30. sivan 5773 / 8. červen 2013 Výběr patří ha

30. sivan 5773 / 8. červen 2013
Výběr patří ha-Šem
Korach / Korach (doslova „Plešounek“)
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 16:1-18:32
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 28:9-15
Ješa‘jahu / Izaiáš 66:1-24
Romim / Římanům 13:1-7
Bemidbar (Numeri) {16:6} Vezměte si lopatky,
Korach a celá jeho obec. {16:7} Dejte do nich oheň a
zítra na ně před tváří Hospodina položte kuřidlo,
a svatý ať je ten, koho zvolí Hospodin! To vy si příliš
osobujete, synové Leviho!“ (Rabín Efraim Sidon)
Ptáte se, proč jsem si pro svůj dnešní výklad vybral
zrovna výše uvedený úsek z Písma? Nuže, je tomu tak
proto, že přímo souvisí s tím, o čem čteme v BERIT
CHADAŠA (doslova „smlouvě obnovené“ či „nové“,
tzv. Novém Zákoně). Když JEHUDA IŠ KERIJOT
(Jidáš Iškariotský, doslova přeloženo: „Vyznavač – muž
[z města] Kerijót“) zemřel a ŠELICHIM („vyslanci“
neboli „apoštolé“) zůstali v počtu jedenácti, tak tito
zbývající z nějakého záhadného důvodu cítili nutkavou
potřebu, aby svůj počet znovu doplnili na dvanáct.
Pravdou sice je, že JEŠU‘A (Ježíš) původně vybral
dohromady dvanáct šelichim, nicméně Ješu‘a všechny
své šelichim dopředu spravil o tom, že jeden z nich byl
vybrán jen k tomu účelu, aby Ješu‘u nakonec v osudové
chvíli zradil. Proč by tedy měl být právě tento zrádce
někým nahrazován?
Jochanan (Jan) {6:70} „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“
řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“
(Překlad 21. století)
Nemám žádné pochyby o tom, že by se oněch jedenáct
šelichim bez toho dvanáctého docela klidně obešlo, ale
z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu, se tito
šelichim rozhodli, že Jehudu iš Kerijot zkrátka musejí
někým nahradit. Dospěli snad k závěru, že počet
dvanácti musí zůstat i nadále zachován, na základě
podobnosti, že tímtéž počtem kmenů byl tvořen
JISRA’EL (Izrael) coby národ? Anebo to byl jen jejich
vlastní úsudek, pro který vlastně ani neměli žádné
opodstatnění, jen si prostě řekli, že to tak má být a
hotovo? Nebo naopak šlo o vnuknutí RUACH HAKODEŠ (Ducha svatého)? Obávám se, že na tuto otázku
není jednoznačná odpověď!
Ma‘asej ha-Šelichim (Skutky apoštolů) {1:23}
Navrhli dva - Josefa Barnabáše, zvaného také Justus,
a Matěje. {1:24} Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš
srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil,
{1:25} aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem
namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam
patří.“ {1:26} Potom losovali: los padl na Matěje,
a tak byl připočten k jedenácti apoštolům. (Překlad
21. století)
Z knihy HITGALUT (Zjevení) víme, že městská hradba
nového JERUŠALAJIM (Jeruzaléma) má stát
na dvanácti základních kamenech a na každém z nich má
být napsáno jméno jednoho z dvanácti šelichim. A právě
zde narážíme na malinkou nesrovnalost. Ješu‘a se přece
ukázal muži jménem ŠA’UL (Saul, doslova
„Vyžádaný“) a určil ho za jednoho z šelichim, jak to
můžeme číst v MA‘ASEJ HA-ŠELICHIM (Skutcích
apoštolů) 22:6-15, což je skutečnost, kterou dále
dosvědčuje i samotný Ša’ul jinde:
Romim (Římanům) {11:13} Teď mluvím k vám
pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem
na svou službu náležitě hrdý. (Překlad 21. století)
Pokud by HA-ŠEM (doslova „to Jméno“, Hospodin)
schválil, aby byl namísto Jehudy iš Karijot vybrán
na základě losu MATIJA (Matěj, doslova „Dar ha-Šem“)
jako dvanáctý ŠALIACH („vyslanec“ neboli „apoštol“),
a zároveň později pověřil stejným úřadem také Ša’ula,
znamená to, že od určité chvíle mělo být již ne dvanáct,
ale rovnou třináct šelichim? To sotva! V knize Hitgalut
se přece píše pouze o dvanácti základních kamenech,
na nichž mají stát městské hradby nového Jerušalajim
a jež mají nést jména šelichim. Z toho tedy jasně
vyplývá, že těchto šelichim skutečně mělo být jen a
pouze dvanáct.
Někteří vykladači se pokusili tuto nesrovnalost vysvětlit
tím, že Matija pravděpodobně zemřel mučednickou
smrtí buď v Judeji, a to rukou samotných židů, anebo
v Etiopii rukou místních obyvatel. Kdyby to tak bylo,
jak je tedy možné, že šelichim nenahradili také
JA’AKOVA (Jakuba), který taktéž zemřel mučednickou
smrtí?
Nerad bych se zde pokoušel jít proti proudu odvážným
tvrzením, že šelichim v námi probíraném případě
překročili své pravomoci a že ve skutečnosti nevyčkali
na pokyny ha-Šem tak, jak měli, ale nebudu lhát a
přiznám se, že mě tato myšlenka při čtení napadla. Je
sice pravda, že šelichim byla dána pravomoc „svazovat a
rozvazovat“. Jenže podle mého názoru, nemáme-li
význam tohoto pověření vytrhávat ze souvislostí, se tato
pravomoc týkala pouze spisů Berit Chadaša. Vezmemeli dále v úvahu, že může být jen dvanáct šelichim a že
Ješu‘a tímto úřadem výslovně pověřil Ša’ula, znamená
to pak, že volba Matija, kterou provedlo jedenáct
šelichim, ve skutečnosti nebyla platná?
Touto úvahou v žádném případě nechci vyvolat nějaké
pozdvižení či nejistotu. Místo toho chci pouze zdůraznit,
že v této záležitosti jsou ze všeho nejpodstatnější slova
ha-Šem, jež obsahuje PARAŠA (oddíl čtení z Tóry)
na tento týden, přesněji úryvek, v němž je psáno:
„Muž, kterého vyvolí Hospodin, ten bude svatý.“
(Bemidbar [Numeri] 16:7, Ekumenický překlad)
Z celé nesrovnalosti si můžeme vzít jedno důležité
ponaučení: Nejsme to my, kdo vybírá. Do vedoucího
postavení proto nemůžeme svévolně dosazovat ani sami
sebe ani nikoho jiného. Výběr totiž patří vždy ha-Šem.
A díky tomu, že k otázce doplnění počtu dvanácti
šelichim zatím opravdu nemáme, jak jsem již předestřel,
jednoznačnou odpověď, můžeme se alespoň o to více
těšit na dobu, kdy konečně budeme moci vstoupit
do nového Ješušalajim a na vlastní oči uvidíme, čí jméno
je napsáno na onom dvanáctém základním kameni.
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://cmy.on.ca/hashem-that-does-the-choosing/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/