zde - Farnost Přibyslav

+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav
1. května 2016 | XVI. ročník | květen
Slovo kněze
Krásnou cestou nejistoty
Prožíváme měsíc květen
tradičně zasvěcený úctě k Panně
Marii. Newyorský kardinál Timothy
M. Dolan uvádí ve své knize Kněží
pro třetí tisíciletí pozoruhodná slova
o Bohorodičce. Maria nás učí, že
služba jejímu synu přináší nejistotu.
Svým „staň se“ odevzdala Bohu
všechno, včetně své budoucnosti.
Tak i my, Ježíšovi učedníci, když
vyjadřujeme své „fiat“ Bohu,
odevzdáváme mu „tu nejvzácnější
komoditu – vlastní budoucnost
a zajištěné plánování svého života“.
Biskup Dolan píše dále kněžím
a bohoslovcům, ale věřím, můžeme
si ta slova na sebe vztáhnout všichni:
„Připravte se na překvapení, na
odměny i rány, na betlémskou radost
i na občasné bezradné hledání Ježíše
Z OBSAHU
Slovo kněze
1
Pastorační plán
2
Liturgický kalendář 3
Papež František
5
Úvaha Svátek matek 8
Fotogalerie
10
Vzděláváme se
13
Pozvánky
16
Pořad bohoslužeb 18
Apoštolát modlitby 20
ztraceného v chrámu. Připravte se na nejistotu. Maria nás učí, že není
tak důležité, co se nám stane, ale v čí blízkosti se nám to stane.
Podstatné je, že u jeslí i u kříže směla být blízko Ježíšovi. To je věrnost.“
Buďme tedy věrni Ježíši Kristu s Marií. K tomu připomíná
autor text papeže Pavla VI. Ten navrhl čtyři zkoušky, kterými se
můžeme ujistit, že naše úcta k Marii je zdravá a zralá.
Předně je mariánská úcta vždy christologická, zaměřená na
Ježíše (Ad Jesum per Mariam). Nejspolehlivější cestou ke Kristu je jít
s Marií. Svými vlastními slovy: udělejte všechno, co vám řekne, se
sama Maria vzpírá tomu, abychom ji stavěli nad nebo před Ježíše.
Pravá mariánská úcta je biblická. Není závislá na exotičtějších
prvcích různých zjevení a zázraků. Je v prvé řadě založena na Písmu.
Je také liturgická a církevní. Nejbohatší úcty se Marii dostává ve
veřejném kultu liturgie církve. Dobrá mariánská úcta je také
ekumenicky otevřená. To znamená, že toužíme, abychom s našimi
odloučenými bratry sdíleli bohatství úcty k ní.
Budeme se scházet v kostele, abychom uctili Ježíšovu i svou
matku modlitbou litanií, zpěvem i poezií či darovanými květy. Ona
nám dobře poradí, má nás ráda a dovede nás ke svému Synu. Udělejte
všechno, co vám řekne! Tak se přijďte radovat s Marií ze
Zmrtvýchvstání Krista.
P. Pavel Sandtner
Pastorační plán
Akce na měsíc květen
1.-7. 5.
6.-7. 5.
7. 5.
8. 5.
14. 5.
2
Farní pouť do Itálie
Ministrantský kurz XL (16-18 let) v Nížkově (P. Foltán)
10.00 Ministrantská schůzka
16.00 pouť v Dolní Jablonné (o. biskup Josef Kajnek)
Jarní úklid kostela;
19.00 vigilie Seslání Ducha Svatého
19. 5.
20. 5.
21. 5.
27. 5.
28. 5.
29. 5.
Biblická hodina (po mši sv. na faře)
19.30 promítání o cestě do Ekvádoru P. Pavla Sandtnera
(zasedací sál radnice v Přibyslavi)
Diecézní setkání dětí v Hradci Králové;
10.30 májová pobožnost ve Dvorku (společný odchod
pěších poutníků od kostela v 9.30)
Setkání PR a ER farnosti (po mši sv.)
9.00 mše svatá v DPS;
19.00-21.00 adorace v kostele
Slavnost Těla a Krve Páně;
15.00 děkovná mše sv. při příležitosti 60. narozenin
P. Antonína
Liturgický kalendář
Sv. Ondřej Bobola
Ondřej Bobola se narodil na konci 16. století v Polsku, ale rod
Bobolů pocházel z českého rytířského rodu. Památku úmrtí sv. Ondřeje
Boboly si připomínáme 16. května. Jeho otec dbal na jeho výchovu
a tradici předků. Ještě v mladickém věku se Ondřej rozhodl pro
duchovní život, aby byl blíže Bohu a bližním. Roku 1611 v 19 letech
vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova.
O 11 let později přijal po teologických studiích i kněžské
svěcení. Působil ve Vilně, vedle kazatelské činnosti se věnoval
i studentům, nemocným. Svoji službu Bohu i nemocným vykonával
s pokorou a láskou. V době morových
epidemií se staral o postižené morem, od
kterých už všichni ze strachu utekli,
přesto se nikdy nenakazil. Několik jeho
spolubratrů na mor zemřelo.
Od roku 1633 byl poslán
představeným do běloruského města
Mozaika sv. Ondřeje Boboly
Bobrujsk, kde působil jako obětavý
na kostele v Sopotech
3
Pozvánka
misionář. Posledních dvacet let putoval po
oblastech Litvy a Běloruska. Byl velmi
oblíbený, mnoho pravoslavných věřících
Promítání
přestoupilo na katolickou víru. Ondřej byl
o cestě do
horlivý,
ale
trpělivý.
Pečoval
Ekvádoru
o druhé, ale sám žil asketickým životem. Byl
vynikajícím řečníkem. To všechno pudilo
20. 5.
řadu jeho odpůrců. Ti Ondřeje Bobolu
nazývali „dušechvatem“.
od 19.30
V Bělorusku se bojovalo, situace
na radnici
v zemi byla neklidná a katolíci sjednocení
v Přibyslavi
s Římem byli pronásledováni. Když kozáci
dopadli oblíbeného misionáře, nelidsky ho
týrali a nutili odřeknout se víry. Ondřej Bobola zůstal statečný a své
víry se nevzdal. Když ho zmučeného odvlekli na smetiště, kde se k
umírajícímu dostalo několik katolíků na pomoc, vrátil se kozácký
setník a rozťal mu hlavu. To byl rok 1657.
Jeho ostatky byly několikrát převezeny (roku 1808 v Polocku
uloženy do skleněné rakve, neboť tělo bylo shledáno neporušené, Rudá
armáda ho převezla roku 1922 do Moskvy, poté papež do Říma) a 1938
po Ondřejově kanonizaci se dostalo jeho tělo zpět do Polska. Ondřej
Bobola je přímluvce za jednotu východní a západní církve.
PŘEDSEVZETÍ A MODLITBA
Má sounáležitost s Církví Kristovou je velkým darem, kterého si budu
vždy a za všech okolností vážit. Svou víru, naději a lásku chci osvědčovat
v každodenním životě a praktickým úkonem modlitby je často vzbuzovat.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému Ondřeji Bobolu sílu, aby
statečně snášel utrpení pro Krista a věrnost jeho Církvi potvrdil
mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě
statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše
Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije
a kraluje po všechny věky věků. Amen
Eva Bártová
4
Papež František
Zatvrzelé srdce používá Boží Slovo proti Božímu Slovu
Učitelé litery soudí druhé
tak, že používají Boží Slovo proti
Božímu Slovu, zavírají srdce před
proroctvím, nezajímá je život lidí,
nýbrž pouze jejich vlastní
schémata
tvořená
slovy
– konstatoval papež v homilii při
ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Středem papežova kázání
bylo první čtení ze Skutků
apoštolů (6,8-15), kde učitelé
Zákona
pomluvami
obvinili
Štěpána, protože nemohli obstát
před jeho moudrostí a Duchem,
který z něho mluvil. Navedli
falešné svědky, aby říkali, že
slyšeli Štěpána mluvit rouhavé
řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu.
„Srdce uzavřené před Boží
pravdou – poznamenal papež – lpí
pouze na pravdě Zákona či
přesněji spíše na liteře než na
Zákonu,
a
nenachází
jiné
východisko než lhaní, falešné
svědky a smrt. Ježíš jim tento
postoj vyčetl, když říkal, že jejich
otcové zabíjeli proroky, kterým
oni stavějí pomníky. A tito učitelé
Zákona odpověděli spíše cynicky
než pokrytecky: kdybychom žili
v té době, nejednali bychom tak.
Myli si ruce – pokračoval papež
– a mysleli si o sobě, že jsou čistí.
Jejich srdce je však zavřené před
Božím Slovem, zavřené před
pravdou, je zavřené před Božím
poslem, který přináší proroctví,
aby vedl Boží lid.“
„Bolí mne, když čtu onu
krátkou
pasáž
Matoušova
evangelia, kde Jidáš zalitoval a šel
k velekněžím, aby jim řekl, že
zhřešil, a vrátil jim peníze. Co je
nám do toho! odpověděli oni. To
je tvá věc. Zavřeli srdce před tímto
litujícím ubožákem, který nevěděl,
co si počít. A on šel a oběsil se.
A co udělali, když Jidáš odešel
a oběsil se. Řekli: Ubohý člověk?
Nikoli. Hned se starali o peníze:
Nesmíme je dát do chrámové
pokladny, protože ty peníze jsou
odměnou za krev... podle toho
a toho předpisu... Učitelé litery.“
A
papež
František
pokračoval: „Nezajímá je život
člověka, nezajímá je Jidášova
lítost. Evangelium praví, že se
v něm hnulo svědomí (Mt 27,3).
Zajímá je pouze jejich zákonické
5
schéma a spousta slov a věcí,
které vytvořili. A toto je tvrdost
srdce. Toto je tvrdost srdce,
hloupost srdce těchto lidí, kteří
proto, že nemohli obstát před
Štepánovou pravdou, jdou hledat
falešná svědectví a falešné
svědky, aby jej odsoudili.“
Štěpán – řekl dále papež
– končí jako všichni proroci,
končí jako Ježíš. A to se
v dějinách církve opakuje.
„Dějiny mluví o mnoha
lidech,
kteří
byli
souzeni
a zabíjeni, ačkoli byli nevinní.
Jsou souzeni za pomoci Božího
Slova, proti Božímu Slovu.
Pomysleme na hon na čarodějnice
nebo na svatou Johanku z Arku.
A mnozí další byli upáleni,
odsouzeni, protože se – podle
soudců – nepodřídili Božímu
Slovu. Vzorem je Ježíš, který pro
věrnost a poslušnost Otcovu Slovu
končí na kříži. S jakou něhou říká
Ježíš učedníkům z Emaus: Jak jste
nechápaví a váhaví v srdci. (srov.
Lk 24,25). Prosme dnes Pána, aby
se stejnou něhou pohlédl na malou
i velkou nechápavost našeho
srdce, pohladil nás a řekl nám: Jak
jsi nechápavý a váhavý v srdci,
a začal nám ty věci vysvětlovat.“
Zatvrzelé srdce používá Boží Slovo proti Božímu Slovu. Dostupné
z <http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23565> [cit. 2016-04-17]
Nabídky, prosby, oznámení
Farářoviny
Májové pobožnosti
Od neděle 1. 5. budou májové pobožnosti, v nichž vzýváme o ochranu
a pomoc svou duchovní matku Pannu Marii. Májové se budeme modlit
každý den v 18.00 následujícím způsobem.
Přede mší svatou bude modlitba růžence jako obvykle. Při mši svaté
májové kázání. Po mši svaté modlitba litanií, básničky, písně a přímluvy.
Pokud v daný den nebude večerní mše svatá, pomodlíme se v tuto
hodinu obvyklou pobožnost bez modlitby růžence.
6
Poslední nebo první?
Tradičně se někdy svátost nemocných udělovala vážně nemocnému
v ohrožení smrti a to těsně před tím, než zemřel. Na jednu stranu se
proti tomu nedá nic namítat. Jistě tak pomůžeme člověku vplynout do
náruče Kristovy. Jenže ne vždy se to stihne včas, ne vždy se na to
pamatuje dostatečně v předstihu. Zároveň je třeba říci, že svátost
nemocných není nutně „posledním“ pomazáním. Kněz při něm vzývá
jménem církve Boha a prosí o uzdravení. Zpovídá, může udělit
plnomocné odpustky a podat Ježíše eucharistického. Svěřuje tak
nemocného do rukou Božích, aby On udělal, co je dobře pro nás. Někdy
by to odkládání mohlo zavánět nedůvěrou Bohu. Jako bychom dopředu
ztráceli naději v uzdravení a využívali svátosti jen jako přípravu před
bezprostředním setkáním s Ježíšem. Ovocem této svátosti je ale
i uzdravení srdce, smíření s Bohem, ospravedlnění, síla k narovnání
vztahů, odpuštění, přijetí stavu i nový pohled na život a chce-li Pán
i uzdravení těla. Z těchto plodů bychom mohli bohatě čerpat, pokud
věříme. A mohli bychom z nich čerpat mnohem dříve než až na smrtelné
posteli, kde už sotva vnímáme a sotva se usmíříme s druhými a nějak
využijeme všech těch plodů svátosti. Pomazání by mělo být při vážném
ohrožení života tím prvním úkonem a ne posledním! Vzpomeňte prosím
na to u svých blízkých, a když je s nimi zle a nějak se necítí na to přijmout
svátost, zkuste jim alespoň nabídnout mou návštěvu, rád je uvidím. Ale
moc to neodkládejte, mohlo by být pozdě.
Pastýřská obíhačka
V evangelním obraze o dobrém pastýři se zdůrazňuje důležitost
vzájemného vztahu mezi pastýřem a ovcemi. A tak bych pro vás měl
takový návrh. Asi je to docela odvážný plán, ale rád bych obešel farnost
a trochu se seznámil. Zastavil bych se na návštěvu, na kus řeči, na kávu
nebo oběd, či jen tak. Ne proto, že bych potřeboval kávu, oběd či
dlouze vysedávat, ale rád bych vás víc poznal.
Prosím, pokud by vám to přišlo jako dobrý nápad, domluvme se po
emailu, telefonicky nebo osobně. Kontakty na mě jsou na poslední
straně tohoto listu dole. (Pro starostlivé hospodyňky: piju a jím
všechno a s chutí, a když nejím a nepiju, nestane se vůbec nic.)
P. Pavel Sandtner
7
Úvaha
Svátek matek
Svátek matek, svátek maminek, přesahuje svým významem naše
běžná každodenní hašteření. Připomíná nám nejvznešenější a nejvyšší
poslání ženy jako matky. Žádný jiný životní úkol se mu nemůže
vyrovnat. Za své životy vděčíme našim maminkám a často si tento dar
málo uvědomujeme. Možná až někdy v pozdní dospělosti, kdy jsme
sami prožili na našich dětech obavy i radosti při jejich výchově
a vzdělávání, úzkost při jejich nemocech.
Zní to jako fráze, ale snad jen proto, že je to tak evidentní:
Mateřství je nejvyšší kvalifikací ženy. U nás se na to zapomíná. Nikdo
soudný nepochybuje o tom, že ženy jsou schopny se vyrovnat mužům
téměř ve všem, kde není důležitá jejich fyzická síla: známe skvělé
lékařky, houslistky i trombonistky, spisovatelky i herečky, umělkyně
i badatelky, …
Žijeme ve světě, kde mnoho věcí je zcela naruby: nemilosrdné
a masové zabíjení nenarozených dětí, jejichž počet mnohanásobně
přesáhl počet obětí četných etnických genocid a válek, se vychvaluje
jako praktické uskutečňování práva ženy, asistovaná sebevražda se
pokládá v terminologii kultury smrti za dobro, v politických duelech
vítězí drzost a lež, která se vydává ze pravdu, existuje ženské hnutí,
jehož cílem je vyrovnávat se ve všech ohledech mužům… Ve
skutečnosti by to měli být muži, kteří by měli zahájit boj o svá práva.
Vždyť dnes ve všech ohledech ztrácejí své nezasloužené dominantní
postavení, které získali na počátku dějin a drželi po tisíciletí beztak jen
proto, že byli fyzicky silnější a svou moc nad ženami udržovali násilím.
Tato epocha skončila. Nám, mužům, nezbývá než si to přiznat. Žena je
nezastupitelná ve svém poslání matky, dárkyně a nositelky života,
bytosti schopné se darovat a obětovat bez naděje na zisk a slávu…
Žena je vyšší a dokonalejší stvoření než muž. Musí tomu tak být
a je to tak dobře. Tím spíše, že mateřství je jedinečnou výsadou žen
a bezesporu také velkou a jedinečnou obětí. A zdánlivé, ničím
neodůvodněné sebevědomí mužů, založené na sebeklamu, je tím
8
pošetilejší, čím hlouběji domýšlíme, jakých ambicí se ženy – matky
vzdávají, pokud dávají přednost mateřství před profesní kariérou
a vyděláváním peněz.
Ani nejmodernější technologie, ani stále více propagovaná
kultura smrti, ani lež povýšená na pravdu, ani falešná interpretace dějin
nemůže nic změnit na prostém poselství Písma, které nám připomíná
trvale platnou a nesmírně důležitou pravdu, že Bůh stvořil člověka jako
muže a ženu. Po tisíciletí byl svazek ženy a muže, požehnaný
potomstvem, považován za posvátný. Dnes je tradiční rodina
– v důsledku lží povýšených na pravdu - na pokraji zániku. Statistiky,
které zjišťují, že se v těchto časech v bohatší části lidstva rodí málo dětí
a ty, které se navzdory tomuto trendu narodí, se již v nadpoloviční
většině rodí mimo manželství, se nedají odbýt mávnutím ruky. Naše
bohatá část světa pracuje ze všech sil na svém sebezničení. A těch, kdo
se pokoušejí tomuto vývoji čelit, je stále méně.
To klade vysoké nároky zejména na nás, kdo chceme a usilujeme
žít jako křesťané, abychom nejen slovy, ale především příkladem
ukazovali bloudícímu světu kolem nás dobrodiní úplné rodiny a pomohli
vrátit důstojnost a zaslouženou úctu ženství a mateřství.
Pavel Jajtner, D. G.
Fotogalerie
Immaculata
Na štítu průčelí našeho kostela se nachází socha Panny Marie
Immaculaty. V současné době je postaveno lešení, aby mohla být socha
zkoumána, popř. sňata, a restaurována. Mnozí si sochy všimli až nyní.
Immaculata znamená bez poskvrny. Jedná se o zobrazení Panny
Marie Neposkvrněné, které odkazuje na církevní dogma
o neposkvrněném početí Panny Marie, tedy na skutečnost, že Maria
nebyla již od početí zatížena prvotním dědičným hříchem.
Eva Bártová
9
Ohlédnutí …
Velikonoční
pondělí
28. 3. 2016
foto Jan Bárta ml.
Žehnání pokrmů
27. 3. 2016
foto Marie Zrzavá
Socha Immaculaty
13. 4. 2016
foto Pavel Sandtner
10
Úprava prostranství
kolem kostela
16. 4. 2016
foto Pavel Sandtner
Pouť k Bráně milosrdenství do
Žďáru nad Sázavou
16. 4. 2016
foto Pavel Sandtner/Jan Bárta
11
Život ve farnosti
Slavkovice 2016
Pouť přibyslavské farnosti do slavkovické kaple Božího
milosrdenství a jedna pamětnická vzpomínka.
V sobotu, 9. dubna 2016 se uskutečnila pouť naší přibyslavské
farnosti do Slavkovic. Soudím, že stojí za to tuto krásnou událost
touto cestou krátce připomenout, zejména všem těm, kdo se jí
nemohli zúčastnit.
Otec Pavel nám ve svém kázání objasnil a zdůraznil, že Kristovo
umučení a zmrtvýchvstání nebylo jen historickou událostí, která se stala
před dvěma tisíciletími, ale že tento nejvyšší projev Kristovy milosrdné
lásky se děje od těch časů stále a nepřetržitě. Pro Boha není žádné včera,
dnes a zítra. Čas je něčím, co vnímáme my jako smrtelné lidské bytosti,
ale pro Boha je pouze teď. Jeho milosrdenství trvá nyní a navěky. To je
myšlenka, kterou bychom si měli stále připomínat.
Při pohledu na velký obraz Božího milosrdenství, jak jej popsala
svatá Faustina a který je zavěšen na pravé straně oltáře, se váže jedna
moje živá vzpomínka na rok 2006, kdy se na mě obrátil otec Pavel
Habrovec, který byl jedním z iniciátorů stavby slavkovické kaple,
s prosbou, zda bych nemohl zařídit, aby svatý otec Benedikt XVI.
požehnal tento velký obraz Božího milosrdenství, který byl právě
dokončen a měl být do již téměř hotového interiéru kaple instalován.
Bylo to v době, kdy jsem působil v Římě jako velvyslanec České
republiky při Svatém stolci. Navštívil jsem kardinála Sandriho, který
organizoval program Svatého otce. Při vědomí přeplněnosti programu
Svatého otce jsem šel do vatikánského paláce s určitými obavami, zda se
nejedná o nepřiměřený požadavek. Tím víc jsem byl překvapen vlídným
přijetím i rychlostí, s jakou se podařilo najít vhodný termín. Oficiální
odpověď byla kladná a neoficiálně jsem se dozvěděl, že Svatý otec tak
učiní s radostí. Mám za to, že Svatý otec chtěl dát najevo, jak silně je
třeba podpořit katolíky v České republice, která je považována za jeden
z nejateističtějších států světa.
12
Citát měsíce
Ze Slavkovic a mnoha dalších míst
brněnské diecéze záhy mohl přijet plný
Když ty
autobus poutníků i s obrazem. Nejsem si už
jist, zda dokonce nepřijely autobusy dva.
prokazuješ
Obraz byl pak nesen ve slavnostním
dobrodiní,
průvodu přes náměstí svatopetrské baziliky
ať neví tvá
při generální audienci, které se účastnily
zástupy poutníků z celého světa, až
pravice,
k vyvýšenému místu před jejím průčelím,
co činí levice.
kde jej Svatý otec před zraky tisíců
slavnostně požehnal. Byla to velká sláva
Mt 6,3
a radost a vzpomínka na tyto chvíle je stále
živá, silná a nezapomenutelná.
Tak jsem se nezaslouženě stal
„delegátem“ přibyslavské farnosti na této slavnosti a rád touto cestou
doplňuji jeden příběh do historie slavkovického kostela. Nejen knihy, ale
i obrazy mají své osudy.
Pavel Jajtner, D. G.
Vzděláváme se
Kdo se v kostele nudí?
Náhodný turista vstupuje do kostela jinak než my na nedělní mši.
Turista se rozhlíží po uměleckých památkách. Pro nás je to místo,
- kde se setkáváme s ostatními věřícími a uskutečňujeme bratrské
společenství, jak to chtěl Pán Ježíš;
- kde společně děkujeme Bohu a upevňujeme se ve víře, naději
a lásce;
- kde se orientujeme podle věčných hodnot a učíme se
zvládnout svůj život.
Proto se neptáme, zda do kostela v neděli jít musíme, ale jsme
rádi, že jít můžeme. Tak je nám to jasné v teorii. A jak to vypadá v praxi?
13
„Mami, dneska jdi do kostela sama, nemám nějak náladu na vstávání!“
„Nálady si nech na jindy!“ odpovídá maminka a tahá rezolutně
pokrývku z pana syna. „Jsi jednou křesťan, tak jsi povinen jít v neděli
na mši.“ „A copak nemohu být dobrý křesťan, i když každou neděli do
kostela neběhám?“
Položme si tuto otázku všichni, abychom v tom měli jasno
a mohli druhým správně odpovědět. Proč v neděli do kostela?
Copak svatý Pavel, když v listě Galatským (5,22) vypočítává, co
je v duchovním životě podstatné, nemluví výhradně o tom, co děláme
venku? Nepíše tam: musíš každou neděli do kostela, ale spíše: buď
laskavý, trpělivý, pokojný! – Duch svatý chce skrze nás působit ne za
zavřenými zdmi kostela, ale venku, mezi lidmi! Na tyhle názory jste si
už jistě odpověděli sami: my nejsme správní křesťané proto, že sem
každou neděli chodíme. Je to přece naopak! Proto sem chodíme,
abychom se učili, jak žít venku jako správní křesťané.
My víme, že naše bohoslužba v kostele není cílem sama sobě. Že
je to škola té lásky, která vidí v člověku vedle mne bližního.
My víme, že naše nedělní bohoslužba není už proto dobrá, když je to
slavnostní pastva pro oči a uši, ale že je tehdy dobrá, když nás naplní
silou, elánem, chutí do dalšího všedního dne. Že je to naše tankovací
stanice, kam jdeme načerpat energii a milost, abychom ze síly Ducha
Kristova, který nás zde oslovuje, zvládli zákruty života venku.
Jak dopadl ten spor maminky se synem? „Jsem už velký, ty už nemáš
právo nutit mě do toho, co se mi nechce,“ vyhlašoval líný spáč. To už
maminku dohřálo a prohlásila: „Milý synu, kdybych tě nebyla nutila do
toho, co se ti nechtělo, tak bys ještě dnes dělal do plínek. Kdybych tě
nebyla honila do učení, neuměl bys dodnes číst a počítat. Dokud mladý
člověk nepochopí sám, co je pro něj dobré, je sním ještě dobře, když má
někoho, kdo ho k tomu dotlačí.“
Ta maminka nakonec dosáhla svého a líný syn s ní do kostela šel.
Ale jestli ten mládenec zde v kostele nepochopí, že se tu odehrává „ten
největší příběh lásky ve světě“, že se tu jedná i o jeho osobu a jeho život,
pak brzo přes maminčin nátlak chodit přestane.
14
Slovo bohoslužba znamená nejen, že my sloužíme Bohu, ale
především to, že Bůh slouží nám. A tu nelze někoho nutit, aby se dal
zahrnout láskou a láskou oplácel.
Není snadné, zvlášť mladému člověku, pochopit, co jsou
chvilkové nálady člověka a co jsou naléhavé lidské potřeby.
Není snadné ubránit se v kostele pocitu zevšednění, když tolik modliteb,
zpěvů, úkonů je pořád stejných. Zevšední stále stejná práce, zevšední si
manželé, kteří se s láskou brali. A kde je zevšednění, tam je nuda a pocit:
to už všechno znám. Už autor žalmu o tomto nebezpečí asi věděl,
protože nabádá: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Vyzýval to snad jen ke
skládání nových písní, modliteb? To jistě ne. Vyzývá nás, abychom
zpívali nově, s hlubším pochopením, s větším zápalem. A kdo se dá
touto cestou, ten nalézá stále nové hloubky v biblických a liturgických
textech, ten se dna nedobere. Ten se pak v kostele nenudí.
A také ten se v kostele nikdy nenudí, kdo se naučí spojovat s nedělní
bohoslužbou v kostele svou službu Bohu venku, tedy bohoslužbu svého
všedního života.
Tato bohoslužba všedního života venku není ohrožena nudou, ta
je rušná někdy až příliš. Ale také je ohrožena, hlavně dvěma věcmi:
jednak pokušením zavírat oči před potřebami bližních, pokušením
z lenosti a sobectví. A za druhé pokušením strachu. Strachu ze zklamání
v druhých, strachu ze zlých lidí, strachu z vlastní slabosti, ze zklamání
v sobě samém.
Lidé, kteří tato dvě pokušení plně zvládli, vynikají ve své
generaci jako velké osobnosti, které každý obdivuje: kněz Martin Luther
King, Matka Tereza. A kde se v nich nabrala ta síla? Kde se naučili
jednat s tak naprostou důvěrou v Boha? Kde jinde než v kostele.
Když na počátku 4. století chtěl císař Dioklecián vymýtit ve své říši
definitivně křesťanství, vydal zákon, kterým pod trestem smrti zakázal
účast na nedělní bohoslužbě. Věděl, že by tím smrtelně zasáhl samo
centrum církve. Když se soudce v Kartágu ptal křesťanů polapených při
bohoslužbě, proč tam chodí, když jde o život, odpovídali: „My bez
nedělní bohoslužby nemůžeme žít.“ Tak to platí dodnes.
Nedělní mše má i v našem životě nenahraditelné místo. Přičiňme se
15
všichni společně, aby byla živým a radostným setkáním s naším Pánem
Ježíšem, abychom tu vždy znovu prožívali největší příběh lásky.
Simajchl, Ladislav. Naše role při nedělní bohoslužbě.
Dostupné z ˂http://www.knihovna.net/KNIHA/0011_t.htm˃
(přejato se svolením správce farnosti) P. Pavel Sandtner
Pozvánky
Oslava narozenin
Vážení farníci,
rád bych Vás pozval na slíbené pohoštění k mému
jubileu 60. narozenin, které se bude konat v neděli 29. května
2016 odpoledne.
Začneme děkovnou mší svatou v 15.00 v kostele
a budeme pokračovat pohoštěním na farním dvoře. Všichni
jste srdečně zváni!
P. Antonín Pavlas, kaplan
První pouť v Dolní Jablonné
Pouť v Dolní Jablonné v neděli
8. května k prvnímu výročí
vysvěcení kaple sv. Floriána
-
16
mše sv. v 16.00
celebrující kněz
Mons. Josef Kajnek
po bohoslužbě bude
připraveno pohoštění na
parketě u Strašilů
Mariánské putování do Dvorku
Putování do Dvorku v sobotu 21. května
-
-
společný odchod pěších
poutníků od přibyslavského
kostela v 9.30
májová pobožnost ve Dvorku
u obrazu Panny Marie v 10.30
pohoštění zajištěno
Aktivita pro děti
Květnové snažení pro děti
Milé děti,
jak jistě víte, v měsíci květnu se konají májové pobožnosti, při
kterých máte možnost říkat básničky nebo zazpívat písničku. A aby byla
vaše snaha oceněna, připravili jsme si pro vás květnové snažení.
Na nástěnce v kostele bude připravena tabulka, do které
napíšete svoje jméno a vedle do řádku budete zapisovat, kdy jste byly
na májové pobožnosti a kdy jste říkaly básničku nebo zpívaly písničku.
Na konci května bude vyhodnocení.
symboly:
májová pobožnost
písnička / básnička
Před každou mší svatou budete mít možnost si půjčovat
básničky v sakristii, kdybyste neměli možnost sehnat je jinde.
Marie Blažíčková
17
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Květen L. P. 2016
2. 5.
7.30
3. 5.
18.30
4. 5.
7.30
18.30
5. 5.
6. 5.
7. 5.
8. 5.
9. 5.
10. 5.
11. 5.
12. 5.
13. 5.
14. 5.
8.00
18.30
18.30
7.00
8.00
9.30
11.00
11.00
18.30
7.30
18.30
7.30
18.30
18.30
18.30
7.00
19.00
15. 5.
18
8.30
Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve
Za rodiče Filipovy, jejich rodiče a sourozence
Svátek sv. Jakuba a Filipa
Za Vlastu a Miloslava Kasalovy, dceru Ludmilu, syna
Miloslava a celý rod a za rod Řezníčků a duše v očistci
Nové Dvory
Slavnost Nanebevstoupení Páně
Za rod Landů, Sobotků, Niklů a Fišarů
Památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka
Za Martu Močubovou, oboje rodiče a sourozence
Za farnost
7. neděle velikonoční
Za rodiče Rázlovy, syna, snachu a duše v očistci
Za Josefa a Marii Bencovy a celý rod
Stříbrné Hory
Žižkovo Pole
Za Magdalénu Krčálovou, dva manžely, jejich rody
a duše v očistci
Za rodiče Ledlovy, syny Jiřího a Karla a celý rod
Za Josefa a Marii Musilovy a Zdeňka Tesaře
Olešenka
Za Františka Šímu a jeho rodiče
Za rodinu Šmídovu a na poděkování
Svátek sv. Matěje, apoštola
Za manžele Matějů, Sejkorovy, Miškovský
a Trodlerovy
Za farnost
Slavnost Seslání Ducha svatého
Za Marii a Josefa Strašilovy a tři syny
9.30
11.00
11.00
18.30
16. 5.
17. 5.
7.30
18.30
7.30
18. 5.
19. 5.
18.30
18.30
20. 5.
18.30
21. 5.
7.00
22. 5.
23. 5.
24. 5.
25. 5.
26. 5.
8.00
9.30
11.00
11.00
18.30
7.30
18.30
7.30
18.30
18.30
27. 5.
18.30
28. 5.
7.00
29. 5.
9.00
18.30
Za Jaroslava Hánu
Stříbrné Hory
Žižkovo Pole
Svátek sv. Jana Nepomuckého, hlavního patrona Čech
Za rodiče Svobodovy, dva syny a snachy
Za živé i zemřelé z rodin Linhartů, Nováků a Zadáků
Za Marii Rázlovou, sestru, bratra, švagra a rodiče
z obojí strany
Dolní Jablonná
Za Jana a Růženu Dejmalovy
Za Ludmilu a Bohuslava Gričovy, syny Bohuslava
a Jiřího
Za Jana Macha a celý rod
Slavnost Nejsvětější Trojice
Za Marii Syberovou a celý rod
Za živé i zemřelé členy Živého růžence
Stříbrné Hory
Žižkovo Pole
Za farnost
Za rodinu Kubíčkovu
Za živé i zemřelé z rodů Hladíků a Macků
Poděkování za dar manželství
Česká Jablonná
Památka sv. Filipa Neriho, kněze
Za rodiče Sobotkovy a Kamarádovy a celý rod
Za Jaroslava a Vlastu Mášovy, jejich rody a duše
v očistci
Za Viléma Podrázkého, rodiče a Stanislava Coufala
Slavnost Těla a Krve Páně
Za farnost: Boží Tělo – Eucharistický průvod městem
Za Františka Bořila, rodiče a duše v očistci
Změna bohoslužeb vyhrazena.
19
Apoštolát modlitby
Úmysly na květen 2016
Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti
v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem
Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za
záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem
a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako
svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána
a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec
a naši biskupové pro tento měsíc:
1. všeobecný úmysl:
Aby ženám ve všech zemích světa byla prokazována vážnost a úcta
a jejich přínos pro společnost byl náležitě oceňován.
2. misijní úmysl:
Aby se v rodinách, společenstvích a skupinách rozšiřoval zvyk
modlit se růženec za šíření evangelia a za mír.
3. úmysl našich biskupů:
Ať nás mariánská úcta vede k hlubokému duchovnímu životu,
modlitbě, naslouchání Božímu slovu a bezvýhradné ochotě vytrvale
hledat a ochotně plnit vůli Boží.
Eva Bártová
Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav,
www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800
Kontakty: fara: 569 484 672; P. Pavel Sandtner: 605 727 555;
P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail: [email protected];
Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka.
Příští číslo vyjde 29. 5. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 20. 5. 2016).
Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu [email protected] nebo je
předat na farním úřadě v Přibyslavi.
Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné.
Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav
20