Pověsti v učivu na I

Pověsti v učivu na I. stupni ZŠ
Téma pověstí jako jednoho z literárních útvarů je nedílnou součástí výuky mateřského jazyka prakticky ve
všech ročnících. V KAFOMETU jsou v letech 2003 a 2004 publikovány katalogové listy A. Křivské
ČJ - 107.3
ČJ - 108.2
ČJ - 109.2
ČJ - 110.2
VV - 033.2
VL - 009.2
PRV - 023.2
Pověsti v učivu na I. st. ZŠ
Pověst jako pohádkový obraz historické události
Pátrání po místních pověstech
Pohádkové motivy v místních pověstech
Využití pověsti ve vyučování výtvarné výchovy ve 4. roč. ZŠ
Výběr z pověstí majících historický podklad
Místní pověst jako motivace k vycházce
Tento seminář se věnuje teoretickým souvislostem tématu a přináší výběr z publikací, z nichž lze čerpat
regionální lidovou slovesnost z nejrůznějších oblastí a krajů Čech, Moravy a Slezska.
O čem vyprávějí české a moravské pověsti
Základní rozdělení:
I) Místní pověsti - vztahují se ke konkrétním, blízkým a všeobecně známým místům a objektům: kopci, studánce,
kapličce, kříži, kostelu, hradu, domu, stromu apod. Vyprávějí o jejich kouzelné moci a skrytém tajemství (ukrytý
poklad, výskyt zlatých hub, spící vojsko, podzemní chodba, léčivá voda aj). Vznikly na základě něčí skutečné příhody,
místní události či lidové pověry.
II) Historické pověsti - zaznamenány jsou v nejstarších českých kronikách a letopisech a dokreslují prostřednictvím
lidových představ společenské poměry minulosti a významné postavy českých dějin. Skrývají v sobě historické jádro skutečnou událost, která se trvale zapsala do paměti lidí a udržela se v něm po celá staletí. Za tu dlouhou dobu byla
opředena četnými fantastickými prvky, jež často změnily původní skutečnost k nepoznání.
Výběr z historických osobností, jejichž život a činy přešly do všeobecně známých lidových pověstí.
Svatopluk a jeho synové - pověst o rozdělení říše a podobenství s třemi pruty
Oldřich a Božena - seznámení v Postoloprtech pod dosud existujícím dubem
Karel IV. - pověsti o jeho stavitelských aktivitách v Praze a smyslu pro čest a spravedlnost
Václav IV. - prezentován jako lidový král, ideální panovník, trestající nepoctivost
Jan Žižka z Trocnova - viz Jiráskovy Staré pověsti české
Jehuda Löw ben Bezalel židovský rabín (zemř. r. 1609) a jeho Golem
Bratr Paleček (Jan Paleček, šašek krále Jiřího z Poděbrad, člen jednoty bratrské, zemř. kol r.1470)
- soucit s s chudými, moudré rady králi a královně
Ondráš - příhody zbojníka Ondřeje Šebesty z Janovic pod Lysou horou
Josef II. - inspekční cesty po říši - dal se zavřít na den do vězení na hradě Špilberku, vyoral vlastnoručně několik
brázd, zkusil mnohé profese, v očí lidu z něho jeho reformy udělaly ideálního panovníka, který napravoval křivdy
spáchané šlechtou na lidu. (Jinak trestal tyrany čert, dobro odměňoval Krakonoš apod.)
Jan Sladký, řečený Kozina - Kozinovo pozvání Lamingena (Lomikara) na Boží soud
Rozdělení pověst'ových vyprávění podle motivů a námětů
1) Etiologické pověsti - o původu a vzniku krajinných jevů (kopců, rybníků, propastí) a jiných
přírodních zajímavostí a pozoruhodností, o založení vesnic a měst, hradů, zámků, klášterů a
dalších stavebních památek
2) Toponymické pověsti - jmenné pověsti vysvětlující původ místních a pomístních názvů:
Macocha - macecha svrhla do propasti svého pastorka
Karbanka - les prohraný v kartách
Nejčastější náměty:
války (husitské, švédské, pruské) válečné nájezdy
přírodní katastrofy
epidemie (mor, cholera)
robota a poddanství, spory mezi vrchností a poddanými, náboženský útisk
pověsti o zbojnících a loupežnících, pověsti o ideálním panovníkovi, lidová proroctví
pověsti městské (samostatný rozsáhlý cyklus tvoří pražské pověsti)
židovské pověsti
pověsti hornické
3a) pověsti o výjimečných lidech s nápadnou tělesnou nebo duševní vlastností (siláci, chytráci,mrzáci)
- chrudimský Kacafírek
- silák, coby poddaný knížete či hraběte vítězící nad jiným silákem
3 b) pověsti o řemeslech a zvláštních lidských osudech
- neštěstí, vraždy, zdánlivě mrtví
4) heraldické pověsti (erbovní) a rodové)
- osvětlují původ šlechtických erbů, městských domovních znamení nebo rodových tradic.
5) démonické pověsti démonologické, nebo-li pověrečné povídky - početně nejrozšířenější, vycházející z pověr a víry v
nadpřirozené bytosti (vodník, polednice, klekánice, upír, bezhlavá kobyla, čert, aj.) a z víry v jejich zásahy do života
člověka. Patří k nejstarším druhům folklórního vyprávění. Na jejich vznik mělo vliv oficiální církevní učení a náboženské představy zejména o pekle a d'áblu, o smrti a záhrobním životě.
Lidová tradice líčí tyto nadpřirozené bytosti tajuplně a hrůzně. Hrůzu nahánějí už jejich jména. Např. Hala, lulkyně, hůkalky, houkadlo, hejkal, morous, věšt'ák, hastrman, Rýbrcoul. Jsou buď velcí jako obři, nebo malí a nepatrní a
mají různé zvukové projevy: pláčí, kvílí, naříkají, šustí, řinčí, rámusí, huhňají.
Tajuplná, ba přímo děsivá, jsou i místa nacházející se daleko od lidských obydlí, kde se s nimi lze nejčastěji setkat. (kaplička v polích, hluboký les, hradní zřícenina, starý opuštěný lom apod.) Ustálená je i doba jejich působení a
moci (noc, půlnoc, než kohout zakokrhá, za svítání, v poledne, za klekání, za šera i v kouzelné dny v roce). Ke kouzelným dnům v roce, kdy může dojít k nepředvídaným událostem (objevení pokladu, setkání s mrtvými, čerty, strašidly a
jinými nadpřirozenými bytostmi), patřil např. celý pašijový velikonoční týden.
Rozlehlou oblast pověrečných povídek bychom mohli dále rozdělit do několika skupin
1) o nadpřirozených bytostech a jevech
Nejčastější jsou vyprávění o vodníkovi, který způsoboval povodně, topil lidi, jejich dušičky si schraňoval pod hrnečky,
ale také lidem pomáhal a někdy vyhledával pomoc ve vsi pro svou ženu, která čekala dítě.
2) pověsti
O osudu člověka a jeho smrti, zemřelí a jejich návštěvy u živých, setkání živých s mrtvými na hřbitově, v kostele
apod., a pověsti o lidech, kteří uměli čarovat
3) pověsti o čárách
a) mlynářských (mlynář přimrazil loupežníky, co ho přišli vykrást, za krajánkem poslal mlýnský kámen aj.) Tytéž
schopnosti byly přisuzovány i krajánkům, kteří chodili světem a hodně znali nebo vysloužilým vojákům.
b) pytláckých - nekonečný boj mezi pytláky a hajnými
c) cikánských - zlých - Cikánka ve Vendolí začarovala vinou nepřející selky, od níž nedostala mléko pro své dítě, všem
vodu.
- dobrých - Cikánka od Jičína dojata dobrotou lidí vyslovila věštbu, že na Novém městě nebude nikdy hořet, i kdyby
v plné stodole oheň do slámy zapadl. Starý cikán žehná stavení, kde byli přijati na nocleh.
d) katovských (kat přimrazí loupežníky, že se nemohou pohnout)
e) pověsti o čarodějných knížkách (např. kryštofánská kniha)
f) o můrách, co v noci dusily spící
4) pověsti o fextech
Lidech, kterým nemohla ublížit obyčejná kule, pouze kule skleněná. Zvláštní okruh pověstí tvoří pověsti o zakletých
pokladech a penězích, jež hlídají strašidelní psi, kocouři, kohouti, kozli, draci či jiná různá nadpřirozená zjevení a
mámení. Tyto pověsti se vztahují nejčastěji k panským sídlům - hradům, zámkům, ale známy a hledány byly i klášterní poklady (např. legendární opatovický poklad či dvanáct stříbrných soch apoštolů a zlatá socha Kristova tvořící část
pokladu vilémovského kláštera).
Velmi rozšířené jsou i pověsti migrující čili putující: pověsti o vojsku spícím v hoře, o rytířích zakletých ve
skále se vyprávějí u mnoha národů.
U nás je nejznámější cyklus pověstí o vojsku ukrytém v hoře Blaník u Vlašimi, ale podobně se vypráví i o
Vyšehradu, Boubínu, Zlatém koni, Kunětické hoře, Oškobrhu u Poděbrad, Svidníku na Táborsku, dále pak jsou to
Kostkovice u Jimramova, les Dráby mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí nebo Turov u Hronova, Hostýn na Moravě,
Čantorij ve Slezsku a na Slovensku hora Sitno.
Méně vydávaný, a tudíž i dvěma posledním generacím vyučujících téměř neznámý, je cyklus legendárních
pověstí např. o putování Ježíše Krista a sv. Petra po světě a zvláštní druh pověstí o kříži.
Společné rysy a vlastnosti všech druhů pověstí
1) Vypravěč i posluchač je bral jako jistou skutečnost nebo věrohodnou pravděpodobnost. Dovolává se svědectví jiných lidí, vlastních rodičů či prarodičů (můj nebožtík otec, naše bába) nebo upozorňuje právě na konkrétní věci, které
se zachovaly z té doby. (Dosud tam je ten kámen, stojí kříž, strom, skála apod.).
2) Každá pověst se odehrává v reálném světě, at' už v dávné minulosti nebo v nedávné době (za tureckých časů, za
doby roboty, za panování císaře Josefa). Skutečná jsou i místa, kde se příběh stal (v blízkém lese, na nedalekém kopci,
pod lípou, na pastvisku a jinde).
3) Postavy mají jména a jsou to ponejvíc obyčejní lidé pocházející z oné vesnice či z jejího nejbližšího okolí: domkář,
chasník, pastýř, řemeslník, hospodský, stará sousedka, pacholek, děvečka, selka, výminkář, šlechtic, který vládl nad
celým panstvím, zbojník atd.
4) Ve všech skupinách však často vystupují nadpřirozené bytosti a objevují se nadpřirozené úkazy: vodníci, divoženky,
štváňata, hejkálci, čerti, skřítci a diblíci, Krakonoš, důlní perkajsti, permoníci, čarodějnice, černokněžníci, bílé paní aj.
SIROVÁTKA, O.; ŠRÁMKOVÁ, M. O českých pověstech. Živá voda. Lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska. Praha:
Albatros 1986, s. 307 – 311.
Dále bylo čerpáno z poznámek a vysvětlivek z knih regionální lidové slovesnosti jejichž přehled je otištěn v závěru
tohoto tématu.
Historické reálie v ilustracích k pověstem
Velkou motivací dětí k četbě pověstí jsou dobré ilustrace. Přibližují čtenáři dobu, v níž se příběh stal, a pomocí
četných historických reálií zároveň nastiňují představu o životě v tehdejších časech. Pověst'ové knihy, které dostávají
do rukou dětští čtenáři, ilustrovala řada našich nejpřednějších a nejlepších výtvarníků. Pohovořme si alespoň o některých z nich. Olomoucká malířka a grafička Anna Grmelová je dětským čtenářům známá hlavně z knih Heleny Lisické,
v nichž jsou vedle pamětihodných činů českých králů a královen, zemanů, loupeživých rytířů a hradních paní zachyceny i příběhy a příhody místních chasníků a děvčat, mlynářů a hostinských či zbojníků a loupežníků. Díky ilustrátorskému umění této výtvarnice stojí všichni před námi. Oblečeni do dobových oděvů a nazdobeni vším typickým pro módu
oněch časů, v nichž žili. Pláště králů lemuje sněhobílý hermelín, rytíři se neobejdou bez brnění, oděv zámeckých pánů a
urozených paní krášlí šperky, krajky, drahé závoje, okruží, paruky s copánky. Stejně dobře se vyrovnala s oděvem církevních představitelů.
Jedno, zda jde o dobu gotickou, renesanční nebo barokní. Ilustrátorka se totiž nechala inspirovat starými obrazy, malbami v iluminovaných rukopisech, freskami dochovanými na zdech kostelů, klášterů, hradů a zámků a zachovanými kamennými náhrobky. Jako příklad lze uvést černě oděného rytíře, nápadně podobnému tomu, jaký na nás hledí z
obálky knihy Z hradů, zámků a tvrzí. Najít jej lze na fresce z doby obávaného Půty Švihovského z Rýzmberka v Červené baště na hradě Švihov.
Stejné je to i s oděvy prostých venkovanů, sedláků, řemeslníků, havířů, mnichů atd. Vše doplňují zbraně, nářadí
a věci patřící k práci a nezřídka i k běžnému tehdejšímu každodennímu životu. Sem patří meče, dýky, cepy, truhly,
klíče, míšky na peníze aj. Bránu do historie dětem pootevřela i využitím erbů. Stříbrným dvouocasým lvem, šachovanou moravskou orlicí, slezskou orlicí a četnými erbovními znameními pánů z nejpřednějších českých a moravských
rodů vyzdobila malířka nejednu ilustraci. Úplně jinak je tornu však s její výtvarnou podobou cechovních znaků a znamení na vývěsných štítech řemeslníků v knize Devatero řemesel.
Historické skutečnosti odpovídá pouze zlatý preclík v modrém poli, který byl znakem pekařů. Černá podkova,
krejčovské nůžky, cívka s nitěmi a další jsou jen dílem malířčiny fantazie. Naopak velmi reálné jsou použité prvky
architektury. Např. krby, fragmenty gotických oken, siluety hradních věží, lopatky větrného mlýna. Na ilustraci k pověsti o císaři Rudolfovi dokonce poznáváme sloupy renesančního letohrádku královny Anny a proslulou zpívající
fontánu a v obrázku doprovázejícím vyprávění, mající vztah k hradu Pernštejn, jeho velkou věž a zvláštní skleněnou
výplň okna jedné z dochovaných původních hradních místností.
Druhým ilustrátorem, bez něhož si nelze pověsťová vyprávění představit, je Jiří Černý. Jeho velké celostránkové ilustrace obsahují tolik podrobností, že se čtenáři zdá, že se ocitl přímo na místě. Jedno, zda v gotické radní síni,
bohaté měšťanské domácnosti z dob třicetileté války, nebo v obyčejné selské stodole na vsi. Je udivující, s jakou přesností a věrností vše malíř podal. Ukázat to lze právě na nahlédnutí do venkovské stodoly na ilustraci k pověsti Dřevěný
rekrut z knihy H. Lisické Pověsti starých měst. Zachyceno je jen několik věcí nacházejících se hned za vraty, aby je
měl hospodář vždy po ruce, a přesto si lze udělat dobrou představu o tom, bez čeho se tehdejší zemědělec neobešel. Visí
tu koňský postroj a obrovské síto, za dveřmi jsou opřeny vidle a nechybí ani dlouhý žebřík, po němž se lezlo na patro
plné sena. Takové prostory si nelze představit bez pobíhající drůbeže vyzobávající semena plevelů a trav a roztroušená
zrnka obilí. Není nic, s čím by si tento zkušený výtvarník neporadil. Historické realitě odpovídá formanský vůz s plachtou, vybavení truhlářské dílny, panský kočár i církevní korouhve nošené při slavných procesích. Podobně je tomu i s
nástroji, zbraněmi, oblečením všech zúčastněných i různými dalšími typickými věcmi používanými v oné době.
Totéž platí i o ilustracích akademického malíře Karla Franty, známého především z knih Pohádkové vandrování po Čechách a Pohádkové vandrování Moravou. U tohoto ilustrátora se vyplatí povšimnout si i drobnějších nenápadných motivů zachycujících třeba jen starobylý koním nebo dřevěný trám na půdě s ozdobně vyrytým letopočtem
1723. I on velmi zajímavě využil dobových oděvů. Do nich oblékl kromě skutečných lidí i všechna strašidla a další
nadpřirozené pohádkové bytosti, z nichž v jeho výtvarném podání dýchá tolik tajemnosti a někdy i děsu. Nejčastěji
portrétuje čerty a vodníky. Za všechny zmiňme alespoň trojici pekelníků usazených ve věži Čertovce na Bezdězu. Jako
vejce vejci se podobá jeden druhému, a přesto je každý jiný. Je to jen množství detailů, jimiž se jejich, na první pohled
podobné, obleky liší, a své kouzlo na nich mají i barevné záplaty a nejrůznější ozdoby. To vše je podporováno neobyčejnou fantazií umělce, jehož představu čtenáři bez výhrad přijímají.
Pokud je to možné, odpovídá nejen oblečení, ale i veškeré zmiňované věci historické skutečnosti. Např. kutny karbanu
propadlých mnichů řádu kapucínů z kláštera pod Petrovem v Brně. Husí kůže čtenáři naskakuje i při pohledu na věrnou
podobu popravčího meče na ilustraci k pověsti Na dyleňském popravišti.
Podobně lze pro besedy ve čtení a literární nebo výtvarné výchově doporučit také ilustrace Milady Marešové,
Cyrila Boudy aj. Z tvorby Milady Marešové se nejvíce osvědčily její ilustrace ke knize M. V. Kratochvíla Báje a pověsti
z Čech. K nejkrásnějším patří rej půvabných bludiček, na jejichž ladná těla nepotřebovala ilustrátorka více než pár jemných čar. Jinak hledala autorka inspiraci všude, kde jen to bylo možné. Pokud ilustrovala pověsti odehrávající se na
známých místech, určitě je podle nějaké typické maličkosti poznáte. Např. pověst Znovu nalezený poklad nás zavádí do
vsi Klapý a na kopec, kde se dodnes vypínají dvě vysoké věže zaniklého hradu Házmburka. Tu starší, nazývanou Černá,
objevíte spolu se zbytky zdiva i na její ilustraci. V Krakonošově zahrádce, kam se na byliny vydala Markéta, žena ševce, zase nechybí vzácný hořec. Prohlédnete -li si pozorněji obrázek ze sněmu čarodějnic, neujde vám, že se výtvarnici
dostaly do rukou středověké kresby odsouzených kacířů a čarodějnic, kterým byla před popravou nasazena potupná
papírová čepice pokreslená d'ábly. Podobnou má na své hlavě i jedna z účastnic čarodějnického sněmu.
A Cyril Bouda? S jeho tvorbou se setkáte budete -li pracovat s knihou Pražské pověsti nebo s některou ze
starších pověst'ových knih Leontýny Mašínové.
Výběr z knih, z nichž lze čerpat regionální lidovou slovesnost z nejrůznějších oblastí a krajů Čech,
Moravy a Slezska.
BALÁŠ, M. Čarovné housle. Brno: Blok, 1987.
BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, V. Pohádky a pověsti. Třebechovice p. O.: Ant. Dědourek, 1941.
CIBULA, V. Pražské pověsti. Praha: Panorama, 1983.
DOUBEK, E. Na Sázavě. Ledeč n. S.: Komunální služby, 1971.
HORYNA, V. Poslední vřeteno. Hradec Králové: Nakladatelství František Šupka, 1949.
HORYNA, V. Perly mezi kamením. Pověsti, báje, lidová vypravování z východních Čech. Hradec Králové: Kruh 1980.
HORYNA, V. Sluneční střelec. Pověsti a zkazky z kraje Klicperova a Malátova. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1961.
HULPACH, V. Kouzelné dudy. Pohádky, báje a kronikářské příběhy ze Žatecka a Lounska. Ústí n. L.: Severočeské
nakladatelství, 1985.
HULPACH, V. Pohádkové vandrování po Čechách. Praha: Albatros, 1992.
HULPACH, V. Pohádkové vandrování Moravou. Praha: Albatros, 1998.
HYKEL, C. O pokladech na Kotouči. Pohádky a pověsti ze Štramberka a okolí. Ostrava: Profil, 1980.
JEŽKOVÁ, M. Čertova voda. Pověsti a báje z Podkrušnohoří. Ústí n. L.: Severočeské nakl., 1986.
KALLÁB, K. Pověsti hradů moravských a slezských. Praha: Nakladatelství Jos. Hokr, 1937. KILIÁNOVÁ, E. Čertova
tanečnice. Brno: Blok, 1968.
KILIÁNOVÁ, E. Chlapci v zelené hoře. Lidové pověsti z Valašska. Brno: Blok, 1978.
KILIÁNOVÁ, E. O stříbrné podkově. Pověsti z jižní a jihozápadní Moravy. Brno: Blok, 1986.
KILIÁNOVÁ, E.; SIROVÁTKA, O. Král moravských vodníků. Pověsti z Horácka a Podhorácka. Brno: Blok, 1974.
KILIÁNOVÁ, E. Obří pantofle. Ostrava: Profil, 1988.
KOUDELKOVÁ, E. Z dávných časů. Pověsti z Náchodska, Hronovska a Červenokostelecka. Hronov: Grafické závody, 1999.
KRATOCHVÍL, M. V. Báje a pověsti z Čech. Praha: Albatros, 1984.
KUDRLIČKA, V. Šumavské pověsti. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1986.
KULIŠŤÁK, M.; STRNADEL, J. O stodolovém mistru. Pohádky a pověsti z Rožnovska. Ostrava: Profil, 1984.
LAZECKÝ, F. Dukátová stařenka. Pověsti ze slezského a lašského kraje. Ostrava: Profil, 1983.
LISICKÁ, H. Pohádky a pověsti z Moravské brány. Praha: Svoboda, 1968.
LISICKÁ, H. Z hradů, zámků a tvrzí. Praha: Svoboda, 1971.
LISICKÁ, H. Z českých hradů, zámků a tvrzí. Praha: Svoboda, 1972.
LISICKÁ, H. Devatero řemesel. Praha: Svoboda, 1976.
LISICKÁ, H. Z českých a moravských hradů. Praha: Svoboda, 1977.
LISICKÁ, H. Pověsti starých měst. Pověsti, zkazky a povídky z Moravy a Slezska. Praha: Albatros, 1981.
LISICKÁ, H. Zrcadlo starých časů. Pověsti a zkazky z českých měst. Praha: Albatros, 1985.
MAŠÍNOVÁ, L. Ze starých pověstí a legend. Praha: SNDK, 1959.
MAŠÍNOVÁ, L. Staré zkazky. Praha: SNDK, 1962.
MAŠÍNOVÁ, L. Z dávných dob. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969.
MAŠÍNOVÁ, L. Ze slovanských legend a pověstí. Praha: Melantrich, 1975.
MAŠÍNOVÁ, L. Tajemný věků hlas. Pověsti z východních Čech. Hradec Králové: Kruh, 1976.
MIKOLÁŠEK, V. Ďáblův doktor. Pověsti z korálkového kraje Železnobrodska a Jablonecka. Ústí n. L.: Severočeské
nakladatelství, 1987.
MORAVEC, O. Dávno - nedávno, daleko - nedaleko. Pohádky, pověsti a šibaliny ze středních Čech. Středočeské
nakladatelství a knihkupectví, 1985.
NOVÁKOVÁ, Z. Bílý koníček. Pověsti ze Slovácka. Brno: Blok, 1984.
PALIVEC, V. Pověsti Zlatého koně. Praha: SNDK, 1964.
PALIVEC, V. Pověsti karlštejnského podhradí. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1970.
PALIVEC, V. Křivoklátské pověsti. Praha: 1971.
PALIVEC, V. Bójské pověsti. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1976.
PATOČKA, F. Čerti na Ještědu. Pověsti z Liberecka. Ústí n. L.: Severočeské nakladatelství, 1978.
PETIŠKA, E. Čtení o hradech, zámcích a městech. Praha: Albatros, 1984.
POCHOP, A. Krakonošova mísa a jiné pohádky a pověsti z horního Pojizeří. Hradec Králové: Kruh, 1984.
PRCHALOVI, J. a E. Dívčí kámen. Sbírka pověstí a zkazek z bývalého čáslavského okresu a okresů přilehlých. Praha:
Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1976.
SIROVÁTKA, O. Poslední permoník. Praha: SNDK, 1965.
SIROVÁTKA, O.; ŠRÁMKOVÁ, M. Devětkrát les, třikrát ves. Lidové pověsti z Hané. Ostrava: Profil, 1982.
SIROVÁTKA, O.; ŠRÁMKOVÁ, M. Pod brněnským hradem. Pověsti z Brna. Brno: Blok, 1984.
SIROVÁTKA, O.; ŠRÁMKOVÁ, M. Šest černých kohoutů. Pohádky a pověsti z Velkých Karlovic. Ostrava: Profil,
1986.
SIROVÁTKA, O.; ŠRÁMKOVÁ, M. Živá voda. Lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska. Praha: Albatros, 1986.
STRNADEL, J. Zamrzlá studánka. Pohádky a pověsti zpod Radhoště. Ostrava: Profil, 1985.
ŠORM, A. Z českých pověstí o kříži. Praha: Universum, 1933.
ŠPINLER, A. Pod Suchým vrchem. Pohádky z Podorlicka. Ústí nad Orlicí: Oftis s. r., 2000.
ŠULEŘ, O. Modrá štola a jiné pověsti z hor na severu. Praha: Albatros, 1985.
ŠULEŘ, O. Nic nalhaného, máloco pravda. Pověsti z Valašska. Praha: Albatros, 1990.
WENIG, A. České pověsti. Praha: Olympia, 1975.