JEŽÍŠOVY ZÁZRAKY

JEŽÍŠOVY
ZÁZRAKY
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah
Činitel zázraků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
Jak Bible používá termín zázrak? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Jaký druh zázraků konal Ježíš? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Proč Ježíš vykonával zázraky?
............................ 8
Proč Ježíšovy zázraky vedly ke kontroverzi? . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Jsou Ježíšovy zázraky důležité i dnes?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Název: Ježíšovy zázraky.
Původně: The Miracles of Jesus.
Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.
Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha).
Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další
překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická
bible.
Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.
Sazba provedena typografickým systémem TEX.
Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně.
Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.
Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Ježíšovy zázraky
Jeden článek v deníku The Washington Post uvádí, že američtí a izraelští
vědci přišli s teorií, že Ježíš možná nekráčel po vodě, ale po ledu. Své závěry
zakládají na důkazech, které mají ukazovat, že v dané oblasti před 1500 až
2000 lety byla dvě období klimatického ochlazování. V článku se uvádí, že
díky tomuto objevu bychom mohli mít k dispozici vědecké vysvětlení jevu,
který mnozí lidé považují za nadpřirozený.
Proč inteligentní lidé vynakládají takové úsilí, aby nějak vysvětlili Ježíšovy zázraky? Záleží nějak na tom, zda Ježíš skutečně proměnil vodu ve víno,
anebo zda pomocí několika chlebů nasytil tisíce lidí?
Dennis Fisher, redaktor RBC, se v této publikaci zaměří nejen na Ježíšovy
zázraky, ale i na to, co z těchto zázraků vyplývá.
Martin R. De Haan II
Činitel zázraků
Slovo zázrak se často používá v různých situacích. Podle novinových titulků
se například jednalo o zázrak, když tým Boston Red Sox v roce 2004 překvapivě porazil tým New York Yankees.
Studio Walt Disney dalo titul Zázrak filmu založenému na skutečném příběhu Herba Brookse. Tento hráč hokeje se stal koučem, který v roce 1980
přivedl podceňovaný americký olympijský hokejový tým k „zázračnému“ vítězství nad nesrovnatelně silnějším týmem tehdejšího Sovětského svazu.
Dále si můžeme připomenout tragické důlní neštěstí z roku 2006, k němuž
došlo v Sagu, v Západní Virginii. Následkem falešné zprávy o „zázraku“ lidé
oslavovali záchranu horníků, přičemž posléze vyšlo najevo, že zpráva byla
předčasná. Když byl později zachráněn jen jediný horník, Randal McCloy,
noviny přesto psaly o „zázračné“ záchraně.
Každý z těchto příkladů sice vzbuzuje určitý údiv, ale žádný z nich není
takový jako zázraky popisované v Bibli.
Podívejme se tedy, jakým způsobem jsou v Novém zákoně, v Lukášově
evangeliu, popisovány Ježíšovy zázraky:
Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho
učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu; ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdra1
veni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli
uzdravováni. A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala (Lk 6,17–19).
Podle Lukáše byly svědky Ježíšovy schopnosti uzdravovat a vyhánět démony
velké davy lidí. Lidé přicházeli zdaleka, z celého Judska a Jeruzaléma, aby si
vyslechli tohoto muže z Galileje a byli uzdraveni. Nemocní a chromí věřili,
že stačí se ho jen dotknout. Viděli, jak nadpřirozeným způsobem navracel
zrak slepým, sluch hluchým a uzdravoval chromé.
Uzdravení netušili, jak je Ježíš uzdravil, ale neváhali šířit zvěst o tom, co
pro ně Ježíš vykonal. Dav chodil za Ježíšem tři roky, až byl v Jeruzalémě
všemu náhle učiněn konec. Ve svatém městě Jeruzalémě byl tento oblíbený
rabín z Nazaretu osočen náboženskými představiteli, kteří jej obvinili z toho,
že své zázraky vykonává z moci Satanovy. A s tímto obviněním přesvědčili
i římské autority, aby byl Ježíš nakonec odsouzen k smrti.
Nový zákon však uvádí, že zázraky pokračovaly i po Kristově ukřižování.
O tři dny později svědkové dosvědčovali, že Krista viděli živého. Po dobu
čtyřiceti dnů se opakovaně zjevoval svým učedníkům, až nakonec na hoře
Olivetské vystoupil vzhůru na nebesa.
Polemika ohledně těchto zázraků pokračuje i dnes, po 2000 letech. Stamiliony lidí jsou ochotny nasadit svůj život za to, co uvádí evangelia. Ale mnoho
dalších nemá jistotu, zda mají těmto zprávám z Nového zákona věřit. Podobně jako mnozí náboženští předáci z Ježíšovy doby se snaží přijít s nějakými
alternativními vysvětleními pro Ježíšovu zázračnou moc.
Kristovi následovníci zůstávají přesvědčeni, že Ježíš splnil předpovědi ohledně Mesiáše. Ale jiní lidé se domnívají, že zážitky onoho davu lze vysvětlit i jinak. Někteří mají sklon hledat přirozená vysvětlení a jiní tyto zprávy považují
za mýty, které byly v průběhu času vymyšleny s cílem podpořit víru v Ježíše.
Metafyzikové zase tvrdí, že Ježíš byl schopen využívat nadpřirozenou moc,
čehož má být údajně schopen jakýkoli „osvícený“ jedinec.
Ježíšovy zázraky tedy vyvolávají řadu otázek. V této publikaci se zaměříme
na čtyři okruhy:
1)
2)
3)
4)
2
Jak Bible používá termín zázrak?
Jaký druh zázraků prováděl Ježíš?
Proč Ježíš vykonával zázraky?
Proč Ježíšovy zázraky vedly ke kontroverzi?
Jak Bible používá termín zázrak?
V Novém zákoně jsou pro popis zázraků používány tři výrazy: znamení, div
a moc.
Znamení (řecky semeion). Tento novozákonní výraz pro znamení znamená určitý viditelný doklad o nadpřirozeném působení Boha (Mt 12,38–39; J
2,11; 11,47; Sk 5,12; 8,13; Ř 15,19).
Boží dílo bylo potvrzováno znameními již ve starozákonní době. Pravého
posla Božího bylo podle Mojžíše možné rozpoznat od falešného díky zázrakům, které doprovázely jeho poselství.
Ve Starém zákoně například čteme, jak Bůh řekl bezdětnému Abramovi,
že se stane otcem vyvoleného lidu (Gn 12,1–3). Dále vidíme, jak se zde rozvíjí příběh izraelského národa, kde je nejen řada nadpřirozených událostí, ale
vystupují zde i proroci, kterým jsou dána znamení, jimiž je potvrzováno poselství, kterému má Boží vyvolený lid věřit (1Kr 18,16–46).
Kvůli tomuto starozákonnímu dědictví židovští posluchači v prvním století
vyhlíželi znamení, na základě nichž by bylo možné ověřovat tvrzení někoho,
kdo se označoval za proroka. Máme-li na mysli tento kontext, Ježíšovy zázraky poukazovaly na to, že není falešným prorokem, ale poslem od Boha.
Div (řecky teras). Tento novozákonní termín se vztahuje k tomu, jak určitý zázrak působil na svědky. Zázraky, jež prováděl Ježíš a později i jeho
apoštolové, byli přiváděni k údivu lidé věřící i nevěřící (Mk 2,9–12; Sk 4,30;
5,12).
Stejný údiv nad nadpřirozenou činností Boha je zaznamenán i ve Starém
zákoně. Když Mojžíš popisuje, jak Bůh rozdělil Rudé moře, aby vyvedl svůj
lid do bezpečí, uvádí, že v lidu to vyvolalo údiv, bázeň a úžas (Ex 14,31).
Podobně když Elijáš vyzýval Izraelity, aby si zvolili mezi uctíváním Baala
a Hospodina, snesl se z nebe oheň, takže padli na tvář a volali, „Hospodin je
Bůh, Hospodin je Bůh“ (1Kr 18,39).
Evangelia podobně uvádějí, že Ježíš za přítomnosti mnoha svědků na veřejnosti uzdravoval poškozené nebo úplně chybějící části těla, a dokonce přiváděl zpět k životu mrtvé. Přihlížející užasli a divili se.
Moc (řecky dunamis). Zde máme třetí termín používaný pro božský zázrak. Z tohoto výrazu pochází i slovo dynamit. V souvislosti se zázraky je
moc božskou silou, která za těmito zázraky stojí. Nový zákon používá toto
slovo, když popisuje „mocné činy“, které prováděl Ježíš z Nazareta a jeho
apoštolové (Mt 11,20–21; 13,54; Sk 19,11).
3
V širším biblickém kontextu Bůh pomocí této moci tvoří a udržuje přírodní zákony (Ž 19,1; Sk 14,15; Žd 11,3). V důležitých historických momentech
pak pomocí téže moci zázračně mění přírodní zákony, aby potvrzoval důvěryhodnost svých poslů.
Moc zázraku se tedy podobá divům přírody a zároveň se od těchto divů
liší. V Bibli vidíme, že Bůh, který rozdělil vody Rudého moře, je týž Stvořitel, který vložil do semínka schopnost vyrůst v květinu a který dal lososu
onu nevysvětlitelnou schopnost navracet se ke tření na své původní místo.
Divy přírody však nelze zaměňovat se zázraky – k těm totiž dochází zřídka
a v dějinách jsou časově velmi pečlivě umístěny. Zázraky, které vykonával
Ježíš, jsou výjimkou, rozhodně ne pravidlem.
Když Bible předkládá nějaký zázrak, popisuje událost, kterou není možné
vysvětlit pomocí fyzikálních zákonů. To je také jedním z důvodů, proč světští
vědci zpochybňují Ježíšovy zázraky. Připadá jim těžké uznat cokoli, co nelze
zopakovat a změřit v procesu, který by mohli nějak řídit. Nechtějí zpochybňovat své přijaté předpoklady, a proto „zázraky“ vysvětlují pomocí určitých
jevů ze světa přírody, anebo je zamítají jako mýty.
Nicméně biblické zázraky jsou tak důležité právě proto, že jsou již ze své
podstaty výjimkou z přírodního zákona. Tyto nadpřirozené události poukazují
na Stvořitele, který je tak velký, že vytvořil celý vesmír, ale který má takovou
volnost, že může zrušit platnost svých vlastních přírodních zákonů, když to
slouží jeho záměrům.
C. S. Lewis ve své knize Zázraky píše, že Bůh stvořil dva odlišné řády.
Prvním je duchovní svět, kde žijí andělé. Druhým je fyzický svět, který zakoušíme my sami. Lewis píše, že tyto dvě sféry jsou jako dvě mohutné řeky,
které tečou vedle sebe, ale protínají se jen zřídkakdy. Dále uvažuje, že když
Král obou těchto sfér opustil nebesa a přišel do našeho světa v osobě Ježíše Krista, došlo k hojnému vylití zázračných projevů. Podle Lewise se tím
ukázalo, že Kristus je vládcem obou těchto sfér. Z Krista pramenila nadpřirozená moc, která zjevovala, že byl poslán od Otce, jenž takto dosvědčoval,
že Kristus je Pánem nad nebem a zemí.
S vědomím, že existují dvě sféry reality, si nyní předložíme následující
definici zázraku:
Zázrak zjevuje Boží nadpřirozenou moc prostřednictvím změny fyzikálních zákonů, a to s cílem podpořit Božího posla a napomoci jeho
záměru vyvolat údiv v těch, kdo příslušný zázrak vidí.
4
Jaký druh zázraků konal Ježíš?
Jestliže Ježíš je Stvořitel nebes a země, pak má autoritu nad oběma sférami
reality (Ko 1,16). Přírodní zákony se po celá staletí projevovaly s určitou
předvídatelností. Jestliže však Stvořitel přišel na zem v osobě Bohočlověka
Ježíše Krista, máme pádný důvod domnívat se, že tyto zákony jej musely
poslouchat. Tyto zázraky tedy byly tak jedinečné proto, že Kristus uplatňoval
svou moc nad stvořeným světem.
Moc nad nemocemi
Bible učí, že nemoci a smrt do světa vstoupily následkem toho, že naši první
rodiče zneužili svou svobodu (Gn 3; Ř 5). Lidstvo se od té doby musí potýkat
s různými chorobami a onemocněními. Ale Ježíš během své tříleté služby
uzdravoval pouhým slovem či dotykem.
Jeden příklad Kristovy nadpřirozené moci nad nemocemi je zaznamenán
u Marka 2,9–12. Vidíme zde, jak Ježíš odpouští hříchy jednomu ochrnutému
muži, který byl k němu přinesen. Lidem, kteří si na ono místo přišli Ježíše poslechnout, připadala jeho slova jako rouhání. Věřili, že pouze Bůh má
pravomoc odpouštět hříchy. Ježíš tedy prokázal, že tuto pravomoc má – ochrnutému řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a jdi.“
Onen muž ihned vstal. Byl uzdraven naprosto okamžitě. Nejen že se mohl
postavit, ale měl dokonce sílu nést lehátko, které předtím bylo jeho vězením.
Zanechal za sebou užaslý dav a šel domů.
Na tomto uzdravení je významné to, že ho není možné vysvětlit jako psychosomatické vyléčení. Nejednalo se vůbec o to, zda onen ochrnutý muž dokáže v takové uzdravení uvěřit. V tomto případě šlo o nefunkční, pokroucené
nohy, které byly na Ježíšův příkaz viditelně uzdraveny.
Lidé v davu tím byli naprosto ohromeni. V řečtině je pro výraz „ohromeni“ použito slovo existemi (dosl. „být bez sebe“). Ale v této emočně nabité
události se nejednalo jen o to, že by lidé žasli nad takovým nevysvětlitelným
skutkem. Lidé oslavovali Boha (v. 12). Lidé rozpoznali, že zdrojem tohoto zázračného uzdravení je Stvořitel, který nadpřirozeně změnil celý proces
uzdravení. Nyní měli důvod brát Ježíše vážně, když nabízel odpuštění hříchů
těm, kdo v něj projevili důvěru.
Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc
uzdravovat: Matouš 8,2–16; 9,20–22.27–33; 12,9–13.22; 14,34–36; 15,21–31;
17,14–18; 20,30–34; Marek 7,31–35; 8,22–25; Lukáš 13,11–13; 14,1–4; 17,
11–14; 22,50–51; Jan 4,46–54; 5,1–9; 9,1–11.
5
Moc nad přírodou
Americký spisovatel a humorista Mark Twain kdysi napsal: „Každý mluví
o počasí, ale nikdo s tím nic nedělá.“ Twain svou humornou poznámkou naráží na to, že nestačí si na určitý problém jen stěžovat, ale je třeba se také
snažit něco dělat. Twainova poznámka platí i dnes. Ani dnes totiž nedokážeme s meteorologickými podmínkami příliš mnoho. Trvalým problémem jsou
například sucha a záplavy.
U Marka 4,37–41 je popisován Ten, kdo na rozdíl od nás dokázal pouhým
slovem uklidnit běsnící bouři.
Došlo k tomu na Galilejském jezeře. Zkušení rybáři vezli Ježíše na lodi
z jedné strany tohoto jezera na druhou. Dobře si uvědomovali, jak náhle se
počasí může změnit. V tomto případě však byli naprosto zaskočeni. Zatímco unavený Ježíš spal v zádi lodi, podmínky na jezeře se náhle dramaticky
změnily. Marek uvádí, že „nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do
lodě“. Ježíšovi přátelé dostali strach a Ježíše vzbudili.
Ale následující dění v těchto zkušených rybářích vyvolalo ještě větší bázeň.
Ježíš pohrozil větru a moři: „Mlč, buď zticha!“ (v. 39). Výraz „buď zticha“
lze také přeložit citoslovcem „pšt“ – jako když člověk konejší neklidné dítě.
A vše se okamžitě změnilo. „Vítr přestal a nastal úplný klid“ (v. 39).
Na Ježíšovy učedníky „padla. . . veliká bázeň“. Nikdy předtím neviděli,
že by se počasí tak rychle uklidnilo. Proto říkali jeden druhému: „Kdo to
tedy je, že ho poslouchají i vítr, i moře?“ (v. 41). Původní řecké slovo pro
výraz „poslouchat“ se používalo pro člověka, který odpověděl na klepání na
dveře tím, že klepajícího pustil dovnitř. Vyplývá z toho, že zákony týkající
se větru a vody poslouchají svého Stvořitele na slovo, ‚vpustí ho dovnitř‘,
takže může změnit jejich obvyklé projevy. Učedníci tedy byli svědky toho,
jak Ježíš uplatnil svou autoritu nad přírodními zákony.
Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc
nad přírodou: Matouš 14,13–33; 15,32–38; 17,24–27; 21,18–19; Lukáš 5,4–8;
Jan 2,1–10; 21,3–6.
Moc nad duchovním světem
Filmy typu Vymítač ďábla předkládají lidem různé fantazie, co se týče posedlosti démony. Bible však mluví o padlých andělech, kteří přišli na zem poté,
co byli vyhnáni z nebe (Iz 14,12–21; Ez 28; Ef 6,10–18). Tito démoni se staví
proti Božímu záměru a v určitých případech získávají přístup k lidem, jejich
osobnosti a tělu.
6
U Marka 5,1–20 čteme o jednom člověku posedlém nečistým duchem.
Tento muž žil mezi hroby, na východní straně Galilejského jezera. Ve dne
i v noci byl slyšet jeho křik, jak se sekal kameny. Lidé ve městě mu patrně
přičítali nadlidskou sílu, protože měl pověst, že je schopen roztrhat řetězy
i okovy, pokud jimi byl spoután.
Když se s tímto mužem setkal Ježíš, zaměřil se na jeho démona – zeptal
se jej na jeho jméno. Jeden démon promluvil za další zlé duchy: „Mé jméno
je Legie, protože je nás mnoho“ (v. 9). Démoni věděli, že Ježíš má nad nimi
moc, a proto očekávali, že budou z onoho muže vyhnáni. Nechtěli však být
vyhnáni „do bezedné propasti“ (Lk 8,31), a proto jej prosili, aby je poslal do
stáda vepřů, které se páslo nedaleko. Ježíš jim vyhověl. Na Ježíšův příkaz
démoni opustili onoho člověka a vstoupili do vepřů. Celé stádo se pak zřítilo
ze svahu do moře, kde se utopilo.
Ježíš zde projevil svou moc nad duchovním světem a osvobodil tohoto
sužovaného muže, jehož lidé z města později nalezli, „jak sedí oblečený a má
zdravou mysl“ (Mk 5,15).
Tento zázrak ale měl dvojí dopad. Ti, kteří viděli, jak byl onen muž vysvobozen a jak zahynuli vepři, dostali strach. Začali Ježíše prosit, aby odešel
z jejich území. Naproti tomu onen osvobozený muž měl jen jednu touhu – být
s tím, kdo jej zachránil (v. 18).
Ježíš jasně prokázal, že má moc nad duchovním světem, že má schopnost
ovládat zlé duchy a že může navrátit zdravou mysl člověku, který byl předtím
cílem démonů.
Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc
nad duchovním světem: Matouš 9,32–33; 12,22; 17,18; Marek 1,23–26.
Moc nad smrtí
I když o smrti neslyšíme příliš rádi, její realita je neúprosná. Z rodičů se časem stávají prarodiče, kteří jsou sešlí věkem. Mladí lidé jsou někdy smrtí zasaženi předčasně, třeba následkem autonehody nebo nějaké závažné nemoci.
Ale patrně nejbolestivější událostí je úmrtí dítěte. Kdosi se vyjádřil: „Jsme
připraveni pochovat své rodiče, ale nikoli své děti.“
U Marka 5,35–43 je zaznamenána událost kolem úmrtí jednoho dítěte. Jairos, představený synagogy, byl plný bolesti kvůli závažné nemoci své dcery.
V zoufalství vyhledal Ježíše z Nazaretu, o němž kolovaly zprávy, že má zázračnou moc uzdravování. Avšak ve chvíli, kdy Ježíš souhlasí, že se na dcerku
přijde podívat, přichází zpráva, že dcerka již zemřela. Jairos dochází k závěru,
že Ježíšova pomoc již není zapotřebí. Ježíš je ale rozhodnut povzbudit Jairo7
vu víru a za dívkou se vypraví. Když Ježíš dorazí do Jairova domu, najde zde
truchlící rodinu a přátele. Když Ježíš řekne, že dívka pouze spí, setká se s výsměchem. Vždyť všichni viděli její studené tělo bez života a dobře věděli,
že již nežije. Nepředpokládají, že by bylo možné někoho vzbudit ze spánku
smrti.
Ježíš s sebou vzal otce a matku dítěte a dále Petra, Jakuba a Jana a vešel
do místnosti, kde leželo tělo dítěte. Uchopil ruku dítěte a řekl, „Talitha kúm,“
což znamená, „Děvče, říkám ti, vstaň!“ A tato dvanáctiletá dívka ihned vstala
a začala chodit.
V příběhu dále čteme jen to, že se všech ihned zmocnil „veliký úžas“ (v.
42). Ale jistě zde také bylo plno slz radosti, když vděční rodiče mohli znovu
objímat své dítě.
Ježíš pak dal dva konkrétní pokyny. Rodičům řekl, aby dívce dali najíst
a aby nikde neříkali, co viděli. Ježíš tedy projevil starost o onu dívku, ale
patrně také chtěl, aby posměváčci poblíž onoho domu zažili údiv, až opět
uvidí onu dívku plnou života, ale aby se neúčastnili na radosti rodičů.
Ježíš tedy ukázal svou moc nad smrtí – a to navzdory nevíře těch, kteří
truchlili nad dívčinou smrtí.
Mezi další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc nad smrtí, patří
vzkříšení syna jedné vdovy (Lk 7,11–15) a vzkříšení Lazara (J 11,41–44).
Ježíš tedy svými zázraky ukázal, jakou moc má nad nemocemi, přírodou,
duchovním světem a nad smrtí. Ale proč vůbec Ježíš musel provádět znamení,
divy a zázraky?
Proč Ježíš vykonával zázraky?
Vliv Ježíše z Nazareta je v západní civilizaci nepřehlédnutelný. Vždyť současný kalendář dělíme na dobu před Kristem a po Kristu. Kenneth Scott Latourette ve svém díle Dějiny rozmachu křesťanství pečlivě zachycuje, jaký
vliv měl Kristův život a učení, které nesli misionáři z Jeruzaléma, Judeje a Samaří až do nejzazších končin země.
Ježíšův vliv nemá obdoby, což ale vyvolává určité otázky. V průběhu dějin
vzbudili značnou pozornost i další náboženští vůdci. Proč tedy nezanechali
v dějinách takový dopad?
Jednou odpovědí je, že Ježíš svá slova o sobě také potvrdil svými zázraky.
Ježíš své výroky potvrdil nadpřirozenými znameními, a proto je zcela jedinečný, je ve zcela jiné kategorii než všichni ostatní náboženští vůdci. Ježíš
svými zázraky potvrdil řadu Božích záměrů.
8
Zázraky se naplnila proroctví
Co je jednou z nejdůležitějších skutečností, pokud jde o Ježíšovy zázraky?
Ježíšovými zázraky byl potvrzen dlouho očekávaný, nadpřirozený Mesiáš.
Izraelité celá staletí čekali na „pomazaného Krále“, který je vysvobodí
z bolesti a politického útlaku. Desítky proroctví poukazovaly na příchod Mesiáše, který zázračně osvobodí Boží lid.
Michael Rydelnik, profesor judaismu na Moody Bible Institute, nevyrůstal s vírou v Ježíše. Jeho rodiče byli Židé, kteří přežili hrůzy nacistického
holocaustu. Nejprve se stavěli proti myšlence, že Izraeli by mohl uniknout
příchod jejich vlastního Mesiáše. Ale Michaelova matka při studiu Písem došla postupně k závěru, že onen činitel zázraků z Nazaretu byl Mesiášem, jehož
předpovídali židovští proroci. To vzbudilo Michaelovu zvídavost. Při svém
pečlivém zkoumání židovských Písem ohledně Mesiáše ke svému překvapení nacházel až příliš mnoho návazností na Ježíše z Nového zákona. Dále si
uvedeme jen několik výrazných paralel, na které Michael ohledně Mesiáše
narazil:
• Narodí se v Betlémě (Mi 5,2; Lk 2,1–7).
• Narodí se z panny (Iz 7,14; Mt 1,18–23).
• Bude odmítnut (Ž 118,22; Mt 21,42–43).
• Bude vysmíván (Iz 50,6; Mt 27,31.39–55).
• Bude ukřižován (Ž 22,2–7; Mk 15,34).
• Bude obětí za hřích (Iz 53,5–7; Sk 8,30–35).
• Bude vzkříšen (Ž 16,8–11; Sk 2,25–32).
• Bude vzat vzhůru (Ž 110,1; Sk 1,9–1).
Michael je jen jedním z bezpočtu těch, kteří během staletí začali v Ježíše věřit
díky tomu, že zvažovali doklady v Písmu. Začali vidět, že Ježíšovými zázraky byly potvrzeny nadpřirozené předpovědi, v nichž byl předem popisován
život, smrt a vzkříšení zaslíbeného Mesiáše.
Zázraky se potvrdila Ježíšova slova o sobě samém
Když Ježíš uváděl, že odpouští hříchy nebo že dává věčný život, vyvolávalo to
v lidech otázky. Pro každého Žida měla nejvyšší důležitost Mojžíšova slova:
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“ (Dt 6,4). Když tedy
Ježíš o sobě uváděl skutečnosti, z nichž vyplývalo, že se ztotožňuje s Bohem,
někteří izraelští náboženští vůdci došli k přesvědčení, že je nebezpečný.
Ježíšova božská podstata. Z Nového zákona je patrné, že mnozí, kteří
viděli Ježíšovy zázraky, byli přesvědčeni, že přišel dlouho očekávaný Mesiáš
9
Izraele. Ale když pro sebe Ježíš začal používat označení, která jsou vyhrazena
pouze pro Boha, mnozí jej již dále nedokázali následovat.
U Jana 10,30–39 vidíme, že někteří chtěli Ježíše dokonce kamenovat, protože řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ Je zajímavé poslechnout si Ježíšovu odpověď:
Proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘
protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci (J 10,36–38).
Ježíš zde vlastně dává najevo, že lidé by jej měli oprávně zamítnout, pokud
nedokáže svá slova podpořit mocí Boží. Viděli však zázraky, a proto je Ježíš
vybízí, aby věřili svým vlastním očím, což je prvním krokem k tomu, aby
k Ježíšovi přišli s vírou.
Těmito nadpřirozenými projevy se potvrzuje ještě další záměr, kvůli němuž
přišel Ježíš na svět.
Ježíšova schopnost zachraňovat. Jestliže Ježíš, Stvořitel nebe a země, nás
přišel zachránit (J 1,1–14; Ko 1,13–17), neměli bychom být překvapeni, že
úspěšnost svého poslání nakonec potvrdil tím největším zázrakem.
Tento rabín z Nazareta nejen předpovídal svou smrt v Jeruzalémě, ale mluvil i o svém vzkříšení. Svou nabídku odpuštění hříchů a věčného života potvrdí tím, že bude schopen přežít svou vlastní obětní smrt. Ježíš v očekávání
těchto událostí řekl svým učedníkům:
Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože
já žiji a také vy budete žít (J 14,19).
V následujících hodinách titíž učedníci opustili toho, kdo vykonal tolik
zázraků. Byla to nejhorší a nejtemnější chvíle jejich života, když museli přihlížet, jak jejich rabín a Mesiáš zemřel hroznou smrtí na římském kříži.
A pak nastala událost, která jim zcela změnila život. Tři dny po svém ukřižování Ježíš vstal v těle ze svého hrobu. Nový zákon uvádí, že se pak dalších
40 dnů mnohokrát objevoval, až i pochybovačný Tomáš padl na kolena a zvolal: „Můj Pán a můj Bůh“ (J 20,28).
Teprve po Ježíšově vzkříšení učedníci pochopili, k čemu všemu vlastně
došlo. Ježíš jim otevřel mysl, aby viděli, jak izraelští proroci předem mluvili o jeho utrpení a smrti, která bude sloužit jako oběť smíření za hřích (Lk
24,25–27.44–47).
Ježíšův slib, že se navrátí. Ježíš před svou smrtí a vzkříšením řekl svým
učedníkům, že jejich vztah s ním dostane novou podobu. V noci před tím,
10
než byl zrazen, jim v jedné horní místnosti vysvětlil, že je nutné, aby odešel
a aby jim připravil místo. Ujistil je však, že se navrátí, aby je přivedl do domu
svého Otce (J 14,1–3). V příštích hodinách vše ale vypadalo tak, že se Ježíš
rozhodl zemřít a své učedníky opustit. Následovalo však zázračné vzkříšení,
po němž se Ježíš po 40 dní zjevoval svým učedníkům a připravoval je na svůj
konečný odchod – odchod, během něhož je ujistí o tom, že se opět vrátí.
Při posledním setkání na Olivetské hoře Ježíš svým učedníkům řekl, aby
v Jeruzalémě čekali na Ducha svatého, který je uzpůsobí k tomu, aby celému světu dosvědčovali, co viděli. „Když to pověděl, byl před jejich zraky
vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí“ (Sk 1,9).
Ježíšův poslední zázrak je velmi významný. Pokud by z života učedníků
jen tak odešel, zůstali by zmateni ohledně toho, kam vlastně odešel. Ježíš jim
ale umožnil, aby byli svědky toho, jak byl vzat vzhůru do nebe, a zároveň jim
slíbil, že se podobným způsobem také navrátí. Lukáš o tom napsal:
Když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva
muži v bílých šatech a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do
nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě
tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe“ (Sk 1,10–11).
Zázraky Ježíš prokázal svůj soucit
Ježíš svými zázraky nejen potvrdil slova o sobě samém. Také jimi ukázal své
srdce. Zázraky ukázaly, jak soucitný je dlouho očekávaný Mesiáš Izraele.
Prorok Izajáš v 7. století př. n. l. napsal:
Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře;
vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit
všechny truchlící (Iz 61,1–2).
O staletí později Ježíš tato slova četl na začátku své tříleté veřejné služby.
Ohromil a zároveň rozzlobil lidi ze svého domovského města Nazaretu, když
řekl „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších“ (Lk 4,16–21).
Bylo zřejmé, že se považoval za Mesiáše povolaného k tomu, aby naplnil
Izajášovo proroctví. To právě on přinese radostnou novinu pokorným a ováže
rány lidem zlomeným v srdci.
Soucit vůči pozůstalým. U Lukáše 7,11–15 Ježíš se svými učedníky přicházejí k pohřebnímu průvodu v městečku Nain. Nacházejí zde zdrcenou vdovu,
které právě zemřel její jediný syn.
11
Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ Pak
přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče,
pravím ti, probuď se!“ (v. 15). Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš
ho dal jeho matce (v. 13–15).
Ježíš nadpřirozeným způsobem zasáhl a z nehybného, mrtvého těla zde
byl najednou opět člověk plný života. Nejen že se matčin zármutek změnil
v nepopsatelnou radost, ale zázrak ohromil celý dav a zpráva o něm se šířila
po celé této oblasti.
V textu se uvádí, že Ježíš byl „hluboce pohnut“. Původní výraz doslova
znamená, že Ježíšovo „srdce bylo pohnuto“. Ježíš matku konejšil, aby neplakala, a pak jí dal zpět jejího syna živého.
Jasně zde vidíme, jak Mesiáš pomáhal lidem zlomeným v srdci.
Soucit vůči vyděděncům. V Ježíšově době bylo malomocenství nevyléčitelnou nemocí. Postižení měli znetvořená těla a museli žít jako vyhnanci.
Podle zákona totiž takoví lidé museli v přítomnosti jiných volat: „Nečistý!“
Když Ježíš procházel Samařskem a Galileou, narazil zde na deset malomocných. Zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad
námi!“ (Lk 17,13).
Ježíš slyšel jejich zoufalé volání o pomoc. Dále se dozvídáme, jak jim Ježíš
vrátil život tím, že je uzdravil.
Ve stejném příběhu je však zdůrazněna ještě jedna myšlenka. Z oněch deseti malomocných, kteří byli uzdraveni, měl jeden ještě další stigma – byl
Samařan. Židé totiž považovali Samařany za rasově a duchovně nečisté.
Je ironií, že ze všech deseti malomocných se pouze tento Samařan vrátil,
aby Ježíšovi poděkoval a oslavoval Boha. Zakusil zázrak plný soucitu, kdy
bylo uzdraveno nejen jeho tělo, ale i jeho duše. Viděl, co vše pro něj Ježíš
vykonal, a to navzdory tehdejším rasovým a náboženským předsudkům.
Soucit vůči pohanům. Při čtení Nového zákona vidíme, že Ježíš trávil většinu času s dalšími Židy. Přinejmenším při jedné příležitosti se vyjádřil, že
byl „poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele“ (Mt 15,24). Z tohoto
vyjádření je patrné, jak úzce byl Mesiáš spojen s Izraelem.
Ježíšovo poslání však bylo celosvětové. Izraelští proroci dávali ode dnů
Mojžíše jasně najevo, že jejich Mesiáš naplní Boží slib, že celému světu se
dostane požehnání skrze Abrahama (Gn 12,1–3).
Syrofeničanka (Mk 7,24–30). V tomto příběhu se setkáváme s jistou řeckou matkou, původem Syrofeničankou, která Ježíše prosí, aby osvobodil její
12
dceru od démona. Při prvním pohledu zní Učitelova odpověď velmi chladně,
když na zoufalou prosbu této ženy odpovídá: „Není správné vzít chléb dětem
a hodit jej psům“ (v. 27).
Nepřipadá nám asi soucitné, když se o Židech mluví jako o dětech a o pohanech jako o psech. Je však důležité chápat, že v textu není použito řecké
slovo pro divokého psa či pro psa toulajícího se na ulici. Je zde použit výraz
kunarion, což doslova znamená štěňátko, které je chováno doma.
A ona Syrofeničanka Ježíšovi odpovídá: „Ano, Pane, i psi pod stolem jedí
z drobtů po dětech“ (v. 28). A nyní Ježíš projevuje svůj soucit a uzdravuje
její dcerku, čímž se ve své službě dostává za hranice Izraele.
Setník (Mt 8,5–13). V hollywoodských filmech typu Gladiátor, Ben Hur
a Spartakus je dobře zobrazována nespravedlnost, k níž ve starověku docházelo pod římskou nadvládou. I Izrael musel žít pod těžkými okovy římské
autority, a proto je zajímavé vidět, jak Ježíš reaguje na jistého římského armádního důstojníka, který přichází prosit za svého nemocného služebníka.
Ježíš setníkovi nabídne, že přijde do jeho domu, ale setník se necítí hoden takové návštěvy. Naprosto důvěřuje Ježíšově autoritě, prosí jej, aby jen
řekl slovo, a jeho služebník bude uzdraven. Text dále ukazuje, jak se Ježíš
podivuje nad vírou tohoto setníka a jak jeho služebníka uzdraví.
Opět zde vidíme, jak Ježíšův soucit přesahuje rasové bariéry, že dokonce
pomůže důstojníkovi z armády okupantů. Ježíš zde překračuje i běžné lidské
hranice a ukazuje, že Boží láska je zde pro všechny.
Mnozí izraelští náboženští vůdci však Ježíšovy zázraky ani jeho soucit nijak nevítali.
Proč Ježíšovy zázraky vedly ke kontroverzi?
Mezi těmi, kteří věří v biblické zázraky, a těmi, kteří v ně nevěří, je často
stejná dělící čára, jaká odděluje náboženské myšlení od myšlení sekulárního.
Ale v Ježíšově době projevovali kontroverzní postoje ohledně jeho zázraků
hlavně ti, kteří se považovali za věřící.
Námitky zbožného dogmatika
Mnozí náboženští vůdci se v Ježíšově době zaměřovali spíše na vnější podobu zákona, takže ztráceli ze zřetele ducha zákona. Izraelští rabíni věřili, že
zdědili Mojžíšovu autoritu, a proto si přidávali další pravidla, která nakonec
byla v rozporu s původním záměrem zákona. Ježíšovy zázraky vzbuzovaly
takovou kontroverzi mimo jiné i proto, že Ježíš svými mocnými činy nejen
13
upevňoval svou důvěryhodnost, ale také odhaloval, co se stalo s náboženstvím Izraele.
V Janově evangeliu je popisováno, k čemu došlo, když Ježíš v sobotu
uzdravil jednoho muže, který byl od narození slepý:
Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota.
Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi
bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ Někteří z farizeů říkali: „Tento
člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak
by mohl hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byl mezi nimi rozkol
(J 9,14–16).
Ironií je, že tomuto muži, který byl od narození slepý, byl navrácen zrak,
zatímco duchovně slepí farizeové nedokázali vidět nic víc než své tradice.
Natolik se zaměřovali na literu zákona, že jim unikl jeho duch, takže nedokázali vidět, za jakým účelem dal Bůh sobotu a jaký byl význam toho, co Ježíš
právě vykonal.
Po podobných zázracích pak docházelo k dalším střetům. U Lukáše 13,10–17
je zaznamenáno, v jak těžké situaci byla jedna žena, která se řadu let vůbec
nemohla napřímit. I ona se s Ježíšem potkala v sobotu. Farizeové dávali pozor, zda ji Ježíš také uzdraví ve dni odpočinku. Ježíš ji uzdravil a představený
synagogy na to reagoval:
„Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte
uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede
ho napájet? Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle,
na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“
A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup
se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály (Lk
13,14–17).
Farizeové byli pobouřeni tím, že se Ježíš neřídil zákonem podle jejich výkladu. Natolik se drželi svých rigidních měřítek, že úplně přehlédli základní
Boží ponaučení o životě. Víra, spravedlnost a milosrdenství – základní ctnosti judaismu – vzaly za své (Mt 23,23–24). Farizeové vůbec nepochopili, k jak
úžasnému zázraku uzdravení došlo právě v sobotu – tedy v den, který měl
původně být pro Boží lid dnem obnovy.
14
Námitky zbožných skeptiků
Není příliš těžké najít v dnešní době některé náboženské vůdce, kteří popírají určité zázraky v Bibli. A jistě není bez zajímavosti, že i v prvním století
byla v Izraeli skupina náboženských vůdců, kteří odmítali zázraky. Tito lidé
byli známí jako saduceové. Představovali jakousi aristokracii mezi kněžími.
Kladli sice důraz na morální a náboženský zákon, ale přitom nevěřili ve vzkříšení mrtvých ani v existenci andělů. Svým selektivním výkladem hebrejských
Písem se neustále dostávali do sporu s farizeji (Sk 23,8).
U Matouše 22,23–33 vidíme, jak se skeptičtí saduceové snaží nachytat Ježíše. S cílem zpochybnit budoucí vzkříšení přicházejí za Ježíšem s hypotetickou situací, kdy se jistá žena postupně sedmkrát vdala a ovdověla a nakonec
sama zemřela. Saduceové tento příklad zakládali na Mojžíšově zákoně, podle
něhož si muž měl vzít manželku svého zesnulého bratra, aby měla děti (Dt
25,5–10).
Saduceové tedy přicházejí s otázkou: „Kterému z těch sedmi bude tedy
ta žena patřit při vzkříšení?“ (v. 28). Cílem otázky bylo myšlenku vzkříšení
zesměšnit. Ježíš jim odpověděl:
„Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž
lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi. Pokud jde
o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.“ Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho
učením (v. 29–33).
Ježíš se ve své odpovědi zaměřil na myšlení saduceů, kteří se stavěli proti
nadpřirozeným jevům a popírali vzkříšení.
Ježíš tak saduceje umlčel (v. 34). Ale již zanedlouho se tito skeptičtí saduceové budou muset zabývat čímsi mnohem průkaznějším.
U Jana 11,1–44 čteme o muži jménem Lazarus, který vážně onemocní.
Ježíš byl blízkým přítelem této rodiny, a proto Lazarovy sestry posílají pro
Ježíše: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen“ (v. 3).
Nato dojde k čemusi překvapivému:
Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. Když uslyšel, že je Lazar
nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl (v. 5–6).
Je to zarážející. Ježíš je přítelem Lazarovy rodiny, ale záměrně protahuje
svou reakci na naléhavou prosbu ze strany sester. A Lazar umře. Když Ježíš
konečně dorazí na místo, musí čelit těmto dvěma zdrceným sestrám, které
nejsou s to pochopit, proč Ježíš nepřišel okamžitě.
15
Jan nám sice říká, že Ježíš plakal, když viděl zármutek svých přátel (v.
33–35), ale zároveň je patrné, že měl v úmyslu vykonat zázrak, aby ukázal
svou moc nad smrtí (v. 14–15, 25–26). Využil této příležitosti, aby ukázal, že
naděje na vzkříšení je spojená pouze s Ježíšem. Ježíš řekl:
Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost (v. 25–26).
Následně jde Ježíš k Lazarovu hrobu a zvolá:
„Lazare, pojď ven!“ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,
co učinil, v něho uvěřili (v. 43–45).
Ježíš tedy na skepticismus saduceů odpověděl více než slovy. Vykonal zázrak, jímž podpořil svá slova o tom, že on sám je vzkříšení a život. Zároveň
ukázal, že popírat vzkříšení je naprosto bezdůvodné.
Námitky ze strany vědců
Průkopníci vědeckých metod začali se svou prací v Athénách přibližně 500
let před narozením Krista. Aristoteles byl zakladatelem systematického studia
v oblasti biologie, botaniky, astronomie a v řadě dalších oblastí. Také působil
jako vychovatel a učitel Alexandra Velikého, který během svých dobyvačných tažení helenizoval velkou část západního světa. Dopad řecké kultury
a intelektuálního bádání byl v Ježíšově době znatelný po celé Římské říši.
Helenizovaní Židé se pomocí sofistikovaných postupů snažili zjevení hebrejských Písem dát nějak do souladu s řeckou filozofií. Zároveň zde byli Řekové,
kteří konvertovali k judaismu a do své nové víry vnášeli své analytické řecké
myšlení.
Ve 12. kapitole Janova evangelia vidíme, jak očití svědkové šíří zprávu
o Lazarově vzkříšení. Někteří Řekové, kteří přišli do Jeruzaléma na svátek
pesach, chtěli možná vidět Ježíše právě z tohoto důvodu.
Zástup, který s ním byl, když [Ježíš] zavolal Lazara z hrobu a probudil
ho z mrtvých, o tom vydával svědectví. Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte,
že nic nezmůžete. Hle, celý svět jde za ním!“ Někteří z těch, kteří vstoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.
Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane,
chceme vidět Ježíše!“ (v. 17–21).
Nevím sice, co přesně stálo za přáním těchto Řeků, ale je pravděpodobné,
že slyšeli o vzkříšení Lazara. Chtěli se osobně setkat s tím, kdo měl pověst,
16
že vzkřísil mrtvého člověka zpět k životu. Můžeme je považovat za dobrý
příklad toho, kdy si vědec žádá konkrétní důkazy. Zde se jednalo o důkazy
o Lazarově vzkříšení.
Mnozí vědci (i když je jich menšina) v dnešní době projevují stejnou otevřenost, jakou projevovali tito Řekové. Jsou ochotni zkoumat doklady ohledně Ježíšových zázraků a podle těchto dokladů se pak zachovat (viz například
publikace: F. F. Bruce, Jsou novozákonní dokumenty spolehlivé?, Wilbur M.
Smith, Nadpřirozená podstata Krista, angl.).
Námitky ze strany okultistů
Stále více lidí dnes dochází k závěru, že v tomto světě existují určité sféry
a rozměry, které nelze ověřit vědeckými metodami.
Mnozí zastánci hnutí New Age se domnívají, že všichni jsme bohové, kteří zatím nevyužíváme možnosti své mysli. Někteří z této skupiny považují
Ježíše za příklad toho, co může dokázat jakýkoli „osvícený“ člověk.
Jsou také nakloněni myšlence, že je možné navazovat kontakt s duchovními bytostmi a s těmi, kdo z tohoto života již odešli.
Bible uznává, že existují andělské bytosti, které slouží Bohu i určitým lidským záležitostem (Žd 1,14), ale také mluví o padlých andělech, kteří používají klam a chtějí jednat ničivě (Ef 6,10–18).
Ve 12. kapitole Matouše čteme o démonizovanému muži, „který byl slepý
a němý“ (v. 22). Ježíš onoho muže osvobodil od zlého ducha, který jej trápil.
Po tomto osvobození si někteří Židé kladli otázku: „Snad to není ten Syn
Davidův?“ (v. 23). Jinými slovy: „Není to snad Davidův potomek, Mesiáš
zaslíbený v 2. Samuelově 7,12–16, který nad námi přišel vládnout a který
našemu národu přináší uzdravení?“
Farizeové se však pokoušeli kladný názor na Ježíše znevážit: "Ten člověk
vyhání démony jen v moci Belzebula, vládce démonů! (v. 24).
Uvedení náboženští vůdci používali vlastně stejnou argumentaci jako ti,
kteří dnes tvrdí, že Ježíš své zázraky prováděl tím, že využíval duchovní síly
z jiného zdroje, než je Bůh Bible.
Ježíš na toto obvinění reagoval otázkou, proč by měl vyhánět démona, pokud by sám stál na straně ďábla (v. 26–27)? K tomu bylo těžké něco namítnout. Ale Kristova moudrost a moc byly ještě podmanivější. Kristova služba
je charakteristická tím, jak sloužil druhým, odhaloval faleš, dával naději slabým, stál za pravdou navzdory následkům a jak obětoval svůj život za druhé.
Ano, Kristus celou svou osobností vyvracel falešná obvinění, že své zázraky
provádí z moci Satana.
17
Jsou Ježíšovy zázraky důležité i dnes?
Tato otázka je opravdu důležitá. Co říci někomu, kdo tvrdí: „Nepochybuji, že
Ježíš konal zázraky. Jen si myslím, že na tom prostě nezáleží. Ježíš tedy kdysi
uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. No a co? Co to mění na dnešní situaci?“
Takový člověk ale napřed potřebuje odpověď na poněkud jinou otázku:
„Jde vám o skutečné odpovědi, nebo říkáte ‚No a co?‘ jen proto, abyste si
Ježíše nemuseli tolik připustit k tělu?“
Pokud jsou zprávy o Ježíšových zázracích pouhou tradicí a mýtem, lze jejich význam lehce pustit z hlavy. Ale pisatelé Nového zákona byli přesvědčeni, že Kristovy zázraky se udály v určité konkrétní době, na zcela konkrétním
místě, kde zároveň byli důvěryhodní svědkové, a že se těmito zázraky naplnila určitá židovská proroctví.
Mají-li pisatelé evangelií pravdu, pak Ježíšova schopnost uzdravovat nemocné, osvobozovat lidi z moci démonů a křísit mrtvé poukazuje na to, jak
významný je Ježíš pro nás i dnes.
Napadlo vás, jaké by to asi bylo být jedním z těch slepců nebo malomocných, které Ježíš uzdravil, nebo jedním z těch, které Ježíš vzkřísil? Celým
srdcem pak asi budete souhlasit s biblickými pasážemi, které nám říkají, že
se rodíme duchovně slepí a nemocní zkažeností, kterou dědíme po Adamovi.
Pokud sami na sobě vidíte totéž, co o stavu člověka uvádí Bible, patrně jste
připraveni vidět, že Ježíšova smrt za vaše hříchy a jeho vzkříšení z mrtvých
jsou zázraky, jimiž je nabízeno odpuštění a věčný život každému, kdo věří (J
3,16–18; 5,24; Ř 3,23; 6,23; 1J 5,11).
Osobní spása je jen počátkem toho, co Bůh Bible plánuje pro svou rodinu.
Následuje slib, že Bůh přivodí nové nebe a novou zemi.
V poslední knize Bible nacházíme vizi budoucnosti, kdy bude naplněno
vše, co bylo započato podle knihy Genesis. Jan v knize Zjevení napsal: „A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly“
(21,1). V této pasáži také vidíme, jaký záměr má Bůh s naším světem: „Hle,
činím všechno nové“ (Zj 21,5). Místo světa, jak jej známe nyní, zde tedy bude
něco zcela nového a nádherného.
Ale co mají Ježíšovy zázraky společného s tím, že má být „všechno nové“?
Odpověď nacházíme v termínu prvotina či první ovoce. Když je úroda zralá
ke sklizni, první části se říká prvotina či první ovoce. Nový zákon o vzkříšeném Ježíši uvádí: „Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli“ (1K
15,20). Díky velkému zázraku vzkříšení se Ježíš stal prvotinou, tedy prvním
18
z mnoha těch, kdo budu vzkříšeni z mrtvých v posledním dni. Tento slib věčného života v Boží přítomnosti si však od vás něco vyžaduje. Skutečnost, že
Bůh zaplatil za vaše hříchy, totiž můžete přijmout, nebo odmítnout.
Jedná se o nedozírně závažné rozhodnutí. Svou
reakcí na to, že Kristus zaplatil za náš hřích, určíDíky velkému
me, kde strávíme budoucnost – zda ji věčně strázázraku vzkříšení se
víme v Boží přítomnosti, anebo zda budeme od
Ježíš stal prvotinou,
Boha navěky odděleni (Zj 20,11–15).
tedy prvním z mnoha
Pokud jste ještě nepřijali Kristovu nabídku odtěch, kteří budu
puštění, musíte nejprve uznat, že jste zhřešili (Řívzkříšeni z mrtvých
manům 3,23) a že vás vaše hříchy oddělily od
v posledním dni.
Boha. Pak můžete jít s modlitbou k Bohu a obdržet od něj odpuštění svých hříchů a dar věčného
života. Ježíš řekl:
Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne
poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života
(J 5,24).
Pokud upřímně věříte, že vám Kristus odpouští vaše hříchy, můžete mít jistotu, že již nejste pod Božím soudem, ale že jste byli přijati do Boží rodiny
a jste jedním z Božích dětí (Ř 8,15–17).
(Další pomoc v tom, jak růst jako křesťan, najdete například v publikaci Jak
žít křesťanský život?, která je k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz.)
19