PDF version

ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 10, 2006, str. 501–526
DOKLADY PRAVĚKÉHO, STŘEDOVĚKÉHO
A ČASNĚ NOVOVĚKÉHO OSÍDLENÍ OBJEVENÉ
PŘI TĚŽBĚ PÍSKU V LYSÉ NAD LABEM-LITOLI
Karla Motyková
s příspěvky Miriam Nývltové Fišákové, Daniela Nývlta, Vítězslava Kuželky,
Lenky Kovačikové a Jana Šamaty
ÚVOD
Pravěké nebo středověké předměty, objevované při regulaci řek a při bagrování v pískovnách, ležících
v jejich blízkosti, představují pro archeologii stále významný pramenný fond. Většinou jde však bohužel o nálezy objevené náhodně, kdy nálezové okolnosti lze rekonstruovat jen v obecnější rovině dané
lokality. Na řadu přichází pozorování přírodních podmínek a proměn krajiny, jak je odhalují některé
otevřené profily i vybagrované předměty. Sledují se tedy nejen stopy činnosti člověka, ale i geologická
minulost prostředí, ve kterém žil a které do jisté míry i přetvářel.
Významu Labe, jako důležité dopravní komunikace v pravěku, ve středověku a časném novověku
byla věnována pozornost i proto, že na jeho březích a hlavně při brodech postupně vyrůstala sídliště,
hradiště, vesnice i tvrze a v neposlední řadě i nejstarší a velmi významná královská města jako Ústí
n. L., Litoměřice, Mělník, Lysá n. L., Nymburk, Poděbrady, Kolín, Hradec Králové. Jak ukázala první
rozsáhlá studie, věnovaná této tématice po archeologické stránce pro úsek od Mělníka po Pirnu, ovlivňoval měnící se charakter labského toku velmi výrazně podmínky osídlení i říční dopravu už v pravěku
(Zápotocký 1969, 278–281).
Tento příspěvek je věnován lokalitě, která byla objevena při těžbě štěrkopísku v Lysé n.L.-Litoli
v poloze nazývané Mršník. Provoz, který byl zahájen v r. 1998, začínal ve vzdálenosti zhruba 300 m od
dnešního pravého břehu Labe a postupně se rozšiřoval severním směrem k Litoli. Štěrkovna následně
zabrala plochu cca 7 ha a písek se těžil z vody s velkou intenzitou až do dubna 2004 (obr. 1–2).1 Od počátku těžby byl pracovníky Polabského muzea v Poděbradech prováděn průběžně archeologický dozor,
který se nejprve zaměřil na sledování povrchové skrývky ornice a pod ní ležící naplavené hlinité vrstvy.
Výsledek průzkumu byl v první fázi sice negativní, ale v průběhu těžby se ukázala situace, která byla
pozorována na jiných analogických lokalitách labské nivy v prostoru mezi Brandýsem n. L. a Mělníkem (Dreslerová 1995, 105–145). Také v Lysé n. L., v poloze Mršník, byla část říční terasy, osídlené
od pravěku, následně překryta nánosy fluviálních štěrků a písků. Břehy řeky se zde proměňovaly hlavně
při povodních, kdy si voda hledala nové cesty mezi náplavami, vytvářela zákruty a slepá ramena. Tento
stav změn předvádí pro námi sledovaný prostor velmi názorně 1. a 2. vojenské mapování (obr. 3–4),
z 18. a 19. století.
1. POSTUP PRACÍ A ARCHEOLOGICKÝ DOHLED
Teprve v průběhu těžby byly z vody vyzdviženy nálezy hlásící se do neolitu, doby bronzové (lužická kultura), doby laténské, římské, hradištní, středověku a časného novověku. Zmíněný soubor nálezů, ve
1 RNDr. M. Coubalovi a jeho firmě Erebus děkuji za spolupráci.
502
Karla MOTYKOVÁ a kol.
kterém jsou jak části keramiky, tak bronzové a železné předměty, zvířecí i lidské kosti, byl objevován postupně a zjevně pocházel z různých hloubek. V podstatě šlo o poměrně dobře vymezený prostor, odkud
získané předměty vykazovaly jen z menší části omletí vodou. Spíše lze uvažovat o podemletí původně
osídleného místa, ze kterého se sice část předmětů dostala do vody, ale přemístění nebylo velké (obr. 5).
Představu o blízkosti míst vhodných k sídlení podporuje další objevená skutečnost. Těžební mechanizace zaznamenala nálezy přitesaných kmenů (až 5,60 m dlouhých, obr. 19), které byly postupně
v různém stavu zachovalosti vytahovány z vody. Jejich uspořádání bylo možné ve vodě pozorovat sice
jen v omezené míře, ale alespoň přibližnou představu o rozsahu se podařilo získat (obr. 5). Nelze zastírat, že interpretace je i tak velmi obtížná. Mohlo jít o úpravu na břehu řeky v místech, kde se dle písemných zpráv připomíná v Litoli k roku 1293 přívoz (Forst 1958, 102), k němuž směřovala důležitá dálková cesta severojižním směrem, která je patrná i na výše citovaných vojenských mapách (obr. 3–4).
Zde je však nutno zmínit ještě další pozoruhodný objekt, kterým byla rovná zeď široká cca 60 cm, slo-
Obr. 1. Lysá n. L.-Litol. Poloha štěrkovny Mršník, vytěžené v letech 1998–2003. Východně zakreslen průběh stavby
silničního obchvatu v roce 2005 a místo sídlištních objektů z doby hradištní (S). Zaměření a kresba J. a V. Steklých
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
503
Obr. 2. Lysá n.L.-Litol. Pohled na štěrkovnu Mršník od severu v r. 2004
žená z osekané opuky a směřující od západu k východu. Byla zachovaná pouze ve spodní části do výšky
cca 40 cm, ale v pozoruhodné délce 120 cm. Výše byla zaznamenána v malém zbytku při západním
okraji štěrkovny, ale jinak byla zjištěna až pod vodou místy v hl. 260–270 cm a končila v hl. cca 300 cm
ve vrstvě hrubého štěrkopísku (obr. 6). Při tom byla nápadná skutečnost, že zmíněné dřevěné kůly byly
zaznamenány pouze jižně od popsané zdi, severněji se neobjevily. Lze proto s velkou pravděpodobností
uvažovat o vzájemné spojitosti. V úvahu přichází zpevnění břehu, na který navazovala buď haťová cesta
nebo most, překlenující některé z labských ramen nebo bažinatých úseků v nivě řeky. Ovšem časové zařazení této dřevěné stavby je nejasné, i když byl učiněn pokus využít metody 14C.2
Datování do doby hradištní nelze zcela vyloučit, zvláště když byl z vody vyzvednut též poměrně
charakteristický soubor keramiky tohoto stáří (obr. 15–16). Celé seskupení dřevěných kůlů, kterých
muselo původně být velké množství, však ukazuje na větší stavební záměr, k jehož realizaci bylo potřeba disponovat větším počtem pracovních sil. Nesmíme zapomenout, že některé dobře zachované
opracované kůly dosahovaly více než 5 m délky a v horní části byly upraveny záseky pro prkna. Takový
objem práce v 9.–11. století sotva mohl zajišťovat menší dvorec, v jehož označení Litol by se mělo
skrývat jméno majitele Litola (Profous 1949, 640, 702). Objem získaných archeologických nálezů ukazoval spíše na přítomnost menší komunity, i když málo příznivé okolnosti jejich objevení mohly zajisté
velikost i charakter osídlení zkreslovat. Shodou okolností se však záhy ukázalo, že další usedlost ze
stejného časového úseku stála ve vzdálenosti cca 200 m východním směrem od pískovny a tudíž muselo jít o širší zástavbu. V roce 2005 při výstavbě silničního obchvatu města Lysá n. L. byl proveden Polabským muzeem archeologický výzkum, který odkryl ve vzdálenosti cca 200 m východním směrem
několik sídlištních objektů (obr. 1, poloha S).3 Nelze proto jednoznačně popsanou alternativu odmít2 Velmi jsem uvítala iniciativu RNDr. J.Kadlece, vědeckého pracovníka Geologického ústavu AV ČR, který lokalitu navštívil
v rámci svého odborného zájmu a odebral vzorky z popsaných kůlů pro určení metodou 14C. Získal datum 936±113 AD, což
ukazuje na střední až mladší dobu hradištní (823–1049), kdy Lysá patřila mezi místa přímo spojená s nejstaršími přemyslovskými državami. RNDr. Kadlecovi děkuji za informaci. Dosud nepublikováno.
3 I v tomto případě jsme čelili obtížím, které snížily výpovědní hodnotu této lokality. Skrývkové práce nebyly vůbec předem
ohlášeny a není proto vyloučeno, že část sídliště byla zničena. Osídlení však dle sběrů na sousedících polích pokračovalo dále
východním směrem.
504
Karla MOTYKOVÁ a kol.
nout, ať se na prvý pohled jeví jakkoli smělá. Výrazné stopy vrcholně středověkého využívání území
mezi Litolí a řekou souvisely jistě též s dálkovou cestou a přechodem přes Labe. Mezi lety 1548–1553
se zde připomíná stavba mostu (Kuča 1998, 735).
Jako další alternativa pro stavbu masivního dřevěného mostu se jeví časný novověk. Pro toto období totiž disponujeme vyobrazením hned dvou dřevěných mostů v nevelké vzdálenosti jihovýchodním
a jižním směrem od Litole. Při tom jižnější překlenuje hlavní tok Labe. Veduta publikovaná J. M. Vogtem v roce 1712 (obr. 7) naznačuje spíše spojení s mimořádně velkou a variabilní stavební činností
Obr. 3. Labský břeh u Litole na 1. vojenském mapování. Staatsarchiv Wien. 1781
Obr. 4. Labský břeh u Litole na 2. vojenském mapování. Staatsarchiv Wien. 19. století. Před regulací řeky
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
505
Obr. 5. Lysá n. L.-Litol. Celkový plán štěrkovny Mršník. 1 – zdivo z osekané opuky
v hl. 270–300 cm od dnešního povrchu; 2 – dřevěné opracované kůly,
pravděpodobně zbytky mostu; 3 – prostor, ze kterého bylo vytěženo nejvíce
pravěkých a středověkých nálezů; 4 – místo nálezu nádoby obr. 15
hraběte Františka Antonína Šporka na sklonku 17. a na počátku 18. století. I z dob jeho nástupce hraběte ze Sweertsu a Šporku jsou registrovány náklady na stavební opravy litolského mostu a do středu
18. století se hlásí obraz této části labského pravobřeží, kde se přibližně stejně situované oba mosty opakují.4 Hrůzy sedmileté války, kdy je město těžce poškozeno a hospodářsky zničeno, spolu s povodněmi,
které mění labská ramena i hlavní tok řeky, přispějí nakonec k tomu , že dřevěné mosty zanikají (Otruba 1997, 67, 69). Na 1. vojenském mapování k r. 1781 už žádný most vidět není a na trase staré cesty
v lomu řeky je uveden přívoz (obr. 3). Z původního hlavního toku jsou meandry, které lze v některých
zbytcích registrovat až do našich dní. Prostor dnešního Mršníku se zbytky mostu se tak vzdaluje od
hlavního říčního toku. Vše však nasvědčuje tomu, že je můžeme nejspíše spojit s menším mostem smě4 Obraz je z roku 1752 a nebyl dosud publikován. Je vyvěšen v zasedací síni na radnici Města Lysá n. L. a kopie je uložena ve
SOKa Nymburk se sídlem v Lysé n. L.
506
Karla MOTYKOVÁ a kol.
Obr. 6. Lysá n. L.-Litol. Schematizovaný řez štěrkovnou Mršník
řujícím od vsi Litol směrem k jihovýchodu. I když musíme počítat se schematičností znázorněné situace, můžeme se o tuto rekonstrukci pokusit. Pokud jde o základy dlouhé opukové zdi (obr. 5) zaznamenané bagrem a zachované v hloubce cca 300 cm už ve vrstvě hrubšího štěrku s valouny, je vysvětlení
obtížnější. Jisté je, že průběh zdi v zásadě ohraničil výskyt dřevěných trámů zříceného mostu. Představa, že šlo o zpevnění břehu, je možná a nepřímo ji může podporovat znázornění řady vzrostlých
stromů patrné ve směru východ–západ. na 1. vojenském mapování (obr. 3) a následně i průběh polní
cesty zaznamenaný na topografické mapě z padesátých let 20. století (Kuča 1998, 723).
Z výše uvedeného vyplývá, že k chronologii pozůstatků dřevěných částí mostu a jeho bezprostředního okolí se lze vyjádřit jen v hrubých rysech; při tom musíme mít na paměti, že písemné zprávy
hovoří o častých opravách po povodních. Ke starším částem mohly být připojovány novější.
Po tomto úvodu, který vycházel především z terénních pozorování, je třeba obrátit pozornost
k vlastním nálezům. Ať už šlo o keramiku, kamenné nástroje nebo bronzové charakteristické předměty,
bylo většinou poměrně dobře možné je časově zařadit. Jiná situace byla u železných zlomků nástrojů,
podkov, hřebíků apod. Nic, co by tyto věci odlišovalo od recentních, nebylo objeveno. Z těchto důvodů
jim nadále věnována pozornost nebude. Výjimku učiním jen u tří masivních háků (obr. 20), které byly
vyzdviženy z vody spolu s kusy dřevěných kůlů. Jejich využití v souvislosti s činností u řeky, např. při
ledování, je možné.
Stejný přístup bylo vhodné zaujmout i k nálezům kostí, ať už zvířecích nebo lidských, neboť nešlo
odlišit pravěk od recentu. Ovšem i u kosterních pozůstatků se ukázalo, že bude vhodné učinit výjimku.
Byly totiž objeveny i kosti pleistocénního stáří. Zvláštní zájem v tomto směru vzbudila i lidská kost,
která byla nápadná svojí patinou a jejíž chronologické zařazení nebylo jednoznačné. I když bylo třeba
mít stále na paměti, že jde o nálezy vytažené z vody z různých hloubek, celek se jevil jako přínosný po
mnoha stránkách. Obrátila jsem se proto na odborníky z oblasti přírodních věd, aby připojili svá hodnocení a věnovali pozornost jak přírodním poměrům, tak zhodnocení vlastních nálezů.
K. Motyková
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
507
Obr. 7. Lysá n. L.-Litol. Část veduty Lysé n. L. dle díla : J. M. Vogt,: Das Jetzt-lebende Koenigreich Boehmen.
Frankfurt – Leipzig 1712. – [VI] – 143 str. + [XXXXIV] příl.; 4°
2. GEOLOGIE LOKALITY MRŠNÍK V LYSÉ NAD LABEM-LITOLI
V této kapitole přináším zkrácený přehled kvartérní geologie se zvláštním zřetelem na fluviální sedimenty. K popisu geologie kvartéru přináší nejvíce poznatků souborná práce B. Balatky a J. Sládka (1962).
2.1. Pleistocén
Podle pozorování N. I. Krigera (1948) jsou v údolí Labe mezi Lysou nad Labem a Starou Boleslaví vyvinuty následující terasy: 1. 1–2 m vysoká nivní terasa, 2. nevýrazná terasa v relativní výšce 3–3,5 m, 3. terasa v relativní výšce 5–7 m, 4. terasa ve výši 10–12 m, odpovídající Engelmannově terase U, zvěřínské
terase Sokolově a terase W1 Žebery, 5. terasa v relativní výšce 18–22 m, mocná až 10 m, která odpovídá
Engelmannově terase O3 a Žeberově terase R2, 6. terasa ve výšce 30–40 m shodující se s terasou O1 a O2
Engelmanna, se Sokolovou třebestovickou terasou a s Žeberovou terasou R1, 7. terasa v relativní výšce
50–60 m odpovídající Engelmannově terase I.
Při geologickém mapování v okolí Lysé nad Labem, Nymburka a Poděbrad rozlišili v roce 1949
J. Rädisch a R. Schwarz (1949) 6 terasových stupňů a pokusili se o paralelizaci se Zárubovými terasovými stupni Vltavy. Terasy všech stupňů jsou vyvinuty na pravém břehu Labe nad ústím Jizery v okolí
Lysé nad Labem, kdežto u Nymburka a Poděbrad jsou zachyceny pouze nejnižší úrovně.
Nejvyšší terasa 1, mocná 3–10 m, má bázi ve výši 46–48 m nad nivou Labe a odpovídá vltavské
terase IIa. Terasa 2, jejíž báze leží 20 m nad říční nivou, je srovnávána s vltavskou terasou IIIb. Vzhledem k nepatrné štěrkové akumulaci (1–3 m) ji však nelze považovat za samostatnou akumulační terasu.
Zřejmě jde o erozní stádium následujícího nižšího terasového stupně. Báze terasy 3 leží 10 m nad hla-
508
Karla MOTYKOVÁ a kol.
dinou Labe, tato akumulace je tvořena 9–20 m mocnými písky a štěrky a odpovídá Zárubově terase IIIc.
Terasa 4, mocná 4–13 m, má bázi přibližně v úrovni labské nivy a možno ji srovnávat s terasou IVa na
Vltavě. Terasa 5 lemuje místy nivu a tvoří v ní občasné ostrůvky. Její mocnost značně kolísá mezi 4
a 16 m a lze ji vysvětlit pomocí tektoniky nebo mocnější erozí Labe v pleistocénu. Terasa 5 vznikla ve
stadiálu W2 a nelze ji dobře srovnávat se Zárubovými terasami. Terasu 6 tvoří štěrky a písky stadiálu
W3, vyplňující přehloubené koryto do hloubky až 13,5 m.
Na levém břehu Labe v místech ústí Výmoly mezi Přerovem nad Labem a Čelákovicemi zjistila
M. Prosová (1957) několik terasových stupňů. Nejvyšší terasa (a) má povrch ve výši 243 m, bázi ve
235–238 m. Nižší terasy patří ke skupině teras spodních a údolních. Terasa b je vyvinutá na svědeckých
plošinách ve výši max. 303 m (povrch)–190 m a odpovídá 2. stupni J. Rädische a R. Schwarze (1949).
K terase c patří šterkopísky s bází ve 185 m a povrchem ve 193 m jež autorka srovnává se 3. terasou Rädische a Schwarze (1949). Nejrozšířenější terasa d patří do würmu 1 a má povrch ve 176–178 m. Nejnižší terasa leží v záplavovém území Labe a odpovídá würmu 3.
2.2. Holocén
Tato nejmladší terasa je často překryta holocenními jemnozrnnými sedimenty (Holásek 1991), její mocnost se pohybuje v rozmezí 0,5–6,6 m. U Lysé nad Labem a Vápenky zasahují ze severu Hrabanovské
černavy. Jsou to ostřicovo-mechové slatiny o průměrné mocnosti 0,8 m (max. 1,5–2,3 m). Vývoj tohoto
komplexu ovlivnila jak artézská voda vystupující po tektonických poruchách, tak i voda povrchová. Hnilokaly se v okolí Mršníku-Litoli vyskytují v místech dřívějších slepých ramen. Tyto sedimenty zaplňují
dna tůní a slepých ramen v nivě Labe a Jizery, popř. se tvoří ve zvodnělých depresích mezi erozními
stupni Labe a Jizery.
2.3. Lokalita Mršník
Těžba se prováděla pod hladinou spodní vody, která v těchto místech je v hloubce jen 0,7 m. Podle geologické mapy 1 : 50 000, 13-13 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (Holásek 1987) se lokalita nachází
ve svrchnopleistocénní terase (würm 3). Na bázi terasy je hrubý štěrkopísek s valouny o velikosti až
7 cm a mocnosti až 5 m. Nad ním je hrubý písek o mocnosti 1,8 m a jemnozrnný hlinitý písek o mocnosti 0,5 m, který velmi pravděpodobně představuje nivní (povodňové) hlíny. Do těchto písčitých akumulací jsou zaříznutá stará koryta Labe. Získané paleontologické nálezy a lidská kost pocházejí pravděpodobně z hrubých štěrkopísků, které jsou součástí svrchnopleistocénní terasy. Holocenní nálezy
kostí a archeologické nálezy pocházejí z polohy hrubého písku, který je holocenním náplavem. V něm
se nacházejí kmeny stromů a řady dřevěných kůlů, snad původně patřící k úpravě cesty nebo mostu
z raného novověku. Jemnozrnný písek je zřejmě recentní (novověký náplav), protože překrývá středověké i časně novověké osídlení.
2.4. Závěr
1. Lokalita Mršník se nachází ve svrchnopleistocénní terase z würmu 3, která je krytá holocenními náplavy.
2. Fosilní pozůstatky zvířat pocházejí z hrubých štěrků a písků, které jsou ještě pleistocénního stáří,
fauny jsou zde však promíchány (teplomilné a chladnomilné).
3. Z holocenních náplavů hrubozrnných písků pocházejí zvířecí a lidské kosti a archeologické nálezy
z mladšího pravěku (neolit, doba bronzová, laténská a římská), doby slovanské, středověku a časného
novověku.
4. Jemnozrnný písek představuje recentní náplav, který kryje pravěké, středověké a časně novověké pozůstatky.
M. Nývltová Fišáková
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
509
3. ARCHEOZOOLOGICKÝ ROZBOR SOUBORU ZVÍŘECÍCH KOSTÍ
Z PÍSKOVNY MRŠNÍK
3.1. Pleistocénní nálezy z let 1999–2000
Při těžbě písku byl v uvedené době vytříděn soubor zvířecích kostí, které určil RNDr. Josef Beneš,
bývalý vědecký pracovník Národního muzea v Praze. Bohužel zemřel dříve, než stačil připravit celkové
zhodnocení. Upozornil však na pleistocénní druhy, které také považoval v celkovém kontextu lokality
za nejdůležitější. Z jeho zprávy lze vyjmout následující údaje:
Př. č. P 134/1999 – celkem 8 pleistocénních kostí5
Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis) – krční obratel
Kůň (sprašový?) (Equus cf. germanicus) – holenní kost bez horní hlavice, nártní kost bez horní hlavice
Zubr stepní (Bison priscus) – vřetenní kost bez dolní hlavice
Sob (Rangifer tarandus) – fragment paroží, fragment stehenní kosti, holenní kost kompletní, fragment nártní kosti
Př. č. P 49/ 2000 – celkem 5 pleistocénních kostí
Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis) – kompletní dolní stolička, fragment horní stoličky, první krční obratel
Jelen? (Cervus sp.) – fragment holenní kosti, fragment záprstní kosti
3.2. Soubor zvířecích kostí z let 2000–2002
Sběrem v pískovně Mršník byl v letech 2000 až 2002 získán další soubor kostí, u nichž není díky podvodní těžbě písku jasná stratigrafická pozice. Pískovna leží v úrovni hladiny dnešního toku Labe. Pleistocénní nálezy pravděpodobně pocházejí ze svrchnowürmské terasy, která se v těchto místech zachovala. Holocenní nálezy pocházejí z říčních písčitých sedimentů dnešní nivy. K promíchání kostí
z jednotlivých vrstev došlo zřejmě v důsledku těžby a povrchového náhodného sběru nadsítného podílu. Fauna byla rozlišená na faunu fosilní a subfosilní, a to jak podle povrchového vzhledu kostí a jejich zachování, tak podle druhového zastoupení. Na kostech byly sledovány tafonomické změny jako
jsou opálení, mechanické zásahy způsobené člověkem (řezání či štípání) a okus. Pozornost byla věnována též patologickým změnám na kostech. Pokud to zachování kostí dovolovalo byl u jednotlivých
zvířat určen věk. Kosti měřeny metodikou Von den Driesch (1976) a byla vypočítána i kohoutková
výška zvířat podle metodiky Von den Driesch a Boessneck (1974).
Rozdělení fauny podle druhového určení
1) pleistocénní fauna (identifikovány druhy, které prokazatelně obývaly naše území v období pleistocénu)
– nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)
– sob polární (Rangifer tarandus)
– los (Alces alces)
Podle druhového zastoupení usuzujeme na faunu smíšenou. Například los je spíše teplomilným druhem
a vyskytoval se ve středoevropském prostoru v teplejších výkyvech posledního glaciálu a i tehdy zde
byl vzácným zvířetem. Losi se u nás vyskytovali také v holocénu. Na základě fosilního vzhledu analyzovaných kostí předpokládáme, že nálezy jsou však spíše pleistocénního stáří. Srovnáme-li osteologické nálezy z polabských lokalit Kolín (Kyselý 2004) a pískovny Toušeň (Skutil 1966) dospějeme
k závěru, že složení fauny z Mršníku je podobné (na lokalitách byly identifikovány následující druhy –
mamut a srstnatý nosorožec, kůň a sob).
2) holocenní fauna
Podle stavu zachování byly kosti zařazeny spíše do holocénu. Identifikovány byly následující:
a) divoké druhy
– pratur nebo zubr (Bos seu Bison sp.)
– kůň divoký (Equus caballus)
– jelen lesní (Cervus elaphus)
5 Holocenní nálezy jsou popsány ve zprávě, uložené v Polabském muzeu v Poděbradech.
Karla MOTYKOVÁ a kol.
510
– prase divoké (Sus scrofa)
– srnec obecný (Capreolus capreolus)
– vlk obecný? (Canis cf. lupus)
– zajíc polní (Lepus europaeus)
b) domácí druhy
– tur domácí (Bos primigenius f. taurus)
– kůň domácí (Equus caballus f. caballus)
– ovce/koza (Ovis/Capra)
– koza domácí (Capra aegagrus f. hircus)
– kur domácí (Gallus gallus f. domestica)
Spektrum holocenní fauny tvoří nejen zvířata žijící divoce, ale i druhy domestikované, chované ve středoevropském regionu během holocénu.
3.3. Výsledky osteologické analýzy
Osteometrie
Detailnější metrické vyhodnocení se podařilo pouze u některých ostatků tura domácího, jenž dorůstal
kohoutkové výšky 1,1 m nezávisle na pohlaví jedince. Výška v kohoutku u dospělých koní, podle
rozměrů holenní a pažní kosti, dosahovala hodnot v intervalu 1,0–1,2 m. Podle nižších výškových hodnot můžeme obecně usuzovat, že v pískovně se vyskytovaly kosterní pozůstatky pocházející jak ze staršího pravěku, tak z období archeologicky mladších (např. doby bronzové, železné, středověku), kdy
byla zvířata malého vzrůstu již vcelku běžná (Benecke 1994).
Věk zvířat
U tura domácího byly identifikovány minimálně tři dospělí jedinci a jedno tele (podle čelní kosti). Pravá holenní kost ovce/kozy a levá vřetenní kost vepře byla z nejméně 3,5 roku starých zvířat.
Patologie
Na metapodiu skotu byla pozorována kloubní deformace, která mohla být důsledkem zvýšeného zatěžování zvířete.
Tafonomie
Některé kosti vykazují stopy opálení či jsou spáleny celé. Na periostu kostí není patrný žádný okus od
zvířat. Mechanické zásahy způsobené člověkem za účelem konzumace se příliš nevyskytují. Výjimkou
jsou příčné zásahy (oddělování pilkou) na metapodiích skotu (3 ks) v distální části těla kosti, pravděpodobně v důsledku porcování. Zvířecí kosti mohou pocházet z blízkosti místa dalších archeologických
nálezu, protože jejich povrch není příliš erodován, jako tomu bývá u některého archeozoologického materiálu po dlouhém transportu řekou.
Souhrn analýzy osteologického materiálu
Závěrem dodejme, že nejčastějšími druhy v souboru jsou tur domácí (Bos primigenius f. taurus) a již domestikovaná forma koně (Equus caballus f. caballus), přičemž kůň domácí se v našich podmínkách vyskytuje hojněji až v eneolitu. Naopak výskyt kostí z ovce (Ovis ammon f. aries) a kozy (Capra aegagrus
f. hircus) není častý. Domácí vepř se neobjevuje vůbec, určeno bylo pouze prase divoké (Sus scrofa).
Podle jedné vřetenní kosti prasete byla potvrzena přítomnost dospělého samce. Jediným ptačím druhem
v souboru je dospělý kur domácí (Gallus gallus f. domestica). Ze skeletu jelena (Cervus elaphus) se dochovaly pouze úlomky parožních výsad a lodyh (zda šlo o přirozený shoz či nikoliv, nelze zjistit). Neobvyklým nálezem je kůň divoký (Equus caballus), který se ve střední Evropě příliš nevyskytoval.
3.4. Závěry
1. Obsah souboru prokazuje přítomnost pleistocénní a holocenní fauny. Fosilní fauna je zřejmě smíchaná (teplomilná s chladnomilnou faunou).
2. Pleistocénní nálezy pravděpodobně pocházejí ze svrchnowürmské terasy, která se zde zachovala,
a holocenní nálezy pocházejí z říčních písčitých sedimentů dnešní nivy. Ke smíchání faun došlo zřejmě
v důsledku těžby a povrchového náhodného sběru nadsítného podílu.
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
511
3. Složení fauny je blízké dalším lokalitám v Polabí (Kolín, Toušeň).
4. Holocenní fauna může pocházet z různých časových období (např. neolit až raný středověk), jedním
z možných výkladů tohoto závěru mohou být vypočítané nižší hodnoty kohoutkových výšek koní.
5. Patologické zjištění na metapodiu tura domácího naznačuje zvýšenou zátěž po dobu života jedince.
6. V souboru převažují s výjimkou telete dospělí jedinci; u většiny zvířat se nepodařilo věk určit.
7. Nejhojnějšími druhy na lokalitě Mršník jsou skot domácí a kůň domácí, již méně se vyskytují ovce
a koza, naopak prase domácí nebylo určeno vůbec. Poté následují divoké druhy.
8. Složení holocenní fauny je blízké spektru druhů zvířat divokých i domácích vyskytujících se ve středoevropském regionu v průběhu holocénu.
9. Na kostech jsou viditelné stopy opálení. Kuchyňských zásahů je minimum, známky okusu jinými
druhy žádné. Z těchto tafonomických skutečností lze částečně odvozovat, že se ostatky dostaly do sedimentu krátce po porážce či zkonzumování.
10. Jelikož na kostech není patrná eroze způsobená pohybem v korytě řeky, je pravděpodobné, že pocházejí z okolí naleziště.
M. Nývltová Fišáková, L. Kovačiková, J. Šamata
4. ANTROPOLOGICKÝ NÁLEZ Z PÍSKOVNY MRŠNÍK V LYSÉ N. L.-LITOLI
Lidské kosterní pozůstatky představuje část těla levé kosti pažní, v rozsahu od horního okraje deltovité
drsnatiny (tuberositas deltoidea) k hornímu okraji okovcovité jamky (fossa olecrani). Kost je celkově
střední stavby, se středně vyvinutými svalovými úpony deltovité drsnatiny. Podle A. Hrdličky (1939) je
průřez těla kosti spíše čtyřhranný (obr. 8).
Abychom mohli na zlomku kosti stanovit alespoň
některé definované rozměry (Brauer 1988), rozhodli
jsme se zkoumaný vzorek srovnat s jinou pažní kostí ze
studijních sbírek antropologického oddělení Národního
muzea v Praze. Kriteriem výběru byla co nejpodobnější
morfologická shoda a také co největší shoda ve velikostních proporcích odpovídajících částí kosti. Tato vybraná anonymní pravostranná pažní kost má největší
délku 295 mm. Domníváme se, že tento rozměr můžeme přibližně považovat i za původní největší délku
zkoumané neúplné kosti. Podle této kosti jsme také
Obr. 8. Lysá n. L.-Litol. Tvar průřezu středu
určili původní střed kosti na zkoumaném zlomku, který
diafýzy lidské kosti
je nutný pro definování příčných rozměrů (obr. 9).
Obr. 9. Snímek zkoumané lidské
kosti a srovnávací kosti pažní
Karla MOTYKOVÁ a kol.
512
Tab. 1. Rozměry zlomku kosti (v hranatých závorkách jsou
rozměry zjištěné pouze na srovnávací kosti,
v kulatých závorkách jsou rozměry, zjišťované přímo
na zkoumané kosti za pomoci stanovení středu kosti podle
kosti srovnávací)
Největší délka srovnávací kosti odpovídá výšce
postavy podle metod E. Breitingera (1937) i H. Bacha
(1950) asi 161 cm (pro muže i ženy). Podle hodnot
výše definovaného indexu průřezu diafýzy se jedná
o eurybrachní kost, tj. o kost s neoploštělou diafýzou.
Další metrické charakteristiky nelze ze zlomku kosti
určit. Srovnání vnitřní stavby obou kostí jsme provedli též na rentgenovém snímku. Rozsah dřeňové dutiny ani tloušťka stěn diafýzy se u obou kostí neliší.
Vzhledem k tomu, že se v kosti nezachoval žádný kolagen, nebylo možné nález radiokarbonově datovat, nepřítomnost kolagenu však ještě nemusí znamenat vysoké stáří kosti, kolagen je v sedimentech za
specifických podmínek často rychle degradován. Podle poměrů fluoru a fosfátu bylo stanoveno rozmezí
stáří studované lidské pažní kosti na interval 1960–2520 let BP (tedy 10–470 let BC). Bližší detaily o relativním datování lidské pažní kosti viz kap. 5.
Závěr
1. Pažní kost pochází z člověka.
2. V porovnání s anonymní pažní kostí podobného vzhledu lze říct, že patřila jedinci vysokému asi 161 cm.
3. Kost je eurybrachni, tj. s oploštělou epifýzou.
M. Nývltová Fišáková, V. Kuželka
5. URČENÍ RELATIVNÍHO STÁŘÍ LIDSKÉ PAŽNÍ KOSTI (HUMERUS)
Z LOKALITY MRŠNÍK
Během zpracování kosterního materiálu z lokality Mršník byla mezi zvířecím materiálem zjištěna lidská pažní kost (humerus). Získaný materiál nebyl zajištěn jako stratifikovaný, protože byl těžen přímo
z vody a nacházel se ve spojení s různým archeologickým kontextem. Proto byla lidská pažní kost odeslána na AMS radiokarbonové datování do laboratoře v Gliwicích. Díky přeměně veškerého původního
kostního kolagenu však nebylo možné tuto kost radiokarbonově datovat. Pro určení alespoň relativního
stáří byla proto zvolena metoda stanovení poměrů fluoru a fosfátu v kosterních nálezech kombinovaná
s radiokarbonovým datováním jiných kosterních nálezů různého stáří z dané lokality.
5.1. Metody a studovaný materiál
Metoda použitá ke stanovení relativního stáří studovaného kosterního materiálu využívá faktu, že v pohřbených kosterních zbytcích dochází díky přítomnosti různě mineralizovaných podzemních vod k chemickým změnám. V tomto případě se jedná o změnu původního hydroxylapatitu – Ca5(PO4)3OH, ve
kterém je hydroxylová skupina nahrazována fluorem, na fluorapatit – Ca5(PO4)3F jako finálního členu
chemické přeměny. Reakce je obvykle složitější, protože se jí na vstupní straně účastní kromě hydroxylapatitu také především karbonáto-hydroxylapatit a další odvozené typy apatitu v menším množství. Dochází proto nejen k nabohacení fluoru, ale také k mírnému snížení fosfátů. K této postupné reakci stačí
pouze nepatrné množství fluoru, které je přítomné ve všech povrchových i podzemních vodách. Obsah
fluoru v kostech živého organismu (tedy v hydroxylapatitu) je menší než 0,05 %, naopak maximální možné množství fluoru ve fluorapatitu činí až 3,77 váh. %. Tato závislost je známá již od poloviny 19. století a byla použita k datování některých paleoantropologických nálezů, pozdější výsledky a především
srovnávání výsledků z různých lokalit však přinesly značně problematické výsledky. Proto lze tuto me-
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
513
todu použít pouze pro zjištění relativního stáří kosterních nálezů z jedné lokality se stejnými hydrogeologickými a geochemickými podmínkami a nikoliv pro vzájemné porovnávání rozdílných lokalit.
Pro tyto účely bylo v akreditovaných Centrálních laboratořích ČGS v Praze na Barrandově zadáno
stanovení vybraných prvků metodou FAAS. Výsledky stanovení jednotlivých prvků jsou součástí protokolů č. 0502-052/240 a 0505-113/240. Pro srovnání byly použity kosti různého stáří ze stejné lokality,
které byly datovány konvenční radiokarbonovou metodou v laboratoři Geologických věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze; ze vzorků zpracovávaných geochemicky se nepodařilo pro nízký obsah kolagenu datovat vzorky Mršník 3 a Mršník 4. Zpracovávaný kosterní materiál a jeho kalibrované radiokarbonové stáří (2σ) před současností (BP) je přehledně uveden v tab. 2. Kalibrace byla provedena
s použitím programu a datové sady CalPal-2005-SFCP.
5.2. Výsledky
Již surová data chemického stanovení obsahů fluoru (F) v jednotlivých vzorcích dobře oddělila dvě
skupiny kosterního materiálu na pleistocénní (s vyšším obsahem F 0,5–0,7 %) a na středověké (s obsahem F okolo 0,25 %). Lidská kost vykazuje obsah F 0,316 % a leží tedy mnohem blíže ke středověkým
kosterním nálezům. Výsledky potvrzují původní předpoklad, kdy s časem dochází k náhradě fosforečnanové skupiny fluorem. Výrazné zvýšení obsahu Fe3+ (10 % oproti běžným 2–3 %) spojené se zvýšením manganu ve vzorku z obratle pleistocénního pratura (Mršník 6) měl za následek snížení relativních
obsahů fosfátů, vápníku i fluoru.
Tab. 2. Zkoumaný kosterní materiál a původní časové zařazení a zjištěná kalibrovaná radiokarbonová data
Z důvodu rozdílného chemického složení jednotlivých vzorků nelze pro porovnání relativního stáří
použít pouze čistý obsah F. Proto byly ze základního chemického složení vypočteny poměrové koeficienty, které dobře odrážejí časový průběh náhrady fluoru v primární struktuře hydroxylapatitu. Jako
nejcitlivější se jeví prostý poměr F/PO4, příp. F/PO4+CO3; druhý poměr však lze z výše zmíněného důvodu použít pro vzorek Mršník 6 pouze s výhradou.
Radiokarbonová data holocenních kostí ukázala, že se jedná převážně o středověký kosterní materiál a že stupeň zachování kostí naznačuje pro holocenní nálezy vyšší stáří, než jaké bylo zjištěno radiokarbonově.
Tab. 3. Chemické složení kosterního materiálu (v %) a studované koeficienty
Karla MOTYKOVÁ a kol.
514
5.3. Diskuse a závěry relativního
stáří lidské pažní kosti (humerus)
minimum
35
30
y = 23197x 2 - 350,77x + 0,1839
R2 = 0,979
25
20
15
10
5
0
0,00
0,01
0,02
0,03
0,04
0,05
0,04
0,05
maximum
35
30
25
y = 26044x 2 - 435,84x + 1,3139
R2 = 0,9815
20
15
10
5
0
0,00
0,01
0,02
0,03
Grafy minimálního a maximálního možného stáří kosterního
materiálu včetně polynomické regrese druhého stupně
časového průběhu nahrazování F v hydroxylapatitu
na lokalitě Mršník
Pro předpokládaná mezní stáří jednotlivých
kosterních nálezů byly vyneseny grafy minimálního a maximálního možného stáří včetně polynomické regrese druhého stupně. Polynomická regrese druhého stupně v obou
případech vykazuje hodnotu okolo 0,98. Na
základě těchto grafů bylo stanoveno rozmezí
stáří (2σ) studované lidské pažní kosti na interval 1960–2520 let BP (tedy 10–470 let
BC). Toto zjištěné rozmezí stáří vychází ze
stanovených rozsahů kalibrovaných radiokarbonových stáří srovnávacího kosterního
materiálu a spadá do výše uvedeného intervalu 2σ na hladině pravděpodobnosti minimálně 95 %. Jedná se tedy o období od 5.
století před letopočtem až po přelom letopočtu, které odpovídá keltskému osídlení
středních Čech. Zjištěná radiokarbonová
stáří také ukazují na velmi silný postsedimentární vliv hydrogeologických faktorů na
stav zachování mladších (holocenních) kosterních nálezů, které vykazují vyšší stupeň
fosilizace, než jaký by odpovídal jejich skutečnému stáří.
D. Nývlt
Obr. 10. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Nálezy
kamenných nástrojů
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
Obr. 11. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Nálezy keramiky: 1–4 doba bronzová
515
516
Karla MOTYKOVÁ a kol.
Obr. 12. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Bronzová sekáčovitá břitva
6. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY Z PÍSKOVNY V POLOZE MRŠNÍK
Provedené rozbory ukázaly, že pleistocénního stáří jsou pouze zvířecí kosti a přítomnost člověka na lokalitě je doložitelná až v neolitu, kulturou s vypíchanou keramikou.6 Kromě několika zlomků omleté
keramiky umožňuje toto chronologické určení především asymetrický kopytovitý sekeromlat a protáhlá
čepelka (obr. 10:2–3).
Výrazně větší zastoupení v celém souboru mají nálezy z doby bronzové, přesněji lužické a knovízské kultury. Části nádob ukazují především na výskyt hrubších zásobnicovitých tvarů a užitkovou
keramiku s platickými pásy na podhrdlí a prstováním na povrchu (obr. 11). Ze stejného kulturního
okruhu se nevymyká ani pentagonální sekeromlat (obr. 10:1), bronzová břitva (obr. 12) a dvě brýlovité
spony (obr. 13; 14). Poškození vodou nebylo u bronzových předmětů patrné, ale obvyklá nazelenalá patina chyběla. Mezi první nálezy, vyzdvižené z hloubky cca 200–300 cm, patřila dobře zachovaná sekáčkovitá břitva s hráněnou postranní rukojetí končící očkem, patřící mezi nejkrásnější výrobky svého
druhu objevené v Čechách. Břitva je oboustranně litá a při hřbetu na obou stranách shodně zdobená, dlouhá včetně zatočené rukojeti 9,40 cm. Nejbližší analogie pocházejí z Krnska a z Hrušova na Mla6 Celý soubor nálezů je uložen v Polabském muzeu v Poděbradech pod př. č. P 73/98, P 134/1999, P 49/2000, 6/2001, P 9/2002,
P 1/2003, P 44/2003.
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
517
Obr. 13. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Bronzová brýlovitá spona
Obr. 14. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Bronzová brýlovitá spona
518
Karla MOTYKOVÁ a kol.
doboleslavsku (Jockenhövel 1971, 135, 191, Taf.
29:379,380). Jednobřité typy, odpovídající nálezu
z Lysé-Litole, jsou charakteristické pro lužickou
kulturu, přičemž je upozorňováno na určité shody
s předměty ze severní Evropy, např. ze Švédska
(Filip 1969, 1122–1124). Tato skutečnost nemůže
příliš překvapovat, protože jistá míra pohyblivosti
dávných kovolitců je pro toto období už v archeologických nálezech patrná (PDČ, 551–554). Rozšíření sledované jednobřité formy lze sledovat
v mladší fázi středního stupně lužické kultury dále
ve východních Čechách, v Sasku, Durynsku, ale
i v Porýní a v Rakousku. Zde jsou však považovány spíše za doklad kontaktů s územím Čech a Moravy (Jockenhövel 1971, 193). Otvor v listu břitvy
je účelový a vyskytuje se občas u jednobřitých forem, kde nebylo zavěšení tak snadné jako u exemplářů dvojbřitých.
Obě brýlovité spony, objevené v krátkém časovém odstupu, byly poněkud poškozené. Ani jejich povrch neměl obvyklou patinu, ale byl do žluta vyhlazený. Větší exemplář (obr. 13) byl zhotoven z masivního bronzového drátu mírně hráněného a následně zavinutého v růžici o devíti spirálách. Ze středu vychází jehla. Spona byla dlouhá
15,50 cm a nebyla zdobená. Menší exemplář (obr.
14) byl vyroben stejným způsobem, pouze na vnější straně byl ozdobený skupinami rytého rýhování a jehla, vycházející ze středu, byla ulomená.
Spona byla dlouhá 12,00 cm. Brýlovité spony,
označované také někdy jako růžicové, byly poměrně jednoduchými výrobky, které sloužily ke
spínání šatů a jejich ozdobě. Objevují se předeObr. 15. Lysá n. L -Litol. Štěrkovna Mršník. Nádoba
vším v hrobové výbavě, kde jsou datovány do
z mladší doby hradištní nalezená při západním okraji
BD–HD (Vokolek 2003, 45, 246, 617, Tab.
štěrkovny (viz obr. 5)
249:11). Považují se za charakteristické především pro knovízskou kulturu doby bronzové (Sklenář – Sklenářová – Slabina 2002, 131), ale vyskytnou se i ve východních Čechách v prostředí kultury lužické. Jejich rozšíření je poměrně velké
a i zde bude pravděpodobně platit, že kovolitecké a šperkařské řemeslo bylo nejen v rukou domácích
kovolitců, ale i řemeslníků přicházejících z ciziny. Jelikož se ve sledované době poměrně často setkáváme s depoty bronzových předmětů, vystupuje před námi otázka, zda se i v tomto případě původně
nejednalo o větší celek, ze kterého se zachoval jen zlomek.
Doba laténská je doložena na sledované lokalitě kromě dosti poškozených keramických zlomků
především lidskou pažní kostí (viz výše).Tento fakt nemůže překvapovat, protože jak z katastru města
Lysá n. L., tak z jeho širšího okolí je hlášeno z dřívějších let více sídlištních i hrobových nálezů (Motyková 2000, 133; táž 2003, 218; Waldhauser 2001, 321–322).
Doba římská je zastoupena na sledované lokalitě jen keramikou (obr. 16:5,7-8), která ukazuje na
mladší úsek starší doby římské. I z této doby existují z okolí zprávy, jak o sídlištích, tak o žárových pohřbech z tohoto období. Daleko nejpočetnější skupina keramiky se hlásí ornamentikou i provedením do
středověku až časného novověku. Téměř celá červenohnědá nádoba se čtvercovou značkou na dně a nepravidelnou výzdobou vlnice, byla složená z válečků (obr. 15). Byla nalezena při východním okraji pískovny v hl. cca 100 cm záhy po zahájení těžby. Spolu s dalším dnem opatřeným značkou ve tvaru jed-
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
519
Obr. 16. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. 1–4, 6 keramika z mladší doby hradištní; 5, 7–8 keramika z doby římské
noduchého kříže a částmi nádob s výzdobou různě aplikovaných vlnic (obr. 16:1–4,6), se hlásí do 11.
až 12. století. Do doby jen o málo mladší je možno zařadit kalichovitě rozevřený okraj hrnce s rytou vlnicí pod okrajem (obr. 17:1), který je typický pro pražské, respektive středočeské zboží. Spektrum tvarů
se dále poněkud rozšiřuje v průběhu vrcholného středověku a časného novověku (obr. 17:2–10). Vnitřní
glazování a kolkovaná výzdoba (obr. 18:2-6) nasvědčuje tomu, že osídlení v prostoru pískovny nebo
i v okolí trvá v průběhu 15.–16. století. Naopak se zastihovalo jen velmi málo nádob s vícebarevnou
glazurou komponovanou do rostlinných nebo geometrických vzorů.
Popsaný soubor z pískovny v Lysé n. L. obsahoval dále ještě železné předměty, které byly v rámci
středověku a novověku neurčitelné, např. podkovy, hřebíky, kramle, háčky, zlomky plechů apod., a kterým proto nebyla věnována bližší pozornost. Pouze tři různě velké železné háky (obr. 20) vzbuzují pozornost, protože byly vytaženy z vody pohromadě se dvěma velkými trámy, které interpretujeme jako
zbytky dřevěného mostu. Funkce háků je problematická, ale nepochybně souvisela se životem u řeky.
K. Motyková
520
Karla MOTYKOVÁ a kol.
Obr. 17. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Keramika vrcholně středověká
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
521
Obr. 18. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Keramika 15.–16. století
LITERATURA
Bach, H. 1950: Zur Berechnung der Körperhöhe aus den langen Gliedmassenknochen weiblicher Skelette, Anthropologischer Anzeiger 29, 12–21.
Balatka, B. – Sládek, J. 1962: Říční terasy v českých zemích. Praha.
Benecke, N. 1994: Der Mensch und seine Haustiere. Stuttgart.
Brauer, G.1988: Osteometrie. In: Knussmann,R. (ed), Antropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie des
Menschen. Band I: Wesen und Methoden der Antropologie. Stuttgart – New York, 160–232.
Breitinger, E. 1937: Zur berechnung der Körperhöhe aus den langen Gliedmaßenknochen, Anthropologischer Anzeiger 14, 249–274.
CalPal-2005-SFCP (http://www.calpal.de)
522
Karla MOTYKOVÁ a kol.
Dreslerová, D. 1995: The prehistory of the middle Labe (Elbe) floodplain in the light of archaeological finds, Památky archeologické 86,
105–145.
Driesch von den, A. – Boessneck, J.1974: Kritische Anmerkungen zur
Wiederristhohenberechnung aus Langenmaen vor- und frühgeschichtlicher Tierknochen, Säugetierkundliche Mitteilungen 4, 325–348.
Driesch, von den, A. 1976: A guide to the measurment of animal bones
from acheological sites. Peabody museum Bulletin 1. Harvard University.
Filip, J. 1969: Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte
Europas. Bd. 2. Prag.
Forst, F. 1958: Okresní archiv v Nymburce. Městské archivy v Lysé n. L.
a v Sadské. Nymburk.
Holásek, O. 1987 (red.): Geologická mapa ČSR. List 13-13 Brandýs
nad Labem-Stará Boleslav. Praha.
Holásek, O. 1991: Geologický vývoj a charakteristika jednotek. In:
Müller V. (ed.), Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických
účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000. List 13-13
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Praha, 10–21.
Hrdlička, A. 1939: Practical anthropometry. Philadephia.
Jockenhövel, A. 1971: Die Rasiermesser in Mitteleuropa. München.
Kriger, N. I. 1948: O terrasach verchnego tečenija Elby i drugich rek
Čechoslovakiji. Bjulleteň komissiji po izučeniju četvertičnogo perioda
No. 13. Moskva, 88–100.
Kuča, K. 1998: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Sv. 3. Praha.
Kyselý, R. 2004: Jakého původu jsou kosti koní z pískovny Lázně Toušeň? In: Špaček, J. (ed.), 100 let Městského muzea v Čelákovicích. Čelákovice, 129–139.
Motyková, K. 2000: Archeologické výzkumy na Nymbursku v r. 1999,
Středočeský vlastivědný sborník 18, 129–134.
Motyková, K. 2003: Archeologické výzkumy na Nymbursku v r. 2002,
Středočeský vlastivědný sborník 21, 215–219.
Otruba, Fr. 1997: Paměti města Lysá n. L. a vesnic okolních. Lysá n. L.
(Reprint vydání z r. 1897.)
PDČ: Pravěké dějiny Čech. Praha 1978.
Profous, A. 1949: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Sv. II. Praha.
Prosová, M. 1957: Kvartér povodí Výmoly, Anthropozoikum 6, 71–82.
Rädisch, J. – Schwarz, R. 1949: Geologický náčrt okolí Lysé n. L.,
Nymburka a Poděbrad, Sborník Státního geologického ústavu 16,
157–168.
Sklenář, K. – Sklenářová, Z. – Slabina, M, 2002: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Vokolek, V. 2003: Gräberfelder der Lausitzer Kultur in Ostböhmen.
I.–II. Praha.
Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha
Zápotocký, M. 1969: K významu Labe jako spojovací a dopravní cesty,
Památky archeologické 60, 277–360.
Obr. 19. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna
Mršník. Jeden z opracovaných kůlů
(viz plán obr. 5:2)
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
523
Obr. 20. Lysá n. L.-Litol. Štěrkovna Mršník. Železné háky vytažené z prostoru mezi kůly
EVIDENCE OF PREHISTORIC, MEDIEVAL AND EARLY MODERN SETTLEMENT FOUND
DURING SAND EXTRACTION AT LYSÁ NAD LABEM-LITOL
This contribution is devoted to the sites discovered during gravel-sand extraction at Lysá nad LabemLitol, in the area known locally as “Mršník”. Gravel and sand were extracted here from water between
1998 and 2004 (figs. 1–2); archaeological oversight initially concentrated on monitoring the surface
layers of the plough zone, but the results in this phase were negative. Only during actual extraction was
it found that part of the river terrace, settled from prehistory onwards, had subsequently been covered
by fluvial gravels, sands and flood sediments. The finds taken from the water dated to the Neolithic,
Bronze Age, Roman period, Migration period and Early Modern period. In addition to ceramics, stone
tools and bronze items, the assemblage also included iron finds that could not be dated more precisely
than to the Middle Ages or Early Modern period, including horseshoes, nails, cramp-irons, hooks,
pieces of sheet metal etc.; because of their ambiguity, and with the exception of three massive hooks
(fig. 20), attention has not been given to these. The situation was somewhat different for the numerous
animal bone finds, and smaller number of human bones. Here it was possible to distinguish not only
Holocene exemplars, but also several animal bones of Pleistocene age; special attention in this regard
was paid to the find of a human humerus. Given all of the foregoing, this article also includes the results
of scientific investigations.
1. Progress of work and archaeological oversight
The finds come from the south-western part of the sand pit. Only a few of the ceramic sherds bear indications of longer-term water abrasion, and in most cases the assumption must be that the originally settled location was undermined, leading to some items entering the water, but without any great relocation.
The impression of the close proximity of a site suitable for settlement is also supported by other facts.
524
Karla MOTYKOVÁ a kol.
Mechanical excavating machinery revealed dressed trunks (up to 5.6m long; fig.19) that were
gradually taken out of the water and found to be in varying states of preservation. Their arrangement
could only be observed to a limited extent, but at least an approximate impression of their extent could
be obtained (fig. 5). Their interpretation is difficult, and several possibilities suggest themselves. They
could have been alterations to the river bank at a location where, according to written sources, there
was a ferry at Litol in 1293, to which an important long-distance trade route ran. Another unusual feature is a straight, about 60cm wide wall made of dressed marlstone, and running west-east. Only the
lower section survived, to a height of 40cm, but to a notable length of 120cm (fig. 5). This was found beneath the water at a depth of 260–270cm and terminated at a depth of around 300cm in a layer of
coarse gravel sand (fig. 6). The wooden posts mentioned above were found only south of the wall, and
did not appear to the north. Bank strengthening comes to mind, linked to either a fascine trackway or
more likely a bridge, crossing either some of the arms of the Labe or a marshy stretch in the floodplain.
The chronological classification of this structure is unclear, despite an attempt at carbon dating. An
early medieval date cannot entirely be ruled out, especially since a fairly typical ceramic assemblage of
this age was recovered from the water in the same area (figs. 15–16). The entire cluster of wooden
posts, of which there were quite a large number, indicate however building on a larger scale, for the realisation of which a large workforce would have had to have been available. Some well-preserved,
worked posts were more than 5m long, and their uppers had kerfs for boards. The volume of archaeological finds recovered, however, is indicative rather of the presence of a smaller community, although
in 2005, during the construction of the Lysá by-pass, another contemporary settlement was found some
200m away (fig. 1:S). Alternatively a wooden bridge may have been built in the Early Modern period,
for which period (from 1712) there exists an illustration of not one but two wooden bridges at no great
distance, to the south-east and south, of Litol (fig. 7). Both were lost in the mid-18th century.
2. The geology of the Mršník site
An overview of the Quaternary geology with special emphasis on the fluvial sediments. Conclusions: a)
the site lies on an Upper Pleistocene terrace of the Würm 3 period, and is overlain by Holocene sediments; b) the fossil remains of animals and probably Man come from coarse graves and sand that are
still of Pleistocene age, but the fauna are mixed (both thermophilic and cryophilic); c) the Holocene
sediments of coarse-grained sand have yielded animal and human bones as well as archaeological
finds from later prehistory, specifically the Neolithic and Roman periods, as well as from the “Hillfort”
period, the Middle Ages and the Early Modern period; d) the fine-grained sand represents recent sedimentation, covering the prehistoric, medieval and Early Modern remains.
3. The archaeozoological analysis of the animal bone assemblage from the Mršník sand pit
The Pleistocene finds probably come from the Upper Würm terrace that survives at this location. The
Holocene finds come from the fluvial sandy sediments of the present floodplain. The mixing of the bones
from the different layers is evidently a result of the extraction process. The fauna were distinguished according both to the surface appearance of the bones and their state of preservation, and to the species
representation in the fossil and sub-fossil fauna. Taphonomic changes were studied on the bones, such
as charring, mechanical disturbance caused by Man (cutting or chipping) and gnawing. Attention was
also paid to pathological changes to the bones. Where the state of preservation of the bones permitted,
the age at death of individual animals was also estimated. The species present among the Pleistocene
faunal remains were: woolly rhinoceros (Coelodonta antiquitatis), reindeer (Rangifer tarandus),
moose (Alces alces), steppe bison (Bison priscus) and Eurasian or ‘loess’ horse (Equus cf.germanicus).
Comparison to the osteological finds of other sites on the Labe at Kolín (Kyselý 2004) and the Toušeň
sand pit (Skutil 1966) indicates that the faunal composition at Mršník is similar. The Holocene faunal
spectrum includes not only wild animals but also domesticated species reared in Central Europe during
this period. The bones may come from close to the site of other archaeological finds, as their surfaces
are not as eroded as would be expected from some archaeozoological material that had undergone a
long period of river transport. The most common species in the assemblage are aurochs (Bos primigenius taurus) and an already domesticated form of horse (Equus caballus caballus), although the domesticated horse only appears in large numbers in Czech conditions during the Eneolithic. By contrast,
Doklady pravěkého, středověkého a časně novověkého osídlení objevené při těžbě písku ...
525
bones of domestic sheep (Ovis ammon aries) and domestic goat (Capra aegagrus hircus) are not common. Domestic pig does not appear at all, with only wild boar (Sus scrofa) having been identified. A
single pig radius confirmed the presence of an adult male animal. The only bird species appearing in
the assemblage was an adult domestic fowl (Gallus gallus f. domestica). Only fragments of antler tines
and stems survived from a red deer (Cervus elaphus) skeleton. An unusual find was that of wild horse
(Equus caballus), which is not overly abundant in Central Europe. From the taphonomic indicators observed it may be stated that the remains entered the sediment shortly after butchery or consumption.
4. The anthropological find from the Mršník sand pit
Human skeletal remains at the site are represented by part of the body of a left humerus, stretching from
the upper edge of the tuberositas deltoidea to the upper edge of the fossa olecrani. Overall the bone is
a moderately good condition, with muscle attachments moderately pronounced. The article details a
comparison with a completely anonymous human humerus, and the consequent estimation of the body
height as 161cm. Given that no collagen survived in the bone, radiocarbon dating could not be attempted. As a result, an alternative attempt was made to assess the age of the bone by analysis of the
proportions of fluorine and phosphate within it (see section 5).
5. Establishment of the relative age of a human humerus from Mršník
The method used to establish the relative age of the bone concerned makes use of the fact that chemical
changes are caused in buried skeletal remains by the presence of various mineralised sub-surface water. In this case, we are dealing with a change in the original hydroxylapatite Ca5(PO4)3OH in which
the hydroxyl group is replaced by fluorine, giving rise to fluorapatite Ca5(PO4)3F as the ultimate member of the chemical transformation. The reaction is generally complex, because there is participation on
the input side not only by hydroxylapatite but also most especially carbonate hydroxylapatite and other
derived forms of apatite in smaller quantities. There is therefore not only fluorine enrichment, but also
a slight decrease in phosphate. Just the insignificantly small amount of fluorine present in all surface
and ground water is sufficient for this gradual reactions. The content of fluorine in the bones of living
organisms (i.e. in hydroxylapatite) is below 0.05%, which the maximum amount of fluorine in fluorapatite can be up to 3.77% by volume. This dependence has been known since as early as the mid-19th
century, and was been used for the dating of several palaeoanthropological finds, but later comparison
of the results from various sites brought major problems. This method can therefore only be used to ascertain the relative age of the skeletal remains from a single site with uniform hydrogeological and geochemical conditions. The selected samples from Mršník fulfilled this condition. The Central Laboratory
of the Czech Geological Society at Barrandov in Prague was therefore asked to establish the proportions of the elements concerned using flame atomic absorption spectroscopy. Bones of various ages
from the same site dated by the conventional radiocarbon method in the Geological Sciences Laboratory (part of the Faculty of Natural Sciences) at Charles University in Prague were used for comparative purposes. The processed skeletal material and its calibrated radiocarbon age (2σ) before present
(BP) is shown in Tab 1. Calibration was performed using the CalPal-2005-SFCP program and dataset.
Table 2 shows the chemical composition of the skeletal material (in %) and the studied coefficients. On
the basis of the individual relationships in the study material an age range (2ó) was established for the
human humerus of 1960-2520 years BP (i.e. 10–470 BC). The interval thus identified stems from the established extent of the calibrated radiocarbon dates for the comparative skeletal material, and the 2σ
interval is correct with a minimal likelihood of 95%. In other words, the bone comes from the period between the 5th century BC and the end of the millennium, when Central Bohemia was occupied by the
Celts.
6. Archaeological finds from the sand pit at Mršník
The analyses undertaken have shown that only animal bones are of Pleistocene age. The presence of
Man at the site is indicated by an asymmetric shoe-last hammer-axe and an elongated bladelet (fig.
10:2–3) from only the Neolithic and the Stroke-ornamented Ware culture. The Late Bronze Age Lusatian
culture is also represented in the finds, not only by ceramic sherds (fig. 11) but also by a pentagonal
526
Karla MOTYKOVÁ a kol.
hammer-axe (fig. 10:1), a decorated bronze razor (fig. 12) and two spectacle fibulae (figs. 13 & 14).
Water abrasion was not apparent in the last case, and it is not impossible that this was originally
hoarded material. The La Tène period is not represented in the archaeological finds, although the human humerus indicates presence in this period. The Roman period is represented only by ceramic
sherds (fig.16:5,7–8), as are the Early Middle Ages (fig. 15 & 16:1–4). Ceramics datable to the later
Middle Ages and Early Modern period (figs. 17 & 18) are more numerous.
KARLA MOTYKOVÁ
POLABSKÉ MUZEUM, PALACKÉHO 68, 290 55 PODĚBRADY
MIRIAM NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, KRÁLOVOPOLSKÁ 147, 612 64 BRNO
DANIEL NÝVLT
ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA, LEITNEROVA 22, 658 69 BRNO
VÍTĚZSLAV KUŽELKA
NÁRODNÍ MUZEUM, VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ 68, 115 79 PRAHA 1
LENKA KOVAČIKOVÁ, JAN ŠAMATA
JIHOČESKÁ UNIVERZITA, BRANIŠOVSKÁ 31, 370 05 ČESKÉ BUDĚJOVICE