Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Plán péče
o: přírodní rezervaci Nová louka
na období: 2013–2022
Plán péče o PR Nová louka
Obsah
1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................3
1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................3
1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................3
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí:................................3
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................4
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................4
1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................4
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................5
1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu ............................5
1.9 Cíl ochrany .................................................................................................................5
2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................6
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................6
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................20
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................25
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................26
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup .....................................................................................29
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............30
3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................31
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................31
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně
návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................33
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................33
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................34
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............34
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................34
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................34
4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................35
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................35
4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................35
4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................38
4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................38
Přílohy
Strana 2
1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ
1.1 Základní identifikační údaje
evidenční číslo:
kategorie ochrany:
název území:
276
přírodní rezervace
Nová louka
druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos
orgán, který předpis vydal:
Ministerstvo kultury ČSR
číslo předpisu:
17.094/87-VI/2
datum platnosti předpisu:
21. 12. 1987
datum účinnosti předpisu:
29. 12. 1987
Starší a související předpisy
druh právního předpisu:
číslo předpisu:
výnos (první vyhlášení, zrušeno 1965)
Ministerstvo školství a kultury
22.332/60-V/2
21. 6. 1960
číslo předpisu:
výnos (přehlášení, zrušeno 1987)
Ministerstvo školství a kultury
41.347/65-V/2
19. 10. 1965
číslo předpisu:
datum účinnosti předpisu:
vyhláška (změna kategorie na PR)
Ministerstvo životního prostředí ČR
395/1992 Sb.
11. 6. 1992
13. 8. 1992
1.2 Údaje o lokalizaci území
kraj:
okres:
obec s rozšířenou působností:
obec s pověřeným obecním úřadem:
obec:
katastrální území:
Liberecký
Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou
Bedřichov
Bedřichov u Jablonce nad Nisou
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí:
Rezervace dosud nebyla geodeticky zaměřena, její hranice jsou identifikovány s hranicemi
lesních dílců, tyto se ovšem nekryjí s parcelními hranicemi. Celkově do území náleží pět parcel, z toho jedna menší je zahrnutá celá, další téměř celá, zbylé tři jen dílčími částmi.
Celková výměra rezervace činí dle zřizovacího předpisu 31,69 ha, dle aktuální lesní obrysové
mapy 32,07 ha. Sporné je ovšem vedení hranice při okraji nelesní enklávy Šámalova louka
(parcela 685/1).
Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Jeho výměra činí přibližně 18,7 ha.
Strana 3
Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Nová louka – k. ú. 601365 Bedřichov u Jablonce n. N.
parcela
dle KN
druh pozemku
způsob využití
640/2
677/1
685/1
690
736
vodní plocha
lesní pozemek
ostatní plocha
lesní pozemek
vodní plocha
vodní nádrž umělá
neplodná půda
koryto vodního toku
přirozené nebo upravené
LV
výměra celkem
9
9
9
9
9
1 410
4 705 776
7 556
6 933
20 295
Celkem
výměra v ZCHÚ
1 410
cca 305 000
cca 500
cca 6 500
cca 7 500
320 676
výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, dotčené výměry stanovené odhadem, celková výměra
ZCHÚ dle digitální lesní obrysové mapy
Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma
Tabulka 2
druh pozemku
lesní pozemky
vodní plochy
trvalé travní porosty
orná půda
ostatní zem. pozemky
ostatní plochy
zast. plochy a nádvoří
plocha celkem
ZCHÚ
OP
Způsob využití
ZCHÚ
OP
plocha v ha plocha v ha pozemku
plocha v ha plocha v ha
31,13
–
zamokřená plocha
–
–
0,89
–
rybník nebo nádrž
0,14
–
vodní tok
0,75
–
–
–
–
–
–
–
neplodná půda
0,05
–
0,05
–
ost. způsoby využití
–
–
–
–
32,07
–
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími
národní park:
ne
chráněná krajinná oblast:
Jizerské hory
jiný typ chráněného území:
CHOPAV Jizerské hory, pásmo hygienické ochrany vodního zdroje II. stupně, lokální biocentrum
Natura 2000
ptačí oblast:
evropsky významná lokalita:
CZ0511008 Jizerské hory
ne
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.6 Kategorie IUCN
IV. řízená rezervace
Strana 4
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ
1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu
„Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů.“
(čl. 1, odst. 2 přílohy XXXIII výnosu MK ČSR č. 17.094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987)
1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav
A. Ekosystémy
Tabulka 3
podíl plochy popis ekosystému
v ZCHÚ*
název ekosystému
(kód biotopu)
rašelinné a podmáčené smrčiny
(L9.2A, L9.2B)
cca 50 %
přírodě blízké a přírodní smrčiny na vysýchajícím vrchovišti, vyššího i středního věku,
značně nestejnověké, proschlé, s původním
genofondem smrku, s druhově chudým bylinným patrem a většinou jen nesouvisle vyvinutým mechovým patrem, převážně as.
Sphagno-Piceetum, v podmáčeném terénu kolem vodotečí i Bazzanio-Piceetum
přirozená rašelinná bezlesí převážně
vrchovištního typu (R3.1, podružně
R3.2, R3.3), méně často typu přechodových rašelin (R2.3)
min 20 %
bezlesí různé velikosti převážně s vrchovištní
vegetací svazu Sphagnion medii, s dominancí
Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora a
Trichophorum cespitosum, v omezené míře i
se společenstvy šlenků sv. LeukoScheuchzerion palustris; dále též různorodá
společenstva svazu Sphagno recurvi-Caricion
canescentis
*údaje v procentech, dle výměry dílčích ploch a zaměřených bezlesí; zbytek do 100 % připadá na mladé porosty
menší hodnoty, stanoviště odpovídající rašelinné smrčině
Použité kódy biotopů: R2.3 – přechodová rašeliniště, R3.1 – otevřená vrchoviště, R3.2 – vrchoviště s klečí, R3.3
– vrchovištní šlenky, L9.2A – rašelinné smrčiny, L9.2B – podmáčené smrčiny.
1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu
A. Evropsky významné druhy a ptáci
Tabulka 4
název druhu
Aegolius funereus
– sýc rousný
aktuální početnost/ vitalita populace
v ZCHÚ
součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, nepravidelně hnízdí
stupeň ohrožení popis biotopu
druhu
zranitelný
celé území PR
1.9 Cíl ochrany
Udržení nebo zlepšení stavu rašeliništních biotopů s pouze nezbytnými regulačními zásahy
Zvýšenou pozornost věnovat možnostem nápravy vodního režimu v jádrových částech vrchovišt (přirozená bezlesí).
Strana 5
2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT
OCHRANY
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů
2.1.1 Geomorfologie a geologie
Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina.
Soušská hornatina zaujímá západní, střední a východní část Jizerské hornatiny. Je to plochá kerná hornatina
sklánějící se od severu k jihu, složená z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu, charakterizovaná širokými rozvodními hřbety se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu), klenbovitými vrcholy a suky, širokými třetihorními údolími s mocnými zvětralinami a okrajovými zlomovými svahy rozbrázděnými hustou sítí hlubokých údolí s vodopády v povodí Jizery a Lužické Nisy. Vyznačuje se též četnými tvary
zvětrávání a odnosu hornin a hojnými ložisky rašeliny. Nejvyšším vrchem této geomorfologické jednotky je
Černý vrch (1025 m), dalšími význačnými kótami jsou Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m), Zámky (1002
m), Pytlácké kameny (975 m), Zelený vrch (966 m), Olivetská hora (886 m), Brdo (876 m), Mariánská hora
(874 m), Poledník (864 m), Slovanka (820 m), Žulový vrch (743 m). PR Nová louka se nachází při západním
okraji této geomorfologické jednotky.
Rezervace je situována v pánvi Blatného potoka, který zároveň tvoří delší, severojižní osu
území. Reliéf je tedy rovinatý, s minimálními výškovými rozdíly. Nadmořská výška se pohybuje mezi 765 m při jižním okraji rezervace u Blatného rybníka a 780 m v severním výběžku
rezervace (dle výškopisu základní mapy 1:10 000).
Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (CHALOUPSKÝ
1988) výrazně porfyrická středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského masívu.
V jejím nadloží se nacházejí štěrkopískové náplavy Blatného potoka a jeho přítoků, většinu
území pak pokrývá rozsáhlé ložisko vrchovištní rašeliny. Dle palynologických rozborů se
jedná o jedno z nejhlubších a zároveň nejstarších rašelinišť v Jizerských horách: maximální
zjištěná mocnost rašeliny činí 4,6 m a v nejhlubších profilech je zastoupen celý statigrafický
sled holocénu, od preboreálu až po subatlantik (PUCHMAJEROVÁ 1936). Rašelina
v současnosti již na většině plochy nepřirůstá, většina ložiska je porostlá lesem, mechové patro je většinou vyvinuto jen s malou pokryvností. K vysýchání rašeliniště přispěla především
hustá síť odvodňovacích příkopů budovaná v průběhu 19. století, na což pak navázalo umělé
zalesnění dříve víceméně otevřených ploch.
DITTRICH (1933) na základě šetření z r. 1925 popisuje vrchoviště Nová louka následovně. Výměra bezlesí 27 ha
(tj. podstatně více než dnes), zemědělsky využívané bezlesí (louky) 5 ha, les 10 ha. Bezlesí bez odvodnění (?),
louka a les odvodněny „dobře“. Rostlinstvo na bezlesí: rašeliník, vřes, bezkolenec, ostřice chudokvětá, suchopýr
pochvatý, kleč V lese: smrk, vřes, ploník, třtina, metlička; na stelivové louce: smilka, mochna nátržník, bezkolenec, ostřice obecná, sítina niťovitá.
V přehledu československých rašelinišť (DOHNAL et al. 1965) je Nové louce věnována jen okrajová pozornost.
Vedle zjevných skutečností souvisejících s polohou lokality je uvedena plocha 42 ha (objem rašeliny nevyčíslen)
a maximální mocnost 460 cm, zjevně s odkazem na práci Puchmajerové.
2.1.2 Půdní poměry
V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, málo členitý reliéf
podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Na převážné části území jsou rozšířeny rašeliništní půdy vrchovištního typu.
V Půdní mapě ČR měřítka 1:50 000, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995) jsou v zájmovém
prostoru na základě interpretace lesních typologických map vylišeny následující jednotky:
rašeliništní půda vrchovištní na substrátu rašeliny vrchovištní, východně od Blatného potoka na substrátu kyselých intruziv – jedná se o hlavní půdní jednotku území zaujímající
Strana 6
staré a většinou již dosti vyschlé vrchoviště; ekvivalentní označení půdní jednotky dle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP; Němeček 2001) je organozem fibrická;
rezivá půda oglejená na substrátu kyselých intruziv – zamokřené půdy podél toku Blatného potoka, na místě částečně erodovaného vrchoviště; dle TKSP kryptopodzol pseudoglejový či glejový, pravděpodobně se zde ale jedná spíše o glej histický;
hnědá půda podzolovaná a rezivá půda, obojí na podloží kyselých intruziv; kontaktní jednotky které jsou rozšířeny v méně zamokřeném okolním terénu, již víceméně mimo území
rezervace; dle TKSP kambizem podzolová a kryptopodzol modální.
Organozemě v rezervaci se vyznačují různým stupněm zamokření a různou trofickou zásobeností. Typická vrchovištní rašelina se nachází v prostoru větších rašelinných luk a
v navazujících rašelinných smrčinách. Na zbývajících plochách má rašelina spíše přechodový
charakter (s přechody do organozemního gleje), v sušších polohách, zejména na jihu území je
pak v důsledku dřívějšího odvodnění rašelina již značně mineralizovaná (degradovaná). Půdy
jsou z nedávné doby výrazně ovlivněny acidifikací a dalšími projevy souvisejícími s kyselými
atmosférickými depozicemi. Vnos těchto látek antropogenního původu do přírodního prostředí probíhá s menší intenzitou dodnes a má vliv na chemismus půd, povrchových vod i vitalitu
vegetace.
Antropogenní půdy jsou v území zastoupeny v podobě náspu Zámecké cesty, která prochází
středem území ve směru JZ-SV.
2.1.3 Klimatologie
Podnebí oblasti má zřetelný suboceánský charakter, což souvisí s výrazně návětrným postavením Jizerských hor. Projevuje se to především vysokými srážkovými úhrny a relativní vyrovnaností jejich ročního chodu. Samotná Nová louka je pak držitelem jednoho evropského
rekordu: spadlo zde dosud zřejmě nejvíce srážek za 24 hodin (345 mm dne 29. 7. 1897).
K význačným rysům mezoklimatu rezervace přispívá mrazová pánevní poloha, spolu s dosti
velkými plochami bezlesí. V důsledku toho zde dochází ke zvýšenému tepelnému vyzařování
a ke stagnaci chladného vzduchu, což se projevuje ve výrazných teplotních minimech, která
zřejmě dosahují záporných hodnot i v letních měsících.
Dle starší klasifikace podnebí ČR (KONČEK in VESECKÝ et al. 1958) náleží zájmová lokalita
do chladné oblasti a mírně chladného okrsku (dle příslušné mapky leží při jeho okraji, na kontaktu s mírně teplou oblastí a okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým). QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny – CH 4, CH 6 a CH 7, z nich
na. Novou louku připadá nejteplejší z nich – CH7.
Tabulka 5: Roční chod teplot a srážek na stanici Nová louka (780 m) v letech 1901-1950
teploty (°C)
srážky (mm)
I
II
III
IV
V
-4,8
111
-4,0
96
-0,8
86
3,3
99
9,1
98
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
IV-IX
X-III
12,0 13,8 12,9
137 153 161
9,7
110
5,2
112
0,0
105
-3,3
105
4,4
1373
10,1
758
–
615
Zdroj: VESECKÝ et al. 1961
Strana 7
Tabulka 6: Průměrné datum nástupu a konce charakteristických denních průměrných teplot a
jejich trvání (1901-1950)
charakteristická teplota
0-5 °C
5-10 °C
10-15 °C
>15 °C
začátek
konec
21. 3.
24. 4.
25. 5.
–
15. 11.
16. 10.
12. 9.
–
trvání
240 dní
176 dní
111 dní
0 dní
stanice Bedřichov, Nová louka (780 m), VESECKÝ et al. (1961)
2.1.4 Hydrologie
Rezervace se nachází v blízkosti hlavního evropského rozvodí, celá je však odvodňována do
Jizery a následně přes Labe do Severního moře. Území spadá do dílčího povodí Blatného potoka, který protéká rezervací v přímé délce téměř 1,2 km. Tok má zachovalý přirozený charakter, v dolní části s náznaky meandrů a s ± vyschlými mrtvými rameny (meandry). Erozí
v mocném rašelinném ložisku se vytvořila úzká niva, která bývá při vyšších vodních stavech
pravidelně zaplavována. Místy se voda rozlévá ve větší šíři do okolního rovinatého terénu.
Periodickou stagnací povrchového vody a usazováním splavenin zřejmě vznikla i větší bezlesí
ve střední části území. Ta byla v minulosti částečně uměle rozšířena pro extenzivní zemědělské využití (louky), v nedávné době byla ale zčásti zalesněna a do značné míry tak spějí k zániku.
Zleva přibírá Blatný potok významnější přítok, který pramení v prostoru Vlčího kamene,
menší potok přitéká na JZ území z pravé strany. Těsně pod jižní hranicí rezervace se nachází
Blatný rybník, který byl založen již v r. 1780. Jeho hladina byla v minulosti větší než dnes a
zasahovala i do jižní části dnešní rezervace. To je přehledně znázorněno na mapě stabilního
katastru, kde nynější cesta do Kristiánova je vedena sice ve shodné trase jako nyní, ale po
dřevěném mostě. Příslušná část dřívější hladiny rybníka je dosud v katastru nemovitostí vedena jako parcela vodní plochy (č. 640/2) o výměře 0,14 ha. Později byl dlouhý most, který patrně přecházel jen přes mělkou litorální část nádrže, nahrazen zemním tělesem s krátkým
mostkem. Horní část rybníka dnes svůj původ ničím nepřipomíná. K tomuto stavu patrně přispěly vedle sedimentační činnosti i zemní práce.
Drobné plochy s nestálou vodní hladinou představují šlenky na některých rašelinných bezlesích. Větší rašelinná jezírka (blänky) se ovšem na Nové louce nevyskytují, což zřejmě souvisí
se značným stářím vrchoviště, které již dále nepřirůstá a postupně vysychá. Tento stav je do
značné míry důsledkem masivního odvodnění vrchoviště v 19. století. Neobvykle hustá síť
odvodňovacích příkopů (někdy v rozestupu pouhých 5-10 m) je v terénu dosud dobře patrná a
svoji funkci zřejmě plní dodnes. To se týká zejména sz. části rezervace (dnes psk 356
E4/2a/1), kde hluboké příkopy přispěly k vysušení velkého rašelinného bezlesí. Dnes jsou
příkopy erozně prohloubené a v jejich březích rostou poměrně vitální smrky. Tím prakticky
zaniklo jedno z největších vrchovištních bezlesí v Jizerských horách. Zanikla nebo byla významně zmenšena i další bezlesí
2.1.5 Botanické poměry
Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického
okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se
velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a
nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích
Strana 8
pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským
rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor
na západním okraji sudetského masívu.
Pro květenu širšího okolí Nové louky jsou charakteristické mj. následující druhy:
běžná lesní květena: Calamagrostis villosa (dom.), Vaccinium myrtillus (dom.), Avenella
flexuosa (dom.), Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella (lok.), Galium
saxatile, Homogyne alpina (lok.);
rašeliništní flóra (pro zájmové území nejtypičtější): Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris,
Pinus mugo, Trichophorum cespitosum, Vaccinium vitis-idaea, V. uliginosum;
na prameništích a přechodových rašelinách: Carex rostrata, C. nigra, C. echinata, C. canescens, Juncus filiformis, Viola palustris, v mezotrofnějších polohách: Cardamine amara, C. pratensis, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Cirsium palustre, Crepis paludosa, Epilobium obscurum, E. palustre, Myosotis nemorosa, Petasites
albus, Scirpus sylvaticus, Stellaria alsine;
na vlhkých i mezofilních loukách a ladech z nich vzniklých: Angelica sylvestris, Bistorta
major, Cardaminopsis halleri, Cirsium heterophyllum, Dactylorhiza fuchsii, Geranium
sylvaticum, Hypericum maculatum, Silene dioica, Trisetum flavescens a řada běžných lučních druhů;
sušší trávníky, zčásti i přirozeného původu: Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Campanula rotundifolia, Carex pilulifera, Danthonia decumbens, Deschampsia cespitosa, Euphrasia curta subsp. glabrescens, E. rostkoviana, E. stricta, Festuca rubra, Galium saxatile, Hieracium vulgatum, Luzula multiflora, Luzula sudetica, Nardus
stricta, Potentilla erecta;
další horské druhy: Blechnum spicant, Cicerbita alpina, Phegopteris connectilis, Ranunculus platanifolius, Senecio hercynicus, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp.
lobelianum;
Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů
z přehledu KUČERA & VÁŇA 2003.
Potenciální přirozená vegetace. Zájmové území se nachází v níže položené západní části
Jizerských hor, která již spadá do pásma horských bučin (6. smrkobukový lesní vegetační stupeň dle systému lesní typologie). To je zřejmé i z Geobotanické mapy ČSR (MIKYŠKA &
NEUHÄUSLOVÁ 1969), která širší území (včetně oblasti Nové louky) zařazuje do jednotky
květnatých bučin. Takové hodnocení je ovšem velmi nepřesné. Přílišnou generalizací mapy
nebyly zachyceny plošně významné výskyty rašelinných a podmáčených smrčin, což se týká
právě zájmového území. Také vymezení květnatých bučin je velmi diskutabilní a lze je
s pochybnostmi akceptovat jen jako rekonstrukční formaci (tj. hypotetickou vegetaci nedotčenou lidskými vlivy ani nepřímo); současné fragmenty bučin mají totiž ráz výrazně acidofilní.
Novější mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et a. 1998) je sice vyhotovena
v méně detailním měřítku, přesto ale již zachycuje enklávy rašelinných a podmáčených smrčin v této části hor. Ta pokrývá i celé území rezervace Nová louka. Okolní nezamokřené terény jsou pojaty do horských (smrkových) bučin as. Calamagrostio villosae-Fagetum.
Toto hodnocení je již realistické a koresponduje také s lesní typologickou mapou (viz též kap.
2.4). V rezervaci jsou rozšířeny pouze rašelinné a podmáčené polohy s potenciálně zcela převažujícím smrkem, v nivě Blatného potoka též s četnější jedlí. Teprve v přilehlém vyšším te-
Strana 9
rénním stupni, zasahujícím do nevymezeného ochranného pásma, jsou potenciálně rozšířeny
smrkové bučiny (s Calamagrostis villosa). Jejich nevelké fragmenty lze dosud pozorovat
např. na nedalekém Chorvatském pahorku či v okolí cesty mezi Blatným rybníkem a Kristiánovem. Součástí komplexu rašelinných a podmáčených smrčin jsou i rašelinná bezlesí se společenstvy svazu Sphagnion medii a Sphagno recurvi-Caricion canescentis, částečně též Oxycocco-Ericion.
Palynologické průzkumy. Rašeliniště Nová louka studovala v minulosti PUCHMAJEROVÁ (1936), která zde pro
potřeby pylových analýz odebrala celkem 7 rašelinných profilů. Podrobně popsán formou pylového diagramu je
ovšem pouze jeden (nejhlubší) profil, zatímco zbývající jsou jen stručně slovně komentovány. Všechny sledované profily jsou lokalizovány v jednoduché mapce, což je velmi výhodné pro interpretaci.
Profil č. 1 (hloubka 4,6 m) se nachází v jižní části vrchoviště, poblíž cesty mezi Novou loukou a Blatným rybníkem mimo otevřené bezlesí (autorka se zmiňuje o „parkovém lese“). Nejhlubší část profilu zahrnuje boreál a
zřejmě i subboreál, s až 90 % borovice, přibližně 10 % vrby a podobným podílem pylu břízy. Pylová křivka borovice vcelku plynule klesá k 20 % v hloubce pod 200 cm a na této hladině se drží až do svrchní části profilu.
Zde překvapivě stoupá na téměř 60 % (20 cm) a podobnou hodnotu má i v nejmladším vzorku. Bříza se drží do
280 cm na cca 10 %, výše však klesá na hodnoty 1-5 %, velmi záhy vyznívá i vrba. Líska začíná stoupat od 400
cm a ve 325 cm dosahuje maxima kolem 47 %. Poté zahajuje sestup a za 250 cm již padá pod 10 %. Smrk je
přítomen již ve 360 cm a jeho podíl roste v době maxima lísky. Poprvé kulminuje ve 240 cm na cca 40 %,
s velkými oscilacemi si udržuje vysokou úroveň i v mladší části profilu, kde ve 165 cm dosahuje 67 %,
v mladších vrstvách se pak pohybuje mezi 20 a 40 %. Druhy smíšených doubrav (z nich převažuje lípa) mají
maximum ve 270 cm na 16 %, dále se již pohybují kolem 5 %. Buk se nevysvětlitelně objevuje již ve 330 cm
(téměř 10 %), přibývat ale začíná až od 250 cm a od 220 cm (28 %) se pohybuje zhruba kolem 20 %. Maximum
42 % buk dosahuje ve 120 cm. Jedle je v pylovém spektru přítomna již od 230 cm a v celé zbývající části profilu
kolísá mezi 5 a 15 %.
PUCHMAJEROVÁ uvádí, že vrchoviště Nová louka je nejhlubší a zároveň nejstarší ze všech jizerskohorských rašelin. Také se zmiňuje o pravidelnosti vývoje, tj. rovnoměrném zastoupení všech časových údobí. Podobnou pravidelnost vykazují údajně i další analyzované profily. Ty však nejsou tak hluboké a nezahrnují všechny periody
jako profil I. Nejvíce se mu makro- i mikroskopicky podobá profil II a III, především ale profil V, který je druhý
nejhlubší (3,2 m). Všechny jmenované profily se nacházejí v jádrové části dnešní rezervace: profil II je lokalizován v severní části největšího bezlesí (N-15), hluboký profil V pak severně od Zámecké cesty na bezlesí N-3
profil III pak při levém břehu Blatného potoka v blízkosti bezlesí N-9. Zastoupení jednotlivých dřevin
v pylových křivkách je údajně u těchto profilů srovnatelné s profilem I, rozdíl je pouze v absenci nejstarších vrstev (preboreál a boreál).
Zbývající tři profily (IV, VI a VII) představují samostatnou skupinu. Zahrnují starou rozloženou rašelinu
s významnou anorganickou příměsí. Profily jsou 1,5-2 m hluboké. Již v hloubce 60 cm začíná dřevo, jehož podíl
směrem k minerálnímu podloží roste. V horní části profilu se jedná hlavně o dřevo olše, hlouběji o břízu.
V pylových diagramech je výrazně zastoupena jedle. Její maximum leží v hloubce 1-1,2 m a dosahuje 35-45 %.
Spolu s jedlí nastupuje i vyšší podíl buku nebo smrku. Profil IV se nachází na levém břehu Blatného potoka severně od Zámecké cesty, profily VI a VII byly odkryty v odlehlé severní části současné rezervace.
Z tohoto popisu (byť velmi neúplného) lze odvodit přibližný obraz vývoje rašeliniště Nová louka. Rašeliniště
vznikalo již v průběhu preboreálu, možná ještě na konci pleistocénu. Jeho nejstarší část se nachází jižně od Zámecké cesty a napravo od Blatného potoka; postupně vrchoviště rostlo dále na sever. Ve vývoji se střídaly lesní i
nelesní fáze, část plochy ale zůstala zřejmě trvale bezlesá. (Podobně jako v jiných starých analýzách i zde žel
chybí údaj o tom, jak velkou část celého pylového spektra tvořil pyl dřevin.) Rašeliniště se ve vlhkých periodách
vždy rozšiřovalo, největšího plošného rozsahu zřejmě dosáhlo až v subatlantiku (je ovšem možné, že z těchto
okrajových partií byla rašelina v sušších periodách oderodována).
Pokud jde o složení lesních porostů na rašeliništi a v jeho blízkém okolí, uplatňuje se zde obvyklé schéma: preboreálu a staršímu boreálu dominuje borovice (kleč) s doprovodnou břízou a vrbou. Postupně se objevuje líska a
s jejím rozmachem nastává rychlý ústup borovice. Během atlantiku se začíná šířit smrk, zpočátku ještě doprovázený hojnější lípou. V mladším atlantiku se smrk stává zřetelnou dominantou porostů, často v doprovodu olše (ta
mohla lokálně i převažovat, což ovšem nelze z pylových křivek odvodit). V atlantiku se rovněž objevuje buk a o
něco později jedle. Za subboreálu a staršího subatlantiku v okolních lesích zřejmě převládá buk, zatímco jedle
obsazuje polohy dnešních podmáčených smrčin. Smrk je jako dominanta zastoupen jen na rašelinné půdě,
v podmáčených polohách mu již významně konkuruje jedle. Vysoký podíl borovice v subrecentních vrstvách
ukazuje na možné rozšíření kleče, v každém případě však konstantní zastoupení pylu borovice na hladině 10-20
% dává tušit, že kleč byla na tomto rašeliništi trvale zastoupena v nezanedbatelném množství. Pylový rozbor
Strana 10
nám bohužel neposkytuje informace o tom, v jaké míře byly rozšířeny dřeviny s nízkou pylovou produkcí, jako
je jeřáb či javor klen.
Botanická prozkoumanost území. Prvním z autorů, který se Nové louce blíže věnoval, je zřejmě
PUCHMAJEROVÁ (1936). Ta zde prováděla paleobotanické průzkumy na celkem sedmi rašelinných profilech,
z nichž ovšem dostatečně zdokumentován (grafem) je pouze jeden – viz text výše. Pokud se týče botanického
popisu lokality, omezuje se autorka na obecnou charakteristiku vegetačních formací více rašelinišť najednou,
takže její práce v tomto smyslu o Nové louce žádné konkrétnější informace nepřináší.
Víceméně topografický popis louky podává NEVRLÝ (1962). Rozlišil zde celkem 6 samostatných luk, jejichž
lokalizace ovšem není zcela jednoznačná a také popis se příliš nekryje ze současným jejich stavem. Z rostlinných
druhů zmiňuje výskyt kleče a rosnatky, na severu území pak „břízu pýřitou“ (sám jsem ji zde neviděl).
Podrobný přírodovědný průzkum PR Nová louka provedl v rámci rigorózní práce HYSEK (1970). Území vyhodnotil nejen z hlediska botanických disciplín, ale i z hlediska neživé přírody a fauny. Botanickou část práce tvoří
seznam celkem 59 taxonů vyšších rostlin a 9 druhů mechorostů a lišejníků. Poměrně důkladně se autor věnoval i
fytocenologické problematice. V území rozlišuje následující společenstva (nomenklatura byla ponechána
v původní podobě): 1. Trichophoretum austriaci, 2. Sphagneto-Eriophoretum vaginati, 3. Vaccinio uliginosiPinetum mughi, 4. Polytricho communis-Molinietum coeruleae, 5. Molinietum coeruleae, 6. Nardetum agrostidetosum, 7. Anthoxantho-Agrostidetum tenuis, 8. Sphagneto-Caricetum pauciflorae, 9. Lesní společenstva
(Sphagno-Piceetum, Bazzanio-Piceetum, Piceetum excelsae), 10. Kulturní bezlesí v okolí zámečku (neklasifikováno). Pozn.: společenstva č. 5 a 7 jsou z Nové louky uváděna omylem.
Hysek na území PR Nová louka rozlišil celkem 10 bezlesí, popřípadě skupin drobných rašelinných luk, které
zobrazil v mapové příloze. V mapce je vyznačeno i rozložení výše uvedených cenóz, v dalších mapkách jsou
zachyceny výskyty vybraných rostlinných druhů. Cennou součástí práce je (i přes dílčí, ovšem vysledovatelné
chyby v determinaci) celkem 70 fytocenologických snímků. Je třeba uvést, že Hyskova práce zachycuje stav
území v podobě, která je dnes již minulostí. Rozsah bezlesí se od té doby významně zmenšil (byť se částečně
jednalo o bezlesí druhotná či o řídkolesy), biotopy značně zdegradovaly. Práce je tak důležitým dokumentem o
dřívějším stavu území, byť v té době již zásadně poznamenaném dřívější lidskou činností (masivní odvodnění
rašelin, luční hospodaření).
Floristikou Jizerských hor, včetně Nové louky se zabýval PLOCEK (1974). Ve své pozdější práci (PLOCEK 1982:
20) uvádí pro lokalitu výskyt následujících význačných druhů: Carex pauciflora, Trichophorum cespitosum, Andromeda polifolia, Empetrum nigrum s. l., Pinus mugo.
Fytocenologické zhodnocení rašelinišť Jizerských hor zpracovala HOUŠKOVÁ (1981). Na Nové louce zapsala
celkem šest fytocenologických snímků, v závěru práce uvádí i výčet významnějších rostlinných druhů: Andromeda polifolia, Equisetum fluviatile, Juncus filiformis, Luzula pilosa, L. sudetica, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, z mechorostů zmiňuje druhy Cephalozia bicuspidata, Polytrichum
commune, P. formosum, Sphagnum girgensohnii, S. recurvum, S. gracile, S. strictum (?).
Na tuto práci navazuje autorka pozdějším botanickým inventarizačním průzkumem (HOUŠKOVÁ 1988). Ve floristické části je uveden přehled celkem 38 druhů mechorostů a cévnatých rostlin. Ten je značně neúplný a postrádá jakýkoliv komentář k uváděným taxonům. Zejména překvapuje, že autorka přehlédla (stejně jako ve své
předchozí práci) výskyt Trichophorum cespitosum, který zde zaznamenali HYSEK, PLOCEK a MELINGEROVÁ.
Suchopýrek přitom na lokalitě roste na rozsáhlých plochách a jeho výskyt je zde již vzhledem k nadmořské výšce mimořádný. Hodnotnější část práce představuje 8 fytocenologických snímků, které byly zapsány nově, tj. nejde o starší převzaté snímky z r. 1979, kdy autorka sbírala materiál pro svoji diplomovou práci.
V syntaxonomickém přehledu uvádí HOUŠKOVÁ tato zjištěná rostlinná společenstva: Junco filiformisSphagnetum recurvi, Caricetum goodenowii (mylné zařazení), Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Pino mugo-Sphagnetum, Calamagrostio villosae-Piceetum, Sphagno-Piceetum.
Nejnověji se Novou loukou zabývala v rámci diplomové práce MELINGEROVÁ (1997). Území pracovně rozdělila
na 6 částí se srovnatelnými stanovištními podmínkami: A) oligotrofní rašeliniště, B) rašelinné smrčiny
s odumřelými porosty, C) rašelinné louky zarůstající lesem, D) smrčiny v doprovodu Blatného potoka, E) bezkolencové louky při Zámecké cestě, F) prameništní rašelinné louky při okrajích vrchovišť.
Dále pak vyčlenila jako samostatné, druhotné biotopy paseky v jižní části rezervace a lemy Zámecké cesty. Na
těchto plochách provedla autorka fytocenologické snímkování – celkem jde o 19 snímků. V syntaxonomickém
přehledu uvádí MELINGEROVÁ (l. c.) osm typů společenstev na úrovni asociací: Junco filiformis-Sphagnetum
recurvi, Polytricho communis-Molinietum coeruleae, Carici rostratae-Sphagnetum apiculati,Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Pino mugo-Sphagnetum, Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi, Calamagrostio villosaePiceetum, Sphagno-Piceetum.
Strana 11
Floristickou část práce tvoří seznam celkem 100 druhů rostlin, z toho 85 druhů cévnatých rostlin a 15 druhů mechorostů. U každého taxonu je uveden jeho výskyt v dílčích lokalitách A-F, zvlášť označeny jsou druhy rozšířené pouze při cestní síti. Vzácnější rostliny jsou opatřeny stručným komentářem (ve výčtu chybí Trichophorum
cespitosum). Z přehledu literatury i z textu je zřejmé, že autorka neznala dřívější podrobnou HYSKOVU studii o
Nové louce. Chybí tak žádoucí srovnání stavu vegetace ve zhruba čtvrtstoletém odstupu.
Autor tohoto textu prováděl botanická šetření při zpracování plánu péče o PR Nová louka v r.
2001 a 2011. Nejednalo se ovšem o standardní botanickou inventarizaci, nýbrž o účelový průzkum pro potřeby plánu péče. Ve stručnosti byla zdokumentována květena, vegetace je slovně
popsána v rámci dílčích ploch korespondujících s porostními skupinami či jejich částmi. Samostatně byla v r. 2001 zdokumentována přirozená bezlesí, která byla zaměřena pomocí turistického přijímače signálu GPS. Bylo rozlišeno celkem 18 bezlesí různé velikosti, včetně ploch
částečně antropicky podmíněných. Blíže viz další text a přílohy S1 až S4.
Floristické poměry
Nová louka náleží k floristicky nejlépe prozkoumaným rezervacím v Jizerských horách. Květena území byla systematicky sledována v rámci pěti dílčích průzkumů. Nejstarší je průzkum
A. HYSKA z r. 1969. Floristická část diplomové práce jmenovaného autora obsahuje výčet 59
druhů cévnatých rostlin. Další průzkum provedla o téměř 20 let později HOUŠKOVÁ (1988),
která z Nové louky uvádí 30 druhů rostlin. Je zřejmé, že floristické problematice věnovala tato autorka menší pozornost než další autoři. Značně důkladnější je průzkum MELINGEROVÉ
(1996), která z území rezervace uvádí již 85 druhů cévnatých rostlin.
Autor tohoto textu při orientačním šetření prováděném v rámci přípravy plánu péče zaznamenal v r. 2001 celkem 109 druhů, při podobném průzkumu o deset let později (VIŠŇÁK 2011
hoc loco) 105 druhů cévnatých rostlin, celkem bylo v obou těchto průzkumech zapsáno 130
druhů, oproti průzkumům dalších autorů se nepodařilo potvrdit výskyt 21 druhu. Celkově tak
bylo z území PR Nová louka dosud uváděno cca 150 druhů cévnatých rostlin.
Velká část zaznamenaných druhů je vázána na druhotné biotopy lesních cest (zejména Zámecké cesty), kde přitom průzkum nebyl vyčerpávající, takže zde lze očekávat další druhy.
Převažující rašelinné biotopy, které jsou předmětem ochrany území, jsou naproti tomu druhově velmi chudé. Rozmanitost květeny zvyšují též okrajově zahrnuté polopřirozené louky a
maloplošně zastoupená mezotrofní prameniště. Z hlediska rašelinné květeny je příznačná absence Carex limosa a Scheuchzeria palustris, ale překvapivě i Lycopodium annotinum (tento
druh z území není uveden ani v jednom z pěti floristických seznamu), nápadné je i sporadické
rozšíření Eriophorum angustifolium. Zvláštností je pospolitý výskyt rákosu (Phragmites australis) na menším rašelinném bezlesí v severní části území. Tento dosti neobvyklý výskyt
ukazující na místní příznivější trofické podmínky, byl zaznamenán již při revizi rezervace
pracovníky státní ochrany přírody v r. 1973.
Významnější květena je shrnuta do připojené tabulky. Jedná se o celkem 14 druhů zařazených
do červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001). V jednom případě (Andromeda polifolia) jde o
druh z kategorie C2 (taxony silně ohrožené), v osmi případech o druhy z kategorie C3 (taxony
ohrožené) a v pěti případech o druhy z nejnižší kategorie ohrožení C4b (vzácnější taxony vyžadující pozornost). Čtyři z těchto druhů jsou zařazeny mezi druhy zákonem zvláště chráněné:
Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) a Empetrum nigrum (šicha černá) jsou vedeny
jako druhy silně ohrožené, Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá) a Oxycoccus palustris
(klikva bahenní) jako druhy ohrožené. (V případě Empetrum nigrum se ovšem jedná o chybu
ve vyhlášce – záměnu za vzácnější Empetrum hermaphroditum. Reálné ohrožení přesněji vyjadřují kategorie červeného seznamu.)
Strana 12
Tabulka 7: Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin
vědecké jméno
Andromeda polifolia
Carex pauciflora
Drosera rotundifolia
Epilobium obscurum
Hieracium aurantiacum
Luzula sudetica
Oxycoccus palustris
Pinus rotundata(cult.)
Trichophorum cespitosum
Betula carpatica
Blechnum spicant
Carex flava
Empetrum nigrum
Epilobium palustre
české jméno
kyhanka sivolistá
ostřice chudokvětá
rosnatka okrouhlolistá
vrbovka tmavá
jestřábník oranžový
bika sudetská
klikva bahenní
borovice blatka
suchopýrek trsnatý
bříza karpatská
žebrovice různolistá
ostřice rusá
šicha černá
vrbovka bahenní
1969 1988 1996 2001 2011
x
x
x
x
1-2
x
.
x
x
2
x
x
x
x
2
.
.
.
x
2
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
x
x
x
2-3
.
.
x
x
.
x
.
x
x
2
.
.
x
x
1
x
.
x
.
1
.
.
.
.
1
x
x
x
x
1-2
.
.
x
x
2
čs
C2
C3
C3
C3
C3
C3
C3
C3
C3
C4
C4
C4
C4
C4
zch
§3
§2
§3
§2
V ys v ět li v k y:
1969 – HYSEK (1969); 1988 – HOUŠKOVÁ (1988); 1996 – MELINGEROVÁ (1996); 2001 – VIŠŇÁK (2001); 2011 –
orientační floristický průzkum při terénním šetření pro tento plán péče (VIŠŇÁK hoc loco); výskyt taxonu zachycen symbolem „x“, v případě posledního průzkumu z r. 2011 uvedena orientační četnost taxonu v území vyjádřená trojčlennou stupnicí: 1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující
jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3;
čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 – druh silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
Aktuální vegetace
Vegetační pokryv rezervace tvoří převážně smrkový les, značnou rozlohu (cca 7,5 ha) ale zaujímají i víceméně přirozená rašelinná bezlesí.
Les y jsou charakteru rašelinných, v menší míře též podmáčených smrčin. Jedná se o porosty
různého věku, s různým stupněm hospodářského ovlivnění. Na vrchovištích je porost přirozeně nízkého, místy i výrazně zakrslého vzrůstu, volně i hustěji zapojený, pocházející převážně
z přirozené obnovy. Vitalita porostů je významně ovlivněna dřívějším odvodněním: řada současných rašelinných smrčin vznikla na plochách dřívějších vrchovištních bezlesí či jen rozvolněných zakrslých porostů. Starší porosty jsou obvykle dosti proschlé, s častými soušemi,
roztroušeně se objevují čerstvé kůrovcové smrky i celé jejich skupinky („kůrovcová oka“),
které jsou jen místy těženy a sanovány. Celkově je možné říci, že hynutí smrku je v posledních letech dosti výrazné, přirozená obnova je však spíše slabší a z nedávné minulosti doplňovaná obnovou umělou, ovšem s vysokým podílem nezdarů.
Nejhodnotnější jsou smrčiny v podmáčené sníženině kolem Blatného potoka. Zde je ještě ve
zbytcích zachována stará horní etáž, s pěkně rostlými, hustě zavětvenými smrky zjevně původního genofondu; v troficky příznivé přípotoční poloze dosahují výšky přes 30 m. I tyto
staré smrky jsou ale postupně napadány lýkožroutem a vyvraceny větrem – velký počet vývratů je zejména při východním okraji velkého bezlesí 449 E102. Souvisleji vyvinuta je tak
nižší etáž středního věku, která ovšem není stejnověká. Místy je souvisleji vytvořena dolní
etáž smrkového zmlazení. V okolí Zámecké cesty jsou zachovány zbytky parkového lesa. Víceméně solitérní smrky zde rostly v poměrně rozsáhlé zrašelinělé světlině, kdysi zčásti užívané jako stelivová louka. V současnosti je tato krajinářsky hodnotná formace již silně narušena
Strana 13
v důsledku úhynu řady vysokých smrků a především z důvodu nedávného zalesnění smrkem a
místně nepůvodní klečí. Velká část „parkového lesa“ tak již dnes pozbyla svůj přirozený charakter a mění se v mlazinu se smrkovými výstavky. Mladé porosty s hojnou vysazenou klečí
jsou dnes pro okolí Zámecké cesty charakteristické. Také v jihovýchodní části rezervace nacházíme mlaziny smrku s místy hojnou až převažující nepůvodní klečí. Zde se ovšem jedná o
porosty na místě dřívějšího lesa, nikoliv bezlesí. Mladé porosty zvolna postupují na sever
v důsledku postupného rozpadu porostní stěny staré rašelinné smrčiny (nahodilé těžby). Nedávno byla odtěžena část podobné staré smrčiny v ochranném pásmu (v tomto případě se jednalo o těžbu úmyslnou). Celkem zaujímají mladé porosty (etáž 1 a 2) v rezervaci 8,6 ha, do
této výměry jsou ovšem zahrnuty i zbytky méně vyhraněných rašelinných bezlesí. Tyto mladé
porosty pocházejí z velké části z umělé obnovy, což zcela platí o kleči a do značné míry i o
smrku ztepilém. V 90. letech byla ve větší míře sázena i bříza karpatská, která však neodolala
tlaku zvěře. Podobně skončily i méně početné výsadby jeřábu ptačího. Jen ojediněle byl
v rezervaci v minulosti vysazen smrk pichlavý.
Z fytocenologického hlediska smrčiny v PR Nová louka vesměs odpovídají asociaci SphagnoPiceetum. Jako dominanty se uplatňují Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, zatímco Eriophorum vaginatum vystupuje s nižší frekvencí a pokryvností. Na rozdíl od rašelinných smrčin v centrální a východní části hor je zde jen malé zastoupení brusinky a vřesu. Pozoruhodná
je úplná absence Lycopodium annotinum, dosti zřídka se ve smrčinách vyskytuje Oxycoccus
palustris, jako druh přežívající z dřívějších bezlesí. Celkově je patrný degradační vývoj rašeliniště, který se projevuje i v nepříliš rozvinutém mechovém patře.
Bezlesí dnes zaujímají zhruba třetinu území rezervace, z velké části jde ovšem o bezlesí nezřetelně ohraničená, s řídkým porostem nízkým smrků či s výsadbami smrku a kleče
z nedávné doby. Největší bezlesí se nachází východně od loveckého zámečku (Šámalovy chaty). Je zhruba okrouhlého tvaru, o výměře cca 2,7 ha a zaujímá mírný stupňovitý svah
s převážně severní orientací. Dřeviny zde takřka chybí, pouze řídce se vyskytují nízké proschlé smrčky a dosti početná vysazená kleč, která ovšem příliš neprospívá. Při západní straně
se nachází souvislý pruh vysoké kleče, která je zde s velkou pravděpodobností původní; oproti minulosti je porost kleče zmenšen v důsledku expanze smrku z vnější strany vrchoviště.
Vegetace je typicky vrchovištního typu, v horní části s dominantním Trichophorum cespitosum a obecně s hojnou až převažující Molinia caerulea, podružně s Eriophorum vaginatum a
v nižší části též s hojnou Carex pauciflora. Šlenky jsou významněji vyvinuty pouze ve vlhčí dolní části, hlubší jezírka se stálou hladinou ovšem chybí. Mechové patro tu má oproti
zbytku bezlesí dosti vysokou pokryvnost, podílí se na něm mj. S. fallax, S. tenellum, S. cuspidatum, S. magellanicum. V bylinném patře převládá Eriophorum vaginatum, hojná je Carex
pauciflora, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, roztroušeně roste Andromeda polifolia.
Druhé rozsáhlé bezlesí leží na protilehlé straně Zámecké cesty. Je jen o něco menších rozměrů, nepravidelného protáhlého tvaru, ve střední části (laggové sedélko) zúžené, v severní části
dosti svažité, s jižní orientací. V minulosti bylo odvodněno velkým počtem paralelních příkopů, v současnosti již více jak metr zahloubených pod úroveň terénu. Podél příkopů a zčásti i
v mezilehlých plochách se rozšířil smrk (mohl zde být i vysazen), v nedávné době přibyly výsadby kleče. Vegetace je značně degradovaná, šlenky většinou nejsou vyvinuty, v bylinném
patře výrazně převažuje Molinia caerulea, řídce roste Eriophorum vaginatum, na jihu též Trichophorum cespitosum, místy Carex pauciflora. Hodnotnější je střední část v laggu s bohatě
vyvinutým mechovým patrem (hojně Sphagnum cuspidatum), zachovalejší charakter má severní okraj louky. Další dvě bezlesí vrchovištního typu jsou již skromnějších rozměrů: jedno
z nich (s označením N5) se nachází severní části rezervace, druhé (N14) v její jihozápadní
části. Dominantou je opět Molinia caerulea, místy je hojné Eriophorum vaginatum, méně Carex pauciflora, na N5 též Carex rostrata, na N14 se naproti tomu podružně vyskytuje Trichophorum cespitosum, Andromeda polifolia a Empetrum nigrum. Bezlesí odlišné charakteru se
Strana 14
nacházejí při obou březích Blatného potoka a po obou stranách Zámecké cesty. Nejedná se o
typicky vrchovištní polohy, nýbrž o periodicky přeplavované zrašelinělé sníženiny. Bezlesí
jsou členitého tvaru, nezřetelně ohraničená, s roztroušeným porostem smrků, z velké části i
s mezernatými mlazinami z umělého zalesnění z nedávné minulosti. V bylinném patře převládá Molinia caerulea, místy Carex rostrata, Juncus filiformis, často i Calamagrostis villosa,
dále Carex nigra, v sušších partiích i Nardus stricta aj., v mechovém patře dominuje Sphagnum fallax, S. riparium a Polytrichum commune.
Posledním významnějším typem bezlesí v území je polopřirozená rašelinná louka při západním okraji rezervace. Jedná se o ostřicovou louku z okruhu as. Caricetum goodenowii,
s menším podílem luční druhů.
Lišejníky Nové louky zpracovala KOCOURKOVÁ (2001). Zájmové území hodnotí následovně:
„Rašeliniště s otevřenou centrální částí a okolními zbytky smrčiny se silnými polomy je protkané sítí potoků. Velmi vlhké mikroklima a zaplavení půdy vodou po část roku umožňuje
výskyt především efemérním druhům. Na borce smrků se v současnosti vyskytují zbytky původní diverzity lišejníků, přežívající většinou ve velmi poškozeném stavu. Na rozdíl od epifytů na listnáčích je na nich projev symptomů znečištění podstatně výraznější. Přesto zde byly
nalezeny mnohé druhy, které prozatím nebyly na smrkách zjištěny v jiné oblasti Jizerských
hor jako např. Lecanora symmicta, Hypocenomyce caradocensis. Z pozoruhodných druhů zde
byla nalezena např. Absconditella sphagnorum, Thelocarpon epibolum, Cladonia glauca, C.
sulphurina, Cladonia norvegica, Merismatium heterophractum, Merismatium nigritellum,
Placynthiella oligotropha a Psilolechia clavulifera. V rezervaci bylo zjištěno 35 druhů.“
Úplný výčet autorkou uváděných druhů (pouze recentní nálezy, historické údaje nepřebírány):
+ Absconditella sphagnorum, +* Arthrorhapsis grisea, Baeomyces rufus, Bryoria fuscescens (na klenech při zámecké cestě), Cladonia cenotea, Cladonia cryptochlorophaea, Cladonia digitata, Cladonia glauca, +Cladonia
norvegica, Cladonia polydactyla, +Cladonia sulphurina, +Fellhanera subtilis, +Hypocenomyce caradocensis,
Hypocenomyce scalaris, Hypogymnia farinacea (na jeřábech u zámečku), Hypogymnia physodes, Hypogymnia
tubulosa (na jeřábech u zámečku), Imshaugia aleurites, Lecanora conizaeoides, +Lecanora expallens,
+Lecanora pulicaris (na klenu u zámečku), Lecanora symmicta, Lecidea pullata, +*Merismatium heterophractum, +*Merismatium nigritellum, +Micarea denigrata, Parmelia saxatilis (na jeřábu u zámečku), Parmeliopsis ambigua, Peltigera polydactylon, Physcia tenella (na klenech u zámečku), Placynthiella icmalea,
+Placynthiella oligotropha, Platismatia glauca, Porpidia crustulata, Pseudevernia furfuracea, +Psilolechia clavulifera, +Sarea difformis, +Thelocarpon epibolum, Trapelia coarcata, Trapeliopsis granulosa, Tuckermannopsis chlorophylla (na klenu u zámečku), Usnea filipendula (na klenu u zámečku), +*Vouauxiomyces sanessonii (na klenu u zámečku), Xanthoria candelaria (na klenu u zámečku),
+ druh nový pro Jizerské hory (většinou druhy dříve přehlížené nebo nerozeznávané)
* lichenikolní houba
Mechorosty PR Nová louka nebyly zřejmě předmětem soustavnějšího průzkumu. Bryologický průzkum blízké PR Klikvová louka (a dalších jizerskohorských rašelinišť v širším okolí)
uskutečnil VÁŇA (2006), Nové louce se však z neznámých důvodů nevěnoval. To je nepochybně velká škoda, neboť se jedná o nejvýznamnější rašeliništní komplex v západní části
hor, byť do značné míry degradovaný – to platí žel i o mechovém patře.
Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2: Floristický přehled
Strana 15
2.1.6 Zoologie
Významný biotop rašelinišť a podmáčených smrčin s cennými společenstvy bezobratlých živočichů i obratlovců. Výskyt reliktních a ohrožených druhů, vázaných na vrchoviště a horské
klimaxové smrčiny. Z území existuje řada recentních zoologických údajů. Systematicky byli
studováni pavouci (41 druhů; KŮRKA 1999), motýli (217 druhů; KRAMPL & MAREK 1999,
2005), chrostíci (28 druhů; CHVOJKA 2008), kobylky a saranče (5 druhů; VLK, HOLUŠA &
KOČÁREK 2008), řada čeledí dvoukřídlých (VONIČKA & PREISLER [eds] 2008, 2009) a širopasí
blanokřídlí (MACEK 2009). Dva druhy mer (Psylloidea) uvádí z území PR LAUTERER (2001).
V okolí Blatného rybníka, tedy v těsné blízkosti rezervace, byl proveden průzkum vážek
(WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007).
Fauna obratlovců nebyla na území rezervace systematicky zpracována. Jednotlivé údaje o výskytu významných druhů (viz tabulka) zde byly zjištěny v rámci nahodilých exkurzí a jsou
zaznamenány v databázi přírodovědného oddělení Severočeského muzea v Liberci (M. Pudil).
Za zmínku stojí výskyt sivena amerického (Salvelinus fontinalis), který byl vysazen do Blatného potoka namísto již vyhynulého pstruha potočního (Salmo trutta). V dávnější minulosti
byla provozována přímo na Nové louce (u zámečku) líheň pstruhů. K úhynu pstruhů došlo
vlivem vzrůstající kyselosti povrchových vod, což lze přičíst odvodňování rašelin a holosečné
těžbě lesa. Pstruh byl do vodotečí opakovaně vysazován, ale s nevalným úspěchem. Proto byl
do některých potoků a vodních nádrží (Černá Nisa, Blatný rybník) vysazen odolnější siven
americký.
Pavouci – Araneae (KŮRKA 1999; A. Kůrka, nepubl.).
Dosud bylo na území PR Nová louka zjištěno 41 druhů pavouků. Ekologicky významných je
pět většinou psychrofilních druhů preferujících původní stanoviště (Arctosa alpigena lamperti, Heliophanus dampfi, Lepthyphantes mughi, Lepthyphantes obscurus a Pardosa sphagnicola) z nichž dva (Arctosa alpigena lamperti a Pardosa sphagnicola) jsou tyrfobiontní. Celkový
přehled zjištěných druhů je uveden v příloze Zoologické poznámky.
Kobylky a saranče – Ensifera, Caelifera (VLK et al. 2008)
Ensifera: Merioptera brachyptera (Linnaeus)
Caelifera: Chorthippus albomarginatus (De Geer) – nově potvrzený výskyt po 58 letech,
Chorthippus paralellus (Zetterstedt), Chorthippus biguttulus biguttulus (Linnaeus), Myrmeleotettix maculatus (Thunberg) – v Jizerských horách nově potvrzený druh po 84 letech)
Chrostíci – Trichoptera (CHVOJKA 2008)
Rhyacophilidae: Rhyacophila fasciata Hagen, R. nubila (Zetterstedt), R. obliterata McLachlan, R. polonica McLachlan
Philopotamidae: Philopotamus ludificatus McLachlan
Polycentropodidae: Cyrnus trimaculatus (Curtis), Polycentropus flavomaculatus (Pictet),
Plectrocnemia conspersa (Curtis)
Psychomyiidae: Tinodes waeneri (Linnaeus)
Phryganeidae: Oligotricha striata (Linnaeus)
Goeridae: Silo pallipes (Fabricius)
Strana 16
Limnephilidae: Apatania fimbriata (Pictet), Drusus annulatus (Stephens), D. discolor (Rambur), Grammotaulius nigropunctattus (Retzius), Limnephilus affinis Curtis, L. centralis Curtis, L. coenosus Curtis, L. decipiens (Kolenati), L. extricatus McLachlan, L. griseus (Linnaeus), L. rhombicus (Linnaeus), Rhadicoleptus alpestris (Kolenati), Chaetopterygopsis maclachlani Stein, Allogamus uncatus (Brauer), Halesus radiatus (Curtis), Melampophylax nepos
(McLachlan), Potamophylax cingulatus cingulatus (Stephens)
Motýli – Lepidoptera (KRAMPL & MAREK 1999, MAREK & KRAMPL 2005)
Fauna motýlů vlastního rašeliniště je ve srovnání s rašeliništními biotopy v centrální a východní části Jizerských hor (Na Čihadle, Klečová louka, Rašeliniště Jizerky, Rašeliniště Jizery) zřetelně chudší, i když se zde vyskytují některé typické stenotopní druhy. Naproti tomu
podstatně bohatší faunu motýlů nalezneme na louce na levém břehu Blatného potoka pod výpustí Blatného rybníka. Rovněž okolní smrčiny s bohatým podrostem borůvky se vyznačují
poměrně širokým spektrem druhů vázaných jak na jehličnany, tak na rostliny v podrostu
(zvláště Vaccinium myrtillus, Senecio nemorensis aj.). Tak vytváří tato lokalita jakési refugium v této části Jizerských hor, kde jinak převažují spíše zapojené smrkové lesy jen s chudším
nebo velmi chudým podrostem a tudíž i s poměrně chudou faunou, reprezentovanou převážně
zástupci kulturních smrčin.
V průběhu výzkumu v letech 1998–2004 zde bylo zjištěno 217 druhů motýlů patřících do 30
čeledí, z toho přímo na rašeliništi bylo nalezeno pouze 27 druhů ze 13 čeledí. Setkáváme se
zde s některými zástupci lepidopter (především tzv. drobných motýlů) úzce vázaných na typická rostlinná společenstva vrchovišť, ale i s dalšími druhy, typickými pro společenstva, která na vrchoviště bezprostředně navazují. Tak např. mezi typické tyrfobionty můžeme řadit
klínovníčka Glyphipterix haworthana a trávníčka Elachista albidella, jejichž housenky žijí na
suchopýru, u E. albidella též na skřípině a ostřicích. Na Nové louce byl ojediněle zjištěn i
vzácný, převážně na rašeliniště vázaný obaleč Olethreutes schulzianus.
Na vlhkých loukách v okolí Blatného potoka se vyskytuje ohniváček Lycaena hippothoe, píďalka Perizoma albulatum, můra Chortodes minima, přástevník Diacrisia sannio a travařík
Catoptria margaritella. Na druhy bohatší jsou podmáčené i sušší lesy s bohatým podrostem
borůvek, z těchto druhů je možné jmenovat např. Coleophora vacciniella, Apotomis sauciana,
Olethreutes bipunctanus, Rhopobota ustomaculana, R. myrtillana, Ancylis myrtillana, Entephria caesiata, Eulithis populata, Hydriomena furcata, Chiasmia brunneata, Hypena crassalis, Hyppa rectilinea, Papestra biren a je-li přítomen i vřes, objevuje se také Pleurota bicostella, Pyla fusca, Scopula ternata.
Mozaiku ostatních biotopů na Nové louce obývá i řada dalších montánních a submontánních
druhů, např. na smrk vázané molovky Argyresthia bergiella, A. glabratella, obaleč Zeiraphera griseana, píďalky Peribatodes secundarius, Chiasmia signaria, na jeřáb vázaná předivka
Swammerdamia compunctella a píďalka Venusia cambrica, na vrbách žijící píďalka Chloroclysta miata, v porostech starčků pernatušky Platyptilia nemoralis a Hellinsia osteodactyla,
na silenkách Perizoma affinitatum, na travách můra Apamea rubrirena, v porostech mechů
zavíječ Eudonia murana.
K nejvýznamnějším nálezům v rámci celých Jizerských hor patří obaleči vázaní na jehličnany,
Cydia indivisa a Pammene ochsenheimeriana, pozoruhodné je i zjištění píďalky Perizoma obsoletarium v roce 2004. V roce 1906 byl na Nové louce pozorován i ojedinělý výskyt žluťáska borůvkového (Colias palaeno) (SOFFNER 1924).
Celkem 47 druhů je autory zařazeno mezi významné: Glyphipterix haworthana, Elachista albidella, Coleophora glaucicolella, Aphelia paleana, Olethreutes schulzianus, Apamea rubrirena, Adela ochsenheimerella, Swammerdamia compunctella, Paraswammerdamia lutarea,
Argyresthia bergiella, Denisia similella, Elachista bifasciella, Elachista humilis, Elachista
Strana 17
subalbidella, Coleophora vacciniella, Coleophora striatipennella, Mompha raschkiella, Cnephasia stephensiana, Cnephasia asseclana, Aphelia unitana, Apotomis sauciana, Olethreutes
bipunctanus, Rhopobota ustomaculana, Eucosma cana, Cydia indivisa, Pammene ochsenheimeriana, Dichrorampha gueneeana, Platyptilia nemoralis, Hellinsia osteodactyla, Dioryctria
schuetzeella, Eudonia murana, Eudonia truncicolella, Catoptria permutatella, Chloroclysta
miata, Epirrita autumnata, Perizoma affinitatum, Perizoma didymatum, Perizoma obsoletarium, Venusia cambrica, Nothocasis sertata, Hypena crassalis, Plusia putnami, Hyppa rectilinea, Mesapamea secalis, Chortodes minima, Papestra biren, Panthea coenobita.
Tabulka 8: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů
název druhu
kategorie ČS
PAVOUCI – ARANEAE
slíďák vrchovištní (Arctosa alpigena lamperti)
VU
PLOŠTICE – HETEROPTERA
pozemka rašelinná (Lamproplax picea)
CR
MOTÝLI – LEPIDOPTERA
žluťásek borůvkový (Colias palaeno)
VU
VÁŽKY – ODONATA
šídlo sítinové – Aeshna juncea
páskovec kroužkovaný – Cordulegaster
boltonii
šidélko kopovité – Coenagrion hastulatum
DVOUKŘÍDLÍ – DIPTERA
bedlobytka Syntemna morosa
BLANOKŘÍDLÍ – HYMENOPTERA
pilatka Sciapteryx consobrina
OBRATLOVCI – VERTEBRATA
čolek horský – Mesotriton alpestris
skokan hnědý – Rana temporaria
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara
slepýš křehký – Anguis fragilis
zmije obecná – Vipera berus
čečetka zimní – Carduelis flammea
datel černý – Dryocopus martius
jestřáb lesní – Accipiter gentilis
krkavec velký – Corvus corax
ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes
skorec vodní – Cinclus cinclus
sýc rousný – Aegolius funereus
sýkora parukářka – Parus cristatus
žluna šedá – Picus canus
zajíc polní – Lepus europaeus
pozn. k rozšíření výskytu, zdroj
KŮRKA (1999)
K. Hradil (nepubl.)
pouze historické údaje: Nová louka 1906 (zmizel) (SOFFNER 1924); v Jizerských horách vyhynulý druh
VU
VU
WALDHAUSEROVÁ 2006
WALDHAUSEROVÁ 2006
NT
VU
WALDHAUSEROVÁ 2006
WALDHAUSEROVÁ 2006
ŠEVČÍK & VONIČKA (2008)
VU
MACEK (2009)
NT
NT
NT
LC
VU
NT
LC
VU
VU
VU
LC
VU
nepočetný
jednotlivě po celém území
nepočetně hnízdí
možné hnízdění
území PR je součástí jeho širšího teritoria
možné hnízdění ve smrkových mlazinách
nepravidelně hnízdí u Blatného rybníku
nepravidelné hnízdění v dutinách nebo v budkách
hnízdí ve starších jehličnatých porostech
nepravidelně hnízdí
pravidelný výskyt
LC
VU
NT
Úplný seznam druhů a komentáře k významným druhům jsou uvedeny v příloze S5 Zoologické poznámky.
I přes značný počet zjištěných druhů lepidopter v PR Nová louka zdaleka nelze považovat inventarizační výzkum této lokality za ukončený a další sledování může přinést i podstatnější
Strana 18
zvýšení počtu typizujících druhů. Úspěšnost výzkumu na rašeliništích závisí totiž, zejména při
nočním lovu, na mimořádně příznivém počasí – a to více než na jiných biotopech.
Mery – Sterrnorhyncha: Psylloidea (LAUTERER 2001)
Strophingia ericae (Curtis): velmi hojný druh, pro Jizerské hory charakteristický, vyskytující
se především na vřesu a vřesovcích.
Cacopsylla pulchra (Zetterstedt): široce rozšířený druh, vyskytující se na vrbách, především
na širokolistých (Salix caprea, S. cinerea). Psychrofilní, pro Jizerské hory typický druh.
Vážky – Odonata (WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007)
Celkem bylo na lokalitě Nová louka – Blatný rybník zjištěno v letech 2006 a 2007 17 druhů
vážek. Šídlo sítinové (Aeshna juncea) a páskovec kroužkovaný (Corduelgaster boltonii) jsou
zařazeny v červeném seznamu v kategorii zranitelných druhů, šidélko kopovité (Coenagrion
hastulatum) v kategorii téměř ohrožených druhů.
Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Coenagrion hastulatum, C. puella, Pyrrhosoma nymphula, Aeshna cyanea, A. grandis, A. juncea, Anax imperator, Cordulegaster boltonii, Somatochlora metallica, Libellula quadrimaculata, L. depressa, Orthetrum cancellatum, Sympetrum vulgatum, S. sanguineum, S. danae.
Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005,
PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách.
Příloha S5 – Zoologické poznámky
2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
A) Rostlin y
Tabulka 9
název druhu
rosnatka okrouhlolistá (Drosera
rotundifolia)
šicha černá (Empetrum nigrum)
kyhanka sivolistá (Andromeda
polifolia)
klikva bahenní (Oxycoccus palustris)
kategorie dle
Vyhl. 395/92
silně ohrožený
silně ohrožený
ohrožený
ohrožený
poznámka k rozšíření
ve vlhčích částech rašelinných bezlesí dosti hojně
dosti zřídka, bezlesí N14, N15 a N17
bezlesí N14 řídce, N15 v dolní části dosti
hojně
v rašelinných bezlesích dosti často, místy
též v nízkých rašelinných smrčinách
Strana 19
B) Živočichové
Tabulka 10
název druhu
čolek horský – Mesotriton alpestris
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara
slepýš křehký – Anguis fragilis
zmije obecná – Vipera berus
jestřáb lesní – Accipiter gentilis
krkavec velký – Corvus corax
ořešník kropenatý – Nucifraga
caryocatactes
sýc rousný – Aegolius funereus
kategorie dle
Vyhl. 395/92
silně ohrožený
silně ohrožená
silně ohrožený
kriticky ohrožená
ohrožený
ohrožený
ohrožený
silně ohrožený
pozn. k rozšíření, zdroj
nepočetný
možné hnízdění ve smrkových mlazinách
nepravidelné hnízdění v dutinách nebo v
budkách
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti
a) ochrana přírody
Území je chráněno jako státní přírodní rezervace již od roku 1960. Ochranný režim měl zpočátku konzervační charakter, prováděly se pouze nahodilé těžby. Ty však v důsledku imisně
ekologické katastrofy v 70. a zejména 80. letech dosáhly značných rozměrů. Postupně došlo
k odtěžení několika hektarů starých poškozených smrčin, včetně vyklizení dřeva. Následovalo
zalesnění smrkem nevhodné provenience a výsadby místně nepůvodní kleče, zčásti též nevhodného původu (z Krušných hor). Výsadby z r. 1999 zasáhly i přirozená rašelinná bezlesí.
V r. 1980 byl na území rezervace letecky aplikován insekticid proti obaleči modřínovému.
Na konci 60. let byl ochranou přírody zamítnut požadavek podniku státních lesů na obnovení
drenážního systému v rašeliništi, zejména na prohloubení Blatného potoka. Odvodnění vrchoviště, které pochází z konce 19. století a od r. 1936 údajně nebylo udržováno, má dosud významný negativní vliv na stav rašelinných biotopů v území.
Ve 2. polovině 60. let byla rovněž zvažována možnost zřízení naučné stezky vedené rezervací
víceméně mimo stávající cestní síť. Tento záměr byl nakonec opuštěn a k vybudování naučné
stezky došlo místo toho v SPR Rašeliniště Jizerky.
Hodnocení konkrétních opatření plánů péče viz v kapitole 2.5.
b) lesní hospodářství
O tom, jak vypadala oblast Nové louky před příchodem člověka do zdejší krajiny, lze získat
určitou představu z paleobotanických šetření, která zde prováděla PUCHMAJEROVÁ (1936).
Z rozboru rašelinných profilů vyplývá, že rašeliniště zde existovalo zřejmě již na počátku holocénu, tj. zhruba před 10 000 lety. Nejstarší část vrchoviště ležela zřejmě při pravém břehu
Blatného potoka jižně od Zámecké cesty, odsud se pak rašeliniště postupně rozrůstalo směrem
na sever i na východ. V lesích časného holocénu převládala borovice (patrně kleč) s břízou,
početně přimíšeny byly i vrby. S oteplováním během boreálu se začíná šířit líska, vzápětí se
objevuje lípa a smrk za současného ústupu borovice. Před 6000 lety byly lesy v okolí Nové
louky převážně smrkové, v podmáčených polohách zřejmě s četnou olší. Samotné vrchoviště
Strana 20
bylo z velké části bez souvislého stromového porostu, hranice bezlesí se ale v průběhu staletí
zřejmě měnily. V subboreálu (zhruba před 2,5-4,5 tisíci lety) se v lesích stále více uplatňuje
buk s jedlí: buk obsazuje nezamokřené, spíše svahové polohy, zatímco jedle nalézá optimum
v přechodně zamokřovaných až podmáčených terénech mimo vlastní rašeliny. Z rozborů fosilních pylových spekter lze odvodit, že v okrajových částech dnešní rezervace (zvl. na severu
a severovýchodě) dosáhla tehdy jedle dominantního zastoupení. Rovněž se zdá, že kleč, která
je dnes na Nové louce jen maloplošně přirozeně rozšířena, zde vytrvala nejspíše po celou poledovou dobu.
K osídlení lesní krajiny Jizerských hor dochází poměrně pozdě. Ještě v 16. století byly zdejší
lesy – s výjimkou okrajových partií přilehlých k tehdejším sídlům – v podstatě přírodního
charakteru, bez plošného uplatnění lidského vlivu. K založení Nové louky mělo dojít přibližně
v letech 1620-1630 (NEVRLÝ 1981: 128). Tehdy údajně nechal Albrecht z Valdštejna vykácet
velký kus lesa na pravém břehu Blatného rybníka, aby získal dřevo na stavbu domů v Liberci
a Jičíně. Takto vzniklo dnešní bezlesí v okolí zámečku o rozloze přibližně 8 ha. Sto let pak
stál na Nové louce jen chlév pro pasoucí se dobytek.
TOMANDL (1968) s odkazem na starší literaturu datuje vznik světliny na Nové louce do let
1630-1632, především však zpochybňuje, že by dříví zde vytěžené bylo možné použít na
stavby v Liberci. Poukazuje na „téměř nemožnou“ dopravu, kdy ještě nebylo možné dřevo
plavit po Černé Nise (plavební kanál zde byl vybudován až v r. 1798) a za málo pravdpěodobné považuje i využití místního dřeva pro potřeby bedřichovské sklárny vzhledem
k obtížnosti a nákladnosti dopravy.
Jisté ovšem je, že v roce 1756 byla na Nové louce postavena sklářská huť, která byla
v provozu až do roku 1817 (TOMANDL /1972/ uvádí ukončení provozu až v r. 1824). Opuštěná
budova byla o dvacet let později stržena (údaje o datu zboření se v jednotlivých pramenech
různí). Z řady staveb zde zůstala jen myslivna (vyhořela v r. 1926) a panský dům majitele
sklárny Riedela, který byl později přestavěn hrabětem Clam-Gallasem na lovecký zámeček.
Po převzetí panských lesů československým státem v r. 1929 byl zámeček využíván jako
vládní vila (odtud alternativní název enklávy „Šámalova louka“ podle prvorepublikového
kancléře dr. Přemysla Šámala).
Provoz skláren si vyžadoval velký přísun dřeva z okolních lesů. Sklárna neměla vlastní lesy
(TOMANDL 1968) a pravděpodobně (smlouva o zřízení sklárny nebyla nalezena) směla užívat
pouze ležící dříví, které bylo vyznačeno libereckým lesním úřadem. Vlastní těžbu tedy neprováděla a její bezprostřední vliv na přilehlé lesy tak nemusel být nijak zásadní. Významnější
mohl být nakonec vliv pastvy dobytka, na Nové louce ustájeného. Tento vliv spočíval ve zřizování pastvin na úkor lesa (zčásti zřejmě i na náplavech Blatného potoka v dnešní rezervaci),
příležitostně možná i pastvou dobytka v lesích (v té době již činnost víceméně nelegální), případně i travařením.
Po roce 1820 se již začíná projevovat značný nedostatek dřeva v důsledku předchozích
masivních těžeb. Lze předpokládat, že i lesy v okolí Nové louky byly tehdy z velké části vytěženy, resp. se zde nacházely pouze mladé porosty, zakládané tehdy již uměle síji smrkového
semene, popř. sadbou. Zastoupení dřevin v porostech doznalo velkých změn již v 18. století,
kdy ze zdejších lesů nejspíše zmizela podstatná část jedle a buku. Na přelomu 18. a 19. století
v okolních lesích patrně již zcela převažoval smrk, pouze ve zbytcích starých porostů (mimo
podmáčené a rašelinné polohy) se dochovaly zbytky bukových porostů s příměsí jedle.
Z porostů rovněž vymizel klen, který se spaloval za účelem získání potaše pro tehdejší sklárny.
Do jaké míry byly lidskými aktivitami v minulých stoletích zasaženo území dnešní rezervace,
tj. lesní porosty a bezlesí rašelinných luk, lze dnes jen stěží posoudit. Je velmi pravděpodobStrana 21
né, že i zde se alespoň místně těžilo dřevo, přinejmenším se vybíraly souše. Spornou otázkou
je původ bezlesí po obou stranách Zámecké cesty. V současnosti má vysloveně otevřený charakter pouze bezlesí 356 E103, u něhož je ovšem zřejmé (zejména ze starších leteckých snímků), že jeho okraje jsou uměle zarovnány. Tato plocha dříve sloužila s velkou pravděpodobností jako extenzivní louka, což naznačuje i soustava odvodňovacích příkopů. Další „bezlesí“
v okolí jsou již charakteru parkového lesa, resp. jde o plochy v současnosti uměle zalesněné.
Ještě před 50 lety zde ale převládaly volné plochy s pouze roztroušenými smrky a s převahou
Molinia caerulea v bylinném patře. Tato formace do značné míry připomíná bezlesí na náplavech Jizery v NPR Rašeliniště Jizery, v případě méně vodného Blatného potoka ovšem není
podobná geneze a ekologie zaručena, naopak lze počítat s příspěvkem lidské činnosti. K tomu
svádí i přítomnost uměle napřímených vodotečí, které patrně měly za účel zpřístupnit tyto
plochy pro lukařské využití. V rámci současných bezlesí se nicméně nacházejí menší plochy,
které lze považovat za přirozeně bezlesé. Zda dnešní otevřené plochy (nyní již v důsledku nedávného zalesnění rychle mizející) byly vytvořeny za výraznějšího lidského přispění anebo
víceméně kopírují přírodní stav, zůstává však otázkou.
Významným negativním vlivem z hlediska ochrany přírody bylo již zmíněné odvodňování
rašelin, k němuž docházelo v průběhu 19. století a počátkem století následujícího. TOMANDL
(1972) uvádí, že v r. 1843 bylo na rašeliništích u potoka Blatná v polesí Bedřichov odvodněno
šest polí a tato byla zalesněna smrkovými sazenicemi. Je pravděpodobné, že zmíněná pole zahrnují i území rezervace a nelze ani vyloučit, že tyto porosty dosud stojí (stáří por. sk. 449 A
15/6 je udáváno na necelých 160 let, tj. jeho vznik spadá do období kolem roku 1843). Dále
TOMANDL (l. c.) píše: V 50. letech minulého století byl stanoven generální odvodňovací plán,
podle kterého se pracovalo celá desetiletí. Tak byla odvodněna a zalesněna rozsáhlá zamokřená oblast kolem Blatného potoka…v roce 1911 bylo konstatováno, že je v polesí Bedřichov
asi 100 000 bm odvodňovacích příkopů“.
Hustou odvodňovací síť zachycuje na svém náčrtku i HYSEK (1970) a prakticky totéž lze pozorovat na různě starých leteckých snímcích či dosud přímo v terénu. Toto velkoplošné odvodňování mělo nesporně zásadní vliv na vodní režim lesních půd a následně i na charakter
vegetace. Postupně došlo k výraznému zmenšení bezlesí či alespoň jejich bohatému obsazení
zakrslými smrky, nízké smrčiny se změnily na vitálnější vzrostlý porost. Rychle tak postupovalo vysýchání a degradace vrchoviště, přičemž tento proces pokračuje i v posledních desetiletích za přispění teplejšího a suššího podnebí a umělého zalesňování bezlesí.
Na nejstarším leteckém snímku z r. 1938 je patrné, že rozsah bezlesí byl tehdy větší než dnes,
v některých případech se však jedná spíše o bezlesí paseková (dočasná), což na snímku nelze
s jistotou rozlišit. Rozdíl je patrný zejména v jz. části rezervace, kde dnes již zřetelnější bezlesí chybí. Na odvodňovacích příkopech je v té době zdánlivě větší počet nízkých smrků, tento
dojem je ale spíše zdánlivý, neboť smrky byly tehdy v lepším stavu a měly mohutnější zdravé
koruny než dnes, kdy jsou vesměs dosti poškozené a proschlé. Naproti tomu v současnosti se
smrk (spolu s vysazenou klečí) rozšířil i na mezilehlé plochy, které v r. 1938 byly ještě víceméně volné. Na diskutovaném snímku je ovšem zřejmě hustější porost zakrslých smrčků na
velkém bezlesí, které je dnes naopak (vyjma nízké vysazené kleče) takřka bez dřevin. Odvodňovací příkopy nejsou v tomto prostoru patrné. Zřetelně větší je na západní straně širší pruh
původní kleče, při jehož vnějším okraji tehdy chyběl souvislejší smrkový porost. Ten se rozšířil až v dalších desetiletích a vnější část klečového porostu postupně zahubil. (Podobný vývoj
se odehrál na řadě dalších jizerskohorských vrchovišť.)
Na leteckých snímcích z 50. let a z r. 1966 je stav bezlesí víceméně podobný. Pouze na posledním snímku se v severní části dnešního bezlesí 356 E103 objevuje souvislejší mladý smrkový porost, snad z umělé obnovy. V poválečné době také probíhá zazemňování přítoku Blat-
Strana 22
ného rybníka, což se ale týká již jen území vně dnešní hranice rezervace, neboť uvnitř ní již
voda nestála ani v r. 1938.
Lesy zájmového území byly v minulosti a zřejmě ještě v polovině 20. století extenzivně hospodářsky využívány. Bližší představu by bylo možné získat podrobným historickým průzkumem. Jistě zde probíhaly přinejmenším toulavé těžby, u vitálnějších porostů v méně zamokřeném terénu lze očekávat intenzivnější zásahy. Historii zásahů lze částečně vystopovat
z věku porostů uváděného v LHP (viz tabulka níže). Porosty ovšem většinou nejsou stejnověké, z čehož lze usuzovat, že těžby většinou neměly holosečný charakter, ale byly těženy spíše
jen menší skupiny či etáže, případně šlo o selektivní nahodilé těžby. Ty byly prováděny i
v posledním půlstoletí, kdy zde již byla vyhlášena přírodní rezervace.
V 70. a 80. letech minulého století i sem zasáhla imisně ekologická katastrofa, byť v menší
míře než do lesů centrální části Jizerských hor. Škody obalečem modřínovým na konci 70.
letech zde sice byly zřetelné, neměly však za výsledek plošné odumírání a těžbu porostů. Závažnější byly pozdější škody způsobené lýkožroutem smrkovým. Ty vedly k silnému poškození části porostů, které pak byly zčásti nebo zcela odtěženy. Rozsáhlé nahodilé těžby probíhaly až do počátku 90. let, později se již jednalo pouze o lokální těžby jednotlivých stromů či
jejich skupinek – tento stav přetrvává dodnes. Kalamitní holiny byly ve druhé polovině 80. let
a v průběhu let 90. zalesněny smrkem ztepilým, převážně neznámého původu, místy též klečí,
podružně smrkem pichlavým, v menší míře (později) i břízou karpatskou a jeřábem ptačím.
V případě klečových výsadeb z r. 1987 byly použity sazenice krušnohorského původu (údajně
z Grünwaldského rašeliniště), tj. geneticky značně odlišné od původních jizerskohorských
populací Pinus mugo subsp. mugo. Tyto výsadby (z okolí Zámecké cesty) byly později označeny za blatku (údaj v LHP na r. 1993-2002) a po dohodě mezi Správou CHKO Jizerské hory
a státními lesy mělo dojít k jejich odstranění. Pravděpodobně se tomu tak i stalo, mladá kleč,
která se v rezervaci dnes hojně vyskytuje pochází převážně z výsadeb z 90. let (nejnověji dle
LHP z r. 1999, kdy byla ve velké míře zalesněna i přirozená rašelinná bezlesí), pouze v jižní
části PR (psk 459 E2/1b) se jedná o výsadby z r. 1989. Tyto mladší výsadby jsou pravděpodobně již krkonošského či jizerskohorského původu.
Pokud jde o zmíněné výsadby listnatých dřevin (BRX, JR), tyto byly v průběhu několika let
zničeny zvěří – dnes v území ještě živoří několik poškozených jeřábů v polorozpadlých plastových ochranách, břízy (bez ochran) dosud přežívají v podobě opakovaně okusovaných pahýlků nejvýše 30 cm vysokých.
Je třeba zdůraznit, že do umělé obnovy byly v posledním čtvrtstoletí (ale především v 90. letech) zahrnuty nejen holiny po nahodilých těžbách, ale i více či méně zřetelná přirozená rašelinná bezlesí. Šlo o součást širšího trendu, kdy po velkoplošnému rozpadu lesa v Jizerských
horách byla prosazována snaha o postupné dokonalé vyplnění nelesních ploch lesními kulturami (jeden extrém tak vedl k nastolení extrému opačného). Na Nové louce (kde ovšem rozpad lesa vlivem imisně ekologické katastrofy zdaleka nebyl celoplošný) takto byla postižena
prakticky všechna bezlesí. Dnes je na téměř všech rašelinných bezlesích přítomna vysazená
kleč, která nezřídka úspěšně odrůstá a výhledově může pohltit větší části donedávna víceméně
otevřených ploch. Zasvé již vzala formace parkového lesa po obou stranách Zámecké cesty
(zejména při jižní straně), kde byl vysazován zejména smrk ztepilý. Zatímco na vrchovištních
bezlesích lze dosud postupujícímu zalesnění úspěšně zabránit výřezem kleče, u parkového
lesa je podobný zásah vůči smrku hůře realizovatelný i obhajitelný, mj. z toho důvodu, že
smrk je zde do jisté míry přirozeně rozšířen a část současných mladých porostů pochází
z přirozené obnovy.
Strana 23
Tabulka 11: Stáří porostů (etáží) dle LHP a z něj odvozený letopočet vzniku
porostní skupina
356E 1b
356E 2 / 1a
356E 2 / 1a
356E 4 / 2a/ 1
356E 4 / 2a/ 1
356E 4 / 2a/ 1
356E 4b
356E 8 / 5
356E 8 / 5
356E 8a/ 1r
356E 8a/ 1r
356E12 / 4a/ 1p
356E12 / 4a/ 1p
356E12 / 4a/ 1p
449A 1
449A 2
449A 8
449A10 / 4 / 1s
449A10 / 4 / 1s
449A10 / 4 / 1s
449A15 / 1r
449A15 / 1r
449A16 / 6 / 1p
449A16 / 6 / 1p
449A16 / 6 / 1p
459E 2 / 1b
459E 2 / 1b
459E 2a/ 1a
459E 2a/ 1a
459E 3
459E 5a
459E10 / 5 / 1
459E10 / 5 / 1
459E10 / 5 / 1
459E13 / 1p
459E13 / 1p
459E14
etáž
1b
1a
2
1
2a
4
4b
5
8
1r
8a
1p
4a
12
1
2
8
1s
4
10
1r
15
1p
6
16
1b
2
1a
2a
3
5a
1
5
10
1p
13
14
plocha etáže
1,61
0,55
0,14
0,77
0,78
0,78
0,76
1,27
0,63
0,47
0,95
0,45
0,45
0,89
0,45
0,48
0,90
0,06
0,17
0,33
0,03
0,28
0,89
1,33
1,77
0,96
1,91
2,20
0,27
0,30
1,29
0,12
0,35
0,57
0,62
0,42
1,72
věk
9
8
17
4
15
40
35
47
71
5
71
5
35
111
5
14
75
5
35
95
4
145
8
60
160
5
14
5
14
25
41
7
46
96
5
126
140
rok vzniku
1994
1995
1986
1999
1988
1963
1968
1956
1932
1998
1932
1998
1968
1892
1998
1989
1928
1998
1968
1908
1999
1858
1995
1943
1843
1998
1989
1998
1989
1978
1962
1996
1957
1907
1998
1877
1863
c) myslivost
Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. Kromě jelení zvěře se hojně vyskytuje i zvěř srnčí. To se dlouhodobě nepříznivě projevuje na odrůstání listnatého zmlazení a kultur, případně výsadeb jedle bělokoré, časté jsou i škody loupáním a ohryzem na smrkových porostech středního věku. Rašeliniště jsou jelení zvěří tradičně vyhledávaná a škody na porostech jsou zde o to četnější.
V zájmovém území je situace poněkud lepší než v nejvyšší části hor, na menším soustřeďování zvěře se zřejmě podílí i celoročně hustý turistický provoz na okolních cestách. Přesto jsou
ale škody na porostech (zejména na listnatých výsadbách) nepřehlédnutelné. Přítomnost zvěře
znemožňuje odrůstání výsadeb břízy karpatské a jeřábu ptačího, patrné jsou i škody loupáním
Strana 24
a vytloukáním (též na kleči). Nad Blatným rybníkem byl zvěří zcela zničen pěkný porost vrby
slezské (či jejího křížence) – tato pro Jizerské hory význačná dřevina je dnes na horách poměrně dosti vzácná právě z uvedeného důvodu.
Na území rezervace se nenacházejí žádná myslivecká zařízení a neprovádí se zde ani přikrmování zvěře.
d) rekreace a sport
Rezervace leží v těsné blízkosti Šámalovy chaty, která je celoročně velmi vyhledávaným turistickým cílem. Pohybuje se zde značné množství pěších turistů, cykloturistů a v zimě lyžařů.
V novější době je zde i poměrně silný automobilový provoz, neboť příjezd na Novou louku
není nijak regulován. Samotná rezervace není turisticky zpřístupněna, značené cesty jsou vedeny po jejím jihozápadním a jižním okraji. Zde pak dochází k lokálnímu znečišťování lesních porostů a zejména rušení hlukem. S menší frekvencí je návštěvníky hor využívána i neznačená Zámecká cesta, která prochází přímo rezervací. Významnější negativní vlivy s tím
ale spojeny nejsou.
e) jiné vlivy
Území se nachází pod přetrvávajícím vlivem imisí (depozic) oxidu siřičitého a oxidů dusíků.
Vysoký import těchto polutantů způsobil v nedávné minulosti velkoplošný úhyn smrkových
lesů a vedl k rozsáhlému poškození lesních půd. Přestože v 90. letech minulého století dramaticky poklesly zejména imise oxidu siřičitého, stále jsou významně překračovány kritické zátěže dusíku i síry pro lesní ekosystémy a půdy jsou hodnoceny jako extrémně narušené acidifikací a nutriční degradací (viz např. HRUŠKA & KOPÁČEK 2005, SCHWARZ et al. 2009). Smrčiny ve vyšších polohách Jizerských hor jsou tak potenciálně velmi zranitelné a jejich další
budoucnost zůstává nejistá. To v plné míře platí i pro zájmové území, byť je zde situace poněkud lepší než na rašelinných biotopech, kde smrk přežívá blízko ekologického pesima.
PR Nová louka se nachází v níže položené západní části hor, která je výše uvedeným vlivům
vystavena poněkud méně než lokality v centrální části pohoří. Přesto je ale ohrožení smrkových porostů kyselými depozicemi značné, což je ostatně zřetelně patrné z jejich současného
zdravotního stavu. Depozice negativně ovlivňují i vitalitu rašeliníků a tím i přispívají
k degradaci rašelinných biotopů.
Významnou roli v dynamice rašeliništních biotopů sehrávají i klimatické změny posledních
desetiletí, které vedou k postupnému vysýchání rašelinných profilů a zarůstání bezlesí smrkem.
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy
CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne
8. 12. 1967.
Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením
vlády č. 40/1979.
Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října 2004.
Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou, platnost 1. 1. 2003 – 31. 12. 2012.
Územní plán obce Bedřichov je odsouhlasený Správou CHKO JH, která v něm uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO včetně zonace, hranice
MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL
a ptačí oblast.
Strana 25
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch
2.4.1 Základní údaje o lesích
Tabulka 12
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
21 – Jizerské hory a Ještěd
LHC Jablonec nad Nisou
32,07 ha
1. 1. 2013 – 31. 12. 2022
Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec
revír Přehrada
Lesní pozemky, včetně vymezených bezlesí, zaujímají celou výměru rezervace, včetně nevymezeného ochranného pásma. Jedná se o celé lesní dílce 356E, 449A, 459E.
Typologické hodnocení. Dle aktuální typologické mapy jsou v území nejvíce zastoupeny
SLT 8R, 7R a 7O (v uvedeném pořadí) – viz následující tabulku.
Tabulka 13: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v rezervaci
Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd
Lesní typ
(LT)
6K4
7O1
7R2
7R3
8G3
8R1
bezlesí
Celkem
Název LT
kyselá smrková bučina třtinová
svěží jedlová smrčina šťavelová s kapradinami a třtinou chloupkatou
kyselá rašelinná smrčina borůvková
kyselá rašelinná smrčina bezkolencová
podmáčená smrčina třtinová
vrchovištní smrčina suchopýrová
Přirozená dřevinná skladba*
SM 4, BK 4, JD 2, JR
SM 6-7, JD 3, BK +-1
SM 9-10, BRP +-1
SM 9, BR 1
SM 9-10, OL +-1, BRP +-1
SM 8-10, BRP +-1, KOS +-1
Výměra Podíl (%)
(ha)
0,02
0,06
6,02
18,78
0,64
10,11
0,04
14,60
0,64
32,07
2,00
31,52
0,12
45,54
1,98
100,00
*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry odvozeny z digitalizované typologické mapy
Porovnání přirozené a současné skladby lesa
V další tabulce je výše uvedená přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území
a pro srovnání připojena současná skladba jako souhrn za druhové skladby stanovené autorem
plánu péče pro jednotlivé dílčí plochy. Rozdíly mezi oběma skladbami nejsou zásadní, neboť
v obou případech je zcela převažující dřevinou smrk ztepilý. V přirozené skladbě se navíc významnější měrou uplatňuje jedle bělokorá, jejíž výskyt je vztahován k podmáčeným polohám
v doprovodu Blatného potoka (SLT 7O). V současné skladbě není jedle přítomna ani ve „stopovém množství“, což ovšem platí i pro širší území, kde je potenciální zastoupení jedle podstatně vyšší. (Na rašelinných glejích se dnes jedle v Jizerských horách nevyskytuje vůbec i
když rekonstrukčně zde snad mohla někdy i převažovat nad smrkem.)
Podobnou měrou je v přirozené skladbě zastoupena i bříza pýřitá, popř. karpatská. Recentně
se v území vyskytuje sporadicky jen bříza bělokorá a dále živořící výsadby břízy karpatské
opakovaně ničené okusem zvěře. Vyšší podíl břízy na přirozené druhové skladbě rašelinných
smrčin je ovšem diskutabilní, recentně se bříza (karpatská) vyskytuje ve větší míře jen v NPR
Rašeliniště Jizery a NPR Rašeliniště Jizerky, a to ještě ve specifických podmínkách ve vazbě
na klečové porosty (resp. ve smrčinách, které se z klečových porostů vyvinuly teprve
Strana 26
v posledních cca 100 letech). Důvodem je zde jak světlomilnost břízy, tak i poškozování
zmlazení zvěří.
V současné druhové skladbě je po smrku nejvíce zastoupena borovice kleč. Její recentní zastoupení je dle tabulky zhruba čtyřnásobné oproti zastoupení přirozenému, ve skutečnosti je
ale nepoměr mnohem větší. Přirozené rozšíření má dnes kleč jen na cca 0,13 ha při západním
okraji bezlesí 449 A102. Předpokládaných 0,73 ha je odvozeno z obecného typologického
modelu pro Jizerské hory a v daném území evidentně neplatí. Typologická vrstva je navíc
vztažena i na plochy bezlesí, jejichž výměra není zanedbatelná (zhruba čtvrtina území).
V hodnocení současné skladby jsou přitom zahrnuty jen plochy porostních skupin, nikoliv vylišených bezlesí, na nichž byla kleč často vysazena. Lze tak bez nadsázky uvést, že současné
zastoupení kleče v PR Nová louka je řádově (více jak dvacetkrát) vyšší než by odpovídalo
přirozenému stavu. Za zmínku stojí i nejasný geografický původ vysazené kleče, kdy v nejstarších výsadbách (z r. 1987) byla identifikována „blatka“ (ve skutečnosti spíše hybridogenní
taxon Pinus x pseudopumilio) krušnohorského původu; tyto porosty byly následně odstraněny.
Z dalších dřevin se v přirozené druhové skladbě v okrajové míře vyskytuje javor klen, buk
lesní, olše lepkavá a jeřáb ptačí, v současné skladbě kromě sporadického jeřábu tyto dřeviny
nejsou přítomny. Z nepůvodních dřevin je v současných porostech malou měrou zastoupen i
smrk pichlavý.
Tabulka 14: Přirozená a současná skladba v území
Zkratka
Název dřeviny
SM
JD
KOS
SMP
smrk ztepilý
jedle bělokorá
borovice kleč
smrk pichlavý
BK
KL
JR
BR
buk lesní
javor klen
jeřáb ptačí
bříza (pýřitá,
karpatská)
olše lepkavá
OL
Celkem
Současné
Současné
Přirozené
Přirozené
zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%)
Jehličnaté
25,13
90,05
26,81
85,28
–
–
1,81
5,76
2,72
9,75
0,73
2,32
0,04
0,14
–
–
Listnaté
–
–
0,01
0,02
–
–
0,30
0,96
0,01
0,04
+
+
0,01
0,02
1,77
5,65
–
27,91
–
100,0
0,00
31,43
0,01
100,0
rozdílná celková rozloha u současné a přirozené skladby je způsobena tím, že v přirozené skladbě jsou hodnoceny i plochy bezlesí
Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č.
64/2011 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A –
les původní, prales, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní). Vyznačená bezlesí nebyla z principu hodnocena, a to ani v případě, že se na nich vyskytuje nesouvislý stromový porost.
V zájmovém území lze identifikovat všechny stupně přirozenosti s výjimkou stupně A. Přibližně stejnou měrou jsou zastoupeny stupně B, C a D, poměrně malé rozšíření má stupeň E.
Je ovšem třeba uvést, že hodnocení je vztaženo na celé dílčí plochy, jejichž kvalita nemusí být
homogenní. Současně jde o hodnocení multikriteriální, kdy do stejného stupně mohou být
sdruženy porosty různých vlastností i různé míry antropického ovlivnění. Do hodnotících kriStrana 27
térií také nejsou zahrnuty vlivy, které jsou pro zájmové území velmi významné – vliv masivního odvodnění rašeliniště a novodobé poškození porostů i celého ekosystému imisemi (kyselými depozicemi) a navazujícími gradacemi škůdců.
K jednotlivým stupňům přirozenosti lze ve vztahu k zájmovému území konstatovat toto:
A) Les původní – prales. Porosty této kategorie v území dnes vylišit nelze, nejblíže má k lesu
původnímu klečový porost ve střední části psk 449 B8. Vzhledem k blízkosti osídlení
(Šámalova chata) je ale třeba počítat s historickými vlivy člověka i v tomto nevelkém prostoru. Klečový porost se mimoto v posledním století postupně zmenšuje ve prospěch rašelinné smrčiny v důsledku vysýchání rašeliniště, do značné míry způsobeného umělou drenáží.
B) Les přírodní. Do tohoto stupně jsou zařazeny nejstarší smrčiny v území, zejména podél
Blatného potoka a jeho levostranného přítoku, dále pak starší etážovité smrčiny ve vrchovištní poloze. Jedná se o porosty pravděpodobně vzniklé z přirozené obnovy, alespoň
zčásti s původním genofondem smrku, vesměs výrazně nestejnověké až etážovité. Tyto
porosty byly ve známé minulosti ovlivňovány nahodilými těžbami, byly z nich těženy i
souše, v malé míře mohla být uplatněna i umělá obnova smrku. Nelze ovšem vyloučit, že
v dřívější minulosti (v 19. století) se v nich hospodařilo intenzivnějšími způsoby, což by
korespondovalo i s rozsáhlým odvodněním. Nejpůvodnější se jeví porosty při Blatném potoce, kde se nachází řada vzrostlých smrků i přes 30 m vysokých a ve věku kolem 150 let.
Celkově je ovšem třeba říci, že porosty v rezervaci jsou vesměs mnohem mladší a na rozdíl od jiných rašelinišť v Jizerských horách se zde nevyskytují skutečně staré stromy (či
alespoň souše) ve věku kolem 200 let.
C) Les přírodě blízký. Porosty tohoto stupně zaujímají zhruba čtvrtinu území rezervace. Jsou
sem zahrnuty smrkové porosty středního a vyššího věku, které byly v nedávné době
ovlivněny umělou obnovou nebo nahodilými těžbami.
D) Les kulturní. Tento stupeň přirozenosti je v rezervaci zastoupen nejvyšší měrou. Jedná se
většinou o mladé porosty smrku a kleče, kde důvodem tohoto hodnocení byla přítomnost
kleče jako stanovištně nepůvodní dřeviny v plošném podílu 10-50 %. Kleč je zde za „stanovištně nepůvodní dřevinu“ považována i tehdy, když s ní obecný model přirozené
skladby počítá. To se týká i druhého největšího rašelinného bezlesí v území, které je evidováno jako lesní porost (psk 356 E4/2a/1). Podobně negativně je třeba hodnotit zalesnění
parkového lesa při levém břehu Blatného potoka u Zámecké cesty (psk 459 E2a/1a).
E) Les nepůvodní. Sem byly zařazeny dvě dílčí plochy – mladé porosty s vysokým podílem
kleče – severně od Zámecké cesty. Analogicky by bylo možné hodnotit menší část psk
459 E2/1b v jižní části rezervace.
Tabulka 15: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů
stupeň přirozenosti
A – les původní (prales)
B – les přírodní
C – les přírodě blízký
D – les kulturní
E – les nepůvodní
bezlesí – nehodnoceno
celkem
plocha ha
–
8,79
8,05
9,67
1,39
4,17
32,07
% podíl
–
27,40
25,09
30,15
4,35
13,02
100,00
Strana 28
Tabulka 16: Stupně přirozenosti dle dřívější metodiky
(pouze na základě druhové skladby)
stupně přirozenosti
1 (nejvyšší)
2
3
4
5 (nejnižší)
celkem
plocha v ha
26,07
4,04
0,59
1,17
–
31,87
% plochy
81,80
12,68
1,85
3,67
–
100,00
tabulka převzata z předchozího plánu péče
Tabulka 17: Věková skladba porostů dle tříd, dle údajů LHP přepočteno k r. 2011
věková třída
1-20
21-40
41-60
61-80
81-100
101-120
121-140
141-160
161+
celkem
plocha ha
9,18
3,88
5,07
2,91
0,90
1,79
0,42
2,00
1,77
27,92
% plochy
32,88
13,90
18,16
10,42
3,22
6,41
1,50
7,16
6,34
100,00
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup
V plánu péče na období 1993-2002 byla stanovena řada opatření, zejména zalesnění na celkové ploše 15,23 ha (první i druhé zalesnění, včetně podsadeb). Vedle smrku ztepilého byla
k zalesnění ve velké míře navržena i borovice kleč a bříza karpatská. Dále byl navržen výběr
souší; výchovné a obnovní těžby nebyly uvažovány.
V LHP byla předepsána obnovní těžba na celkem 8,5 ha, z toho 6,0 ha v porostu 356 E, tj.
v severní části rezervace. Tento rozsah zřejmě nebyl naplněn, v uvedeném období ale doznívaly nahodilé těžby z předchozích let. Návazně pak probíhalo zalesnění holin a porostních
mezer smrkem ztepilým klečí a břízou karpatskou. V rozporu s plánem péče byla kleč vysazována ve velkém rozsahu i na plochy přirozených bezlesí (v té době ještě většinou jako bezlesí nevymezené).
V plánu péče na roky 1993-2012 byly formulovány následující obecné zásady managementu:
1. Větší rašelinné louky vyčlenit z porostů jako trvalá bezlesí a dále na nich již nehospodařit.
2. Z rašelinných luk a dalších přirozených bezlesí vytrhat veškerou vysazenou kleč.
3. Zachovat charakter parkového lesa v rámci por. sk. 459 D 12, tj. vyřezat, případně prořezat stávající smrkové výsadby, vyloučit též účast kleče.
4. Stávající kultury podle potřeby vylepšit smrkem místního původu, autochtonní smrk vysadit i na existujících či vznikajících holinách.
Strana 29
5. Do mladých porostů (převážně kultur) podle možnosti zavést příměs jeřábu, veškeré výsadby individuálně chránit.
6. Nevysazovat dále kleč ani břízu karpatskou.
7. Z kultur postupně vyřezat kleč a smrk pichlavý.
8. Neplánovat výchovné zásahy v polohách rašelinných smrčin.
Realizaci uvedených opatření lze hodnotit následovně:
Ad 1) Bezlesí byla v lesnických mapách vylišena pouze v případě zřetelně ohraničených
ploch bez souvislejšího smrkového porostu. Vylišeno bylo zejména největší bezlesí východně
od Šámalovy louky, dále pak přeplavované bezlesí při pravém břehu Blatného potoka nad
Zámeckou cestou a pět drobných bezlesí v severní části území. Další plochy vymezeny nebyly.
Ad 2) Opatření nebylo realizováno (ani zahrnuto do LHP) a kleč na bezlesích pozvolna odrůstala. Hrozí tak, že v perspektivě několika desetiletí bezlesí více či méně nepůvodní klečí zarostou.
Ad 3) Ani tento požadavek nebyl splněn, následkem čehož uměle založené mlaziny rychle
odrůstají a parkový les se zvolna stává minulostí.
Ad 4) Vylepšení je v LHP navrhováno pouze v psk 459 E2/1b na JV rezervace (SM 60 %, JR
40 %). Skutečný rozsah zalesnění není autorovi plánu péče znám. V některých dílčích plochách jsou patrné i převážně uschlé podsadby smrku, které však mohou pocházet ještě
z předchozího decenia.
Ad 5) Výsadba jeřábu je v LHP navržena pouze v psk 459 E2/1b, kde je dnes lze také dohledat. Jedná se však o stromky v polorozpadlých plastových ochranách, značně poškozené zvěří.
Ad 6) Požadavek byl dodržen.
Ad 7) K redukci KOS a SMP zatím zřejmě nedošlo. Podíl SMP je v rezervaci velmi nízký a
nepředstavuje větší problém.
Ad 8) Ve stávajícím LHP je předepsána pouze prořezávka v psk 449 A2. Zda byla prořezávka
již provedena, není zřejmé. V daném případě nicméně není prořezávka na závadu.
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6: Lesní porostní mapa
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize
Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá.
Strana 30
3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ
3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání
a) péče o lesy
Rámcová směrnice péče o les
Směrnice č. Kategorie lesa
1
Soubory lesních typů
les ochranný
převážně 7R, 8R, 7O
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny
7R ,8R
SM 10
BR, JR
7O
SM 9-10
JD+, BR, JR
A – porostní typ
B – porostní typ
zachovalý smrkový, s rašelinnými bezlesími
smrkový mlazinový, zčásti s náhradními dřevinami
Z á klad n í r o z ho d n u tí
Hospodářský způsob (forma)
výběrný jednotlivý (bezzásahový režim)
výběrný jednotlivý (bezzásahový režim)
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
přirozeně diferencovaný porost bez hospodářského
usměrňování
přirozeně diferencovaný smrkový porost s bohatým
vertikálním zápojem a tolerováním případných světlin,
bez náhradních dřevin
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
s úplným vyloučením obnovní těžby
u vitálních porostů možný jednotlivý, případně skupinovitý výběr, preferována je bezzásahovost,
s omezením na nahodilé těžby
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
pouze přirozená obnova, s tolerováním mezer a světlin
(výjimka ze zákonné lhůty na zalesnění), které jsou
přirozeným projevem stanoviště a porostní dynamiky
přirozená obnova smrku bez vylepšování,
s tolerováním mezer a světlin (výjimka ze zákonné lhůty na zalesnění), které jsou přirozeným projevem stanoviště a porostní dynamiky, lokální vnášení JD, BK,
JR
Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií
úplné odstranění nepůvodní KOS z ploch přirozených
bezlesí a ředin; jinak porosty bez výchovy
redukce nepůvodních dřevin – zejména KOS, přednostně úplná likvidace KOS z ploch přirozených bezlesí a ředin; nerovnoměrné prořezávky uměle založených
mladých porostů, přirozeně vzniklé mlaziny lze ponechat bez zásahu; výsadby JD, BK a JR účinným způsobem chránit před zvěří
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií
kůrovcová ohniska sanovat obvyklým způsobem: napadené stromy po projednání a schválení rozsahu OOP
smýtit, odkornit a ponechat na místě; s vyloučením
prostředků chemické ochrany; umisťování feromonových lapačů pouze v okrajových částech území
dtto, vzhledem k nízkému věku připadá v úvahu pouze
výřez mlazin souvisleji napadených lýkožroutem lesklým
Strana 31
Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií
po posouzení menší objemy kalamitní hmoty bez zpra- dtto
cování, aktivní kůrovcové smrky po ošetření ponechat
v porostu, dle možností podobně postupovat i v případě
rozsáhlejší kalamity
Poznámka
směrnice pokrývá celé území rezervace; neprovádět odvodnění lesních porostů a bezlesí, ani údržbu stávajícího
melioračního systému
b) péče o živočichy
V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a
obnově hnízdních budek pro sýce rousné.
c) péče o útvary neživé přírody
Obnovit vodní režim vrchoviště v sz. části území přehrazením odvodňovacích příkopů (psk
356 E4/2a/1). Nenarušovat přirozený charakter vodních toků.
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území
a) lesy
Zásady managementu jsou shrnuty v tabulce rámcové zásady v předchozí kapitole a pro jednotlivé dílčí plochy (porostní skupiny a jejich oddělené části) rozpracovány v tabulce T1
v příloze.
Navrhovaná opatření jsou malého rozsahu a spočívají zejména v nápravě nevhodných zásahů
z nedávné minulosti. To se týká především požadavku na úplné odstranění klečových výsadeb
na všech plochách přirozených bezlesí (i nevylišených v obrysové mapě – zejména rozsáhlého
a nezřetelně ohraničeného bezlesí v rámci psk 356 E4/2a/1). Tento požadavek je kategorický,
neboť sleduje zachování podstaty nejcennějšího vegetačního útvaru v území, který byl navíc
již dříve redukován z hlediska ochrany přírody nevhodnými zásahy za současného přispění
klimatických změn. Odstranění kleče z bezlesí bylo požadováno již v minulém plánu péče,
dosud však provedeno nebylo. Mezitím nepůvodní kleč různou měrou odrůstala, což mj.
znamená, že její odstranění bude pracnější.
Pro zachování jednoho z nejcennějších bezlesí v území (psk 356 E4/2a/1) navrhuji rovněž
přehrazení většího počtu (více jak deseti) odvodňovacích příkopů, které zjevně významnou
měrou přispívají k vysýchání starého vrchoviště. Technické řešení by mohlo být obdobné jako
v případě nedávných hydromelioračních opatření na Klugeho louce v NPR Rašeliniště Jizerky, jen hrázek zde bude asi třeba vystavět větší počet. Realizaci záměru by měla předcházet
studie, jejíž součástí bude i výškopisné zaměření (nivelace) vrchoviště. Vhodné je i komplexnější šetření vodního režimu v celé rezervaci s přihlédnutím k možnostem revitalizačních
opatření.
V případě „náplavových“ bezlesí u Zámecké cesty (převážně při levém břehu Blatného potoka) není odstranění výsadeb navrhováno Důvodem je to, že tato bezlesí jsou jen nezřetelně
odlišena („parkový les“), zalesnění bylo provedeno převážně smrkem ztepilým (severně od
cesty ale převážně klečí), který je v mlazinách z menší části i původem z přirozené obnovy.
Smrkové mlaziny jsou již odrostlé a volně zapojené a jejich výrazná redukce by mohla být
Strana 32
vnímána kontroverzně. Nejjednodušším a snad akceptovatelným řešením, jak s těmito plochami naložit, je vyloučení dalších aktivních zásahů (prozatím jen na dobu platnosti tohoto
plánu péče), tj. nejen prořezávek, ale i zalesnění. Stejný postup navrhuji uplatnit i u převážně
klečových porostů severně od cesty. Lze předpokládat, že se struktura porostů postupně sama
upraví a pokud zde dosud panují ekologické podmínky pro existencí otevřené či alespoň rozvolněné formace, porost získá tento charakter. Po určité konsolidaci porostu (za cca 10-30 let)
bude možné přistoupit k výřezu kleče, neboť ta je zde dřevinou místně nepůvodní a lze ji akceptovat pouze jako dřevinu přípravnou.
Prořezávky omezeného rozsahu lze uskutečnit zejména v jv. části území (psk 459 E2/1b), kde
by měly být využity i k výrazné redukci kleče a k úplnému odstranění smrku pichlavého.
V sušších partiích této porostní skupiny přichází v úvahu i dosadba jeřábu, případně též buku
a jedle. Tyto dřeviny je nutno účinným způsobem chránit před zvěří (dosud použitý typ individuálních ochran se ukázal jako zcela nevyhovující).
Probírky ani obnovní těžby nejsou v PR Nová louka navrhovány ani do budoucna předpokládány. Porosty by měly být ponechány samovovolnému vývoji, nejvýše s nahodilými těžbami
v nezbytném rozsahu. Snahou je zachování celistvosti porostů a minimalizace vyklízené hmoty. Jednotlivé vývraty či zlomy se nezpracovávají, stejně jako souše. Aktivní kůrovcové smrky jsou sanovány na místě, kmeny jsou po odkornění ponechány v porostu, ideálně v plné
délce. Použití chemických prostředků (insekticidů, popř. jiných chemických přípravků) není
přípustné.
Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu
zásahů a přehledu činností
Ochranné pásmo je vymezeno ve formální šíři 50 metrů po celém obvodu rezervace. Nacházejí se zde lesní porosty různého typu, většinou nižší kvality než porosty v rezervaci. Výjimku
tvoří podmáčené a rašelinné smrčiny při východní hranici rezervace. Jejich rozsah byl ale již
dosti zmenšen předchozími těžbami – v nedávné době obnovní těžbou psk 459 F14/2a. Severně ležící psk 459 D15/2/1 dosud nebyla těžena a lze doporučit, aby zde bylo od jakýchkoliv
úmyslných těžeb upuštěno. Důvodem je jak přímá návaznost na analogické porosty
v rezervaci, tak i skutečnost, že jde dnes již o jeden z mála takto starých a přírodě blízkých
smrkových porostů v širším zájmovém území. U dalších porostů v ochranném pásmu je žádoucí jejich šetrné obhospodařování, s vyloučením rozsáhlejších obnovních těžeb.
V současnosti se to týká severní části rezervace, po jejím obvodu se prostírají smrkové kmenoviny; v dalších částech území se nacházejí většinou porosty mladého věku (výjimkou je jz.
část území, kde lesy ochranného pásma odděluje široká cesta).
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu
Hranice rezervace dosud nebyly geodeticky zaměřeny a jsou tak odvozeny pouze od hranic
lesních dílců. Určitá nejasnost tak vzniká v západní části území, kde docházelo v minulosti
k drobným posunům hranic lesních porostů a jejich přesahu na nelesní parcely. Tento stav je
třeba řešit geodetickým zaměřením, které by však mělo v maximální možné míře respektovat
existující hranice JPRL a nemělo by vymýšlet hranice nové, neodpovídající tradici a zjevným
přírodním předělům.
Strana 33
Rezervace je v terénu vyznačena obvyklým způsobem – pruhovým značením a tabulemi
s malým státním znakem. Dle starších mapových podkladů bylo po obvodu území osazeno 12
těchto tabulí. Současný stav nebyl autorem plánu péče detailně sledován (zaznamenáno bylo 9
tabulí, nebyla však sledována celá hranice ZCHÚ), byla však zjištěna absence jedné tabule
(zřejmě v důsledku zcizení) na Zámecké cestě poblíž Šámalovy louky. Další zjištěné tabule se
nacházely v dobrém stavu, stejně jako pruhové značení, které bylo obnoveno zřejmě teprve
relativně nedávno.
Pravidelné obnovy značení je třeba provádět v intervalu cca 5 let nebo operativně dle potřeby
(v případě poškození či zcizení hraničních tabulí).
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území
Po geodetickém zaměření rezervace provést její nové vyhlášení v upřesněných hranicích a aktuální parcelní situaci.
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností
Samotná rezervace není turisticky zpřístupněna, intenzivní turistický ruch se ale odehrává po
jejím obvodu, resp. v její blízkosti (Šámalova chata). V novější době je poměrně dosti frekventována Zámecká cesta (bez turistického značení) procházející přímo rezervací. Na předměty ochrany nemá ale toto turistické zatížení zásadnější negativní vliv. Regulace tedy není nutná. Současně však nelze ani doporučit další zpřístupnění území např. vedením turistických
tras po Zámecké cestě. Málo vhodné je i případné vybudování naučné stezky, jak to bylo uvažováno v 60. letech minulého století.
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území
V současnosti jsou při turistické cestě na jz. okraji rezervace instalované dvě informační tabule zprostředkující základní údaje o PR Nová louka. Tento stav lze považovat za plně dostačující. Tabule je třeba udržovat v dobrém stavu – dle potřeby opravit či vyměnit (nejméně 1x za
10 let).
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území
Provést hydrologický průzkum nejlépe v celém rozsahu rezervace a posoudit vliv staré drenážní soustavy na vodní režim území. Na základě tohoto průzkumu pak navrhnout opatření ke
zvýšení hladiny podzemní vody v sz. části území, případně i na dalších místech. V souvislosti
s revitalizací vodního režimu zahájit pravidelný hydrologický a vegetační monitoring.
Provést dosud chybějící systematický průzkum střevlíkovitých a drabčíkovitých brouků a obratlovců. Dílčí výzkumy provádět dle aktuálních potřeb a zájmu badatelů.
Autor tohoto textu založil v PR Nová louka 4 trvalé snímkové plochy, které by měly být pravidelně sledovány v intervalu cca 5 let.
Strana 34
4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací)
Druh zásahu (práce) a kvantifikace
Jednorázové a časově omezené zásahy
geometrické zaměření rezervace
hydrologický průzkum, monitoring
obnova vodního režimu v psk 356 E4/2a/1 (bezlesí),
včetně zpracování projektu
obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x
obnova informačních tabulí
zpracování nového plánu péče
Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč)
Opakované zásahy
nadstandardní lesnické zásahy*
Opakované zásahy celkem (Kč)
N á k l a d y c e l k e m (Kč)
Orientační náklady Orientační náklady
za rok (Kč)
za období platnosti
plánu péče (Kč)
200 000,50 000,300 000,50 000,20 000,40 000,660 000,10 000,-
100 000,100 000,760 000,-
*) výřez nepůvodní kleče, přednostně z přirozených bezlesí, výsadby JR, BK, JD s individuálními, případně skupinovými ochranami, výměna nevyhovujících ochran u stávajících listnatých výsadeb – rozsah těchto prací (výsadeb) je třeba přizpůsobit dostupným finančním prostředkům, uvedená částka je hrubě orientační
4.2 Použité podklady a zdroje informací
ANONYMUS (1992?): Návrh způsobů řízení a vývoje v chráněném území: SPR Nová louka. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha.
DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp.
FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. –
Mskr. [Dipl. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.]
HOUŠKOVÁ E. (1988): Státní přírodní rezervace Nová louka. Botanický inventarizační průzkum. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
HRUBÝ K. (1963): Významnější lepidoptera Wünschovy sbírky v Severočeském muzeu. – Sborník
Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 2 (1962): 145–158.
HRUŠKA J. & KOPÁČEK J. (2005): Kyselý déšť stále s námi – zdroje, mechanismy, účinky, minulost a
budoucnost. – Ministerstvo životního prostředí, 24 p.
HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3.
Jehličnaté lesy. – Academia, Praha.
HYSEK A. (1970): Fyzickozeměpisné poměry jizerských hor a SPR „Nová louka“ s přihlédnutím
k zoogeografii. – Ms. [Rigor. Pr., depon. in: Knih. Kat. Geogr. Přír. fak. UK, Praha]
CHALOUPSKÝ J.[red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHALOUPSKÝ J.[red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) –
Ústř. Ústav Geol., Praha.
Strana 35
CHVOJKA P. (2008): Chrostíci (Trichoptera) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského
Muzea, Přírodní Vědy 26: 49–77.
CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
JEŽEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Koutulovití (Diptera: Psychodidae) Jizerských hor a
Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 129–151.
JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. – Preslia, Praha, 67: 225-259.
KOCOURKOVÁ J. (2001): zpráva o výzkumu lichenoflóry Jizerských hor za rok 2001. – Ms. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KRAMPL F. & MAREK J. (1999a): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 145-188.
KRAMPL F. & MAREK J. (1999b): Zpráva o výzkumu lepidopter Jizerských hor v roce 1999. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KRAMPL F. & MAREK J. (2001): Zpráva o výzkumu lepidopter Jizerských hor v roce 2001. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KRAMPL F. (2000): Zpráva o výzkumu lepidopter Jizerských hor v roce 2000. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč
ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha
KUČERA J. & VÁŇA J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). –
Příroda, Praha, 23: 1-104.
KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborn. Severočes.
Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 119-136.
LAUTERER P. (2001): Mery (Sternorrhyncha, Psylloidea) Jizerských hor. – Sborník Severočeského
Muzea, Přírodní Vědy 22: 85–99.
Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou na roky 2003-2012.
MACEK J. (2009): Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera: Symphyta) Jizerských hor a Frýdlantska. –
Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 199–237.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček
M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp.
MAREK J. & KRAMPL F. (2005): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) přírodní rezervace Nová louka. – Nepubl. manuskript, uložen na Správě CHKO Jizerské hory, Liberec, 30 pp.
MELINGEROVÁ M. (1997): Flóra, vegetace a životní podmínky na vybraných mokřadech v CHKO Jizerské hory. – Ms. [Dipl. Pr., depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec & Knih. Fak. ŽP
UJEP Ústí nad Labem]
MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714
p.
MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List
M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
MOCEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Hrbilkovití (Diptera: Phoridae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 261–281.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
MÜLLER J. (1936): Lesní typy Jizerských hor. – Lesn. Pr., Praha, 15: 477-523.
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). –
Academia, Praha.
NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Mus., Liberec,
Přír. Vědy, 2: 33-84.
NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem.
Strana 36
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Obratlovci. – Příroda, 22: 1-183.
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod.
Fak. UK, Praha ]
PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec,
12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 et 15: 5-52 [nedokončeno].
PREISLER J. & BARTÁK M. (2008): Mušenkovití (Diptera: Lonchopteridae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 283–287.
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). –
Příroda, Praha, 18: 1-166.
PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. – Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: 444.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa).
ROZEOVÁ A. (1965): Přírodní rezervace Nová louka- Ms., 78 pp. [Dipl. Pr., Ped. Inst. Liberec]
RUS I. (1999): Příspěvek k poznání vážek (Odonata) CHKO Jizerské hory. – Sborn. Severočes. Muz.,
Přír. Vědy, Liberec, 21: 137-143.
RYBNÍČKOVÁ E. (1985): Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru. – Ms. [Doktorská Dis. Pr., depon. in Bibl. Bot. Inst. Acad. Sci. Rep. Boh., Průhonice u Prahy]
SCHWARZ O., HOŠEK J., ANDĚL P., HRUŠKA J., HOFMEISTER J., SVOBODA T. & PETRŽÍLKA L. (2009):
Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní
ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. – Lesnická
práce, 34 p., 11 mp.
SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia,
Praha, 103-121.
SOFFNER J. (1924): Über die Schmetterlingsfauna des Isergebirges und seines Vorgeländes. Mitt. Ver.
Naturfreunde, Reichenberg, 46: 8–50.
SOFFNER J. (1927): Kleinschmetterlinge aus dem Isergebirge. Z. Ent. Ver. Schles. Insektenkunde, 15
(4): 6–9.
STERNECK J. & ZIMMERMANN F. (1933): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II. (Microlepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 pp.
SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60,
ed. Severočes. Mus., Liberec.
ŠEVČÍK J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera: Nematocera) čeledí Mycetophilidae (bedlobytkovití), Keroplatidae, Bolitophildae, Diadocidiidae, Sciaridae (smutnicovití) a Anisopodidae
(stružilkovití) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 95–127.
ŠIFNER F. (2009): Výkalnicovití (Diptera: Scathophagidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník
Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 185–197.
TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc.
TOMANDL M. (1968): Význam dřeva pro sklářské hutě v Jizerských horách. – Ars Vitraria, 2: 8-33.
TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor,
Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.
TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český Geol. Ústav, Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha.
VLK R., HOLUŠA J. & KOČÁREK P. (2008): Kobylky (Orthoptera: Ensifera) a saranče (Orthoptera: Caelifera) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 79–88.
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska I. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 1–287.
Strana 37
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska II. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 1–278.
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992
Sb.
Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování
chráněných území.
WALDHAUSEROVÁ I. (2006): Inventarizace vážek (Odonata) na vybraných rašeliništích (NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky, PR Čihadla, PR Klečové louky a PR Černá jezírka) Jizerských hor v zájmovém území PSLJH. – Nepublikovaný strojopis, uložen na Agentuře ochrany
přírody – Správě CHKO Jizerské hory v Liberci, 7 pp.
WALDHAUSEROVÁ I. (2007): Inventarizační průzkum vážek (Odonata) na vybraných lokalitách Jizerských hor v roce 2007. – Nepublikovaný strojopis, uložen na na Agentuře ochrany přírody a
krajiny – Správě CHKO Jizerské hory v Liberci, 9 pp.
4.3 Seznam používaných zkratek
CHKO – chráněná krajinná oblast, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana,
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa, LHC – lesní hospodářský celek, LHE – lesní hospodářská evidence, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, SPR – státní přírodní rezervace, ZCHÚ –
zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny
na příslušných místech textu.
Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách:
BK buk lesní (Fagus sylvatica)
BO borovice lesní (Pinus sylvestris)
BOP borovice pokroucená (Pinus contorta)
BR bříza bělokorá (Betula pendula)
BRX bříza karpatská (Betula carpatica)
JD jedle bělokorá (Abies alba)
JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
KL javor klen (Acer pseudoplatanus)
KOS borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata)
MD modřín opadavý (Larix decidua)
SM smrk ztepilý (Picea abies)
SMP smrk pichlavý (Picea pungens)
4.4 Plán péče zpracoval
RNDr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
listopad 2011
Zoologické části textu (vč. přílohy S5) zpracoval ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec.
Strana 38
P ŘÍLOHY
Tabulk y:
Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
(Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2).
Map y:
Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území
Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
Příloha M3 – Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy)
Příloha M4 – Lesnická mapa typologická
Příloha M5 – Stupně přirozenosti lesních porostů
Příloha M6 – Lesní porostní mapa
Příloha M7 – Historické mapy
Ostatní:
Příloha S1 – Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2 – Floristický přehled
Příloha S3 – Popisy vymezených přirozených bezlesí
Příloha S4 – Popisy dílčích ploch z předchozího plánu péče z r. 2001
Příloha S5 – Zoologické poznámky
Strana 39
Příloha T1
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
JPRL
356E1b
356E1b
356E1b
356E2/1a
356E2/1a
356E2/1a
356E4/2a/1
356E4b
356E4b
356E4b
356E4b
356E8/5
356E8/5
356E8a/1r
356E8a/1r
dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin
prům. stupeň doporučený zásah
plocha
v ha
výška přir.
1
0,75
1B
KOS 5-6, SM 4-5,
2
E
bez zásahů, výhledově redukce KOS a
SMP
SMP
2
0,64
1B
KOS 6-7, SM 3-4
1,5
E
bez zásahu
3
0,21
1B
SM 10
3/1
D
bez zásahu
4
0,31
1A
SM 10
5/1
D
bez zásahu
5
0,33
1B
SM 10
4
D
bez zásahu
6
0,06
1A
SM 10
5
D
bez zásahu
7
2,33
1A
SM 6-7, KOS 3-4
12/5/1
D
přehrazení odvodňovacích příkopů (nejlépe všech), úplný výřez KOS
8
0,02
1A
SM 10
18
C
bez zásahu
9
0,57
1A
SM 10
21
C
bez zásahu
10
0,09
1A
SM 10
18
C
bez zásahu
11
0,07
1A
SM 10
18
C
bez zásahu
12
1,02
1A
SM 10
20/13/
B
bez zásahu
6/2
13
0,89
1A
SM 10 (KOS)
18/12
C
výřez KOS na bezlesí, jinak bez zásahu
14
0,17
1A
SM 10
18/3
D
bez zásahu
15
0,12
1A
SM 10
18/3
C
bez zásahu
356E8a/1r
356E12/4a/1p
16
17
1,13
1,30
1A
1A
SM 10
SM 10
356E12/4a/1p
18
0,49
1A
SM 10 (JR)
356E103
356E104
356E105
356E106
356E107
356E108
356E109
19
20
21
22
23
24
25
0,03
0,03
0,60
0,02
0,14
0,06
0,06
–
–
(SM, KOS)
–
–
–
–
18/2
30/18/
3
22/18/
5
–
–
–
–
–
–
–
nal. poznámka
sv. část psk
střední (jz.) část psk
menší jz. část psk
jižní část psk
sz. část psk
malá východní část psk
2
drobná část u Zámecké cesty
východní část
sz. část psk
jz. část psk
západní část psk
C
B
bez zásahu
bez zásahu
východní část psk
malá sz. část psk
malá část při jižním okraji severního
výběžku PR
hlavní část psk
větší severní část psk
C
bez zásahu
menší jižní část psk
-
bez zásahu, nezalesňovat!
úplný výřez nepůvodních KOS
výřez nepůvodní KOS, dále nezalesňovat
bez zásahu, nezalesňovat
výřez nepůvodní KOS
bez zásahu
bez zásahu
2
1
1
1
JPRL
449A1
449A2
449A8
449A8
449A10/4/1s
449A15/1r
449A15/1r
449A15/1r
449A16/6/1p
plocha
v ha
26
0,45
1B
SM 10, KOS
27
0,48
1B
SM 10
28
0,76
1A
SM 7.5, KOS 2.5
29
0,13
1A
SM 10
30
0,56
1A
SM 10
31
0,07
1A
SM 10
32
0,18
1A
SM 10
33
0,06
1A
SM 10
34
3,58
1A
SM 10
449A16/6/1p
449A102
35
36
0,41
2,87
1A
SM 10, KOS, JR
–
449A103
449A579
37
38
0,05
0,12
459E2/1b
39
2,87
1B
SM 7-8, KOS 2-3
(SMP, JR)
459E2a/1a
459E3
459E5a
459E5a
459E5a
459E10/5/1
40
41
42
43
44
45
2,47
0,30
0,09
1,00
0,20
1,04
1B
1A
1A
1A
1A
1A
SM 9-10, SMP, KOS+
SM 10, BR, JR
SM 10
SM 10
SM 10
SM 10
459E13/1p
459E13/1p
459E16
459E106
46
47
48
49
0,89
0,15
1,72
0,07
1A
1A
1A
SM 10
SM 10
SM 10
–
–
–
výška přir.
4
D
bez zásahu
6
D
bez zásahu
16
B
bez zásahu
20
B
bez zásahu
6
B
bez zásahu
16/3
C
bez zásahu
18/1
C
bez zásahu
15
C
bez zásahu
28/18/
B
bez zásahu
2
23
B
bez zásahu
–
odstranit nepůvodní kleč v ploše (vzrostlejší porost při západním okraji ponechat!!!)
–
bez zásahu
–
bez návrhu, pouze nezbytná údržba, zachovat stávající nezpevněný povrch a
profil cesty
5/1
D
prořezávka, postupná redukce KOS, odstranit vtroušený SMP, doplnit kvalitní IO
k perspektivním JR v jižní části psk, případně vysadit nové JR, JD
7/2
D
bez návrhu – nepokračovat v zalesňování
8
C
bez návrhu
15
C
bez zásahu
18
C
bez zásahu
15
C
bez zásahu
18/15/
C
bez zásahu, vylišit bezlesí
10
28/3
B
bez zásahu
23
B
bez zásahu
20?
C
bez zásahu, nezalesňovat
–
bez zásahu
nal. poznámka
větší sz. část
menší jižní část
malá severní část psk
jižní část psk
střední část psk
hlavní (jižní) část psk
menší sz. část psk
1
3
jihozápadní (největší) část
jihovýchodní část psk
hlavní část psk
malá sv. část psk
JPRL
459E579
449A8
plocha
v ha
50
0,09
–
51
0,02
1A
SM 10
výška přir.
–
bez návrhu, pouze nezbytná údržba, zachovat stávající nezpevněný povrch a
profil cesty
18
bez zásahu
nal. poznámka
izolovaná jz. část
459 D15/2/1 (ochranné pásmo) – ponechat tuto psk jako clonu i pokračování cenných porostů v rezervaci b ez o b no v ní c h t ěžeb
Poznámka: Popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1.
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy – pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C –
přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.
Pøíloha M1
Orientaèní mapa území
na podkladu Základní mapy ÈR 1:50 000, s vyznaèením polohy dalích ZCHÚ
NP
R
Jiz
ers
k
oh
ors
k
é b
uè
iny
PR Ptaèí kupy
PR Nová louka
PR Èerná hora
PR Klikvová louka
0
0.5
1
1.5
2
Kilometers
km
1:50000
Legenda:
hranice ZCHÚ
hranice ochranného pásma
hranice CHKO Jizerské hory
hranice ptaèí oblasti Jizerské hory
hranice EVL
Příloha M2
Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ
690
677/1
736
677/1
685/1
640/2
1:5000
Pøíloha M3
Mapa dílèích ploch
na podkladu aktuální ortofotomapy - (c) ÈÚZK 2011
5
14
24
25
23 16
15
6
22
4
13
17
1
12
20
10
9
47
21
11
8
2
38
7
3 19 18
26
28
46
45
34
35
48
42
36
51
40
50
29
31
33
27
30 34
32
41
39
43
Legenda:
44
hranice ZCHÚ
49
37
hranice dílèích ploch (lutá èísla)
základní vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
0
100
200
300
Meters
m
1:6000
Pøíloha M4
Lesnická mapa typologická
7O1
8G3
7R3
6K4
6K4
8G3
7R3
6S1
7R3
8G3
8R1
6N4
7R2
7O1
6Z9
6K4
8R1
8R1
6Z9
8G3
7R3
Legenda
pøírodní rezervace
ochranné pásmo
lesní typy
vrstevnice:
100 m
0
100
200
300
Meters
m
1:6000
20 m
10 m
Pøíloha M5
Mapa stupòù pøirozenosti lesních porostù
1:6000
Legenda:
hranice ZCHÚ
vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
stupnì pøirozenosti:
A - les pùvodní
B - les pøírodní
C - les pøírodì blízký
0
100
200
300
Meters
m
D - les kulturní
E - les nepùvodní
Příloha M6
Mapa vlastnického separátu
Jablonec nad Nisou, LHC: 409002
platnost : od 1.1.2003 do 31.12.2012
Lesní
porostní mapa
Vlastník
11000 :
oddělení :
356
*
6 000
M 11:: 6000
....
hranice přírodní rezervace
jsou pro lepší
čitelnost vyznačeny modrou čarou
Pøíloha M7
Mapa pøirozených bezlesí
1:6000
N18
N06
N05
N19
N08
N07
N04
N10
N09
N11
N01, N03
N12, N13
N02
N20
N21
N14
N15
N16
N17
Legenda:
pøirozená bezlesí (2001)
hranice rezervace
ochranné pásmo
základní vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
0
100
200
300
Meters
m
Příloha S1
PODROBNĚJŠÍ POPISY DÍLČÍCH PLOCH
Dílčí plochy (DP) mají vždy jednoznačné ohraničení v obrysové mapě. Jsou to buď celistvé
porostní skupiny, jejich samostatné části anebo bezlesí. Každá takto ohraničená plocha má své
číslo v mapové vrstvě. V tabulkách jsou uvedeny charakteristiky k jednotlivým DP, v případě
malých DP s podobnými vlastnostmi je v jedné tabulce pojednáno více takových DP, ovšem
pouze tehdy, náležejí-li ke stejné porostní skupině či stejně označenému bezlesí.
Legenda:
ZCHÚ – název ZCHÚ s připojením zkratky kategorie, v případě vymezeného ochranného pásma „OP“
DP: pořadové číslo dílčí plochy v rámci příslušného ZCHÚ. DP jsou řazeny dle čísla porostní skupiny, případně
bezlesí. Pokud má ZCHÚ vymezené ochranné pásmo, jsou dílčí plochy v něm zařazeny až za DP ve vlastní rezervaci.
Rozloha: výměra dílčí plochy v hektarech, s přesností na setiny. Údaj vychází z digitální obrysové mapy (ve
výjimečných případech se neshoduje s údajem v LHP).
LHC: příslušnost DP k lesnímu hospodářskému celku (LHC) – zde vždy „Jablonec“.
Odd.: číslo lesního oddělení.
Dílec: označení lesního dílce.
Por. sk.: označení porostní skupiny nebo bezlesí dle platného LHP (2003-2012).
Část: v případě, že se porostní skupina rozpadá na více oddělených částí, je v tomto poli uvedena lokalizace popisované části (např. „severní část“). U celistvých porostních skupin není vyplněno nic.
Stanoviště: stručný popis stanovištních poměrů – svažitost, případně orientace svahů, zamokření a přítomnost
horninových výchozů, případně další významné skutečnosti.
Charakteristika porostu: stručný popis druhového složení a struktury lesního porostu, vzrůstu dřevin, jejich
vitality, výskytu zmlazení atd.
Složení porostu: druhová skladba lesního porostu, v případě potřeby rozlišená na etáže. Členění etáží nemusí
vždy odpovídat údajům v LHP (označení porostní skupiny), k čemuž dochází zejména v těchto případech: a)
horní etáž je již bez živých stromů, tvořená pouze zbytkovými soušemi, v krajním případě i zcela chybí; b) etáže
nelze jednoznačně rozlišit; c) porost má více etáží, než uvádí LHP, zpravidla jde o nepodchycené zmlazení.
Výška porostu: průměrná výška porostu, v případě potřeby s rozlišením na etáže a dřeviny. Jde o souborný
údaj, bližší údaje jsou obsaženy v poli „charakteristika porostu“. Zde je třeba upozornit, že porosty ve sledovaných lokalitách jsou často výškově velmi nejednotné a z tohoto důvodu mají uváděna čísla pouze orientační význam. Výšky porostů byly v terénu zjišťovány odhadem a laserovým výškoměrem (u vyšších stromů).
Botanické poměry: stručná botanická charakteristika bylinného, případně mechového patra. Jsou zde uvedeny
významnější zastoupené druhy, druhy s nejvyšší pokryvností jsou zpravidla řazeny na prvních místech, případně
je frekvence výskytu uvedena slovně, např. zkratkami dom. (dominantní), hoj. (hojný), roztr. (roztroušený), zř.
(zřídkavý), vz. (vzácný), lok. (místy).
Botanické popisy jsou pouze orientační a neplní úlohu inventarizace. Vycházejí z jednorázového šetření na daných plochách v létě r. 2011, v omezené míře s doplněním poznatků z dřívějších let. Vědecké názvosloví cévnatých rostlin je sjednoceno podle Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů se
řídí přehledem KUČERA & VÁŇA (2005). Mechové patro je dokumentováno jen ve stručnosti, s uváděním dominant a makroskopicky snadno poznatelných druhů.
Použity jsou též zkratky rostlinných společenstev (rašelinných bezlesí) – viz níže.
Návrh opatření: Zde jsou v krátkosti uvedena navrhovaná opatření pro danou dílčí plochu. Označení „bez návrhu“ znamená, že z hlediska předmětu ochrany není zásah potřebný, lze však akceptovat případný hospodářsky
motivovaný zásah (týká se to zejména výchovných těžeb). Označení „bez zásahu“ znamená důrazný požadavek
na vyloučení zejména těžebních zásahů.
Stupeň přirozenosti: stupeň přirozenosti lesních porostů pro danou dílčí plochu dle metodiky ve stupnici A až E
(A – les původní, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní).
–1–
V nejednoznačných případech je uvedeno hraniční hodnocení (např. B-C), v mapovém výstupu je zpravidla zobrazeno nižší ze dvou možných hodnocení.
Poznámka: doplňující údaje např. k lokalizaci, vymezení dílčí plochy, případně jiné významné skutečnosti.
Dílčí plocha 2001: pořadové číslo dílčí plochy v plánu péče z r. 2001 pro snadné vyhledání v příloze S2. I přes
jistou subjektivitu (a tedy nepřesnost) popisů umožňuje přiřazení starších popisů porovnat vývoj porostů za
uplynulých deset let. V případě, že se hranice dílčích ploch kryjí pouze částečně, je za číslem dílčí plochy uvedena hvězdička. To platí jen v případě zásadního nesouladu hranic.
Zkratky rostlinných společenstev na rašelinných bezlesích
V popisech dílčích ploch i vylišených bezlesí (viz další příloha) jsou použity zkratky pracovních názvů obvyklých rostlinných společenstev jizerskohorských rašelinišť, které byly autorem poprvé použity v r. 2000. Jedná se
o jednoduché, téměř fyziognomické označení vycházející z dominanty bylinného patra a s obecného označení
mechového patra substantivem „Sphagnetum“, bez rozlišování druhů rašeliníků. Kde je to vhodné, jsou použity
zavedené názvy asociací (v řadě případů je ale výstižnější použití výše zmíněných „pracovních názvů“.
CcS – „Carici canescentis-Sphagnetum“ (pracovní označení). Společenstvo výrazných mokřin až třasovisk,
s převažující Carex canescens, obvykle za doprovodu dalších druhů, jako Agrostis canina, Calamagrostis villosa, Carex echinata, C. nigra, C. rostrata, Deschampsia cespitosa, Holcus mollis, Viola palustris aj.
V mechovém patře převládá Sphagnum fallax, S. riparium, Polytrichum commune.
ClmS – „Calamagrostio villosae-Sphagnetum“ (pracovní označení). Společenstvo stinných mokřin, zčásti pasekového původu, s dom. Calamagrostis villosa v E1 a Sphagnum fallax, případně i Sphagnum girgensohnii v E0.
CnS – „Carici nigrae-Sphagnetum“ (pracovní označení). Společenstvo pramenných poloh (přechodových rašelinišť) s dominantní Carex nigra, blízké as. Carici rostratae-Sphagnetum apiculati. V E0 zpravidla dominuje
Sphagnum fallax.
CrS – Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, včetně mezotrofnějších typů se Sphagnum riparium.
EaS – „Eriophoro angustifolii-Sphagnetum“ (pracovní označení). Jde o typické společenstvo mělkých, periodicky či trvale zvodnělých šlenků s vůdčím suchopýrem úzkolistým. Někdy bývá řazeno pod Eriophoro vaginatiSphagnetum recurvi. V mechovém patře mohou být zastoupeny různé druhy rašeliníků, nejčastěji však Sphagnum fallax a S. cuspidatum.
EvS – Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi. Typické společenstvo vrchovišť, v E0 zpravidla se Sphagnum
fallax, ale též s dalšími druhy rašeliníků (Sphagnum papillosum, S. russowii, S. tenellum aj.). Degradační fáze se
vyznačují expanzí Molinia caerulea. Časté jsou přechody k MolS, SCp, SciS.
JfS – Junco filiformis-Sphagnetum recurvi. Relativně mezotrofní společenstvo pramenných poloh s dominantní
Juncus filiformis, často též s doprovodem dalších druhů, jako je Deschampsia caespitosa, Calamagrostis villosa,
Molinia coerulea, Juncus effusus, Carex nigra, Carex rostrata aj.
MolS – as. Polytricho communis-Molinietum coeruleae („Molinio-Sphagnetum“). V současnosti snad nejběžnější typ společenstva rašelinných bezlesí v Jizerských horách. Degradační stádium společenstev svazu Sphagnion
medii, též jako pasekové stádium po rašelinné smrčině, v poněkud odchylném složení i na přechodových rašelinách, zarostlých náplavech aj.
PiS – Pino mugo-Sphagnetum. Porosty původní kleče na vrchovišti.
SciS – Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi, resp. Eriophoro-Trichophoretum cespitosi; společenstvo
s Trichophorum cespitosum, někdy též s Eriophorum vaginatum či Molinia caerulea. Mechové patro bývá často
potlačeno, jen místy se na něm větší měrou podílí Sphagnum papillosum. Některé porosty mají zřetelně degradační charakter.
SCp – Sphagno-Caricetum pauciflorae (Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici). Společenstvo bultů
s Carex pauciflora, často též s Eriophorum vaginatum. V E0 obvykle převažuje Sphagnum fallax, standardně
bývají ale zastoupeny i další druhy rašeliníků.
–2–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 1
Rozloha: 0,75 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 1b
Část: sv. část psk
Stanoviště: mírný svah k potoku (na JZ), plošně zamokřeno, místy i se stojící vodou
Charakteristika porostu: mezernatá mlazina KOS (převažuje) a SM, sporadicky i SMP (na SZ),
KOS cca 1 m vys., řidší, v podmáčeném terénu příliš neprospívá, SM 1-5 m, nehojně i odrostlejší,
rovněž se sníženou vitalitou; u Zámecké cesty hloučky různě starých SM, převážně do 7 m, dílem
zcela suché, dále několik starších SM až cca 20 m vys.
Složení porostu [x 10%]: KOS 5-6, SM 4-5, SMP
Výška porostu [m]: 2
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hojně též CrS, lok. s Calamagrostis villosa,
dále Carex echinata, Juncus filiformis, Agrostis canina, Deschampsia cespitosa, Stellaria alsine,
Epilobium palustre, Eriophorum vaginatum (roztr.)
Návrh opatření: bez zásahů, výhledově redukce KOS a SMP
Stupeň přirozenosti: E
Poznámka: v r. 2001 v rámci psk vylišena dvě bezlesí (N9 a N10), Dílčí plocha 2001: 594, 599*
nyní již velmi nezřetelná
ZCHÚ: Nová louka
DP: 2
Rozloha: 0,64 ha
Část: střední (jz.) část psk
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah, výrazně zamokřeno, při jižním okraji protéká potok
Charakteristika porostu: volně zapojená mlazina KOS a SM, 1-1,5 m vys., roztr. předrosty SM 4
m vys., SM příliš neprospívá
Složení porostu [x 10%]: KOS 6-7, SM 3-4
Výška porostu [m]: 1,5
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea a Eriophorum vaginatum, dále Vaccinium
myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Calamagrostis villosa (lok.), Carex rostrata (lok. hoj.), v E0 do.
Sphagnum fallax, podružně Polytrichum commune
Návrh opatření: bez zásahu
Stupeň přirozenosti: E
Dílčí plocha 2001: 595*
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 3
Rozloha: 0,21 ha
Část: menší jz. část psk
Stanoviště: mírný svah (zvlněná plošina), napříč protéká potok, kol něj podmáčený terén, dále sušší
partie
Charakteristika porostu: mezernatá mlazina s předrosty SM do 8 m, v hloučcích, vylepšovaná,
porost výškově diferencovaný, střední etáž 3 m, vylepšení 0,5-1,5 m, SM sázen i do pařezů (zdravé,
ale růstově stagnují – cca 0,5 m)
Složení porostu [x 10%]: SM 10
Výška porostu [m]: 3//1
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, dále Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitisidaea, Eriophorum vaginatum (zř.), při potoce Agrostis canina, Deschampsia cespitosa, Stellaria
alsine, Carex rostrata, Cirsium palustre, Potentilla erecta, Crepis paludosa, Anthoxanthum
odoratum, Carex flava, Carex nigra, Myosotis nemorosa aj.
Stupeň přirozenosti: CD
Dílčí plocha 2001: 593
Poznámka:
–3–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 4
Rozloha: 0,31 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 2/1a
Část: jižní část psk
Stanoviště: mírný svah při pravém břehu potoka, mírně podmáčeno
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená diferencovaná mlazina SM, převažuje etáž 1:
0,5-2 m vys., etáž 2 spíše v okrajích, převážně do 7 m, SM průběžně zmlazuje; v severním výběžku
odrostlejší mlazina až počínající tyčkovina, cca 8 m vys., volně zapojená
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hojně Vaccinium myrtillus, ve vlhčích
partiích Carex rostrata
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 5
Rozloha: 0,33 ha
Část: sz. část psk
Stanoviště: rovina až mírný svah, zrašelinělý terén, místy dosti zamokřeno, staré odvodňovací
příkopy
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená diferencovaná mlazina 2-6 m vys., při jižním
okraji hustá tyčkovina, porost zčásti z přirozené obnovy
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, v zamokřených
partiích (u příkopů) hojně Sphagnum riparium a Sphagnum fallax
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 6
Rozloha: 0,06 ha
Část: malá východní část psk
Stanoviště: rovina, zrašelinělý terén při pravém břehu potoka
Charakteristika porostu: rozvolněná diferencovaná SM tyčkovina
Botanické poměry (podrost): Vaccinium myrtillus (dom.), Molinia caerulea, Calamagrostis villosa,
Sphagnum girgensohnii, Polytrichum commune
Poznámka:
–4–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 7
Rozloha: 2,33 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 4/2a/1
Část:
Stanoviště: zvlněná vrchovištní plošina, uprostřed rozšířené jižní části náhorní plato, dále na J
krátký mírný svah, ve zúžené střední části laggová sníženina s prameništi a šlenky (v jižní části
chybí), užší severní část se mírně svažuje k jihu, severní okraj již v rovině – za rozvodím; vrchoviště
odvodněno hustou sítí příčně probíhajících příkopů, při okrajích erozně prohloubených, v sev. části
probíhají příkopy šikmo až téměř podélně
Charakteristika porostu: na J ve svahu volně zapojená zakrslá SM mlazina 0,3-2 m vys.,
z přirozené obnovy, nerovnoměrně zapojeno + roztr. starší etáže – 2: 5-7 m, 4: 11-13 m, dále roztr.
KOS 0,5-1 m, starší SM dosti proschlé; na plošině: rozvolněný zakrslý porost, vitálnější podél linií
odvodňovacích příkopů, dosti rozsáhlé výsadby KOS (místy chybí), zakrslé SM do 2 m, u příkopů 28 m, KOS 0,5 m, početná, ale příliš neodrůstá; v užší severní části: dosti bohatá obnova SM i vitální
výsadby KOS cca 1 m vys., u příkopů SM 0,5-2 m, starší do 5 m, dosti poškozené, souše ale chybí;
řídce živoří vysazená Betula carpatica (cca 20 cm vys.)
Složení porostu [x 10%]: SM 6-7, KOS 3-4
Výška porostu [m]: 12//5//1
Botanické poměry (podrost): na J ve svažitém úseku Molinia caerulea (dom.), Vaccinium
myrtillus, Vaccinium uliginosum, Vaccinium vitis-idaea, Calluna vulgaris; v rozšířené části
vrchoviště: dom. Molinia caerulea, lok. hoj. Trichophorum cespitosum, dále Vaccinium uliginosum,
Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, dosti řídce Eriophorum vaginatum,
Oxycoccus palustris, Carex pauciflora, vz. Drosera rotundifolia, dále Carex nigra; E0 málo
vyvinuto – Sphagnum fallax, Sphagnum tenellum, Sphagnum papillosum (zř.), Sphagnum russowii;
střední část v laggu hodnotnější – viz popis bezl. 102; v sev. části: dom. Molinia caerulea, roztr.
Eriophorum vaginatum, dále Vaccinium uliginosum, Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia – při
sev. okraji, Carex nigra, Carex pauciflora (roztr.), chybí Trichophorum cespitosum; E0
nerovnoměrně, ale v porovnání s jižní částí psk poměrně dobře vyvinuto: Sphagnum tenellum (hoj.),
Sphagnum russowii, Sphagnum papillosum (roztr.), Sphagnum fallax
Návrh opatření: přehrazení odvodňovacích příkopů (nejlépe
všech), úplný výřez KOS – jedná se o v minulosti odvodněné a
zalesněné rozsáhlé bezlesí v dosud relativně zachovalém stavu, kde
je požadavek na rekonstrukci bezlesí zvláště naléhavý
Poznámka: po okrajích početná mraveniště; nízký stupeň
přirozenosti je důsledkem vysokého podílu vysazené kos0 jinak jde
o přírodě blízký porost, v minulosti zřejmě ovlivněný umělým
zalesněním bezlesí po předchozím masivním odvodnění
ZCHÚ: Nová louka
DP: 8
Rozloha: 0,02 ha
Část: drobná část u Zámecké cesty
Stanoviště: rovina, podmáčený terén, místy stojící voda (býv. příkop)
Charakteristika porostu: širší SM kulisy středního věku, diferencované, hlavní úroveň 16-19 m,
starší SM přes 20 m, porost působící přírodním vzhledem
Botanické poměry (podrost): Molinia caerulea (na S dom.), Avenella flexuosa, Vaccinium
myrtillus, v E0 lok. hoj. Sphagnum girgensohnii
Stupeň přirozenosti: BC
Poznámka: společný popis pro DP 8, 10, 11
–5–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 9
Rozloha: 0,57 ha
Část: východní část
Stanoviště: rovina, nerovnoměrně mírně podmáčeno, místy bez patrného zamokření, na J protéká
potok se štěrkovými náplavy
Charakteristika porostu: diferencovaná SM kmenovina, prům. 21 m vys., dílem ± zapojená, dílem
se světlinami, na levém břehu potoka již zřetelněji podmáčeno – porost volněji zapojený, se zmlazení
SM 1,5 m; u potoka starý SM 26 m vys., trojkmen, snad původní ekotyp; porost pěkný, přírodního
vzhledu
Botanické poměry (podrost): Avenella flexuosa (lok. dom.), Calamagrostis villosa, Vaccinium
myrtillus, Molinia caerulea (roztr.), Luzula pilosa (lok.), Trientalis europaea, Senecio sp., Athyrium
filix-femina, Phegopteris connectilis, v E0 Sphagnum girgensohnii a Polytrichum commune; ve
světlinách Calamagrostis villosa, Carex nigra, Galium saxatile
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 10
Rozloha: 0,09 ha
Část: sz. část psk
ZCHÚ: Nová louka
DP: 11
Rozloha: 0,07 ha
Část: jz. část psk
–6–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 12
Rozloha: 1,02 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 8/5
Část: západní část psk
Stanoviště: rovinatý terén v lemu vrchoviště (původní rozsáhlé bezlesí), převážně sušší rašelina,
staré odvodňovací příkopy, ve střední části vlhčí laggová poloha, na SV přechod do podmáčených
poloh
Charakteristika porostu: na J: nerovnoměrně zapojená tyčkovina, horní etáž 10-13 m vys., dále
nerozlišitelné mladší etáže 2-8 m, etáž 9 zde chybí, porost středně poškozený; úzký západní lem
vrchoviště: volně zapojený, místy až dosti prosvětlený víceetážový porost, et. 9 jen řídce, do 23 m,
et. 5 hojnější, místy převažující, 12-15 m vys., dále et. 2-3 cca 8 m vys. a místy též et. 1 ve výšce 1-2
m; východní část: zapojený etážovitý porost SM, převaha etáže 2-3 do 10 m, též mladší SM do 5,
podúrovňové soušky, dále na S již porost zčásti rozpadlý – zbytky tenčích souší a nesouvislé,
hloučkovitě zapojené dif. mlaziny do 2 m + roztr. starší do 8 m
Výška porostu [m]:
20//13//6//2
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hoj. Vaccinium myrtillus, dále Vaccinium
vitis-idaea, Calluna vulgaris, lok. Avenella flexuosa, E0 jen místy souvislejší, s Dicranum scoparium
a Sphagnum girgensohnii
Stupeň přirozenosti: B
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 13
Rozloha: 0,89 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 8/5
Část: východní část psk
Stanoviště: rovinatý terén starého vrchoviště nad levým břehem potoka, dosti zamokřený terén se
zbytky odvodňovacích příkopů, ve střední části méně výrazné bezlesí, uprostřed se šlenkem
Charakteristika porostu: značně proschlý porost nižšího vzrůstu, etáž 8 do 20 m, etáž 5 (převažuje)
cca 12 m vys., též mladší etáže cca 10 m vys., většina stromů středně až silněji poškozených, obnova
jen řídká; jižněji menší bezlesí s nízkými soušemi, zmlazením SM 1 m vys. a vysazenou KOS;
návazně zakrslý, polosuchý porost – mlazina až tyčkovina SM 4-8 m vys; v jižní části opět volně
zapojený, etážovitý porost do 20 (-23) m, mírná převaha nižší etáže, řídce obnova 1,5 m vys., též
okousaná BRX 20 cm
Složení porostu [x 10%]: SM 10 (KOS)
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hojně Vaccinium myrtillus, dále Vaccinium
vitis-idaea, lok. též Oxycoccus palustris, v E0 Sphagnum girgensohnii, Polytrichum commune,
Sphagnum russowii; v malém bezlesí MolS, EvS, Oxycoccus palustris, Carex pauciflora (fragmenty
SCp), dále Juncus filiformis, Carex echinata, ve šlenku Sphagnum cuspidatum
Návrh opatření: výřez KOS na bezlesí, jinak bez zásahu
Poznámka: v r. 2001 vylišena dvě malá bezlesí – N7 a N8, nyní
zaznamenáno jen jedno
–7–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 14
Rozloha: 0,17 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 8a/1r
Část: malá sz. část psk
Stanoviště: sušší rašelinný terén, mírný svah
Charakteristika porostu: zbytky etáže 8, hloučky et. 1, popř. nerozlišené 2 a 3, pod vzrostlými SM
dosti řídká obnova 0,5 m, zčásti asi umělá
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, méně Molinia caerulea, řídce Eriophorum
vaginatum, v E0 Sphagnum girgensohnii, Sphagnum russowii, Dicranum scoparium,
Polytrichastrum formosum, Polytrichum commune
Poznámka:
Dílčí plocha 2001:
ZCHÚ: Nová louka
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E
DP: 15
Por. sk.: 8a/1r
Rozloha: 0,12 ha
Část: malá část při jižním okraji
severního výběžku PR
Stanoviště: mírný svah na vlhčí rašelině, odvodňovací příkopy
Charakteristika porostu: značně nesouvislá etáž 8, pod ní nesouvislá, hloučkovitě zapojená etáž 1
ve výšce 1-4 m, ale též nerozlišené etáže 2-3 do 10 m; záhy okrajově hustá SM tyčkovina,
neprostupná; SM v ploše až 24 m vys. – zda ještě v této psk?
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, hojně Molinia caerulea, dále Trientalis
europaea, v E0 Sphagnum girgensohnii
Poznámka:
Dílčí plocha 2001:
–8–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 16
Rozloha: 1,13 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 8a/1r
Část: hlavní část psk
Stanoviště: na J: plošina nad potoční nivou, od J výrazně zamokřená, dále již vrchovištní plošina,
s odvodňovacími příkopy
Charakteristika porostu: v jižním okraji skupinka SM souší z tohoto decenia, několik odkorněných
kmenů, pod nimi nesouvisle obnova SM 1 m, návazně na vrchovišti volně zapojená až světlinatá,
nestejnověká kmenovina, víceetážová, s převahou et. 5 do 20 m, SM středně poškozen, některé i
silněji, dále et. 2-3 zvl. v okrajích, místy i bohatší zmlazení do 0,5 m; od potoka zasahuje etáž 12 –
prosvětlená vysoká kmenovina cca 30 m vys., s hloučkovitě zapojenou dif. mlazinou prům. 2 m vys.;
dále na S: zapojený diferencovaný porost, převládá etáž 5 cca 20 m, jen sporadicky etáž 8, u potoka
stromy zř. vyššího věku – et. 12?, až 30 m vys.; dále na SZ vyšší podíl et. 9 – porost proschlý,
kůrovcové souše z nedávné doby (nejméně 7), nesanováno, + starší souše, dále světlinky, hloučky
mladších SM, bezl. 107; návazně nerovnoměrně zapojený etážovitý porost v mírném, zde již sušším
svahu, 10-20 m vys., okrajově mlazinky, záp. od bezl. 106 zbytky etáže 8, hloučky et. 1 (2, 3), pod
vzrostlými SM dosti řídká obnova 0,5 m, zč. asi i umělá
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, hojně i Molinia caerulea, druhově chudé,
na J v mokřinách též hoj. Carex rostrata; u potoka též Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa,
Athyrium filix-femina, Cardamine pratensis, Carex canescens, Carex echinata, Cirsium palustre,
Deschampsia cespitosa, Epilobium obscurum, Epilobium palustre, Galium saxatile, Luzula pilosa,
Oxalis acetosella; dále na S dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, podružně Calamagrostis
villosa, Trientalis europaea, v E0 hojně Sphagnum girgensohnii, méně Polytrichum commune,
Polytrichastrum formosum, ve světlinkách dom. Molinia caerulea, na S dom. Vaccinium myrtillus,
méně často Molinia caerulea, lok. Eriophorum vaginatum, v E0 též Sphagnum russowii, Dicranum
scoparium; u potůčku mj. Stellaria alsine, Galium palustre, Agrostis canina, Myosotis nemorosa,
Cardamine pratensis, Epilobium obscurum
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 17
Rozloha: 1,30 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 12/4a/1p Část: větší severní část psk
Stanoviště: podmáčená plošina se zaklesnutou potoční nivou, s písčitými a štěrkovými náplavy,
přeplavovaný terén, na J též slepé rameno se stojatou vodou
Charakteristika porostu: nerovnoměrně volněji zapojený etážovitý porost – horní etáž 28-33 m,
střední etáž 15-20 m, dolní etáž 1-5 m, porost místy dosti prosvětlený, s převahou dolní etáže, patrné
starší podsadby SM 1 m vys., nerovnoměrně přirozená obnova; u potoka mohutné souše, zč. padlé,
jeden velký vývrat
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, místy i Molinia caerulea, dále Avenella
flexuosa, Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, Galium saxatile, v E0 lok. hoj. Sphagnum
girgensohnii, dále Rhytidiadelphus squarrosus aj.
Poznámka:
–9–
ZCHÚ: Nová louka
DP: 18
Rozloha: 0,49 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 12/4a/1p Část: menší jižní část psk
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah s potůčkem, zčásti ponorným; na SZ sníženina a svah
vrchoviště
Charakteristika porostu: nerovnoměrně volně zapojený starší porost se 2 světlinami, horní etáž 2024 m, střední cca 18 m, dolní prům. 5 m, ale zmlazení již od 1 m; též 1 JR 11 m vys.; celkově porost
spíše parkového vzhledu, s převahou otevřených ploch; obnova slabší, většinou v sousedství starších
SM; na SZ: volně zapojený nižší porost, dosti proschlý, s jednotlivými soušemi, horní etáž 20 m,
střední 15 m, dolní 2-8 m, nehojně nárosty do 1 m, postupně porost zakrslý – 8 m vys. + nadúroveň –
vzhledově splývá s psk 4/2a/10
Složení porostu [x 10%]: SM 10 (JR)
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, dále Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitisidaea, Trientalis europaea, vz. Oxycoccus palustris, u potoka Calamagrostis villosa (hoj.),
Deschampsia cespitosa, Agrostis canina, Carex canescens, Stellaria alsine, Viola palustris, Carex
rostrata, Juncus filiformis; na SZ: dom. Molinia caerulea (v laggu) a Vaccinium myrtillus (ve
svahu), dále Vaccinium vitis-idaea, Melampyrum pratense, v E0 Sphagnum girgensohnii (dom.),
Sphagnum russowii, Dicranum scoparium...
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 19
Rozloha: 0,03 ha
LHC: Jablonec Odd.: 356 Dílec: E Por. sk.: 103
Část:
Stanoviště: menší bezlesí v laggové poloze
Charakteristika porostu: světlina s ojedinělým proschlým SM středního věku, další v krajích;
volně pokračuje na S – řídký mladý porost dosazovaný KOS (do 1 m), SM jen řídce
Složení porostu [x 10%]: –
Výška porostu [m]: –
Botanické poměry (podrost): přechody CrS a MolS, dále Trientalis europaea, Oxycoccus palustris
(lok.), Eriophorum vaginatum (málo), v E0 dom. Sphagnum fallax, podružně Polytrichum commune;
na S ve světlině zalesněné KOS Eriophorum vaginatum a Vaccinium uliginosum, též Eriophorum
angustifolium
Návrh opatření: bez zásahu, nezalesňovat!
Stupeň přirozenosti: –
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 20
Rozloha: 0,03 ha
Část:
Stanoviště: malé rašelinné bezlesí v laggu, součást rozsáhlejšího vrchoviště, od něhož je jen
nezřetelně odděleno; výrazně zamokřeno, byť při okrajích odvodňovací příkopy, v rovinatém terénu
málo účinné, dosti rozlehlé mechaté šlenky
Charakteristika porostu: roztr. nízké soušky, jen místy mladý a zakrslý SM do 1 m, plošně ve
volném zápoji vysazena KOS 0,5 m vys.
Botanické poměry (podrost): Molinia caerulea (převažuje), Eriophorum vaginatum (hojně),
Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Carex nigra (ve šlencích), v dobře vyvinutém E0 hojně
Sphagnum cuspidatum, jinak Sphagnum fallax
Návrh opatření: úplný výřez nepůvodních KOS
Poznámka:
– 10 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 21
Rozloha: 0,60 ha
Část:
Stanoviště: rovina, u cesty silně zamokřeno až zvodněno, dále na S poněkud sušší terén, zčásti
přeplavováno, staré odvodňovací příkopy
Charakteristika porostu: rozsáhlé bezlesí, zčásti snad druhotného původu (býv. extenzivní louka?),
na J roztr. spíše při krajích vysazena KOS 1 m vys., řídká, příliš neprospívá, z okrajů zasahují
jednotlivé vitální SM cca 22 m vys., zcela na S opět řídké výsadby KOS, ojediněle i BRX (0,5 m)
Složení porostu [x 10%]: (SM, KOS)
Botanické poměry (podrost): ve vlhčím úseku u cesty polehlý porost s dom. Juncus filiformis, dále
Agrostis canina, Carex rostrata, Carex nigra, postupně na S CnS, hoj. Agrostis canina, roztr.
Molinia caerulea, Nardus stricta, následují sušší partie s dom. Molinia caerulea
Návrh opatření: výřez nepůvodní KOS, dále nezalesňovat
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 22
Rozloha: 0,02 ha
Část:
Stanoviště: drobné bezlesí protáhlého tvaru, silně zamořené (třasovisko), zčásti se stojící vodou
Charakteristika porostu: okrajově několik souší i živých SM, včetně mlaziny
Botanické poměry (podrost): jádrová část neschůdná, s Agrostis canina, Cardamine pratensis,
Deschampsia cespitosa, Carex rostrata, Viola palustris, Juncus articulatus (zř.), Stellaria alsine,
Agrostis cf. stolonifera a Sphagnum riparium, při okrajích CrS, podružně CcS
Návrh opatření: bez zásahu, nezalesňovat
Poznámka: v r. 2001 jako bezlesí nevylišeno
ZCHÚ: Nová louka
DP: 23
Rozloha: 0,14 ha
Část:
Stanoviště: otevřená plocha v mírném jv. svahu, se šlenky, nejvýraznější bezlesí v severní části
rezervace
Charakteristika porostu: víceméně bez dřevin, jen v krajích řídce SM kolem 1 m, nesouvisle
vysazená KOS 0,5 m vys.
Botanické poměry (podrost): v horní části šlenky s Carex rostrata a Sphagnum cuspidatum,
v březích Carex pauciflora Sphagnum fallax, Sphagnum papillosum, Oxycoccus palustris, Drosera
rotundifolia, v dalších šlencích Carex nigra, Eriophorum vaginatum, Carex rostrata, Carex
echinata, Drosera rotundifolia; na bultech v okolí: plošně převažuje Molinia caerulea, hojně ale i
Eriophorum vaginatum, lok Carex pauciflora (spíše málo), dále Calluna vulgaris, Drosera
rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, v E0 dosti hojně Sphagnum papillosum
Návrh opatření: výřez nepůvodní KOS
Poznámka:
– 11 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 24
Rozloha: 0,06 ha
Část:
Stanoviště: nevýrazné bezlesí v rovinatém až mírně svažitém podmáčeném terénu, v dolní části
vlhčí, s drobnými kališti
Charakteristika porostu: plocha spíše rázu světliny než vysloveného bezlesí, s několika SM do 20
m v ploše a dalšími cca 23 m vys. v okrajích, okrajově též nesouvislá mlazina 2 m vys., v dolní části
otevřenější; volně přechází do okolního porostu
Botanické poměry (podrost): na části plochy porost Phragmites australis cca 1,5 m, dosti
zapojeným též s Molinia caerulea, Carex nigra, Agrostis canina, Viola palustris, Epilobium
palustre, Sphagnum fallax; v dolní části CnS + Molinia caerulea, Phragmites australis; E0
nesouvislé
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 25
Rozloha: 0,06 ha
Část:
Stanoviště: v současnosti již jen drobné bezlesí na prameništi u potoka, navazuje úzký třasovištní
pruh na zarostlém potoce
Charakteristika porostu: hloučky mladých SM v okrajích
Botanické poměry (podrost): CrS se Sphagnum riparium, dále Molinia caerulea (nehojně),
Calamagrostis villosa, Viola palustris, Galium palustre, Agrostis canina, v částečně zarostlém
potoce Agrostis canina, Deschampsia cespitosa, Stellaria alsine, Epilobium palustre, Viola palustris,
Carex canescens, Sphagnum riparium
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 26
Rozloha: 0,45 ha
LHC: Jablonec Odd.: 449 Dílec: A Por. sk.: 1
Část:
Stanoviště: rovinatý terén při potůčku a vedle Zámecké cesty až k pravému břehu Blatného potoka,
nerovnoměrně zamokřeno
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená SM mlazina na místě vysoké staré smrčiny
(pařezy a nepočetné zbytky souší), porost uměle založený, 3-4 (-6) m vys., vitální, ve volnějším
zápoji, u cesty nepočetné starší SM; na SV řídce i KOS
Složení porostu [x 10%]: SM 10, KOS
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa (lok. dom.), Molinia caerulea, Deschampsia
cespitosa, Carex nigra, Agrostis capillaris, na SV na náplavu u Blatného potoka Holcus mollis
(hoj.), Deschampsia cespitosa, Agrostis capillaris, Potentilla erecta, Molinia caerulea, Carex
rostrata (roztr.)
Dílčí plocha 2001: 600, 607
Poznámka:
– 12 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 27
Rozloha: 0,48 ha
Část:
Stanoviště: rovina až mírný svah v sušší vrchovištní poloze vedle cesty
Charakteristika porostu: diferencovaná mlazina SM, volně zapojená, předrosty cca 8 m vys.,
hlavní etáž 2-5 m vys., roztr. nižší SM, na SZ porost cca 12 m vys.; porost zčásti z přirozené obnovy
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, dále Vaccinium vitisidaea, Melampyrum pratense, Avenella flexuosa, Galium saxatile, Carex pilulifera, Calamagrostis
villosa (na SZ)
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 28
Rozloha: 0,76 ha
Část: větší sz. část
Stanoviště: rovinatý terén při západním okraji velkého vrchovištního bezlesí, sušší rašelina
Charakteristika porostu: diferencovaná SM kmenovina volněji zapojená až mezernatá, nižšího
vzrůstu, dílem proschlá, ve střední části zbytek původně rozsáhlejšího porostu vzrostlé původní KOS
(1,5-2 m vys.), SM 15-19 m vys. i nižší, též mladší etáž do 8 m
Složení porostu [x 10%]: SM 7.5, KOS 2.5
Botanické poměry (podrost): v E1 Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Molinia caerulea,,
Vaccinium uliginosum, v E0 Sphagnum girgensohnii, Sphagnum russowii, Sphagnum fallax,
Polytrichum commune, Polytrichastrum formosum, Dicranum scoparium aj.
Stupeň přirozenosti: AB
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 29
Rozloha: 0,13 ha
Část: menší jižní část
Stanoviště: úpatí vrchoviště s nevýraznou vodotečí
Charakteristika porostu: diferencovaná SM kmenovina, 22-28 m vys., s mladší výplní, horní etáž
zjevně podstatně starší než 100 let, nižší etáž cca 40-50 let; na S do psk zřejmě spadají i roztr. mladé
SM při okraji vrchovištního bezlesí (různého vzrůstu, až do 15 m)
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, dále Calamagrostis villosa, Avenella
flexuosa, Trientalis europaea, v E0 Sphagnum girgensohnii
Stupeň přirozenosti: AB
Poznámka:
– 13 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 30
Rozloha: 0,56 ha
LHC: Jablonec Odd.: 449 Dílec: A Por. sk.: 10/4/1s
Část:
Stanoviště: vrchovištní plošina
Charakteristika porostu: víceméně zakrslý porost proměnlivé výšky, v jádrové části s patrnými
pozůstatky dřívějšího bezlesí, jen 1-8 m vys. (průměrně 3 m), dosti rozvolněný, patrně výhradně
z přirozené obnovy, návazně postupně vyšší – převážně cca 6 m v průměru, ale velmi diferencovaný,
proschlý, řídce i KOS 0,5 m vys. (patrně nepůvodní), dále 9-16 m vys., psk nejasně odlišena od
sousedních skupin
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hojně Vaccinium myrtillus, dále Vaccinium
vitis-idaea, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris (lok.), Vaccinium uliginosum (lok.),
Calluna vulgaris, Melampyrum pratense, snad i Carex pauciflora (zjištěna v minulosti, nyní
nepotvrzena)
Poznámka: viz též bezlesí N-17
ZCHÚ: Nová louka
DP: 31
Rozloha: 0,07 ha
LHC: Jablonec Odd.: 449 Dílec: A Por. sk.: 15/1r
Část: malá severní část psk
Stanoviště: mírný svah nad potokem při okraji vrchoviště
Charakteristika porostu: úzký lesní lem – nestejnověký porost – několik starších SM 23 m, dále
souvislá kulisa SM cca 16 m vys., též SM do 6 m (etáž 1)
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa, Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus,
Avenella flexuosa...
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 32
Rozloha: 0,18 ha
Část: jižní část psk
Stanoviště: rovinatý terén sušší vrchovištní plošiny vedle cesty
Charakteristika porostu: nejasně ohraničená úzká psk, na JV kulisa starších SM vedle cesty, do 22
m, postupně ale porost nižší a mladší, cca 17 m, místy i 20 m, ojediněle starší pařezy, v podúrovni
nesouvisle zmlazení 1,5 m
Výška porostu [m]: 18/1
Botanické poměry (podrost): Vaccinium myrtillus (dom.), Vaccinium vitis-idaea, řídce Molinia
caerulea
Stupeň přirozenosti: C
Poznámka: porost zřejmě již částečně odtěžen – identifikace
v terénu obtížná
– 14 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 33
Rozloha: 0,06 ha
Část: střední část psk
Stanoviště: rovinatý terén na sušší vrchovištní rašelině
Charakteristika porostu: pruh prořídlé slabší kmenoviny, jen cca 15 m vys.
Botanické poměry (podrost): Vaccinium myrtillus (dom.), Vaccinium vitis-idaea, řídce Molinia
caerulea
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 34
Rozloha: 3,58 ha
LHC: Jablonec Odd.: 449 Dílec: A Por. sk.: 16/6/1p Část: hlavní (jižní) část psk
Stanoviště: rozsáhlá psk která většinou zahrnuje podmáčené polohy při pravém břehu Blatného
potoka v celkové délce 650 m, popř. při jeho dvou pravostranných přítocích, v jižní části též zasahuje
do starého vrchoviště (náhorní plošina a svah), v severní části navazuje na rozsáhlé vrchovištní
bezlesí 102; terén víceméně zamokřený, místy i periodicky přeplavovaný, a rašelinný
Charakteristika porostu: starý různověký porost, diferencovaný, etážovitý, místy již dosti
prosvětlený po spontánních rozpadech i nahodilých těžbách, horní etáž 25-30 m vysoká, se SM
původního ekotypu (= nejcennější porost v rezervaci), nerovnoměrně vyvinutá, východně od bezlesí
102 již značně rozpadlá – stojící i ležící souše, vývraty, zčásti vytěženo a vyklizeno, zčásti
odkorněno a ponecháno na místě, roztroušeně i souše z nedávné doby (nesanované); střední etáž cca
15-20 m, často převažuje, dolní etáž převážně 1-4 m, včetně nového zmlazení, nerovnoměrně
vyvinutá, četnější v rozpadlých úsecích na S, zčásti i zjevná umělá obnova; na J na vrchovišti porost
nižšího vzrůstu, 16-20 m vys., dosti prosvětlený – proschlý, poblíž cesty zde i kůrovcové oko
s poměrně rozsáhlými těžbami, postupně se rozšiřuje, obnova zde zatím slabá ; na S při vrchovišti
úzký plášť SM do 8 m
Botanické poměry (podrost): E1 vzhledem k prosvětlení porostu vesměs dobře vyvinuto, s dom.
Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, na vrchovišti též Vaccinium vitis-idaea, dále Avenella
flexuosa, Trientalis europaea, Galium saxatile, při potoce Agrostis canina, Carex nigra, Carex
rostrata, Deschampsia cespitosa, Dryopteris dilatata, Juncus effusus, Juncus filiformis, Luzula
pilosa, Senecio hercynicus, Viola palustris; E0 často dobře vyvinuto, s dom. Sphagnum girgensohnii,
méně Polytrichum commune
Poznámka:
– 15 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 35
Rozloha: 0,41 ha
LHC: Jablonec Odd.: 449 Dílec: A Por. sk.: 16/6/1p Část: menší sz. část psk
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah, sušší vrchovištní poloha
Charakteristika porostu: prosvětlená stará SM kmenovina, nestejnověká, s roztr. soušemi i
padlými stromy, porost 20-25 m vys., některé SM dosti proschlé, roztr. podúroveň 2-6 m, ojediněle i
JR; směrem k V řídce nízká KOS – nejasně odlišeno od psk 8; při západním okraji zasahuje malé
druhotné bezlesí, okrajově hloučky mladých SM z přirozené obnovy
Složení porostu [x 10%]: SM 10, KOS, JR
Botanické poměry (podrost): E1 dobře vyvinuto: Vaccinium myrtillus (dom.), Molinia caerulea
(lok. dom.), Vaccinium vitis-idaea, Avenella flexuosa..., E0 do 30 %: Dicranum scoparium,
Polytrichastrum formosum, Sphagnum girgensohnii, Sphagnum russowii, Calypogeia sp. aj.; bezlesí
v záp. předpolí (zda ještě součást rezervace?): úhorový trávník s Calamagrostis villosa (hoj.),
Agrostis capillaris (hoj.), Carex nigra (hoj.), Holcus mollis, Galium saxatile, Festuca rubra,
Stellaria graminea, Ranunculus repens, Achillea millefolium, Hypericum maculatum aj.
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 36
Rozloha: 2,87 ha
Část:
Stanoviště: rozsáhlé vrchovištní bezlesí, jedno z největších v Jiz. horách, stupňovitý terén, svažující
se od JZ k S a SV; severní část plochá, laggová, dosti zamokřená, s četnými šlenky rozmanitých
tvarů, výše již šlenky chybějí, jejich funkci v omezené míře plní chodníčky vyšlapané zvěří
Charakteristika porostu: při okrajích roztroušené zakrslé SM, v ploše jen ojediněle, nerovnoměrně
vysazená KOS cca 0,5 m vys., v řídkém sponu, dole téměř chybí; při západním okraji souvislý lem
cca 2 m vysoké KOS, pravděpodobně původní, asi 10 m široký, přechází do rozvolněné rašelinné
smrčiny
Botanické poměry (podrost): v severní části EvS, bez Molinia caerulea a bez Trichophorum
cespitosum, hojně E0 – rozsáhlé porosty s dom. Sphagnum magellanicum, dále Sphagnum tenellum,
Sphagnum fallax, Sphagnum cuspidatum, hojně Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, roztr.
Andromeda polifolia, zřídka při okrajích Empetrum nigrum; ve šlencích místy Eriophorum
angustifolium (v PR jinak vzácné), ve šlencích též Carex nigra, maloplošně SCp; ve svahu a na
náhorní plošině uniformní porost Trichophorum cespitosum-Molinia caerulea (podružně
s Eriophorum vaginatum), bez šlenků a s málo vyvinutým E0, též s Calluna vulgaris, Vaccinium
uliginosum, Oxycoccus palustris, řídce Andromeda polifolia; zcela okrajově v nejvyšší poloze ještě
vlhčí úsek se Sphagnum magellanicum a Drosera rotundifolia
Návrh opatření: odstranit nepůvodní kleč v ploše (vzrostlejší
porost při západním okraji ponechat!!!)
Poznámka: bezlesí N15
– 16 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 37
Rozloha: 0,05 ha
Část:
Stanoviště: plošně nepatrné bezlesí při pravém břehu Blatného rybníka, zamokřeno
Charakteristika porostu: roztroušený mladý SM 1-4 m vys.
Botanické poměry (podrost): málo vyhraněné CrS s Juncus filiformis, Molinia caerulea,
Calamagrostis villosa, podružně Hieracium laevigatum, v bahnitém náplavu u břehu potoka též
Carex rostrata + Agrostis canina, Deschampsia cespitosa...; světlina pokračuje ještě na Z pod silnicí
– příkop s Carex rostrata, Deschampsia cespitosa, Galium saxatile, Viola palustris, Sphagnum
girgensohnii
Poznámka: původně litorál Blatného rybníka, nejpozději
počátkem 20. století vysušený
ZCHÚ: Nová louka
DP: 38
Rozloha: 0,12 ha
Část:
Stanoviště: Zámecká cesta: přímá stará cesta na nevysoké násypu nad okolním rašelinným a
podmáčeným terénem, zhutněná štěrkem, málo využívaná
Charakteristika porostu: bez dřevin
Botanické poměry (podrost): nesouvislý porost trav a bylin na nezpevněné vozovce, celková
pokryvnost 60 %, druhově dosti bohaté, např. Agrostis capillaris, Prunella vulgaris, Euphrasia cf.
stricta, Carex ovalis, Potentilla erecta, Alchemilla sp., Festuca rubra, Trifolium repens, Campanula
rotundifolia, Juncus tenuis, v březích cesty travnatý lem s dom. Festuca rubra a Agrostis capillaris,
dále např. Trifolium repens, Potentilla erecta, Deschampsia cespitosa, Hieracium laevigatum...
Návrh opatření: bez návrhu, pouze nezbytná údržba, zachovat
stávající nezpevněný povrch a profil cesty
Poznámka: druhotné bezlesí – cesta
Dílčí plocha 2001: –
– 17 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 39
Rozloha: 2,87 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 2/1b
Část:
Stanoviště: rovinatý podmáčený a rašelinný terén, místy s patrnými odvodňovacími příkopy, při
potoce výrazněji zamokřeno – přeplavovaný terén, tůňka
Charakteristika porostu: rozsáhlá nestejnověká mlazina SM s příměsí KOS, nerovnoměrně volně
až hloučkovitě zapojená, SM předrosty (etáž 3) převážně do 6 m, v hloučcích až skupinkách, hlavní
etáž 1-2 m vys., KOS i 2 m vys., též v souvislejších skupinkách, SM často jen 0,5 m; dále na JZ ±
zapojená SM tyčkovina do 11 m, podobný porost, jen 7 m vys., s vtroušenou BR a JR sleduje ve
značné šíři potok na západní straně psk, před potokem SM až 16 m vys., nerovnoměrně zapojený;
v jižním úseku: na Z pruh vysoké KOS 2 m, zapojený, na většině plochy ale mezernatá mlazina SM,
starší etáž z přir. obnovy 2-5 m vys., mladší do 2 m, početné prosadby JR v rozpadajících se
tubusech – takřka 100% ztráty, poslední dožívající okousané zbytky; na J před silnicí světlinka
s nízkým SM (1 m), SMP a neduživými JR v tubusech
Složení porostu [x 10%]: SM 7, KOS 3
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, hojně Vaccinium myrtillus; mokřiny
(přeplavované světliny) u potoka s CrS, méně JfS, CnS, dále Deschampsia cespitosa, v E0 dom.
Sphagnum girgensohnii, místy Sphagnum riparium, též Polytrichum commune; dále na J: Molinia
caerulea, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Avenella flexuosa, Eriophorum vaginatum
(roztr.); při jižním okraji ve světlince mj. Agrostis capillaris (hoj.), Cirsium heterophyllum, Holcus
mollis, Deschampsia cespitosa, Senecio hercynicus
Návrh opatření: prořezávka, postupná redukce KOS, doplnit
Stupeň přirozenosti: D
kvalitní IO k perspektivním JR v jižní části psk, případně vysadit
nové JR, JD
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 40
Rozloha: 2,47 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 2a/1a
Část:
Stanoviště: rovina až mírný svah, víceméně zamokřeno
Charakteristika porostu: (od S) paseka se značně mezernatou mlazinou SM 1-2 m vys., z velké
části asi z umělé obnovy, dále nepravidelné hloučky starších SM 7 m, na V četnější etáž 2 cca 10 m
vys., porost zde již zapojenější; zcela na V (u potoka) paseka s mohutnými pařezy, kol diferencovaná
rozvolněná mlazina, ojediněle i SMP; u Zámecké cesty: nerovnoměrně volně zapojená mlazina SM 3
m, s hloučky starších SM do 18 m (většinou 8-10 m), podružně KOS; na JV: řídká mlazina 1,5 m
vys., s roztr. staršími o vzrostlými SM, návazně parkový les – paseka či světlina s řídkou mlazinou
SM, místy i KOS a solitérní či hloučkovité SM staršího věku, dílem proschlé, bez jasného ohraničení
Složení porostu [x 10%]: SM 10, SMP, KOS +
Botanické poměry (podrost): obecně převládá Molinia caerulea, dále Avenella flexuosa,
Calamagrostis villosa, Galium saxatile, Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitisidaea, ve vlhčích partiích Carex rostrata, Deschampsia cespitosa, Juncus effusus, Juncus filiformis,
Carex echinata, místy též Agrostis capillaris, Holcus mollis, Nardus stricta, okrajově Bistorta
major, Cirsium heterophyllum, Cirsium palustre, Epilobium palustre, Luzula pilosa, Potentilla
erecta, Senecio ovatus, Senecio hercynicus...
Návrh opatření: bez návrhu – nepokračovat v zalesňování
Stupeň přirozenosti: D
Poznámka: viz též bezlesí N12 a N13 – v současnosti zalesněná a Dílčí plocha 2001: 610, 617
zanikající; dřívější výsadby BRX nyní již neidentifikovány
– 18 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 41
Rozloha: 0,30 ha
Část:
Stanoviště: podmáčený přeplavovaný terén při levém břehu Blatného potoka, náznaky drobných
bezlesí (světlinek), dále na V přechází do vrchoviště
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená diferencovaná tyčkovina až tyčovina, převážně
6-12 m vys., při potoce starší porost cca 20 m, jednotlivě i vyšší SM, vtroušeně JR a BR;
Složení porostu [x 10%]: SM 10, BR, JR
Botanické poměry (podrost): u potoka dom. Calamagrostis villosa, dále Avenella flexuosa,
Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Vaccinium myrtillus, Trientalis europaea, Sphagnum
girgensohnii, Polytrichum commune, dále na V dom. Molinia caerulea, v zamokřených světlinách
často Carex rostrata, Juncus filiformis, Carex nigra, Sphagnum riparium aj.
Návrh opatření: bez návrhu
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 42
Rozloha: 0,09 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 5a
Část:
Stanoviště: podmáčená náplavová terasa při levém břehu Blatného potoka, přechází do vrchoviště
Charakteristika porostu: nízký, nestejnověký hustý porost, cca 15 m vys., s podúrovňovými
souškami, roztr. utlačovaný SM 3 m, u vody světlinka s četnějším zmlazením kolem 1 m
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, dále Calamagrostis villosa, Vaccinium
myrtillus, Carex rostrata, Trientalis europaea, v E0 hojně Sphagnum girgensohnii a Polytrichum
commune
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 43
Rozloha: 1,00 ha
Část: jihozápadní (největší) část
Stanoviště: podmáčený rovinatý terén při levém břehu potoka, přeplavovaný, návazně vyvýšená
plošina na kontaktu s psk 2/1b
Charakteristika porostu: volněji zapojená, poněkud nestejnověká SM kmenovina 21 m vys.,
v břehu potoka i starší SM 26-30 m vys., ve vyvýšené poloze porost nižší a tenčí, 15-20 m vys.,
s podúrovňovými souškami, obnova zanedbatelný; dále i hustá tyčkovina, podmáčené světliny,
kolem hloučkovité zmlazení SM
Botanické poměry (podrost): v podmáčené poloze E1 méně vyvinuto než E0: Calamagrostis
villosa, Vaccinium myrtillus, Molinia caerulea, Juncus filiformis, Trientalis europaea; Sphagnum
girgensohnii (dom.), Polytrichum commune; ve vyšším terénním stupni dom. Vaccinium myrtillus,
dále Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Carex nigra, Vaccinium vitis-idaea (lok.), Sphagnum
girgensohnii; ve sníženině CrS
Poznámka:
– 19 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 44
Rozloha: 0,20 ha
Část: jihovýchodní část psk
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah, s odvodňovacími příkopy
Charakteristika porostu: zapojený, značně nestejnověký porost 10-18 m vys., též nižší SM,
podúrovňové soušky, při jižním okraji několik starších SM do 24 m
Botanické poměry (podrost): E1 nerovnoměrně vyvinuto – Calamagrostis villosa (dom.),
Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Trientalis europaea, v E0 dom. Sphagnum girgensohnii,
dále Rhytidiadelphus squarrosus a Pleurozium schreberi
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 45
Rozloha: 1,04 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 10/5/1
Část:
Stanoviště: vrchovištní plošina a mírný svah na Z k potoční nivě, hustá síť odvodňovacích příkopů –
v rozestupu 5-10 m; na SV dosti velké vrchovištní bezlesí – terén mírně stupňovitý, s bahnitými
šlenky;
Charakteristika porostu: zapojená nízká a tenká kmenovina, místy jen tyčovina SM, zakrslá,
nestejnověká, proschlá, převládá etáž 5 cca 15 m vys., pod ní mladší etáž (3?) cca 10 m, jen řídce
vyšší stromy, do 20 m, které snad odpovídají etáži 10, případně může jít o starší SM (dle LHP etáž
10 jen 12 m vys., etáž 5 jen 3 m); v bezlesí na SV dosti četné zakrslé SM, převážně 1-4 m vys
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, dále Avenella flexuosa,
v E0 hojně Sphagnum girgensohnii; nevyznačené bezlesí: dom. Molinia caerulea, dále Eriophorum
vaginatum, Trichophorum cespitosum (roztr.), Carex pauciflora (lok.), Oxycoccus palustris,
Andromeda polifolia (na více místech, ale řídce), Drosera rotundifolia (roztr.), Calluna vulgaris,
Vaccinium uliginosum, Empetrum nigrum (zř.), v nepříliš vyvinutém E0 Sphagnum papillosum,
Sphagnum russowii, Sphagnum cuspidatum (nehojně)
Návrh opatření: bez zásahu, vylišit bezlesí
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 46
Rozloha: 0,89 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 13/1p
Část: hlavní část psk
Stanoviště: rovinatý podmáčený terén při levém břehu Blatného potoka a při pravém břehu jeho
levostranného přítoku, zrašelinělá niva, přeplavovaná, přítok jen minimálně zahloubený pod úroveň
terénu, písčité náplavy
Charakteristika porostu: volněji zapojený, místy po vývratech a souších značně prosvětlený
etážovitý porost, s četnými starými SM přes 30 m vys. (nejvyšší asi 34 m), dílem již padlými či
proschlými, dále shluky SM středního věku 15-20 m vys. i nižší, řídké mlaziny 1-2 m vys., snad i
umělá obnova
Botanické poměry (podrost): Molinia caerulea (dom.), Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus,
Avenella flexuosa, Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Luzula luzuloides, Deschampsia
cespitosa, Juncus effusus, Carex nigra, Agrostis canina, Carex ovalis, C. rostrata, Viola palustris,
Senecio hercynicus, u potoka též Holcus mollis, Potentilla erecta, Anthoxanthum odoratum aj.
Návrh opatření: bez zásahu, světliny nezalesňovat
Dílčí
plocha 2001: 617*
Poznámka:
– 20 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 47
Rozloha: 0,15 ha
LHC: Jablonec Odd.: 459 Dílec: E Por. sk.: 13/1p
Část: malá sv. část psk
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah při pravém břehu potoka, podmáčeno
Charakteristika porostu: dosti rozvolněná, diferencovaná SM kmenovina, 20-26 m vys., ojedinělá
souš, několik ležících odkorněných kmenů z dřívější doby
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea, dále Calamagrostis villosa, Carex rostrata,
Trientalis europaea, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus, Juncus filiformis, v E0 hojně Sphagnum
girgensohnii
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 48
Rozloha: 1,72 ha
Část:
Stanoviště: převážně vrchovištní terén, na J sušší, četné odvodňovací příkopy, na Z při potoce
podmáčené nižší polohy, periodicky přeplavované
Charakteristika porostu: ve vrchovištní poloze volněji zapojená nižší kmenovina, diferencovaná,
do 21 m, okrajově stromy až 28 m, roztr. souše, včetně čerstvých, roztr. zmlazení SM do 0,5 m; na
JZ porost silně prosvětlený – výstavky SM do 26 m, pod nimi hloučkovitě zapojená mlazina SM; na
Z při potoce roztroušeně mohutné staré SM původního ekotypu, až 34 m vys. (snad etáž 16? – porost
shodného vzhledu jako na pravém břehu), nepočetné souše a podúrovňové SM různé výšky,
zmlazení, místy snad i umělá obnova cca 1 m vys.
Výška porostu [m]: 20?
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, hojně Molinia caerulea, E0 nerovnoměrně
vyvinuto
Poznámka:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 49
Rozloha: 0,07 ha
Část:
Stanoviště: drobné bezlesí na náplavové terase při levém břehu Blatného potoka, podmáčeno
Charakteristika porostu: menší otevřená plocha, jen místy při okrajích zmlazení SM cca 1 m
Botanické poměry (podrost): větší porost CrS s menším podílem rašeliníku, též Galium saxatile,
Agrostis capillaris, dále Molinia caerulea, Juncus filiformis, Vaccinium myrtillus, Polytrichum
commune, v potoce řídce Glyceria fluitans, před mostem sporadicky i Callitriche cf. hamulata (též
výše proti proudu)
Poznámka:
– 21 –
ZCHÚ: Nová louka
DP: 50
Stanoviště: Zámecká cesta
Charakteristika porostu: viz popis DP 38
Botanické poměry (podrost):
Návrh opatření: pouze nezbytná údržba
Poznámka: druhotné bezlesí – cesta
Rozloha: 0,09 ha
Část:
ZCHÚ: Nová louka
DP: 51
Rozloha: 0,02 ha
Část: izolovaná jz. část
Stanoviště: rovinatý terén, výrazně podmáčeno, na J protéká potůček
Charakteristika porostu: malý izolovaný porost SM, diferencovaný, převážně středního věku
Botanické poměry (podrost): nezdokumentováno
Poznámka:
– 22 –
Příloha S2
POPIS VYMEZENÝCH PŘIROZENÝCH BEZLESÍ
Přirozenými bezlesími jsou plochy různé velikosti, na nichž se z ekologických příčin nevyvinul zapojený smrkový nebo klečový porost. Takové plochy jsou pro živá horská rašeliniště
charakteristické, v pokročilejších stádiích vývoje a také v sušších periodách jsou ale vytlačována víceméně souvislým lesním porostem.
NEVRLÝ (1962) používá pojem „rašelinná louka“, pod nějž ale řadí i porosty kleče (z lesnického hlediska jde o
lesní porost. Označení louka je v Jizerských horách tradiční a vychází z německého Wiese. V úzce botanickém
pojetí je ale loukou travní porost kulturního původu, což rozhodně není případ horských rašelinných bezlesí.
Z tohoto důvodu se snažím použití slova louka omezit na místopisné označení a v ostatních případech užívám
přednostně pojem bezlesí. V převzatých popisech z r. 2001 je nicméně pojem „louka“ zachován.
Bezlesí se liší nejen svými rozměry, ale i ohraničeností a typem vegetace. V PR Nová louka
bylo v r. 2001 na základě terénního šetření rozlišeno 18 dílčích bezlesí, z nichž některá na sebe ale volně navazují, tzn. jejich vzájemné rozlišení je víceméně umělé. Bezlesí byla v r. 2001
zaměřena pomocí turistického přijímače signálu GPS a následně ohraničena v mapě. Ortofotomapu jsem v té době bohužel ještě neměl k dispozici. V tomto roce (2011) byla bezlesí dokumentována s menší důkladností, takže některé méně vyhraněné plochy nebyly sledovány a
popsány. Důvodem bylo mj. to, že některá bezlesí postupně zarůstají uměle založenými mlazinami smrku a kleče.V mapové příloze M7 je vyznačena poloha „původních“ bezlesí se
zpřesněním hranic na základě aktuální ortofotomapy.
Stručná charakteristika vymezených přirozených bezlesí
Zkratky rostlinných společenstev viz legendu k příloze S1.
N1. Por. sk. 356 E 3 (jižní úsek). Protáhlá rašelinná louka s nezřetelnými okraji, cca 70 m
dlouhá a více jak 10 m široká, plynule přecházející do zakrslé mezernaté smrčiny (smrk 0,5-4
m vys., výjimečně až 10 m). Vegetaci tvoří MolS s Vaccinium uliginosum, Calluna vulgaris,
Carex pauciflora (fragmenty SCp), maloplošně Trichophorum cespitosum; zalesněno břízou
karpatskou (značně poškozená okusem) a klečí.
2011: bezlesí tvoří jeden celek s N3, vegetačně ± shodné, viz komentář tam.
N2. Bezkolencová loučka přibližně kruhového tvaru, 30 m v průměru, v por. sk. 356 E 11/7/4
(jižní část). Loučka se nachází v laggu rašelinné louky N-3 a je tak oproti ní pramennější povahy. Část plochy je porostlá zakrslými smrky, z nichž některé dosahují až 7 m. Vegetaci tvoří MolS, doprovodně EaS, CrS, EvS, též Oxycoccus palustris. Řídce zalesněno klečí.
2011: bezlesí nezřetelně ohraničeno, volně navazuje na nově vylišené bezl. N20 ležící jižně.
Nesouvislá řídká SM mlazina dosazená klečí do 1 m výšky (SM na části plochy jen řídce a
kleč živoří), MolS se Sphagnum fallax, podružně Polytrichum commune, též Eriophorum vaginatum, Vaccinium uliginosum, lok. Eriophorum angustifolium.
N3. Velmi rozsáhlá rašelinná louka členitého tvaru, až 150 m dlouhá a 75 m široká, zaujímající podstatnou část por. sk. 356 E 3. Louka je roztroušeně porostlá zakrslými smrčky, které
místy vytvářejí hloučky. Louka je již relativně suchá, s výjimkou nižší východní části bez
šlenků, patrné jsou pozůstatky odvodňovacích příkopů. Převažuje MolS, dosti hojné je SCp
(mnoho menších porostů), doprovodně přistupuje EvS (EaS), SciS (souvislý porost asi 25 x
10 m v centrální části). Významnější květenu tvoří vedle Trichophorum cespitosum i Drosera
rotundifolia (na SV), Oxycoccus palustris (roztr.), místy hojné jsou Calluna vulgaris a Vaccinium uliginosum. Celá louka je dosti hustě zalesněná klečí, zatím cca 20 cm vysokou (1 keř
zjevně starší, asi 50 cm vys.). Zakrslé smrky jsou v relativně dobré kondici, zdárně odrůstají,
– 23 –
podíl souší je nízký. Hranice louky je velmi nezřetelná. Po obvodu louky se nachází řada nízkých kupovitých mravenišť.
2011: bezlesí tvoří jeden celek s N4, na rozhraní těchto dílčích bezlesí se nachází laggová
mokřina vylišená v obrysové mapě jako bezl. 356 E102. Vlastní plocha N3: vrchovištní plošina, mírně se svažující k severu, s řadou příčných příkopů v odstupu 15-20 m, a při okrajích
plošiny výrazně erozně zahloubených, u příkopů četné SM 2-8 m vys., v ploše roztr. zakrslé
SM do 2 m a dosti hustě vysazená KOS 0,5 m vys., jen pomalu odrůstá; veg.: MolS, v jižní
části hojně i Trichophorum cespitosum, dále Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum (dosti
hojně), řídce Carex pauciflora, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, jen vzácně Drosera rotundifolia – chybí šlenky. Mechové patro jen málo vyvinuto, se Sphagnum fallax,
Sphagnum tenellum, Sphagnum papillosum (zř.), Sphagnum russowii aj. Založena trvalá
snímková plocha.
Severní okraj – laggové bezlesí: sedélko mezi vrchovišti, výrazně zamokřeno, staré odvodňovací příkopy se stojící vodou, resp. s porosty rašeliníků (hojně Sphagnum cuspidatum), roztr.
nízké souše, jen místy SM do 1 m, ve volném zápoji vysazena KOS 0,5 m vys.; v e+ převládá
Molinia caerulea nad Eriophorum vaginatum, četné mechaté šlenky s Carex nigra, Oxycoccus palustris, Drosera rotundifolia (hoj.).
N4. Protáhlá rašelinná louka, cca 120 x 35 m, v severní části por. sk. 356 E 3. V louce hojné
zakrslé smrčky, 0,5-2 (-6) m vysoké, ve střední až severní části též starší vysazená kleč (cca
60 cm vys.), jednotlivě rostoucí, početné výsadby břízy karpatské, sporadicky i borovice. Vegetační mozaiku tvoří hlavně MolS, doprovodně SCp (vyschlé šlenky). Z významnějších druhů se vyskytuje Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia (zř.), Eriophorum
vaginatum, Vaccinium uliginosum.
2011: volně navazuje na N3, v mírném jižním svahu, severní okraj již za rozvodím, téměř podélně probíhající odvodňovací příkopy; dosti bohaté zmlazení SM 0,5-2 m (starší proschlé až
5 m), zvláště v blízkosti příkopů, vitální výsadby KOS (cca 1 m vys.), živořící bříza karpatská
20 cm vys., MolS, roztr. Eriophorum vaginatum, dále Vaccinium uliginosum, Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia – ve vlhčím severním okraji hojně, Carex pauciflora (roztr.), Carex
nigra, chybí Trichophorum cespitosum; v E0, které je zde lépe vyvinuto než v N3 převážně
Sphagnum tenellum, dále Sphagnum fallax, Sphagnum russowii, Sphagnum papillosum (roztr.). Založena trvalá snímková plocha.
N5. Bezkolencová louka zřetelně ohraničená od lesa, cca 55 x 30 m, s nepočetnými zakrslými
smrčky (do 1 m výšky) v ploše, v klínu por. sk. 356 E 1 (severní část). Vůdčím vegetačním
typem je MolS, ve vlhčích úsecích je hojné SCp s Drosera rotundifolia (početně) a Oxycoccus palustris. Uprostřed louky se nacházejí členité šlenky, zčásti zvodnělé, s Carex rostrata, podružně s Carex nigra. Loučka je podobně jako další bezlesí zalesněná klečí, při okrajích
též smrkem (stromky s nápadně zažloutlým jehličím vysazené v pravidelném sponu).
2011: otevřená plocha v mírném jv. svahu, při úpatí odvodňovací příkop, zřejmě bez většího
vlivu na hydrický režim; v krajích řídce SM cca 1 m vys., nesouvislé výsadby KOS 0,5 m
vys., šlenky zejména v horní části, dílem zazemněné, lok. s dom. Carex rostrata a Sphagnum
cuspidatum, v březích Carex pauciflora, Sphagnum fallax, Sphagnum papillosum, Oxycoccus
palustris, Drosera rotundifolia, jinde též Carex nigra, Eriophorum vaginatum, Carex echinata. Na bultech dom. Molinia caerulea, hojně Eriophorum vaginatum, roztr. Carex pauciflora,
dále Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, v e0
hojně Sphagnum papillosum.
N6. Třasovisko při potoce na hranici rezervace (por. sk. 356 E 11/7/4, severní část. Světlina
cca 55 x 10-20 m, porost CrS (se Stellaria alsine a Viola palustris), dále MolS s Oxycoccus
palustris.
– 24 –
2011: v obrysové mapě vyznačeno jako bezl. 356 E107, malé bezlesí úzce protáhlého tvaru;
CrS se Sphagnum riparium, nehojně Molinia caerulea, Calamagrostis villosa, Viola palustris,
Galium palustre, Agrostis canina aj.; v částečně zarostlém potoce: Agrostis canina,
Deschampsia cespitosa, Stellaria alsine, Epilobium palustre, Viola palustris, Carex canescens, Deschampsia cespitosa, Sphagnum riparium (hoj.); v okolí světlinky s MolS.
N7. Drobná bezkolencová loučka, cca 15 x 10-15 m, MolS, vůkol silně poškozené vysoké
smrky (por. sk. 356 E 11/7/4, východní část).
2011: bezlesí neidentifikováno, v daném prostoru zaznamenáno jediné bezlesí, které snad odpovídá N8 (viz dále).
N8. Drobná rašelinná loučka, asi 20 m v průměru, ve východní části por. sk. 356 E 11/7/4.
Uprostřed velký vyschlý šlenk, po obvodu zakrslé smrky 6-8 m vys., z větší části odumřelé.
Vegetační pokryv tvoří MolS s hojným Eriophorum vaginatum (přechod do EvS),
s Oxycoccus palustris a Vaccinium uliginosum. Dle porostní mapy již tato loučka leží vně
území rezervace (por. sk. 356 C 1).
2011: nízké SM soušky, navazuje proschlý zakrslý SM porost, řídce vysazená KOS, uprostřed
mělký šlenk s malou otevřenou hladinou; MolS + Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Juncus filiformis, Carex echinata, v E0 dom. Sphagnum fallax, maloplošně Sphagnum
cuspidatum; v porostu nízkých souší a zmlazených SM 1 m již EvS, SCp (!), s Oxycoccus palustris a Molinia caerulea.
N9. Pramenná loučka cca 30 x 10-20 m, v rámci por. sk. 356 E 1 (jv. část). Převládá CrS,
okrajově MolS, jednotlivé mladé smrky, loučka zalesněna klečí.
2011: jako bezlesí neidentifikováno, v daném prostoru ale zaznamenáno CrS se stojící vodou,
návazně mezernaté mlaziny KOS (cca 1 m vys.) a SM, v E1 v okolí též Molinia caerulea
(hoj.-dom.), Calamagrostis villosa, Carex echinata, Juncus filiformis, Agrostis canina, Deschampsia cespitosa (hoj.), Stellaria alsine, Epilobium palustre, Eriophorum vaginatum
(roztr.); podobných mokřin s CrS v okolí Zámecké cesty více.
N10. Menší pramenná loučka o průměru 20-25 m, v por. sk. 356 E 1 (jv. část), při samé hranici rezervace. Vegetaci tvoří CrS s Epilobium palustre, Juncus filiformis a Deschampsia caespitosa.
2011: bezlesí neidentifikováno, dle ortofotomapy zřejmě ještě existuje.
N11. Rozsáhlé bezlesí, kryjící se z velké části s por. sk. 356 E 1z, nepravidelného tvaru, cca
140 x 50 m, v sev. části zúžené. Zahrnuje polohu štěrkovitých potočních náplavů, bezlesí je
zřejmě alespoň zčásti druhotného původu (dřívější louka, resp. pastvina), kde sukcesi dřevin
blokuje mrazová pánevní poloha. V centrální části několik vzrostlých solitérních smrků, až
k zemi zavětvených. V E1 převládá Avenella flexuosa s Juncus filiformis, místy vystupuje
MolS s Eriophorum vaginatum. V severní uzavřené části je vyvinuto JfS, podružně CnS.
Z dalších druhů se vyskytuje Galium saxatile, Holcus mollis, Festuca rubra, Nardus stricta
(kolem solitérních smrků). Světlina v jižní části por sk. 1z (do tohoto bezlesí nezahrnutá) je
pasekového původu.
2011: bezlesí dle historických leteckých snímků i map částečně druhotného původu (louka),
s dosud patrnými odvodňovacími příkopy, v okrajích a zejména při severním okraji
s vysazenou KOS cca 1 m vys., z okrajů do plochy vstupují jednotlivé vzrostlé a vitální SM
cca 22 m vys., ojediněle i BRX; na většině plochy (od severu) MolS, dále k jihu CnS, Nardus
stricta, Molinia caerulea, Agrostis canina, při jižním okraji již výrazně zamokřeno, přeplavováno, s JfS + Agrostis canina, Carex rostrata, Carex nigra...
– 25 –
N12. Bezlesí cca 50 x 30 m, v rámci por. sk. 459 E 12. Výrazně bultovitý porost MolS, hojně
Juncus filiformis, dále Carex rostrata, Vaccinium vitis-idaea, mezi bulty často stojící voda.
Plocha spíše sekundárního charakteru, nejspíše však dlouhodobě odlesněná (chybí pařezy),
zalesněná smrkem s příměsí břízy karpatské a kleče.
2011: víceméně navazuje na N13, v současnosti již nemá charakter bezlesí, ale mezernaté
mlaziny SM, místy též s KOS.
N13. Rozsáhlé a členité bezlesí v rámci por. sk. 459 E 12, nejednoznačně ohraničené vůči navazující pasece na SZ. Přibližná plocha 180 x 30-50 m, v ploše četné solitérní smrky parkového vzhledu (smrky až 25 m vysoké, hustě zavětvené, některé však zčásti defoliované). Převládá MolS, v okrajích doprovodně CrS, dále Juncus filiformis a Eriophorum vaginatum. Louka
zalesněna smrkem, s příměsí břízy karpatské. Bezlesí snad kulturně podmíněné (někdejší louka či pastvina), podobně jako nedaleké bezlesí N-11. Vzhledem k vysoké estetické hodnotě a
do jisté míry přirozenému charakteru (blokované sukcesní stádium) je zalesnění spíše nežádoucí.
2011: bezlesí již nelze identifikovat, jedná se o místy dosti rozvolněné SM mlaziny převážně
kulturního původu, dřívější otevřený charakter indikuje bylinné patro s dom. MolS a vlhčími
enklávami s Carex rostrata, Juncus filiformis a Eriophorum vaginatum. Plocha původně
zřejmě většího rozsahu, plynule navazující na N12.
N14. Rašelinná louka asi 50 x 35 m, uvnitř por. sk. 459 E 9/4z. Loučka je porostlá zakrslými
smrčky 1-3 (-6) m vysokými, nachází se na ní několik šlenků. Vegetaci tvoří převážně MolS,
podružně se vyskytuje SciS, ve fragmentech SCp. Z významnějších rostlin se vyskytuje Trichophorum cespitosum, Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia (lok.), Empetrum nigrum (zř.), Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum (hoj.). Loučka jako jedna
z mála není zalesněna klečí, pouze ojediněle vystupuje v E1 Betula carpatica.
2011: vrchovištní plošina, stupňovitý terén s početnými šlenky, četné zakrslé, SM převážně 14 m vys. (i vyšší, ale proschlé), převládá MolS, roztr. Trichophorum cespitosum, dále Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora (lok.), Oxycoccus palustris, Andromeda polifolia (zř.),
Drosera rotundifolia (zř.), Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum, Empetrum nigrum (zř.),
E0 převážně dosti potlačeno, mj. se Sphagnum papillosum, Sphagnum russowii, nehojně
Sphagnum cuspidatum. Bezlesí není lesnicky vylišeno.
N15. Největší přirozené bezlesí v rezervaci, zaujímající převážnou část por. sk. 449 A 7, o
rozloze přibližně 250 x 80-180 m. Vyhraněná vrchovištní louka, prakticky bez dřevin v ploše,
jen velmi roztroušeně nízké zakrslé smrčky, v lemu ale souvislé smrkové nárosty, při západním okraji více jak 100 m dlouhý pruh starší kleče 1-2 m vysoké, budící přirozený dojem. Při
severním a jižním okraji kleč jednotlivě i v ploše, kleč též nedávno vysazována, ale neprospívá, sporadicky vysazena i bříza karpatská (trpí okusem). Louka relativně suchá, pouze při severním okraji s rozsáhlejší soustavou větších šlenků, z větší části vyschlých. Vegetaci tvoří
MolS s hojným Trichophorum cespitosum (SciS), zejména v jižní části louky. Ve šlencích
místy SCp, maloplošně i EaS, na západě PiS, na severu louky početně Andromeda polifolia
(jediná lokalita v rezervaci?), dále Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum (v lemu klečoviště), Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, sporadicky EvS.
2011: rozsáhlé vrchovištní bezlesí, jedno z největších v Jizerských horách, na rozdíl od Jiných
bezlesí na Nové louce bez zjevného odvodnění; stupňovitý terén, svažující se od JZ k S a SV;
severní část plochá, laggová, dosti zamokřená, s četnými šlenky rozmanitých tvarů, dále na J
šlenky ± chybějí, jejich funkci v omezené míře plní četné chodníčky vyšlapané zvěří; při
okrajích roztroušené zakrslé SM, v ploše jen ojediněle, nerovnoměrně vysazená KOS cca 0,5
m vys., v řídkém sponu, dole téměř chybí; při západním okraji souvislý lem cca 2 m vysoké
KOS, pravděpodobně původní, asi 10 m široký, přechází do rozvolněné rašelinné smrčiny; v
– 26 –
severní části EvS, bez Molinia caerulea a bez Trichophorum cespitosum, hojně E0 – rozsáhlé
porosty s dom. Sphagnum magellanicum, dále Sphagnum tenellum, Sphagnum fallax, Sphagnum cuspidatum, hojně Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, roztr. Andromeda polifolia, zřídka při okrajích Empetrum nigrum; ve šlencích místy Eriophorum angustifolium (v PR
jinak vzácné), ve šlencích též Carex nigra, maloplošně SCp; ve svahu a na náhorní plošině
uniformní porost Trichophorum cespitosum-Molinia caerulea (podružně s Eriophorum vaginatum), bez šlenků a s málo vyvinutým E0, též s Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum,
Oxycoccus palustris, řídce Andromeda polifolia; zcela okrajově v nejvyšší poloze ještě vlhčí
úsek se Sphagnum magellanicum a Drosera rotundifolia. V r. 2010 založeny dvě trvalé snímkové plochy
N16. Bezkolencová a pramenná louka ve sníženině při potoce, v jz. výběžku por. sk. 449 A 7,
oválného tvaru, přibližně 60 m v průměru. V pramenných úsecích CnS, méně JfS, dále Eriophorum vaginatum, Cirsium palustre, Cardamine amara, Carex rostrata, Epilobium palustre,
Stellaria alsine, Cardamine pratensis, Agrostis canina…
2011: blíže nesledováno
N17. Bezkolencová loučka cca 50 x 15 m, v por. sk. 449 A 9, na kontaktu s por. sk. 14.
V loučce zakrslé smrčky 1-3 (-8) m vysoké, dále zalesnění smrkem, břízou karpatskou a klečí.
Vegetaci tvoří MolS s hojným Vaccinium uliginosum a Empetrum nigrum, dále zde roste Carex pauciflora (zř.), Calluna vulgaris, Eriophorum vaginatum a Oxycoccus palustris.
2011: bezlesí se již nepodařilo identifikovat, ve vyznačeném prostoru jen nízký (zakrslý) a
rozvolněný diferencovaný porost SM 1-8 m vys., v E1 Molinia caerulea (dom.), Oxycoccus
palustris, Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum, Eriophorum vaginatum, Vaccinium myrtillus aj., sporadicky vysazená KOS 0,5 m – neodrůstá.
N18. Menší bezlesí (cca 30 x 25 m) v rámci por. sk. 356 E 11/7/4 (severní část). Vegetace
značně atypická – rašelinná rákosina, souvislý porost Phragmites australis, cca 1,5 m vys., se
souvislým podrostem rašeliníku, v E1 dále Agrostis canina, Carex nigra a Viola palustris, při
jižním okraji též CnS.
2011: plocha spíše rázu světliny než vysloveného bezlesí, s několika SM do 20 m v ploše a
dalšími cca 23 m vys. v okrajích, okrajově též nesouvislá mlazina 2 m vys., v dolní části otevřenější; volně přechází do okolního porostu; na části plochy porost Phragmites australis cca
1,5 m vys., dosti zapojený, též s Molinia caerulea, Carex nigra, Agrostis canina, Viola palustris, Epilobium palustre, Sphagnum fallax; v dolní části CnS + Molinia caerulea, Phragmites australis; E0 nesouvisle vyvinuto.
N19 (pouze 2011). Bezlesí nově vylišeno v obrysové mapě (356 E104), menších rozměrů a
protáhlého tvaru, silně zamořené (třasovisko), zčásti se stojící vodou; okrajově několik souší i
živých SM, včetně mlaziny; v jádrové části Agrostis canina, Cardamine pratensis,
Deschampsia cespitosa, Carex rostrata, Viola palustris, Juncus articulatus (zř.), Stellaria alsine, Agrostis cf. stolonifera a Sphagnum riparium, při okrajích CrS, podružně CcS.
N20 (pouze 2011). Bezlesí nově vylišeno v obrysové mapě (356 E101), navazuje na N2.
Menší světlina v zamokřené laggové poloze, s ojedinělým proschlým SM středního věku, další v krajích; přechody CrS a MolS, dále Trientalis europaea, Oxycoccus palustris (lok.), Eriophorum vaginatum (málo), v E0 dom. Sphagnum fallax, podružně Polytrichum commune.
N21 (pouze 2011). Nevýrazné bezlesí v zamokřeném terénu při potůčku, řídký etážovitý SM
porost se světlinami, parkového vzhledu, až 24 m vys., dolní etáž cca 5 m, ale též nižší; MolS
s Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Trientalis europaea, Oxycoccus palustris (zř.),
při potoce Calamagrostis villosa (hoj.), Deschampsia cespitosa, Agrostis canina, Carex canescens, Stellaria alsine, Carex rostrata, Juncus filiformis, Viola palustris.
– 27 –
Tabulka č. 18: Přehled vymezených přirozených bezlesí
označení
výměra v ha typ zákresu typ vegetace
N01, N03
N02
N04
N05
N06
N07
N08
N09
N10
N11
N12, N13
N14
N15
N16
N17
N18
N19
N20
N21
1,58
0,11
0,46
0,16
0,07
0,01
0,02
0,05
0,05
0,53
0,99
0,13
2,68
0,29
0,10
0,08
0,02
0,03
0,15
2-3
3
2-3
1
2-3
3
3
3
3
1
2-3
2
1
1
2-3
1
1
1
3
v
p
v
v
p
p
p
p
p
n
p
v
v
p*
v
p
p
p
pn
výsadby
KOS
ano
ano
ano
ano
ne
?
ano
ano
?
ano
ano
ne
ano
ne
ano
ne
ne
ne
ne
*bezlesí druhotné
označení – kódové označení dle plánu péče z r. 2001; nově jsou navazující bezlesí spojena do jedné plochy;
výměra v ha – výměra víceméně otevřených ploch (nejvýše s malým zahrnutím klečových porostů) dle
digitalizace nad aktuální ortofotomapou, s přihlédnutím k dříve zaměřeným hraničním bodům;
typ zákresu (doporučení pro novou obrysovou mapu): 1 – jako vymezené bezlesí (vyhraněné bezlesí, zcela
otevřené nebo jen s malým podíme dřevin), menší lokality lze případně vypustit, 2 – jako součást porostní
skupiny, zákres přerušovanou čarou, lze vymezit i ve větší šíři); 3 – nevýznamné bezlesí, zpravidla nevelkých
rozměrů, případně nezřetelné, v obrysové mapě neuvádět;
typ vegetace: p – pramenné bezlesí (převážně Sphagno recurvi-Caricion canescentis), v – vrchovištní bezlesí
(převážně Sphagnion mediik včetně degradačních stádií s dom. Molinia caerulea), n – bezlesí náplavového typu
(sušší i vlhké trávníky, v území jen v netypické podobě, částečně druhotného původu).
– 28 –
Příloha S3
FLORISTICKÝ PŘEHLED
Nová louka náleží k floristicky nejlépe prozkoumaným rezervacím v Jizerských horách. Květena území byla systematicky sledována v rámci pěti dílčích průzkumů. Nejstarší je dílem A.
HYSKA z r. 1969. Floristická část diplomové práce tohoto autora obsahuje výčet 59 druhů
cévnatých rostlin. Další průzkum provedla o téměř 20 let později HOUŠKOVÁ (1988), která
z Nové louky uvádí 30 druhů rostlin. Je zřejmé, že floristické problematice věnovala tato autorka menší pozornost než další autoři. Značně důkladnější je průzkum MELINGEROVÉ (1996),
která z území rezervace uvádí již 85 druhů cévnatých rostlin.
Autor tohoto textu při orientačním šetření prováděném v rámci přípravy plánu péče zaznamenal v r. 2001 celkem 109 druhů, při podobném průzkumu o deset let později (VIŠŇÁK 2011
hoc loco) 105 druhů cévnatých rostlin. Výsledky obou posledních průzkumů se přitom plně
nekryjí: společných druhů pro oba průzkumy je 83, pouze v jednom z šetření byly zaznamenány 43 druhy, celkově tedy bylo zaznamenáno 130 druhů. Další 21 druh byl zaznamenán
pouze autory dřívějších průzkumů. Dosud je tak z území uváděn 151 druh cévnatých rostlin.
Značná část druhové diverzity je vázána na druhotné biotopy lesních cest (zejména Zámecké
cesty), kde přitom průzkum nebyl vyčerpávající. Samotné přírodní biotopy, které jsou předmětem ochrany, jsou druhově značně chudší. Rozmanitost květeny zvyšují též okrajově zahrnuté druhotné louky a maloplošně zastoupená mezotrofní prameniště. Z hlediska rašelinné
květeny je příznačná absence Carex limosa a Scheuchzeria palustris, ale překvapivě i Lycopodium annotinum (tento druh z území není uveden ani v jednom z pěti floristických seznamu), nápadné je i sporadické rozšíření Eriophorum angustifolium.
vědecké jméno
Acer pseudoplatanus
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Achillea millefolium
Achillea ptarmica
Ajuga reptans
Alchemilla sp.
Alopecurus pratensis
Andromeda polifolia
Anthoxanthum odoratum
Arrhenatherum elatius
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Betula carpatica
Betula pendula
Bistorta major
Blechnum spicant
Calamagrostis arundinacea
Calamagrostis epigejos
Calamagrostis villosa
Callitriche hamulata
Callitriche palustris
Calluna vulgaris
Caltha palustris
Campanula patula
Campanula rotundifolia
Cardamine pratensis
české jméno
1969 1988 1996 2001 2011
javor klen
x
x
.
.
.
psineček psí
.
x
x
x
2-3
psineček tenký
x
.
.
x
2
řebříček obecný
x
.
x
.
1
řebříček bertrám
.
.
.
.
1
zběhovec plazivý
.
.
x
.
.
kontryhel (bez určení druhu)
.
.
x
x
1
psárka luční
.
.
.
.
1
kyhanka sivolistá
x
x
x
x
1-2
tomka vonná
x
.
x
x
1
ovsík vyvýšený
.
.
x
.
.
papratka samice
x
.
.
.
1
metlička křivolaká
.
x
x
x
2-3
bříza karpatská
.
.
x
x
1
bříza bělokorá
x
.
.
x
1
rdesno hadí kořen
x
.
.
x
1
žebrovice různolistá
x
.
x
.
1
třtina rákosovitá
.
x
x
.
.
třtina křovištní
.
.
.
x
.
třtina chloupkatá
.
x
x
x
2-3
hvězdoš háčkatý
.
.
.
.
1
hvězdoš jarní
.
.
.
x
.
vřes obecný
x
x
.
x
2
blatouch bahenní
.
.
x
.
.
zvonek rozkladitý
.
.
x
.
.
zvonek okrouhlolistý
.
.
.
.
1
řeřišnice luční
.
.
.
x
1
–1–
čs
vyhl
2
3
4
4
vědecké jméno
Cardaminopsis halleri
Carex canescens
Carex echinata
Carex flava
Carex nigra
Carex ovalis
Carex pauciflora
Carex pilulifera
Carex rostrata
Cerastium holosteoides
Cirsium heterophyllum
Cirsium palustre
Cirsium vulgare
Crepis paludosa
Cytisus scoparius
Dactylis glomerata
Deschampsia cespitosa
Digitalis purpurea
Drosera rotundifolia
Dryopteris dilatata
Empetrum nigrum
Epilobium angustifolium
Epilobium ciliatum
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Equisetum fluviatile
Equisetum sylvaticum
Eriophorum angustifolium
Eriophorum vaginatum
Euphrasia stricta
Fagus sylvatica
Festuca rubra
Frangula alnus
Galeopsis bifida
Galeopsis pubescens
Galium album
Galium palustre
Galium saxatile
Galium uliginosum
Glyceria fluitans
Gnaphalium sylvaticum
Hieracium aurantiacum
Hieracium laevigatum
Hieracium lachenalii
Hieracium pilosella
Hieracium sp.
Holcus mollis
Homogyne alpina
Hypericum maculatum
Chrysosplenium alternifolium
Juncus articulatus
Juncus conglomeratus
Juncus effusus
Juncus filiformis
Juncus squarrosus
Juncus tenuis
české jméno
řeřišničník Hallerův
ostřice šedavá
ostřice ježatá
ostřice rusá
ostřice obecná
ostřice zaječí
ostřice chudokvětá
ostřice kulkonosná
ostřice zobánkatá
rožec obecný
pcháč různolistý
pcháč bahenní
pcháč obecný
škarda bahenní
janovec metlatý
srha laločnatá
metlice trsnatá
náprstník červený
rosnatka okrouhlolistá
kapraď širolistá
šicha černá
vrbovka úzkolistá
vrbovka žláznatá
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
přeslička mokřadní
přeslička lesní
suchopýr úzkolistý
suchopýr pochvatý
světlík tuhý
buk lesní
kostřava červená
krušina olšová
konopice dvouklaná
konopice pýřitá
svízel bílý
svízel bahenní
svízel hercynský
svízel močálový
zblochan vzplývavý
protěž lesní
jestřábník oranžový
jestřábník hladký
jestřábník Lachenalův
jestřábník chlupáček
jestřábník
medyněk měkký
podbělice alpská
třezalka skvrnitá
mokrýš střídavolistý
sítina článkovaná
sítina klubkatá
sítina rozkladitá
sítina niťovitá
sítina kostrbatá
sítina tenká
–2–
1969 1988 1996 2001 2011
.
.
x
.
.
x
x
x
x
2
x
.
x
x
1-2
.
.
.
.
1
x
x
x
x
2
x
.
x
x
1-2
x
.
x
x
2
.
.
x
x
1-2
x
x
x
x
2
.
.
.
x
.
.
.
x
x
1
.
.
x
x
1-2
.
.
.
.
1
.
.
x
.
1
.
.
x
.
.
.
.
x
x
1
x
x
x
x
2
.
.
.
x
1
x
x
x
x
2
x
x
x
x
1-2
x
x
x
x
1-2
x
.
x
x
1
.
.
.
x
.
.
.
.
x
2
.
.
x
x
2
.
.
.
x
.
x
.
x
x
1
.
x
x
x
1
x
x
x
x
2
.
.
.
.
1
x
.
.
x
1
x
x
x
x
1-2
x
.
.
.
.
.
.
.
x
1
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
1
x
x
x
x
2
.
.
x
.
.
.
.
x
x
1
.
.
x
x
.
.
.
.
x
.
.
.
x
.
1
.
.
.
x
.
.
.
.
.
1
x
.
.
.
.
.
.
.
x
1-2
.
.
x
x
.
x
.
.
x
1
.
.
.
x
.
.
.
.
.
1
.
.
x
.
.
x
x
x
x
1-2
x
x
x
x
2
x
.
x
x
1
.
.
.
x
1
čs
vyhl
4
3
3
2
4
2
3
4
3
vědecké jméno
Lathyrus pratensis
Leontodon autumnalis
Linaria vulgaris
Lotus corniculatus
Luzula campestris
Luzula multiflora
Luzula pilosa
Luzula sudetica
Lychnis flos-cuculi
Maianthemum bifolium
Medicago lupulina
Melampyrum pratense
Melampyrum sylvaticum
Molinia caerulea
Myosotis nemorosa
Nardus stricta
Oxalis acetosella
Oxycoccus palustris
Phegopteris connectilis
Phleum pratense
Phragmites australis
Picea abies
Picea pungens
Pimpinella saxifraga
Pinus mugo
Pinus rotundata
Pinus sylvestris
Plantago lanceolata
Plantago major
Poa compressa
Poa pratensis
Populus tremula
Potentilla erecta
Prunella vulgaris
Ranunculus acris
Ranunculus repens
Rorippa sylvestris
Rubus idaeus
Rumex acetosa
Rumex acetosella
Rumex arifolius
Sagina procumbens
Salix aurita
Salix caprea
Salix silesiaca
Securigera varia
Senecio hercynicus
Senecio ovatus
Sorbus aucuparia
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Taraxacum sect. Ruderalia
Trientalis europaea
Trifolium medium
Trifolium repens
Trichophorum cespitosum
české jméno
hrachor luční
máchelka podzimní
lnice květel
štírovník růžkatý
bika ladní
bika mnohokvětá
bika chlupatá
bika sudetská
kohoutek luční
pstroček dvoulistý
tolice dětelová
černýš luční
černýš lesní
bezkolenec modrý
pomněnka hajní
smilka tuhá
šťavel kyselý
klikva bahenní
bukovinec osladičovitý
bojínek luční
rákos obecný
smrk ztepilý
smrk pichlavý
bedrník obecný
borovice kleč
borovice blatka
borovice lesní
jitrocel kopinatý
jitrocel větší
lipnice smáčknutá
lipnice luční
topol osika
mochna nátržník
černohlávek obecný
pryskyřník prudký
pryskyřník plazivý
rukev lesní
ostružiník maliník
šťovík kyselý
šťovík menší
šťovík árónolistý
úrazník položený
vrba ušatá
vrba jíva
vrba slezská
čičorka pestrá
starček hercynský
starček Fuchsův
jeřáb ptačí
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
pampeliška lékařská
sedmikvítek evropský
jetel prostřední
jetel plazivý
suchopýrek trsnatý
–3–
1969 1988 1996 2001 2011
.
.
.
x
1
.
.
.
x
1
.
.
.
.
1
.
.
x
x
.
.
.
x
.
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
1-2
.
.
.
x
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
.
x
1
x
x
.
x
2
.
.
x
.
.
x
x
x
x
3
x
.
x
x
1-2
x
.
x
x
1
.
.
x
x
2
x
x
x
x
2-3
.
.
.
x
1
.
.
x
.
.
.
.
.
x
1
x
x
x
x
3
.
.
x
x
2
.
.
.
.
1
x
x
x
x
2
.
.
x
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
.
1
.
.
.
x
1
.
.
.
.
1
.
.
.
x
1
x
.
.
.
.
x
.
x
x
2
.
.
.
.
1
.
.
x
x
1
x
.
x
x
1
.
.
.
x
1
x
.
.
x
.
x
.
x
.
1
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
.
.
x
1
x
.
.
.
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
1
.
.
x
x
1-2
x
.
x
x
2
x
.
.
x
1-2
.
.
x
x
1-2
.
.
x
.
.
x
x
x
x
2
.
.
x
x
.
x
.
x
x
1-2
x
.
x
x
2
čs
vyhl
3
3
3
3
3
vědecké jméno
Tussilago farfara
Typha angustifolia
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Vaccinium uliginosum
Vaccinium vitis-idaea
Veronica chamaedrys
Veronica officinalis
Veronica serpyllifolia
Vicia cracca
Vicia sepium
Viola palustris
české jméno
podběl lékařský
orobinec úzkolistý
kopřiva dvoudomá
brusnice borůvka
brusnice vlochyně
brusinka obecná
rozrazil rezekvítek
rozrazil lékařský
rozrazil douškolistý
vikev ptačí
vikev plotní
violka bahenní
1969 1988 1996 2001 2011
.
.
x
x
1
.
.
x
.
.
.
.
x
x
1
x
x
x
x
3
x
x
x
x
1-2
x
x
x
x
2-3
x
.
x
x
1
x
.
x
x
1
.
.
.
x
.
.
.
x
x
1
.
.
.
.
1
x
.
x
x
2
čs
vyhl
1969 – HYSEK (1969); 1988 – HOUŠKOVÁ (1988); 1996 – MELINGEROVÁ (1996); 2001 – VIŠŇÁK (2001); 2011 –
orientační floristický průzkum při terénním šetření pro tento plán péče (VIŠŇÁK hoc loco); výskyt taxonu zachycen symbolem „x“, v případě posledního průzkumu z r. 2011 uvedena orientační četnost taxonu v území vyjádřená trojčlennou stupnicí: 1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující
jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3;
čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 – druh silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
Poznámky k významnějším druhům
Převzatý, jen mírně upravený text z předchozího plánu péče (VIŠŇÁK 2001)
Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá) druh jsem zjistil pouze na největší rašelinné louce
(bezlesí N15), v její severní části, kde roste dosti početně v okolí soustavy šlenků. HOUŠKOVÁ
(1988) ji uvádí i v okraji rašelinné louky severně od Zámecké cesty (bezlesí N3 nebo N1).V r.
2011 sporadický výskyt též na bezlesí N14
Betula nana (bříza trpasličí) – pochybný historický údaj (SCHMIDT 1870 sec. PLOCEK 1974,
1986), přirozený výskyt je značně nepravděpodobný.
Blechnum spicant (žebrovice různolistá) – druh z území uvádí HYSEK (1970) i MELINGEROVÁ
(1997), bez bližší lokalizace. Výskyt lze předpokládat nejspíše ve smrčinách lemujících Blatný potok.
Cardamine pratensis (řeřišnice luční) – roste roztroušeně na minerotrofních prameništích a při
potocích, spíše v osluněných polohách (svaz Epilobio nutantis-Montion fontanae). Podobný
charakter výskytu má tento druh až na rašeliništích ve východní části pohoří, zejména v NPR
Rašeliniště Jizery.
Carex pauciflora (ostřice chudokvětá) – jako dominanta v „bultovém“ společenstvu SphagnoCaricetum pauciflorae na vrchovištních loukách, bezlesí N1, N3, N4, N5, N14, N15, N17;
pozoruhodné je, že HOUŠKOVÁ (1988) neuvádí nejen výskyt zmíněného společenstva, ale ani
výskyt samotné Carex pauciflora, která je na Nové louce poměrně hojným druhem
Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) – ve vlhčích částech rašelinných luk poměrně
často, ne však tak hojná jako na Klikvové louce; bezlesí N3, N4, N5, N14, N15.
Empetrum nigrum (šicha černá) – v okrajových částech vrchovištních luk, zjištěno pouze
v jižní části rezervace; bezlesí N14, N15, N17.
Epilobium obscurum (vrbovka tmavá) – pouze jediná lokalita – potůček s prameništi při severní hranici rezervace.
–4–
Epilobium palustre (vrbovka bahenní) – prameniště a lemy potůčků na několika místech: bezlesí N10, N16 a okolí N18.
Equisetum fluviatile (přeslička mokřadní) – při rákosině na severu území (N18), troficky náročnější druh pramenných poloh, který se na rašeliništích v Jizerských horách vyskytuje dosti
zřídka. 2011: nepotvrzeno.
Chrysosplenium alternifolium (mokrýš střídavolistý) – zjištěno pouze v prameništi při potoce
při severní hranici území. 2011: nepotvrzeno.
Luzula sudetica (bika sudetská) – v parkových formacích při Blatném potoce roztroušeně.
2011: nepotvrzeno.
Oxycoccus palustris (klikva bahenní) – na rašelinných loukách dosti často (bezlesí N2, N3,
N5, N6, N8, N14, N15, N17), místy i v podrostu rozvolněných rašelinných smrčin.
Phragmites australis (rákos obecný) – souvislý porost v severní části rezervace, tzv. rašelinná
rákosina; vzhledem ke stanovišti má rákos nižší vzrůst a jeho porost je méně zapojený (viz též
popis bezlesí N18).
Pilosella aurantiaca agg. (chlupáček oranžový) – sporadicky při Zámecké cestě (na SV),
v podstatě druhotný výskyt, který však zřejmě souvisí s přirozeným výskytem druhu v širším
území. 2011: nepotvrzeno.
Pinus mugo (borovice kleč) – souvislý porost autochtonní kleče se nachází při západním okraji největší vrchovištní louky (N15). Jde o úzký pruh 1-2 m vysoké kleče, více než 100 m
dlouhý, zasahující do sousední rašelinné smrčiny. Podobně jako na dalších lokalitách (Malá
jizerská louka, Vlčí louka, Sedlová louka) je zde dobře viditelný pozvolný ústup kleče ve prospěch smrku (pahýly odumřelé kleče ve smrkovém podrostu). Tato regrese je zřetelně zachycena i na historických leteckých snímcích. Kleč je na této lokalitě bezpochyby přirozená, o
čemž svědčí již doklady z 19. století. Vedle Klikvové louky, kde je ovšem původ kleče nejasný, se jedná o nejzápadnější výskyt Pinus mugo v Jizerských horách (a v SZ směru i o nejodlehlejší lokalitu v celé ČR), navíc v poměrně malé nadmořské výšce (770 m). Jde o výškové
minimum druhu nejen v rámci ČR, ale možná i v rámci celé Evropy. Kleč roste i na dalších
místech v rezervaci, patrně ale pouze jako druhotná. NEVRLÝ (1962) uvažuje přirozený výskyt
v severní části Nové louky (tzv. Wieszipfel), kde jsem ale viděl pouze kleč zjevně vysazenou.
Kleč byla později na Nové louce vysazována v několika etapách, poprvé někdy v 70. letech
minulého století, dále v průběhu 80. a 90. let (asi naposledy v r. 1999, kdy byla zalesněna téměř všechna bezlesí). Výsadby z 80. let zřejmě náležely taxonu Pinus x pseudopumilio (v
LHP byly označeny nepřesně jako blatka) a Správa CHKO požadovala jejich úplné odstranění; k němu snad došlo v r. 1993. V území nicméně zůstala řada starších výsadeb, které však
habituelně odpovídají spíše typické Pinus mugo.
Salix silesiaca (vrba slezská) – v Jizerských horách roste na západní hranici areálu (existují
ještě údaje z Ještědského hřbetu), většinou se však jedná o křížence se Salix aurita a S. caprea, čisté populace jsou poměrně vzácné. V minulosti rostl veliký keř ve světlince při pravém břehu Blatného potoka blízko rybníka, v r. 2011 jež ale nebyl nalezen. Keřové vrby jsou
v centrální části Jizerských hor intenzivně okusovány jelení zvěří, pročež zcela selhaly jako
náhradní dřeviny. Většinou přežívají pouze při okrajích lesních cest, případně na dalších podobných stanovištích (skládky dřeva, zemníky) i zde jsou však okusovány. (Podobně je poškozována i v území nepůvodní olše zelená – Alnus alnobetula).
Trichophorum cespitosum (suchopýrek trsnatý) vytváří rozsáhlé porosty na „centrální louce“
(N15), zejména v její jižní části, kde vytváří pozoruhodné společenstvo s Molinia coerulea.
Menší porosty jsem zaznamenal na bezlesích N1, N3 a N14. Z fytocenologického hlediska jde
zřejmě o okrajový typ as. Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi, s přechodem do svazu
–5–
Sphagnion medii. Pracovně tyto porosty řadím do šířeji pojaté asociace EriophoroTrichophoretum caespitosi. Nová louka je nejzápadnější, resp. nejdále na jihozápad zasahující
lokalitou, kde se Trichophorum cespitosum v Jizerských horách ještě vyskytuje. Populace je
dosti bohatá, potenciálně však ohrožená další expanzí Molinia coerulea, podmíněnou zřejmě
postupujícím vysýcháním a eutrofizací rašeliniště.
Vaccinium uliginosum (brusnice vlochyně) – v sušších, spíše okrajových částech rašelinných
luk roztroušeně až hojně (bezlesí N1, N3, N4, N8, N14, N15, N17). Dále v podrostu rozvolněných rašelinných smrčin.
–6–
Příloha S4
TABULKOVÉ POPISY DÍLČÍCH PLOCH V PŘEDCHOZÍM PLÁNU PÉČE
Odkaz ze současného plánu péče na položku „DP č.“. Na konci přílohy je připojena porostní
mapa na r. 1993-2002, z níž lze odvodit polohu dílčích ploch..
Tabulky mají následující jednotnou strukturu a obsah:
ZCHÚ: zvláště chráněné území, zde vždy „PR Nová louka“ – tabulka je uzpůsobena pro univerzální použití;
DP č.: pořadové číslo dílčí plochy, dodatečně doplněný údaj který zajišťuje návaznost na dílčí plochy v současném plánu péče
(na r. 2013-2022), překryv dílčích ploch může být někdy velmi nepřesný
Odd., por., por. sk.: prostorové členění lesa na oddělení, porost a porostní skupinu dle LHP;
Část: zřetelně ohraničená část porostní skupiny, zpravidla samostatně stojící, na základě popisu identifikovatelná v obrysové
mapě;
Stanoviště: rámcová charakteristika ekotopu (reliéf, půda aj.);
Lesní typ: dle typologické mapy, s případnou bližší lokalizací, okrajově zasahující LT jsou uvedeny v závorce;
Potenciální společenstvo: předpokládaný typ potenciální přirozené vegetace vyjádřený nejbližším fytocenologickým ekvivalentem (zpravidla na úrovni asociace); současné porosty nemusejí charakteristice příslušné jednotky vždy odpovídat;
Základní charakteristika: stručný popis porostu;
Stromové patro: spíše lesnická charakteristika stromové etáže;
Keřové patro: stručný popis keřové úrovně (ve většině porostů je jen slabě vyvinuta nebo chybí);
Bylinné patro: botanický popis podrostu, rostlinné druhy jsou uváděny vědeckými jmény, nomenklatura podle DOSTÁLa (1989)
Návrh opatření: doporučená opatření pro popisovanou porostní skupinu nebo její část, viz též samostatná tabulka v příloze
Poznámka: případné doplňující údaje
DP č: 591
ZCHÚ: PR Nová louka
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 1
Část: severní část
Stanoviště: rovinatý rašelinný terén v severní části rezervace, v přirozeném bezlesí šlenky
s vodou
Lesní typ: 7R3
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, bezkolencová a vrchovištní louka
Základní charakteristika: ve východní části pěkná rašelinná louka (N-5), na západě paseka
s hloučkovitými nálety a nárosty smrku
Stromové patro: chybí
Keřové patro: nesouvislý smrkový porost z přirozené, dílem i umělé obnovy, 0,5-1,5 m
vys., nepočetně dosazena bříza karpatská (bez ochran), na loučce roztroušené zakrslé smrčky
(do 1 m výšky) a mladé výsadby kleče
Bylinné patro: v pasece MolS s Eriophorum vaginatum, Avenella flexuosa, Juncus filiformis
a Vaccinium myrtillus, na rašelinné loučce převažuje MolS, významně i SCp s Drosera
rotundifolia, fragmentárně CrS, dále Oxycoccus palustris a Carex nigra
Návrh opatření: stávající zalesnění spolu s přirozenou obnovou dostačuje, pouze vytrhat
kleč na rašelinné louce
Poznámka:
DP č: 592
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 1
Část: střední část
Stanoviště: rovinatý, výrazně zamokřený a rašelinný terén při pravém břehu Blatného
potoka
Lesní typ: 7R3
Potenciální společenstvo: rašelinná až podmáčená smrčina
Základní charakteristika: paseka s relativně zapojeným smrkovým porostem, převážně z
přirozené obnovy
Keřové patro: nálety až nárosty smrku, místy snad i kulturně podmíněné, volněji zapojené,
avšak bez větších proluk; případné starší smrkové výsadby jsou cizího původu
(Hornomoravský úval)
Bylinné patro: podrost typu MolS s místním uplatněním druhů přechodových rašelin –
Carex nigra, Juncus filiformis…
Návrh opatření: nevyžadována
Poznámka:
DP č: 593
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 1
Část: jihozápadní část
Stanoviště: rovina až mírný svah J-JZ orientace při potůčku, značně podmáčený terén
Lesní typ: 8R1
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina
Základní charakteristika: paseka s nezajištěnou vylepšovanou kulturou smrku
Keřové patro: místy mezernatý porost smrku 1-4 m (z přirozené obnovy?), na většině
plochy pouze mladé výsadby kolem 30 cm, poškozené mrazem, vylepšeno saprofytním
smrkem vysazeným v dovezených špalcích; přimíšeně bříza karpatská bez individuální
ochrany; starší vysazený smrk cizí provenience
Bylinné patro: převažuje Molinia caerulea, v doprovodu Avenella flexuosa, Galium
saxatile, Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus
Návrh opatření: v případě potřeby další vylepšení smrkem (saprofyt), případně jeřábem
(nutná individuální ochrana), aktuálně není však nutné
Poznámka:
DP č: 594
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 1
Část: jihovýchodní část
Stanoviště: podmáčené a rašelinné polohy při levém břehu Blatného potoka, severně od
Zámecké cesty, na západě štěrkovité potoční náplavy, většinou již zazemněné
Lesní typ: 7O1 – na západě, 7R3 – na východě
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, přípotoční smrčina, pramenná louka
Základní charakteristika: větší paseka s nesouvislým smrkovým porostem z přirozené i
umělé obnovy, hojně též s klečí, součástí skupiny je drobná pramenná louka (N-9), další
loučka (N-10) se dle mapy nachází již vně hranic rezervace, v por. sk. 356 C 1
Stromové patro: na levém břehu Blatného potoka souvislá smrková kmenovina, při
Zámecké cestě hloučky smrků 3-6 m vysokých, některé stromy ještě vyšší, na zbytku plochy
ale stromová úroveň chybí
Keřové patro: nezapojený porost smrku a kleče (nálety a kultury), ve výrazněji
zamokřených partiích s většími prolukami; vysazený smrk cizí provenience
Bylinné patro: podrost většinou typu MolS, dále Deschampsia cespitosa, Eriophorum
vaginatum, Vaccinium myrtillus, při potoce též JfS, místy CnS, Agrostis canina; pramenná
loučka N-9 s pěkným porostem CrS, rovněž zalesněna klečí, loučka N-10 také s CrS +
Deschampsia cespitosa, Epilobium palustre, Juncus filiformis
Návrh opatření: stávající zalesnění dostačující, možné dílčí vylepšení smrkem (výsadba do
pařezů), nesázet další kleč ani břízu karpatskou, výhledově kleč vyřezat
Poznámka:
DP č: 595
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 1z
Část:
Stanoviště: rovinatý terén při pravém břehu Blatného potoka, náplavová terasa, na JZ
rašelinné polohy
Lesní typ: 7O1 – východní část, 7R3 – střední část, 8R1 – jz. část, menší plocha
Potenciální společenstvo: bezkolencová a metličková louka, okrajově rašelinná a přípotoční
smrčina
Základní charakteristika: na většině plochy bezlesí, zřejmě kulturně podmíněné, ale
dlouhodobě stabilizované a tudíž do jisté míry přirozené; krátkostébelná vlhčí louka s
přechody do MolS, v jižní části paseka
Stromové patro: v bezlesí solitérní smrky až 20 m vysoké, hustě zavětvené, po obvodu
mladší smrkový porost; v jižní části paseka s kulturou blatky (?) a menším zastoupením
smrku
Keřové patro: hlavní část (bezlesí) prakticky bez mladých dřevin, paseka v jižní části s
početnou výsadbou kleče (dle LHP jde o blatku) a s roztroušeným smrkem (též několik
odrostlejších smrků z přir. obnovy – do 5 m)
Bylinné patro: v bezlesí partie s Avenella flexuosa, Nardus stricta a Juncus filiformis, též
Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Galium saxatile, Holcus mollis, dále MolS (místy s
Eriophorum vaginatum), JfS, CnS; na Jz paseka s MolS, Eriophorum vaginatum, Vaccinium
vitis-idaea, Vaccinium myrtillus, též Salix cf. aurita, patrně vysazena, neprospívá, v příkopu
u Zámecké cesty CrS
Návrh opatření: bezlesí nezalesňovat, na pasece postupně vyřezat blatku a prosázet smrkem
Poznámka:
DP č: 596
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 3
Část:
Stanoviště: rovinatý terén vrchovištní plošiny
Lesní typ: 8R1
Potenciální společenstvo: bezkolencová a vrchovištní louka, rašelinná smrčina
Základní charakteristika: téměř celou plochu skupiny tvoří soustava rozsáhlých bezlesí
(N-1, N-3, N-4), která plynule přecházejí do zakrslé rašelinné smrčiny
Stromové patro: na bezlesích roztroušené porosty zakrslých smrků různé výšky, při
okrajích vzrostlejší a zapojenější, do 6-8 m, hranice vůči sousední por. sk. 11/7/4 není vždy
jednoznačná
Keřové patro: zakrslé smrčky 1-2 m vys., v ploše bezlesí i při okrajích, na loukách početné
mladé výsadby kleče (zatím jen 20 cm vys.), v dobrém zdravotním stavu, roztroušeně
vysazena i bříza karpatská (trpí okusem)
Bylinné patro: většinou převládá MolS, dále SCp, EvS, SciS, zřídka EaS (vegetace
přechodových rašelin sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis je zde zastoupena jen
sporadicky a fragmentárně); typická vrchovištní květena – Trichophorum cespitosum (v jižní
a střední části v souvislých porostech), Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera
rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, chybí Andromeda polifolia a
zřejmě i Empetrum nigrum
Návrh opatření: důsledná likvidace klečových výsadeb, nepokračovat v dalších
zalesňováních na loukách ani po jejich obvodech, neboť přirozená obnova je zde dostačující
Poznámka: viz též popis bezlesí N-1, N-3 a N-4
DP č: 597
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 11/7/4
Stanoviště: rovinatý rašelinný terén při severní hranici rezervace, na východě štěrkovité
náplavy Blatného potoka, na severu drobná vodoteč s pramennými polohami, na západě
zamokřená deprese
Lesní typ: 7R3 – většina plochy, 7O1 – při Blatném potoce
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, přípotoční smrčina, pramenná louka
Základní charakteristika: mladší smrková kmenovina s nižší etáží, součástí skupiny jsou i
dvě malá bezlesí přirozeného charakteru (N-6 a N-18)
Stromové patro: smrková kmenovina cca 22 m vysoká, odpovídající zřejmě sk. 7,
prosychající, místy kůrovcové těžby
Keřové patro: vmezeřená dolní úroveň do 5 m výšky
Bylinné patro: podrost typu Molinia caerulea-Vaccinium myrtillus, dále Calamagrostis
villosa, Avenella flexuosa, Galium saxatile, při Blatném potoce též Luzula pilosa a Trientalis
europaea; bezlesí N-6 je prameniště při potoce s CrS a MolS, též se Stellaria alsine a Viola
palustris, při samé hranici rezervace roste při potůčku Cardamine pratensis, Chrysosplenium
alternifolium, Epilobium obscurum, Galium palustre, Myosotis nemorosa a Stellaria alsine;
západní bezlesí N-18 je rašelinná rákosina ("PhrS"), dále zde a v blízkém okolí Agrostis
canina, Carex nigra, Epilobium palustre, Equisetum fluviatile, Viola palustris.
Návrh opatření: v odtěžených partiích (na východě) vylepšení zmlazení smrkem, v menším
počtu doplnit jeřáb a jedli s ind. ochranami
Poznámka:
DP č: 598
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 11/7/4
Část: jižní a západní část
Stanoviště: rovinatý, výrazně zamokřený terén v laggu rašelinných luk (N-1, N-3 a N-4)
Lesní typ: 8R1
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, bezkolencová a pramenná louka
Základní charakteristika: nehomogenní, různověký a zpravidla výškově diferencovaný
smrkový porost, často rozvolněný, na SZ jen úzký pruh rašelinné smrčiny lemující přirozené
bezlesí; skupina zahrnuje i menší louku K-2
Stromové patro: volněji zapojený smrkový porost, víceetážový, do 22 m výšky, sk. 4
(tyčkovina) do 12 m, jednotlivé etáže se ale na ploše různě prolínají
Keřové patro: na většině plochy nesouvislé smrkové nárosty do 1-3 m
Bylinné patro: podrost značně proměnlivého složení, převážně typu MolS, hojně Vaccinium
vitis-idaea a Vaccinium myrtillus, dále Avenella flexuosa a Eriophorum vaginatum, lokálně
CrS, často i hojná Deschampsia cespitosa; součástí skupiny je i rašelinná loučka s MolS
(dále EvS, CrS, EaS), řídce zalesněná klečí, místy též sporadické výsadby břízy karpatské
Návrh opatření: vytrhat kleč na rašelinné loučce, jinak bez zásahů, nezalesňovat žádnými
dřevinami!
Poznámka: viz též samostatný popis bezlesí N-2
DP č: 599
Odd.: 356
Por.: E
Por. sk.: 11/7/4
Část: východní část
Stanoviště: rovinatý terén při levém břehu Blatného potoka, zde úzký pruh štěrkovitých
náplavů, dále na východ rašelinné polohy (staré odumírající vrchoviště)
Lesní typ: 7R3 – většina plochy, 7O1 – při Blatném potoce
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, přípotoční smrčina, bezkolencová louka
Základní charakteristika: výškově diferencovaná smrčina přirozeného charakteru, při
Blatném potoce s velmi starými vysokými smrky, dále od potoka rašelinná smrčina, místy
výrazně zakrslá, přecházející do dvou drobných bezlesí, smrk je v této porostní skupině
nejspíše většinou původního genofondu
Stromové patro: smrkový porost proměnlivé šířky, při potoce jednotlivé smrky až 30 m
vysoké, relativně zdravé, v rašelinném terénu velmi proměnlivé výšky, místy až 24 m vys.,
ale značně poškozené, po obvodu louček jen 6-8 m vysoké, zakrslé, ale mladší
Keřové patro: v prolukách a rozvolněných partiích nesouvislé, místy však zapojené nárosty
(mlaziny), různého věku
Bylinné patro: podrost většinou typu Molinia caerulea-Vaccinium myrtillus, dále
Eriophorum vaginatum, Avenella flexuosa, při potoce Calamagrostis villosa, Luzula pilosa,
Trientalis europaea; rašelinné loučky s MolS, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris a
Vaccinium uliginosum
Návrh opatření: bez zásahů
Poznámka: viz též bezlesí N-7 a N-8
DP č: 600
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 0
Část:
Stanoviště: náplavová terasa při pravém přítoku Blatného potoka, méně zamokřeno
Lesní typ: 7R3, při okrajích též 7O1 (na V) a 8R1 (na Z)
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina
Základní charakteristika: paseka až holina nedávno zalesněná smrkem
Stromové patro: ± chybí (viz E2)
Keřové patro: jednotlivé smrky z přirozené obnovy do 5 m výšky
Bylinné patro: nedávné zalesnění smrkem, výška kolem 30 cm, stromky poškozené mrazem
a patrně i zvěří, část výsadeb již uhynula; v bylinném patře převažuje Calamagrostis villosa
a Deschampsia cespitosa, maloplošně je vyvinuto CnS, dále přistupuje Avenella flexuosa,
Galium saxatile, v doprovodu potoka roste Deschampsia cespitosa (dominanta), Juncus
effusus, Juncus filiformis, Cirsium palustre, Hieracium vulgatum (zř.), Senecio hercynicus
Návrh opatření: v případě nezdaru zalesnění vylepšit smrkem místní provenience, v
menším počtu přimísit jeřáb s ind. ochranami
Poznámka:
DP č: 601
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 1
Část:
Stanoviště: rovinatý terén, staré odumírající vrchoviště
Lesní typ: 7R3
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina (degradovaná)
Základní charakteristika: paseka s vylepšovanou smrkovou kulturou
Stromové patro: nepočetné mladé smrky z přirozené obnovy, jednotlivé či v hloučcích
Keřové patro: vysazený i zmlazený smrk dvou výškových úrovní: 0,3-1 m a 1,5-4 m vys.,
vedle smrku ztepilého nepočetně smrk pichlavý a bříza karpatská (bez IO)
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, dále Galium saxatile, Vaccinium vitis-idaea,
Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Molinia caerulea, podružně Calamagrostis
epigejos a Deschampsia cespitosa
Návrh opatření: dle potřeby v průběhu decénia vylepšit smrkem místní provenience, doplnit
jeřáb s IO
Poznámka:
DP č: 602
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 7
Část:
Stanoviště: živé vrchoviště s okrajovými suššími partiemi, na jihu pramenná sníženina
(lagg), rozsáhlé přirozené bezlesí, místy, zejména v severní části, se soustavou částečně
zvodnělých šlenků
Lesní typ: 8R1 – téměř celá plocha skupiny, 7R3 – na JZ
Potenciální společenstvo: vrchovištní louka, bezkolencová louka, rašelinná smrčina,
pramenná louka
Základní charakteristika: většinu plochy skupiny tvoří přirozená bezlesí, včetně největší
rašelinné louky v rezervaci (cca 250 x 80-180 m), v lemech se nacházejí ± zakrslé rašelinné
smrčiny, na západě též souvislý porost kleče
Stromové patro: na většině plochy chybí, po obvodu louky skupinky či pruhy zakrslých
smrků různé výšky (též E2), na SZ vzrostlá rašelinná smrčina, výškově diferencovaná, s
vtroušeným jeřábem, horní etáž do 24 m výšky – porost je nezřetelně ohraničen od sk. 15/6
Keřové patro: sporadické zakrslé smrčky v ploše louky (většina bezlesí zcela bez dřevin),
četnější v okrajích, na západě asi 100 m dlouhý pruh kleče (1-2 m vys.), která částečně
proniká do podrostu navazující rašelinné smrčiny, zde však spíše suché pahýly odumřelé
kleče
Bylinné patro: a) velká louka (N-15) převládá MolS s přechody do SciS, při šlencích SCp,
sporadicky EaS, fragmentárně EvS, z hodnotnější květeny Andromeda polifolia,
Trichophorum cespitosum, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum,
Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum; louka řídce zalesněna klečí
b) malá louka (N-16) převažuje MolS, v pramenných úsecích hojně CnS, méně JfS, při
potoce troficky náročnější druhy – Cardamine pratensis, Cirsium palustre, Epilobium
palustre, Myosotis nemorosa, Stellaria alsine, Viola palustris, dále Agrostis canina,
Deschampsia cespitosa;
c) lesní partie: v podrostu rašelinné smrčiny převažuje Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium
myrtillus, Molinia caerulea, Avenella flexuosa, doprovod tvoří Calluna vulgaris,
Eriophorum vaginatum, Trientalis europaea
Návrh opatření: obě louky vyznačit v mapě jako bezlesí a vyjmout z lesního hospodaření;
vytrhat vysázenou kleč na velké louce, dále celá skupina bez zásahů
Poznámka: viz též popisy bezlesí N-15 a N-16
DP č: 603
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 9
Část:
Stanoviště: vrchovištní plošina, případně též krátký svah spadající k nivě Blatného potoka, s
menší nelesní enklávou (bezlesí N-17)
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7R3 – podružně při jižním okraji
Základní charakteristika: zakrslá rašelinná smrčina se světlinami, nejasné ohraničení vůči
sousedním por. skupinám 15/6 a 14
Stromové patro: porost velmi proměnlivé výšky i stupně zapojenosti v závislosti na
zamokření půdy, místy až 20 m vysoký, jinde méně než 10 m; středně až silně poškozený, se
soušemi
Keřové patro: v prosvětlených partiích dosti hojné smrkové nárosty
Bylinné patro: převládá Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea,
doprovodně Avenella flexuosa, Oxycoccus palustris, Melampyrum pratense, Vaccinium
uliginosum, ve světlinách MolS, fragmentárně SCp
Návrh opatření: bez zásahů; v nových mapách ujasnit východní hranici skupiny
Poznámka: viz též bezlesí N-17; skupina nemá v mapě jednoznačnou východní hranici – tu
zde tvoří rám mapy (na sousední mapě skupina nepokračuje!)
DP č: 604
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 14
Část:
Stanoviště: stará vrchovištní plošina při cestě z Nové louky k Blatnému rybníku, terén mírně
zamokřený
Lesní typ: 7R3, okrajově 8R1
Základní charakteristika: rozvolněná, zřejmě zakrslá smrčina, zdravotně poškozená;
lokalizace porostu podle mapy není jednoznačná
Stromové patro: na severu (sk. 9??) pruh středně až silně poškozených smrků 8-16 m
vysokých, dále na jih vyšší mezernatý porost cca 20 m vysoký, s výčetní tloušťkou 30-35 cm
Keřové patro: v prosvětlených částech dosti bohaté nálety a nárosty smrku různého stáří
Bylinné patro: převládá Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea
Poznámka:
DP č: 605
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 15/6
Část: severozápadní část
Stanoviště: okraj starého vrchoviště při západním okraji velké rašelinné louky (bezlesí N15)
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7R3 – jižní okraj
Základní charakteristika: volněji zapojená, výškově diferencovaná stará smrčina,
nezřetelně odlišená od sousední skupiny 7 (rašelinná smrčina s podrostem odumřelé kleče);
na JZ malé sekundární bezlesí
Stromové patro: smrkový porost až 24 m vysoký, volněji zapojený, při okrajích a v
drobných prolukách výškově rozrůzněný, s vtroušeným jeřábem
Keřové patro: roztroušené smrkové nárosty v prosvětlených partiích, kleč zřejmě již mimo
plochu této skupiny
Bylinné patro: převažuje Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus, Molinia caerulea,
Avenella flexuosa, dále zmlazení jeřábu a Trientalis europaea; bezlesí na JZ: travní porost
úhorového vzhledu, převládá Holcus mollis, dále Agrostis capillaris, Rumex acetosa,
Galeopsis bifida, Deschampsia cespitosa, Hypericum maculatum, Stellaria graminea, Carex
ovalis, Urtica dioica
Poznámka:
DP č: 606
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: 15/6
Část: hlavní část
Stanoviště: stupňovitý reliéf při pravém břehu Blatného potoka, zahrnuje náplavovou terasu
i staré odumírající vrchoviště, místy výrazně zamokřeno
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7O1 – při potoce, 7R3 – v jižním výběžku
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, přípotoční smrčina
Základní charakteristika: různověká stará smrčina, místy rozvolněná, téměř pralesovitého
vzhledu, při západním okraji nejednoznačně odlišená od sk. 9
Stromové patro: výškově diferencovaný smrkový porost, horní úroveň kolem 26 m, porost
volněji zapojený, místy s prolukami, zejména při jižním okraji, ve svahu při západním okraji
porost mladší, nejednoznačně odlišený od sk. 9, některé stromy ± poškozené, některé plodné
Keřové patro: roztroušené nálety nárosty smrku v prosvětlených partiích
Bylinné patro: podrost převážně typu Calamagrostis villosa-Vaccinium myrtillus, dále
Avenella flexuosa, Molinia caerulea (hoj.), Vaccinium vitis-idaea, Trientalis europaea, lok.
Carex rostrata a Juncus filiformis; ve svahu na Z (již sk. 9?) dominuje Vaccinium myrtillus,
hojně Vaccinium vitis-idaea, dále Molinia caerulea, Sorbus aucuparia, bohatě vyvinutá
mechová synuzie; na jihu ve světlinách (zčásti zřejmě vzniklých kůrovcovou těžbou) CrS,
MolS, též nálety a kultury smrku a břízy karpatské (strádá okusem)
Poznámka:
DP č: 607
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: bezl. 21
Část:
Stanoviště: rovinatý terén při pravém břehu Blatného potoka, náplavová terasa, mírně
zamokřená
Lesní typ: 7O1
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina (možná přirozené bezlesí náplavu)
Základní charakteristika: původně bezlesí, snad přirozeného charakteru, snad podmíněno
kulturně (někdejší louka), nyní zalesněno smrkem
Keřové patro: chybí
Bylinné patro: nedávné smrkové výsadby 30-60 cm; převládá Holcus mollis, hojně Agrostis
capillaris, Deschampsia cespitosa, Juncus filiformis, doprovodně Bistorta major, Cirsium
heterophyllum, Festuca rubra, Galium saxatile, Potentilla erecta, Stellaria graminea,
Veronica chamaedrys
Návrh opatření: vzhledem k nelesní povaze lokality bylo zalesnění spíše nevhodné, výřez
stromků však není nutný, neboť jde o poměrně malou plochu bez vyšší botanické hodnoty
Poznámka:
DP č: 608
Odd.: 449
Por.: A
Por. sk.: bezl. 25
Část:
Stanoviště: náplavová terasa na pravém břehu Blatného potoka, přes silničku nad Blatným
rybníkem
Lesní typ: 7O1
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina
Základní charakteristika: nezřetelně ohraničená světlina, resp. rozvolněná smrčina
středního věku
Stromové patro: skupinka smrků středního věku + 1 dospělý strom uvnitř nevýrazné
světliny
Keřové patro: nevýznamné
Bylinné patro: porost Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Carex rostrata
Poznámka:
DP č: 609
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 0
Část:
Stanoviště: rovina bez většího zamokření
Lesní typ: 8R1
Základní charakteristika: paseka nedávno zalesněná smrkem, větší než v mapě, zřejmě na
úkor sk. 13
Keřové patro: roztroušené smrkové nárosty – jednotlivé i v hloučcích
Bylinné patro: mladá smrková kultura kolem 0,3 m, stromky částečně poškozené mrazem,
ale zatím životaschopné, na severu též kleč; hojné pařezy různé výšky, klest na
hromadách;typu Avenella flexuosa (převládá)-Vaccinium myrtillus, dále Galium saxatile a
Molinia caerulea
Návrh opatření: doplnit jeřáb s ind. ochranami
Poznámka:
DP č: 610
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 1
Stanoviště: rovinatý terén mezi Zámeckou cestou a levým přítokem Blatného potoka,
zřetelně zamokřený, pozůstatky odvodňovacích příkopů
Lesní typ: 7R3
Potenciální společenstvo: rašelinná až podmáčená smrčina
Základní charakteristika: paseka až holina, nedávno zalesněná smrkem
Stromové patro: prakticky chybí (viz E2)
Keřové patro: místy, zejména u cesty, hloučky smrků 2-6 (-8) m vysokých, z přirozené
obnovy, naprostá většina plochy bez E2
Bylinné patro: mladá smrková kultura, stromky cca 0,5 m vysoké, dosti poškozené mrazem;
podrost typu MolS, při pařezech Avenella flexuosa, Galium saxatile, Trientalis europaea a
Vaccinium myrtillus, ve vlhčích úsecích (osy zarostlých odvodňovacích příkopů) maloplošně
CrS, dále Eriophorum vaginatum, Juncus filiformis, Carex echinata, při potoce
Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa (dom.), Juncus effusus…
Návrh opatření: v případě potřeby vylepšit smrkem místní provenience, v menším počtu
doplnit jeřáb s ind. ochranami
Poznámka:
DP č: 611
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 1
Část: jižní část
Stanoviště: rovina při levém břehu Blatného potoka, na západě místy výrazně zamokřená, na
východě relativně suchá (mineralizovaná rašelina), v minulosti účinně odvodněná
Lesní typ: 8R1, zcela okrajově na Z i 7O1
Základní charakteristika: kultury smrku a kleče, zčásti poškozené mrazem, nejméně
hodnotná část rezervace
Keřové patro: kultura smrku ztepilého a kleče nejasného původu (zejména na JZ), 0,5-1(1,5) m vys., celkově převládá smrk, sporadicky (na jihu) i smrk pichlavý, roztroušeně
hloučky odrostlejších smrků z přirozené obnovy, smrk poškozován mrazem a snad i zvěří
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, místy hojně Molinia caerulea, Vaccinium vitisidaea, Vaccinium myrtillus, dále Galium saxatile, v mokřinách na západě porosty MolS,
CnS, JfS
Návrh opatření: dílčí vylepšení jeřábem (individuální ochrany), kleč na jihozápadě prosázet
smrkem (tvoří zde monokulturu), jižní okraj skupiny (u silnice) vylepšit smrkem a jeřábem
Poznámka: paseka zřejmě vznikla nahodilou těžbou, neboť obnovní těžbu takového
plošného rozsahu si na území rezervace lze jen stěží představit
DP č: 612
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 2
Část:
Stanoviště: výrazně zamokřený terén při levém břehu Blatného potoka, s ± zazemněnými
mrtvými rameny
Lesní typ: 7O1 – západní část, 8R1 – východní část
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina, rašelinná smrčina
Základní charakteristika: v břehu potoka kulisa starších smrků, na většině plochy
mezernatá mlazina s padlými soušemi
Stromové patro: při potoce smrky až 20 m vysoké, na většině plochy nesouvisle zapojený
porost 2-10 m vysoký, vtroušeně jeřáb a bříza
Keřové patro: místy smrkové nárosty do 2 m výšky
Bylinné patro: při potoce Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Athyrium filix-femina,
Dryopteris dilatata, Vaccinium myrtillus, dále od vody dom. Molinia caerulea, v silně
zamokřených úsecích CrS, méně JfS
Návrh opatření: nevyžadována, obnova vzhledem k výrazně zamokřeným partiím,
přirozeně jen nesouvisle zalesněným, je dostačující
Poznámka:
DP č: 613
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 4
Stanoviště: náplavová terasa a rašeliny při levém břehu Blatného potoka, v blízkosti
mrtvého potočního ramene
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7O1 – při Blatném potoce (tj. na západě)
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, přípotoční smrčina
Základní charakteristika: mladá, výškově diferencovaná smrčina, relativně zapojená
Stromové patro: poměrně zapojený porost smrků 12-16 m vysokých, při potoce několik
starých smrků (jeden s výčetní tl. 90 cm), naopak při vnějším okraji husté nárosty 2-4 m vys.
Keřové patro: smrkové nárosty zvláště po obvodu skupiny
Bylinné patro: převládá Molinia caerulea, dále Avenella flexuosa, Galium saxatile,
Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus; v mrtvém rameni Blatného potoka (ještě v rámci
této skupiny?) CrS
Poznámka:
DP č: 614
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 4
Část: jihozápadní část
Stanoviště: levý břeh Blatného potoka, náplavová terasa s ± zazemněnými mrtvými rameny,
skupina zahrnuje i úzký doprovod potoka při por. sk. 1 a 2
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7O1 – jen západní okraj skupiny, mapový zákres zde ovšem
neodpovídá skutečnosti
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina, okrajově rašelinná smrčina
Základní charakteristika: různověký smrkový porost, většinou dobře zapojený, místy až
přehoustlý, jen s drobnými prolukami, místy vývraty, padlé souše, porost téměř
pralesovitého vzhledu
Stromové patro: různověký porost, smrková tyčovina až tenká kmenovina, 18-20 vysoká, v
potočních březích i starší stromy
Keřové patro: smrkové nárosty v dílčích prolukách
Bylinné patro: převládá Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, doprovodně Avenella
flexuosa, Vaccinium vitis-idaea, Molinia caerulea, místy CrS, maloplošně JfS, roztroušeně
Luzula pilosa, Phegopteris connectilis, Trientalis europaea
Poznámka:
DP č: 615
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 4
Část: jihovýchodní část
Stanoviště: úpatí mírného západního svahu, s mírným povrchovým zamokřením
Lesní typ: 8R1, při východním okraji 8G3
Potenciální společenstvo: podmáčená smrčina
Základní charakteristika: nestejnověká mladá smrčina, nerovnoměrně zapojená
Stromové patro: výrazně různověký porost, zčásti zapojený, zčásti rozvolněný, jednotlivé
smrky až 20 m vysoké, většinou ale značně nižší, okrajově 2-8 m vys., okrajově vývraty
Keřové patro: nevýznamné
Bylinné patro: převládá Calamagrostis villosa, dále Avenella flexuosa, Galium saxatile,
Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus; při cestě za příkopem mj. Agrostis capillaris,
Cirsium heterophyllum, Potentilla erecta, Ranunculus repens, Senecio hercynicus, Veronica
chamaedrys
Poznámka:
DP č: 616
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 9/4z
Část:
Stanoviště: rašelinná plošina při levém břehu Blatného potoka, zčásti dosud živé, avšak
vysýchající vrchoviště, pozůstatky sítě odvodňovacích příkopů
Lesní typ: 8R1
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, bezkolencová až vrchovištní louka
Základní charakteristika: mozaika porostů různého věku, zahrnující též pěknou rašelinnou
louku; starší část tvoří zapojená smrková kmenovina, mladší část etážovitá mladá smrčina,
obě části jsou zakrslého vzrůstu
Stromové patro: starší část porostu (sk. 9) tvoří smrková kmenovina, cca 20-22 m vysoká,
relativně zapojená, bez světlin; mladší část porostu (sk. 4) je zapojená, místy rozvolněná
etážovitá smrčina s bohatou přirozenou obnovou, smrk v horní etáži dosahuje 10-16 m
Keřové patro: bohatý smrkový podrost v mladší části skupiny, na rašelinné loučce zakrslé
smrčky 1-3 (-6) m vysoké
Bylinné patro: ve starším porostu převládá Vaccinium myrtillus, dále Molinia caerulea,
dobře vyvinutá mechová synuzie s rašeliníky a ploníky; v mladším porostu dominuje
Molinia caerulea; rašelinná louka s porostem MolS, významně též Trichophorum cespitosum
a Vaccinium uliginosum, fragmentárně SCp, dále Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia,
Empetrum nigrum (zř.), Oxycoccus palustris; ve světlinách na jihu smrkové nálety, loučka
bez obligátního zalesnění klečí, pouze jednotlivé břízy karpatské předurčené k zániku
Návrh opatření: bez zásahů, nezalesňovat rašelinnou louku!
Poznámka: viz též popis bezlesí N-14
DP č: 617
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 12
Část:
Stanoviště: rovinatý terén při levém břehu Blatného potoka a jižně od Zámecké cesty, mírné
až střední zamokření, na západě náplavová terasa (zazemněná)
Lesní typ: 7R3 – většina plochy, 7O1 – při Blatném potoce (západní okraj)
Potenciální společenstvo: přípotoční smrčina, rašelinná smrčina, bezkolencová louka
Základní charakteristika: heterogenní porost, jehož podstatnou část tvoří vzrostlý parkový
les, do jisté míry přirozeného rázu (mrazová poloha), při severním okraji na toto ± bezlesí
navazuje paseka (zřejmě po kůrovcové těžbě), v jižní části – při Blatném potoce a jeho levém
přítoku zapojenější stará smrčina, nespíše s původním genofondem smrku
Stromové patro: volněji zapojený smrkový porost značného stáří, který má místy charakter
parkového lesa s jednotlivými či hloučkovitě stojícími vysokými (i přes 25 m) smrky, až k
bázi zavětvenými, některé z nich však ± poškozené (kůrovec?); značná část plochy bez
stromového porostu (přirozené bezlesí, paseka)
Keřové patro: jednotlivé smrky v podrostu rozvolněné staré smrčiny, různého stáří,
netvořící souvislou etáž
Bylinné patro: bezlesí i paseka zalesněny nedávno smrkem, podružně klečí a břízou
karpatskou; většina plochy, včetně bezlesí typu MolS, místy CrS, fragmentárně JfS, v
zapojenějším porostu též Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Vaccinium vitis-idaea,
Vaccinium myrtillus, při potoce Agrostis capillaris, Carex rostrata, Deschampsia cespitosa,
Dryopteris dilatata, Holcus mollis, Nardus stricta, Luzula pilosa, Oxalis acetosella, Senecio
hercynicus, roztroušeně Rumex arifolius, Bistorta major, Phegopteris connectilis, Potentilla
erecta
Návrh opatření: zachovat charakter parkového lesa, tj. nepřipustit zapojení porostu v jeho
severní části (bezlesí N-13), na zbytku plochy nechat kultury odrůst bez omezení
Poznámka: viz též popisy bezlesí N-12 a N-13; v Blatném potoce v jižní části skupiny
pozorováni siveni
DP č: 618
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: 13
Část:
Stanoviště: rovinatý, mírně zamokřený terén při levém břehu Blatného potoka, na jihu
relativně suchý, s hustou sítí starých odvodňovacích příkopů
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 7O1 – při západním okraji
Potenciální společenstvo: podmáčená smrčina (původně rašelinná, v důsledku odvodnění ale
ústup rašelinných druhů)
Základní charakteristika: volněji zapojená, na jihu prosvětlená smrková kmenovina
Stromové patro: starý smrkovým porost se sníženým zakmeněním, na jihu značně
rozvolněný, většinou 20-24 m vysoký, okrajově i vyšší
Keřové patro: většinou zcela chybí
Bylinné patro: převládá Vaccinium myrtillus, dále Avenella flexuosa, Molinia caerulea, při
potoce Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Galium saxatile, Luzula pilosa, Trientalis
europaea
Návrh opatření: nevyžadována, v prosvětlených partiích se dostavuje přirozená obnova
Poznámka: jižní část porostu byla zřejmě nedávno odtěžena – viz por. sk. 459 E 0
DP č: 619
Odd.: 459
Por.: E
Por. sk.: bezl. 24
Část:
Stanoviště: náplavová terasa při levém břehu Blatného potoka, nad Blatným rybníkem
Lesní typ: 7O1
Potenciální společenstvo: pramenná louka (náplav)
Základní charakteristika: malá pramenná louka
Keřové patro: chybí
Bylinné patro: loučka CrS, v sušších partiích trávník Avenella flexuosa, Agrostis capillaris,
Juncus filiformis, Juncus effusus; při pravém břehu potoka (ad 449 A 15/6) Carex rostrata,
Salix aurita, Salix silesiaca (resp. S. x subaurita) – souvislý porost zakrslého vzrůstu, snad
ovlivňovaný okusem zvěře
Návrh opatření: nezalesňovat
Poznámka: jde o část parcely 640/2 vedené jako vodní plocha
Příloha S5
ZOOLOGICKÉ POZNÁMKY
Zpracoval ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec
Přehled pavouků (Araneae) v PR Nová louka (KŮRKA 1999, A. Kůrka, nepubl.)
Preference původnosti stanoviště: C – klimaxová stanoviště (pouze), c – klimaxová stanoviště, s – druhotná,
polopřirozená stanoviště, d – pravidelně narušovaná stanoviště.
Stupeň hojnosti výskytu v České republice (abundance), tj. hojnost výskytu v geografickém smyslu, vycházející z odhadnutého počtu a rozmístění kvadrátů, na nichž se druh vzhledem k přítomnosti vhodných stanovišť na
území celé České republiky může vyskytovat (Buchar & Růžička 2002): V – velmi vzácný (very rare), R – vzácný (rare), i – středně hojný (scarce), a – hojný nebo velmi hojný (abundant, very abundant).
Stupeň ohrožení: VU – zranitelný (vulnerable)
Preference fytogeografické oblasti: T – termofytikum, M – mezofytikum, O – oreofytikum.
Taxon
Aculepeira ceropegia
Alopecosa pulverulenta
Araneus angulatus
Araneus diadematus
Araneus marmoreus
Araneus quadratus
Araneus sturmi
Araniella cucurbitina
Arctosa alpigena lamperti
Asthenargus helveticus
Bathyphantes nigrinus
Clubiona reclusa
Clubiona trivialis
Cnephalocotes obscurus
Dismodicus bifrons
Enoplognatha ovata
Entelecara congenera
Episinus angulatus
Erigone atra
Euryopis flavomaculata
Heliophanus dampfi
Lepthyphantes alacris
Lepthyphantes mughi
Lepthyphantes obscurus
preference pův.
stanoviště
csd
csd
cs
stupeň hojnosti
výskytu v ČR
a
a
a
csm
cs
cs
cs
csd
C
cs
csd
cs
cs
cs
cs
csd
cs
cs
csd
cs
C
cs
C
a
a
a
a
a
R
i
a
a
i
a
a
a
a
a
a
a
R
a
R
i
Lepthyphantes tenuis
Linyphia triangularis
Mangora acalypha
C
csd
csd
csd
Meioneta rurestris
Metellina mengei
Paidiscula pallens
Pardosa amentata
Pardosa lugubris
Pardosa pullata
csd
cs
cs
csd
csd
csd
–1–
stupeň ohrožení
VU
preference fytogeogr. oblasti
(T)M
TMO
MO
TMO
M
(T)M
TM
(T)M
O
M
TM(O)
MO
M(O)
MO
M(O)
TM
M
TM
TMO
TM
O
MO
O
MO
a
a
a
TM
TM
TM
a
a
i
a
a
a
TMO
TMO
M
TMO
TMO
TMO
Taxon
Pardosa riparia
Pardosa sphagnicola
Pirata piraticus
Pityohyphantes phrygianus
Robertus lividus
Theridion impressum
Theridion sisyphium
Trochosa spinipalpis
preference pův.
stanoviště
cs
C
cs
cs
cs
csd
cs
cs
stupeň hojnosti
výskytu v ČR
a
R
a
a
a
a
a
a
stupeň ohrožení
preference fytogeogr. oblasti
TMO
O
TMO
MO
TMO
TM(O)
M(O)
(T)MO
Přehled motýlů (Lepidoptera) v PR Nová louka (MAREK & KRAMPL 2005)
Symboly v záhlaví tabulky označují:
A – početnost (abundance): pětistupňová klasifikace – 1 – 1 exemplář, 2 – 2–5 ex., 3 – 6–20 ex., 4 – 21–50 ex.,
5 – více než 50 ex. Hodnota uvádí nejvyšší pozorovaný počet jedinců při jedné exkurzi, čímž je umožněno relativní porovnání abundance mezi jednotlivými druhy.
B – vazba druhu na biotop: I – stenotopní, II – oligogotopní, III – eurytopní (jde o zjednodušené orientační
vyjádření afinity ke stanovišti pro účely vzájemného porovnání jednotlivých druhů a vyjádření určitých rozdílů
mezi nimi bez přesného vymezení jednotlivých kategorií I-III; ve všech kategoriích jsou více či méně vyhraněné
druhy, tak např. v kategorii I jsou zahrnuty druhy s velmi úzkou ekologickou valencí jako je Glyphipterix haworthana, tak i druhy s poněkud volnější vazbou jako je Elachista albidella, přesto však velmi dobře charakterizující daný biotop).
C – vazba druhu na hostitelské rostliny: mono- až oligofágie (druhy nebo rody rostlin jsou vyjmenovány),
polyfágie – uvedeny čeledi rostlin nebo hlavní hostitelské druhy z různých čeledí, v případě široké polyfágie jen
“polyfág”.
Nová louka, rašeliniště:
ČELEĎ/Druh
GLYPHIPTERIGIDAE
Glyphipterix haworthana (Stephens)1
OECOPHORIDAE
Pleurota bicostella (Clerk)
ELACHISTIDAE
Elachista albidella (Nylander)2
COLEOPHORIDAE
Coleophora glaucicolella Wood3
Coleophora alticolella (Zeller)
GELECHIIDAE
Neofaculta infernella (Herrich-Schäffer)
TORTRICIDAE
Aphelia paleana (Hübner)4
Olethreutes schulzianus (F.)5
Ancylis myrtillana (Treitschke)
Epinotia tedella (Clerck)
PYRALIDAE
Crambus lathoniellus (Zincken) (=pratellus auct.)
Crambus perlellus (Scopoli)
Agriphila straminella (Den. & Schiff.)(=culmella auct.)
Catoptria margaritella (Den. & Schiff.)
Diasemia reticularis (L.) (=litterata Scopoli)
LASIOCAMPIDAE
Macrothylacia rubi (L.)
A
B
C
1
I
Eriophorum spp.
1
II
Calluna vulgaris
2
I
Scirpus, Carex, Eriophorum
2
2
II
II
Juncus
Luzula, Juncus
2
II
polyfág (Betula, Vaccinium aj.)
1
1
2
2
II
I
II
II
polyfág
Vaccinium occycocus, Calluna vulgaris
Vaccinium spp.
Picea abies
3
2
3
2
1
III
II
III
II
II
Poaceae
Poaceae (Deschampsia, Poa, Festuca)
Poaceae (např. Festuca aj.)
Poaceae
Plantago, Hieracium, Picris
1
II
polyfág (byliny, též Rubus, Quercus aj.)
–2–
ČELEĎ/Druh
SPHINGIDAE
Deilephila porcellus (L.)
LYCAENIDAE
Lycaena hippothoe (L.)
GEOMETRIDAE
Scopula ternata Schrank
Xanthorhoe montanata (Den. & Schiff.)
Thera variata (Den. & Schiff.)
Eupithecia tantillaria Boisduval
Ematurga atomaria (L.)
NOCTUIDAE
Apamea rubrirena (Treitschke)6
Lacanobia thalassina (Hufnagel)
Melanchra pisi (L.)
ARCTIIDAE
Diacrisia sannio (L.)
A
B
C
1
II
Galium, Epilobium
2
II
Rumex acetosa, Bistorta major
2
2
1
2
1
II
II
II
II
II
Vaccinium myrtillus, Calluna vulgaris aj.
byliny, též Vaccinium, Rubus, Calluna aj.
Picea abies (též Abies, Pinus)
Picea abies
polyfág (Calluna, Artemisia, Centaurea aj.)
1
1
1
II
II
III
Poaceae
polyfág
polyfág
2
II
polyfág
A
B
C
1
II
polyfág na bylinách (imago)
2
II
polyfág na kořenech rostlin
2
3
2
II
II
II
Abies alba
Veronica chamaedrys, V. officinalis
Vaccinium myrtillus
1
II
Leucanthemum vulgare
1
1
2
III Prunus padus, (Sorbus?)
II Sorbus aucuparia
II Sorbus aucuparia, Crataegus spp.
2
2
2
3
II
II
II
III
1
III Brassicaceae
1
4
II
II
Luzula spp.
Poaceae (Dactylis glomerata, Festuca spp.)
1
II
polyfág na bylinách (Pulmonaria, Myosotis
aj.)
1
2
II
II
pod kůrou odumřelých jehlič. stromů
pod kůrou odumřelých jehlič. stromů
2
1
2
3
3
II
II
II
II
II
Poaceae
Poaceae (pref. Deschampsia, Holcus)
Poaceae, Carex
Poaceae, Carex
Poaceae (Brachypodium, Poa, Molinia)
Nová louka, Blatný rybník:
ČELEĎ/Druh
MICROPTERIGIDAE
Micropterix calthella (L.)
HEPIALIDAE
Hepialus hecta (L.)
ADELIDAE
Adela ochsenheimerella (Hübner)7
Cauchas fibulella (Den. & Schiff.)
Nematopogon schwarziellus Zeller (=panzerellus auct.)
BUCCULATRICIDAE
Bucculatrix nigricomella (Zeller)
YPONOMEUTIDAE
Yponomeuta evonymellus (L.)
Swammerdamia compunctella (Herrich-Schäffer)8
Paraswammerdamia lutarea (Haworth)(=nebulellaGoeze)9
Argyresthia glabratella (Zeller)
Argyresthia bergiella (Ratzeburg)10
Argyresthia goedartella (L.)
Argyresthia conjugella Zeller
PLUTELLIDAE
Plutella xylostella (L.)
GLYPHIPTERIGIDAE
Glyphipterix bergstraesserella (Fabricius)
Glyphipterix simpliciella (Stephens)
ETHMIIDAE
Ethmia quadrilella (Goeze)(=funerella F.)
OECOPHORIDAE
Denisia similella (Hübner)11
Denisia stipella (L.)
ELACHISTIDAE
Elachista albifrontella (Hübner)
Elachista bifasciella Treitschke12
Elachista nobilella Zeller
Elachista humilis Zeller13
Elachista subalbidella Schläger14
–3–
Picea abies
Abies alba, Picea abies
Betula, Alnus
Sorbus, Malus
ČELEĎ/Druh
COLEOPHORIDAE
Coleophora vacciniella (Herrich-Schäffer)15
Coleophora mayrella (Hübner)
Coleophora alticolella (Zeller)
Coleophora striatipennella Nylander16
MOMPHIDAE
Mompha raschkiella (Zeller)17
GELECHIIDAE
Eulamprotes unicolorella (Duponchel)
Eulamprotes atrella (Den. & Schiff.)
Gelechia sororculella (Hübner)
Chionodes electellus (Zeller)
Sophronia semicostella (Hübner)
Neofaculta infernella (Herrich-Schäffer)
Acompsia cinerella (Clerk)
TORTRICIDAE
Aethes margaritana (Haworth)
Aethes cnicana (Westwood)
Acleris emargana (F.)
Eana argentana (Clerck)
Cnephasia stephensiana (Doubleday)18
Cnephasia asseclana (Den. & Schiff.)19
(=interjectana Haworth)
Eulia ministrana (L.)
Paramesia gnomana (Clerck)
Pandemis cerasana (Hübner)
Syndemis musculana (Hübner)
Aphelia unitana (Hübner)20
Dichelia histrionana (Frölich)
Apotomis sauciana (Frölich)21
Hedya nubiferana (Haworth) (=dimidioalba Retzius)
Celypha lacunana (Den. & Schiff.)
Celypha rivulana (Scopoli)
Olethreutes bipunctanus (F.)22
Pseudohermenias abietana (F.) (=clausthaliana Frölich)
Rhopobota ustomaculana (Curtis)23
Rhopobota myrtillana (Humphreys & Westwood)
Epinotia subocellana (Donovan)
Epinotia tedella (Clerck)
Epinotia nanana (Treitschke)
Zeiraphera griseana (Hübner) (=diniana Guenée)
Eucosma cana (Haworth)(=hohenwarthiana auct.)24
Eucosma campoliliana (Den. & Schiff.)
Gypsonoma sociana (Haworth)
Ancylis myrtillana (Treitschke)
Cydia indivisa (Danilevsky)25
Lathronympha strigana (F.)
Pammene ochsenheimeriana (Lienig & Zeller)26
Dichrorampha petiverella (L.)
Dichrorampha gueneeana Obraztsov27
Dichrorampha plumbana (Scopoli)
EPERMENIIDAE
Epermenia illigerella (Hübner)
A
B
C
2
2
2
4
2
II
II
II
II
II
Vaccinium spp.
Trifolium
Juncus
Luzula, Juncus
Stellaria, Cerastis
1
II
Chamerion angustifolium, Epilobium hirsutum
1
2
2
3
2
II
II
II
II
II
2
2
II
II
? (neznámá)
Hypericum spp.
Salix, Quercus, Sorbus
Picea abies
polyfág na bylinách (Silene, Artemisia, Poa
aj.)
polyfág (Betula, Vaccinium aj.)
Musci
1
2
1
2
1
2
II
II
II
II
III
III
Tanacetum, Achillea, Matricaria
Carduus, Cirsium
Salix, Populus, Betula
polyfág na bylinách
polyfág
1
2
1
3
1
3
3
2
2
4
1
1
3
1
1
1
3
1
3
2
3
1
3
1
3
2
1
1
3
II
II
III
II
II
II
II
II
III
III
II
II
II
I
I
II
II
II
II
II
II
II
II
II
II
II
II
II
II
polyfág
polyfág
polyfág na dřevinách
polyfág
polyfág
polyfág (Heracleum, Angelica, Rubus aj.)
Abies alba, Picea abies
Vaccinium spp.
polyfág
polyfág
polyfág
Vaccinium spp.
Picea abies
Vaccinium vitis-idaea, V. myrtillus
polyfág (Vaccinium, Ledum, Rosaceae aj.)
Salix spp.
Picea abies
Picea abies
Picea, Larix, Abies, Pinus
Cirsium spp.
Senecio spp.
Populus, Salix
Vaccinium spp.
Abies, Picea
Hypericum spp.
Abies, Picea, Pinus
Achillea, Chrysanthemum
Achillea, Chrysanthemum
Achillea, Chrysanthemum, Tanacetum
1
II
Aegopodium dolabraria
–4–
ČELEĎ/Druh
PTEROPHORIDAE
Platyptilia nemoralis (Zeller)28
Gillmeria pallidactyla (Haworth)
Stenoptilia pterodactyla (L.)
Hellinsia osteodactyla (Zeller)29
A
B
C
2
2
5
2
II
II
III
II
Senecio spp.
Achillea spp.
Veronica chamaedrys
Solidago virgaurea, Senecio spp., Aster linosyris
PYRALIDAE
Pyla fusca (Haworth)
Dioryctria schuetzeella Fuchs30
Hypochalcia ahenella (Den. & Schiff.)
Assara terebrella (Zincken)
Scoparia ambigualis (Treitschke)
Eudonia murana (Curtis)31
1
1
1
2
3
3
II
II
II
II
II
II
3
2
4
2
3
2
2
2
3
1
II
II
III
II
III
II
II
III
III
III
Vaccinium myrtillus, Calluna, Salix, Betula
Picea abies, Abies alba
Artemisia, Helianthemum aj.
Picea, Abies
Musci
Musci (Grimmia,Dicranum,Bryum,Sclerodon)
Musci
Poaceae
Poaceae
Poaceae (Deschampsia, Poa, Festuca)
Poaceae (např. Festuca aj.)
Musci
Poaceae
Musci, Lichenes
polyfág
polyfág
3
2
II
II
polyfág (např. Vaccinium, Rubus, Salix aj.)
polyfág (byliny, též Rubus, Quercus aj.)
2
2
II
II
Poaceae
Poaceae
3
3
3
1
3
III
III
III
II
II
Brassicaceae
Brassicaceae
Brassicaceae
Fabaceae (Vicia, Coronilla, aj.)
Rhamnus, Frangula
5
3
2
III Urtica
III Urtica
II Viola, Polygonum
5
1
3
II
II
II
3
2
1
II Rumex
II Rumex acetosa, Bistorta major
III Fabaceae
1
2
3
2
3
2
II
II
II
II
II
II
2
II
Eudonia truncicolella (Stainton)32
Chrysoteuchia culmella (L.) (=hortuella Hübner)
Crambus lathoniellus (Zincken) (=pratellus auct.)
Crambus perlellus (Scopoli)
Agriphila straminella (Den. & Schiff.) (=culmella auct.)
Catoptria permutatella (Herrich-Schäffer)33
Catoptria margaritella (Den. & Schiff.)
Catoptria falsella (Den. & Schiff.)
Udea lutealis (Hübner)
Loxostege sticticalis (L.)
LASIOCAMPIDAE
Lasiocampa quercus (L.)
Macrothylacia rubi (L.)
HESPERIIDAE
Hesperia comma (L.)
Ochlodes venatus (Bremer & Grey)
PIERIDAE
Pieris brassicae (L.)
Pieris rapae (L.)
Pieris napi (L.)
Colias hyale (L.)
Gonepteryx rhamni (L.)
NYMPHALIDAE
Inachis io (L.)
Aglais urticae (L.)
Argynnis aglaja (L.)
SATYRIDAE
Erebia euryale (Esper)
Pararge aegeria (L.)
Pararge maera (L.)
LYCAENIDAE
Lycaena virgaureae (L.)
Lycaena hippothoe (L.)
Polyommatus icarus (Rottemburg)
GEOMETRIDAE
Chiasmia alternata (Den. & Schiff.)
Chiasmia signaria (Hübner)
Chiasmia liturata (Clerck)
Chiasmia brunneata (Thunberg)
Crocallis elinguaria (L.)
Peribatodes secundarius (Den. & Schiff.)
Deileptenia ribeata (Clerck)
–5–
Poaceae
Poaceae
Poaceae
Salix caprea, Alnus, Quercus, Prunus
Picea abies, Calluna vulgaris
Picea, Pinus, Abies
Vaccinium spp., Salix spp.
polyfág
Picea abies, Pinus sylvestris, Juniperus
communis
polyfág na listnatých dřevinách
ČELEĎ/Druh
Alcis repandata (L.)
Boarmia roboraria (Den. & Schiff.)
A
3
1
Cabera pusaria (L.)
Cabera exanthemata (Scopoli)
Campaea margaritata (L.)
Hylaea fasciaria (L.)
Geometra papilionaria (L.)
Scopula ternata Schrank
Idaea aversata (L.)
Xanthorhoe designata (Hufnagel)
2
2
2
1
1
2
2
1
Xanthorhoe spadicearia (Den. & Schiff.)
Xanthorhoe montanata (Den. & Schiff.)
Xanthorhoe fluctuata (L.)
Epirrhoe tristata (L.)
Epirrhoe alternata (Müller)
Epirrhoe molluginata (Hübner)
Epirrhoe galiata (Den. & Schiff.)
Entephria caesiata (Den. & Schiff.)
Mesoleuca albicillata (L.)
Lampropteryx suffumata (Den. & Schiff.)
Cosmorhoe ocellata (L.)
Eulithis populata (L.)
Eulithis pyraliata (Den. & Schiff.)
Ecliptopera silaceata (Den. & Schiff.)
Chloroclysta miata (L.)34
Chloroclysta citrata (L.)
Chloroclysta truncata (Hufn.)
Thera obeliscata (Hübner)
Thera variata (Den. & Schiff.)
Colostygia pectinataria (Knoch)
Hydriomena furcata (Thunberg)
Rheumaptera undulata (L.)
Euphyia unangulata (Haworth)
Epirrita autumnata (Borkhausen)35
Perizoma affinitatum (Stephens)36
Perizoma alchemillatum (L.)
Perizoma albulatum (Den. & Schiff.)
Perizoma didymatum (L.)37
Perizoma obsoletarium (Herrich-Schäffer)38
Eupithecia tantillaria Boisduval
Eupithecia satyrata (Hübner)
Eupithecia subfuscata (Haworth) (=castigata Hübner)
Aplocera praeformata (Hübner)
Venusia cambrica Curtis39
Nothocasis sertata (Hübner)40
NOTODONTIDAE
Drymonia dodonaea (Den. & Schiff.)
Stauropus fagi (L.)
NOCTUIDAE
Callistege mi (Clerck)
Hypena crassalis (F.) (=fontis Thunberg)41
Rivula sericealis (Scopoli)
Diachrysia chrysitis (L.)
Plusia putnami (Grote)42
Autographa gamma (L.)
2
3
1
3
1
3
1
2
1
3
2
5
3
2
1
2
3
2
3
2
4
1
2
1
2
2
2
3
2
4
1
2
3
1
1
B C
III polyfág
II polyfág na listnatých dřevinách (Quercus,Fagus aj.)
II polyfág na listnatých dřevinách
II polyfág (Sambucus, Clematis, Prunus, aj.)
II Pinus, Picea, Abies, Larix
II Vaccinium myrtillus, Calluna vulgaris aj.
III polyfág
II Brassicaceae (Cardamine,Nasturtium,Alliaria)
II polyfág na bylinách
II byliny, též Vaccinium, Rubus, Calluna aj.
II Brassicaceae
II Galium spp.
III Galium spp.
II Galium spp.
II Galium spp.
II Vaccinium myrtillus
II Rubus spp.
II Galium spp.
II Galium spp.
II Vaccinium myrtillus, Salix, Populus tremula
II Galium spp.
II Epilobium, Impatiens noli-tangere, Circaea
II Salix, Alnus, Betula, Vaccinium myrtillus
III polyfág
II polyfág
II Pinus spp.
II Picea abies (též Abies, Pinus)
II Galium spp., Lamium, Urtica
II Vaccinium myrtillus, Salix spp.
II Salix, Populus tremula, Alnus, Vaccinium
II Stellaria, Rubus
II Salix, Betula, Acer, Larix
II Silene spp.
III polyfág na bylinách
II Rhinanthus
II Senecio, Rumex, Vaccinium myrtillus aj.
I Gentiana asclepiadea
II Picea abies
II Hypericum spp.
I Sorbus aucuparia, též Vaccinium, Betula
II Acer pseudoplatanus
3
1
II
II
Quercus, Fagus, Betula
polyfág na listnatých dřevinách, pref. Fagus
2
3
2
2
2
4
II
II
II
III
II
III
polyfág (Fabaceae, Rumex aj.)
Vaccinium spp., Calluna vulgaris, Urtica
Poaceae
polyfág (Poaceae, Carex spp. aj.)
polyfág
–6–
ČELEĎ/Druh
Autographa pulchrina (Haworth)
Autographa bractea (Den. & Schiff.)
Deltote deceptoria (Scopoli)
Charanyca trigrammica (Hufnagel)
Hyppa rectilinea (Esper)43
Agrochola circellaris (Hufnagel)
Agrochola helvola (L.)
Brachylomia viminalis (F.)
Apamea monoglypha (Hufnagel)
Apamea crenata (Hufnagel)
Mesapamea secalis (L.)44
Chortodes minima (Haworth)45
Lacanobia thalassina (Hufnagel)
Melanchra pisi (L.)
Papestra biren (Goeze) (=glauca Hübner)46
Mythimna impura (Hübner)
Mythimna comma (L.)
Cerapteryx graminis (L.)
Diarsia mendica (F.)
Diarsia brunnea (Den. & Schiff.)
Noctua pronuba (L.)
Noctua fimbriata (Schreber)
Noctua janthina Den. & Schiff.
Opigena polygona (Den. & Schiff.)
Eurois occulta (L.)
Anaplectoides prasinus (Den. & Schiff.)
Xestia baja (Den. & Schiff.)
Agrotis exclamationis (L.)
Agrotis segetum (Den. & Schiff.)
PANTHEIDAE
Panthea coenobita (Esper)47
Colocasia coryli (L.)
LYMANTRIIDAE
Calliteara pudibunda (L.)
NOLIDAE
Pseudoips prasinanus (L.) (= faganus F.)
ARCTIIDAE
Parasemia plantaginis (L.)
Spilosoma lubricipeda (L.) (=menthastri Den. & Schiff.)
Diacrisia sannio (L.)
A
2
3
1
1
3
1
1
2
2
1
2
2
2
2
2
1
2
2
3
2
2
2
2
2
1
2
3
2
1
1
B
II
II
II
II
II
II
II
II
III
II
II
II
II
II
III
II
II
II
II
III
III
III
III
II
II
II
II
III
III
III
C
Poaceae
polyfág
polyfág (pref. Vaccinium spp., Calluna)
polyfág
polyfág
Salix, pref. S. caprea
Poaceae
Poaceae
Poaceae
Poaceae
Poaceae
polyfág
polyfág
Vaccinium spp., Aconitum a další byliny
Poaceae
Poaceae
Poaceae
Calluna, Vaccinium, Primula aj.
polyfág
polyfág
polyfág
Vaccinium a různé byliny
polyfág (Vaccinium, Rubus aj.)
polyfág
polyfág
1
1
II
II
Picea, Pinus, Abies, Larix
polyfág na listnatých dřevinách
1
III polyfág na listnatých dřevinách, pref. Fagus
1
II
1
2
2
III polyfág
II polyfág
polyfág na listnatých dřevinách, pref. Fagus
Komentář k v ýznamným druhům
Glyphipterix haworthana (Stephens)1
Jeden z typických drobných motýlů podmáčených luk a rašelinišť se suchopýrem (Eriophorum), na který je housenka potravně vázána. Z rašelinišť Jizerských hor je uváděn už Soffnerem (1927).
Elachista albidella (Nylander)2
Velmi charakteristický tyrfofilní zástupce graminikolních druhů obývajících kyselé louky a rašeliniště v nižších
polohách i v horách, potravně vázaný na Scirpus spp., Carex spp. a Eriophorum spp.
Velmi rozšířený druh vázaný na porosty sítin (Juncus spp.), vyskytující se zpravidla společně s C. alticolella.
Spolehlivé rozlišení obou druhů je možné jen podle kopulačních orgánů. Dosavadní poznatky tak naznačují
–7–
menší početnost populací C. glaucicolella v Čechách než na Moravě a Slovensku, zatímco C. alticolella se na
celém území vyskytuje masově. Poznatky z Jizerských hor tuto skutečnost potvrzují.
Jeden z dvojice blízce příbuzných a habituálně podobných druhů (s A. unitana), jejichž validita byla potvrzena
zjištěním rozdílů na kopulačním ústrojí u obou pohlaví. Druhy jsou na našem území rozlišovány teprve v posledním desetiletí a starší literární data nelze jednoznačně interpretovat. I když areály obou druhů se z velké části
překrývají, určité ekologické rozdíly a preference se zdají být zřejmé a jen někdy bývají oba druhy na stanovišti
sbírány společně. A. paleana je převážně rozšířená v nižších polohách do 500 m a jen zřídka vystupuje až do
montánní zóny, kde bývá její početnost menší než A. unitana. Tuto skutečnost potvrzují i údaje z Jizerských hor.
Olethreutes schulzianus (F.)5
Velmi charakteristický, nápadný a především na horská rašeliniště vázaný obaleč, jehož nálezy jsou zpravidla
jen ojedinělé. Vzácný výskyt je znám i z nižších poloh. Jako význačný druh pro faunu motýlů Jizerských hor ho
uvádí už Soffner (1927) z Rašeliniště Jizery i z Rašeliniště Jizerky, později Hrubý (1963) zaznamenává výskyt
na rašeliništi Na Čihadle podle jediného dokladu ve sbírce Wünsche. Nyní se potvrdil i současný výskyt kromě
jmenované lokality také na rašeliništi Nová louka.
Tato můra patří z hlediska rozšíření k pseudo-boreomontánním druhům s širokou vertikální amplitudou. V celé
hřebenové části Jizerských hor jsme pozorovali pravidelný a dosti početný výskyt. Je pozoruhodné, že Soffner
(1924) zaznamenává pouze dva ojedinělé nálezy z polské části Jizerských hor a i přes značné úsilí tento druh na
naší straně nezjistil.
Adela ochsenheimerella (Hübner)7
Přítomnost tohoto druhu v Jizerských horách zaznamenal už v minulosti Soffner (1927), nyní se podařilo potvrdit výskyt na třech ekologicky podobných lokalitách, na osluněných okrajích zachovalých horských smrčin navazujících na druhově bohatá luční společenstva. I dosavadní nepočetné a lokální nálezy z Čech pocházejí
z podobných lokalit v pahorkatinách a podhůří.
Swammerdamia compunctella (Herrich-Schäffer)8
Velmi charakteristická předivka pro hřebenovou část Jizerských hor, která na některých místech výskytu jeřábu
Sorbus aucuparia dosahuje značné abundance. Ve vyšších nadmořských výškách Jizerských hor pozoroval druh
již Soffner (1927).
Paraswammerdamia lutarea (Haworth)(=nebulella Goeze)9
Ojediné nálezy z Čech uvádějí Sterneck & Zimmermann (1933) ze Šluknova a Plzně.
Argyresthia bergiella (Ratzeburg)10
Hojný výskyt zjištěn ve smrkových porostech a na okraji rašelinišť v hřebenové části, pozorována denní aktivita
i přílet ke světlu. Druh je charakteristický pro horské jehličnaté lesy a nálezy potvrzují i pravidelný výskyt na
rašeliništích. Zkoumané oblasti nejblíže uváděná lokalita Rychnov u Jablonce nad Nisou (Hrubý 1963).
Denisia similella (Hübner)11
Z Jizerských hor a okolí tento druh uváděn již Soffnerem (1927) a Hrubým (1963).
Elachista bifasciella Treitschke12
Charakteristický montánní druh dosahující místy v pásmu smrčin velmi vysoké abundance. V Jizerských horách
se dosud podařilo druh nalézt společně s několika dalšími zástupci rodu Elachista pouze jednotlivě mezi porosty
kosodřeviny na Rašeliništi Jizery a na Nové louce. V minulosti je uváděn z Prosečského hřebene a Černé Studnice (Hrubý 1963).
Elachista humilis Zeller13
Jen málo publikovaných a později nepotvrzených údajů z nižších poloh středních a severních Čech uvádějí Sterneck & Zimmermann (1933). V Jizerských horách nyní zjištěn jen nepočetný výskyt na Rašeliništi Jizery a na
Nové louce.
Elachista subalbidella Schläger14
Rozšířený a hojný druh zvláště na lesních okrajích a světlinách v podhůří a v horách, v minulosti zřejmě přehlížený.
–8–
Coleophora vacciniella (Herrich-Schäffer)15
Tento pouzdrovníček je vázaný na rozsáhlejší porosty druhů r. Vaccinium s. l., a to zejména na vlhčích stanovištích, čímž projevuje značný stupeň tyrfofilie. Také většina dosavadních nálezů z Čech pochází z rašelinišť. Sterneck & Zimmermann (1933) uvádějí výskyt na Šumavě a v Krušných horách. Z Jizerských hor dosud neuváděn,
naše nálezy jsou výlučně z rašelinišť.
Coleophora striatipennella Nylander16
Druh především světlých listnatých a smíšených lesů s bohatým bylinným podrostem se zastoupením rožců (Cerastium spp.) a ptačinců (Stellaria spp.), jejichž semeny se housenka živí.
Mompha raschkiella (Zeller)17
Dosti rozšířený avšak jen jednotlivě pozorovaný druh s vazbou na vrbku Chamerion angustifolium a vrbovku
Epilobium hirsutum, ze severních Čech ho zaznamenali již Sterneck & Zimmermann (1933).
Cnephasia stephensiana (Doubleday)18
Jeden z nejhojnějších eurytopních a polyfágních druhů rodu Cnephasia, rozšířený od nížin do hor, značně proměnlivý ve velikosti i zbarvení, proto determinace mnohdy vyžaduje vyšetření kopulačních orgánů, podobně
jako u dalších druhů.
Cnephasia asseclana (Den. & Schiff.)(=interjectana Haworth)19
Rovněž eurytopní a hojný druh v Jizerských horách od nižších poloh až do montánní zóny.
Aphelia unitana (Hübner)20
Pozorování v Jizerských horách ukazují, že A. unitana je zde rozšířena v celé hřebenové části, ale byla sbírána
jen jednotlivě, přibližně od poloviny června téměř až do poloviny srpna.
Apotomis sauciana (Frölich)21
Charakteristický tyrfofilní a montánní druh, jehož afinita k rašeliništním biotopům je spojena s potravní vazbou
na Vaccinium spp., objevuje se však pravidelně i v horských lesích s podrostem borůvky. Méně častý je výskyt
mimo montánní zónu. Z vrcholové části Jizerských hor uváděn už Soffnerem (1927), později doplnil Hrubý
(1963) údaj ze Mšena nad Nisou.
Olethreutes bipunctanus (F.)22
V horách velmi charakteristický a hojný obaleč s potravní vazbou na Vaccinium spp., vyznačuje se denní aktivitou a preferuje otevřenější stanoviště včetně rašelinišť. Pravidelný je výskyt na rašeliništích i v nižších polohách.
Rhopobota ustomaculana (Curtis)23
Tyrfofilní obaleč potravně vázaný na Vaccinium spp., který se pravidelně, ne však hojně, vyskytuje v horských
smrčinách a také na rašeliništích, a to jak v montánní zóně, tak i v nižších polohách. Hrubý (1963) ho poprvé
zaznamenává z Prosečského hřebene v Jizerských horách.
Eucosma cana (Haworth)(=hohenwarthiana auct.)24
Jeden z nejrozšířenějších a hojných lučních druhů rodu Eucosma Hübner, vyskytující se i na pastvinách, lesních
okrajích a jiných travnatých místech od nížin do hor, kde bývá pravidelně sbírán i na rašeliništích.
Cydia indivisa (Danilevsky)25
Tento obaleč, u nás patrně značně rozšířený v jehličnatých a smíšených horských lesích (a snad s určitou afinitou
k rašeliništním biotopům), je zřejmě potravně vázaný nejen na jedli (Abies alba), ale i na borovici Pinus spp.).
Rovněž od nás pochází nálezy z míst, kde jedle chybí, v Jizerských horách nyní zjištěn výskyt na okraji horské
smrčiny s bohatým keříčkovým podrostem Vaccinium myrtillus, ale při okraji také s borovicí (Pinus silvestris) (u
Blatného rybníka).
Pammene ochsenheimeriana (Lienig & Zeller)26
Poměrně vzácný obaleč jehličnatých lesů, kterého ze dvou lokalit v severních Čechách (Šluknov, Děčín) uvádějí
už Sterneck & Zimmermann (1933). Biologie druhu není dosud dostatečně známá, jako živné rostliny jsou uváděny jedle, ale možná je vazba i na borovici a smrk. Nález z Jizerských hor pochází z horské smrčiny, na okraji
s příměsí borovice (Pinus silvestris), v nadmořské výšce 770 m, rovněž v místech, kde se v současné době jedle
nevyskytuje.
–9–
Dichrorampha gueneeana Obraztsov27
Podobně jako předchozí druh i tento obaleč byl zatím nalezen v polovině července jen na jediné loučce pod výpustí Blatného rybníka, a to společně s příbuzným a habituálně velmi podobným druhem D. petiverella (Linnaeus). Lokalita se vyznačuje velmi pestrým porostem dvouděložných bylin včetně řady složnokvětých rostlin, mezi
nimiž jsou i živné rostliny těchto dvou obalečů, Achillea millefolium a Chrysanthemum vulgare. D. gueneeana
patří mezi obtížněji identifikovatelné a dříve patrně přehlížené druhy. U nás je zřejmě dosti rozšířená, ale konkrétních údajů o výskytu je dosud málo.
Platyptilia nemoralis (Zeller)28
Velmi charakteristická a místy dosti hojná pernatuška podhorských a horských smíšených i listnatých lesů, kde
obvykle provází porosty starčků Senecio spp., na nichž žije housenka.
Hellinsia osteodactyla (Zeller)29
Tato pernatuška je rovněž vázaná na montánní zónu a preferuje výslunná místa s porosty zlatobýlu a starčků. Z
Jizerských hor dosud neuváděna, nyní zjištěna na více lokalitách, v západní části i ve značné abundanci (přílet na
světlo).
Dioryctria schuetzeella Fuchs30
Lokální a nehojný druh, o němž je ve faunistické literatuře jen minimum údajů (Sterneck & Zimmermann 1933).
Eudonia murana (Curtis)31
Velmi charakteristický boreomontánní druh obývající jak lesní bitotopy s vystupujícími skalami, tak rašeliniště,
rozšířený na severu a v horách střední Evropy včetně Alp. V celém pásmu Jizerských hor pozorován hojný výskyt, často společně s E. sudetica.
Eudonia truncicolella (Stainton)32
Rozšířený a převážně hojný druh od nížin do hor, determinace však často vyžaduje vyšetření kopulačního ústrojí.
Catoptria permutatella (Herrich-Schäffer)33
Hojný druh od nížin až do hor, jehož spolehlivá determinace vyžaduje vyšetření kopulačních orgánů (viz následující druh). Doložený sbírkový materiál z Jizerských hor: Jedlový důl, Bukovec, Jizerka, Rašeliniště Jizerky,
Rašeliniště Jizery, Bartlova bouda, Vápenný vrch, Poledník, Tišina, Nová louka-Blatný rybník.
Chloroclysta miata (L.)34
Na rozdíl od příbuzné píďalky Ch. siterata je tento druh typickým obyvatelem vlhkých lesnatých a křovinatých
biotopů, lesních okrajů a smíšených lesů především ve vyšších polohách a v horách, zvláště v montánním a
supramontánním stupni, kde může být lokálně i dosti hojný. Také housenky tohoto druhu žijí na listnatých stromech a keřích, ale preferují zjevně vrbu (Salix spp.) a borůvku (Vaccinium myrtillus), i když jako živné rostliny
jsou známé také růže (Rosa spp.) a dub (Quercus spp.). Rozšíření v Čechách zahrnuje především pohraniční hory, a to jak na jihu Čech v oblasti Šumavy a Novohradských hor, tak na severu v sudetských pohořích. Soffner
(1924) uvádí tuto píďalku jako velmi vzácnou pouze z Jablonce n. Nisou a dále z Frýdlantu, později zaznamenává také ojedinělý výskyt v horských smrčinách (700-1250 m n.m.) v Krkonoších. Současné nálezy dokládají rozšíření v centrálním hřebeni Jizerských hor z nadmořských výšek 550-900 m, převážně z okrajů smrkových a
smíšených lesů.
Epirrita autumnata (Borkhausen)35
Typická píďalka podzimního aspektu zjištěná i v hřebenové části Jizerských hor na Rašeliništi Jizerky (Sauere
Ebene) už Soffnerem (1924). Jde o polyfágní druh vázaný zvláště na listnaté dřeviny a u nás žijící zejména na
druzích z rodů Salix, Betula, Alnus. Preferuje stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a více otevřená, okraje mokřadů a rašelinišť, vlhká místa v listnatých a smíšených lesích, porosty lemující vodní toky a rybníky, vlhké lesní
okraje apod. Současné, ale jen jednotlivé nálezy z Jizerských hor pocházejí z nadmořské výšky 650-900 m n.m.
Perizoma affinitatum (Stephens)36
Nehojná ale velmi charakteristická píďalka smíšených a listnatých horských lesů s bohatým podrostem, preferující polostinná místa, světliny a lesní okraje. Motýly lze zastihnout ve dne na květech, v noci přilétá ke světlu. Ze
severních Čech uvádí Sterneck jen zcela ojedinělé nálezy, nejblíže od Trutnova. Předchozí ojedinělá pozorování
tohoto význačného horského druhu v Jizerských horách (Krampl & Marek 1999) byla následně doplněna o další
lokality včetně zjištění početnější populace v PR Malá Strana. Potvrzuje se tak předpokládané rozšíření druhu na
vhodných biotopech větší části území CHKO. Je poněkud překvapující, že v minulosti tato píďalka na území
– 10 –
Jizerských hor pozorována nebyla (cf. Soffner 1924) a nebyla zaznamenána ani v Krkonoších. Podobně jako u
některých dalších zástupců rodu je také u tohoto druhu významná úzká potravní vazba housenek na silenkovité
rostliny, zvláště na silenku dvoudomou (Silene dioica, dříve známou jako knotovka červená, Melandrium rubrum), případně též na kohoutek (Lychnis flos-cuculi). Snad právě vazba na S. dioica, rostoucí hlavně v podhůří a
v horách určuje rozšíření této píďalky.
Perizoma didymatum (L.)37
V montánní zóně velmi rozšířená a většinou hojná píďalka s výraznou denní i noční aktivitou. Z Jizerských hor
uváděna již Soffnerem (1924).
Perizoma obsoletarium (Herrich-Schäffer)38
Jedna z typických horských píďalek montánního až subalpinského stupně s výraznou potravní vazbou housenky
na hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea). Obývá zejména světlá a často osluněná místa na exponovaných okrajích horských lesů, podél travnatých lesních cest, potoků, skalních výchozů a křovinatých svahů s bohatou bylinnou vegetací¨. Jeden z nejvýznamnějších zástupců jizerskohorské fauny motýlů. První ojedinělé nálezy
v Jizerských horách (Krampl & Marek 1999) byly následně doplněny o další zjištění nejen imag, ale i housenek
na živné rostlině, a tak se potvrzuje trvalá přítomnost tohoto významného horského druhu. V roce 2004 byl výskyt imag zaznamenán i na některých dalších místech Jizerských hor, kde živná rostlina chybí.
Venusia cambrica Curtis39
Velmi charakteristický montánní druh s vazbou na jeřáb (Sorbus aucuparia). Z oblasti uvádí Hrubý (1963) nález
z Janova nad Nisou.
Nothocasis sertata (Hübner)40
Horské smíšené a listnaté lesy, zvláště klenové bučiny, jedlobučiny i acidofilní bučiny se zastoupením javoru
klenu (Acer pseudoplanatus), na nějž je druh monofágně vázán, jsou obvyklými biotopy této píďalky. Afinita
druhu k vyšším polohám zvláště montánní zóny je velmi výrazná. Je poněkud překvapivé, že Soffner (1924)
vlastní sběry z Jizerských hor nemá a zmiňuje pouze početný výskyt podle starších literárních údajů v horských
lesích v oblasti německé Lužice (Sasko). Nyní zjištěný výskyt potvrzuje předpokládané značné rozšíření druhu
v celém středním hřebeni Jizerských hor v rozsahu 370–900 m n.m.
Hypena crassalis (F.) (=fontis Thunberg)41
Charakteristický druh jehličnatých a smíšených lesů s podrostem borůvky, případně vlochyně nebo vřesu, vyskytující se často i na rašeliništích, kde bývá velmi hojný.
Plusia putnami (Grote)42
Po prvém zjištění výskytu tohoto invazního druhu na území Jizerských hor v roce 1997 v obci Jizerka (Krampl
& Marek 1999) můžeme nyní doplnit nálezy i z dalších, od sebe značně vzdálených lokalit, a tak dokumentovat
přítomnost tohoto druhu prakticky na celém území CHKO, a to v rozsahu 550–980 m n.m. Příbuzný kovolesklec
P. festucae (L.) v Jizerských horách při současném výzkumu ani v minulosti (Soffner 1924) zjištěn nebyl. Lokality P. putnami v Jizerských horách: Nová louka – Blatný rybník, Horní Maxov – Malá Strana, Bílý Potok –
Bartlova bouda, Malá Klečová louka.
Hyppa rectilinea (Esper)43
Druh značně rozšířený zejména ve vyšších polohách, preferující stanoviště s bohatými porosty Vaccinium spp. a
místy dosahující vysoké abundance jak v horských smrčinách, tak na rašeliništích.
Mesapamea secalis (L.)44
Velmi rozšířený a hojný druh vyskytující se hojně od nížin až po subalpinské pásmo v horách. Ve zbarvení křídel je značně polymorfní a vytváří celou řadu více či méně barevně odlišných forem podobně jako blízce příbuzná M. didyma, která je habituálně sotva rozlišitelná, avšak znaky na kopulačním ústrojí umožňují u obou pohlaví poměrně snadnou determinaci. Vzhledem k sympatrickému rozšíření a obvykle i ke společnému (syntopickému) výskytu obou druhů na stanovišti je od nás dosud jen málo jednoznačných faunistických údajů, z nichž by
bylo možné vyvozovat odpovídající ekologické nároky či odlišnosti těchto druhů, rozdíly v jejich vertikálním
rozšíření, abundanci apod. Prověření dosavadního sebraného materiálu z Jizerských hor dokládá výskyt M. secalis nejen z níže položených lokalit (Vápenný vrch), ale naznačuje také značné rozšíření i v hřebenových partiích
v nadmořské výšce 800–900 m, a to pravidelně jak na rašeliništích, tak ve smíšeném lese na Bukovci.
– 11 –
Chortodes minima (Haworth)45
Typický mokřadní druh obývající jak nížinné biotopy teplejších oblastí, tak vlhké louky, okraje rašelinišť, ale i
travnatá vlhká místa na lesních okrajích v podhůří a v horách. Je pozoruhodné, že v červenci přilétly ke světlu v
bučinách pouze samice, zatímco v srpnu v okrajových částech rašelinišť i v horském lese na Bukovci jsme u
světla zjistili ve značném počtu jen samce.
Papestra biren (Goeze) (=glauca Hübner)46
Ve druhé polovině června zaznamenán pravidelný přílet na světlo jak na rašeliništích, tak ve smíšených lesních
porostech s borůvkou (Vaccinium myrtillus).
Panthea coenobita (Esper)47
Typický obyvatel smrčin a smíšených lesů od pahorkatin až do hor.
Dvoukřídlí: bedlobytkovití – Diptera: Mycetophilidae (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008)
Acnemia nitidicollis (Meigen): velmi hojný druh, bionomie je ale málo známá.
Syntemna morosa (Winnertz): vzácný druh s neznámou binonomií, společně s NPR Rašeliniště Jizery první nálezy v ČR. Zranitelný druh.
Apolephthisa subincana (Curtis): poměrně běžný druh, zejména v bučinách.
Ectrepesthoneura hirta (Winnertz): běžný druh známý z více lokalit.
Mycetophila fungorum (De Geer): jeden z nejběžnějších druhů čeledi.
Mycetophila ornata Stephens: běžnější druh, larvy žijí v choroších.
Phronia forcipata Winnartz: běžný druh, larvy žijí na povrchu plodnic chorošovitých hub.
Phronia nigricornis (Zetterstedt): běžnější druh známý z více lokalit.
Platurocypta punctum (Stannius): poměrně běžný druh, larvy se vyvíjejí v hlenkách.
Platyurocypta testata (Edwards): běžný druh, larvy se vyvíjejí v hlenkách.
Allodia lugens (Wiedemann): velmi hojný druh, larvy žijí v lupenatých houbách.
Allodia czernyi (Landrock): vzácnější druh, larvy žijí v lupenatých houbách.
Brevicornu sericoma (Meigen): běžný druh známý z mnoha lokalit.
Cordyla brevicornis (Staeger): běžný druh, larvy se vyvíjejí ve třeni hřibovitých a muchomůrkovitých hub.
Cordyla murina Winnertz: běžnější druh, larvy v různých druzích hub.
Exechia fusca (Meigen): jeden z nejběžnějších druhů čeledi, larvy v mnoha druzích hub.
Exexhia repanda Johannsen: vzácnější druh, larvy žijí v drobných lupenatých houbách
Rymosia bifida Edwards: vzácnější druh, larvy žijí v drobných lupenatých houbách.
Dvoukřídlí – Diptera: Keroplatidae (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008)
Urytalpa ochracea (Meigen): poměrně běžný druh s neznámou bionomií.
Dvoukřídlí: koutulovití – Diptera: Psychodidae (JEŽEK, VONIČKA & PREISLER 2008)
Chodopsycha lobata (Tonnoir): larvy se vyvíjejí v houbách
Logima albipennis (Zetterstedt): saprofágní eurybiont.
Logima satchelli (Quate): eurybiont.
Logima zetterstedti Ježek: lokálně hojný druh, larvy jsou saprobiontní.
Psycha grisescens (Tonnoir): velmi hojný druh, larvy jsou saprobiontní.
Psychoda phalaenoides (Linnaeus): velmi hojný druh, larvy jsou saprobiontní.
Psychodocha gemina (Eaton): hojný druh, vývoj saprofágních larev probíhá často v ptačích hnízdech.
Psychododcha itoco (Tokunaga et Komyo): druh se širokým rozšířením.
Psychodula minuta (Banks): velmi hojný druh, larvy jsou saprobiontní.
Psychomora trinodulosa (Tonnoir): velmi hojný druh.
Ypsydocha setigera (Tonnoir): velmi hojný druh.
Pneumia trivialis (Eaton): velmi hojný, běžně nalézaný druh se širokou ekologickou valencí.
Dvoukřídlí: hrbilkovití – Diptera: Phoridae (MOCEK, VONIČKA & PREISLER 2008)
Anevrina thoracica (Meigen): běžný druh, saprofág.
Anevrina unispinosa (Zetterstedt): běžný druh, zoosaprofág, vývoj na mrtvolkách drobných obratlovců.
Conicera floricola Schmitz: velmi hojný saprofág, imaga jsou florikolní.
Conicera tarsalis Schmitz: nalézaný spíše na horských a podhorských lokalitách, biologie neznámá.
Metopina oligoneura (Mik): jeden z nejhojnějších druhů čeledi, larvy jsou fytosaprofágní.
Phora artifrons Schmitz: vzácný druh z neznámým vývojem.
Phora convallium Schmitz: druh popsaný z Alp, v ČR dosud známý jen ze tří lokalit.
– 12 –
Phora dubia (Zetterstedt): lokální druh, spíše v chladných, vyšších polohách, často na rašeliništích.
Phora hamata Schmotz: vzácnější druh s neznámou biologií, imaga jsou herbikolní.
Phora holosericea Schmitz: hojnější druh, larvy jsou aphidofágní, napadají hálkotvorné mšice.
Phora hyperborea Schmitz: druh s neznámou biologií, nacházen téměř výhradně na rašeliništích.
Phora obscura (Zetterstedt): vzácný druh, nalézaný na lesních stanovištích i na rašeliništích.
Phora pubipes Schmitz: tyrfofilní druh, v ČR v sudetských pohořích a na Šumavě.
Phora stictica Meigen: běžný druh ve středních a vyšších polohách, často ve smrkových lesích.
Phora tincta Schmitz: běžný lesní druh, pravděpodobně saprogág. Imaga na květech miříkovitých.
Triphleba bicornuta (Strobl): saprofág, nejčastěji na horských vlhkých až rašelinných stanovištích.
Triphleba lugubris (Meigen): celkem hojný saprofág, vývoj v hnízdech vos.
Triphleba papillata (Wingate): chladnomilný nekrofágní druh vlhkých lesních biotopů.
Xenotriphleba dentistylata Buck: nedávno popsaný druh s neznámým vývojem, nový pro faunu Čech.
Dvoukřídlí: mušenkovití – Diptera: Lonchopteridae (PREISLER & BARTÁK 2008)
Lonchoptera bifurcata (Fallén): hojný ubikvistní druh od nížin vysoko do hor.
Lonchoptera lutea Panzer: hojný ubikvistní druh od nížin vysoko do hor.
Dvoukřídlí: výkalnicovití – Diptera: Scathophagidae (ŠIFNER 2009)
Cordilura pubera (Linnaeus): nejhojnější druh rodu, na všech typech luk s porosty ostřic.
Cordilura pudica Meigen: na vlhkých loukách a rašeliništích, hojnější ve vyšších plohách.
Scoliaphleps ustulata (Zetterstedt): na vlhkých loukách s porosty ostřic od nížin do hor.
Parallelomma albipes (Fallén): hojně na vlhkých loukách s křovinami od nížin do hor.
Norellisoma nervosum (Meigen): hojný druh podhorských a horských stanovišť různého typu.
Amaurosoma armillatum (Zetterstedt): poměrně něžný druh.
Amaurosoma articulatum Becker: řídce se vyskytující druh.
Amaurosoma flavipes (Fallén): běžně rozšířený druh škodící na bojínku (Phleum pratense).
Amaurosoma tibiellum (Zetterstedt): obecně rozšířený druh na vlhkých horských loukách.
Scathophaga inquinata (Meigen): hojný druh na velmi vlhkých biotopech.
Scathophaga stercoraria (Linnaeus): obecně rozšířený velmi hojný druh.
Scathophaga suilla (Fabricius): hojný druh na vlhkých loukách v nížinách i horách.
Scathophaga taeniopa (Rondani): evropský druh vystupující v Alpách až do výšky 2400 m.
Širopasí blanokřídlí – Hymenoptera: Symphyta (MACEK 2009)
Pamphiliidae:
Cephalcia arvensis Panzer: ve všech polohách rozšířený druh, larvy se vyvíjejí na smrcích.
Tenthredinidae:
Allantus truncatus (Klug): na mezofilních až vlhkých loukách, larvy se vyvíjejí na krvavci totenu.
Ametastegia equiseti (Fallén): hojný druh na stinných a vlhčích stanovištích, larvy na různých bylinách.
Ametastegia pallipes (Spinola): poměrně hojný druh, polyfágní larvy na různých nízkých bylinách.
Ametastegia tenera (Fallén): hojný druh, larvy na šťovících.
Athalia circularis (Klug): hojný druh, polyfágní larvy na různých nízkých bylinách.
Birka cinereipes (Klug): hojný druh, larvy na pomněnkách.
Cladius pectinicornis (Geoffroy): hojný druh, larvy na růžovitých, hlavně na růžích a jahodníku.
Dolerus aeneus Hartig: hojný druh na otevřených stanovištích, larvy na různých travách.
Dolerus gonager (Fabricius): hojný druh mezofilních luk, larvy na různých travách.
Dolerus liogaster liogaster Thomson: lokální a nehojný druh mezofilních luk, larvy na travách.
Dolerus madidus (Klug): lokální a nehojný druh mokřadů a podmáčených luk, larvy na sítinách.
Dolerus nitens Zaddach: poměrně hojný druh, larvy na různých lučních travách.
Dolerus stygius Förster: velmi lokální a poměrně vzácný druh, larvální vývoj neznámý.
Eutomostethus luteiventris (Klug): hojný druh mokřadů a podmáčených luk, larvy v sítinách.
Pachynematus clitellatus (Serville): lokální a nehojný druh, larvy na travách a ostřicích.
Pachynematus lichtwardti Konow: velmi lokální a vzácný druh, larvy na ostřicích.
Pachynematus obductus (Hartig): lokální a nehojný druh, larvy na travách a ostřicích.
Pachynematus vagus (Fabricius): všude rozšířený a hojný druh, larvy na Carex nigra.
Pachyprotasis rapae (Linnaeus): všude rozšířený a hojný druh, larvy na různých bylinách.
Perineura rubi (Panzer): lokální a poměrně vzácný druh, larvy na kuklíku a ostružiníku.
Pristiphora carinata (Hartig): boreomontánní druh vázaný na horské klimaxové smrčiny, larvy na borůvkách.
Pristiphora decipiens (Enslin): nehojný druh, larvy na smrku.
– 13 –
Pristiphora leucopodia (Hartig): hojný druh vázaný na smrčiny, larvy na smrku.
Sciapteryx consobrina (Klug): velmi lokální, poměrně vzácný druh, larvy na pižmovce a pryskyřnících.
Tenthredo maculata Geoffroy: hojný druh, larvy na různých lesních travách.
Tenthredo mesomela Linnaeus: hojný druh, polyfágní larvy na různých nízkých bylinách.
Tenthredo olivacea Klug: velmi lokální boreomontánní druh, larvy na různých nízkých bylinách.
Tenthredopsis nassata (Linnaeus): velmi rozšířený eurytopní druh, larvy na různých travách.
Cephidae:
Cephus nigrinus Thomson: velmi lokální a nehojný druh, larvy minují v různých travách.
Přehled použité a citované literatury: viz vlastní text plánu péče
– 14 –

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Podobné dokumenty

129 Koutulovití (Diptera: Psychodidae) Jizerských hor a Frýdlantska

Plán péče o PR Malá Strana, 2005-2014

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory