ZDE.

Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
KEA – KONFERENCE ENVIROMENTÁLNÍ
ARCHEOLOGIE
3.-4.2.2010
Rozšířený program konference s abstrakty a kontakty
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 1
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
Středa 3. 2.
Přírodovědecká fakulta JU, Blažkův pavilon - Veselovského posluchárna B3
10.00 – 12.30 Registrace v Laboratoři archeobotaniky a paleoekologie, místnost č. 184
13.00 Zahájení
13.00-13.20 Přivítání účastníků
Slovo děkana Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity prof. Libora Grubhoffera a děkana
Filozofické fakulty Jihočeské univerzity Dr. Pavla Krále.
13.20-13.40
M. Bárta: Mytologická krajina zrození a kolapsu.
České výzkumy egyptské Západní pouště v poslední době podstatně rozšiřují naše poznání
vývoje starověkých populací v této oblasti. Příspěvek si klade za cíl naznačit hlavní mezníky
tohoto vývoje na základě zkoumání doposud známých kulturních adaptací.
13.40-14.00
M. Bárta – J. Beneš – J. Novák – A. Pokorná: Archeobotanický výzkum abusírského rybníku,
Egypt. První výsledky.
14.00-14.20
T. Bešta – J. Novák – D. Dreslerová: Vliv osídlení na změnu ekologických podmínek
Komořanského jezera.
Komořanské jezero představovalo největší a proto nejvýznamnější přirozenou vodní plochu
na území České republiky. Naprostá většina unikátního jezerního sedimentu byla zničena
během těžby uhlí v minulém století.
V současnosti probíhá záchrana paleolimnologické a paleoenviromentální informace ukryté
ve čtyřech znovuobjevených jezerních profilech odebraných v 80. letech minulého století. V
blízkém okolí jezera bylo zachyceno trvalé a relativně intenzivní osidlení již od paleolitu.
Prezentovaný příspěvek je zaměřen na odbobí od preboreálu po subboreál, kdy v místě
odběru profilu PK 1 Ch bylo přítomno jezero. I když se tento profil nachází v okrajové části
jezera (Dřínovské jezero), na základě našich analýz se vliv lidské přítomnosti v tomto
období na změnu ekologických podminek výrazněji neprojevil.
14.20-14-40
K. Čuláková: Příspěvek ke studiu adaptačních strategií lovecko-sběračských komunit v
pozdním paleolitu a mezolitu.
Příspěvek se zabývá otázkou proměn strategií výběru poloh stanic u lovecko sběračských
společností v pozdním paleolitu a mezolitu. Cílem je uvést tyto proměny do vztahu s
výraznou proměnou přírodního prostředí na přelomu pleistocénu a holocénu. Tento problém
jsem se pokusila zasadit do širšího kontextu Čech, přičemž konkrétní poloha jednotlivých
stanic je studovaná na příkladě mikroregionu Sloupnicka. Předpoklad, že se sídelní polohy v
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 2
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
mezolitu změnili oproti pozdnímu paleolitu, je na regionu východních Čech možné
pozorovat, protože oblasti osídlené v pozdním paleolitu nejsou následně osídlené v mezolitu,
pochopitelně s výjimkami. Studie by mohla být pro daný region podkladem predikčního
modelu, který by bylo možné ověřit povrchovou prospekcí.
14.40-15.00 Přestávka (organizace ubytování)
15.00-15.20
P. Pokorný – J. Novák – P. Šída: Neolitické těžební areály v Jistebsku a Velkých Hamrech ve
světle archeobotanických analýz.
Výplně jam zbylých po neolitické těžbě amfibolových rohovců obsahují kromě množství
kamenných polotovarů také biologické pozůstatky. Kromě uhlíků jsou to překvapivě dobře
zachovalá pylová zrna. Antrakotomická a pylová analýza vypovídají nejen o charakteru
přírodního prostředí v době těžby, ale dovolují také rekonstruovat zánikové procesy po jejím
ukončení.
15.20-15.40
J. Peška – P. Kočár – R. Kočárová – A. Tajer: Změny vegetace v regionu střední Moravy na
základě analýzy rostlinných zbytků z archeologických lokalit.
15.40 – 16.00
A. Pokorná – D. Dreslerová: Jak vzniká archeobotanická databáze ArboDat.
Archeobotanická databáze
ArboDat
slouží
k přehlednému
uchovávání
výsledků
archeobotanických analýz a zároveň umožňuje rychlou orientaci ve velkém množství dat.
Pomocí předdefinovaných i vlastních dotazů je možné selektovat data podle zvolených
kritérií v závislosti na typu položených otázek.
Projekt mezinárodní spolupráce Archeologického ústavu AV ČR s Památkovým ústavem ve
Wiesbadenu (Německo) si klade za cíl přeložit již osvědčenou databázi do českého jazyka a
umožnit její používání pro účely archeobotaniků pracujících v České republice. Očekáváme,
že se do budoucna podaří i propojení databáze ArboDat s archeologickou databází ADČ.
Paralelně je databáze převáděna do anglického jazyka a pracuje se i na softwarovém řešení,
které by mohlo umožnit převedení databáze do jakéhokoli jazyka.
16.00 – 16.20
J. Hladký: Pedologie ve službách archeologie.
Příspěvek sumarizuje výsledky bakalářské a diplomové práce autora. Cílem prací bylo ověřit
možnost využití pedologických metod v archeologickém výzkumu na lokalitě Mikulčice.
Pomocí relativně jednoduchých zemědělských laboratorních postupů se podařilo
identifikovat kulturní vrstvu z doby Velké Moravy, podlahu velkomoravského domu a jímku
na fekálie.
16.20 – 16.40 Přestávka
16.40 – 17.00
V. Jankovská: Pyloanalyticky vhodné a nevhodné materiály - cíleně pro archeologický
výzkum.
17.00 – 17.20
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 3
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
M. Hložek – P. Zemanová: Identifikace březové kůry v korozních produktech mědi na
pohřebišti kultury zvoncovitých pohárů v Praze - Velké Chuchli.
V korozních produktech kovových archeologických nálezů se běžně zachovávají relikty
textilu, dřeva, rostlin, lidské kůže, chlupů (srsti) a vlasů, hmyzu a jiných objektů
organického původu ve formě organických zbytků, mineralizovaných náhražek (pseudomorf)
a otisků. Korozní produkty proto představují hodnotné médium, které dovoluje novým
způsobem zkoumat archeologické kultury. Na pohřebišti kultury zvoncovitých pohárů v
Praze - Velké Chuchli byla pomocí mikroskopických metod v korozních produktech mědi
identifikována březová kůra.
17.20 – 17.40
M. Nývltová Fišáková – H. Svobodová – M. Bartoš – P. Kouřil: Nejstarší nález chrta na
území České republiky na základě genetické analýzy.
The aim of this article is to prove the statement that bones which were found at Chotěbuz
archaeological field in Northern Moravia near the town of Český Těšín – belong to a dog
living there in the 9th century (Kouřil, 1981, 1994, 2007). Based on the results of a bone
determination of a kind of animal we proved on genetic field that these bones come from a
greyhound (Nývltová Fišáková, 2007; in print).
For this statement we used the genetic analysis of the mitochondrial DNA (mtDNA). With
primers (all primers are numbered in relation to the complete mtDNA sequence determined
by Kim and others 1998: H15377 5´-TTT GAG TCT TAG GGA GGG CG-3´ (designed by A. E.
Pires), L15360 (Hoelzel and others 1991), L15515 5´-GTG TCA GTA TYT CCA GGT-3´
(designed by A. E. Pires), L15805 (Southern and others 1988), and H16075 5´-GCA CCT
TGA TYT TAT GCG T-3´ (designed by A. E. Pires), Ana Alisabete Peres et all, Mitochondrial
DNA Sequence Variation in Portuguese Native Dog Breeds Diversity and Phylogenetic
Affinities, Journal of Heredity 2006:97(4):318–330) used for amplification/multiplication of
specific loci at the D-loop of mtDNA, there are single nucleotide polymorphisms (SNP) which
are specific for each breed of dogs. The final sequences with specific SNPs were compared
with a recent greyhound. The bucal swab was taken from the mouth of rescue greyhound
champion from Great Britain whose ancestor was born in 1840.
Acknowledgements
We acknowledge the grant of Institute of Archaeology Academy of Science of the Czech
Republic No. AVOZ80010507.
17.40 – 18.00
R. Baloghová: Archeozoologie jímky 938 v Chrudimi - Hradební ulici.
Archeozoologický rozbor středověké jímky 938 v Hradební ulici v Chrudimi a srovnání s
dalšími dvěma jímkami na téže lokalitě.
19.00 - ? Večeře a kulturně-společenský program v nedaleké restauraci
Čtvrtek 4.2.
Přírodovědecká fakulta JU, Blažkův pavilon - posluchárna B1
8.30 Zahájení
8.30 – 8.50
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 4
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
T. Kalicki – H. Dobrzańska – B. Szmoniewski: Dolina Wisły koło Krakowa w okresie
rzymskim i wczesnym średniowieczu – interakcja człowiek środowisko w dwóch różnych
modelach kulturowych.
Przedmiotem studiów jest strefa osadnicza położona na wschód od Krakowa, wzdłuż doliny
Wisły, której długość wynosi około 30 km. Zarówno w okresie rzymskim jak i we wczesnym
średniowieczu osadnictwo na tym obszarze zlokalizowane było głównie na cyplach lessowej
terasy Wisły.
W okresie rzymskim lokalna sytuacja paleogeograficzna (np. wcięcie rzeki, dwa stopnie
równiny zalewowej) sprzyjała penetracji dna doliny przez człowieka. Równocześnie obszar
ten był głównym miejscem pozyskiwania szeregu ważnych surowców. Ludność kultury
przeworskiej wykorzystywała równinę zalewową między innymi jako źródło surowców do
produkcji ceramiki (mady, iły mioceńskie, drewno dębowe) oraz miejsce pozyskiwania
wysokokalorycznego materiału opałowego (drewno dębowe) w pracowniach kowali żelaza i
brązowników produkujących także przedmioty ze złota. Rzeka stanowiła dogodną drogę
transportu.
Centrum produkcyjne żelaza w Igołomi, położone na krawędzi terasy lessowej i datowane
na wczesny okres rzymski (faza B2), jest dowodem na realizacje potrzeb w zakresie
metalurgii, pomimo braku dogodnych, miejscowych złóż surowca. Zapewne ten fakt
spowodował, że produkcja żelaza w tej strefie osadniczej w okresie rzymskim miała
charakter epizodyczny. Liczne znaleziska żużla kowalskiego, świadczące o rozwoju tej
dziedziny wytwórczości, wskazują na wykorzystywanie półproduktów żelaza. W odróżnieniu
od metalurgii żelaza lepiej rozwijało się garncarstwo posługujące się kołem i wykorzystujące
piec dwudzielny. W tym przypadku łatwy dostęp do dobrej jakości glin i odpowiedniego
paliwa, a także bliskość wody, mogły wpłynąć korzystnie na stabilność struktur
organizacyjnych i miejsca wytwarzania ceramiki w Zofipolu, która produkowana była w
późnym okresie rzymskim (fazy C1 do C3). Intensywny rozwój gospodarczy (od 2. poł. II w.
do końca 3. ćwierćwiecza IV w. n.e.), z którym wiązało się bardzo duże zapotrzebowanie na
drewno, bardzo utrudniał odnawianie się dąbrów na równinie zalewowej. Dopiero zmiany
osadnicze i załamanie się gospodarki około 375 r., prawdopodobnie związane z pojawieniem
się Hunów w Europie, umożliwiły bardzo wyraźną fazę regeneracji dębu około 400 r. n.e.
Wyraźne wahnięcie klimatyczne związane z ochłodzeniem w 2 poł. V i VI w. spowodowało
wystąpienie wyraźnej fazy powodzi w dolinie Wisły i jej wyżynnych dopływach,
zaznaczającej się generacją pni czarnych dębów w aluwiach i zmianami typu sedymentacji.
W okresie wczesnego średniowiecza w dolinie Wisły postępowała powolna agradacja
zapoczątkowana jeszcze w okresie lateńskim. Wraz z podnoszeniem się poziomu koryta,
choć jeszcze w VI-VII w. jego poziom był niższy około 1,5 m od współczesnego, zaczęła być
nadbudowywana madami wyższa równina zalewowa (Wyciąże), a wyższy poziom wód
gruntowych i regeneracja pierwotnych zbiorowisk roślinnych nie sprzyjał penetracji dna
doliny. Na częściowo zregenerowane środowisko naturalne około poł. V w. wkroczyły
niewielkie grupy ludności kultury praskiej o rolniczym modelu gospodarczym. Podobnie jak
w okresie wcześniejszym osady zlokalizowane były w przykrawędziowych partiach terasy
lessowej, jednak równina zalewowa była eksploatowana tylko w niewielkim stopniu.
Wykorzystywano lokalne surowce głównie drewno dębowe w budownictwie (Wyciąże),
drewno brzozowe do produkcji dziegciu oraz less do wytwarzania ceramiki ręcznie lepionej.
W młodszych fazach wczesnego średniowiecza powstał „ośrodek centralny” (Wawel i Okół),
w którym koncentrowała się wymiana handlowa. Jednak na wschód od Krakowa sytuacja
uległa tylko niewielkim zmianom pomimo zwiększenia gęstości zaludnienia. Obszar ten w
dalszym ciągu pełnił funkcje głównie rolnicze, a z surowców wykorzystywane było drewno
dębowe (pniak ścięty w 976 AD w Kujawach), brzozowe, a do produkcji ceramiki używane
były drobnoklastyczne osady pozakorytowe. Stopniowe podnoszenie poziomu koryta Wisły
(na pocz. XIV w. poziom ten był niższy ok. 0,5 m od współczesnego) spowodowało, że w
czasie kolejnej fazy powodzi w IX-X w. doszło do zmian koryta Wisły i typu sedymentacji w
wiśliskach i na równinach zalewowych wyżynnych dopływów, a ludność Okołu była
zmuszona do budowy umocnień przeciwpowodziowych w niższych partiach stożka Prądnika.
W późniejszym okresie Wisła zmieniała swój bieg koło Kujaw i Rybitw w poł. XII i 1. poł. XIV
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 5
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
w. Wykorzystywanie surowców przez ludność kultury przeworskiej okresu rzymskiego oraz
ludność z czasów wczesnego średniowiecza była różna, co wynikało z odmiennych modeli
kulturowych. O ile w okresie rzymskim obok uprawy ziemi i hodowli dużą rolę odgrywała
wytwórczość pozarolnicza, to w okresie wczesnego średniowiecza realizowany jest przede
wszystkim model gospodarki rolniczej. Te dwa sposoby gospodarowania znalazły wyraz w
różnym stopniu przekształcenia środowiska naturalnego.
8.50 – 9.10
V. Abrahám - R. Kozáková: Pollen Productivity Estimates pro Košátecko - základ pro
modelování v palynologii.
Ve středním Polabí v souvislosti s projektem IAAX00020701 vzniká překrývající se síť
palynologické a archeologické informace o minulosti. K jejich konečnému srovnání je
potřeba oba typy dat prostorově kvantifikovat. V příspěvku autoři představují způsoby
kvantitativní interpretace pylových dat pomocí pylové produktivity vybraných druhů (PPE),
které je klíčovým a geograficky vázaným parametrem, avšak ne jediným. Výsledky z
Košátecka srovnají s hodnotami z jiných evropských lokalit a stručně představí možnosti a
úskalí s jejich dalším nakládání (REVEALS, MSA).
9. 10 – 9.30
P. Žáčková - Libor Petr - Klára Vočadlová - Marek Křížek - Jan Novák - Kateřina Nováková:
Paleobotanická interpretace vývoje krajiny na základě makrozbytkového rozboru sedimentů
z lokality poblíž Černého jezera na Šumavě.
Okolí Černého jezera na Šumavě představuje výzkumnou lokalitu dokládající pleistocénní
horské zalednění karového typu v evropských středohorách (VOČADLOVÁ ET AL. 2007) a
dokumentující vývoj krajiny od pozdního pleistocénu až po vývoj v holocénu. Odběrová
lokalita se nachází v rašeliništi mezi levými bočními morénami a karovou stěnou Černého
jezera v nadmořské výšce cca 1030 m. Místo vrtu bylo zvoleno v nejhlubším místě
zalesněného rašeliniště. Vrt o celkové mocnosti 520 cm byl podroben makrozbytkové
analýze, palynologické analýze, určená byla magnetická susceptibilita (MS) a obsah
spalitelného uhlíku (LOI). Radiokarbonovou metodou AMS bylo odatováno celkem 10
vzorků. Dále probíhá analýza perlooček a uhlíků. Tři vzorky byly odeslány na datování
metodou OSL.
Bazální písčitojílovité vrstvy profilu (520–400 cm) jsou pravděpodobně glaciofluviálního
charakteru a obsahují velmi malé množství organiky (LOI dosahuje v průměru okolo 3 %).
Kontinuální záznam začíná v hloubce 400 cm (15 416 – 14 945 cal BP), tedy v období
začátku pozdnoglaciálního interstadiálního komplexu Bølling/Allerød. Zastoupení rostlinných
druhů vykazuje nízkou diverzitu. Krajina měla charakter pustiny ovlivňované mrazovými
jevy, které neumožňovaly rozvoj půd, a tudíž se zde nevytvářel souvislejší vegetační kryt.
Biologický záznam z období raného holocénu je poměrně detailní a začátek preboreálu je
možno klást do období 11 614 - 11 281 cal BP / 382 cm. Tento přelom je zaznamenán i v
křivce MS náhlým poklesem hodnot. Výrazný peak z 6 % na 48 % je vidět i v množství
spalitelného uhlíku. Začátek holocénu se projevuje nástupem březo-borového lesa (nárůst
AP na 80 - 90 %). Stále přetrvává vysoký podíl trav a pelyňku. Okolo 11 060-10 587 cal. BP
se objevují první mezofilní dřeviny. Záznam rostlinných makrozbytků z tohoto období je
překvapivě druhově bohatý a vykazuje řadu zajímavostí. Doloženo je velké množství
megaspor drobné výtrusné cévnaté vodní rostliny šídlatky ostnovýtrusé (Isoëtes
echinospora), která velice rychle kolonizovala dno nově vznikajícího jezera. Vedle šídlatky
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 6
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
ostnovýtrusé nacházíme také megaspory šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris), které však
mělčí nádrž s rozkolísaným vodním režimem příliš nevyhovovala. Ve vrstvách odpovídajících
jezerní fázi (380 – 200 cm) byly nalezeny též zbytky vodních korýšů – perlooček
(Cladocera). V litorálu chladného oligotrofního jezera s nestálým vodním režimem se
uplatnila i sítina cibulkatá (Juncus bulbosus). Zajímavý je nález dnes vyhynulého zevaru
úzkolistého (Sparganium angustifolium). Doložena je přítomnost kamyšníku vrcholičnatého
(Bolboschenus yagara), který se v současné době vyskytuje pouze na druhotných lokalitách
(HROUDOVÁ ET AL. 2001). Od začátku boreálu (9 764 - 9 551 cal BP) druhy litorálu
převládaly a jezero se od okrajů začalo zazemňovat. Vegetace oligotrofního jezera ustoupila
konkurenčně silnějším druhům a na lokalitě začaly dominovat různé druhy ostřic (např.
ostřice zobánkatá Carex rostrata) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus).
V období atlantika (od 7 996 - 7 854 cal BP) došlo vlivem vysoké organické produkce k
zániku jezera a vytvořil se nový biotop, který měl charakter horského ombrotrofního
rašeliniště se vzácnou hrotnosemenku bílou (Rhynchospora alba). Dalšími druhy jsou např.
brusnice (Vaccinium myrthilus/vittis-idaea), ostřice šedavá (Carex canescens). V okolí se
vyskytovala borovice lesní (Pinus sylvestris) a bříza (Betula pendula/pubescens). Výrazné
zastoupení měl také smrk (Picea abies), který postupně převládl. Okolo 7 996 - 7 854 cal BP
začíná též brzký výskyt pylu buku, podobně jako na jiných Šumavských lokalitách
(SVOBODOVÁ ET AL. 2002). Začátek subboreálu (5 030 - 4 856 cal BP) je charakteristický
nástupem jedle (Abies alba), která spolu se smrkem pronikala do rašeliniště. Po vytvoření
korunového zápoje došlo vlivem nízké osluněnosti ke snížení druhové diversity a změnila se
také druhová skladba rašeliniště.
Ve vrstvách sedimentu datovaných do období začátku holocénu až konce atlantika (370 –
210 cm), je zaznamenáno významné množství makroskopických uhlíků (>2 mm), které jsou
dokladem lokálních požárů (OHLSON ET AL. 2000). Ovšem zda se jedná o požáry přirozené,
nebo vzniklé v důsledku lidských aktivit, je předmětem diskusí. Dále je ve svrchních
vrstvách (5 – 20 cm) nepřímo zachyceno období středověké kolonizace. Projevuje se
výskytem pylu obilí a jeho plevelů, rovněž narůstá podíl ruderálních taxonů. Jediný přímý
doklad přítomnosti člověka je nález středověké keramiky datované do pol. 15. st. ve
vývratu na moréně. Záznam nejmladšího období lidských dějin není v důsledku odvodnění
lokality a následné degradaci rašeliny dochován.
Odebraný profil zaznamenává vývoj krajiny v severní části Šumavy v posledních více než
15-ti tisících letech a dokládá změny sedimentačního prostředí v mezimorénové depresi od
glaciální přes jezerní, mokřadní až po rašeliništní fázi.
Výzkum je financován projekty GAUK 32107, GAAV KJB 300460803, MSM0021620831.
9.30 – 9.50
A. Pokorná: Krajina před branami Starého města pražského ve 12. až 14. století.
Archeobotanický výzkum sedimentů zaniklého rybníka.
Archeobotanická analýza bahnitých sedimentů, nalezených při záchranném archeologickém
výzkumu na lokalitě V tůních č.p. 1625-II, prokázala, že se jedná o sedimenty zaniklé vodní
nádrže. Nejstarší vrstvy pocházejí pravděpodobně z 12. století. Tato poměrně čistá nádrž se
stabilní vodní hladinou byla s velkou pravděpodobností využívána k chovu ryb, jak
naznačuje četný výskyt kostí, šupin i požerákových zubů. Kromě diaspor vodních rostlin a
bohatého spektra druhů pobřežních společenstev byly v analyzovaném souboru rostlinných
makrozbytků nalezeny druhy indikující postupné změny hospodaření v okolní krajině.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 7
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
9.50-10.10 Přestávka
10.10 – 10.30
J. Novák – H. Svitavská – J. Sádlo: Nová dobrodružství v Ohňové zemi a jejich dopad na
paleoenvironmentální rekonstrukce.
V roce 2008 a 2009 proběhl pedoantrakologický výzkum v prostoru Hradčanských stěn na
Dokesku. Bylo studováno 11 půdních sond. Ve všech sondách byly hojně zastoupeny uhlíky.
Báze sond jsou datovány od mezolitu, přes dobu bronzovou, halštat, raný středověk,
vrcholný středověk, novověk po recent. Ve všech sondách bylo zjištěno dominantní
postavení borovice lesní. Pouze v půdní sondě v blízkosti sklárny u zaniklé vsi Strassdorf byl
zjištěn hojnější výskyt buku a jedle, což by mohlo naznačovat cílený import těchto dřevin.
10.30 – 10.50
J. Beneš – H. Svitavská – J. Novák – K. Křováková – J. Šantrůček – D. Elhottová – L.
Kováč – V. Krištůfek: Netopýři, guáno a vývoj krajiny v okolí jeskyně Domica (Slovenský
kras).
10.50 – 11.10
P. Bobek: Holocenní dynamika požárů lesní vegetace v NP České Švýcarsko.
Na lokalitách z území NP České Švýcarsko (U Eustacha, Pravčický důl) byly odebrány dva
rašelinné profily. Stanovením množství makrouhlíků a radiokarbonovým datováním byla
získána křivka akumulace uhlíků. Výsledky ukazují, že disturbance způsobené ohněm ovlivňují
lesní vegetaci v průběhu celého časového rozpětí záznamu.
11.10 – 11.30
L. Poláček: K paleoekologii říčních ramen v Mikulčicích.
Velkoplošné odkryvy říčních ramen kolem velkomoravského hradu v Mikulčicích představují
unikátní sondy do přírodního prostředí říční nivy ve starším úseku mladšího holocénu.
Vzhledem k zachování dřeva a dalších organických materiálů nabízejí navíc řešení zásadních
historických a kulturních otázek Velké Moravy. Doba těchto odkryvů, tj. 60.-80. léta
minulého století, bohužel nebyla příliš nakloněna potřebám komplexního interdisciplinárního
výzkumu. K dispozici jsou v podstatě jen výsledky (i když velmi cenné) analýz rostlinných
makrozbytků z pera E. Opravila. Je nezbytné nejen kritické zpracování starých výzkumů, ale
i definování otázek, potřeb a metod pro nový detailní interdisciplinární archeologický a
paleoekologický výzkum.
11.30 – 11.50
J. Platichová – L. Petr: Archeologický a paleoekologický výzkum v okolí říčky Blaty na Hané.
V letech 2008 - 2009 byla uskutečněn nedestruktivní výzkum v okolí říčky Blaty na k.ú.
Hrdibořice v okr. Prostějov. Cílem projektu integrovaného do grantovéjho záměru Katedry
archeologie v Plzni \"Opomíjená archeologie\" bylo identifikovat sídelní struktury a jejich
vztah k nivě. Archeologický průzkum byl vzájemně propojen s paleoenvironmentálními
analýzami (především v podobě vytvoření pylových profilů). Výsledky bádání mají poukázat
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 8
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
na rekonstrukci přírodních změn v holocénu na sledovaném území. Na konferenci bude
prezentována komparace vysledků z obou vědeckých oborů a jejich interpretace.
11.50 – 13.00 Přestávka na oběd
13.00 – 13.20
A. Tajer – P. Kočár: Vrchoslavice-Vitčice 1 – systematicky vzorkovaná polykulturní lokalita
(eneolit, starší doba bronzová, doba římská). Výsledky archeologického a environmentálního
výzkumu.
13.20 – 13.40
T. Šálková – O. Chvojka: Analýza rostlinných makrozbytků ze sídliště mladší doby bronzové
u Březnice, okr. Tábor. (K problematice žlabovitých objektů doby popelnicových polí).
13.40 – 14.00
L. Lisá – D. Parma – P. Kos – M. Jarošová – D. Daněček – K. Smíšek: Uklízely keltské ženy
podlahy svých domů? Aneb krátký příspěvek geoarcheologie pro interpretace výplní
halštatských zemnic.
Doba halštatská představuje období, ve kterém se ve Střední Evropě poprvé objevuje
historicky známé keltské obyvatelstvo a rozvíjí se těžba a zpracování železa. Začátek tohoto
období je archeology datován do 8. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l.
Halštatské zemnice jsou neodmyslitelnou součástí soudobé stavební kultury, jejich přesná
původní funkce a vzhled je ovšem dodnes otázkou diskuze. Obecně je předpokládáno, že
obytná plocha nespočívala na úrovni tehdejšího povrchu, ale v určité hloubce pod ním.
Nakolik však byla tato plocha obytná či sloužila výrovní či jiné funkci je otázkou a tento
příspěvek se snaží tuto otázku alespoň částečně zodpovědět na bázi studia mikromorfologie
výplní objektů.
14.00 – 14.20
M. Jarošová - Lenka Lisá - Libor Petr - David Parma - Petr Kos: Aplikace environmentální
metodiky na studium výplní halštatské polozemnice v Brně – Modřicích.
V roce 2008 probíhla v Brně Modřicích záchranný archeologický výzkum, při kterém bylo
zachyceno pohřebiště ze starší doby bronzové a sídliště z neolitu, eneolitu, střední a pozdní
doby bronzové a doby halštatské. Halštatské osídlení je předběžně možné datovat do
stupňů Ha C2 – Ha D1, přičemž poloha sídliště bezprostředně navazuje na současné
pohřebiště. Vedle jiných objektů bylo v rámci odkryté plochy zachyceno celkem 6 struktur,
které můžeme považovat za objekty typu zemnice. Jeden z těchto objektů (č. 4603), jehož
výplň
byla
nejlépe
stratifikována
je
předmětem
předkládané
práce.
Studovaný objekt má obdélný tvar s lalokovitými výběžky na SZ straně a ve stěnách. Je
orientovaný ve směru SZ-JV s průměrnými rozměry 5x4 metrů. Profil objektu je neckovitý s
plochým dnem a obdélnou prohlubní o rozměrech 2,6x2 metrů, s kůlovými jamkami při
obvodu. V delších stěnách při krajích byly identifikovány svislé trámové kapsy o šířce 0,4
metrů, uprostřed stěn byly identifikovány trámové kapsy vodorovně ve třech úrovních nad
sebou a to o rozměrech cca 0,35x0,4 m. Na SZ okraji objektu byl identifikován
pravděpodobně vchodový výběžek se dvěma schody. Po obvodu objektu, ale hlavně při
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 9
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
rozích na S a JZ okraji byly nalezeny sloupové jámy, z nichž dva páry byly propojeny po
stranách žlaby hlubokými 0,15-0,28 m. Objekt byl podle makroskopického popisu
identifikován jako zemnice s pozůstatky nadzemní a obvodové konstrukce z doby
halštatské.
Na základě environmentální metodiky aplikované na studium výplní objektu byla
interpretována přesnější funkce a využívání popisovaného objektu.
14.20 – 14.40
J. Novák – L. Lisá – M. Kuna: Antrakologický a sedimentologický výzkum raně slovanského
sídliště v Roztokách u Prahy.
Studovaná lokalita, nacházející se na J okraji Roztok u Prahy, je největší dosud známou
akumulaci sídlištních objektů kultury pražského typu (polovina 6 století) na celém území
jejího rozšíření (přes 600 domů). Cílem přízpěvku je rekonstruovat dřevinnou skladbu
vegetace v blízkého okolí sídliště na základě antrakologické analýzy, dále objasnit zdali na
sídlišti nedocházelo k preferenci vybraných druhů a zjistit zdali se geneze objektů projevuje
v antrakologickém záznamu.
V současnosti bylo provedeno zhruba 18 tisic určení a bylo zjištěno 18 druhů dřevin. Na
základě antrakologické analýzy lze v blízkém okolí rekonstruovat přítomnost světlých
dubohabřin (mozaika světlé pařeziny, porostlin, bezlesí). Nápadné je minimální zastoupení
dřevin vázaných na aluviální a mokřadní biotopy. Byla zjištěna výrazná druhová odlišnost
vzorků
z
pecí,
která
je
nápadná
vysokým
zastoupením
jehličnanů.
Prezentovaný soubor názorně dokumentuje i odlišnou hustotu uhlíků v jednotlivých vrstvách
chat.
14.40 – 15.00 Přestávka
15.00 – 15.20
P. Hejhal: Českomoravská vrchovina před objevem stříbra: lidé a krajina.
Cílem příspěvku je podat aktualizovaný pohled na lidskou přítomnost na česko-moravském
pomezí v době před objevem polymetalických rud ve čtyřicátých letech 13. století.
15.20 – 15.40
P. Hrubý – P. Hejhal – P. Kočár – K. Malý – L. Petr: Paleoenvironmentální analýzy v
montánní krajině.
Ve čtyřicátých letech 13. století došlo na Českomoravské vrchovině k objevu
polymetalických rud. S tím souvisel příchod nových kolonistů, zahuštění sídelní sítě a místy i
vznik zcela specifických hornických a zpracovatelských lokalit. Cílem příspěvku je
prezentovat několik archeologicko-environmentálních výzkumů lokalit úzce spojených s
montánními aktivitami.
15.40 – 16.00
P. Karlík – J. Nová: Vztah aktuální lesní vegetace a způsobu dřívějšího využití půdy na
zaniklých středověkých vesnicích Kozelského polesí (Plzeňsko).
Studie provedená na dvou lokalitách zaniklých středověkých vesnic Dolní Neslív a Javor na
Kozelském polesí (Plzeňsko) porovnávala aktuální lesní vegetaci ploch využívaných v
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 10
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
minulosti různým způsobem. Konkrétně byly rozlišovány plochy v intravilánu a extravilánu.
Nalezli jsme výrazné rozdíly v druhovém složení, k jejichž prokázání byly použity jak
mnohorozměrné ordinační metody, tak přístupy založené na hodnocení frekvence
jednotlivých druhů. Rostlinný kryt ploch se poněkud liší v nárocích na dostupnost živin,
vlhkosti a světla. Na závěr konfrontujeme námi zjištěné výsledky s konceptem druhů
považovaných za typické pro primární lesy (ancient forest species).
16.00 – 16.20
V. Vránová – M. Rybníček: Vyhodnocení výsledků průzkumu cisterny na hradě Tepenec.
16.20 – 16.40
J. Vrána – P. Kočár – J. Novák: Změny v sortimentu polních plodin a strategie získávání
dřeva vrcholně středověkého a raně novověkého města.
16.40 – 17.00
K. Molnárová – P. Sklenička – B. Kottová – E. Brabec – P. Kumble – K. Pixová – M. Šálek:
Pozůstatky záhumenicových plužin v Sudetech, jejich ekologický význam a ochrana.
V příspěvku se zabýváme ekologickou a krajinně-stabilizační funkcí mezních pásů
záhumenicových plužin s dřevinnými porosty, dochovaných v sudetských oblastech
(Plzeňský kraj, Bruntálsko). Shrnujeme výsledky výzkumu faktorů, které měly v letech 1950
- 2005 vliv na zachování či mizení těchto pásů a principy ochrany pozůstatků
záhumenicových plužin, které z těchto výsledků vyplývají.
17.00 – 17.20
Závěrečná diskuse a zakončení
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
Stránka 11
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
Seznam účastníků s kontakty:
Mgr. Vojtěch
Bc. Renata
Prof. Dr. Miroslav
PhDr. Jaromir
Mgr. Alex
Mgr. Tomás
Mgr. Přemysl
Mgr. Katarína
Mgr. Petr
Ing. Jan
Mgr. Martin
Mgr. Petra
Mgr. Petr
Mgr.,
Ondřej
PhD.
Vlasta
Markéta
Mgr. Aleš
Prof. Dr
Tomasz
hab.
Mgr. Petr
Katedra botaniky PřF UK
Praha
Laboratoř archeobotaniky a
Baloghová paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Český egyptologický ústav
Bárta
UK Praha
Laboratoř archeobotaniky a
Beneš
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Laboratoř archeobotaniky a
Bernardová paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Laboratoř archeobotaniky a
Bešta
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Katedra botaniky PřF UK
Bobek
Praha
Čuláková
Archeologický ústav Praha
Hejhal
Archaia Jihlava
Ústav agrochemie,
půdoznalství, mikrobiologie
Hladký
a výživy rostlin
Agronomické fakulty MZLU
v Brně
Metodické centru
konzervace TMB a Ústav
Hložek
archeologie a muzeologie
FF MU
Laboratoř archeobotaniky a
Houfková
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Hrubý
Archaia Jihlava
Jihočeské muzeum, České
Chvojka
Budějovice
Jankovská Botanický ústav Brno
Přírodovědecká fakulta, MU
Jarošová
Brno
Káčerik
ArcheoBohemia, o.p.s.
Institute of Geography, Jan
Kochanowski University, ul.
Kalicki
Swietokrzyska 15, 25-406
Kielce, Poland
Institute of Botany, Faculty
of Biology and Preclinical
Medicine, University of
Karlík
Regensburg a Katedra
dendrologie a šlechtění
lesních dřevin, Fakulta
lesnická a dřevařská, ČZU
Abrahám
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
petra.houfková@yahoo.com
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
Stránka 12
Rozšířený program konference KEA 3.-4.2.2010 s abstrakty a kontakty
Bc. Jitka
Kosňovská
Mgr, PhD Lenka
Lisá
Ing., PhD Kristýna
Molnárová
RNDr.,
Jan
PhD.
RNDr.,
Miriam
PhD.
PhDr.,
Jaroslav
PhD
Novák
Nyvltova
Fisakova
Peška
Mgr. Libor
Petr
Mgr. Jana
Platichová
Mgr. Adéla
Pokorná
PhD. Petr
PhDr.,
Lumír
CSc.
Pokorný
Bc. Tereza
Poláček
Šálková
Mgr. Arkadiusz Tajer
Mgr. Zdeněk
Vaněček
Mgr. Jakub
Vrána
Mgr. Vendula
Vránová
Mgr. Pavla
Žáčková
Laboratoř archeobotaniky a
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Geologický ústav AVČR
Fakulta životního prostředí,
Česká zemědělská
univerzita v Praze.
Laboratoř archeobotaniky a
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Archeologický ústav AV ČR,
Brno
Archeologické centrum
Olomouc
Katedra archeologie, ZČU
Plzeň
Katedra archeologie, ZČU
Plzeň
Laboratoř archeobotaniky a
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice & ARUP
Praha
Archeologický ústav Praha
Archeologický ústav AV ČR,
Brno
Filozofická fakulta JČU,
České Budějovice
Archeologické centrum
Olomouc
Laboratoř archeobotaniky a
paleoekologie, PřF JČU
České Budějovice
Archeologické centrum
Olomouc
Archeologické centrum
Olomouc
Katedra botaniky, PřF UK
Praha
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta
KATEDRA BOTANIKY
LAPE - Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie
[email protected]
lisa@gli,cas,cz
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
Stránka 13