Matka TEREZA soukromé dopisy světice z Kalkaty

Farní listy, Vánoce 2008
DOPORUČUJEME:
Matka TEREZA
POJĎ, BUĎ MÝM SVĚTLEM –
soukromé dopisy světice z Kalkaty
Editor a komentátor: Brian Kolodiejchuk
Kniha přináší svědectví dopisů a deníku Matky Terezy –
osobnosti, která stále znovu oslovuje svým svědectvím. Jistě
právem získala titul MATKA, jelikož kolem sebe vyzařovala
laskavou a jemnou lásku ke každému živému tvoru. Dopisy a
deník jsou kronikou duchovní cesty Matky Terezy, popisují okamžiky a někdy
i roky duchovní sklíčenosti, kterou prožívala. Vystupuje tu jako mystička, jejíž
vnitřní život hořel ohněm služebné lásky.
Ukázka:
Ráno 6. ledna jsme vypluli z moře do řeky Gangy, nazývané také „Posvátná
řeka“.Díky této cestě jsme mohly dobře pozorovat svou novou bengálskou
domovinu. Příroda je nádherná. Na některých místech stojí krásné domky, ale
většinou tu jsou jenom chatrče pod stromy. Když jsme to všechno viděly, toužily
jsme, abychom mezi ně mohly vstoupit, jak jen to bude možné. Zjistily jsme, že
katolíků tu je velmi málo. Když naše loď přistála u břehu, v duchu jsme zpívaly
„Te Deum“. Čekaly nás tam naše indické sestry, se kterými jsme
s nepopsatelným štěstím poprvé vkročily na bengálskou půdu.
Knížka je nejvhodnější vánoční dárek!
Nepřehlédněte další novinky:
Václav Vaško: DŮM NA SKÁLE 3. Církev vězněná 1950–květen 1960
Tomáš Halík: DOTKNI SE RAN. Spiritualita nelhostejnosti
Franco Cardini: DĚJINY KŘESŤANSTVÍ PRO MLÁDEŽ
O všech knižních novinkách se dočtete v katalogu Dobré knihy. (bk)
Farní listy – občasník vydává Římskokatolická farnost Nová Paka pro vnitřní potřebu farností Nová Paka
a Levínská Olešnice. Redakční rada: P. Pavel Kalita, Richard Juriga, Martina Šulcová, Martin Vitvar, Miroslav
Blažek. Své náměty a příspěvky můžete předat na faře v Nové Pace duchovnímu správci nebo zaslat na
adresu [email protected].
12
Občasník farností Nová Paka a Levínská Olešnice
Ročník IV, rok 2008, číslo 3, dobrovolný příspěvek 5 Kč
MILÍ
FARNÍCI,
ve chvíli, kdy se Vám dostávají do rukou tyto
Farní listy, už stojíme na samém prahu
vánočních svátků, ne-li přímo v nich. Máme
za sebou shon a nervozitu adventu, přípravu
našich domovů na svátky rodiny – jak někdy
Vánocům říkáme – aby v nich bylo vše, jak má
být, aby byl hojně prostřen vánoční stůl,
připraveny dárky pro blízké… Ale o čem jsou
Vánoce? Chápeme je vůbec? Připravili jsme se
během adventu na jejich slavení?
Vánoce pro nás „objevil“ sv. František
z Assisi. Pomohl člověku „objevit“ jejich
poselství a hloubku tím, že v Grecciu postavil
první živé jesličky. Ty odrážely obrovskou prostotu celé události Kristova
narození (se vším, co ji doprovázelo, jak to pro nás zaznamenali evangelisté), ale
také odhalily úžasnou blízkost Boha člověku: Bůh se totiž ve svém Synu
ztotožňuje s člověkem v jeho bídě a chudobě (materiální i mravní), stává se mu
blízkým, stává se jeho Spasitelem, Zachráncem. A právě nad touto Boží blízkostí
a láskou k člověku v Ježíši Kristu František žasne, nechá se jí uchvátit a pak ji
hlásá každému, koho potká, protože kdo z lidí není potřebný (sám František si to
prožil i přesto, že byl synem bohatého kupce), kdo se necítí přehlížený,
opuštěný, slabý, opovrhovaný, chudý…?
Co ale naše doba udělala z adventu a Vánoc? Především jsme si nechali vzít
čas na ztišení a také nám zakryla naši bídu a chudobu (mravní a duchovní)
hromadou dárků (které se dnes čím dál více kupují i na dluh, jen aby si člověk
nemusel přiznat pravdu – „nemám na to“), hojně prostřeným stolem, leskem
vánočních ozdob… Betlémské dítě je pak tím posledním, čeho si dnes člověk
Farní listy, Vánoce 2008
Farní listy, Vánoce 2008
o Vánocích všimne, pokud si ho vůbec všimne. A přitom právě člověk dnešní
doby víc než kdy jindy hledá a potřebuje svého Spasitele.
Je to sv. František, který nás tak učí, jak máme nahlédnout do jeslí. Nebojme
se spolu s ním nahlédnout i my, i přesto že za krásou a idylkou dnešních betlémů
objevíme chudobu a bídu svého života. Kolikrát jsme ve skutečnosti chudší než
Maria, Josef, pastýři… V jeslích ale leží náš Zachránce – Kristus, který se pro
každého z nás stal člověkem, aby nám dal Život a učil nás životu. Ať tedy i my
o letošních Vánocích prožijeme, tak jako tenkrát sv. František, opravdovou
radost z toho největšího daru, který každému z nás Bůh dal a znovu dává –
radost z Kristova narození.
Milí farníci,
přeji Vám a všem Vašim blízkým požehnané Vánoce!
P. Pavel Kalita
TŘÍKRÁLOVÁ
SBÍRKA
2009
Již tradičně patří k lednovým událostem
Tříkrálová koleda. Stejně tak tomu bude
i začátkem roku 2009, kdy skupinky koledníků
vyrazí sbírat malé dary, díky nimž se mohou dít
velké věci.
Vybraná finanční částka zůstane z 65 % na
území okresu Jičín a bude se z nich financovat provoz Charitní pečovatelské
služby v Kopidlně, Libáni a Vysokém Veselí a dále provoz Nízkoprahového
klubu pro děti a mládež Exit, který zabezpečuje smysluplné trávení volného času
„dětí z ulice“. Zbylých 35 % je rozděleno mezi Diecézní charitu Hradec Králové
a Charitu Česká republika, které z nich financují humanitární pomoci po celém
světě, projekt „Adopce na dálku“ a další humanitárně-sociální projekty.
Jak poznáte pravé tříkrálové koledníky, už asi víte – mají pokladničku
s logem Charity a pečetí městského nebo obecního úřadu, na jehož
území se koleduje. Koledníky vždy doprovází dospělý člověk, který
má pověření od ředitele Charity ČR.
Termín koledování v Nové Pace a okolí je 2.–9. ledna.
Chcete-li nám pomoct s realizací Tříkrálové sbírky 2009, ať už
jako koledníci, nebo jako vedoucí skupinek, přihlaste se co nejdříve, nejlépe
ještě během Vánoc, P. Pavlu Kalitovi nebo pí Lindě Podzimkové v Nové Pace
nebo pí Marii Kuželové ve Staré Pace. Uvítáme každého, kdo je ochotný
pomáhat druhým.
P. Pavel Kalita
2
MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA LETOŠNÍM ROKEM
V KARMELITÁNSKÉM KNIHKUPECTVÍ
Konec kalendářního roku je obdobím hodnocení a bilancování. Dovolte mi
malé ohlédnutí s otázkou: Víte, jak dlouho zde prodejna působí? Již je to patnáct
let. Pokud se podíváte na mapu ČR a seznam Karmelitánských knihkupectví,
zjistíte, že novopacká prodejna je v nejmenším městě (a já k tomu s trochou
smutku dodávám: a v „zastrčené“ ulici)! Není to pouze prodejna pro novopackou
farnost nebo novopacké občany, ale zákazníci přijíždějí z širokého okolí. Nová
Paka, ať si to lidé uvědomují nebo ne, dostává příležitost přivítat osobnosti, které
přijíždějí pouze díky Karmelitánskému nakladatelství. V letošním roce to byla
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. s přednáškou o generačních problémech, Václav
Vaško, kterého si dovoluji označit za jednoho z nejlepších historiků, a převor
Prokop Siostrzonek. Největší radost jsem měla z rozhodnutí Jiřího Šindara přijet
natáčet Novou Paku jako jedno z Poutních míst, dokumentárního cyklu České
televize!
Žádná věc nevzniká sama o sobě, vše souvisí se vším. Hostů bylo velmi
mnoho! Poděkování proto patří na prvním místě Karmelitánskému
nakladatelství, které vytváří pro knihkupectví a zákazníka „neviditelné“ zázemí.
Díky patří brigádníkům i lidem, kteří mi pomáhají zdarma a jsou ochotni mne
odvézt s knížkami na různé akce a poutě. Jistě v neposlední řadě děkuji
každému, kdo si k nám přijde nakoupit (i když si trochu musí „zajít“) knížku
nebo klášterní produkty!
Děkuji vám všem! Prosím, uvědomte si, že patnáct let působení bylo pro
Novou Paku velikým darem, a jen Bůh ví, co má být dál!
Na závěr slovo, které při své návštěvě napsal převor Prokop Siostrzonek
do kroniky:
„Naším pokrmem není to, co máme,
ale to, co jsme schopni strávit.
Naším bohatstvím není to, co vyděláme,
ale to, co jsme schopni ušetřit.
Naší vírou není to, co vyznáváme pro své potěšení,
ale to, co jsme schopni naplnit životem.
Všem lidem dobré vůle v Nové Pace přeji,
aby se jim podařilo naplnit tuto starou mnišskou tradici!“
(bk)
11
Farní listy, Vánoce 2008
Farní listy, Vánoce 2008
DUCHOVNÍ OBNOVA FARNOSTI
V sobotu 15. listopadu farníci z Nové Paky a blízkého okolí využili možnosti
a v hojném počtu se zúčastnili duchovní obnovy vedené P. ThLic. Pavlem
Havlátem, představeným řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly
na Vranově u Brna.
Jelikož se právě nacházíme uprostřed roku, který vyhlásil papež Benedikt
XVI. rokem svatého Pavla, byla i podstatná část této duchovní obnovy věnovaná
apoštolu Pavlovi, který je pro dnešní církev stále velkou inspirací. Svatý Pavel
byl horlivý obránce židovské víry před svým obrácením a poté, kdy se osobně
setkal s Ježíšem na své cestě do Damašku, žil a pracoval už jenom pro Něho
a pro Něho nakonec obětoval i svůj život. Otec Havlát zopakoval, že největší
překážkou na cestě ke svatosti je prostřednost, spokojenost s tím, jak jako
křesťané žijeme, a že je denně třeba svůj vztah k Bohu obnovovat a stále znovu
se pro něho nasazovat.
V druhé části duchovní obnovy se P. Havlát věnoval exorcismu a věřte, že
k tomuto tématu má jako biskupem pověřený exorcista mnoho co říct. Varoval
před různými okultními praktikami, vyvoláváním duchů, léčiteli, kartáři,
astrology. Vyjmenoval několik příkladů, kdy ho lidé vyhledali, aby jim pomohl
z problémů, které si zahráváním s těmito jevy přivodili. „Kdybyste slyšeli smích
Satana, který ovládá lidskou duši, nikdy byste už neměli chuť hřešit,“ řekl otec
Havlát a dodal, že máme zbraň, kterou můžeme ďábla porazit, a tou je kvalitní
svatá zpověď, modlitba kněze a mše svatá obětovaná za rozvázání od zla. Protože Novopacko je oblastí s okultismem
silně spjatou, pronesl otec Havlát při mši
svaté,kterou sloužil na závěr duchovní
obnovy ve farním kostele sv. Mikuláše,
modlitbu za osvobození našeho města a
našich rodin tímto zlem poznamenaných.
Duchovní obnova byla přímo nabitá
tématy k zamyšlení před nadcházející
adventní dobou a věřme, že naše farníky
patřičně do nového liturgického roku
„nastartovala“. Děkujeme P. Havlátovi,
že si pro nás vyšetřil svůj drahocenný
čas, i všem, kdo se postarali o organizaci
a materiální zajištění této akce a přejme
si, aby duchovní obnova naší farnosti
byla opravdová a přinesla všem hojné
ovoce.
Amš
10
Z DIÁŘE
FARNOSTI
STALO SE:
31. srpna proběhl za krásného počasí a hojné účasti farníků 1. farní den
na Levíně.; více na s. 8.
V neděli 12. října přijel do farnosti otec biskup Josef Kajnek, aby udělil
10 farnicím a farníkům svátost křesťanské dospělosti – svátost biřmování; více
na s. 9.
Od listopadu opět probíhají vždy 2. a 4. úterý v měsíci po večerní mši
svaté biblické hodiny na faře, jejichž tématem jsou Synoptická evangelia aneb
„Co jsme u sv. Marka nečetli“.
15. listopadu se ve skautské klubovně uskutečnila duchovní obnova
farnosti s P. Pavlem Havlátem, OM, z Vranova u Brna za účasti skoro
70 farníků; více na s. 10.
29. listopadu se konal 3. ročník adventního volejbalového turnaje.
V době adventní byly opět v úterý a pátek v 6.45 ve farním kostele
v Nové Pace rorátní mše svaté.
ZVEME VÁS:
2.–9. ledna proběhne Tříkrálová sbírka 2009, výtěžek půjde na činnost
Charitní ošetřovatelské služby OCH Jičín, více na s. 2.
Od února bude ve farnosti probíhat příprava dětí na 1. svaté přijímání.
14. února se od 19.30 v P-centru Militký koná skautský ples, viz
pozvánka na s. 10.
25. února Popeleční středou začne doba postní.
V době postní se uskuteční další duchovní obnova farnosti.
Přednášející a datum konání bude oznámeno při ohláškách v kostele.
V sobotu 4. dubna se v Hradci Králové uskuteční diecézní setkání
mládeže před Květnou nedělí.
BETLÉMSKÉ SVĚTLO
Každoročně před Vánoci přijíždí do našeho města a farnosti betlémské
světlo. Možná se divíte, jak světlo může přijíždět. Nejprve přiletí z Betléma
do Vídně a odtud se se skauty vlakem rozveze po celé republice. Letos tomu
nebude jinak a vy máte jedinečnou možnost mít ho jako první. Vlakem by mělo
dojet do Staré Paky 20. prosince ve 12.30. Kdybyste tam náhodou nebyli, tak
další možnost máte v neděli po mši sv. v klášteře a potom u skautské klubovny.
Nebuďme sobci a nenechejme si světlo jen pro sebe, ale donesme ho
i sousedům a známým s přáním pěkně prožitých Vánoc.
Jana Tauchmanová
3
Farní listy, Vánoce 2008
VÁNOCE
V
BANÁTU
V předvánočním čase jsme zašli na „kus řeči“ k Holečkovým, kteří se před
pár lety přistěhovali do naší farnosti, abychom si popovídali o životě
a Vánocích v jejich dřívějším domově.
Můžeme si na začátek upřesnit, kde se Váš předchozí domov nacházel?
Vesnička Rovensko je na jihozápadě Rumunska, nějakých 18 kilometrů
od Dunaje, který zde tvoří hranici s dnešním Srbskem, ovšem vzhledem
k nadmořské výšce 800 m je to k Dunaji pořád z kopce. Rovensko je jednou
z šesti vesnic českých emigrantů do Banátu na začátku 19. století.
Jak vůbec vypadal život v Rovensku?
No, to se těžko popisuje někomu, kdo to neviděl; třeba cesty jsou prašné,
když zaprší blátivé a na nich se pohybuje dobytek. Skoro každý měl koně, který
se zapřahal do vozu a polních strojů. Kdo si co vypěstoval, to měl, chovali jsme
prasata, abychom měli maso, salámy, takové věci se tam ani nedaly koupit. Sýry
jsme vyráběli z našeho kravského nebo ovčího mléka a tak, prostě takové prosté,
přírodní jídlo. Chleba jsme také pekli doma. Co přebývalo, jsme prodávali, třeba
brambory jsme vozili do města i desítky kilometrů a prodávali mezi paneláky
přímo z vozu. Za to, co se utržilo, jsme nakoupili zase rýži, cukr a co bylo
potřeba. I jinak se využívalo, co bylo, když bylo potřeba postavit plot, tak se
musel najít rovně rostlý buk, porazit ho a naštípat z něj prkýnka na plot.
A jak jste prožívali advent a Vánoce? Já mám takovou představu, že to
muselo být mnohem klidnější, než to, co prožíváme tady.
Takové to shánění, jako je běžné tady, tam opravdu nebylo; ale samozřejmě
bylo nutné se zabezpečit na zimu, aby bylo dostatek zásob, topení, krmení pro
dobytek, prase poražené a tak, protože potom metry sněhu zavály cesty a ty
mimo vesnici nikdo neprohrnoval. V adventu se chodilo několikrát týdně
do kostela na roráty, ty byly beze mše svaté, protože kněz v Rovensku nebyl.
Na roráty chodil, kdo mohl, ale z každého stavení přišel aspoň nějaký zástupce.
A když se člověk z rorátů vrátil, tak to bylo takové radostné a slavnostnější.
Vánoce pak byly takovým vybočením z každodenního života. Dodržovala se
řada zvyků. Třeba na Štědrý den ráno se vstávalo hodně brzo a pospíchalo se
ke studni pro vodu, neboť čí dobytek se napije vody první, ten bude nejlepší –
krávy budou víc dojit a tak. Malí kluci chodili do zahrady ovazovat stromy
povřísly, a když ten kluk ovazoval ten strom, tak musel zpívat a to se neslo po
zahradách vesnice a každý chtěl, aby ho bylo slyšet, tak zpíval co nejhlasitěji:
„Vovazuji stromy, vovazuji vás, nebudete rodit, posekám já vás, vás...“
Na Štědrý den se postilo, večer se sesedla rodina, dětem jsme říkali, že
stromeček nosí andělíček, někdy se za něj i někdo převlékl, a to se pak některé
4
Farní listy, Vánoce 2008
BIŘMOVÁNÍ
Jednoho krásného večera jsem napsal našemu panu faráři smsku: Dobrý
večer, pane faráři, nemohlo by být u nás biřmování? Odpověď mi přišla téměř
okamžitě, a to, že by to šlo.
A tak jsme se po nějaké době začali všichni ,,čekatelé na svátost křesťanské
dospělosti‘‘ scházet každý druhý pátek na faře na přípravu. Bylo to opravdu
krásné období, které nám všem (doufám) určitě hodně dalo. Po přípravě trvající
něco přes půl roku jsme byli tedy snad dost připraveni, a tak náš pan farář zařídil,
aby do naší farnosti zavítal otec biskup Josef Kajnek a svátost nám udělil.
Poslední týden před biřmováním jsem si neustále kladl otázky: Jsem vůbec
dostatečně připraven, abych přijal na sebe tak velkou odpovědnost, jakou tato
svátost jistě přestavuje? a dále: Co když mě bude otec biskup zkoušet z něčeho,
co jsme nebrali, a já nakonec vůbec biřmovaný nebudu? Měl jsem takových
otázek v hlavě strašně moc a ještě víc, když mi bylo řečeno, že na závěr mše
mám osobně poděkovat otci biskupovi za nás všechny. Z toho jsem byl opravdu
nervózní.
Ale týden uběhl jako voda a nejednou tu byla neděle 12. října 8.30 hod. Za
hudebního doprovodu skvělého jilemnického společenství mládeže Vavřineček
jsme už přicházeli hlavním
vchodem směrem k oltáři. Byl to
takový zvláštní pocit: člověk se
na tu chvíli dlouho připravuje
a nejednou
je
prostě
tu.
Po evangeliu nás pan farář otci
biskupovi představil, poté jsme
si vyslechli jeho krásné kázání
a pak už to přišlo. Po slibech
jsme se seřadili do zástupu a otec
biskup nám se slovy „přijmi
pečeť Ducha svatého“ udělil
svátost biřmování. Na závěr jsem
sem byl pověřen, abych za nás biřmovance otci biskupovi poděkoval. Měl jsem
z toho docela trému, ale naštěstí vše proběhlo bez koktání a větších problémů,
a tak ještě společné foto a mohli jsme se vydat na oratoř, kde už na nás čekaly
stoly prohýbající se pod tíhou dobrot…
Na závěr bych snad jen povzbudil ty, kteří nevyužili příležitost s námi tuto
svátost získat, aby příště neváhali a určitě do toho šli…
Stojí to za to. ☺
Filip Kužel
9
Farní listy, Vánoce 2008
FARNÍ DEN
Že má P. Kalita spoustu skvělých nápadů a že je (nejen) jako organizátor
prostě jednička, o tom po třech letech jeho působení ve farnosti snad nikdo
nepochybuje. Přesvědčili jsme se o tom znovu v neděli 31. srpna. Tehdy jsme
překonali svoji přirozenou pohodlnost a vydali se – trošku ze zvědavosti –
na hrad Levín, abychom se zúčastnili historicky prvního farního dne. Plán byl asi
takový: zůstaneme na mši svaté (aspoň si budeme moct jednou trošku pospat
a navíc mše pod širým nebem, to je vždycky zážitek), no a pak se uvidí, jestli
vydržíme aspoň na avizovaný gulášek, nebo se hned vrátíme domů.
Když jsme po deváté ráno dorazili do Levínské Olešnice a vydali se pěšky
na Levín, hned nám bylo jasné, že účast bude poměrně hojná. Na rozdíl od naší
rodiny se našlo mnoho farníků, kteří využili krásného počasí a vydali se na Levín
pěšky nebo na kole, ty starší, pro které byla cesta do kopečka až příliš namáhavá,
ochotně nahoru dopravili zdejší dobrovolní hasiči.
Farní den začal mší svatou s kytarovým hudebním doprovodem. Po jejím
skončení se opravdu nedalo odolat úžasnému gulášku paní Militké a také
možnosti posedět si u kávy nebo čaje a popovídat si s lidmi, které každou neděli
potkáváme v kostele, ale většinou nemáme čas prohodit spolu ani pár slov.
Odpolední program bylo možné využít různě, kdo chtěl, tak prostě jenom
poseděl, my ostatní jsme sestavili rodinné týmy a poměřili síly v připravených
soutěžích. A je pravda, že nás organizátoři nešetřili. Najednou musely pěkně
zabrat mozky i svaly. Vyzkoušeli jsme si, jak jsme na tom s logickým myšlením,
znalostí Písma svatého, jak známe členy své rodiny, mrštnost museli prokázat ti,
kdo závodili se zavázanýma nohama či s pytlem na hlavě, a to, jak umí rodina
pěkně táhnout za jeden provaz, se ukázalo při přetahování lanem. Po skončení
soutěží bylo třeba spočítat výsledky. Čas, který k tomu bylo třeba, vyplnil
P. Kalita odpověďmi na písemné dotazy, které mohl během dne do připraveného
klobouku kdokoliv anonymně vhodit. A tak jsme se dozvěděli, jak se dostal
ke svému kněžskému povolání, jak se mu líbí u nás v Nové Pace (líbí) a jak
dokázal, že zrovna dnes je tak krásné počasí, když předtím několik neděl pršelo
(přiznal se, že trošku lobboval u Panny Marie Novopacké). Vrcholem celého dne
bylo vyhodnocení soutěží a předání medailí vítězným družstvům a paní Militké,
která získala zlatou medaili za vynikající guláš.
Farní den skončil okolo 18. hodiny závěrečným požehnáním a věřte, že ani
potom se skoro nechtělo domů. Bylo skvělé si užít tento den a na vlastní kůži
pocítit, že jsme opravdu jedna velká bezva farní rodina. Takže díky tentokrát
především farníkům a hasičům z Levínské Olešnice, ale i všem ostatním, kdo
věnovali svůj čas a síly a tento den pro nás připravili. Už se moc těšíme
na historicky 2. pokračování.
Amš
8
Farní listy, Vánoce 2008
děti i bály. Pak se stromeček doma postavil, pomodlili jsme se u něj, zazpívali,
požehnali jsme večeři a pak se večeřelo – kuba a bramborová polévka (ryby
o Vánocích nebyly, dostat se v zimě k Dunaji nepřipadalo v úvahu). Potom děti
rozbalily dárky – nic zvláštního, skromné, ale každého potěšilo, co dostal, i když
to bylo, co stejně nutně potřeboval. Pak se šlo na půlnoční. Kněz se snažil
o Vánocích vždy přijít, což nebylo jednoduché, cesty byly zaváté, a tak musel
třeba nechat auto pod kopcem a dojít pěšky nebo pro něj musel někdo dojet se
saněmi – jediným dopravním prostředkem pro dlouhé zimní měsíce –, ale vždy
dojel. Protože měl víc farností, tak někdy přijel na půlnoční, další rok na Boží
hod nebo na Štěpána. V ty dny, kdy nepřijel, byla nějaká pobožnost, litanie se
zpěvem nebo bohoslužba slova. V noci z Božího hodu na Štěpána se chodilo
zpívat po vsi různé vánoční písně. Vždycky se zastavilo někde na kopečku, aby
to bylo dál slyšet, pozpívalo se a šlo se dál. Z blízkých stavení někdo vyšel,
nabízel koláče a tak, všechno to bylo takové radostné – vesnice (farnost) to
dělala společně a bylo to takové pěkné a člověk z toho měl dobrý pocit. Mše
svatá jinak totiž byla tak jednou do měsíce, a tak se na tyto věci člověk daleko
víc těšil. Tady je možnost mše svaté skoro každý den a člověk si toho tolik
neváží, tady jsou příležitosti a nevyužívají se. Na Tři krále chodil kněz
s ministranty po domech a vysvěcoval je. To se zapálila svíčka, společně jsme se
pomodlili a farář požehnal dům. Při tom třeba ještě vyzpovídal staré, kteří už
nemohli dojít do kostela, a šel s ministranty dál. Než obešel vesnici, to trvalo den
dva, ve větších vesnicích klidně tři čtyři.
Ve srovnání s přáními, neřku-li požadavky dnešních dětí a mládeže u nás
na mne silně působí zmiňovaná radost ze skromných dárků.
Já si myslím, že se člověk honí za tím, co vidí, čím víc krámů vidí, tím víc
jich chce, a to je i ten předvánoční shon, jinak se člověk spokojí s tím, co má,
a těší se z každé drobnosti.
A jak se pěstovaly širší rodinné vztahy?
No, tam jsme byli všichni v jedné vesnici, teď to k sobě máme dál, a tak se
vidíme méně, ale tam se běžně šlo v neděli z kostela na návštěvu – „na táčky“,
tam si každý popovídal, probralo se vše potřebné (někdy i nepotřebné).
Využívala se k tomu právě neděle, protože přes týden bylo moc práce, obzvlášť
v létě – sena, žně a další sklizně či přípravy, všechno ručně. I děcka musela
pomáhat, každé mělo nějaký úkol – pást dobytek, krmit slepice a husy, zametat,
nanosit dříví nebo pomáhat na polích. Večer se rodina sešla u společné večeře.
Jinak si lidé hodně pomáhali, když bylo potřeba, nebyl problém zaběhnout
k sousedům, aby přišli s tím či oním pomoci, nebo se šlo pomoct dle potřeby jim.
Za příjemné povídání děkuje manželům Holečkovým – rodičům Štěpána,
Marušky, Terezky a Rút,
Martin Vitvar
5
Farní listy, Vánoce 2008
OHLÉDNUTÍ
Farní listy, Vánoce 2008
ZA UPLYNULÝM ROKEM
Milí farníci, na druhou neděli adventní zazněla slova apoštola Petra, který
říká, že u Pána je tisíc roků jako jeden den a jeden den jako tisíc roků, aby
připomněl relativnost času křesťanům, kteří si mysleli, že Pán otálí s naplněním
toho, co slíbil. Čas, ač ho dovedeme velice přesně měřit, ubíhá každému různě.
A tak stojíme opět, pro někoho „už“ a pro jiného „konečně“, na konci starého
roku a s nadějí vzhlížíme k roku novému. A to je jistě i příležitost k ohlédnutí
za uplynulým rokem v životě naší farnosti.
Jaký byl? Nevím, jestli jsem tím, kdo by ho měl hodnotit, protože jediný, kdo
má naprosto jasný vhled do věcí či skutečností, je jen Bůh. Moje ohlédnutí může
být jen výčtem událostí či čísel, které o životě farnosti zdaleka neřeknou to
nejpodstatnější – jestli jsme byli skutečně živým společenstvím Božího lidu,
hlásajícím radostnou zvěst evangelia a přinášejícím spásu ostatním.
Proto bych chtěl poděkovat na prvním místě Vám všem, milí farníci, kteří
jste se v uplynulém roce snažili a sami chtěli být opravdu živými kvádry
ve stavbě našeho farního společenství, kvádry, skrze které pak sám Pán oživoval
naše farní společenství a dával mu sílu a dary Ducha ke svědectví evangelia.
Chci poděkovat nejen Vám, kteří jste dávali své síly, čas, hmotné i finanční
prostředky k zajištění „viditelného života“ naší farnosti, jako byly duchovní
obnovy s P. Petrem Kubantem a P. Pavlem Havlátem, OM, primice P. Jendy
Barborky, 1. farní den na Levíně, biřmování…, když připomenu alespoň ty
nejdůležitější, ale také chci poděkovat všem, kteří zajišťovali pravidelné služby,
které „viditelný život“ farnosti potřebuje, jde o služby kostelníků, varhaníků,
zpěváků, úklid a výzdobu kostelů, službu ministrantů, pomoc při opravách
a údržbě kostelů a jejich okolí… Chci poděkovat ale i Vám, kteří jste své síly
a čas mohli dát už „jen“ modlitbě, trpělivému nesení křížů stáří a nemoci,
obětovat je za farnost, a tak posvěcovat sebe i farnost. I skrze Vás Pán dal naší
farnosti mnohé dary. Zvláště děkuji za všechny modlitby za nás kněze, protože
bez nich by nám brzo došly síly k naší kněžské službě ve farnosti.
V naší diecézi byl uplynulý rok rokem nové evangelizace. Otec biskup
Dominik mnohokrát během roku připomínal, že nám Pán nesvěřil evangelium
jen pro sebe. Dostali jsme ho především pro druhé. Několikrát jsem si proto
říkal, co udělat pro to, aby naše farní společenství neslo s větší odvahou poselství
evangelia i lidem okolo nás. Odpověď mi daly až listopadové kněžské exercicie
a „znovu objevený“ příběh Emauzských učedníků. Naše srdce musí hořet!
Emauzským učedníkům se až ve chvíli, kdy s důvěrou otevřou své zraněné
a rozbolavělé srdce zmrtvýchvstalému Pánu, znovu naslouchají jeho slovu a on
jim vykládá Písma a pak láme chléb (srv. Lk 18), jejich srdce rozhoří a jsou
schopni se vrátit do Jeruzaléma, odkud krátce předtím zklamaní a zahořklí
odešli, a vydat svědectví Pravdě. I naše srdce, aby hořelo radostí a odvahou
k hlásání, musí být přetvářeno modlitbou (osobní i ve společenství), (nejen při
6
liturgii), Boží milostí (pravidelně čerpanou ze svátostí) a životem ve společenství
(i mimo liturgii). V tom vidím největší Pánovu výzvu pro sebe a celou farnost
do dalšího roku.
A když jste měli tu výdrž, milí farníci, a dočetli jste až sem, tak na závěr
ohlédnutí za uplynulým rokem připojuji i tu méně důležitou (ale možná o to
zajímavější) řeč čísel ze života farnosti v uplynulém roce. Bylo pokřtěno 11 dětí,
svátost biřmování přijalo 10 farníků. Svateb bylo 5 a pohřbů celkem 26.
Na náboženství ve školním roce 2008/9 chodí 39 dětí. Co se týká oprav kostelů,
tak na klášterním kostele v Nové Pace byla dokončena oprava střechy a fasády
západní strany kostela (do rajského dvora kláštera) – práce stály 1.880.000,– Kč.
V klášterním kostele byly dále restaurovány 4 obrázky z bočních oltářů
za 50.000,– Kč.Ve Staré Pace byly vyměněny okenice ve věži kostela a okno
na kůr v průčelí. Práce stály 54.680,– Kč. V Levínské Olešnici byla dokončena
oprava věže. Opravy v tomto roce stály 501.771,50 Kč a celkem oprava věže
během uplynulých dvou let vyšla na 876.443,50 Kč. Kromě toho probíhaly
po dva roky restaurátorské práce na dřevěném víku křtitelnice, které v tomto roce
stály 43.600,– Kč. Záchrana dřevěného víka křtitelnice přišla na 99.250,– Kč.
Ve Štikově se v tomto roce natírala jen věž, protože se nepodařilo sehnat peníze
na dokončení výměny střešní krytiny na zbylé polovině střechy. Příslib dotace
z rozpočtu města máme na rok 2009. Všechny výše uvedené práce a opravy
mohly být uskutečněny jen díky dotacím a příspěvkům z rozpočtu města a obcí,
kraje a Ministerstva kultury ČR, které činily dohromady 84,6 % všech nákladů
na opravy. Zbytek 15,4 % byl hrazen ze sbírek a darů Vás farníků. Veliké
poděkování na tomto místě patří všem, kdo štědře přispívali na opravu věže
kostela v Levínské Olešnici. Tam jsme tento rok nedosáhli na dotaci z rozpočtu
Libereckého kraje (ač šlo o nedokončenou opravu) a farnost musela vzít
dokončení opravy finančně na svá bedra více, než se předpokládalo, proto máme
v Levínské Olešnici dluh 75.000,– Kč. Opravila se i část oplocení u farního
kostela v Nové Pace, to stálo 56.416,– Kč. V klášterním kostele bylo pořízeno
před primicí P. Jendy Barborky obložení oltářních stupňů novým kobercem
a čistící zóna ke vchodu za 28.748,– Kč. Tolik výčet větších oprav.
V příštím roce, Deo Dante, budou pokračovat práce na klášterním kostele –
oprava odvodnění a fasáda východní a severní strany. Snad dokončíme opravu
střechy na štikovském kostele, ve Staré Pace by se měla opravit střecha
na márnici a připravit podklady pro opravu elektroinstalace a osvětlení
ve staropackém kostele. V Levínské Olešnici je třeba osázet novou zelení prostor
kolem kostela. A život jistě přinese i mnohé další.
Milí farníci, ještě jednou Vám děkuji za celý uplynulý rok, za Váš zájem,
pomoc i modlitby a přeji Vám i všem ostatní farníkům požehnané Vánoce i rok
2009.
P. Pavel Kalita
7