o TURBELLARIICH.

VĚSTNiK
KRAL. ČESXÉ SFOLECJ>:rOSTI :N"" A "U'E:.
Třída lnathelnaticko-přírodovědecka.
1895.
IX.
NOVÉ ZPRÁVY
o
TURBELLARIICH.
(SDĚLENÍ PŘEDBĚŽNÉ.)
SEPSAL
F. '-/EJ"nO'-/SE:Ý.
V PRAZE lSg5
Náklade= Kra-lovské Če;;ké Spole"nosti Nánk.
V kommissi
II
Fr. Rivnače.
VĚSTNÍK
E:EÁL. ČESE:É SPOLECJ::'T"OSTI J::'T"..A.UE:.
'Iřida lnat.helnatioko~přll·odovědecka.
1895·
IX.
Nové zprávy o turbellariích.
(Sdělení předběžné).
s
S
dřevoryty.
Sepsal F. Vejdovský v Praze.
(1' ř e d 10 :í; e n o d 11 e
~2.
ú II 01'
<L lS9.3).
Sbiraje v posledním (lvacetiletí materia! k dřívějším svým pracím,
setkával jsem se tu a onde s rllznými zástup<;i fauny sJadlcovodní, jež
tím více pozornost moji m se poutaly, že buď pro své sporadické se
vyskytování jen zt-íclka kdy pozorovány byly aneb se vůbec neznaly,
buď pro své morfologi<;ké zvlúštnosti a systematické postavení k podrobnějším zkoumáním vyzývaly.
Tak jsem během let snesl řadu pozorování, jejichž výsledky
v několika menších pojednáních uvef'ejniti jsem se odhodlal; i pobnám v pl'itomném pojednání S turbellariemi, o nichž v éechách již
vícekráte bylo publikováno. 1)
"
"
') I. Vorla,ufiger Bericht uber die Turbelhtrien der lirunuenwa,sser VOli Prag,
nebst Br,merkungeu uher eiuige eiuheimische Artl~n. Sit.L;ungsuer. d. kOll. bollm.
Gesellsch. d. 'Vissensch. Pl'lJ.g. 1~79 p. ',Ol-W7. - 2. Thierische Organismen
der Brllllnenwasser VOli Pmg. lSo~. Mit S Taťeln. - 3. Exkrečni soustava phnadi. Sitzungsber. kon. bohm. Gesellsch. Wisseuscll. Prag. 1802 p. ~73-~80. Mit
1 Taf. - 4. O novém rodu zemskj'ch planarií (Microplaua humicoh). Věstllik
spol. lHUlk v Praze 1809. - 5. Note SUl' line nOllv.Planaire terrestre (l\1icroplann
hllmicola) Revlle hiolog. du Nord de la France. 1890. 2 Planches. - 6. O rodll
Opistom:J.. Věstník spol. nauk v Praze 18Q4. - 7. Organisace nové J3othrioplany.
lhitlem 189... Mimo to uyeí'ejnil SEKEU<l. uásledujici práce o tllrbellal~ích: Ergebnisse meiner Studien an Derostoma typlllops. Zool. Anzeiger 1881,. 23:3. - Pí·i·
spěvky ku známostem o turbellariicL sladkovodních. I-V. Věstník společn. nauk
v Praze 18HG. 1808. Pojednáuo zde: I. O druhu Derostoma typhlops. - 2. O pohlavních poměrech rodll iYlicrostoma. - 3. Ueber die Stenostomidell. - 4. Ueber
5. Anatomie a histologie Planaria alneue oder wenig bekannte Turbellarieu.
bissima Vejd.
Tř.
mathematicko.přirodov~decká.
1895.
IX.
x ove
F. Vejdovský
Nyní mám za to, že nutno, aby se vše v tomto ohledé zmámé
sneslo, v souhlase s faunami jiných zemí srovnalo a na ziklal1ě tom
pak dále pracovalo. Jest nutno totiž phpomenouti, že od vyjití velkého dila GRAFFOVa o Turbellariich formám sladkovodním se <.;elkem
milo pozornosti věnuje, a~koliv jest jisto, že by se i v menšÍ(;h
územich na vOllstvo bohatých celi řada nových a zajimavý<.;h druhÚ
objevila, jak nedávno Sn,lMAN v Ameri<.;e a BRAUN z okolí Dorpatu
ubi-zali. Tim vice zasluhuje rozmanitý <.;harakter vod i:;eských, aby se
zdejší fauna turbellarií zevrubněji a lhTkladněji poznala, než dosud.
Na jísto pak by bál!<iní v tomto směru musilo vésti k výsledkům
důležitějším, než problematické seznamy druhÚ z různých rybníků
i:;eskýdl, jež v nejnovější době u nás na ver'ejnost pi"iduizeji, jej ichž
bezúi:;elnost však v tom se již jeví, že neobsahují ani jediného data
nového jak v ohledě faunistidrém, tak oekolo,;idrém a tím méně ll1Ol-fologickém. Upozol'lll0i tedy znovu na bohatou faunu turbe!l:lrií ony,
jimž se opravdu jedná o poznání biologi<.;kýdl poměrů našidl pánví
sladkovodnidl.
Přítomná práce rozpallá se v následujíd odstavce:
1. O pohla.vnídl poměrech rodu Derostoma.
2. O dvou druzk!l rOllu Vortex, se zvl(tštnim zí-enim k jidl pohlavním poměnlm.
3. O čeledi Prorhynchidů.
4. O novém druhu Manostomid.
5. O slepý<.;ll Plallariídl.
6. Nový pi"ehled Triclad českých.
Obsahlejší pr;ice tato vyjde také v Zeitsdlrift fUr wissenschaft.
Zoologie 1895.
§ 1. Pohlavní apparát rodu Derostoma.
Rod Derostoma jest v ée<.;Mch velmi rozšif-ený; v bahnitých
vodách, na jichž dnu četně Tubifex a Limllo<.lrilus žije, nalezneme
rozhodně vÍ<.;e druhů derostom, z nid1ž jest D. 'unil{nmctltt~~m nejobecnější. S ním zároveň však se objevuji th jiné druhy, z ni<.;hž je<.len
D. typhlops před lety ode mne objeven a od SEKERY podrobněji popsán byl. Poněvadž prvě jmenovanému druhu se strany LlPPITSCHE,
žáka Gralfova, zvláštní pozornost věnována a již před tím BRAUN
mnohé zprávy o tomto rodu podal, zdá se býti témÚř nemožným, aby
Se ještě něco nového a závažného o morfologií Derostom podalo. Ale
zpd.vy o turbellariich.
3
pr.tvě
tyto pd.ce a mně známé druhy jsou phi:;inoLl, že jsem znovu
podrobil analysi zvláště pohlavní orgány, jež teprvé nyní v nejlepší
soulad bllde lze llvesti s ostatními rody, jež slučuje v. GRAFF v čeleď
Vorticidae.
V hlenu klecanského rybníka u Prahy, který byl pi"inešen
v listopadu 1894 do mého Ústavu, objevilo se Derostoma v ohromném
množstvi a to ihned ve 4 druzích, jež takto za sebou následovaly:
Pr-edně a to v největším množství D. unipunetat-t,m, pak poněkud
spor'eji D. anophthalmum n. sp_, ještě později nejmenší ze všech druhu
D. gracile n. sp. a posléze .o. typlUops Vejd. T,lk jsem mohl otázku
o pohlavních orgánech na živém materialu r'e~iti, kterážto methoda
pro poznáni všeobecné polohy a tvaru jmenovaných Ústrojí daleko
větší má přednost pI'ed methodou r'ezovou, ač i té jsem použil.
Vzltlellem k morfologickému významu jednotlivých komponent
v pohlavním apparátu jest nade vše radno znáti též jeho vývoj, kterýžto obor u turbellarií až dosud velice jest zanedbán, což zase tím
lze vysvětliti, že se <.;elý appadt velice záhy zitkládi a brzy funguje.
Jakkoliv jsou v tomto ohledu i mé zkušenosti velmi nedostatečné, pr'e([(;e mohu poněkUlI objasniti prvé doby pohlavního vývoje.
V mladém 1'5 mm. lllollltém Derostoma anophthalmum, zakládají se pohlavní orgány násle<.lovně: V střellni č:í!'e br-išní, asi v pi'ední tr'etiné
tčla, oiJjevi se objemné, nepravi<.lelně opsané prohlollbení pokožky tě­
lesné, jež jest vystláno velikými hyalinními buňkami s velikými jádry.
Jest patrno, že se hYPollennis vdllipuje do nitra těla, i vede tento
otvor do prostorné dutiny, v níž zminěný epithel pokračuje a na
venek vrstvou svalovou jest opati·en.
Tato dutina přerlstavuje prvotně antrum, z něhož se teprvé
dále ku pr'edu 2 sekund:í.rn,i vydllipení tvoří. Jedno z nich, pravé,
pr-edstavllje dlOlll1ý, tlustostěnný vÚlc<.;, na zevnějšku slabou podélnou
:l okružnou vrstvou pokrytý, uvnitI' vysokým epithelem vyložený.
Světlost jeho jest nepatrná, jevící se jako uzounký kanálek, nadur·ujicí na vnitr'ním konci v tenkostěnný váček.
Levé vychlípení primárného antra jest však v tomto stádiu
zrůznéno již v apparát kopulai:;ní a obsahuje zaklidajicí se malými
ostny pokrytou pyji.
K dalším součástem mladistvého apparátu pohlavního, o nichž
se však doldzati nedá, že by povstaly v<.;hlípením vaku tělesného,
nýbrž spíše jakožto orgány povstalé z vniti'ných pletiv, náleží:
1. VM:ek silně svraštělý, pbklá<.lající se k slepému konci pravé
d1odhy. SíestávÚ z jasných buněk, jenž na svém nitru vylučují kutiI"
Nové zprávy o tllrbellariÍGu.
4
IX. F.
Ve.idovsk~·
kulární blánu silně svraštělou, tak že tato světlost vátku celkem vyplňuje, Jest to základ spermatheky t. receptacula seminis (zásobárny
chámu), o níž lze terly phjati, že vznikla jakožto sekuuárné vychlípení pravého válcé. DěJe se to patrně na tom míště, kde se nalézá
výše zmíněný slepý vátek.
2. Druhá sout:lst pohlavního apparátu, která patrně však nepovstává z i'eteného vehlípení vaku tělního, představuje základ trsu
zároclkového. Jest to veliká hruškovitá buňka pohlavní, jejíž zÚžený
konec phmo v mediání táře těla, nad základem spermatheky jest
upevněn, kdežto lladul'ená tást její obloukovitě k břišní straně se
ohýbá. Toto stadium pohlavní buňky jest po hi"íchu velmi vzácné
k nalezení; poznal jsem je jen jedinkráte, z (;ehož soudím, že se pohlavní buňka velice záhy a rychle rozdělí v zárodky vaje(;né. Tato
buňka, histologil;ky se líšíd od pozdějších ~ají(;ek, jest dosud isolovaná, t. j. ležící v parenl;hymu tělesném.a nesouvisící s vývodem pohlavním pomocí vejcovodu, kterýž dle všeho vzniká po rozdělení pohlavní buřlky z nejzevnějších buněk zárode(;ných, jež tvoi"i i t. zv.
tunicu propriu na trsu zárodetném a tato prodlouživši se až k vývodu spole(;nému stává se vejcovodem.
Z embryonálných komponent v pi'edcházejídrn odstavci vylíče­
ných, vzniká komplikovaný apparát, jak se nachází u dospělých
Derostom.
V tomto ohlcdě souhlasí všecky 4 pozorované druhy. Nejprvé
vzniká differencov:lní prvotného antra v antrum superius a inferius,
wž se děje tak, že se stěny prvotného antra v sti'ední téměř zoně
zaškrtí a tak povstává vlastní antrum pi'etiní a zadní; prvé silněji
roste a tak se dostane nacl zadni oddíl, (;ímž vzniká antrum superius
ft inferius.
V té době jest vaje(;ník (obr. 1. ks) opati'en již i'adou
vaji(;ek ft vejcovodem (od) spojen se spole(;ným vývodem (de), kterýž
tedy povstal z pravého vychlípení prvotného antra. Spermatheca (rs)
jest již dutá. I možno nyní posouditi jednotlivé komponenty pohl.
aparátu následovně:
a) Antrum inferius poUná okrouhlým otvůrkem, který po stažení neb roztažení svall! zde radiálně rozdělených, svůj průměr zvět­
šiti neb zmenšiti může. Vniterný okraj otvoru jest větŠími buňkami
epitheliálnými vyložen, jež v llobě pohlavní tinnosti živě viř"í.
Porus genitalis vede Ilo kulovité neb soudečkovitě nallui'eného
antra spodního, jež jest zevně mohutnou vrstvou svalú okružných
a uvnitř víř"ivým epithelem vyloženo. Dle stahování svalů muže <1ntrum
inferius tvar svůj měniti a ze své prvotně kolmé polohy do šikmé
pi'ejíti, v kterémžto posledním pl'ípadě poměry jeho k antru hoi'euímu
jsou velmi jasné. V době, když jest al1trum superius vyplněno vaji\;l,em, bývá antrum inf eri us tím tak zatlačeno, že se jeví jako pyskovitj val prvého.
.
.
b) Silně zÚženým proximálným koncem pi'echází antrum mfenus
clo a. superius. Pokud nenastala činnost pohlavní, bývá obtížno pi'esvěd(;iti se na živém materiálu o tvaru a struktuf"e této dutl.ny
a rovněž tak, je-li vyplněna kokonem. V pi'iznivých případedl obJe-
@§§)~0
";'€f.@riJ'
~,/~'; :Ks
'2:)' .. ~ .
. ~.o~!i}'
~.,;
~,'."
"~I
'
\J2'
I
G~
, nctatum bezprosti'edně po pái·eni.
Obr 1. Pohlavní orgány .~e;ostom~ un~?u co lllabx; (le ductus communis, do
ln, aD:tl'~m. gcmtale, zastupll.J1Cl funk~l :~~n~l (S); vaječník (b) pomocí vejcovodu
nchoz lIstl: spermllthe.co. (~:'). ponl~l ( ). žlázy skoi"6.pkové (schd). - úp. ,1uctlls
(orl), v něm i se nalezu' zraJlel V(lJI o I~ ,: 'vody prost"ty, vs I'csicula semlnalts,
llenialis' vg veslcula gnJ.uulOI um, (Lp.. 1 . I
'
·/;d eha1ll0\Ol,
G
IX. 1". Vejdovsk,\
Nové zprávy o turbelJariích.
:,uje se antrum superius jakožto podt'lná, tlustostěnná dutina, naplněná
Jasnou tekutinou. UVlli tf' jest plochým epithelem, zevně' mohutnou
vrstvo~ svalo,v,ou a p~sl.éze hyalinními žlazami pokryta. Zastupuje-Ii
a, ~. u~ol utu.u, n::byva t.varu. kulovitého dle kokonu; Úč-illkujc-li a.
s. Ja~oz.to vagma, Jest valcovltá neb láhvicovitá, po dé1Ge těla 1lrodlouzená,
• 7
c) Du~tu.s penial.is (dP!. jest v hotovém apparátu velmi krátký,
.lezto ,se ploxunálná Jeho <.;ust značněji differencovaJa v kopuJai:ní
apparat.
D.uctus, cOI~v~~llis (de) pi'edstavuje naproti tomu dlouhý
kanal, ll~~<';l ~e ]Ilstologicky od alltra; to však dle (loby
?ohlavm. Za doby pare~.l Jest epithel ductu vysoký válcovitý; když
Jest kokon v antru, zten<';l se stěny ductu a jeho nitro jest naplněno
zbytky žloutkových trsů a jiných elementů zrnitých.
d)
tlustost~nny
:) Spermatheca (9'S) pokud jest prázdná,
vyznač-uje
se svou
s~raštelost:, což pochází 0(1 vnitb silné kutikuly, jež vykládá celé
~tr,o Z~VIll. tluste a světlé stěllY epitheMlnL Spermathcca jest co do
t Ul U lllz~la u D. typhlops, anophthalmum a unipunctatum; u tohoto
predstavuJe dlouhý vak, jenž téměr' pod pravým Úhlem prechází ve
v
stonek receptacula, krátký.
Celkem však sestává vale ze <Ivou od-
stavců, bhšního, slabě naduřelého a precházejícího dlouhou trubicí
v h!-bctní silně zduř'elý odstavec. Tato část jest zahnuta kll hí'betní
straně, takže i:asto nelze spojení Se spodní i:ástí vystihnouti.
U Derostoma typhlops jest receptaculum rovllěž ze dvou odstavcú
z nichž spodní jest skoro kulovitě nadurený a Úzkou sponou
spojeny se hr'betním, málo prodlouženým vakem. Tvar tento ZÍ'etelllě
vy~toul~í, ]~~yž jest receptacu1um naplněno spermaty, ]«ležto po vy?l;lzdnení ~lch naplÚují se tělisky ílaz J)Udatných, o i:emž níže se
Je~t~ zmmlm. Pokud nenastalo pár'ení, jest receptaculum rovněž svm~tel~ a spodní odstavec jeví Se jako bloi:natá, z jasných buněk slozena koule, sedíd krátkým stonkem na spole~ném vývodu.
Skor',lpe6né žlázy (sclul) Ústí do spolei:né dlOdby na stejném
miste, Jako receptaculum a kratičký vejcovod.
Jeví se tedy veškeré soubLsti zmíněné za různých dob íivota
Dverosto~ .v nlzných poměrech tvaru, takže fysiologická funkce jejich
P~'l oJedmelém pozorování stává se záhadnou, Nejdůležitější jest ovšem
vYkl~d nádoru pod antrem se nalezajicího, jenž v poslední fási 6innostl pohlavní pí'edsta vuje dělohu, éO!í, není nesnadné rloldzati, když
est
.J.
vyplněna vajii:;kem. Jinak jest to v prvé fási pohlavní, I{(ly hraje
ukol vagmy aneb <.;hceme-li bursy copulatrix. K tomu jest zapoth~bí
složen~,
, /?
í
sledovati tuto i:innost, s nií zároveÚ ve spojení se nalezá zráni nejstaršího vajíi:;ka ve vajei:;níku.
Následujicí pozorování objasní tento poměr.
Individua In'Útce po spářeni pozorovaná ukazují, že dutina za
antrem následující jest naplněna hojnou tekutinou hyallnní, v níž se
hojně proh:ini spermat dále se pohybujitích a kulii:;ky světlo lámající.
Dle délky doby, v níí trvá páí'ení, bývá dutina ta bud' větším, bud' menším poUem spermat naplněna, někdy jest zcela plná. Poněvadž zároveií
se spermaty vycházejí produkty accessorních žláz, jež možno dobr'e
jako pi'edstojné oznai:iti, jest zjevno, že i tyto pí'ejdou clo dutiny
zmíněné a jsou to tudíž ony kuličky a tělíska světlo lámající, bezbarvá neb žlutavá, někdy až oraníová, jež ve větším neb menším
množství zde se nashromažcl'uji.
Tak tedy slouží nádor zaantrový v této době 6innosti pohlavní
jakožto vagina neb i bursa copulatrix.
Teprvé prodlením času pí'echází sperma do receptacula, což se
(lěje nikoliv volným stěhováním chámu clo tohoto orgánu, nýbrž ko~­
vulsivním staboVllllím se bursy a spole6ného vývodu, což se několl­
kráte za sebOll opakuje. Nejprvé stáhne se bursa a vlnou tak povstalou vytlai:i se nejpí'ednější partie spermat do spolei:;ného vývodu,
jeho~ lumen se na tomto místě znai:ně rozWL Na to pr'enáši se convulsivní staženi z bursy nu spolei:ný vývod, 6ímž posune se sperma
dále. až k vrcholi svému, t. j. na bási stonku receptacula. Ph tom
nastává stažení vejcovodu v té mH'e, že se ústí jeho úplně uzaví'e,
takže ani jediné sperma k vajič,ku se nedostane. Zatím tlaU se nové
dávky spermat touíe cestou z bursy do receptacllla, kteréž se však
nestahuje; zde pohybují se spermata soubsně až do nejzazšího prostoru, ph i:emž vyrovnrlvají se vniterné kuticulárné záhyby vnití'ni,
a stěna stává se Úplně hladkou,
Úplně vyprázdněná vagina zůstává naduřelou jako dbve, kdežto
kulii:ky pí'edstojné žlrlzy vystěhovaly se] odtud se spermatem do
spermatheky.
Druhá fáse i:innosti pohlavní pÚsobi rovněž na tvar dosud poznaných komponent vývodů pohlavních. Jí předchází z1'ání vajíčka.
To se t!<!jc ve vajei:niku i mohl jsem seznati aspoÚ utvořeuí vr'eténlm prvé bulíky polové.
V í'adě vajíček jest nejstarším ono, jež se nalezá v úst! vaJe<.;niku a vejcovod; kdežto všecka mladší za ním se nalezající jsou
teri:kovitě k sobě po r'udě stlačenrL, zkulatí se ono nejstarší vajíi:;ko,
plasma jeho jest hustší, což zvhiště platí o periferií. Skoro ve sti'edu
lX. F. Vejdo\'sk~'
Nové zprávy o tllrbellariich.
nnlezá se veliké, jasné, určitě blanou opsané jádro s velikým dvojnásobně konturovaným jadérkem.
I
" Takto upl:avené, volné vajíčko shledal jsem v 10 hodin dopol.
O ~ul .]edenácte, kdy zatím pozornost svou věnoval jsem více vnikání
spellnat do reeeptacula, zmizela blána jádra, takže plasma jeho nyní
volná nabyla tvaru amoebovitého, aniž by však splývala se žloutkem,
anebo tento"vnilml do obsahu jádra. Jadérko však dosud bylo bez~
zl~l~ny._ VaJH;ko v..této době na povrchu měnilo svůj tvar, tvoí'ie laloky
stlltlave .s~ ztahu.]lci a opět se vychlipující. Zkrátka jevilo pohyby
amo.eboVlte. T.~k bez .další změny vniterné trvalo vajíčko do 11'/2
hod:ny, v kterezto clobe byl jsem nucen pozorování pi'etrhnouti a pol<l:ac~vatl v něm až ve 2 hodiny odpoledni. Vajíčko trvalo na svém
~11Iste, bylo však opět kulaté, plasma nezměněné, jadérko zmizelo a
J~clro nabylo tvaru vi"eténkovitého. Dále však se mi nezdahlo ostatní
zJe? .sledov.ati. Tolik však jest jisto, že se zde utvol'ilo prvé vI'eténko
zraJlclho vajíčka,
Sestup vajíčka do dutiny zaantrové, která orl té dOby hraje úkol
dosud pozorován nebyl. Mně se jen jedinkráte podahlo poznati procesy, které v zápětí potom následují.
•
delo~IY,
.
V~jí.čko
?ylo již v
děloze
i obdáno vrstvou
buněk
žloutkových
rovněz I telllčkou blanou Č. chorionem. Pr-es to však dosud sestupovaly těliska žloutková společnou chodbou do dělohy, sprovázena
I
hustou, sv~tlo lámající tekutinou, kteniž se nalezala na celé délce vývodu spolecného. Je to žlutavá, homogenní hmota, která patrně velmi
rychle tuhne, neboť již na své cestě k vajíčku jevila záhyby tuhnoucí
hmoty. Otázkn. tedy, kde vzniká látka, z níž povstává tuhá oto<::ka
dospělého vajíčka, nemůže býti nijak jinak zodpověděnou než že se
vy!učuje současně, když vajíčko stoupá do společného Vý~odu. Skute.e~ě zde ,tal.{é .exist~jí veliké a hojné žlázy jednobunečné s dlouhými
;y\ o.dy, Je~ .~stl soucasně s vejcovodem do dutiny společné chodby.
Z vy toku Jejich tuhne obal vajíčka, což však se děje až v děloze.
S vajíčkem vš~k sestupují do dělohy také spermata ze spermathek~.. Ot.~zka, zdali Jen část jich, či všecka spermata receptaculum
OpouStl pn tomto processu, možno zodpovědíti jen v posledním smyslu.
Sh~er!al Jsem totiž v případech, kde se nalezalo vajíčko v děloze,
prave sestouplé, a tudíž ještě měkkou, bledou a průsvitnou blankou
opatřené, že receptaculum seminis neobsahovalo již ani jediného spermatu, 1 že tudíž ph výstupu vajička z vaječníku tak musí podrážditi
receptaculum, že toto vypustí tlakem ve~kerá spermata zde se nalezající.
Následky po opuštění vajíčka z vaje<::nílm a vstupu jeho do dě­
lohy, jsou na vývodech pohlavních velice patrné.
Pí'erlné na spermathece a za druhé ve společné chodbě, Tato
jest silně naduI'elá, tenkostěnná, hojnou tekutinou pri'lsvitnou naplněná,
v níž splývají kuličky na zdání tukové a tělíska světlo lámající, po(lovná krůpějím žloutkovým. Těmi v mH-e dalelw větší jest i naplněno
receptaculum. Jest to patrně obsah oněch tělísek, jež ph páření Zl)
žláz pí'edstojných do receptaeula vnikly a po vyjití chámu z receptacula zde zřetelněji vystupuji.
G. Až dosud jsem neučinil zmínky o spojení trsů žloutkových
se samičím apparátem. Žloutkové trsy jsou totiž pi"ítomny již
v mladších stadiích avšak jejich kommunikace s popsanými komponentami není dosud tak zřetelná, aby se mohlo udati místo, kde Ústí.
Teprvé krátce pí"ed druhou fásí činnosti pohlavní jest to možné.
Co se týče rozdělení trsů žloutkových v těle, udává se všeobecně dle M. SCHULTZE, že jsou u D. unipunctaturn rozvětveny, tvoÍ'Íce jednotnou síť na břišní straně. Totéž znázorÚuje v. GRAFl" u D.
salinantrn a LIPIČ udává, že žloutkové trsy do antrum superius vllsťují.
Dle mých pozorováni chovají se trsy žloutkové stejně u všech 4 druhů.
Jsou rovněž párovité, jako u pi'íbuzných rodů, avšak obě hlavní větve
jsou laločnatě rozvětveny, jak zvláště v zadu zjistiti lze. V stí'edu
těla jsou laloky sblížené, ano mohou i splývati a pak se zdá, že jsou
trsy síťovité.
Za doby, když jest spermatheka c1uLmy naplněna a nejstar~í vajíčko se hotuje k opu~tění trsu zárodkového, stávají se žloutkovody
zí'etelnými, ježto se plní tělísky žloutkovými. Jsou dva; z prava a leva
jdou šikmo k společnému vývodu a spojují se na bhšní straně téhož
pi'imo proti ústí vejcovodu. S antrem nemají nic spoletného.
O pohlavních orgánech a jejich vývodech u Derostom psáno )iž
c.astěji; považují to vše za známé, leč protože se mne věc tyká
osobně, musím se zde poněkud zdržeti. O. SCHMIDT poprvé u druhu
D. unipunctatum popisuje a kreslí pohlavní apparát, který ovšem
velmi těžko v souhlas lze uvésti s tím, co ve skutetnostl eXistUJe,
tak že mně nezbývá, než ukázati na jeho schematické znázornění na
tab. II. 5b. Ov~em jest otázka, jest-li druh tento souhlasí s mým.
M. SCHULTZE aspolÍ správněji nazna<::iJ, že spermatheka a vaječnlk mají
společný vývod. Ovšem v receptal:ulu neshledal spermat, což patrně
závisí od oné fáse vývoje, v kterém se Derostoma pozoruJe. J mak
také z tvaru spennatlleky a poměru llélky spole<::néiJo vývorlu nelze nijak si SOUll utvohti, jestli D. unipunctatum (SciJmidtianum Schultze)
'I
I
'I
I
,I
I
I
I
10
IX.
F. Vejdol"skí
jest toto:í:né s mým. Bylo by v bur!oucnosti rn.dno tyto orgány v pl"írozené polozc ~ v tvaru dokonale znázorniti, neboť mn.m za to, že
specifické určení druhu také na těchto orgn.ncch, hlavně spennathece
zá.visí. Dle pmných a porlélných ('ezÚ těžko lze vlastní tvar těchto
orgánu správně určiti. Zevrubnější zpr<ívy o pohlavních orgánech podal
BIUUN, u něho:í: jen to litovati jest, :í:e jen dle fezu určuje polohu a
tvar dotyčných orgánu. Dle něho jest u D. unipunctatum antrum skoro
hruškovité, do něhož Úst! z pí'edu "ein zwr'izipfliger Uterus". Stranou
od pyje nalezá se stollkovitý vn.tek, bud reccptaculum neb bursa se-'
minalis, Ústící do vejcovodu. Na obvodu zralého vajitka i na nejbliž~ích jemu vajítkách ve vajetníku shledal jádra, jako by zde byl
follikulárný epitlIel, což patrně bylu bltinka vaje[;níková.
U D. balticum shledal BRAOlI uterus vět~i ne:í: u prvého druhu.
"Bursa a vejcovod Ústí těsně vedle sebe, snad tým:í:e otvorem do uteru.
Bursa jako dlouhý kanál, probíhá zprvu D(\ hr'betní straně, pak v oblouku
na zad. U D. megalops Ústí do Úteru pr-ímo penis, bursa a vaje[;nik.
Bursa jest velmi dlouhá, porlkovovitě olmutn., zcela spermaty naplněná
a ústí po straně vP-(lIe penisu do uteru. Na tom:í:e místě ústí také
vajcčník velmi krn.tkým vývodem, jako:í: i trsy :í:loutkové.
Popisované vlastnosti uteru všech tr'í dotytných druhLI, o jejichž
horlnotě se vysloviti nemohu, zobrazuje BRAUN jen na podélných i'ezech
J,?erlÚíních a kreslí hlavně jen antrum, uterus a do tohoto Úst(cí pyji.
Ze měl pi'cd sebou různé stavy vývoje těchto orgán II jest velmi
pravděpollobné; na ka:í:dý způsob však jest litovati, :í:e nczobrazil
ústroje ty v celkové poloze II tvaru; pak by bylo teprvé lze se vysloviti, jak rlalcGe se uchylují jmenované druhy od mých. Mnou pozorované
D. unipunctatum souhlasí ve všech hlavuích [;n.stech, t. j. v poměru
uteru k spoletnému vývodu, vajetníku a receptaculu úplně s D. typhlops, o jeho!2 samostatnosti nom l:í:e být sponl. I jest dle toho na povcl!2enou, aby druhy BRAUNOVY, jejichž specifideé vlastnosti sotva bude
lze pí'esně roz!fšiti, tak podstatně se lfšily, aby spermatheka a vaje(;ník
samostatně ústily do uteru.
Ne:í: posoudím práci St:K8I\0VU, zmíním se r1í"ívc o tl'etím autorovi, L\P(TsCHOyr, který:í: rovněž jen methorlou rezovou sledoval appar:it
pohlavní u n. ttn"iptmctatum, poch:izej ící z ostrova Hvaru v Dalmaeii
a dle serií r-ezových porlélných zkonstruoval sr;hema, které odpovírlÚ
celkem správněji poměrÚm skute[;ným, nic však méně nerlosta[;ujrl pro
po::;ouzeni polohy a ústí jerlnotlivýeh komponent.
Vlastní antrum genitale oznal:uje jako:í:to "atrium genitalc infprius", jei verle do "Atrium genitale superius." Do tohoto Ústí na
Nové zl'nivy' o turuellarii"h.
II
zarlní stěně trsy žloutkové slcrze zadní jeho vychlípení, do něho:í: také
s hora oviuukt vyusťujť.. Jest zjevno, že toto vychlípení odpovídá našemu spoleěnému vývorlu (ductus communis), co:í: a:í: dosud tedy jest
správné. Avšak dle jmenovaného autora recE'ptaculum seminis "svým
dlouhým vývodem" prý Úst( do vejcovoJu "rlicht an der Stelle, \VO
cr vom Keimstock abgeht." To jest zajisté o myl, vzniklý prÚvé jen
sledováním serií řezových.
Jinak jest mně nesrozumitelné, :í:e kreslí Lipitsch ovirlulet pÍ"Íli~
dlouhý, kdežto víme, že jest to u obou našich druhů Icratii";ká, slabě
svalnatá chorlbitka. Dle dalšího líi";ení jest však vidno, :í:e ovidukt
LippitschÚv nenl niUm jiným: nť:í: naším společným vývodem, neboť
ústí do "atrium genitale superius."
Toto pak zase pí'edstavuje náš uterus. O :í:hí.Z<ich skohi.pečných,
jež ústí do spole[;ného vývodu, nezmiÚuje se nikdo, jen SEKF.RA je kreslí;
za takové však považovali IflERlNG a BRAUN ilázy na periferii antrD.
a uteru rozdělené.
Již pobltkem let osmdesn.tých znal jsem poměry pohlavní II D.
unipunctatum a typhlops tak jak jsem je vý~e, ovšem v jediné pouze
frísi vývoje, vyznaW. Později odevzdal jsem SEKEROVI materiál ten
k zevrubnějšímu zpracování. Mezi jíným i výkres od D. unipunctatt~m,
na němž Ústí do antra penis a spole(;ný vývod. SEKEltA však tvrrlil,
%e verlle těchto soubí.stí pozoroval jr.štč zvláštní "bursu seminalis,"
tak:í:e podal výkres nový, jak se v jeho pníci pod (;is 21. nalezá,
kdeito udání autorské zůstalo nezměněným, jako by výkres ten pocMzd ode mne. Jest to týž výkres, o něm:í: ve své práci LlI'j'lTSCII
úvahy phěiiíuje a k výsledku dospív:i, že II Derostomy vÚbec nij8.ká
"hursa seminalis" existovat nemů:í:e. Výše jsme naznaWi ji:í: SVllj názor
Posuzujíce pak výkres SEKEROV, musíme uznati, že viděl spnlvně nádor
uterový s jeho dutinou, v ní:í: snad i spermata pozorov8.1 za doby
páJení, avšak souvislost její se spole(;ným vývodem nevystihl, tento
pak samostatně jako žloutkovod nazna[;uje. Na druhé straně výkres
pohlavních org:n.nu orl D. typhlops, jak jej SEKERA dle serií řezových
zkomhinoval, jest valně pochybený, zvW;tě :í:e pr'ehléc!l receptaculum
seminis, ·:í:e phjímÚ zvlMlní bursu seminalis do antra vlastního Ústící
a že llělohu ozna(;uje jako:í:to samostatný, ze spole[;ného vývodu na
b:isi vaje(;níku ku spoclu se ouvčtvujicí vak. Naproti tomu pozoroval
spnivně :í:lázy skohlpci";né, je:í: oznaěuje jmenem "přídatných".
Dn~hy v Čechách známé. Až ilosud hylo několik druhů rodu
Derostoma ]1o]1sáno, z nidl:í: jen několik málo bylo zevrubně a ur{;itě
charaktprisov:íno. Ano i D. uni:punctat1~m Schmirlt jest sotva nťeo
12
I
./
I
IX. F. Vejdovský
jiného, než ľ. 1828 0(1 DUGÉS pod jmenem D. megalops uvedený druh,
Avšak BRAUN vykreslil pod tímto jménem ještě jiný llruh, který ille
veškerých známek souhlasí s D. unipunctatum, jež v této práci jest
uváděno. Ve vodách teských není až dosud skutetně jiného druhu
očima nadaného, než tohoto a kdyby BRAUN neuváděl vedle D. megalops
ještě jakési jiné D. unipU/:ctatum, zrušil bych toto poslední a naši
formu bych uváděl jmenem Dugésovým. Bohužel však neuvádí Braun
zvláštních znaků pro veškeré své druhy než ty, jež i'ezovou methodou
v antru shledati mohl, což jak známo jest věcí velice choulostivou
ft sotva kdo po Braunovi Uľtí ony specie, které týž autor popisuje.
V Čechách mnou nalezené druhy možno zcela bezpetně (]l e pohlavních orgánll urtiti, i rozpadají se ve 2 skupiny, kteréž se později
snad jakožto 2 subgenera oznatL Do prvé náleží
I. Derostoma unipunctatum == D. megalops Dugés, Braun.
Se dvěma velikýma, tervenýma o(;ima (ph napadajícím světit"
jinak (;ernýma), tvaru těla a zbarvení, jak Braun ph D. megalops
udává. Pohlavní orgány bezprostředně za jícnem. Copula(;ní orgán
hladký, bez Mtků. Brylky sekretu zežlaz pi'ellstojných v tak zvané
vesicula granulorum šikmo k uuktu ejaculatoriu seřaděné. Spermatheca velmi dlouhá s velmi naduřelou proximalní a dlouhou distáJní
komůrkou.
Druhá skupina druhů rodu Derostoma obsahuje slepé fonny,
jejichž těl~ jest na pi-ídě přišpičatělé, vzadu rozŠÍÍ'ené a uťaté, nebo
třemi lrtloky opaUené, z nichž jeden uprostřed, druhé dva po stranách
těla se nalezají.
Zašpi~atělá phcla postrádá o(;í a jest třemi podélnými (;ervenavými pruhy opati·ena. Pohlavní orgány nalezo:jí se dále za jícnem, než
u D. unipunctatum: tak že otvor pohlavní asi v prvé ti'etině těla leží.
Tyto (lruby velice se štítí světla, ony se brodí na mnoze v hlenu a
jen za temna vylézají ze tmy a plazí se po stěnách nádob, kde se
chovají.
Z těchto slepých druhů popsal OERSTED Derostoma coecum, kteréž
GllAFF clle vyobrazení za nějakou Macrostomidu považuje. Dle popisu
jest však jisto, že zde je co (;initi s Derostomem. Jest 3'3 mm (llouhé,
např'ed zašpitatťlé, YZ~l.Ilu uťaté, stlatené, bělo(;ervenavé barvy a bez
o(;L Jícen v pi'cdní U'etině těla s dlouhým skulínovitým otvorem
ústním.
Aniž by se o práci Oerstedtově zmiÚoval, popisujc nejnověji
O. FUHRMANN též jakési slepé Derostoma: jež náhodou rovněž jakožto
~ ové
zprávy o turbellal'iích.
D. coecwn ll. sp. ozna(;uje. Dle popisu skute(;ně však se zdá, že tento
druh s Oerstedtovýlll souhlasL :Fuhrmanův popis jest ovšem velice mezerovitý i musí se pohlavní jeho orgány důkladněji rozebrati, aby se
phbuznost jeho s druhy v Čechách nalezenými na jisto postavila.
Jmenovitě jest nutno rozdělení ostnů na pyji a tvar spermatheky podrobněji vystihnouti. Varlata u D. coecum jdou prý od zadu až k jít:nu.
V Čechách jsem již 1'. 1879 D. typhlops uvedl, které potom jen
ještě jednou pozorováno bylo. Pak jsem shledal ještě 2 jiné druhy
slepé i popisuji zde jen jejich pohl::tvní orgány, jakožto nejjistější charaktery rozeznávací.
2. Derostoma gracile n. sp.
Jest to snarl nejmenší druh, měřící 1'5, zÍ'íclka 2'5 mm délky.
celkem průsvitné, avšak velice měkké: takže pod krycím sk1í(;kem
1:>rzy zacMzL Na přídě jest silně zÚžené, na nejzevnějším konci téměl'
rovně uťaté, v zadu se sti'edním lalÚtkem. Pohlavním apparátem rozeznává se D. grac-ile ode všech ostatních druhů. Varlata jsou po
obou stranách těla, jdouce od zadu až na hranici druhé U'etiny těla,
pozvolna se zužují, až přejdou do tenkých chámovodů.
Penis jest velmi štíhlý a hlacliéÝ, bez há(;l& Vesicula granulorům sestává z mála štíhlých brylek. Spermatheca jest opatřena
zadní, krátkou komorou, jež se prodlužuje kanálovitě ocl pi'eelní komÚrky. Spermata jsou velmi lllouhá, s tlustými ale špi(;atými hlavitkami, hýbajíce se živě v duetu ejaculatriu a spermathece, nikoliv
však ve vesicule seminalis, kde tvoU hrubovhikllité ldubí~ko. Trs vajetný jest nápadný svými nepatrnými rozměry a s ním ve spojení jsou
pouze 3 tvořící se vají(;léa.
D. gracile zdá se, že jest vzácnější, anebo že až dosud bylo
přehlédnuto. Nalezl jsem pouze 4 exelllplář'e v hlenu z klecanského
rybníku.
Tělo
3. Derostoma anophthalmum n. sp.
Dosahuje velikosti D. unipunctatum, jest na pi'íelě zašpičatělé:
vzadu uťaté a vůbec zevně násll~([ujicíl11U Derostoma typhlops po([obné. Analysa. pohlavních org<'inÚ ukazlljll však, že zde co (;initi
s jiným rlruhem. Nejnápadnější rozdíly jsou na tvaru pyje a spermatheky. Brylky sekretu ve vesicula granulorum jsou velice štíhlé ;1.
sporé. Vesicula seminalis kulovitá. Kopula(;ní orgán, pokud zatažen:
jest tvaru kůželovitého a několika i'adami ostnů pokryt. O POttu i'ael
lX.
j
I
I
F.
Vejdovsk~'
no tvaru ostnít možno sr přesvěd(;iti teprve po vychlípení pyje. Tehdy
vyjde z otvoru pohlavního a lze na ní spodní a svrchní stranu rozeznávati. Se spodní strany pOllOrována, jeví se pyje vyzbrojena 3 hl.dmui ostnu, jež v levé řadě jsou štíhlé, ve střední řadě kdtké a tupé,
v pravé pak ř"adě rovněž takové ale (;etnější. Na svrchní straně jest
posléze ttvrtá I-ada ostníl, (;etných a různé velikosti. Vedle této Gtvrté
btdy j~ou zLle ještě isolované 2 delší no 2 kratší hroty, jež se rozezmivDji oll ostnů tím, že spotívaji na chitinové bási, kdežto ostny
z jediného kusu sestávají.
4. Derostoma typhlops Vejd.
Sekretové brylky ve vesicule granulorlllll mohutné, kolmo a
sloupkovitě těsně vedle sebe zar'aclěné, pyje dlouhými a rovnými ostny
stl:jnomérně na povrchu roZtlělenýllli posázena. Spenuatheka kr<ltld,
z dvou komůrek sestávající.
§ 2. O dvou druzích rodu Vortex se zřetelem k jich pohlavnim orgánům.
Pohlavní org,lny rodu Vortex jsou, jak okazuji všecky pnic;e dosavadní Ille jednoho typu sestrojeny, le(; shledáv,ime zde tolik mOllílikad, na něž GnAFF poukázal, že nutno opět touto otázkou se
zabývati.
Jak ullává GltA]'"F, jest receptaculum toho rodu jako samostatný,
stonko vitý, od vajetníku zcela nezávislý orgán, spojený s Antrulll
genitale'). Mimo to pr'edpold:lulí GMFF, že snad u všech drnhÚ je~t
vyvinuta bursa copuJatrix, jednoduchý uterus a vÍGe méně složitý cojlll!a(;ni apparát chitinový. Celkový obraz tohoto appar(ttu HU GHAFF
takto: "CoplllatnÍ orglín sestllv(l z p,lrovitých ltÚlek, jež po délce ku
st(~ně penisu pr'iléhajL" Z pravidla jsou hůlky tyto Ueuité, takže rozcznávám(~ ua stěně vývodu (dlletus ejaGulatorius) pbrostlý "stonek"
a na konci tohoto vkloubenou »větev" (;ili "lultek". Tento muže býti
opět Uenitým a rozvětvovati ~e ve vÍGe seklllll];lrnýdl vétvitek, t. j.
"zubů" tíli "ostnů". Tento apparát vniká do bursy copulatrix a pak
se větve se svými ostny pomol:Í zvlÚštního appar:ltu svalového rozvinou. V nejjellnoduš8illl pfípallě má V. grajfii místo párovitých hůlek
') Tak praví Gmff ua str. a{~. D;íIe však IlO. str. .HO praví "Doch ist
klzteres (Receptaculum semiuis) bald mil dem Keimstock verbundcn, bald selbslandig." Co jest tedy pravda ~
:'\ovl! zpr;lvy o lurbeJbriicb.
l:)
kroužek chitinový na cl'lém Ol)vodu dutiny pyjovu." U V. oUXc/UlltutU.o
jest 6 isolovaných ~tonkÚ atd. U všech o~tlttlljch druhÚ jsou ~ híHky
spojené 1-2 při(;kami, anebo uocela zblížené, dotýkající se (Ii. MiIlportianus a V. truncatus) hůlky. Na každé hu[(;e seuí pak 1 - 2 i vice
větví, jež zase více bodlinami jsou pokryté."
Na str. 148. praví pak Graff, že Bursa copulatrix a receptaculum seminis se nalezají u všech druhů rodu Vortex jakožto samostatně oudělené orgány. "Das Genus Vortex zeigt uns sehr sdlun, wie
das urspríingliche Verhalten in clem alleinigen Besitz einel' Bursa seminalis gegeben ist, und wie diese allmÚlich claclurch ZUl' Bursa copubtrix wird, class eiu anderer Theil des Atrium die Funktion eines
Receptaculum erhiilt."
Dle stavby pohlavníeh organii lze Vorticidy ve 2 skupiny ro"dě­
liti: V jedné (V. anuiger, SGiunidtii, truncatus, Millportianus, pictu::>, GUspitlatllsla sexdentatus) není reccptaculumještě samostatně vyvinuto: ježto
zde funguje co takové vývod vaje(;níku. U druhé skupiny (V. scoparius,
viridis) od(;Jenilo se receptaculum od vaje(;níkll a jeví se posléze u V. HalIezii jakožto samostatné. Grafť pozoroval u V. i armiger, truncatus a sexuentatus, že zde vývocl vaje(;níku jako receptacululU slouží. A ježto
do něho i trsy žloutkové Ústí, jest správno vykládati jej jako vychlípeninu
atria; kteréžto vychlípení dále u V. scopal'ius, viridis a Hallezii stáv:i
se Receptaculum." Bursa copulatrix u Vorticidů byla u SCHULTZE
jako uterus, u Schmidta jako receptaculllm, vykládána, anebo i pře­
hlédnuta (Hallez dle Graffa přehlédl ji II V. Hallezii a Schmidt II V.
scoparius).
Dle toho, co tedy Graff sdělil o poměrech pohlavního apparatu
rodu Vortex, jest jisto, že bystr'e vystihl to, co jednak ~ám pozoroval:
a GO z literatury pr'ed ním uver'ejněné s výsledky svých bádání srovnal.
Ovšem látka srovnávací tím nijak vyterpána není i nutno znovu v úvahu
bráti veškerá fakta dosud známá s tím, co se ph novém zkoumáni
jakožto pozoruhodné objeví. Shledal jsem v na8ich vodách od PÍ"Íhrami ,l Chotěboře 2 druhy, jež nelze nikterak v rámec výsledkii
Graffovýdl vsunouti, i nesou ~e otázky mnou v následujících řádcich
pr'ethlsané v těGhto směrech:
1. Nemožno sevšeobeciíovati pravidlo, že u všech druhů r. Vortex
jest bursa copubtrix a rcceptaculum od sebe oddělené vyvinuto.
2. Není-li tomu tak, jaký jest poměr morfologický mezi reGeptaculem a. bursou?
16
IX.
F. Vejdovský
l. Vortex microphthalmus n. sp.
Velikosti většiny Vortexů totiž namnoze 1'5 mm, vyvinul se v ně­
kolika exempláí"ích v nálevech s hlenem, pocházejících jednak z Phbrami, jednak z Chotěboi'e. Vylíhl se v polovici listopadu a opěto­
val se i v prosinci. .Jest bělavý, více méně tervený neb oranžový
následkem pigmentových buněk podJwžných. U některých exemplMil
pi'evládala bílá barva, u jiných oranžová. Anatomii specialně jsem nezkoumal, jen pohlavním orgánům jsem pozornost vět8í věnoval. Nic
však méně u srovnáni s ostatlÚmi Vortexy nápadné jsou malé tetkovité oti, ležící na prvním okraji laloků mozkových, který sám jest
pj'ed jícnem. PUda těla jest hojnými smyslovými brvami pokryta a
jinak zdá se, že v organisaci neliší se od ostatních Vortexu.
Let pohlavním apparatem tak jest odchylný, že považuji předce
za pr:lce hodné tyto orgány vyl1titi, zvláště v ohledu srovnáváni jich
sjinými Vortexy.
Z pi'edu vytknu již karaktery, jimiž se liM olle všech známých:
1. že má zvlaštní pyjový apparát žlábkovitý,
2. že nemÚ bursy copulatrix, jakou pj'edpokbdá Graff pro všechny
Vortexy.
Varlata vakovitá leží v pÍ'Íllě těla, až i v sousedstvu jícnu a
sahají až asi do poloviny (lélky těla. Oeltud prodlužují se v jemné
chámovody, jež zřetelněji spermaty naplněné pti (lStí svém (10 vesiClIly jsou znatelné. Vesicula pyjová jest mohutně, skoro kulovitě nadmutý vátek, poněkud odškrcený periferid<ou rýhou od následujicího
ollstavce pyjového, jenž jest rovněž naduřený, dále však se pozvolna
zužuje ve žlábek pyjový. ZÚžená bí.st vězí ve zvláštní pochvě, jejíž stěny
json stlustlé, let nez(lahlo se mně jader v nich najíti; spí~e se
mně ztlá, že skládají se z homogenní hmoty, neboť mají tentýž vzhled
a lesk, jako chitinová trubice pyjová, na kažrlý způsob však nutno
míti za to, že jsou pružné, takže se při vychlípení pyje z těla svraští
a po zatažení opět natáhnou. Prvější zjev jsem viděl.
Nacluj'ená tást pyje obsahuje známou schránku sekretu, jež sestává ze sloupeů zrnité hmoty v kruhu kolem kanálku vniternéhoIllezi vesiculou a pyjí - sestavenýeh. Pokud nenastalo pářeni, jest
vniU-ní otvor zavi'eu hmotou jiného sekretu, který ve spi\sobě dlouhé
zátky sahá od vesiculy až ku žlábku pyjovému. Sekret ten sestává ze
zvhíštllíc!J ter(;kC, k sobě se těsné j'a(lítí(;ll a na zevním konci ve ~
kratitké větévky se rozstupujicich.
Nové zprávy o turLellariich.
Že však sekret ten jak se dosud jevil, není hmota homogenní,
ukazuje pozměněná jeho (;ást na zevním konci. Tu se mění v pěnitou
hmotu, jejíž jetlnotlivé alveolky se mohou však odděliti a jeví se jako
matně lesklé kuli(;ky, jež při páření patrně vycházejí žlábkem pyjovým ven. Z takových také alveolek sestávají zmíněné ony tertky;
jestli použijem silnějšího tlaku na pyji, objeví se každý ter(;ek na
zevní ploše, složený ze samých stejně velikých a pravidelných IU'Úpějí,
jež později se rozdělují od sebe a vycházejí žlábkem ven.
Sotva pak se uvolní tato sekretová zátka, již prýští zrnka sehetu zrnitého a posléze spermata smíšeně až do ústí pyje.
Otázka, odkud vzaly se oba sekrety, rozřeší se snadno pozorovÚním pi'edstojný(;h ř,híz, jež Mll míru v hojné mH'e po jedné, totiž po
pravé straně těla jsou vyvinnté. ŽMný jiný vortex nemá tak zll[t(;ně
vyvinuté žlázy předstojné. .Jako veliký hrozen visí zde žlázy tyto až
na zad těla, prozrazujíce se svým obsahem a pOllélnými kanály vývodnými.
.Jedna tásť těchto kanálů ubírá se na pravo, druM na levo;
takže Umže spusobem ústí v pravo a v levo ve zmíněné výšce mezi
vesiculou a pyjí do schránky sekretové. Jsou 2 druhy buněk pj'edstojných. Jedny jemno-, druhé bruboZl'né; obojí však stejného tvaru a
stejně jádrem kuJatým opatř'ené. Možno sice shledati, že zrnitý obsah
pozvolna se vyvijí i v hyaliních žlazách, takže tyto možno považovati
za změněné hyalíní. Stoupání zrnítého obsahu clo schránky sekretové
jest velmi jasné, any zrnka sekretu jako růžencovité le~klé řady za
sebou postupují a vesiculu granulorwn naplÚují.
Let nutno za to míti, že i žlázy bledé sou(;asně secernují,
ovšem tekutější, ti lépe vazký sekret, jenž pak prostupuje Ústí vesikuly a ve spůsobě oněch alveolek se ukládá v zátku.
Nádor pyjový sestává z ploského epitbelu, jehož buňky tím níže
tím sploštělejšími se stávají; namísto pak kde vzniká chitinová výzbroj,
nelze již burlky rozeznati.
Dotčemí výzbroj sestává ze známých dvou liš ten chitinových,
jež jsou střední žebroli pí'ední spoj:né. Od t~to ~~bry, spojeny ~so~
však až na konec tak, že se rozšířlly v plochy cllltlllOVY lupen, Jenz
se na bi"išní straně s obou stran svíjí aniž by se však kraje po
celé délce dotýkaly; někdy se vůbec okraje ty nedotýkají, tak že
vzniká žlábek po celé délce otevj'ený, jindy se dotýká jen nejrozšíř'p­
nější (;ásť lupenu, kdežto pj'edek a zadek jest široce otevh'ný. Tímto
žlábkem vychází sperma a sekret žláz pí·edstojných.
18
IX. F. Yejdovský
Tato líl<ibkovitá pyje jest vůbec pOlJl'vé u tohoto druhu známa,
ostatní Vorticidi mají pouze známý dlVo~Eol'itý apparát, jeholí funk<.;c
ncní Zl:ela ještě známa. U našeho druhu patrně vniká. do antL-a pohlavního lílá.bek pyjový, nikoliv v~ak výzbroj zevní, která. i zde jest
pfitomna, sestávajíc ze th větví, jež se vkloubují k Iištnám podélným
v onom místě, kde se nalézá žebro pří~né. I rozeznáváme ra(Ui~ku svrdmi
a ra(Uj~ku pravé strany, kterélí vůbec postrá(lají větví postranních. Svrdmí
jest velmi krátká, krátkostope~ná, na volném konci hrotnatě rozšíí'cná a
špičatá. Téhož tvaru jest radlička pravá, avšak má dclší stopku a lopatkovitě rozšířený hrůtek jest lžicovitě prohloubený, takže když jest
pbtlal';enn. k pyji, jeví se nožíkovitě trojstranná. Levá radlička jest
nejdelší, leč její zakončení radli~kovité lze teprvé po vypraeparováni
poznati. Charakterem této radličky jest jednostranné sp0l"ení; vydJ<izejí z ní totiž ku straně, jež se phkládá těsně k pyji, ostny postranní
počtem 7, z nichž zcvní nejkratší, poslední nejdelší.
Podobá se tak zevní výzbroj pyjová oné, již Graff popisuje u V.
armiger. Dle výkladu, jejž tento autor podává o zminěné výzbroji,
pllsobí tato tak, že prý vniká do pohlavního otvoru a zlle se rozvine.
Tomu jistě tak není u V. micropthalmus, nebot vypraeparujeme-li
pyji, colí jest velmí snadné, jeví se žlábek, z něhož vytéká sperma,
rovným, jak se nalezal v pochvě pyjové, kdežto zevní jeho výzbroj
z prvotné polohy se rozvine tak, že pravá a levá radli(;ka se vztý~í
obloukovitě na zad a obě jako křídla pyjová se rozbíhají na pravo a
levo. Též hi'betní radlička se vztýi'.í na zad jako ostrý hrot. Ony zajisté nevnikají do antra.
Do skupiny, kam nálelíí V microphthalnnts, patH také starý
Vortex pictus O. Sl:llm., jenž sice jest rozšířen hojně, lel'; dosud málo
zkoumán.
Zde vSak dle O. SCHMIDTA spojují se oba žloutkové trsy ve společný vývod. Vajíčka postrádají stonku. A pak jest odchylný kopulační orgán. Sestává ze 2 polovin, z nichž každá 2 větve nese. Zevní
větev jako u V. viridis, roz~leněná v r'adu ostnů. Vnitřní větve jsou
zrovna tak dlouhé jako zevní, avšak rovné a neaeněné. Pyje zde není.
Tážeme-li se po morfologickém významu svalnatého vaku u V.
microphthalmus, který bezpochyby dle O. SCB~nDTA a HALLEZA II Vortex
pictus též jest přítomen, kde však prostě jako rec. seminis se uvádí,
- tož jen srovnání orgánu toho II jinýl:h rodů nás blíže poučí. DlouhťL
svalnatá a vůbec těmitéž histologickými charaktery se vyznačující
chodba na pl'. u Opistoma, do níž trs zárode~ný, trsy líloutkové a
spprmittheka ústí a kterou jsem nazval Ductus communis, kdežto
Nové zprávy o turbellariich.
19
lVI. Schultze ji jako vaginu ozna~llje - jen tato chodba jest jediným
homologem orgánu, jPjž GItAFF jakožto "bursa seminalis" phjímá. Tato
"bursa seminalis" pr'('llstavllje u V. microphthalmns Ústroje dva, totilí
~)Valnatoll I:hOllhu, již možno za vagiIJu označit, a spermatltcku. V podobném spÍlsobě bude nutno snad všecky "bursae seminales" vykládati.
2. Vortex quadrioculatus n. sp.
Tédlže ro:.::měrÍl a nuancí barev, jako V. micropthalmw;. U plovOlll;Ích zvll'at jest však pr'ední okraj těla zaokrouhlý a ocáskovité
prodloužení ne tak ostr'e vystupující, jako u klidně sedících poněkud
zatažených zVÍi'at, jejichlí pí'ední okraj těla se pak jeví jako rovně
uťatý. Druh ten jest ostatně jinému - V. truncatus zevně tak podobný, že jsem jej původně - nezna.ie jeho pohlavní orgány, za týlí
považoval. Kdežto však o~i V. b'Uncat~tS u největší části individuí jsou
jednoduché a jeví se jako pár černých botlll n. jen výminečně tak jsou
rozllělené, že po každé straně mozku jeví se 2 černé body, tož u Vortex
quadrioculatus 40i',ní bOlly jsou pravidlem, t. j. zadní body jsou větší,
mlsko vité, a pfední 2 body jsou malé. Ostatní organisaci nervové soustavy, zažívací roury a cxlcrečného appaľátu jsem speciálně nezkoumal,
hledě vyšethti jen pohlavní orgány. A tyto jsou zcela rozdílné ou
oněch V. truncatus a vůbec všech ostatních VOľticidů.
Otvor pohlavní jest okrouhlý a po obou jeho stranách nachází se
po skupení velikých žlaz jednobuněčných, naplněných hrubozrnným,
lesklým obsahem. Antrum jest velice obsáhlé a jeví se u živýcb zvU-nt
jako mohutně nar.1ur·elá, tenkostěnná dutina. Na vypraeparovaných orgánel:h pohlavllÍl:h však splaskne a pak se objeví její znacná. svalovina
okružná.
Do untra ústí th orgány: 1. společný vývod spermatbeky a vejcovodu, tudíž ductus communis; 2. bursa copulatrix, a 3. sami(;í vývod.
ad 1. Ductus communis pbjímá krátký vejcovod na konÓ dist:ítném a současně s ním štllllý, ale r.1louhý stonek spermathel,y>
kteráž jest kulatá a nabita spermaty. Konečnij Ústí do společného vývodu také žloutkovody, nemohu však zcela správně udati místo, kde
se to děje.
Dle poměrft II jiných druhů zmímýclt souhlasí miš druh hlavně
s Vm·tex Halle,zii, u něhož spermatheca rovnělí dlouhým stonkem Ústí
do spolei:;ného vývodu (lluctus l:OITlIllUnis).
ad 2. Bursa copulll.trix ,jest vice ll'Íéně zi'etelnp. vystupujíCÍ, kdtkostope~ný vái:;el{ s ostí'e ozna(;enými stěnami.
20
IX.
Nové zprávy o tw·uellariírh.
f. Vejdovský
Dle samičkh orgánu souhlasí tedy Vortex quaclriocubtus s neji;[ÍstI druhů v dile GI,AFFOVĚ uvedených. Avšak samU poměry
jsou u našeho druhu tak zvláštní, že se Jun! liší ode všech dosud
v Evropě známých, ježto kopulai;ní orgán jest oddělen od vlastní pyje.
Varlata nalezají se v pr-ídě těla, dosahujíce až k oběma stranám
jícnu. Chámovody spojují se s vesiculou seminalis, je:t jsem na pozorovaných ještě nacluízel prázdnou. Tato; jakož i vesicula granulorlllll
a ductus ejaculatol'ius pr-edstavují samostatný orgán, kterýž duetem
ejaculatoriem postranně do dutého vaku Ústí, v němž jest kopulační
orgán uložen. Tento vak prodlužuje se jakožto tenkostěnný ductus
penialís až do antra.
Žláza předstojná (prostata) jest zcela zvláštně rozvětvená a sestává z nei;etných buněk :tlaznatých, jež svými vývody mezi sebou
anastomosují a pomocí společného vývodu do šikmo polo:tené vesicule
granulorum ustí. Pod touto se nalezající duetus ejaculatorius jest
rozšířený, zužuje se k distálnímu konci v kanálek krátký, ostr·e rýsovaný a svalnatýmí stěnami opatřený; tento právě Ústí do výše zmíněné pochvy s kopulačním orgánem.
Kopulační orgán jeví se v profilu jakožto jednoduchá chitinová
MIlka, dělící se na spodním konci ve 4 postranní větve, z nich:t možno
oznai;iti 2 za svrchní a 2 za spodnL Svrchní jsou namnoze 9, spodni
7 ostny chitinovými posázené.
Vajíčka tohoto druhu jsou stonkovitá.
Vortex quadrioculatus žije v lesních tůňkách u Příbrami.
2J
větší
Sro-vnání
samičích
orgánu pohlavních
t~ čeledi
\.
Vorticidu.
V pí·edcházejících dvou odstavcích seznali jsme pohlavní apparát
rodu Derostoma a Vortex. Přibereme-Ii k tomu ještě rod Opistoma, bude nám úkolem orgány ty na jedno a totéž schéma uvésti.
Obtížným to není nijak pro Opistoma a Derostoma, jestliže jejich
cUouhé chodby, nazvané ductus communis, za homologické označíme.
U obou rodů povstaly patrně jakožto secundárné vychlípeniny prvotného antra, z něho zase postranním vychIípením povstala spermatheka
a do nich ústí krátké vejcovody a trsy žloutkové.
Obtížnější jest jmenovanou homologii stanovítí u Vortex, blavně
že se zde setkáváme s 2 typy, z nichž jeden zastoupen druhem
V. microphthalmus a druhý V. quadrioculatus.
S posledně jmenovaným (lruhem neIlÍ tak zle;
zde setkáváme
samičí
Obr. II.
Schemata pohlavních ústroji čeledi Vorticidú.
Opis/om1J Sehultzea"um.
B. Deros/o ma /yphlops.
lat
D V01'/ex mierophthalmus.
O.. Vor/ex qu ad'
,·tOC'!t
us.'
.
:1.ntrnm aenitllle; de ductus comlllllnis, cls trsy 1.1olltk~vé, ,·s spp.mathecn, /c., \~­
'" ječnlk, "0(/ I'cjcoyod, selo 'l.lázy skořápkové, co Coplll:1.~1ll ~rgan, 1,,/. [JI ostata,
'"g vesicnlo. grnnnlorum, rll cbá.mO\ 0(1),
A
22
II
I
,I
,
'
I'
,
I
:I
IX. F. Vejdovský
se s týmiž komponentami jako u Opistoma a Del'ostoma: (10 antra
ústí dlouhý společný vývod (ductus communis) spematheky i vej covodu a bezpochyby i žloutkovody.
Jinak však u V. ?m"crophthalmus, kde vejcovod s trsy žloutkovými přímo do antm ústí. Pouze onen siepý vak z antra sekUllclárn(~
se v.ych!ípivší a na (listdJném konci spennatheku nesoucí, mohl by odPOVHlatl společnému vývodu pí'edešléllO (lru!lu. Čemuž tak skutečně
histologicJ~á struktura nasvědÚ\je. Avšak tento kanál má pouze funkci vagmy, kdellto se vnitrní koncc jeho pÍ'etvořil na spermathc1m. Von GRAFF
označil takovéto orgány živých turbellarií jakožto . Bursa seminalis"
:yk.lá~aje ji ~a .něco různého od ostatních Ústrojí turl;ellarií a za org:ín
J e(lI.~y..My vldlme však, že to pouhá moJifikace kanálu, jejž jsme vyznaGllt Jakožto "ductus Gommullis" a že představuje llstroje dva: vagmu a spermatheku.
Přiložená schemata zn<izoruí nejlépe výsledky 'těchto theoretických úvah.
Poměry pohlavního apparátu rodu Vortex mohou míti dle toho
hlulJší význam systematický. Až dosud byl veliký počet druhů (:30)
popsán a pravděpodobně se ukáže, že poh1a.vní appar,it jejich jest buď
dle toho, buď dle onoho typu ustrojen (t. j. dle phinu V. miGro~.l:thalmus ne~ V. quadrioculatus), takže bude radilO k vůli pohodlí
JllI rozeznávati 2 podrody, z nidlž jeden se bude vyznamenávati pi"ít~mnosti bursy .cupulatrix, čiJi vaginy bez spermathel{y, druhý pak
prltomností vaglllY se spermathelwu.
§ 3. Rod Prorhynchus v Čechách.
Dle dosavádnich zkušeností byl do nedávna zlliím z Čech jetlillý
l.,ístupce rodu Prorhynchus I), totiž
1. Prorhynchus stagnalis M. Schulze,
kterého jsem před lety2) ve fauně naší uverll a udal, že ve velikém
množstv"í .v bývalých ka~n[Ích pražských se objevoval. Neméně hOjll)'lIl
byl v tUlll na královské louce II Smíchova, kdel ovšem v nové doLJt>
i s jmenovanou tuní za své vzal. Pokud pak paroplavba na Vltavě
v té mU'e, jako nyní, se neprovozovala, býval Prorh. stagnalis veiiGe
hojným ve Vltavě podél levého břehu, plíže se zue pod kamením a ve
'J Dle zpráv SEKERovi'cu byl v ČecluJ.ch nalezen též P. balti"".• KrnneI.
') Vodautiger Bericllt etc. l:;ífi.
N ové
~pr;ívy
Q
turuellariích.
rmutu vodním. Jednak tedy paroplavba, především ale jedovaté výtoky
z lihovaru smíchovského jsou pi"íčinou, že jmenovaná turbel1arie jest
ve Vltavě velikou vzácností. V řadě let dostalo se mně jen tu a ondy
nějakého exemphU·e.
V následujících řál1cích hocliám phspěti k poznání domácí fauny
popisem dvou nových druhi't, kteréž již od několika let znám, dosud
jsem se však o nich - let ve výkladech školních - nezmíníJ, poněvadž jsem doufal pozdějšimi ještě nálezy zbývající mezery u poznání
jejich organisace vyplniti. Pohř"íchu však nedostalo se mně nového
materiúlu, tak2e budoucí pozorování musí doplniti to, co zde postrádáno.
2. Prorhynchus fontinalis n. SP,
Druh ten nalezl jsem r. 1882 v několika exemplái"ích na Šumavě,
a sice v malém praméuku, jen2 stéká se Špičáku na cestě mezi nynějšími hotely a Černým jezerem. Červ ten plíží se zde pod kaménky
a v bahně a jest zí-etelným po bělostné své barvě. Objevoval se pouze
na místě, kde voda přímo ze země prýštila, kdežto dále odtud v dolením toku praménku ani jediného exempláře jsem neulovil.
Mám dle tohoto fakta, a dle jiných okolnosti za to, že dotčený
Prorhynchus jest forma čistě podzemní, jež jen pramenitou vodou
na venek se clost<ivá a zde ještě v bahně a pod kamením místa proti
světlu ochranného vyhledává.
Dosahuje délky až 8 mm, jsou však exemplář"e menší nebo i ph
i'iilném protažení těla delŠÍ, štihlé, na přídě rovně uťaté ;). maličko
Úškovitě rozšií·ené. 8irokt~, r,elkem však mělké jamky vířivé jsou daleko nÚpatlnějšÍ, než u Prorhynchus stagnalis. V ních jsou brvy delší,
než na ostatním těle. Otvor Úst vede do velice zúžené, tenkostěnné
pochvy, v \lÍž vězí podlouhlý a štihlý jícen, jímž se rozeznává druh
~umavský od obyčejného Prorhyncha. Jícen ten se pod krycím sklíčkem rychle vych.lípuje, ph ~emž zřejmo, že jest na volném okraji
hluboce vykrajovaný a vroubkovaný. Až na třetinu své (~élky mÚže se
z úst vychlípiti, při Gemž se tato ovšem znaGně rozŠÍi'1. Zaludek úplně
neprÚsvitný a na stranách nezřetelně lalůčkovitý sahá až na konec
těla; ph kr'ehkosti těla snadno se protrhává zadek těla a obsah žaludku prýští ven.
Z ostatní organisace mohl jsem zjistiti pouze párovitou zauzlinu
mozkovou, jejíž pr'edlouhé poloviny zúžují se na zad a vybíhají ve dvě
štihlé větve, souběžně podél jícnu na zad se beroucí. Slabé a krátké
větévky nervové vycházejí též ku pUtlě a sice šikmo k jamkám bcho-
24
i
1".
Vcjdov~ký
N "vé "právy o tllruellarikh.
vým, jediným to orgánum smyslovým, jež jsem mohl zjistiti. Neboť
oi':i, jež a~ dosud známe u všech druhů toho rodu, scházejí druhu
šumavskému.
Formu popisovanou řadím k rodu Prorhynchus, neboť veškeré
dosud vyIíi':ené znaky potvrzují tento výklad. Avšak k definitivnímu
zjištění příslušnosti jeho bylo by zapotr'ebí znáti i pohlavní apparát:
který jsem bollUžel nenalezl, neboť veškerá individua byla mláclata.:
bez žláz a VýVOdll ])ohlavních. U jednoho exempláře z.dálo se mně
však, že těla jejich v zadní tl'etině znai':ně jsou, jakoby k dělení zaškrcená.
Že Prorhynchus popsaný náleží spíše k fauně podzemní, souc1fm
z následujících fakt:
a) že jest úplně bělostný, beze všeho pigmentu;
b) že jest dokonale průsvitný, až na stěny žaludku;
c) ~e postrádá očí;
d) že jest to forma světla se štítící (photophobní), zalezající do
bahna a pod kaménky;
e) že jen ve východišti pramene se objevoval.
~
; I
,!
!
l
IX.
I
!
3. Prorhynchus hygrophilus n. sp.
R. PíSAŘOVIC a J. BABOR připomínají ve Věstníku nauk V Praze
z r. 1892,3) že p. dr. A. Štole objevil v Údolí jarovském za Závistí
u Zbraslavi zvláštního Prorhyncha, doposud nepopsaného. Podar'ilo se
mně několik exemplářů jeho získati na podzim r. 1890 a 1891 a podávám výsledky svých pozorování v následujícím kusém popisu.
Prorkynckus hygropkilus žije v dotčeném údolí ve vlhké půdě
a pod spadlým listím na břehu malého potůi':ku. Miluje tedy vlhko,
avšak vodu nemiluje; nebot přenešen do vody, ihned odtud prchá
a leze po vlhkých stěnách nádoby, v níž byl chován. Ovšem ale
malé nálevníky a vířníky ve vodě, do které byl pr'enešen, uchvacuje
a polyká. Jinak jest dosti otužilý a vydr~í několik dnů na živu i v zajeti; tr-eba jen udržovati vzduch v nádobě ve stavu vlhkém. Ve způ­
sobu života podobá se tedy P. spkyrocephalus, jejž DE MAN v Nizozemí rovněž ve vlhké půdě nalezl.
Dosahuje délky 3-4 mm a jest barvy šedobílé, někdy i značně
bělavý. Na pr'ídě jest rozW'ený a mělce srdcovité vykrojený, v kterémžto zái'ezu se nalezli otvor úst, poněkud na břišní straně. Na zad
se tělo zúžuje, když červ se plazí; když však se pr-issaje, rozšH-í se
'l RhynchodcJnus tcrrcstris v Čcchách. Věstník král. spol. nauk v Pr:l.Zc 1892.
Ohl'. nI. ProrhYllchus hygrophilus ll. Sp,
o otvor Úst; ne oéi; g m07.el,: jl' lIrr\"\" .ií,·,,,"'·': phcl žlizy sliuué: 1J papily kožní.
r
'(
26
"
,
.
,
.,'..
!
,i
,i
i
I
l'
,
,"
konec těla lopatkovitě. Tělo je (losti pnlsvitné, takže poloha orgánů
jeho, s výjimkou exkrečních, snadno clá se sledovati.
Za živa jsou na phdě vic1ny tuhé štětinky smyslové; tI'aslavé
pohyby jejich jsem nespatřil ani hom. immersí. Takovéto brvy lze
i na ostatním těle na zvláštníc:.h bradavkách ve skupinách upevněné
vystihnouti.
Hypodermis hřbetní strany jest nri.padn;í pf'ítomností četných
byalinních žlaz kožních, jež svým tvarem a lesklým obsahem v šedé
hmotě tělní jsou velice nápadné. Z nich vytéká pb poclrrižděni zvíř'eti
z(lánlivě leplmv:í hmota na způsob lesklých lali'lčků, aniž by S8 však
oll těla odlučovala. ;l;lri.zy ty jsou mně známy ještě jen u Bothrioplany,
kde,Ho u Prorhync;hus stagnalis sleclovali je již SCmlElDER, HALT,EZ a
KENNEL. GRAPF považuje je jakožto stejnomocné v ohledu fysiologickém
se sliznými žlázami jiných turbellarií, čemuž asi sotva lze pi'isvědčiti.
Bhšní plocha hypodermis postrádá těchto žlaz; jsou zde ovšem
jiné, veliké, a velikými jádry opatřené, ale jen v malém počtu.
Po obou stranách úst vyúsťují na venek 2 skupiny velikých,
na zad šikmo uťatých, ku phdě se zúžujících žláz se šedým neprÚsvitným obsahem. Sahají až za jícen. Dle polohy své mohly by odpovídati slizným žlazám jiných turbellarií.
Prorhynchus hygrophiltós postrádá tyčinek v pokožce.
Pharynx je celkem tvaru soudečkovitého; pr-ední jeho část sestává z normálných vrstev svalových; s texturou histologickou, jak(L
platí pro "pharynx doliiformis" dle GRAFF-A. Tato tást pharyngu jest
však protraktilní a vychlipuje se z úst ph pi'ijím~ní potravy. Svaly
okružné jsou tu jen v jediné vrstvě přítomny, kdežto v zadní části
jícnu jest vnitřní vrstva okružních svali'l velice mohutná, nmohovrstevná.
Na rozhraní pharyngu a ~aludku jsou 2 skupiny žln.z hyaliní
plasmou opatřených. Žaludek sám jest pravidelně lalotnatý, ačkoliv
jsou lalůčky tupé a nepatrné. Shledal jsem jich 2G v celé délce těla.
Zauzlilla mozková leží před jícnem, nad pochvou jícnovou a
skládá se ze 2 cllouhých ganglií, jež úzkou phčnou kommissurou jsou
spojené. Z postraních nervft sledoval jsem jen zadní vp.tve. ZajímavějiSí
jsou však jemné větévky, které z mozkových polovin asi u prostr-erl
vycházejí a nad jícnem se v jemné pletivo nervové rozvětvuji. Na živém zvíi'eti velmi pěkně vystupují.
Velmi zi\jím:wou jest dále ventrální jícnová kommissura, která
obě poloviny mozku z bí'išní strany spojuje a tak jícnovou pochvu
Nové óprávy o tlll'iJellariich.
27
objímá. Uozeznává se orl hr-betní kOllllllissury tím, že sestává jen
z gangliových buněk, velikýdl to bipolárných elementů.
Vellle smyslových brv JSOll ještě oti smyslovými orgány tohoto
druhu, Oti jsou červenohnědé se světlým tělískem, jež by se mohlo
vykládati za retinu. Jamky vířivé jsem nepozoroval, at je pravrlě
l)oc1obné, že i ty jsou př'ítomné.
Taktéž z exkrečních orgánů znám jen části, znatelné po hojných
"íhvých plaméncích, zvláště v okolí mozkové zauzliny.
Pohlavní orgány. Skoumal jsem jmenovaný druh vždy jen y ř'íjnu
a shledal u všech exemplář'ů, že mužský apparát pohlavní byl již zcela
11egenerovaný, kdežto samití žlázy se ještě v plné činnosti naleza!y,
Dle těchto pozorov:íní, jakož i dle sdělení mých předchůdců, jež se
touto ot~ZkOll zabývali, jest jicito, že Prorhynchus jest proterandrický
obojnatec. Dle KENNELA a BllAUNA možno na jisto postaviti, že varlata
Prorhyncha po obou stranách střeva jakožto malé, kulovité follikule
se zakládají, jichž posledně jmenovaný autor 2-3 páry pocUe žaludku
shledal, kdežto KENNEr, o rllzném množství a postavení jich mluví.
Na svých praeparátech shleclal jsem jen;; follikule varlatové, jež však
již byly nečinné. Též vesicuJa seminalis nebyla již vyvinuta II pyje
scházela; ovšem ale svalnatý vývod samčí ústil do pochvy jícnové.
O samičíc;h orgri.nech mám tyto zkušenosti:
V zadní části těla nalezá se na bhšnÍ strauě trs žloutkovaječný.
Stí'cdní část této žlázy jsou v radě za sebou následující zárodky vaje(;né, po obou stranách pak mlaLlé buÚky žloutkové. Řezy uči, že
vaječné buÚky jsou během vývoje uzamčeny do zvláštních foJ1ikulľi,
jejichž bulíky jsou změněné žloutkové. Otvor pohlavní nalez:\' se
v stí'edu těla.
Prorhynchus hyg1'OphillbS jest druhým zástupcem tohoto ro(lu,
který se suchozemskému životu phzpůsobil. Jak zn,imo, naučil mis
DE NLu'l prvého takého Prorhyncha znáti pod jmenem P. sphyrocephullbS, jejž v těchže poměrech života v Hollandsku nalezl. Oba Llruhy jsou
si tak podobné, že jsem prvotně měl za to, že jarovsld forma jest
totožná s hollandskou, liší se však od ni mnohými charaktery ph
bližším srovnáni.
Prorhynclnts hYY1'OphihbS jest dle tvaru svého nejpř'íbuznějším
P. upplanutus Kennel, kterého KENNEL na ostrově Tl'iniLlad v rybníce
hojně porostlém pozoroval. Podobnost jest tak značll(i, že, srovllávajl:.~
vyobrazení dotčeného autora s svými, měl jsem z počátku za to, že
to táž forma, která na jiných místech mftže žíti ve vodě, kdežto u nás
zvykla si na vlhkou půdu, Ovšem ale ph podrobnějším srovnání jeví
20
;1
',I
"
I
II
II
XL 1".
=" ově
Vejdovsk~-
se značné rozdíly, pro které nutno rozeznávati oba druhy co samostatné. Jest P. applanatus bělavý, 3-4 mm dlouhý, na pUdě rozšíi"ený a srdcovitě vykrojený, na zadu zaokrouhlý a četnými papilkami
pi'idržovacimi opatřený. Jícen zdá se rovněž souhlasiti s tímže orgánem
u P. hygrophilus. 06i mají uP. applanatus pigment při propadajícím
světle žlutavý, ph nepadajícím bělity~ lesklý. To jsou veskrze znaky
souhlasné pro oba druhy.
Avšak sti'evo druhu trinidadského jest podstatně jiné; pi'edstavuje tenkou, rovnou trubici, jež se táhne od pharyngu až na konec
těla, zasahá však též slepým přívěskem pod jícen. Toto rovné střevo
jest po celé délce opatřeno postranními slepými laloky, jež jsou úzké;
kolmo ku hlavní větvi stojící a hustě v pravém Úhlu od stl'eva se
ku stranám těla rozbíhající. Nejsou rozvětvené, ukazují však, jakoby
bylo sti'evo pravidelně segmentováno.
To jest nejpodstatnější rozdll mezi P. applanatus a hygrophilus.
Neboť o pohlavním apparatu zmilluje se KENNEL jen potud, že nenalezl
rovněž samčích orgánů, domnívaje se, že se tyto vůbec velmí pozdě
zakládají, což II srovnání s P. hygrophilus případné neni, víme-li, že
u tohoto druhu v bjnu vůbec nebylo ani varle ani kopulační apparát
vyvinut. Avšak ani u P. applanatus nenalezl KENNEL ni6eho, co by
na známou chitinovou pyji u P. stagnalis upomínalo. KENNEL nalezl
P. applanatus 20. Února na Trinidadu a pozoroval jej v následujících
dnech.
29
Our. V.
§ 4. O novém druhu Macrostomid.
V nálevu od Chotěboí'e nalezl jsem 6etná individua nového druhu
Macrost01na, které pro své zvláštnosti může býti příčinou, aby se chrrraktery 6eledi Macrostomidae rozšířily. Jest to malé, sotva U>-2 mm
dlouhé, bělostné turbellarium na zad ve známý lopatkovitý "ocas"
prodloužené, na pí'ed stejnoměrně široké a utaté. Pro hojné brylky
ty~inkové lze však jen dosti nesnadně vniternou organisaci sledovati.
Pokryv brv má se asi tak, jako u lVI. hystrix, rovněž tak jako třaslavé
bičíky, jež na prvý pohled se zdají, jakoby to byly brvy tuhé, za nM
se také u všech turbellarií dříve považovaly. GRilE zjistil však, že se
míhají a potí'ásají, i dal jim název "Geisselhaare". Ony jsou zvlMtě
na přídě těla hojné, avšak i po stranách jich dosti roztroušeno.
Ostatně co se týče ty6inek kožních a lepivých buněk v ocase,
souhlasí tento druh s 111. hystrix i ano má s nim i mnoho jiných
známek spole6ných, jako u př. nervovou soustavu, jež rovněž tvoi'i
podkovovité ganglion, sestávrrjící rrrciť ze 2 polovin fl v olJlouku se
zpravy o turbellariich.
Obr. IV.
Our. IV, Macrostoma obtusum n. Sll. Přída těla; zg bíčíky ti'aslavé; nf kauálky
uefridíové; .1 mozel, S hody očními; o ústa; dr žlázy slinué; m,' svaly jicuí.
Obr. V.
'V8
Macrostoma obtusum n. sp. Zadek. ov vajíčko (?); op otvor pohlavní
vesícula semíua!is; ej ductlts ejaculatorius; eox otvor exkreční.
O;
p~d otvorem Ústním a po obou stranách jícnu prostírrrjící. Oči jsou
nad míru mrrlé černé te(;ky, jež ovšem leží uvnitř mozkové zauzlmy,
na povrdlU těla jest viděti pouze jasnou obrubu, patrně jamku, v níž
se vlastni pigmentoviÍ skvrllrr nalezá. Vedle očí a smyslových brv
(ti'aslavých) jest Jl1acrostoma obtusum n. sp, oprrt['e.no 2 jamkami p~­
stranními, čímž se Jíší ode všech ostatních dosud známých druhu,
Jamky ty leží po obou stranách těla, asi ve výši skuliny ústní, jsou
však dosti nesnrrdno k objevení, ano II některých exemplárů vůbec se
mně nepodahlo jich nalezti; ph plov{tni vt"lbec nelze je viděti; teprvé
když zvíi'e je v klidu rr více méně se stahuje a roztahuje, objeví se
na břišní straně v ,1otčcIlé koni';ině tělní 2 zÍ"etelné rr hluboké jamky.
30
(
I,I
I
I
"II
íi
IX. F. Vejdovský
odpovídající tělll~P org;Í.num Stenostomirl, Prorhynl:hirl, l\:[il;/·o;:;toll1ill.
ye ovšerr: organisace jejich jest nesnadno k roÚešení; jeví se pouze
.pko vchhpeni kutikulárné do nitra, ganglion zvláštní na jich bási
nezdal'ilo se mně nalezti, s tEí pak lze objeviti slabé větve nervové
'
jež se šikmo z mozkové zauzliny k těmto jamld.m ubírají.
Otvor ústní je dlouhá skulina jako u lVI. hystri-x a vede do rovněž
velice. ztažitelného jícnu, jenž pí'eclstavuje známý "Pharynx simplex",
.]~k :Je! GRAFE definuje. Pharynx ten se nevychlipuje, nýbrž pb ph.]lmam a vyvrhování potravy ze žaludku se pouze mohutně rozeví'e
lL to tak mohutně, že i buňky
žaludkové na povrch trU. Tehdy
zbytky potravní, u pí'. skořepiny rliatom"ceí neb sladkovorlních rhizopouů phmo ze žaludku se vyvrhují. K roztaženi jícnu slouží 2 páry
mohutných svalú - diIatatores pharyngis, - jež na pravo a levo
po páru na zevní obrubě jícnu inserují, šikmo pak parcnchymem na
zad probíhají a 1m stěně tělesné, asi vc výši, kde počími žalurlek,
se připín~jí. rharynx má stavbu porlobnou oné, jakou se vyznačuje
111. hystnx. Jen žJazami, ve stěně pharyngu se nalezaj ícími, se poněkud liší naŠe il1. obtu,sUJm. Žlázy ty leží mezi nOl'lm\lnými buňkami
pharyngu, jsou četné a hojným hrubozrnným obsahem lesklým naplněné. Zevním koncem p['echází kažrlri žláza jícnová, jež má asi týž
význam jako slinné ~l:ízy v jícnu soudkovitém, v dlouhý stonel" který
poslé~e přechází ve vlastní, rozvětvené tělo žhizy. Tyto elementy
sllllnych žlaz jsou svými větvemi a nádory velmi nápadné.
Jicen i íalurlek uvnitř velmi živě vil'í; brvy ~aludečné jsou pře­
velmi jemné.
Exkreční soustava j1Ifacrostomicl dosud není známa; jen tu a oncle
byly pozorovány jednotlivé části její. 111. obtu,st~1n pro svou věW prů­
svitnost, než jakou se vyznamenává 111. hystrix, dovoluje alespoň v hrubých poměrech poznati kanálky exkrečnL Po ohou stram\r;h těla v pi'ídě
vidno, že se tu táhne velice vinutý a kličky tvoi'ící kanálek od zadu
ku pUdě; odsud však až k pí'ellní01u okraji obrací se nazpět, rovněž
četné i1 orlpovídající klii":ky tVol'e; pokud lwpř'elGíží žaludek, lze tuto
zpětnou větev (Josti daleko sledovati, patrně však během dalšího prů­
běhu nadul'uje v kanálek siln(~jší, jenž v zadní tr'etině těla po obou
stranách žaludlm ÚejmějšÍm jl'st, ač i zde nutno nejsilnějších zvět­
fiení k jeho objevení použiti. Brv neshledal jsem ani v př'ednich klič­
kách, ani v zadním rozšH'enélll vývodu, rovněž ani plaménku vířívých.
Uba vývody sbíhají na zad z prrtva a z Jeva až do lopatkovitě rozšíř'e­
lIého konce těla. kl1e sjednocují se v jCťliný narluÍ·plý odstavec, jenž
téměř' terminálně na venek vyúsťuje.
Nové zprávy
O
turbellariích.
31
Pohlavními org:íny blíži se M. obtt~St61n starému druhu :M. hystrix:
jeví však některé zvh\štnosti specifické. Vil.lěI jscm samU apparát
v listopadu a prosinci vyvinutý, kdežto o samii":ím mám nepatrné zkušenosti.
Dvě malá poměrně, hruškovitá varlata leží na bhšni straně nedaleko počátku žaludku. Př'echázejí ve velmi jemné chámovody, jež
po pravé a levé straně těla na zad se táhnou a zde se, na rozhraní
lllezi vlastním tělem a rozšířeninou jeho, s vesiculou seminalis spojují.
Ve varlatech bývají vidna již spermatozoa volně se pohybující, jakož
i v chámovodech, avšak v největším mno~ství shromažďl\jí se v schránce
chcímové.
Jest to ozdobný orgán tato vesicula seminalis, tvaru nejvíce kulovitého, nebo sphaeroitlálného, obdaná na spodní své polovině plochým
epithelem, jenž do nitra velmi čile se pohybujícími brvami jest vyložen. Svrchní polovina vesiculy jest ohražena velmi velkými, klíno- vitými buňkami, patrně žlaznatými, jež JSOll upraveny v rosetu kolem
otvlu'kll, jímž ústí chámovody uo nitra. Vesicula jest naplněna jakollsi
hyaliní tekutinou, která bezpochyby jest vyplňována ze zmíněných
klínovitých žláz. Zde velmi We, ve chvostech spojená, anebo ojedinělci,
pohybují se spermata dlouhá a vlnitá, jež však se tvarem liší úplně
od oněch, jež známe u lvI. hystrix.
Sperma M. obtusum jest dlouhé, jemné vlákenko na jednom konGi
velice čile bi\:íkovité se pohybující, na druhém konci však v['eténkovitě naduřené, kolem kteréhožto nádoru vinou se známé obruby spirálné. Vřeténko jest z hyaliní plasmy tvoř'ené, obruby spirálné z plasmy
temnější, zrnité, z jaké se skládá též vláknitá část spermatu. V této
Gásti nalezá se také ty(;inkovité jádro.
Vývod vesiculy, odpovídající ductu ejaculatoriu jiných turbellarií,
jest vlastně zÚžen:i část vesiculy, rovněž velmi tenkostěnná a tvo\'ír;!
oblouk po svém průběllU. L;['etelnéjším jest tvar vývodu tehdy, 1{(ly~
jest naplněn spermaty, ph čemž se objeví rlistalni jello část opět nepatrně narlu['elou a touto části jest vývoll ve spojení s vesiculou
granulorum.
Tento orgán jest vždy nápadný svým obsahem lesklým, to jest
sekretem žlázy, přerlstojné, která leží na jedné straně těla; není tedy
prostata párovitá jako u jiných tUľbellarií. Dlouhý vývod prostaty jest
vyplněn rovněž zrnky, kter:i se shromaŽlruji u velikém množství ve
brylkách výše zmíněné vesiculfl. granulorum. Celkem jest brylek těch
asi 6-8, jak ukazují optické její pťúí'ezy. LUl11en vesiculy jest nepatťllý a jest ve spoj<,ni s kan;íll\!"l1l chitinové pyje, ktedž sice jest
32
,
II
,I
II
'I
:,
"
I
I
IX.
F. Vejdovský
l\ ové zprávy O turbellal'iich.
33
velmi proměnlivá ve svém tvaru: avšak celkem odpovídá poměrum
pyje, známé u 111. hystrix. Jest vždy ohnutá, buď jednou v zobák
rovný, anebo dvakráte v zobá(;ek krátký a špi(;atý.
Ze sami(;ích orgánu viděl jsem pouze velikou buňku amoebovitou,
hrubozrnným obsahem naplněnou a jádrem jasným opatřenou, kterlÍ
ve všech pí'ipadech ležela nad vesiculou seminalis. Jaký význam má,
nemohu říci, neboť jsem nevidél známé trsy žloutkovn,je(;níkové: aniž
vejcovod!'! a ostatnídl orgánů samiUch. Buňka zmíněná, kteráž pravitlelně u všech individuí v zmíněných poměrech se objevovala: mÚže
míti dvojí význam:
1. buď to jest ruc1imentní, zbylé vaji(;ko, dosud nepoložené. Avšak
proti tomu mluví pravidelné se objevováni buňky té. Za druhé jádro
její nemá povahy jállra vaje(;ného. Za třetí nelze za to míti, že by
takové vajíčko v těle zbylo a zároveň aby se nejevily stopy žlaz žloutkozárode(;ných. Za Uvrté nemožno také phjímati, že by druh tento byl
proterogynický, když varlata jeho jsine viLlěli právě v jich (;innosti. Jest tedy možnost jiná, že to
2. je nejspíše pohlavní buňka sami(;í, obrovská, z níž tedy se mají
po rozdělení tvol'iti trsy žloutkozárode(;né. Otázka to: kberá stojí za
další řešeni.
§ 5. O slepých planariích.
Mezi evropsl{ými planariemi slacUwvodními známe až dosud dva
druhy, honosící se bělostnou barvou a postrádající úplně o(;í. Z těchto
jednu, Planaria coeca poprvé popsal DUGÉS '), naleznuv ji v jediném
exemplál'i v potll(;ku téměř vyschlém ve Francii. "Elle est allongée,
tronquée, échancrée meme en avant, obtuse en arriere, plate, mais
Illoins mince que la précédente, et de couleur blanche comme eHe."
- "Elle différe de la bandallete (vitta) et cle la ladée par I' absence
<.:olllplete de points oculiformes et la disposition de l'arbre gastrique,
du systeme <.:Írculatoire etc. LonglleUr 3 lig. 1/2' Largueur JI. de lig.
Tutéž planarii zařadil poztlějí SmlPsoNZj náslelUwm nedostatku
OGi v nový rod Anocelis coeca. Definuje rod ten takto: "Corpus delJressulll elongato ovale, saepe antice tnmctatum. Oculi nulli. Fluvia') A. DUGĚ8, Apervll ,I. 'lllelques Observatious uOllvelles SUl' les Planaires
et plllsieul's gel1l'es voisills. - Auu. Scieuces Nat. Tom. XXI. 1830. p. 7z-00
Pl. 2. Fig. ~o.
') ST'Mr.oNO Prodrom. descripl. D.uim. evr.l't.rh. r.tr. - Pl'oc.r.ec1. Ar.ad. Knl.
Sciellc. Phiktdelpllia. l8~7. 1. 1" I '1-:; I.
Obr. VI.
Obr. VII.
Obr. VIII.
Obl'. VI. Planaria cavatica Fries.
Dur. VII. Planaria Mrázekii n. sp. dospělý exempláí'.
Dur. VIII. Planaria Mrázeki! n. sp. mlacJý exemphií·.
tíles." Zda-li tento znak, - slepost - jest význakem rodovým, nemožno dosud s určitostí rozllOdnouti, avšak exkreční apparát této planarie, jak jsem jej před lety vyložil,1) odůvodňuje samostatné rodové
označení její v soustavě triclad. Shledal jsem Anocelis v Plou(;nici
') VF.JDOVSKÝ, Exkreéni nppal'át Plauaľií. nauk v Pra:te. 1882. p. 27.>-280. Fig. 1-7.
Mathemali:sch-u.:unrwí8scnschaftliche Clajse. 189;:..
Zprávy o "asel!fÍuí král. spol.
:')
· I
:34
IX.
F. Vejdovský
u DěUna, od těch dob však jsem nenavštivil naleziště toto, jakož
i nil,do jiný po mně neopakoval pozorování, aniž tudiž zjistil, jaké
json pohlavní poměry této planarie. Nechť jsou však jakékoli, pevné
mám za to, že tento system orgánl1, dle srovnání všec.h uosud známýd1
forem, těžko lze použíti jakožto dělidlo klassifilw(;ni.
_
Druhá slep,í planarie jest znlÍma pod jménem Planaria wvatica,
pOll kterýrnž jmenem ji S. Fnn'.s do vědy uvedl, naleznuv ji v potoku,
jenž protéká jeskyni Falkensteinskou ve Švábich. Později ji ještě 111'<1.Imíte nalezl a r. 1820 zevrubněji popsal. 1) Jest 2 cm. dloubli a upomíná co do lÍštíi, barvy, pohybu rozhodně na Denclrocoelurn laete'!wn.
Bělad, barva jest blellši a celé tělo pnlsvitnější.
Usp0L-<ídání vÚtvi
str·cvníc.h upomíná na D. lacteurn. Rozeznává se v!jak od poslední nedostatkem 0(;1.
Po té byla Plunaria ca'vatica ještě v jedné studni v Mumlenn
(Hannoversko), <1. dále v jedné studni v Lili u, jak o tom MOIIH;Z2)
zprávu podává. Jeho exempláry, v lihu konservované, měly délky
pouze 1 cm., byly bílé, průsvitné ,\ bez oU. Po té podal jsem zprávu
r. 18DO,3) že jsem od WRZE..~IIIOWSKEHO obdržel 3 exempláře této planarie ze Zakopaného v Tatrách, kde byla nalezena zároveň z Niphargem a Phreoryctcm v jedné studni. Dle lihových exemplářů, měl
jsem za to, že nutno ji zal-aditi v rod DendrocoelUlIn, což ovšem IllUsily rozhodnouti poměry pyje; avšak mé exempJ M'e byly dosud nepohlavně vyvinuté.
P. HAU,EZ') snažil se rozhodnouti tuto otázku na exemphírecll
doru(;ellých mu Moniezem a podává zprávu o tom násle(1kem řez ll,
jež provelU na silně ztažených a poruHených planariich ze studně
Lillské. I praví, že nál0ží do rodu Planaria. Hlava prý nejevi organisaci
karakteristickou pro přidu tl?Ja Dentlrocoela, řezy této kon(;iny těJni
upomínají na poměry II Plallarin známé. Mozek, vajetniky a pharynx
nemají ni(;eho, co by zasluhovalo zaznamenati. 6ást zajíc.nová, obsa') S. Fn",s :Mittheilungen aus dem Gebiete der Dunkelťauu:J.. Zoolog. Au.eiger 1879. p. Li I-I ,,3.
') R. MONl>:Z, Fauna des caux souterraines du département du N ord et
cn particulicurs de la ville de Lilie. - Revue uiologique du Nord de la France.
Année 1888. p. l·l:1-144.
') VF,.JoovsKÝ, O novém rodu .emskýrl\ pli\uarií (i\Iicroplalla humicola.,.
Věstník spol. nauk v t'ra.e IS~!J. Se (; <1i·evoryty. - Frallcouzskj' pi'eklad v Revue.
hiologiclue du Nonl tl,~ la FraulOc. lS!IU. S ~ tah.
') l-IAr.Ll':z, r'atalogue des Turbellariés rlu Nord de la Fmnce, atel.
IbideUl 1 S~(J.
Nové .privy o turuellariich.
Imjící uteru:> a penis byla poru!iena. Shlellal v~ak lIALLJ::7" že zde jest
hruškovit,t "bursa copulatrix", majir;í dutinll menší, nťž jaká známa
jest u Pl. tona a D. lacte·wm. Histologie vývodu učložného ukazuje
na poměry u rodu Planari<l. známé, kdl'žto oviducty spojují se v jediný spolc(;ný kanál, ktcrý Ústi pí'ímo do kloaky a nikoli na iJasi
uteru.
Tyto znaky Hallezclll uvec}Pné nedo~tai';i]y by dle mého ~oll1ll1
a dJB charakteristiky rOllu DlJIlClrocoelu'ln, jak I-IALlJEZ S<lJl1 jl~ Ulhiv;i
a rod tento v platnosti ullt'žl)ti se snaží, aby se 1'1. c<lvatica hulila
do rodu Planaria. Požalluje lLILJ,EZ pro Dendrocoelulll významnéilo
organu, totiž pr'is~avky na pbdě těla, j<tCl'<t je u Pl. lactw v\'llni
znai:~ně vyvinuta, avšak i u [,l. alpincL jak již z tlřivc~jškh prací ;m;illll',
přítomna jest. Mimo to zjistil jsem tuto příssavku i na konservo vaných exemplářích Pl. fjonOcell!tulcL, jako podélnou jamkou. Tato pří­
sS<l.vka jest i u Pl. cavatiw zna(;né vyvinuta a tudíž hy dle požadavkíi
H,\TM::;m~1 vyzna(;ených musila nÚležeti do rodu Dendrocoeln-m rovnt'ž
t;Lk, jako níže uvedená mnOIl Pl. Mrazekii, kter<Íž téměř' Lipině souhlasí s uznávaným rodem Delldrocoelum. Avšak srovnávaje veškeré
znaky, musím se vysloviti proti samostatnosti tohoto rouu a zabditi
jej přímo do rodu Planuria. Tudíž budu mluviti veskrze jen o PI.
ladeu a nikoli o Dendrocoelum lacteum.
Pro pozn;í.ni Pl. cavatica jsou podrobnější studie o její organisací velmi ž;iuoud, i mám za to, že každý příspěvek k pozn;iní její
lllÚže býti vitaným. Sdilím proto vše, co jsem mohl na živýcll eXl'lIlplál-íeh zjistiti.
Plctnaria cw;atica žije též v éecMch. Když se r. 1890 i;inily
pokusy o jakosti pramenité vody z ľldoli Radotínského u Prahy, byly
z jeclnc; pokusné pumpy 2. (lulma vy(·.erpány také 2 exemplátc této
Planarie a mně k ur(;eni dodány. Oba byly stejné velikosti 2 cm.
llélky a 11/ 2 mm. široké v stí'pdnim pi.Ísu těla. Jeden exemplář byl
valné porouch:1I1ý a rozpadl se záhy, tll-íve než jsem jej mohl konservovati. Druhý byl dosti ješt(~ (;ilý, Úplně bělostné barvy, le(; mohl
jsem jen tlakem krycího sklWm Jl(~které detajly zjistiti, nikoliv však
Úplně, ježto (;erv nehyl nijak prllsvitný. Pr-illa těla jest velice charakteristickÚ; vycMzl totiž ve 2 postrunlll lalů(;kovité Úšty, jež vHak nesměřuji, jal\O u pí'. u Pl. alpinu, ua pravo a Jevů od těla, nýbrž ku
přidě. V stí'ední i;tíl·c přídy těla vchlipuje se hlubolui jamka, živě se
stahujic! a roztahující, v klidu pal< tím náI!arlnt~jší, že ohľ<l.ni(;ena je
z ohOl! stmn zna(;nými tn[lými lalúčky. Zde jest, vyvinuta známá pfíssavka, již naše planarie energic;ky ph lezeni se zacllycuje, <l. ktcráž
,l*
\1
li'I
,I
II
II
I:
I
36
No v'; hlll";l.vy o tlu·hel1ariíclo.
IX. F. Vejdovský
v tomto stavu jako Objl:'lllllý terč,ek UleÚ oběma lalÚ(;ky vystupuje.
:::>ouhlasí v tom tedy s rl. lactea.
Tělo nerozšií'uje se v žádné části, nýbrž strany pravá a levá
sbíhají souběžně až na zad, kde teprve nastává skoro náhlé zÚžení,
takže teprvé nejzazší bst těla jest tupě zakon(;itá.
Z těla prosvítá ro;,;větvený žaludek, na jehož stranách shledal
jsem pI-ed jícnem 11 větví postranních. Též větve po obou stranádl
jícnu jsou rozvětvené, spojují se však za kon(;inou pohlavní zase v jellinou spole(;nou větev v tupé lalů(;ky postranní rozvětvenou.
Červi ze Zakopaného měly pouze varlata založená, jež byla rozdělena ve skupinách po celé délce těht. Červi z Radotína byli již
opati'eni vývody pohlavními i shledal jsem dlouhou vychlípenou pyji,
svrchní část uteru a žlaznatý vychlípitelný orgán, jejž ozna(;ují jeuni
jakožto záhadnou phdatnou žlázu, HAl,LEZ pak bezdťtvoc1ně za bursu
Gopulatrix.
Z exkrečního appanítu prosvítaly pouze tu a onde (;ásti hlavnídl
pouélných větví.
Nemohu-li tedy v anatomii Pl. cavatiw dokonalejších zpráv podati, pokusím se o vyli(;ení jiného domácího druhu, jenž postrádá
rovněž Ústrojí zrakového a jest tedy třetí slepou Planarií, jež rovněž
obývá ve vlasti naší a sice hojně v okolí Příbrami v oby(;ejných
vouách potočních, kde ji sbíral A. MltÁZEK. Jest to druh zcela nový,
jejž ozna(;uji po objeviteli jeho jménem Planaria Mrazekii n. sp.
Jest to pěkná, v největších exempláí-ích až 24 mm. dlouhá planarie obyčejně bělistvá, nezřídka i slabě růžová, neb violová, jejíž
l'řída těla v nestejných poměrech tvaru se vyskytuje. Mladé exemplM-e jeví slabé Úšty postranní a nepatrný hrboulek stí-euní. U starých
jf>Oll Úšty zna(;ně ku stranám vy(;nívající, rovněž jako zřetelněji do
pr-íuy trtí střední lalů(;ek. Tato (;ást s úšty jest zna(;ně zúženější než
následující tělo, jež u mladých zvířat souběžně, bez postranních záhybů na zad se prodlužuje a zde pozvolna se zúžuje. Starší dospělá
zvířata vlní se po stranách, jako obyčejné Pl. lactea. PoLlrážděná
planarie zatáhne nejprvé úšty, kdežto střední hrboulek jako lali\(;C:'lc
;,; hluboké jamky tr(;í ven, posléze však i ten se zatáhne a pak se
jeví na přídě hluboká skulina.
Jamka přissavmi jeví se jen v příznivých pí'ípadech klidu jako
okrouhlá jamka na spodině jmenovaného středního lalů(;ku. Též na
konservovaných exemplárech jest skulina ta znatelná nikoliv však tak
jasně a hluboko se vehlipuje, jako na konservovaných exemplářích
Pl. alpince Jest telly příssavka Pl. Mrazekii "latentní", jak se P.
HALLEZ vyjaclřuje,
pI-ítomnost její však tím nápadněji při leleni Planarie se prozrazuje. Tehdy vychlípí se v střední jamee malý terč,ek
na spodni straně phdy těla, planaric jim se prvně přissaje a k ph:?dmětu se pr-ipCl'll11je. Neliši sr, telly Pl. Mrazekii v tomto ohlcdě orl
Pl. lactea.
Při pozorování za živa jest nápadný pí'edevším žalurlek, sestri\'~jící z přeJní hlavní větve, rozštěpující se po obou stranách jícnn
ve 2 větve, kteréž se za pohlavní kon(;inou ~jednocuji opH v je,linoll
vťtev, zadní, táhnoucí se až skoro ku konci těla.
Tak jest bezvýmille(;ně u všech pozorovanýdl exemphiHI. Avšak
již (lr-íve popsal jsem poprvé druhy, u nichž se žaludek jeví v těchže
poměrech.
Anocelis coeca a Planaria Vru,tlÓuna jsou otle mne v pH(;illě
této známy. Totéž plat( nyní i pro Pl. cavatica a Pl. MrazeMi.
ILu-LEZ 1) shledal však zvláštní monstrosity u Denib'ocoelum lactewJn a punctatum v tom směru, že u těchto drullů, v nichž normálně zadní 2 větve žaludku jsou volné, dosti (;asto se sbližuji za
pohlavními orgány a splývají jeJnoduše jednou neb dvěma allastomosami pi'íčnými, anebo srůstají uocela.
Není pochyby, že poměry shledané II Dendrocoelum Nm,sláu'
Schm., Pl. cavatica, j1!Jraze7ei-i, Vrut<iciana a Anocelis coeca jsou sekundárn0,
kdežto rozdělené zadní větve žaludku jeví poměry původnější. Cel:í
['a(la nyní známých turbellarÍÍ ukazuje na pozvolný tento vývoj, ktrr}1.
však nemusí ukazovati na užší druhovou příbuznost jednotlivých forem.
Celý postup vysvětluji si z následujících forem, které mně osohn('
nejlépe jsou známy a II nich2 veskrze jícen směí'uje na z::\(1, ústa se
tecly nalezaji v zadní č,ásti těla. Prvotný tvar žaludku jest z~iisté
vakovitý, nerozvětvený jako u Rhabuocoelid. Pí'i1da(l:
Opistoma Sc7wlzeanwm. Tento dosud nerozvětvený žaludek
v mlá(U vysílá na zall 2 větve rovněž jeunoduché, volné; pUklall:
Micr·oplana. Dospělá tato planarie má však obojstranné je(lnoduché
bloky z přední hlavni větve vycházející, kdežto zadní větve jen Dazna(;ení těchto laloků ukazují.
U Bothrioplany máme další postup tohoto vývoje: ;,;de sn"lstají
zu(1ní 2 lalolcy v jedinou spole(;nou větev s postranmmi lalol{y jednorlUť;hými.
Posléze u výše jmenovunýdl (lruhÚ Triclad jeví se srůst v tědlže
avšak postľ::lllní laloky jed i sclnmdúrn0 rozvětvenÍ.
poměrech,
I) Snr t'originc I'raisai,lablclllPut tératologj'lLlc dc dcux cxpéces de Trie,
bcles. Coropts rent]. IS9~.
\1
I
\
I
:i
38
IX. F. Vejdovský
Nové zprávy o turl1ellariích.
S obzkou změny polohy úst <L tvaru jíL;nu zabýval se HALLE~
ve výše jmenovaném sdélelú a podrobnéji v práci jine.) Vychá.zeje
ze srovnání, že tělo se progressi"ně zploštuje, u Plagiostomitl, i\fonoticl a Triclatl, má HALLEZ za to, ~e tvar žaludku jest právě mísleclkem tohoto zploštování. Mezi Plagiostomitly m:í rod Plagiostoma
télo zaoblené, žaludek jeho jest tuclí~ vakovitý a neliší se od ža!lHlku
Rhauclocoelid. Cyl-inclrosto?nu., jež jest více zploštilé, m:í ;i,aludek vakovitý a poněkud nepravidelnl' rozW'ený. Monotidi JSOll ještě více
zploštělé a jejich střevo jest bločnaté.
Sou~asně se ille HALI,(;~A mění posice jícnu.
Umístěn v pr'etlní
polovici těla s otvorem Ústním míl'ícím ku ]Jr'edu v rOllech Plagiostoma
a Vorticeros, zaujímá orgán tell v pOtl~cledi Cylindrostomína polohu
skoro metli<íní s otvorem Ústním buď ku pi'ítlě, buď na zad mířícím
a posléze je umístěn v druhé polovině těla a Ústa směi"ují na zatl.
Tak to jest u pOtl~eledi Allostomina, rovněž jako II Monotidů a Triclatl.
lIAL]'E~ té~ mÚ za to, že zploštění těln má vliv nu tvar jícnu, jenž
ze souukovitého stává se v;í1covitým a prodlouženým. Tato pak změna
v posiÓ jÍGllll má prý za mísletlek roztlělení žaludku ve 2 části, pI-edjícnovou a zajícnovou. Jiuý následek zploštění těla dle RII.l.EZA jest,
že musí zbývati místa pro jícen a objemné žhízy pohlavní, a tUI1íŽ že
se musí vyvinouti 2 zadní větve postranní, které jsou tudíž homologické s retropharyngH~ílnou bístí žaludku alloiocoel.
Nemyslím, že vc~keré tyto zjevy mohou se vysvětliti pouze
sploštěním těla. Oproti tlokladllm HALLBZOVYM uváilim Opistoma
Sch~tltzeanum, jehož tělo jest válL;ovité a na příčných řezech tUtlíž
okrouhlé. íalutlek jest \'akovitý, jak požatluje HALl_BZ, avšak jícen
jest v:ílcovitý, dlouhý a Ústa na zad směř·ující. Anebo Microplana
a zemská pIan arie, jež jest ~cela oblá, mlÍ však žaludek trojvětevný,
s postranními laloky a jícen rovněž takový jako veškeré Triclatly
Úplně zploštilé. Telly touto theorií zploštění těla nelze vysvětliti onu
značnou proměnu u tvaru žaludku II jíGnu a umístění úst.
Vycházeje Oll Opistomy, mám za to, že zadni laloky žaludkové,
jakož i postranní rozvětvení Bothrioplany, Otoplany, Triclad atd.
mohly míti pří~il1l1 svou ve snaze těL;hto zástupců turbellarii zjednati
si co možno zU<I(;ný prostor pro nahromadění potravy. Planarie, jak
známo, vyzna~ují se svou žravostí a zhubnou ano i hynou, neuost:1vá-li
se jí jím s dostatek. Jednoduchý vak žaludkový, jako u Opistomy
') lhu.roz, Morpllogéuie géllérale ct ntl'inités (le Turllel1ariés. Mém. des Fa~ultes de I,il1r,. lf;~'~. 1 pl.
3V
netlosta(;il by 1, hojněj~ímu nahromadění potravy, a tudlž zn.ložily si
zadní zpnu jako slabé laloky po obou stranách jícnu, jež
se později prodloužily až na konfc těla a hlavní větve tyto mimo to
se i selmntlárně rozvětvily. Plochn. trávící se tedy rozšířila.
Jest ostatně též zajímavo, že tvrdé látky, planariemi pozr-ené,
nenalezajf se v hlavních větvích žaludkových, nýbrž vsunují se do
postranních větví. Možno se o tom přesvědl:iti experimentttlně. Krmil
jsem Planaria 1I1rázc1cii kusy Ilešcovek, jež hltavě vyssávala a v celých
kusech i se štětinami požírala. N;, tnalých praepar:ítech shlecl.íl':im
pak, že ve~keré štětiny ve svazcích jsou nahromaděné v lalodc.h, nikoliv však v hlavních větvích žalll(lku.
Dle mého náhledu nepovstal rozvětvený apparát žaludkový následkem sploštění těla, nýbrž naopak, tělo Triclad a příbuzn)ích
Alloiocoel sploštilo se n6.sletlkem rozšíí'ení plochy trávíci.
Podobný proces vzájemný mezi tvořením se laloků žaluclkovýdl
a splošťováním těla lze zjistiti i u pijavek. Sledoval jsem v tom ()hled~
(lva druhy, totiž GlossiphonÚt sexocutata a tessulata, u níchž lze krok
za krokem sledovati tento process. U obou jmenovaných druhů jsou
t'mbrya vaje~nou blánu opustivši ~istě oblá cl. Úplně podobnlÍ embryíin,
jak jsem zobrazil u Rhyncltelmis ve svém díle. ') Základ žaludku jest
týž, totiž oblý, hladký slepý vak. Tak jsem pozoroval u Gl. tessutata
dne lG. (;ervna, kdežto u Gl. sexocutata jeví se tato embrya o měsíc
dr-íve. Den nebo dva na to vyvíjí se příssavka, nic méně tvar těla
nutno ještě za oblý považovati, a[!{Qliv se na žnlucllm objeví u Gl.
tessulata 14 postrannými zářezy :vyzna~ených lalů~ků, z nichž 13 jest
malých, 14. pak objemná (;[íst zadnL U GI. sexoculata jest takových
odstavci'! pouze 9, z nichž přední a poslední největší. O den později
jeví se další postup, tělo jest na břiše plošší, na hr'betě vyklenuté;
u Ol. tessttlatu. jeví se prvých 6 laloků menších, í stfed.ních větších.
U Gl. sexocttlata rozvétví se prvý velký odstavec ve 4 páry malých
pr'celních lalllčki'l, z dalších pak 7. posledních zveli(;í se nad ostatní
a směi'uje i na zad.
Vzrůst6.ním lalokll těchto do šířky těla zplošťuje se toto tím
tl:íle tím více, až ph Úplném jich vývoji nabývá známého zploštělého
tvn.ru.
Po těchto Úvahách srovnávacích navl'fLcme se opět k lí(;aní ualších poměrů apparátu zažívacího, o němž ovšem jen málo nového r-íci
rno;i,llo. Týká se to
ještě větve
Trnv. I)t
') VI·:.J])O\·~";·, ElltwicklllUgSgl~Sc.h. lJlltCl'~llChllllgell. Atl(\s, Tn.f'. XII. Fj~. !J. 14.
40
1) postranního rozvětvení hlavních
2) histologie jícnu.
)
JI
I
r
Nové zpnivy o tlll'oellariíeh.
IX. F. Vejdovský
větví
žaludku,
1. Tvar postranních větví žaludku jest z větší části velmi význačný.
Shledal jsem totiž, že jsou větve tyto symetricky sestavené
a na pravo a levo stejným smérem se rozbíhající zřídka lze zjistiti
assymetrické rozdělení postranních větví, kdežto pro jiné druhy udává
JlJI~lA a ŠlěliOV, že symetrie nějaké vůbec není možno dokázati. Základní tvar každé postranní větve, aspoň na předním odstavci žaludku
odpovídá tomuto schematu:
Příčná (postranní) odnož žaludku vysílá hned nedaleko svého
původu malý výhonek na přední straně, dále pak se rozvětvuje dichotomicky ve 2 větve přední a zadní, z nichž každá v tupé lalůčky
uzlinaté zakončuje, ano i opět dichotomicky se rozděluje. Schematu
tomuto odpovídají rovněž postranní odnože větví na stranách jícn u
a za ním sbíhající, jednodušší jsou pouze nejzažší výhonky. Větve po
stranách j1cnu jsou rovněž na vnitřní straně rozvětvené, leč tyto orlnože jsou kratičké, tupě zakončující lalůčky beze všeho dalšího
:1
rozvětvení.
Co do počtu odnožů postranních lze zaznamenati, že u menších
individuí jest počet ten menší, u delších větší, leč zdá se, že podléM
určitému zákonu dle části žaludkových. Uvádim jen 2 pozorování,
totiž:
a) Menší individuum čítalo
na předním odstavci žaludku 11 párů
6
na větvích objícnových..
na větvi zajícnové. . . .
6
II
dohromady. . 23 párů
b) Větší individuum čítalo
na předním odstavci žaludku 12 párů
na větvích objícnových..
7 II
na větvi zajícnové. . . . . 7 II
dohromady. . 26 párů
odnoží
II
II
odnoží.
odnoží
odnoží.
Největší proměně v počtu postranních větví podléM zadní hl fl\1l í
větev, na níž jsem napočítal někdy i 8-9 párů jich.
Bylo by radno v tom ohledě provésti pozorování na velkém
počtu individuí a srovnati i jiné druhy, u nichž rozbíhají se odnože
postranní symetricky, aby se tak zjistilo, zda-li dle určitého zákona
přibývá větví postranních na všech hlavních odstavcích žaludku
-11
a v jakém poměru nalézá se toto zmnožení k tak zvanému zákonu
růstu. I)
2. Jicen naší planarie co do polohy souhlasí s ostatními pbnariemi, nikoliv však v úpravě elementí't histologických. V příčině
této nebylo dosud dosti komparativných pozorováuí pi'edsevzato;
i sdílím na tomto místě úryvkoviU sv<i pozorování na ti'ech planariích,
totiž:
Planaria Mrazekii, Pl. alpina a Pl. gO/wcephala.
U všech těchto druhů jest ;r,emí i vnitřní plocha jícnu pokryta
tenkým epithelem, jehož jádra však těžko lze objeviti. Ze\'l1í
epithel jest opatřen vířivými brvami.
Pod epithelem probíhá vrstva svalů podélných, u Pl. lYIrázekii
fl gonocephala jednovrstevná, u Pl. alpina ze 2 vrstev se skládaj íc.í;
u prvé jmenovaného druhu jsou vlákna velice teničká, kdežto u g01Wcephala velmi silná a sploštilá, u alpina oblá, mohutná. Taktéž wisledující vrstva svalů okružných u Pl. Mrázekii jest velmi siaM,
z přejemných fibril se sldádající, daleko mocnější a ze silnějších vláken
skládn,jící se u Pl. alpina, nejmohutnější však u Pl. gonocephala. Pak
následuje obsáhlý prostor, v němž jest zastoupeno vazivo, žlázy a svaly
radiálné, o čemž v této pdci pojednávati pro obmezenost míst:t
nebudu.
Nejpodstatnější rozdíl histologický v úpravě elementů jícnových
jsou však vniterné svaly Pl. ll1mzekii j kdežto totiž u Pl. alpina
a g01wcephala a dle jiných zpráv i u ostatních planarií následují za
sebou: podélná a okružná vrstva svalová a epithel vnitřní, - u oball
jmenovaných druhů dle zvláštního způsobu sestavené - není tomn
tak u Pl. Mrazekii. Zde totiž jsou svaly okružné a podélné soustl'edlll~
za sebou následující, tak totiž že na jednu vrstvu svalů podélných
následuje vrstva svalů okružních, na tuto opět svaly podélné a ZflSP
oln'užné atd., tak že lze napoUtatí 7 vrst.ev svalů podélných a 7 vrstev
svalů okružných.
Zajisté to nejzajímavější Úpnwa svalů v jícnu planarii, o čem~
pozclěji zevrubnější podám zprávy.
Nervová. soustava má největší podobu s onou, jakou známe II Pl.
lactca, avšak nelze ji na jiných exemplářích tak podrobné vystihnouti,
ježto pi-ída těla i vyhladovělých exemplái"ů jest takt'lm neprůsvitná.
') Viz
H..u.L~Z,
MOl'pbogénie génél'llle etc. I. c.
I
I,
II
11
I
IX.
Nové zprávy o turbellariích.
F. Vejdovský
Taktéž exkre~ní soustava zdá se, že odpovídá téže soustavě posledně
jmenované planarie.
Zbývají tedy ještě jen pohlavní orgány, jež lze u Pl. ])!frazekÚ
velmi snadno vystihnouti i za živa i na trvalých praeparatech i na
r·ezech podélných a pří~ných.
Vaječníky jsou dvě zna(;ně vyvinuté žlázy, tak vyvinuté, že je
lze již pouhým okem proti světlu v živýdl zvířatech rozeznati. Nacházejí se v pi'idě těla po obou stranách přední větve žaludkové a sice
mezi 2. a 3. párem postranních odnoží, kuežto u Pl. lactea, jak J [ml,I
urlávú, vaje(;níky v kon~ině 4. a 5. páru lež!. Úplně vyvinutá ovaria
jsou eliptická, mladší však blo(;natá. 1 shledávám jeden štíhlý lalok
s nejmladšími buÚkami vaje(;nými, kdežto 4 ostatní laloky, ostře ohrani~ené naplněny jsou již vají(;ky dospívajícími a dospělými. Protoplasma jejich jest Úplně průsvitné, jádra veliká a jrtllérka excentricky
cŽící.
OviC!ukty rovnají se témže orgánům u Pl. lactea, spojuji se však
na pravé straně od atria a spolei";ným vývodem tímto JJÍ'imo do něho
Ústí. Tedy zrovna tak jako u Pl. lactea. O zvláštních žlazách, jež clo
tohoto spole~ného ústí oviductu ústí, jakož i o trsech žloutkových
a histologii vejcovodů a vaje(;níku pojednám jinde.
2. Úzký a těsný vývod nes,ědU pro onu funkci, jíž mu HALLEZ
pi'isuzuje. Zajisté jen tímto vývotlem může vycházeti sekret žlaz JHl.
venek.
;). Zevní konec žláznatého toho orgánu jest zašpičatělý a svěr1(;í
právě pro snažši vychlípení org.inu toho na venek z atria. Nevím:
zda někuo z auton1 viděl toto vychlípení, mně však se podai·ilo, %c
pusobením kyseliny octo-chromové vychlípil se jak orgán í"ečený, tak
i pyje. Tím tedy dokázáno, že se orgán ten vychlipuje a že žlaznatý
sekret vylutuje. Bezpochyby že hraje z,Uštní Úkol při kladení kokonů.
Vylí~ením Ústrojnosti Pl. Jl1rázelcii poznáváme, že druh tento
jest nejpi'íbmměj!5í oby~ejné Pl. lacteu: od níž se Uší pouze netlostatkem o(;i, méně vyvinutou jJ'í"íssal'kou pf"edni, polohou velikých 1'<1j('~níldi a větším po~tem jahÚdek I'arlatových. Jest pravdě podobno,
%e Pl. J11ruzek-ii jest pi"ím)'m potomkem oby(;ejné Pl. laeteu, které
však pl"í(;iny to byly, jež působily na ztrátu orgánů zraku: nesnadno
lze i'íci, když nový ten druh v těchže poměrech biologických a v oby(;ejných vodách povrchu zemského žije, jalw Pl lactect.
Nelze také již pochybovati, že i Pl. cat'atica jest v nejbližší
phbl1znosti S oběma jmenovanými druhy.
~ 6. Nový přehled Planarii (Triclad) v Čechách dosud
známých.
Varlata jsou rozdělena po celé délce těla a souuě dle trvalých
plošných praeparátů, vždy mezi 2 větvemi žaludku. Shledávám je na
příllě uložené po obou stranách hlavní větve žaludkové, pokra(;ují
rovněž mezi odnožemi větví objícnových a posléze i mezi větvemi zajícnovými. Na přídě jest na mnoze po jednom páru jich, avšak i více
jich možno shledati ve tvaru lalo~natém neb jahiidkovitém.
Vesiculae seminales jsou zna(;né nádory tenkostěnné, jež rovněž
jn.ko u Pl. lactea ocIloui";eně od sebe do vaku pyjového ústí. Pyje m:í
týž tvar, jako u posledně jqJ.enovaného druhu.
Totéž platí o děloze, jež však má daleko delší vývod a prostornt'jší dutinu, z prava a leva mnoholalo(;nou a tenkostěnnou.
Orgán, nazvaný "ratbselhafte DrUsen" od. starších autori't, od
pak za "bursu copulatrix" vykládaný, má týž tvar n. tutéž
polohu, jako u Pl. lactea. Co do funkce však není příi";iny pova%ovati
jej za bursu, homologickou s podobným orgánem Rhabtlocoeli(1.
Tomu nasvěd(;uje:
1. Převládající svrchní odstavec žlaznatý, který zde tedy pr·edllí
Úlohu hrflti musí.
4;3
Roku 1891 podal jsem prvý zevrubnější seznam planarií ve vlasti
lln.Ší pozorovallých. Od těch dob několik novýdl forem bylo objeveno:
takže jest radno u(;initi revisi druhů, jež do dneška v Čechách byly
oLjel'eny. Dle běžné sonstavy, jež se mně zdá býti pro praktické rozCJ:náváuÍ Tridad velmi užite(;nou: tlGlime Triclatly (lle HALJ,EZA na :3
skupiny a sice:
I. Tribus: lVIaricola.
II.
Paludicola.
III.
Terricola.
Z těch ovšem jen 2 poslední skupiny ve fauně i";eské jsou za:;toupeny.
HALLEZA
1. Tribus. Paludicola.
"Druhy sladkovodní, jichž větve žaludlwvr; jsou silně rozvětvené.
Uterus položený mezi jícnem a pyjí: chodba děložná
ve hřbetní straně." Z této skupiny 3 rody jsou v naší fauně zastoupené, totiž:
Tělo zploštělé.
44
IX. F. Vejdovský
Nové zprávy o turbellariich.
1. Anocel-is.
2. Planaria.
3. Polycelis.
Bývalý rod Dendrocoelum, jejž HALLEZ uznává, a jenž, jak vý~e
vyloženo, podstaty nemlí, spojen v této ř'adě rodů s Planaria.
V pi'ltomllém rozboru fauny českých planarij poUm\m si aun.Iyticky a poněvadž u četných forem, vzhledem k prvému přehlerl11 bylo
nutno zmpniti jméno specifické, pfirhívám i vešker:í důležitější syn 0nyma.
1. Tribus. Pallldicola.
A. Druhy barvy bílé neb
bělistvé.
a) Slepé.
a) Bez úšttt
'I
I
(
i
I
·1
,
:
Rod Anoeelis Stimpson.
1. Anocelis coeca Stimpson 1857.
Syn. Plll.llal"ia coeca Dugés 18.30.
Částe(;ný rOl,bor anatomický: F. VEJDovSKÝ, Exlueční appar,ít
Planarii. 18R2. V Čechách dosud na jediném nalezišti, v Ústí Plouč­
nice do Ln.be u Děčína nalezena. Pohlavní orgány nezn:ímé.
(3) S úšty.
Rod Planaria O. Fr. Muller.
2. Planaria cavatica Fries 1829.
S úšty ku pi'edu směl"ujícími. V podzemních vorlách \' Úrlolí
Radotínském u Prahy.
3. Planaria Mrazekii Vejd.
S úšty ku stranám těla směi·ujíclmi. V potočných vorlách okolí
Pí"íbramského.
b) S očima cl'Věma, valně od sebe vzdálenýma.
lX) Se žlazou pNdatnou (Bursa copulatrix HAT.T.EZ).
4. Planaria lactea Muller InG.
Syn.: Hirudo alba Linné 1746.
Fasciola la.ctea Miiller 177iJ.
Dendrocoelum lacteum Oersted
V~eobecně po Evropě rozšířený druh.
lS4~.
(3) Bez žlázy přídatnG.
0. Planaria albissima Vejdovský 1882.
Do llneška z mnoha nalezišť u nás známa. Po prvé objevil jsem
ji v KropáGově Vrutici, ve velkých tamních prameuištích, kde však
45
letos marně jsen1 ji, jako - tehdy rovněž zue hojnou Planariu uruticiana - hledal. rí'evLílhíť zde nyní Plall<\ria ladea, jež bezpochyby
všecky ostatní druhy - až snad na Pl. alpina - vyhubila. Jinak
zdi se, že Pl. albissima jest v našich vodách dosti rozšil'ena; SEKERÁ
ji nalezl u Hlinska v malé lesní tÚni a dokázal, že postrádá žlázy
přidatné.
Toto faktum mohu potvrditi i na exemplářích nalezenýdl
A. MH..I.zKEM u Kolína a Chotěboi·e.
c) S očima dvéma v st1'ední části těla sbl-iženýmu.
G. Planaria vitta Dugés.
Pěkný ten druh jest velmi málo známým, ježto žije v hlnnu a zřídka
na povrch phchází. Jest to bělostná, 1'5-2 cm dlouhá Planarie bez
Úštii, s otupělýmí hranami přidy těla, s očíma ku str'ední čáře těla
silně sblíženýma. Pohlavní apparát skládá se z kratičké lalůčky porostlé pyje, přídavné žlázy a dělohy. Jínak se množí i dělením. Ve
Vltavě a v potoce u Chotěboře.
B. Druhy barvy temné,
hnědavé
neb
černé.
a) S o&ima dvěma, silně k střední čáře tělní sblíženýma.
a) Pyje normálná.
cxa) Bez vychlipitelné žlázy přidatné.
1") Přída těla ostře trojhranná, s Úšty po~trallními.
7. Planaria gonocephala Dugés 1830.
Syn.: Goniocarena gonocepha.la Schmll.rda 18óV.
? Dugesia gonocepbll.la Giranl 1851.
Planaria subtentaculata Zacharias.
Pla.na.ria. aurita Kennel J R89.
Jest v potočních a pramenitých vodách středních Čech nejobyGl'jnější pJanarií. Vedle toho sbíral jsem ji též v praménku na ŠpiGálm šumavském, kde ve společnosti s P.rorhynchus font-in.alis n. sp.
:tije. - V nejnovější uobě shledal ji KENNEL též v stojatých vouách
na ostrově Trinidadu, a popsal ji za nový druh "P. aurita". Pravda
ov~em, že zde jest světlejšího zbarvení, avšak autor udiv~L, že nalezl
též hnědě a temně zbarvené exempláře, tedy jako naše. Tvar pyje,
jak kreslí KJ::lrnEL, souhlasí s tímže apparátem domácího našeho druhu
a proto nutno stotožniti "PI. aurita" s Planaria gonocephala.
H) Přída těla zaokrouhlená., neb jen nepatrně zašpičatělá.
8. Planaria polychroa O. Schmidt 1862.
SEKEllA udává, že ji shledal u Hlinska. V hradebnlch příkopech
u Prahy. HALLEZ má za to, že druh ten byl částečně považován za
Pl. torva od Mullera.
-16
Nové zprávy o turbellariích.
IX. F. Vejdovský
Syu.: Fatidola
Fasciol;\
1'1;1.uaria
l'lauaria
l'o!ycelis
l'olyceUs
Polycelis
(3(3) Se žlazol6 /;!Jchl~)itelnot6.
9. Planaria torva M. Schultze 1852.
Syu.: Pl. Schult%ei Diesing 1862.
f,
I
V jihol;eských rybnících, ve Vltavě a Labi.
10. Do phbuzenství těchto dvou jmenovaných tlruhCt blldl~ :;e asi
í'aditi Planaria vruticiana Vejdovský, kterou jsem pr'ed lety ve stavu
nepohlavním nalezl v hojném pol;tu v prumeništích Vrutice Kropáčovy. Postnídá úštů, přílla pak ve slabý, centrální lalůček vybihci,
jen~ se ovšem mli~e znal;ně do délky prodloužiti. Dosud nikllo jiný
jí nepozoroval. Abych i':jistil její phslušnost systematickou, hlavně
abych poznal poměry pohlavní, navštivil jsem letos znovu pranll'uišt6
u Kropnčovy Vrutice, lel;, jak ji~ výše poznamemíno, neshledal jsem
IlO planárii té ani stopy, ježto místo její zaujala Úplně Pl. ladea.
fl) Pyje s mohutným obalem chitinových lišten.
·1
'!
Syn.: Hirudo alpina Dana 1766.
Planaria torva Carena 1S20.
? Planaria aretbusa Dalyell 185.').
Planaria abscissa .Jizima 1887.
Planaria subtentatucubta Vej(tovský 1800.
Planaria montana Ši~kov 1802.
jednak však pro obdivuhodný apparát pyjový, do jehož pochvy, chitinovými du~inami ozbrojené, ústí spolei;ný vývod vejcovodový. Z tohoto
hlediště bylo by radno stanoviti ji jakožto samostatný rod. V jiných
zemích byla nalezena lllavně ve studených vodách horských, hlavně
pak alpských i odvozuje odtull l{llNNEL, že jest to zbytek dávné fauny
glaciálné. U nás, jak řečeno, jest planarie ta rovněž tak v rovině,
jako v horl,ch (Šumava) rozšU'ena, a zpusob života nijak nesv(~llčí pro
Odltvodnění výše zmíněného názoru. .Jinak by se mohly veškeré planarie za zbytky fauny glaciálné vykládati.
těla rozděleně.
Rod Polycelis Ehrbg.
12. Polycelis nigra Ehrbg. 1831.
V ,;t(-edních Čccluich hojně rozšířemi.
1:3. Polycelis cornuta O. Schmi(lt 1.860.
Syu.: ?PI'1.llaria felillo, Dalyell 1fi I·L
PI<lJlaria cornuta Johnson l8"~.
Plauaria viganeosis Dugés 1R:if).
Polycelis uigra. Var. (J. "iganen,is Dil:sillg Is.l".
l'olycelis vigauensis Stimpsou 18,;7.
Goniocarena viganensis Scllmarda 18;;0.
Polycelís viga.uensis Ve.itlovský 1K00.
Žije u n:is lut Šumavě, vo splavu pod Černým je%erem a v byPancér·ské; záhodno by bylo, aby se vyšcthl j(~jí pohlavní
apparát, což by bylo záslužnější, ne~ uváděti l'ady všednÍl;h a neurčených věcí z fauny šumavské.
III. Tribus. Tel' r i c o I a, Hallez.
Triclacly s jednoduše lalol;natým žal udkem. VentrÚlni svalovina tělní velmi vyvinutÚ. V Čechách 2 rody s 2 druhy.
Suchozemsk,~
Jest to onen druh, jejž jsem dosud uváděl z velkého množství
nalezišť českých pod jménem Pl. subtentaculata Drap., o němž však
zjištěno, že jej pod jmenem Hirudo alpina Dana již r. 1766 popsal.
Zajímavá tato planarie odchyluje se ode všech druhů dosml známých,
jednak že má na přídě příssavku jako Pl. lactea a její pi'íbuzné,
b)8 četným'i očmi, jež jsou obloulcovitě na předním okraji
I ~,-)iI.
stbně
ll. Planaria alpina Kennel 1888.
i
.1
nigra, MÚlter lí7:).
uruuuea, MÚller 1í7J.
nigra, MUIl.:r 177G.
hruuuea, MÚller 1776.
uigra. Yar. IX. bruulleu Uiesillg"
urnuoea, Stimpsou 18,;7.
tenuis, Jizim" I KR-L
47
tl
pu ,tnlJ6Úch
4. Rod Microplana Vejd. 1890.
14. Microplana humicola Vejd.
,i.ž dosml jen v Bechlíně u Roudnice nalezenÚ. ro objevení této
tllrlwllarie snažil jsem se každého roku několik exelllpláí"Ct naléí::ti:
<likoli jsem však llal nanésti GO rok nové· hromady kompostu, nei:(laí"ilo -se lllně ani jediný exernpl:lí' spatbti. V dÍ"Ívéjším kompostu,
kdl~ S(~ Microplana objevovala, nalezal se také hlen z rybníku a možno,
že s tímto phšla Microplana uo kompostu. Ovšem ale musila by
l\1icroplana ve vlhké zemi na br'chu rybníka žíti, ježto ve vodě brzy
zachází.
16. Rhynchodemus terrestris Leidy. 1851.
Teprvé pi-prl krátkou dobou byla tato zemská plan:lrie též
v éet:hÚch objevena, totiž v Ú,lolí Javorském za Zbraslaví, kde
s mnohými hygrofilnými živo~ichy žije. Na tomto zajim[tvém nalezišti
Ilalezelli byli: Prorhynclm:; h?/.l/rophiltf.S Cl. Ar-ion Ve.iclovskýi Babor a
Košťnl.
.---<)
<>------