J. Buben-Sportovní gymnastika

IKS-SPORTOVNÍ GYMNASTIKA
Předkládaná distanční opora je věnována základním informacím souvisejících s
gymnastickým sportovním tréninkem a základním východiskům a možnostem výuky sportovní
gymnastiky v rámci školní tělesné výchovy na základních i středních školách. Jednotlivé
kapitoly zahrnují základní informace o přínosu a možnostech výuky sportovní gymnastiky z
hlediska všestranného rozvoje jedince v oblasti fyzické, psychické i sociální. Konkrétně
rozebírají možnosti začlenění jednotlivých obsahových oblastí sportovní gymnastiky do
vzdělávacího programu včetně návrhů pro efektivní výuku a na přizpůsobení jejího obsahu
místním podmínkám. Následně se věnuje možnostem nácviku konkrétních cvičebních tvarů na
přeskoku.
Sportovní gymnastika
Ikona2
Daný text je určen především pro studenty studijních oboru TV a sport. Cílem textu je na
základě teoretických poznatků předložit podněty a podklady pro praktickou realizaci obsahu
sportovní gymnastiky, jak v hodinách školní tělesné výchovy, tak ve sportovním tréninku.
Ikona1a
Čas potřebný ke studiu: 3 hodiny
Ikona1
Po přečtení a porozumění textu bude student schopen:
Vlastními slovy definovat sportovní gymnastiku.
Popsat přínos a možnosti sportovní gymnastiky pro rozvoj jedince v jednotlivých dimenzích
(fyzické, psychické a sociální)
Využít znalost gymnastického obsahu a didaktiky gymnastiky k efektivnímu začlenění a
realizaci zvolených pohybových témat sportovní gymnastiky ve školním vzdělávacím
programu.
Přizpůsobit pohybový obsah v gymnastice dosaženému stupni vývoje a výkonnosti studentů a
místním podmínkám.
Vysvětlit a uvést základní postupy bezpečného nácviku vybraných cvičebních tvarů na
přeskoku.
Sportovní gymnastika je náročným sportovním odvětvím s vyhraněnými tělesně
konstitučními, funkčními a koordinačními požadavky (Čelikovský, 1988). Pohybový obsah
tvoří pohybové činnosti převážně acyklického charakteru odlišující se mechanickými
podmínkami jednotlivých disciplín. Zahrnuje činnosti statické a dynamické, které odpovídají
různým režimům svalové práce. Na rozdíl od mnoha jiných sportů je pohybový obsah
sportovní gymnastiky charakteristický svou tvarovou bohatostí, odlišností u každého
výkonnostního stupně a neustálým vývojem (Kubička et al., 1993). Muži soutěží v šesti
disciplínách. Na prostných a na přeskoku, kde převažuje lokomoce pomocí dolních končetin.
Dále na koni na šíř, na kruzích, bradlech a na hrazdě, kde se uplatňuje lokomoce pouze
pomocí horních končetin. Gymnasté musí na všech nářadích, kromě přeskoku, předvádět
sestavy, které jsou složené z mnoha dovedností. Podle Prassase (n.d.) se odhadem jedná o
několik stovek, možná tisíce dovedností a již existujících vazeb a kombinací, které jsou
neustále obohacovány o nové.
Sportovní gymnastika je jedním z nejdiskutovanějších sportů ve vztahu ke zdraví. Tělocvičné
nářadí navozuje zcela specifické činnosti, které se mohou projevovat na organismu jak
pozitivně tak negativně, v závislosti na výběru a intenzitě cvičení. Jiný je dopad závodní
sportovní gymnastiky a jinak působí využití sportovně gymnastických prvků v kondičním
cvičení (Dylevský et al., 1997). Mnoho sportovních gymnastů a gymnastek začíná sportovní
přípravu ve velmi nízkém věku (4-5 let) a brzy trénuje až několik hodin denně. Vysoké
požadavky na vrozené pohybové dispozice, fyzickou připravenost a vhodnou tělesnou stavbu
doplňuje s rostoucí náročností tréninku také určité riziko vzniku zranění a zdravotních
problémů. Zvláště pokud jsou jedinci v období, kdy ještě není zcela ukončen jejich růst a
vývoj, vystavováni příliš velkému tréninkovému zatížení (The Physician and Sportmedicine,
1997) nebo jsou do specializované sportovní přípravy zařazeni jedinci s nevhodnou tělesnou
konstitucí.
Nelze než souhlasit s názorem, který uvádí Malina (1996), že o výsledném efektu na
pohybový aparát jedince rozhoduje mnoho faktorů zahrnující mimo jiné i osobnost trenéra,
podporu rodičů, organizaci sportovní přípravy, výkonnostní úroveň, motivaci, předpoklady či
očekávání.
Systém výkonnostních stupňů a soutěží na příkladu sportovní
gymnastiky
Soutěže jsou zásadní problematikou ve všech sportech. Bohužel systém soutěží ve většině
sportovních odvětví nebyl nikdy náležitě a příhodně navržen. Rozvinul se na základě
improvizace bez přihlédnutí k vědeckým poznatkům o vývoji mladých sportovců (Way &
Balyi, 2007).
Není však pochyb, že každý jedinec, který chce dosáhnout vysoké úrovně výkonnosti a
úspěchu, musí získat v soutěžení určité zkušenosti. Stěžejní opěrné body, které udávají směr
vývoje soutěží ve sportovní gymnastice v každém státě, jsou dva. Mezinárodní pravidla
vydávané FIG a závodní programy vydávané příslušnými národními federacemi. Mezinárodní
pravidla jsou pro všechny členské státy FIG stejná a každé čtyři roky aktualizovaná. Závodní
programy se u jednotlivých členských států liší. FIG nedoporučuje podporovat účast na
celonárodních ani mezinárodních závodech u jedinců mladších 9 let. Ti by se měli
zúčastňovat soutěží na nižší úrovni, tzn. regionálních, klubových, oddílových apod. Aby se
mohl gymnasta zúčastnit jakýchkoli mezinárodních seniorských soutěží, musí podle pravidel
FIG dosáhnout v roce konání závodu hranice 16 let. (FIG, 2003).
Doporučené počty národních a mezinárodních soutěží v ročním tréninkovém cyklu u
jednotlivých etap
Etapa dle FIG
Věk (roky)
Počet soutěží v roce
Základní specializace
7-9
-
Sekundární specializace
9-11
4-6
Terciální specializace
11-14
6-8
Jak už bylo uvedeno, k případné úpravě pravidel a podmínek soutěží pro jednotlivé kategorie
v rámci členských států by měl sloužit druhý dokument, který si každý stát tvoří dle svých
vlastních potřeb. V ČR se jedná o závodní program, což je dokument vydávaný příslušnou
technickou komisí České gymnastické federace, v souladu se změnami v mezinárodních
pravidlech. Jeho smyslem je řízení gymnastických soutěží v ČR a současně jakýmsi návodem
k postupu v tréninkové činnosti pro jednotlivé věkové a výkonnostní kategorie. Tedy
dokument do značné míry ovlivňující dlouhodobou koncepci sportovní přípravy, tréninku a
identifikaci talentovaných jedinců ve sportovní gymnastice v dané zemi.
Například pro žákovské kategorie je v ČR vytvořen systém výkonnostních stupňů se
soutěžemi ve volných sestavách, konaných v jarní části a se soutěžemi v povinných sestavách,
které probíhají na podzim (Technická komise mužů, 2008). Jedná se o mistrovské a
přebornické soutěže, ve kterých mohou startovat závodníci, kteří splnili potřebné podmínky
(např. účast v nižší soutěži či splnění stanoveného počtu bodů v nižší soutěži). Dále se mohou
zúčastňovat domácích nemistrovských soutěží (pohárové soutěže, memoriály, kontrolní
soutěže atd.) nebo i mezinárodních nemistrovských soutěží (přátelské utkání dvou i více států,
mezinárodní závody jednotlivců, pohárové soutěže s mezinárodní účastí atd.) (Kubička et al.,
1993).
Při vhodném využití může obsah sportovní gymnastiky výrazně přispět k harmonickému
rozvoji participujícího jedince nejen v oblasti sportu, ale i v rámci školní tělesné výchovy. I
když je nářaďová gymnastika učiteli TV spíše opomíjena, je nezbytné připomenout a
zdůraznit, že využívá množství stimulů, které přispívají k rozvoji jedince nejen po stránce
fyzické, ale i psychické a sociální.
Fyzická dimenze
Fyzická dimenze tělesných cvičení je dimenzí prvotní, nikoli však cílovou. Pod tuto dimenzi
lze zahrnout kvantifikovatelné znaky, které charakterizují tělo jako nástroj a současně se
odráží v úrovni fyzického zdraví. Jedná se například o fyzickou zdatnost, konkrétní pohybové
dovednosti, sílu, rychlost, obratnost, adaptovatelnost na různé pohybové podněty či fyzickou
zátěž nebo i fyzický vzhled, apod. (Hodaň, 2000). Podstatou je ovlivnění předpokladů jedince
umožňující maximální rozvoj koordinace pohybů těla nebo jeho částí cestou zvyšování
úrovně pohyblivosti kloubních spojení, síly zapojovaných svalů a vnitřní bioenergetické
kapacity organismu, která ovlivňuje odolnost proti únavě při opakování pohybových činností
nebo jejich delším trvání.
Koordinační, kondiční a zdravotně zaměřenou kapacitu organismu si člověk může vytvořit
pouze v období, kdy nemá potřebu korigovat jeho vznikající funkční nedostatečnost a žije
z přirozených rezerv mladého organismu. Tedy v období přibližně do 18 - 25 let. Je to však
období, v němž jsou tyto závažné hodnoty pohybové aktivity především dětem zatím velmi
vzdáleny. Tím vzniká prostor pro učitele a rodiče, kteří by měli svým příkladem, výchovou,
přímou osvětou nebo citlivými pobídkami přispět k zvnitřnění těchto hodnot, neboť čím větší
úroveň kapacity zdravotně orientované zdatnosti jedinec v dětství a mládí získá, tím lépe si ji
přiměřenou pohybovou aktivitou udrží v dospělosti a je také lépe připraven odolávat
involučním změnám v seniorském věku.
Pohybové dovednosti
Gymnastika se podílí na tvorbě širokého rejstříku pohybových dovedností, který může být
následně využíván pro rozvoj náročnějších specifických gymnastických dovedností,
pohybových dovedností v jiných sportovních odvětvích či zvýšení nároků na uplatnění
tvořivosti, samostatnosti a spoluodpovědnosti za výsledky učení.
Je tedy nutné, aby děti během školní docházky získaly spolehlivé základy elementárních
gymnastických dovedností, jako jsou lokomoční a nelokomoční pohybové akce, rovnovážné
statické polohy a rotační dovednosti, včetně rozvoje řízení těla, ve smyslu dobře
kontrolovaného a účelného pohybu. Se všemi dovednostmi by se měly nejprve seznámit
v bezpečných podmínkách a teprve následně využívat možností jednotlivého nářadí, náčiní
nebo jejich kombinací, např. v překážkových drahách či gymnastických hrách.
Tělesná zdatnost a pohybové schopnosti
Bohatý pohybový obsah gymnastiky umožňuje řízeným zatěžováním ovlivňovat hybný
systém jedince a tím cíleně přispívat k rozvoji tělesné zdatnosti, která je nezbytným
předpokladem pro účelné fungování lidského organismu a tedy i pro dobrou pracovní a
duševní výkonnost jedince (Skopová, & Zítko, 2005). Kondiční rozvoj v gymnastice v rámci
tělesné výchovy se týká v především zdravotně orientovaného pojetí zdatnosti a měl by
přispět ke zvládnutí pohybového obsahu nejen gymnastického kurikula.
Gymnastika má všechny prostředky a předpoklady k tomu, aby ve vyučovacích jednotkách
tělesné výchovy s gymnastickým obsahem cíleně působila na rozvoj obratnosti, svalové síly,
pohyblivosti a rychlosti. Gymnastická cvičení mohou přispět i k rozvoji vytrvalosti a zdatnosti
kardiorespiračního systému využitím vícenásobných opakování jednoduchých dovedností či
propojení více různých dovedností v plynulý celek. Kardiorespirační zdatnost však nezaujímá
místo ve vakuu a není prvotním cílem gymnastických aktivit. Nemůžeme počítat s tím, že
kardiorespirační zdatnosti bude dosaženo v programu probíhajícím jednou až dvakrát týdně
nebo v pěti minutové rozcvičce. Gymnastika musí být podporována ostatními především
cyklickými pohybovými aktivitami, tělovýchovnými chvilkami během školního dne a
především celkově aktivním pohybovým programem. Jen za těchto okolností může
gymnastika přispívat i ke kardiorespiračnímu rozvoji.
Je nutné si uvědomit, že hlavní problematika růstu výkonnosti v gymnastice neleží v oblasti
zatěžování vegetativních funkcí spojených s činností kardio-respiračního systému, jako je
tomu u většiny ostatních pohybových aktivit, ale především v oblasti motoricko-regulačních a
koordinačních funkcí pohybového systému a CNS, při využívání lokomočních schopností
obou párů končetin. Tato schopnost jedince založená na dynamickém vytváření funkčních
vztahů mezi svaly se jeví z hlediska gymnastického obsahu jako prioritní (Kolář et al., 1988),
neboť pouze dokonale zvládnuté dílčí pohyby mohou být předpokladem zvládnutí složitějších
pohybových úkolů (Havlíčková et al., 1993).
Gymnastika tak může přispívat ke zvýšení úrovně činnosti všech orgánů a systémů organismu
cvičence, které se podílejí na pohybových činnostech. Přispívá k rozvoji celého organismu
pomocí nespecifických prostředků, které se podílejí na tvorbě pohybově funkčních základů
pro další vzdělávací činnost. Má význam nejen kondiční, ale i zdravotní, relaxační a
kompenzační.
Koordinace (obratnost)
Koordinaci jako takovou, považujeme za pojem nadřazený, zastřešujícím celou škálu
koordinačních schopností (Zháněl &Zlesák, 1999). Koordinaci lze obecně chápat i jako
pohybovou inteligenci, jejímž produktem není myšlenka jako u mentální inteligence, ale
realizovaná pohybová struktura (Krištofič, 2000).
V gymnastice je rozvíjena koordinace jako schopnost vědomě řídit polohy a pohyby těla nebo
jeho částí v souladu s požadavky zdravotně nezávadného, účelného a estetického pohybu
(Hercing, Havránek et al., 1996).
Z obecného pohledu je základním principem rozvoje koordinačních schopností variabilita
všech prostředků (obměna cvičení). Jedná se přitom jak o obměňování elementárních pohybů
(různé druhy běhu, chůze, skoků,…) tak i o jejich provádění ve ztížených podmínkách (změna
tempa, frekvence, směru, povrchů, prostorových podmínek, náčiní, nářadí,…). Při jejich
rozvoji je třeba dbát a snažit se o postupné, ale trvalé zvyšování kvality provedení pohybů.
Koordinační náročnost pohybu lze zvyšovat:
 zvyšováním počtu zapojených svalových skupin (pohybujících se segmentů těla)
 odlišnou prací funkčně napojených svalových skupin
 změnami orientace těla a zejména hlavy vůči gravitaci
 zvyšováním rychlosti změn v zapojení jednotlivých svalových skupin
 nutností vědomé kontroly odlišně se pohybujících různých segmentů těla
 zhoršením nebo vyloučením zrakové kontroly
 změnou vnějších podmínek
 apod.
Síla
Vzhledem k výlučnému a současně strukturálně složitému překonávání břemene vlastního těla
nebo jeho částí v pohybovém průběhu cvičebních tvarů (pohybových dovedností), představuje
svalová síla základní předpoklad z hlediska realizace gymnastické lokomoce jedincem.
Protože jsou gymnastická cvičení spojena převážně s různorodým přemísťováním vlastního
těla cvičence, mají rozhodující význam především ukazatele relativní síly. I podle Libry J. a
Libry M. (1980) je rozvoj svalově silových dispozic jedním z nejdůležitějších problémů, který
je rozhodujícím činitelem při uskutečňování gymnastického pohybu. To potvrzuje i Kubička
et al. (1993), který uvádí, že bez soustavného zvyšování funkční úrovně cvičenců nelze
zajišťovat nácvik nových a obtížnějších pohybových dovedností. Neméně důležitým důvodem
pro rozvoj síly, který vyvstává i v hodinách tělesné výchovy, je zvýšení ochrany proti zranění
svalů, šlach a vazivových tkání a zlepšení stabilnosti výkonů.
Význam síly pro pohybovou aktivitu je tedy naprosto zřejmý. Projevy síly jsou však
různorodé. V gymnastice se síla projevuje v následujících druzích svalové práce:
 statické (izometrické)
 překonávající (izotonické koncentrické)
 ustupující (izotonické excentrické)
 kombinované
Ke zvýšení svalové síly je nutné svalovou tkáň stimulovat určitým podrážděním, které vede
ke strukturálně-funkčním změnám celého nervosvalového systému (Fejtek,1987). Důsledky
těchto změn pozorujeme jako nárůst svalové hmoty a změnu v úrovni svalové síly. Přílišné
zbytnění svalů (hypertrofie) je však z hlediska gymnastiky nežádoucí. Prostředky silové
přípravy slouží buď ke komplexnímu posílení svalových skupin při zatížení celého podpůrně
pohybového aparátu (skokanská cvičení, překovávání celé hmotnosti vlastního těla, apod.)
anebo k lokálnímu rozvoji jednotlivých svalových skupin, kdy jsou do pohybu zařazovány jen
některé části těla cvičence. U dětí ve školním věku se však nejedná o rozvoj síly v pravém
slova smyslu – spíše o rozvoj nervosvalové koordinace.
Cílem by měla být taková úroveň svalové síly umožňující cvičenci lehce překonávat hmotnost
vlastního těla nebo jeho částí v základních gymnastických pohybech.
Rychlost
Rychlost je v gymnastice vnímána jako jedna ze základních pohybových schopností, která se
projevuje jako:
 rychlost v opakovaném cyklickém pohybu (např. frekvence kroků při rozběhu u
přeskoku) nebo
 rychlost změny úhlů mezi jednotlivými články těla gymnasty, vyvolanou
jednorázovou svalovou kontrakcí souboru svalových skupin
Jelikož rychlost nelze vnímat jako obecnou všezahrnující pohybovou schopnost, je nutné ji
rozvíjet v konkrétní způsobilosti (výkonnosti, dovednosti). Obecným pravidlem rozvoje
rychlosti je požadavek, aby používaná cvičení byla tak technicky zvládnutá, aby hlavní
pozornost nebyla zaměřena na techniku provádění, ale na rychlost pohybu.
Pro rozvoj lze využít:
několikanásobné opakování určité činnosti s maximální možnou rychlostí
 běh na místě s max. frekvencí po dobu asi 10 sec.
 závodivé hry
 štafetové běhy
cvičení reakční rychlosti
 rychlé přechody z nízkých poloh do postojů
 změny různých poloh na znamení
 cvičení postřehu
 starty z různých poloh
Pohyblivost
Pohyblivost lze definovat jako schopnost organismu provádět pohyby ve velkém rozsahu. Je
ovlivňována velkým množstvím faktorů vnějších i vnitřních, vrozených i získaných.
Aktuální úroveň a její rozvoj závisí především na anatomické stavbě kloubů, teplotě prostředí,
fyzické i psychické únavě, pružnosti vazů, šlach a funkčním stavu okolních svalů. V ranných
stádiích postnatálního vývoje je velká, ale s přibývajícím věkem se snižuje zejména díky
biomechanickým a strukturálním změnám v pojivových tkáních.
Dispozice k rozvíjení pohyblivosti má lidský organismus především v dětství. V období
růstové akcelerace se kostní tkáň rozvíjí rychleji než tkáň svalová a vazivová, čímž může dojít
u některých jedinců k dočasnému zhoršení flexibility, které je nutné řešit nenásilným
kontinuálním strečinkem, ale i tak se pohyblivost s rostoucím věkem po období puberty
snižuje. Menší odchylky ve smyslu omezení pohybového rozsahu pravděpodobně málokoho
znepokojí, ale právě ty mohou být první známkou později velmi nepříjemných poruch
pohybového systému. V gymnastice se klade důraz na rozsah pohybu zejména v kloubu
kyčelním a ramenním a na pohyblivost páteře.
Pohyblivost nejčastěji členíme podle způsobu dosažení krajní polohy a to na:


pasivní pohyblivost – rozsah pohybu zajišťují účinky vnějších síl (opora, druhá osoba,
hmotnost vlastního těla nebo jeho částí)
aktivní pohyblivost – rozsahu pohybu je dosaženo volním použitím svalů bez vnější
pomoci (např. švihem unožit)
Pro rozvoj kloubní pohyblivosti a protažení příslušných svalových skupin můžeme využít
kombinací různých metod. Protahovací cvičení lze rozdělit na dvě velké skupiny:
Dynamická cvičení – pohyblivost je rozvíjena dynamickými pohyby těla nebo jejich částí,
jejichž hnací silou je jejich pohybová energie. Provádí se v sériích, které jsou provázeny
postupným zvětšováním rozsahu pohybu. Počet opakování se pohybuje mezi 8-12 ve 2-3
sériích, u dobře trénovaných jedinců až 40 opakování, ve 3-6 sériích. Nevhodná aplikace
(nedodržení zásad správného rozcvičení) může být spojena s výskytem bolestivosti
protahovaných svalů a jejich poraněním. Příčinou je nedostatečná příprava organismu na tento
typ cvičení, příliš rychlý postup či spouštění napínacího reflexu, což dále zvyšuje svalové
napětí a ztěžuje protahování vazivových tkání. Na druhou stranu postupný a správně
prováděný program zvyšování rychlosti a rozsahu protažení svalu pomocí dynamických
cvičení vede k rozvoji optimální pohyblivosti, přizpůsobení svalů a šlach na dynamické
zatížení pohybového aparátu, které jedinec podstupuje při vykonávání většiny gymnastických
cvičebních tvarů a tím ke snížení rizika vzniku poranění.
Statická cvičení – Jedná se o tělesná cvičení využívající možnosti protažení svalu do krajní
polohy a její udržení (20-30 vteřin) opakované několikrát po sobě vždy po krátké relaxaci.
Jednoduchá metoda poskytující dostatek času k posunutí nástupu napínacího reflexu a
zlepšení pohyblivosti. Nevýhodou je především nutnost náležité pozornosti a soustředění na
protahovanou svalovou skupinu, nedostatečná specifičnost pro funkční rozvoj primárních
zakončení svalových receptorů (rozlišují rychlost i délku protažení svalu) a nerespektování
dynamické struktury konkrétního pohybu.
Hlavní zásady pro rozvoj pohyblivosti jsou následující:
 intenzita protahovacích cvičení musí být úměrná pociťovanému tahu
 úvodní strečink intenzivnější, závěrečný tlumivý, méně intenzivní s delší dobou
protažení
 provádět protahovací cvičení minimálně jednou denně 3-5 dní v týdnu
 volit nenáročné výchozí polohy
 sladit protahování s dechem (protažení s výdechem)
 velké svalové skupiny protahovat ve více směrech a polohách
 zajistit optimální vnější a vnitřní podmínky
Vytrvalost
V gymnastice chápeme vytrvalost především jako odolnost vůči únavě organismu vznikající
v procesu několikanásobného provádění cvičebního tvaru nebo jejich vazby. Vytrvalost
získává svůj význam při potřebě několikanásobného opakování nacvičovaného výkonu
s požadavkem na stejnou funkční kvalitu, při realizaci celé gymnastické sestavy v požadované
dynamické i technické kvalitě a při provádění závěrečných tvarů gymnastických sestav.
Kromě svalové únavy působí při gymnastickém výkonu významně i únava senzorická,
spojená se zatížením smyslových orgánů a únava emocionální, při provádění obtížnějších
tvarů a složitých pohybových kombinací. Udržení alespoň průměrné úrovně oxidativní
kapacity, se jeví z pohledu gymnastického výkonu jako nezbytný faktor k rychlé průběžné
regeneraci. Rozhodující roli však zaujímá speciální silová vytrvalost, neboť při
gymnastických cvičeních je zapojováno velké množství svalových skupin, což je spojeno
nejen s obecnou únavou, ale i s lokální únavou vznikající jako reakce na specifickou zátěž na
jednotlivých nářadích (Krištofič, et al., 2003; Kopřiva & Pavlík, 1985).
Prostředkem rozvoje vytrvalosti je:
 několikanásobné provádění kombinací jednotlivých prvků nebo celých sestav
 několikanásobné provádění kombinací jednotlivých prvků nebo celých sestav se
zkráceným intervalem odpočinku
 provádění složitějších nebo delších sestav než jsou sestavy závodní
 několikanásobné opakování (do odmítnutí) dobře technicky zvládnutých cvičebních
tvarů
Psychická dimenze
Gymnastické aktivity zasahují i do oblasti psychické, kde ovlivňují charakteristiky jako je
psychická zdatnost a vytrvalost, odolnost proti stresu, houževnatost, vůle, ctižádost, schopnost
koncentrace a kooperace, odvaha, soustředěnost a může významně ovlivnit i oblast
rozumovou (poznávací).
Poznávací rozvoj
Gymnastika dětem poskytuje množství příležitostí k získání základních pohybových
zkušeností, znalostí a k rozvoji poznávacích schopností. Na nejjednodušší úrovni mohou děti
získat znalosti o jednotlivých částech těla a možnostech jejich pohybu v prostoru. Seznamují
se se základními polohami, směry, drahami, časovým průběhem a rychlostí jednotlivých
pohybů. V rámci gymnastických jednotek mohou děti prakticky porozumět mnoha
biomechanickým pojmům, principům a zákonitostem jako je rotace, těžiště, velikost
základny, rovnováha, protiváha, pohybová energie, moment síly, moment setrvačnosti či třeba
Newtonovým pohybovým zákonům.
Jakmile si děti osvojí základní pohybové dovednosti, mohou se prostřednictvím otevřených,
metodicky-zaměřených úkolů naučit řešit pohybové problémy. Postupně zlepšují své
porozumění pohybu a schopnosti použít, analyzovat, zkombinovat a vyhodnotit jeho průběh.
Příkladem může být snaha učitele navodit při výuce situaci, kdy budou děti nuceny přemýšlet
o rozdílech mezi rovnovážnými polohami s širokou základnou a nízkou polohou těžiště a
rovnovážnými polohami s širokou základnou a vysokou polohou těžiště. Které z nich jsou
více stabilní? Proč? Můžete také děti požádat o vytvoření pohybové vazby předem určeného
počtu cvičebních tvarů využívající různé osy rotace těla. Zeptejte se dětí, které osy to jsou a
které dovednosti mohou použít k rotaci kolem každé z os. Výukový program v gymnastice by
měl přispět ke vzdělání jak v pohybových dovednostech, tak i v porozumění pohybu.
Děti se učí, co si mohou a nemohou dovolit dělat se svým tělem. Znalosti pohybového
průběhu, biomechanických a tvůrčích principů mohou následně využit k dosažení
uspokojivého, účelného a estetického výkonu, u jednotlivých dovedností nebo jejich vazeb.
Později se mohou uplatnit i jako odborníci v oblasti pohybové rekreace, sportu nebo tělesné
výchovy (Werner, 2005).
Možnosti prožitku, výzvy
Psychická dimenze se u dětí výrazně projevuje v otázkách víry ve vlastní schopnosti a v míře
sebevědomí. Negativním činitelem může být poraženecký přístup (To nezvládnu., Doufám, že
nepůjdeme na přeskok., apod.) nebo naopak příliš velké sebevědomí (Dnes klidně skočím salto.,
Přeskočit bednu nadél? To není žádný problém., apod.). S tímto souvisí významná oblast, kterou
je oblast motivace. Je vhodné děti stále motivovat a podporovat v tom, aby se chtěly zlepšovat.
Optimální je, když dosáhneme toho, že se děti chtějí učit samy a mají snahu si spíše přidávat.
Upevňování motivace v gymnastice vychází z pohybového učení a úspěchu z osvojené pohybové
dovednosti. Pocit motivujícího uspokojení se však zpravidla dostavuje až po delší době
pohybového učení. Bývá ale velmi příjemný a trvalý, zvláště pokud je k němu jedinec doveden
poučeně a se znalostmi všech souvislostí. K motivaci může přispět i například u nás velmi málo
používaná a přitom zajímavá forma motivačních hesel. Jedná se o situaci, kdy se do prostorů, kde
se děti pohybují (šatna, tělocvična apod.) vyvěsí jednoduché motivační věty nebo hesla (např.
„Rozhodující je bezpečnost!, Jediný, kdo mě může porazit, jsem já sám!“ apod.), které při
dlouhodobém čtení děti vezmou za své a začnou se podle nich řídit (Perič, 2004; Svatoň et al.,
1997).
V gymnastickém vzdělávacím systému, který podporuje rozvoj řízení těla a péči o tělo, by se
měly objevovat vhodné výzvy v mezích úrovně dispozic každého jedince. Tyto výzvy
vyžadují, aby participující jedinec na sebe vzal určitou míru rizika a odvahy. Pokud daný
systém uvádí jednotlivé úkoly (výzvy) a vyučovací jednotky v logických celcích, mohou být
děti ve výuce velmi aktivní, postupně překonají ostych nebo i strach, poznají jejich pohybové
limity a pravděpodobně rozvinou adekvátní míru anticipace, sebehodnocení a sebeúcty. Velmi
silným pomocníkem v této souvislosti se jeví dobře kontrolovatelná možnost vlastního
prožitku, které gymnastické prostředí nabízí. Neboť to co děti spolehlivě osloví je především
možnost osobně a nezprostředkovaně „být při tom“ a vnímat všemi smysly. Dotýkat se
skutečných věcí, prožívat reálné situace, cítit a prožívat strach (obavy), radost, zklamání, vztek,
naději, selhání a úspěch. Gymnastika představuje ideální možnost, jak můžeme nechat děti
objevovat nové věci, nechat je prožít, že se jim něco podaří, že něco může být těžké, že všechno
nejde hned a na některé věci se musí čekat. Zkrátka zařídit okolnosti tak, aby si děti mohly
v relativním bezpečí co nejvíce věcí prožít na vlastní kůži, neboť jak všichni víme, zkušenost je
nepřenosná. Můžeme se mermomocí snažit předat dětem vlastní zkušenosti, snažit se, aby se
určitým nepříjemným věcem vyhnuly, ale s největší pravděpodobností se nám to nepodaří.
Protože to prostě nejde. Poznat pocit, když se podaří splnit náročný úkol, životní sen, když musíš
překonat sám sebe, sáhnout si na dno svých sil nebo cítit bolest, apod., může jen ten, kdo sám
něco obdobného zažije. Ten pak ví jaké to je. V gymnastice mohou prožít pocity jako „Aha, tak je
to!“ nebo „Už jsem to zvládl!“, ale také „Jde mi to!“ nebo „Nejde to hned, ale když budu
trpělivý…“. Lze je přivést do situací, kdy budou muset překonat strach, únavu, lenost, nechuť
něco začínat, ale také radost z toho, že se jim něco podařilo (Werner 2005; Herman, 2006).
Estetický rozvoj
Krása gymnastického pohybu vychází se zájmu o tvar (podobu), průběh, účelnost (funkčnost),
rozmanitost, kontrastnost a gradaci pohybového projevu. Gymnastika může vést děti ke snaze
o plynulé propojení jednotlivých pohybových akcí, navodit kinestetické uspokojení při
vlastním provádění pohybů a využívat výrazovosti a stylovosti cvičence v jeho pohybovém
projevu.
Tvůrčí rozvoj
Skutečná tvořivost ve smyslu vytvoření nových pohybů (cvičebních tvarů jako například
„endo“ nebo „cukahara“) je v gymnastice poměrně vzácná. Mnohem častěji se jedná o pojetí
tvořivosti ve smyslu skládání a propojování jednotlivých pohybů, tedy procesu, který může
být originální u každého jedince. Variant pohybů, kterými nastávají změny v rámci poloh
nebo mezi polohami, může být nekonečné množství a navíc mohou být prováděny v různých
druzích gymnastiky či v různých vnějších podmínkách. Míra využití tvůrčích principů pak
závisí pouze na technické vyspělosti a na úrovni pohybových dispozic každého jedince.
Abychom ve výuce nebrzdili tvůrčí rozvoj, není vždy vhodné říkat dětem jaké dovednosti a
v jaké pořadí je mají vykonávat. Občas je žádoucí jim dát na výběr a pohybový úkol vytýčit
pouze rámcově. Začni převratem a skonči v rovnovážné poloze. Zvol si způsob pohybu
(chůze, běh, poskoky, apod.), kterým se přiblížíš k nářadí a způsob výstupu na toto nářadí.
Dále na nářadí předveď cvičební tvar rovnováhy (symetrický nebo asymetrický) a seskoč z
nářadí nějakým akrobatickým tvarem (převratem, skokem, apod.).
Sociální dimenze
V procesu realizace tělocvičné aktivity v rámci gymnastických vyučovacích jednotek dochází
k vytváření specifických vztahů a podmínek, díky kterým lze rozvíjet kvality lidské osobnosti
jako je kooperace, vzájemná tolerance, ohleduplnost, zodpovědnost za sebe sama i za ostatní,
sebejistota, ale i konkurenceschopnost, touha vítězit či dovednost přijmout porážku. Podle
Hodaně (2000) je tato dimenze společensky nejdůležitější, ale je nutné si uvědomit, že její
kvalita je podmíněna kvalitou předchozích dvou dimenzí fyzické a psychické. Gymnastické
aktivity vytržené ze sociálních vztahů (ať už třídy, skupiny obyvatel, družstva, populace atd.)
představují pohybové činnosti, které jsou velmi náročné na pochopení jejích hodnot. Tyto
hodnoty se navíc mění s věkem a jejich potřebnost často velmi zřetelně vystupuje až v období
kompenzace zdravotních problémů nebo v seniorském věku, kdy se gymnastika stává
nejvýznamnějším a nejpřínosnějším zdrojem pohybové aktivity těchto jedinců.
Odpovědné osobní a sociální chování
I když se zdá, že gymnastické aktivity mají převážně individuální charakter, mají studenti
v gymnastickém prostředí dostatek příležitostí pro rozvoj interindividuální komunikace. Děti
se učí hrát si a kooperovat s ostatními dětmi bez ohledu na osobní rozdíly jako je pohlaví,
míru dispozic, úroveň dovedností, národnost, sociální, náboženskou či názorovou příslušnost.
Poznávají vlastnosti, které mohou různí jedinci vnést do skupinových aktivit. Učí se jednat s
ostatními s respektem a vyřešit konflikty sociálně akceptovatelnými způsoby.
Možnosti sebevyjádření a sociální interakce
Gymnastika poskytuje podnětné prostředí, ve kterém si děti mohou vyzkoušet nové pohybové
aktivity a dovednosti ať už samostatně nebo s ostatními. Mohou se učit spojit pozitivní pocity
s participací na gymnastických aktivitách nebo použít výsledky jejich učení jako prostředek k
sebevyjádření. Čím více jsou studenti pohybově kompetentní, tím více jsou připraveni zvládat
obtížnější a obtížnější úkoly zahrnující například kooperaci s partnerem nebo řešení
pohybových úkolů v prostředí malé skupiny, které poskytuje studentům možnosti k interakci
s vrstevníky. Společný prožitek je jednou z nejlepších cest jak můžete děti zaujmout.
Společný prožitek se pak stává neviditelným vláknem, kterým se utvářejí vzájemné vztahy
mezi dětmi navzájem a mezi dětmi a učitelem. A na společné zážitky děti zpravidla
nezapomínají.
Shrnutí
Ikona4
Poznání toho, co chceme zprostředkovat jiným, je základem pro jakoukoli smysluplnou
vzdělávací činnost.
Společnost se mění, musí se změnit i přístup k výuce gymnastiky a k jejímu obsahu.
Gymnastika má stále co nabídnout – péče o tělo, sebepoznání, výchova, vzdělání, zábava,
prožitek, seberealizace, sociální interakce.
Pohybová témata
Jak už jsem několikrát uváděl, pohybový obsah gymnastiky je velmi obsáhlý a zahrnuje
mnoho dovedností. Existuje několik způsobů jak systém gymnastických cvičení rozčlenit.
Nejzákladnější je rozdělení na polohy a pohyby. Dále na statické polohy, vedené pohyby a
švihové pohyby. Může se dělit na cvičení prostná, cvičení akrobatická, cvičení na nářadí a
s náčiním. Jiné členění zahrnuje manipulativní, rovnovážné a lokomoční pohyby a polohy
nebo pojetí systému založeného na poznání těla, prostoru, působících sil a jejich vzájemných
vztahů.
Není až tak významné, jakým způsobem si pohybový obsah gymnastiky rozdělíte. Musíte
však mít vždy na mysli, že předpokladem úspěšného využití pohybového obsahu gymnastiky
k všestrannému rozvoji jedince, je především důkladně osvojený široký inventář základních
(elementárních) dovedností a kompetencí nikoli specifické dovednosti. Tedy spíše než
uvažovat o zvyšování obtížnosti konkrétních cvičebních tvarů a dosažení jejich precizního
provedení, či lpění na používání konkrétních druhů nářadí a náčiní, je výhodné spojovat
elementární dovednosti do skupin, které vytváří určitým způsobem zaměřená pohybová
témata, čímž rozčleníte, logicky propojíte a zatraktivníte předkládaný široký gymnastický
obsah v rámci konkrétních vyučovacích jednotek. Vašim cílem by tedy mělo být vytvoření
základních pohybových vzorů tak abyste postihli zejména oblast doskoků a pádů, odrazů,
statických poloh, lokomočních pohybů, rotačních pohybů, komíhání a houpání a v nepolední
řadě i manipulaci s předměty
Nyní nastal čas přesunout pozornost k detailnějšímu popisu jednotlivých pohybových témat.
Na ukázku jsem vybral pohybové téma, které bychom mohli nazvat „skoky a přeskoky“.
Nečekejte však konkrétní návod na obsah a průběh vašich vyučovacích jednotek. Spíše mi jde
o to, abyste si uvědomili celou šíři a možnosti, které každé pohybové téma nabízí a je pouze
na vás a na vašich svěřencích, co využijete a jakým způsobem se daných možností chopíte.
Skoky a přeskoky
Do tohoto pohybového tématu lze zahrnout všechny pohybové akce, které se zaměřují na
správnou práci dolních a horních končetin při odrazu, doskoku a kontrolu těla během letové
fáze.
Jednotlivé kategorie tohoto pohybového tématu jsou:
a) Odrazy
b) Kontrolované doskoky
c) Skoky
d) Přeskoky
Odrazy
Výsledkem participace na této části pohybového tématu je zvýšení jejich předpokladů
k rozvoji dynamického odrazu z jedné nebo obou nohou, jako způsobu odpoutání těla od
podložky a porozumění nezbytnosti silné a výrazné pohybové akce paží a nohou ve směru
odrazu k dosažení letové fáze. Cílem odrazové přípravy je zvýšení úrovně kondiční
způsobilosti nohou a paží a zkvalitnění techniky gymnastického odrazu ve smyslu koordinace
činností jednotlivých segmentů a svalových skupin.
Při výuce lze využít žíněnek, laviček, švédských beden, obručí, švihadel, odrazových můstků
či trampolín.
Kontrolované doskoky
Výsledkem participace dětí na této části je zvýšení předpokladů zvládnout přechod z pohybu
do klidu, kontrolovat doskok po předchozím skoku a vlastními slovy vysvětlit a porozumět
základním mechanickým principům, které jsou nezbytné ke kontrolovanému zastavení
pohybu a správnému doskoku (velikost základny, těžiště, působící síly).
Nácvik doskoků je nutnou podmínkou bezpečného absolvování základní gymnastické
přípravy.
Prostředky:
 ukončení pohybu na znamení (z chůze, běhu, po skoku, po akrobatickém tvaru,…)
 opakované skoky na místě s doskokem po každém skoku
 seskoky z vyšší podložky na nižší (doskok s výdrží v podřepu na celých chodidlech)
 z rozběhu skok do přesného doskoku (i s obraty, pohyby nohou, přes překážku)
 doskok na různé druhy podložek
 doskok na úzkou plochu
 jednoduché seskoky z malé výšky (tak aby doskok nebyl slyšet)
 doskok na vyznačené místo (se snahou o max. přesnost)
 kontrolovaný doskok v co největší vzdálenosti od nářadí
 doskok na různě měkký podklad (molitanová duchna, pevná žíněnka, apod.)
 seskoky s pohyby nohou
 seskoky s rotací kolem podélné osy
 skoky na místě s přesně určeným počtem či velikostí obratu
 výskok do dřepu na nářadí, okamžitý seskok a dopad na duchnu (po odrazu z nářadí
možno přidat pohyby nohou)
 doskok po odrazu z můstku (různá rychlost rozběhu, různá letová fáze)
 skok na duchně dopad mírně na paty a pád vzad do lehu, vzpažit – nohy pokrčené
 skok na duchně dopad mírně vpřed a kotoul vpřed
 seskoky saltem vpřed a vzad
 seskoky po odrazu z paží (po rondátu, přemetu vpřed,…)
Při nácviku doskoků lze využit žíněnek, laviček, švédských beden s dostatečnou vzdáleností
mezi jednotlivými kusy nářadí.
Skoky
Výsledkem participace na této části pohybového tématu je osvojení si pohybů celého těla,
jejichž hlavním znakem je dočasné oddálení těla od základny zpravidla doprovázené pohybem
paží, nohou a trupu, jejichž výsledkem je zaujetí různých pozic těla v průběhu letové fáze.
Seznamuje s několika způsoby skoků, které se mohou děti velmi rychle naučit a tím rozšířit
inventář základních dovedností a kompetencí. Skoky jsou prezentovány postupně a až po
zvládnutí správného průběhu odrazu a doskoku. Každý ze skoků zahrnuje rozdílnou pozici
těla v bezoporové fázi. Děti se učí správně načasovat zaujetí a opuštění požadované polohy
před doskokem. Jakmile děti zvládnou pohybový průběh těchto jednoduchých skoků, mohou
se pokusit o jejich různé kombinace i v rozdílných podmínkách prostředí.
Součástí je i nácvik specifického gymnastického držení těla, které má význam v rámci
zdravotní a úrazové prevence, v oblasti techniky cvičení a v neposlední řadě i estetiky
pohybového projevu. Je zaměřena na rozvoj dovednosti udržet zpevněné tělo v obtížných
polohách a pohybech pomocí cílené svalové aktivity a zamezit tím nežádoucím souhybům
mezi tělesnými segmenty. Konkrétně jde o zpevnění celého těla s omezením pohybu
především v oblasti páteře, kloubů loketních, kyčelních a kolenních. Dále se jedná o zvládnutí
jemné motoriky statického a dynamického držení středu těla a jeho periferních částí, které
mají eminentní význam pro pohybové provedení všech dynamických i statických prvků.
Jejich dokonalé ovládání je totiž důležitým předpokladem pro výsledný gymnastický výkon.
Gymnastické držení těla a jeho částí se musí, stejně jako cvičební tvary, samostatně
nacvičovat (držení paží, zad, dolních končetin, špiček, prstů, apod.)
Přeskoky
Přemýšleli jste někdy, kolik různých způsobů přeskoků existuje? Je jich mnoho, navíc se toto
množství zvyšuje s rostoucí úrovní dovedností cvičenců. Všechny však mají společných
několik základních charakteristik, kterým se můžete věnovat při rozvoji základního rejstříku
pohybových dovedností vašich žáků
Nejdříve však několik slov k základní charakteristice přeskoků.
Charakteristika přeskoků
Přeskoky patří k nejstarším pohybovým činnostem. V historii je zaznamenán jako jedna
z forem kultovní činnosti, která se později přes branné dovednosti vyvinula v oblíbený
tělovýchovný prostředek. V současné době je přeskok jednou z disciplín sportovně
gymnastického víceboje a je rovněž součástí kurikul na základních i středních školách.
Přeskoky představují složitý, koordinačně náročný pohyb vykonávaný v krátkém časovém
intervalu s velkou koncentrací svalového úsilí. Vyžadují od cvičence rychlou diferenciaci
pohybů a okamžité přepojování pozornosti ve velmi krátkých časových intervalech. Nerozvíjí
tedy jen odrazové schopnosti dolních a horních končetin, jak by se na první pohled mohlo
zdát, ale přispívají také k rozvoji orientace v prostoru, reakční schopnosti, rychlosti, přesnosti
pohybů, rozhodnosti a odvahy.
Materiálně technické vybavení
Osvojení jednotlivých přeskoků závisí kromě biologických dispozicí cvičenců také na
materiálně-technickém vybavení. Pro přeskok se používají různé druhy nářadí, v závislosti na
fázi motorického učení, cíli nácviku, výkonnostním stupni, pohlaví a věku. Tradičním
závodním nářadím je kůň bez madel. S platností od 1. ledna 2001 však Mezinárodní
gymnastická federace (FIG) schválila nové přeskokové nářadí pro soutěže mužů a žen ve SG.
Je jím přeskokový stůl.
Ve školní tělesné výchově nebo v nezávodní činnosti lze použít švédskou bednu, kozu či
kombinace různých přeskokových nářadí postavených za sebou.
K odrazu se používají pružné můstky, případně i malé trampolíny. K dopadu pak měkké
dopadové plochy (molitanové žíněnky).
Bezpečná výuka přeskoků by však měla využívat modifikované přeskokové nářadí a vnější
podmínky (molitanové kvádry a bedny), které usnadňují výuku a eliminují u studentů
strachové zábrany, zranění a potřebu přímé dopomoci.
Terminologie
V terminologickém systému se přeskoky řadí k metům. Vedle výskoků, výsedů a sesedů,
které mají průpravný charakter, se užívá jediného druhu metů – přeskoku. V průběhu těchto
pohybů přes nářadí převládá trvání bezoporové fáze, fáze oporová má charakter krátkodobého
dohmatu rukama na nářadí. Jedná se tedy o pohyby celého těla přes nářadí ze stoje na zemi
opět do stoje na zemi.
Rozdělení přeskoků
Přeskoky se dělí na dvě základní technické varianty:
 přeskoky přímé – směr přetáčení těla cvičence je v první letové fázi (tzn. od odrazu
dolních končetin do dohmatu rukama na nářadí) opačný než směr přetáčení v druhé
letové fázi (od odrazu z paží do doskoku) , např.roznožka, skrčka, schylka, apod.
 přeskoky převratové – směr přetáčení těla cvičence je v obou letových fázích
souhlasný (během skoku dochází k úplnému přetočení těla), např. přemet, překot
Nářadí je možné překonat s využitím různých způsobů odrazu rukou či nohou:
a) podporem souruč, jednoruč, střídnoruč
b) odrazem jednonož
c) odrazem snožmo
Máme za sebou nezbytné úvodní informace a teď se blíže podíváme, jak nejlépe postupovat
při jejich výuce?
Metodika nácviku
Teď opět trochu teorie, bez které se žádný učitel neobejde, tedy alespoň ten, který chce učit
smysluplně a promyšleně, ne jen to na co si při výuce náhodou vzpomene.
Z pohledu didaktiky přeskoků je důležité si uvědomit, že většina průpravných cvičení při
výuce přeskoku u začátečníků může a měla by probíhat bez závodního nářadí. S můstkem
nebo malou trampolínou lze využívat různé bezpečné překážky (molitanové kvádry, malá
kladina překrytá duchýnkou, navrstvené duchny, molitanové bedny, apod.), které s využitím
vhodných cvičení umožňují zlepšit přeskokové dovednosti cvičenců bez obav, které by mohly
pociťovat při výuce tradiční cestou, tzn. komplexní metodou nácviku a na závodním nářadí,
které může být tvrdé, úzké, kluzké nebo příliš vysoké.
Dokonalé a bezpečné zvládnutí dovedností však také závisí na vhodně zvolené metodice.
Protože přeskok představuje komplexní výkon, jehož jednotlivé složky na sebe rychle
navazují a kvalitativní charakteristiky (časově-prostorové, silové) jednotlivých složek jsou
určovány předcházejícími činnostmi, nacvičujeme dovednosti a kompetence k přeskokům
pomocí průpravných cvičení vztahující se k jednotlivým fázím přeskoku.
Jednotlivými fázemi přeskoku jsou:
1. rozběh
2. náskok na můstek
3. odraz z můstku
4. první letová fáze
5. dohmat a odraz z nářadí
6. druhá letová fáze
7. doskok
Cvičenci si pomocí speciálních průpravných cvičení či pohybových úkolů osvojují specifické
pohybové návyky, jejichž dostatečná zásoba vede k rychlejšímu a dokonalejšímu formování
pohybového stereotypu konkrétních skoků. U začátečníků je potřeba věnovat pozornost
nácviku základních návyků, zejména technice běhu, individuálně optimální rychlosti rozběhu,
technice náskoku na můstek, efektivnímu odrazu nohou s koordinovanou prací paží a
bezpečnému doskoku. Nácvik komplexní metodou (zejména u začínajících cvičenců) může
vést k upevňování chybných návyků a často i projevům strachu a odmítnutí participace na
dané pohybové činnosti. Z tohoto důvodů je nutné v počátečních fázích nácviku formovat
základy přeskoku bez přihlédnutí ke konkrétním přeskokovým tvarům, tzn. osvojovat
pohybové dovednosti platné pro celou skupinu přeskoků.
Bohatý výběr přípravných a průpravných cvičení dovoluje cílenou volbu prostředků
(tělesných cvičení) pro zlepšení jak funkčních předpokladů, tak i pro nácvik a zlepšení
provedení jednotlivých fází přeskoku.
Ikona6a
Nyní se pojďme na chvilku zamyslet. Co je prvním a nejdůležitějším faktorem pro dobrý
přeskok? Jestli jste si mysleli, že je to rozběh, měli jste pravdu.
Rozběh
Veškerá pohybová energie, která se v jednotlivých fázích přeskoku využívá jako horizontální
složka rychlosti a výrazně ovlivňuje celkový rytmus přeskoku, pochází z rozběhu. Všeobecně
platí zásada, že čím složitější je struktura skoku, tím rychlejší musí být rozběh. Rozběh musí
být přesný vzhledem k optimálnímu náskoku na můstek a rovnoměrně zrychlený. Délka
běžeckých kroků se postupně prodlužuje, poslední krok je však obyčejně kratší, což je
způsobeno přípravou pro náskok na můstek. Rychlost rozběhu musí být adekvátní síle paží, a
to zejména u dětí a dívek.
Nejčastější chyby:
 nerovnoměrný rozběh (rychlostní výkyvy)
Prostředky:
Z počátku volíme cvičení, která přiblíží základní rozdíly mezi chůzí, během, poskoky a skoky
včetně změn směru, dráhy a rychlosti. Vlastní technika rozběhu se zlepšuje prostředky
obvyklými v atletice.
 imitace pohybu paží ne místě
 nácvik pohybu nohou ve stoji na lopatkách
 běžecká abeceda
 běh s postupným zrychlováním (12-15m)
 běh přes překážky vysoké 10-20cm (měníme vzdálenost mezi překážkami)
 běh 30-40m maximální rychlostí
Na rozběh navazuje náskok na můstek, který je rovněž velmi důležitý.
Náskok na můstek
Dopředná rychlost získaná rozběhem se náskokem na můstek převádí do vlastního odrazu. Je
nutné si zapamatovat, že náskok by měl být dlouhý a poměrně nízko nad zemí, protože
můstek je navržen k přenosu horizontální rychlosti na vertikální, a proto není při náskoku
příliš efektivní vertikální pohyb, tzn. náskok z velké výšky, který příliš snižuje horizontální
rychlost a zkracuje letové fáze (celkovou délku skoku). Ani příliš plochý a rychlý náskok není
vhodný, neboť je při něm náročné načasovat moment odrazu. Obecně lze říci, že během
náskoku by nemělo dojít k výraznému snížení dopředné rychlosti, která spolu s vektorem síly
odrazu dolních končetin určuje směrnici dráhy těžiště těla první letové fáze (šikmý vrh
vzhůru).
Náskok na můstek se vykonává odrazovou dolní končetinou v okamžiku získání optimální
běžecké rychlosti. Během náskoku dochází ke spojení odrazové a švihové nohy tak, aby dolní
končetiny předběhly trup, který je v mírném předklonu a tak, aby se minimalizovala, jak již
bylo uvedeno, ztráta horizontální rychlosti. Optimální „náskoková“ poloha je potřebná
k tomu, aby během odrazu nedošlo k velkému rotačnímu momentu. Paže se během náskoku
na můstek pohybují ze zapažení směrem dolů a vpřed a v momentě odrazu švihají
z předpažení dolů do předpažení vzhůru. Náskok na můstek probíhá přes špičky na celou
plochu chodidel a mírně pokrčené dolní končetiny.
Nejčastější chyby:
 snížení rychlosti během náskoku
 poslední krok příliš dlouhý
 příliš vysoký náskok na můstek
 přílišné stažení ramen vzad během náskoku
Jeden z velmi častých problémů u začátečníků a někdy i zkušenějších cvičenců, který je
důsledkem nezvládnuté techniky náskoku na můstek, je příliš velký náklon vpřed při odrazu
z můstku. S touto chybou je provedení optimálního přeskoku velmi obtížné až nebezpečné,
neboť tato chyba, kromě ztráty výšky a odrazové síly na první letovou fázi, výrazně zvyšuje
možnost vzniku úrazu vlivem nekoordinovaného nárazu do přeskokového nářadí
Průpravná cvičení k odstranění této chyby jsou založená na správné technice náskoku na
můstek. Cílem je, aby těsně před odrazem bylo tělo postaveno vertikálně (vzhledem
k podložce) s nohama před tělem.
Prostředky
Cvičení sloužící k nácviku koordinace práce nohou a paží při náskoku na můstek:
 ze stoje spatného - ze dvou kroků (1. krok švihová noha, 2. krok odrazová noha) odrazem z odrazové nohy - dopad snožmo na vyznačené místo (v letu snožit) (při
nácviku lze s úspěchem využít nákresu na podložku nebo použití viditelných značek
položených na podložku)
 stejné cvičení, ale odraz probíhá přes překážku (10-20cm) dopad na obě nohy za
překážku
 krok (švihová noha) - krok (odrazová noha) - odraz - dopad na obě nohy na můstek, ze
zapažení předpažit dolů (sladění náskokové činnosti nohou s pohybem paží)
Při provedení s následným odrazem, již můžeme po cvičencích vyžadovat adekvátní techniku
celého náskoku:
 z kroku náskok na podložku s vyznačeným místem odrazu, s pohybem paží a
následným odrazem, tak jako by tam byl odrazový můstek. K odrazu musí dojít
několik cm vyznačeným místem odrazu. V ideálním případě by při odrazu měly být
nohy před tělem, hrudník mírně vzad a zpevněné tělo. Dopad na vyznačené místo,
později při správné technice i mírně za něj.
Odraz z můstku
Odraz dolními končetinami tvoří základ celého přeskoku. Pro přeskoky je charakteristický
tzv. úderný odraz. Jeho podstatou je náskok přes přední část chodidel na jejich celou plochu
(paralelní postavení chodidel na šířku chodidla), zpevněné dolní končetiny, rychlá extenze
v kolenním kloubu a plantární flexe. K odrazu z můstku dochází po krátké amortizaci z přední
části chodidel. Odraz by měl být rychlý a energický se snahou o co největší využití
potencionální elastické energie můstku. Odraz se dokončuje v okamžiku, kdy těžiště těla
projde za plochu opory. Dříve než chodidla opustí můstek, musí být dokončený a zastavený i
švih paží. Takto získaná hybnost se přenáší na trup a dolní končetiny a sčítá se s hybností
získanou rozběhem a odrazem. Správně vykonaný švih pažemi zvyšuje výšku vzletu těla
cvičence o 20-25%. Švih paží je tedy velmi důležitý, avšak často při nácviku podceňovaný.
Nejčastější chyby:
 náskok na můstek celou plochou chodidel
 velké pokrčení nohou během odrazu
 opožděný švih paží (nedoplňují akci dolních končetin)
 náskok na můstek s pažemi ve vzpažení
 nedopnutí nohou v době odrazu
 prohnutí v hrudní a křížové oblasti
Prostředky:
Nácviku techniky odrazu z můstku předchází odrazová příprava:
Rozvoj prostředky účelové a kondiční gymnastiky a využitím švihadel, laviček, částí beden,
apod..
Vlastní nácvik techniky odrazu z můstku:
technika odrazu nohou
 opakované odrazy u žebřin
pozn.: odraz je ukončen napnutím dolních končetin v kolenním i hlezenním kloubu,
paže stabilizují trup cvičence.

opakované skoky na můstku (min 5x)
pozn.: odraz je ukončen napnutím dolních končetin v kolenním i hlezenním kloubu,
dbáme na přímé držení těla a rovné držení hlavy, z počátku úchopem za prsty rukou
zajišťujeme rovnováhu (nevzpírat!!!), později přidáváme i pohyb paží (modifikace
bočných kruhů vzad)
 opakované odrazy snožmo s výskoky a seskoky s využitím lavičky
 opakované skoky snožmo přes překážky (položené tyče, rozložené díly bedny, lavička,
apod.)
pozn.: odrazy musí být prováděny rychlým odrazem, mezi překážkami nesmí dojít
k zastavení


opakované skoky na můstcích postavených za sebou (možnost postavit překážky mezi
můstky)
z jednoho nebo dvou kroků náskok na můstek, odraz nahoru a mírně vzad
s opětovným dopadem na můstek
nácvik pohybu paží
 z kleku švihem paží výskok do stoje na zemi
 z podřepu, připažit vzad – výpon, předpažit vzhůru (provádíme proti stěně)
pozn.: pohyb paží musí být dokončen před dokončením výponu, hlava stále v rovném
držení, oči sledují po dokončení švihu paží prsty rukou
 opakované skoky na můstku s pohybem paží
spojení náskoku na můstek a odrazu
 náskok z bedny na můstek s následným skokem (trenažér: bedna, můstek, žíněnka)
pozn.: na bedně stojí cvičenec na odrazové noze, druhou přednoží poníž, po odrazu
z bedny rychle připojí odrazovou nohu k přednožené, švih paží mírně předchází
odrazu, během skoku musí zůstat tělo toporné (nesmí dojít k prohnutí)







náskok a skok z můstku z krátkého rozběhu po lavičce (zvýšená plocha rozběhu
umožňuje snadnější provedení přednožení při náskoku na můstek)
z rozběhu přeskočení nízké překážky (stálka, lavička, apod.) náskok, odraz a skok
z můstku
z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok s pohybem paží
z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok s pohybem paží na vyvýšenou
podložku (navrstvené duchny, nářadí)
z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok přes překážku (později možnost
přidat pohyb nohou (skrčení, roznožení, přednožení)
ze dvou až čtyř kroků odraz z můstku a kotoul letmo na duchny s důrazem na
správnou techniku odrazu dolních končetin (akcentovaný odraz) a energický pohyb
paží
z rozběhu 20-25m náskok na můstek a kotoul letmo na duchny (sladit optimální
běžeckou rychlost s technikou odrazu)
K nácviku spojení rozběhu a odrazu lze využít i malé trampolíny, kterou lze vhodně využít i
pro nácvik techniky dalších fází přeskoku.
První letová fáze
Jedná se o část skoku od opuštění můstku po první kontakt s přeskokovým nářadím. Je
výslednicí rozběhu a odrazu dolních končetin. Ve fázi letu již nelze měnit dráhu těžiště těla.
Dílčími pohyby lze měnit jen polohu jednotlivých článků těla vzhledem těžišti těla.
Vzájemné postavení jednotlivých částí těla a míra jeho přetočení se liší v závislosti na druhu
skoku. Obecně je tělo během první letové fáze zpevněné, nohy spojené u sebe. Cvičenec
provádí švih nohama vzad a dochází k narovnání v kyčelních kloubech. Jde o podobný pohyb
jako při kotoulu letmo.
Nejčastější chyby:
 přílišné prohnutí nebo vysazení
 ostrý úhel mezi pažemi a trupem (paže jsou málo vytaženy vpřed)
 záklon nebo předklon hlavy
Prostředky:
K odstranění strachu z letu vzduchem přispívá zejména využití malé trampolíny a dopadu na
měkkou a dostatečně velkou dopadovou plochu.



v lehu na břiše na bedně vysazeně, pažemi uchopit víko bedny, opakovaně zanožovat
(nácvik zášvihu nohou)
provedení zášvihu po odrazu z můstku (trampolíny) s oporem o nářadí
kotoul letmo na hromadu navršených žíněnek (měníme výšku duchen a vzdálenost
můstku od žíněnek, lze využít přeskoků přes cvičence či jejich skupiny a přes různě
vysoké molitanové překážky)
Dohmat a odraz z nářadí
Představuje složitý pohybový komplex, který se realizuje v poměrně krátkém časovém úseku.
Dohmat je na napnuté paže před rovinou trupu (pod ostrým úhlem vzhledem k nářadí). U
všech přeskoků je potřeba dohmátnout na nářadí dříve, než začne klesat těžiště. Při dohmatu
je třeba stavět dlaně rovnoběžně, což zlehčuje podmínky pro zapojení svalstva pletence
ramenního a lépe se může zpevnit zápěstí. Bezprostředně po dohmatu následuje odraz paží,
který slouží jako další silový impuls ovlivňující let v druhé letové fázi. Odraz by se měl
nejpozději dokončit v momentu, kdy se ramena nachází ve vertikále nad bodem opory, čímž
se získá největší oporná reakce ve směru pohybu nahoru.
Nejčastější chyby:
 odraz je vykonán v delším časovém úseku (ramena přepadávají vpřed)
 skrčení paží v loktech
Prostředky:
Základem jsou podporová cvičení, které přispívají k zvládnutí přenosu hmotnosti těla z nohou
na ruce a zpět:
 variace přesunů v podporech a smíšených podporech s použitím pomocného nářadí (2
ruce 1 noha, 2 ruce 2 nohy,….)



rychlé kliky ve vzporu ležmo (3-6 kliků)
opakované odrazy pažemi v předpažení od stěny ve stoji spatném čelem ke stěně
(vzdálenost 50-70cm)
ve vzporu ležmo, partner drží cvičence za dolní končetiny – chůze nebo poskoky po
rukou v různých směrech
odrazy z rukou ve vzporu ležmo (v rychlém tempu)
poskok ve stoji na rukou
opakované střídavé odrazy z paží před stojem na rukou a z nohou při doskoku do
podřepu
výskoky do vzporu dřepmo nebo vzporu stojmo rozkročného na nářadí (bedna, apod.)

seskoky z přeskokového nářadí provedené odrazem paží




Druhá letová fáze
Výška a délka letu po odrazu pažemi zcela závisí na počáteční horizontální a vertikální
rychlosti což znamená, že je výsledkem všech předcházejících činností. Jako ukazatel kvality
přeskoku by měla být délka druhé letové fáze přibližně dvojnásobkem první letové fáze (platí
především pro převratové skoky), a také by zde mělo docházet ke kulminaci výšky dráhy
těžiště těla nad zemí. Velikost rotace těla v druhé letové fázi lze měnit pomocí zkracování
nebo prodlužování poloměru otáčení letícího těla. Dochází k přípravě na doskok.
Nejčastější chyby:
 nízká dráha letu
 blízký doskok
 předčasné nebo opožděné zahájení pohybových činností
Prostředky:
 ze stoje na rukou pád vzad do lehu na zádech (paže zůstávají ve vzpažení, tělo
zpevněné)
 ze vzporu ležmo (nebo z kmihu) na bradlech sám nebo s pomocí trenéra zášvih a
skrčka, roznožka (bočně i čelně)

skok z vyvýšené položky s pohybem nohou (skrčení, roznožení, schýlení) a příprava
na doskok (napřímení těla)
Doskok
Tvoří závěrečnou fázi přeskoků a slouží k bezpečnému ztlumení pohybové energie letu, který
závisí především na kvalitě předchozích činností. Doskok by měl být proveden stejnou
energií, kterou byl proveden odraz.
Nejčastější chyby:
 přílišný předklon nebo záklon hlavy
 uvolněné tělo (pasivní doskok)
 doskok na napnuté dolní končetiny („tvrdý doskok“)
A nyní pár informací k nácviku a možnostem zdokonalení provedení konkrétních přeskoků.
Roznožka
Představuje základní přeskok se širokým kondičně-koordinačním charakterem. Umožňuje
nácvik jednotlivých složek techniky přeskoku včetně základů techniky, které jsou součástí
skoků odlišných druhů. Dále zdokonalování a regulaci odrazu, výšku zášvihu, charakteristické
dílčí pohyby článků těla, zejména v kyčelních kloubech a páteři, procvičování odrazu rukama
a doskoku, případně i obraty kolem podélné osy těla. V modifikované podobě ho lze využívat
v překážkových drahách, v cvičeních kondičního charakteru, se spolucvičencem nebo i
v přírodě.
Technika
Provedení roznožky může být ve dvou technických variantách. První způsob se provádí
s vysokým zášvihem bez většího pohybu v kyčelních kloubech. Přetočení těla v náskoku
(první letové fázi) končí v mírně prohnutém zášvihu tak, aby dráha těžiště těla neklesala před
dohmatem dolů. Dohmat je před rameny v předpažení vzhůru. Roznožení se provádí současně
s odrazem paží. Obě tyto činnosti, odraz paží a roznožení (zkrácení délky těla) se podílejí na
zpětném otáčení. Po odrazu z nářadí se paže zvedají do předpažení vzhůru zevnitř. Přípravou
na doskok je snožení a mírné přednožení nohou proti směru pohybu. V druhém způsobu
techniky provedení roznožky je velikost přetočení menší, dohmat paží co nejdále před rameny
(téměř ve vzpažení), při toporném držení těla. V okamžiku dohmatu se brzdí vzestup nohou
zvednutím boků (vysazením, zmenšením úhlu v kyčelním kloubu). Ve stejném okamžiku
začíná roznožení, přičemž špičky nohou by se neměly dostat před rovinu ramen. Horizontální
rychlost rozběhu i odrazu je u tohoto technického provedení větší.
Doporučený způsob nácviku




cvičení na posílení paží (podporová příprava)
odrazová příprava
nácvik přeskoku roznožmo přes nízké nářadí (koza)
nácvik přeskoku roznožmo přes kozu z vyšší odrazové podložky (šv. bedna)



nácvik celého přeskoku přes nízké nářadí (případně s dopomocí)
postupné oddalování můstku a zvyšování výšky nářadí
roznožka přes bednu na dél
Dopomoc a záchrana
Dopomoc při cvičení můžeme poskytovat z čelného postavení uchopením cvičence za paže
nebo z bočného postavení, záchranu při jeho doskoku.
Skrčka
Vzhledem k tomu, že technika skrčky zahrnuje důležité průpravné charakteristiky pro nácvik
odrazu paží a nácvik doskoku, je podle mého názoru v některých případech vhodnější začínat
právě nácvikem této techniky přeskoku, i když vyžaduje lepší rozběhovou rychlost a
intenzivnější odraz z dolních končetin než u roznožky (vzhledem k přechodu dolních končetin
nad nářadím).
Technika
Po odrazu z můstku je tělo mírně vysazené nebo toporné. Skrčka jako závodní přeskok se
provádí ze zášvihu, kterého se dosahuje aktivním zanožením během první letové fáze. Míra
přetočení těla v okamžiku dohmatu je okolo 45° nad vodorovnou rovinou. Dohmat je před
rovinou ramen, ale musí být vykonaný dříve, než začne klesat dráha těžiště. První letová fáze
se tedy až do dohmatu prakticky neliší od roznožky. Odrazem paží, který se musí uskutečnit
dříve než ramena přejdou vertikální rovinou dohmatu, dochází k zpětné rotaci trupu. Zpětné
přetáčení je usnadněno rychlou flexí nohou a tím podstatným zkrácením délky těla (poloměru
otáčení), které se uskutečňuje až po odrazu paží. Čím rychlejší a větší je skrčení nohou, tím
výhodnější jsou podmínky pro změnu momentu setrvačnosti. V druhé letové fázi dochází
k narovnání těla, ke kterému přispívá zejména aktivní pohyb dolních končetin dolů a vpřed.
Při doskoku se vlivem větší horizontální rychlosti dostávají dolní končetiny více dopředu ve
směru dráhy těžiště než u roznožky.
Tato technika umožňuje zachovat dostatečnou horizontální rychlost letu během celého
přeskoku, takže skrčka není příliš obtížná pro děti, u kterých jsou překonány obavy z délky
skoku. Z metodických důvodů lze akceptovat způsob techniky, který vynechává fázi zášvihu.
Od okamžiku odrazu dochází k postupnému zmenšování úhlu v kyčelním kloubu, čímž boky
získávají dostatečnou výšku, tak aby mohlo dojít ke skrčení nohou před dohmatem rukama.
Toto provedení můžeme uplatňovat do té doby, než si cvičenec osvojí odhad správného úhlu
vzletu a míru přetočení těla do dohmatu včetně postavení paží pro účelný odraz.
Doporučený způsob nácviku





cvičení na posílení paží (podporová příprava)
odrazová příprava
imitace pohybů při skrčce – ze vzporu ležmo odrazem dřep, předpažit dolů
výskoky do vzporu dřepmo na nářadí
nácvik zášvihu v lehu na bedně

zášvih po odrazu z můstku (trampolíny) s oporem o nářadí

zášvih po odrazu z můstku (trampolíny) s dohmatem na nářadí a doskokem mezi
můstek a nářadí
kotoul letmo
skrčka z místa z bedny nadél (postavení na začátku)
nácvik celého přeskoku přes nízké nářadí našíř
postupné oddalování můstku a zvyšování nářadí
celý přeskok přes nářadí nadél





Dopomoc a záchrana
Dopomoc při cvičení dáváme z boku, dvojhmatem za paži. Před doskokem lze poskytnout
záchranu uchopením za hrudník (trup) cvičence. Dopomoc pro zlepšení zášvihu poskytujeme
tak, že bližší rukou k cvičenci pomáháme tlakem zespodu do stehen a vzdálenější rukou ho
jistíme za paži.
Kotoul vzklopmo
Kotoul vzklopmo je jako jediný převratový přeskok zařazený do učebních osnov, neboť pro
běžnou školní populaci představuje z celé skupin těchto skoků asi nejdostupnější pohybovou
strukturu.
Technika:
Tento způsob přeskoku začíná kratším a ne příliš rychlým rozběhem. Po odrazu z můstku
z dolních končetin následuje poměrně krátká první letová fáze, v které dochází k částečnému
přetočení těla kolem pravo-levé osy procházející jeho těžištěm. Po dohmatu otáčení těla
pokračuje, nyní již však především kolem osy procházející rameny a místem opory a
zastavuje se v poloze lehu vznesmo. Rotační pohyb brzdí kromě svalstva pletence ramenního
i pohyb dolních končetin směrem dolů. Tato část přeskoku, tzn. zaujetí polohy lehu vznesmo
po rozběhu a odrazu z můstku, je nejobtížnější. V poloze lehu vznesmo by se měl trup co
nejvíce blížit k vertikále a nohy s trupem by měly svírat co nejmenší možný úhel, tak aby
mohlo dojít k efektivnímu trčení nohou a odrazu z paží. K rychlému a energickému trčení
musí dojít v momentu, kdy boky přecházejí nad oporou. Trčení nohou ve směru nahoru vpřed
je následováno odrazem paží. Druhá letové fáze by se měla vyznačovat vysokým letem,
mírným prohnutím těla a mírným záklonem hlavy. Doskok co nejblíže ke svislici.
Doporučený způsob nácviku:








cvičení na posílení paží (podporová příprava)
odrazová příprava
cvičení na kinestetické procítění polohy lehu vznesmo
cvičení imitující trčení a zapojení paží při přeskoku (kotoul vzad do stoje na rukou,
…)
kotoul letmo
kotoul do lehu vznesmo na vyvýšenou podložku
kotoul vzklopmo ve zlehčených podmínkách (přes nízké přeskokové nářadí, z malé
trampolíny)
kotoul vzklopmo z rozběhu
Dopomoc a záchrana
Dopomoc poskytujeme ze strany bližší rukou úchopem za paži cvičence, vzdálenější rukou
pod zády v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře.
Lze samozřejmě využít i další přeskoky jako je:
Odbočka
Přemet
Rondát
Shrnutí
Ikona4
Je vhodné pohybový obsah gymnastiky rozčlenit na dílčí tematicky zaměřené celky.
Uspořádání do logických celků může napomoci studentům porozumět smyslu a významu
gymnastických pohybů pro všestranný rozvoj každého jedince. Nejdříve se snažme u dětí
vytvořit obecné pohybové základy umožňující jim poznávat pohybové možnosti svého těla a
teprve později se můžeme zaměřit na zvládnutí obtížnějších a více specifických dovedností.
Referenční seznam
Alter, M.J. (1999). Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada.
Čelikovský, S. (Ed.). (1988). Encyklopedie tělesné kultury A-O (Vol. 1). Praha: Olympia.
Dovalil, J. et al. (1992). Sportovní trénink /Lexikon základních pojmů/. Praha: Karolinum.
Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
Dylevský, I., Kálal, J., Kolář, P., Korbelář, P., Noble, C., Otáhal, S., & Kučera, M. (1997).
Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada.
Federation International of Gymnastics (2003). Age Group Development Program [CD].
Moutier: F.I.G.
Fejtek, J. (1987). Metody posilování. Sportovní-moderní gymnastika, 37(9),14-15.
Havlíčková, L. et al. (1997). Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část [Učební text].Praha:
Univerzita Karlova.
Hercing, S.;Havránek, L. et al. (1996). Repetitorium gymnastiky [Učební texty].Plzeň: ZČU.
Choutka, M. & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink (2nd ed.).Praha: Olympia,Karolinum.
Kopřiva, Z., & Pavlík, J. (1985). Základní programový materiál pro vrcholovou sportovní
gymnastiku mužů [Metodický dopis]. Praha: ČO ČSTV Sport propag.
Krištofič, J. (2000). Gymnastika pro kondiční účely.Praha: ISV nakladatelství.
Krištofič, J. (2004). Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada.
Kubička, J. et al. (1993).Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky [Učební texty].Praha:
Univerzita Karlova.
Libra, J., & Libra, M. (1980). Vybrané kapitoly z teorie tréninku sportovní gymnastiky
[Metodický dopis].Praha: TZ Sportpropag.
Malina, R. M. (1996). Growth and maturation of female gymnasts. Retrieved 12. 5. 2003
from the World Wide Web: http://ed-web3.educ.msu.edu/ysi/SpotlightFAll96/gym.html
Měkota, K. (1982). Koordinační schopnosti a pohybové dovednosti [Metodický dopis].Praha:
ÚV ČSTV Sportpropag.
Nitka, J. (1993). Pohybová příprava pro sportovní gymnastiku [Učební texty]. Olomouc:
Univerzita Palackého.
Prassas, S. (n. d.). Biomechanical research in gymnastics: What is done, what is needed.
Retrieved 17. 4. 2003 from the World Wide Web:
http://www.education.ed.ac.uk/cis/gym/papers/sp.html
Strešková, E. (2003). Gymnastika akrobacia a preskoky. Bratislava: Peter Mačura-PEEM.
Technická komise mužů (2008). Závodní program mužských složek ve sportovní gymnastice.
Praha: Česká gymnastická federace.
The Physician and Sportmedicine (1997). Female gymnasts: older and healthier?. Retrieved
12. 5. 2003 from the World Wide Web:
http://www.physsportsmed.com/issues/1997/03mar/nb_gym.htm
Tůma, Z. et al. (1980). Sportovní gymnastika pro trenéry III. a II. třídy (Vol.1) [Učební texty].
Praha: Olympia.
Way, R., & Balyi, I. (2007). Competition is a good servant, but a poor master. Victoria, BC:
Canadian Sport Centres.
Weber, R. & Gruhl, M. (1992). Training der Leistungsvoraussetzungen [Lehrvideo].Gema.
Werner, P. H. (2004). Teaching Children Gymnastics (2nd ed.). Champaign, IL: Human
Kinetics.
Zháněl, J. & Zlesák, F. (1999). Koordinační schopnosti v tenise, Přehled, význam a rozvoj
[Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého.
Zítko, M. (1988). Akrobacie. Praha: ČASPV.
Zítko, M., Vacková, R., et al. (1982). Program sportovní přípravy žactva v oddílech TJ
Sportovní gymnastika [Metodický dopis]. Praha: ČÚV ČSTV.