30. sivan 5774 / 28. červen 2014 Šabat Ro`š chodeš (Šabat Nového

Transkript

30. sivan 5774 / 28. červen 2014 Šabat Ro`š chodeš (Šabat Nového
30. sivan 5774 / 28. červen 2014
Šabat Ro’š chodeš (Šabat Nového měsíce)
Kdo je tím Mašiachem?
Chukat / Ustanovení
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 19:1-22:1
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 28:9-15
Ješa‘jahu / Izaiáš 66:1-24
Matitjahu / Matouš 21:1-17
Bemidbar (Numeri) {19:1} Hospodin mluvil k Mošemu
a Aharonovi, aby řekli: {19:2} „Toto je nařízení
nauky, jež Hospodin přikázal, říkaje: Promluv
k synům Jisraele, ať vezmou dokonale červenou
krávu, na níž není vady a jíž dosud nebylo nasazeno
jho. {19:3} Dáte ji knězi Elázarovi, on ji vyvede mimo
tábor a tam bude před ním zaříznuta. {19:4} A kněz
Elázar pak vezme na prst z její krve a sedmkrát z její
krve stříkne směrem k čelu stanu setkání. ...“ (Rabín
Efraim Sidon)
CHUKAT („nařízení“, ustanovení), které se týká červené
krávy nebo-li jalovice, je jedno z nejtajemnějších
přikázání, jež bylo kdy řešeno v rámci židovství. Naši
moudří si jsou jistí v tom, že toto nařízení bezpochyby
souvisí s ostatními ustanoveními knihy VAJIKRA
(doslova „A zavolal“, tzv. Leviticus neboli Třetí kniha
Mojžíšova), jež se týkají očišťování. Přesto je doposud
tento zvláštní obřad, a to i mezi učenci, z velké části
zahalen tajemstvím. Jalovice musela být naprosto
bez vady, v opačném případě by nemohla být přijata jako
oběť pro HA-ŠEM (doslova „to Jméno“, Hospodina). Aby
byla tato podmínka splněna, nesměla být takováto jalovice
například slepá, chromá, nesměla mít nijak poškozené
pohlavní ústrojí a nesmělo se na ni objevit ani žádné
onemocnění – třeba v podobě nějaké kožní vady. Navíc
u tohoto zvířete je výslovně zdůrazněno, že musela být
„dokonale“ červená, což znamená, že takováto kráva
nesměla mít ani byť jen jediný chlup na svém těle jiné
barvy než červené.
To však není to hlavní, s čím si moudří vždycky lámali
hlavu. To, co rabínům dodnes nejvíc vrtá v hlavě, je
především ta skutečnost, že pomocí zvláštního obřadu,
jenž spočíval v kropení vodní očistné směsí, byl nečistý
člověk sice očištěn, ale všichni ostatní, kdo se na tomto
očišťování nějak podíleli, se naopak stali nečistými.
Jinými slovy všichni, kdo se nějak podíleli na přípravách
očistné směsi včetně kněze, který nakonec vykonal ono
očistné kropení, se stali nečistými, zatímco ten, kdo byl
pokropen, byl zase znovu čistý. Moudří z toto byli natolik
zmatení, že se mezi učenci dodnes říká, že tomuto
přikázání plně neporozuměl ani ŠELOMO (doslova
„Pokoj jeho“, Šalamoun) v celé své moudrosti.
I když tedy moudří z velké části neznají plnost tajemství,
které se skrývá za tímto podivným obřadem s vodní
očistnou směsí, přesto je znám význam některých
jednotlivostí, jež se týkají tohoto obřadu. Například se ví,
že vznešené cedrové dřevo, jež bylo hozeno do spálené
krávy, představuje lidskou pýchu, yzop naopak pokoru.
Samotné zaříznutí obětní krávy pak představuje hřích.
A tak již z pouhých jednotlivostí, jež souvisejí s přípravou
očistné směsi, lze vyvodit důležité ponaučení, které znali
již učenci starověku: Bohu, který je KADOŠ (doslova
„oddělený“, svatý), může sloužit jedině národ, který bude
taktéž kadoš. Naneštěstí to, že učenci dodnes neznají
pravý význam příkazu, jež se týká červené krávy, je
smutným dokladem o částečné zaslepenosti a roušce, která
spočinula na očích židovského národa. Tato zaslepenost je
však jen dočasná, takže časem bude odstraněna i ona
rouška.
Přesto díky porozumění jistým narážkám můžeme
nacházet klíče k rozlousknutí záhady a tajemství tohoto
přikázání již dnes. Prvním vodítkem je samotná kráva a
skutečnost, že musela být nejen bez vady, ale musela být
rovněž dokonale červená. Druhé vodítko spočívá v tom,
že kráva musela být zaříznuta vně tábora a její krev měla
být následně vystříknuta směrem k táboru – a pokud
bychom chtěli být hodně přesní, tak k místu, kde stál
MIŠKAN (svatý příbytek). Třetím vodítkem je
skutečnost, že ti, co tuto směs připravovali včetně kněze,
který směsí pokropil nečistého, všichni z nich do jednoho
se stali nečistými, zatímco člověk, kterého takto
očišťovali, se stal znovu čistým. Čtvrtým klíčem je
poznání, že tento obřad byl vykonáván za účelem očištění
někoho, kdo přišel do styku s mrtvým tělem, a konečně
poznání i toho, že se skutečně jednalo o očistný obřad.
Zamysleme se ještě jednou nad prvními třemi vodítky. To,
že kráva měla být červená, by nás mělo upozornit
na souvislost s domem Davida, o kterém v Písmu čteme,
že byl ryšavý. Další skutečnost, že ta kráva musela být
bez vady a bez poskvrny, poukazuje na souvislost
s ostatními oběťmi, které byly přinášeny ha-Šem. Tím
však, že u ní vidíme spojitost s domem Davidovým,
vzniká jasná spojitost s osobou Mašiacha (Mesiáše). Že
tato spojitost opravdu není náhodná, Písmo dále potvrzuje
tím, že ta krev oné červené jalovice musela být
vystříknuta směrem k miškanu, což ji znovu pojí s Bohem
a současně znovu se samotným Mašiachem. Třetí vodítko
nás upozorňuje na skutečnost, že člověk, který byl
pokropen touto směsí, se stal znovu TAHOR (obřadně
čistým), kdežto ten, kdo jej pokropil, se stal naopak
TAME (obřadně nečistým). Tím se znovu dostáváme
k Mašiachovi, o kterém přece JEŠA‘JAHU (doslova
„Vysvobozuje Hospodin“, Izaiáš) napsal:
Ješa‘jahu (Izaiáš) {53:5} On však byl proboden naším
proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho
snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami!
(Překlad 21. století)
MAŠIACH (doslova „Pomazaný“, Mesiáš), o kterém psal
Ješa‘jahu, měl vzít na sebe naše hříchy, čímž se měl stát
tame, zatímco my jsme se naopak díky tomu měli stát opět
tahor. Poslední vodítko je tím, co podle mě celou věc
s konečnou platností uzavírá. Obřad červené jalovice se
přece celý točí okolo přicházení do styku se smrtí. Také
my všichni jsme se stali mrtvými kvůli svým hříchům,
hodni tak akorát věčného zatracení, ale Mašiach, kterého
představuje ta červená kráva, nás očistil od jisté smrti a
zničení k věčnému životu a blízkému osobnímu vztahu
s Bohem.
Kdo je tím Mašiachem? Mám za to, že Písmo o něm
vypovídá jasně. Je to JEŠUA (doslova „Spása, Spasení“ či
„Záchrana“, Ježíš)! Bůh sám přišel na zem v lidském těle,
aby za nás zemřel, vzal na sebe naše hříchy a vysvobodil
nás tak ze smrti a jistého zničení.
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://www.cmy.on.ca/2014/06/25/who-is-this-mashiach-chukkat/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/

Podobné dokumenty

6. ijar 5772 / 28. duben 2012 Vykázání z království Nebes Tazri`a

6. ijar 5772 / 28. duben 2012 Vykázání z království Nebes Tazri`a spočívá v tom, že rovněž KOHEN (kněz) musel opustit tábor, aby mohl někoho takového, jako byl ten, kdo byl stižen cara‘atem, prohlásit znovu za čistého. A podobně i Ješu‘a ha-Mašiach, náš KOHEN HA-...

Více

B e rešit 5775 - Kdo má vše ve svých rukou?

B e rešit 5775 - Kdo má vše ve svých rukou? počátku počítal se zachráncem, který bude muset přijít, aby člověka z jeho padlého stavu vysvobodil. Tím zachráncem neměl být nikdo jiný než MAŠIACH (doslova „Pomazaný“, Mesiáš, Kristus), který měl...

Více

Chajej Sara 5775

Chajej Sara 5775 světových dějin. Nepovažoval tedy za moudré, aby se jeho sémě, kterému ha-Šem (‫ ַהשֵׁם‬, doslova „to Jméno“, Hospodin) zaslíbil tuto zemi, mísilo s lidským plemenem, jemuž měla být tato země v budo...

Více