Vidím tam vlnky, chobotnice víry, kolečka.
Odstíny modré + bílá je pocit vody, voda v pohybu, studně, moře...
Živel VODA – Josef
Pastelka plynula po papíru stejně hladce a harmonicky jako vlnka po hladině mořské. Maloval jsem
pra-oceán, plynule navazující křivky vystupující i mizející bez ostrých hran, zelená a modrá barva
v sobě nezapřou chlad a obraz reálného oceánu (vliv levé hemisféry), avšak přesto se jedná převážně
o mimo-hmotný archetyp všech oceánů a vodstev (vliv pravé hemisféry). Bez vlivu ostatních živlů je
voda statická. Nejvíce odpovídá mému temperamentu. Dovedu klidně plynout životem jako potůček,
citlivě se vyhýbat kamenům a kořenům stromů, avšak pod vlivem nějakého podnětu (větrného, či
ohnivého) dovedu pořádně zabouřit jako Atlantik a brát sebou vše, co se mi postaví do cesty.
14
Živel ZEMĚ - Honza
To šlo samo... Vidím tam pestré barvy a krásy zemského povrchu. Tady jsem doma.
Živel ZEMĚ - Ingrid
Země se mi malovala těžce, cítila jsem uzemnění. Barvy se rozmazávaly a ušpinily okraje papíru.
Chtěla jsem je odstříhnout, ale nakonec jsem to nechala vcelku.
Barvy jsou tmavé, nemohla jsem je udělat vesele.
15
Živel ZEMĚ - Lucie
Země se mi malovala těžko, nic mě nenapadalo. Není souměrná jako ostatní.
Vidím strom s kořeny, taková proudící energie zespoda nahoru
a ještě má křídla - listy, jakoby se vznáší. Barvy hnědá a zelená - půda a rostliny.
Živel ZEMĚ - Josef
Malovala se dobře, je fyzickými smysly ze všech živlů nejsnáze zachytitelná. Matérie, převážně teplé
mateřské barvy, geometrický řád, představující jistotu, alespoň zdánlivou, že člověk si může tento
živel podmanit, formovat jej a vytyčovat v jeho rámci hranice. Je to jediný živel, v rámci kterého může
být látka i formou narozdíl od plynoucí vody, těkavého ohně a ještě hůře zachytitelného vzduchu.
Živel mému temperamentu poněkud vzdálen, avšak mě oslovující, poněvadž ze země plynoucí
hmotné statky a práce s hmotou mě dodnes pořád ještě oslovují…
16
Živel OHEŇ - Honza
Netušil jsem, co mi vzniká pod rukama, byla to největší improvizace ze všech elementů.
Vznikl zatočený Salamandr uvnitř ohnivé koule.
Oheň mám v horoskopu dost akcentovaný - a tak se mnou souzní.
Živel OHEŇ – Ingrid
Snažila jsem se namalovat oheň v jemnější formě. Plameny jsem zatočila, aby nepůsobily
tak nebezpečně. I v životě nemám ráda hádky, nesnáším konfrontaci.
Barvy jsou živé, protože v ohni vnímám život. Zároveň potřebuji tento živel zjemnit.
Malovalo se mi to celkem dobře. Cítila jsem v ohni pohyb.
17
Živel OHEŇ - Lucie
Měla jsem už dřív jasnou představu, jak to namalovat.
Vidím plameny v pohybu, barvy ohně červená +oranžová+ žlutá.
Živel ohně je asi nejbližší mému temperamentu.
Živel OHEŇ – Josef
Malovalo se mi to dobře, z barev bylo cítit teplo. Je tam pra-slunce, láva, mladé, čerstvě zrozené
vitální plamínky (čertíky) deroucí se na svět, i starší uhasínající požáry a páry, jsoucí na světě o
několik okamžiků déle. Je to živel, v jehož samotné vnitřní podstatě je obsažen pohyb: rychlý,
chaotický vitální. Mému temperamentu poněkud vzdálen, avšak i tak inspirující
18
Živel VÍTR - Honza
Vize mi naskočila už při poslechu skvěle vybrané skladby. Modrá a nekonečná nebeská klenba,
světlo Slunce a Měsíce. Vzdušná lehkost mi usnadňuje veškeré umělecké aktivity.
Živel VÍTR – Ingrid
Potřebovala jsem kolem udělat kruh jako uzemnění, abych „neulítla“. Když se podívám na obrázek,
tak si tam lítám a je mi dobře. Barvy jsou má představa vzdušnosti, volnosti. Uprostřed jsou ptáci.
Červená barva je láska. Vzduch se mi maloval asi nejlépe, je to můj oblíbený živel.
19
Živel VÍTR – Lucie
Nic mě nenapadalo a pak se to najednou rozběhlo. Mandala byla nejrychlejší, možná proto že byla
poslední. Vidím mraky a trochu slunce, je to takový načechraný jako vata,
nakonec pro mně největším překvapením.
Živel VÍTR – Josef
Měl jsem obavu, že vzduch zachytit nedokážu, neboť je nejméně hmotný a hmatatelný lidskými
smysly, pokud se zrovna nejedná o uragán. Rozhodl jsem vypnout levou hemisféru a výsledek
byl na světě…
Pohyb vlnovek je trochu podobný vodě, avšak je latentnější, ušlechtilejší a klidnější. Převažují
chladné tóny. Modrá přechází do šedobílé (narozdíl od vody, kde modrá přechází v zelenou).
Jedná se o živel, který je na hranici fyzického zaznamenání a míří k transcendentnu (motiv
ležaté osmičky). Není mi známo, zda tento živel mému temperamentu nějak odpovídá.
20
Mandala je obraz vyprávějící příběh o cestě,
po které se můžeme ubírat ze všedního života k vyrovnanému nitru našeho já
a která nás vede k hlubšímu pochopení vztahu mezi vesmírem a námi.
Následováním cesty prostřednictvím mandaly
můžeme najít celistvost a klid ve svém nitru.
Literatura:
Brauen Martin. Mandala. Posvátný kruh tibetského buddhismu; Praha: Volvox Globator, 1998
Dahlke Rüdiger. Mandaly světa.Kniha meditací a malování; Praha: Pragma
Gold Peter. Posvátná tajemství Navahů a Tibeťanů – Kruh moudrosti, Praha: Pragma, 2000
Jančovič Adam. Diplomová práce Vnímání barev; Masarykova univerzita, Brno, 2005,
in: http://www.ped.muni.cz/wphy/publikace/Jancovic1.html
Jung Carl Gustav. Mandaly. Obrazy z nevědomí; Brno: Nakl. Tomáše Janečka, 2004
Pleskotová Petra. Svět barev; 1.vydání; Praha: Albatros, 1987. str. 202.
Mandaly čaker. Obrazy duše, Fontána 2003
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala
http://ponkrac.net/logika-ctyr-zivlu-z-pohledu-aristotela-psychologie-a-astrologie
http://www.tvorive-centrum.cz/umeni-mandaly.php
Obrázek na úvodní straně: http://www.i-creative.cz
21