70 Prof. Dr. Jörg Peter geb. 14.06.1961 • Studium

Komentáře

Transkript

70 Prof. Dr. Jörg Peter geb. 14.06.1961 • Studium
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
Prof. Dr. Jörg Peter
geb. 14.06.1961
• Studium: Rechtswissenschaften und (zeitweise)
Ökonomie, Stipendiat der Studienstiftung des Deutschen
Volkes, Assessorexamen.
• Mehrjährige wissenschaftliche Tätigkeiten an den
Universitäten Hannover und Göttingen.
• Mehrjährige praktische Tätigkeiten als
Vorstandsassistent bei einem Industriehaftpflichtversicherer und einem Industriehaftpflichtversicherungsmakler.
• Rechtsvergleichende Arbeiten an den Universitäten Leeds, Lancaster und am
British Institute of International and Comparative Law.
• Professor für Deutsches und Internationales Wirtschaftsrecht an der TFH
Wildau, Studiengangsprecher Wirtschaft und Recht.
Fächer- und Veröffentlichungsschwerpunkte
Internationales Wirtschaftsrecht, Englisches Recht, insbesondere Zivil- und
Wirtschaftsrecht, Handels- und Gesellschaftsrecht, insbesondere Konzernrecht
Umweltrecht (insbesondere Umwelthaftung und Umwelthaftpflichtversicherung)
Prof. Dr. Jörg Peter
nar. 14.06.1961
• Studoval práva a ekonomii, získal stipendium nadace Studienstiftung des
Deutschen Volkes, složil druhou státní zkoušku.
• Víceleté vědecké činnosti se věnoval na univerzitách v Hanoveru a Göttingenu.
• Několikaletou praxi absolvoval jako asistent ředitele pro oblast pojištění
povinného ručení v průmyslu a zároveň pojišťovacího makléře v dané oblasti.
• Komparativní práce sepsal na univerzitách v Leedsu, Lancastru a na Britském
institutu mezinárodního a srovnávacího práva.
• Je profesorem německého a mezinárodního hospodářského práva na na TFH ve
Wildau, obor ekonomie a právo.
Obory
mezinárodní hospodářské právo, anglické právo, především soukromé právo a
hospodářské právo, obchodní právo a právo obchodních společností, zvláště
koncernové právo, právo životního prostředí (zejména odpovědnost za škody
způsobené na životním prostředí a tomu odpovídající pojištění povinného ručení)
70
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
IV. Foreign Arbitral Awards based on Lex Mercatoria
I. Introduction
International business contracts of some importance often contain arbitration
agreements to solve contractual disputes. The advantages of arbitration are: shorter
time of proceedings compared with state courts and arbitrators regularly have
deeper insight into commercial matters than state judges.1
At the beginning of the arbitration one of the most important questions to
decide is what substantive law2 is to be applied to solve the case.3 This is a question
parties already have to think of when concluding the specific contract or the
arbitration agreement. To rely on conflict of law rules often leads to unpredictable
outcomes.4 Therefore, the question of choice of law arises. If state law is explicitly
chosen, no problem will arise. However, sometimes parties to an international
contract will not regard state law as suitable. For example, in contracts between a
private company and a governmental entity, no state law is likely to be ideal. The
governmental party will resist being subject to another state’s law, while the
private party will be sceptical about receiving fair treatment under the other state’s
law,5 since the latter might comprise specific rules which grant certain legal
privileges to governmental entities. Further some national laws are unsuited to
international contracts. So, parties could think of choosing globally accepted rules
for merchants or leaving the choice to the arbitrators who, then, might invoke such
rules. These rules for merchants are often labelled as Lex Mercatoria, which means
law merchant. Sometimes they are labelled as New Lex Mercatoria to distinguish
1
See Weigand, Introduction, marginal nos. 12 et. seq. (pp. 8 et seq.), in Weigand (ed.), Practitioner’s
Handbook on International Arbitration, 2002.
2
Substantive law means the law which deals with rights, duties, and all other matters that are not
matters purely of procedure.
3
This article deals with this question only. Lex Mercatoria problems can also arise within questions
of the validity of the arbitration agreement itself (see Weigand (n. 1 above), marginal nos. 38 et seq.
(p. 19)) and in the context of procedural law (cf. Zöller/Geimer, Zivilprozeßordnung, 23rd ed. 2002, §
1061 Rn. (marginal no.) 11), cf. for both Craig/Park/Paulsson, International Chamber of Commerce
Arbitration, 3rd ed. 2000 (ICC Publication No. 594), § 35.01 (p. 626).
4
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 8.04 (p. 109).
5
See Rivkin, Enforceability of Arbitral Awards Based on Lex Mercatoria, (1993) 9 Arbitration
International 67.
71
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
them from the Medieval Lex Mercatoria.6 This article deals with the current
(global) Lex Mercatoria only.7 However, the question remains what this really is.8
II. The possible meanings of Lex Mercatoria
Sometimes statutory and non-statutory rules are regarded as being parts of
Lex Mercatoria; that is to say public international law, certain uniform laws,
general principles of law, rules of international organisations, customs and usages
of international trade, standard form contracts9 and arbitral case law. 10 Sometimes a
more narrow view is taken and statutory laws are excluded as sources of Lex
Mercatoria.11 Thus, in this opinion international conventions and uniform laws
6
Cf. Baron, Do the Unidroit Principles of International Commercial Contracts form a new lex
mercatoria?, http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/baron.html, 1 et seq. = (1999) 15 Arbitration
International 115 et seq. and v. Breitenstein, Rechtsordnung und „Lex Mercatoria“ – Zur
vergeblichen Suche nach einem „anationalen“ Recht für die internationale Arbitrage, in Berger et
al. (eds.), Festschrift für Otto Sandrock zum 70. Geburtstag, 2000, 111 (115).
7
Because of the world-wide approach, this article does not deal with the phenomenon of several Lex
Mercatoria, or in other words Leges Mercatoriae. This means that there might be rules and
principles common for parts of the trading world only, for example for Europe (accordingly there is
a commission of mostly academics compiling and elaborating “Principles of European Contract
Law (PECL)” (see Lando/Beale (eds.), Principles of European Contract Law, 2000)). The existence
of Leges Mercatoriae does not necessarily mean that their principles and rules are different to the
world-wide Lex Mercatoria. They might be only more detailed (for Leges Mercatoriae cf. Mistelis, Is
Harmonisation a Necessary Evil? The Future of Harmonisation and New Sources of International
Trade Law, in Fletcher/Mistelis/Cremona (eds.), Foundations and Perspectives of International
Trade, 2001, 1-051 et seq. (pp. 24 et seq.)). However, the latter question, too, is beyond the scope of
this article.
8
For a general overview of what could be regarded as Lex Mercatoria see the elaborate study by De
Ly, Emerging New Perspectives Regarding Lex Mercatoria in an Era of Increasing Globalization,
in Berger et al. (eds.), Festschrift für Otto Sandrock zum 70. Geburtstag, 2000, 179 (181 et seq.) and
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35 (pp. 623 et seq.). Some concepts are even irreconcilable with
each other, see Mustill, The New Lex Mercatoria, in Bos/Brownlie (eds.), Liber Amicorum for Lord
Wilberforce, 1987, 149 et seq. (who himself is sceptical about Lex Mercatoria).
9
For example by FOSFA (Federation of Oil Seeds and Fats Association) and GAFTA (The Grain and
Feed Trade Association). Examples can be found in Bridge, The International Sale of Goods – Law
and Practice, 1999, Appendix 1 (FOSFA Contract No. 53), p. 449 and Appendix 2 (GAFTA Contract
No. 100), p. 457.
10
Berger, International Economic Arbitration, 1993, p. 526; Goldstajn, The New Law Merchant,
[1961] JBL (Journal of Business Law) 12 et seq.; Kappus, „Conflict Avoidance“ durch „lex
mercatoria“ und UN-Kaufrecht 1980, RIW (Recht der internationalen Wirtschaft) 1990, 788 (790);
Lando, The Lex mercatoria and International Commercial Arbitration, (1985) 34 ICLQ
(International and Comparative Law Quarterly) 747 (748 et seq.); Rivkin (n. 5 above), 67;
Dalhuisen, Dalhuisen on International Commercial, Financial and Trade Law, 2000, p. 99.
However, the authors mentioned differ in their opinions, but what they have in common is the
reference to statutory and non-statutory sources. A hierarchy of these sources within Lex
Mercatoria has been set out by Dalhuisen, pp. 73, 98 et seq. with general principles at the top.
11
Goldman, The Applicable Law: General Principles of Law – the lex mercatoria, in Lew (ed.),
Contemporary Problems in International Arbitration, 1987, 113 (114); Goode, Usage and its
Reception in Transnational Commercial Law, (1997) 46 ICLQ 1 (2).
72
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
cannot be qualified as Lex Mercatoria. Other authors view three concepts of Lex
Mercatoria:12 It could be an autonomous legal order,13 a comprehensive body of
substantive rules sufficient to decide a dispute or a mere usage in international
trade.14 However, the Unidroit15 Principles of International Commercial Contracts16
are more or less generally regarded as the nucleus of a modern Lex Mercatoria.17
According to Unidroit its principles state the law common to civilised states. From
a practical point of view it is not necessary to decide what is really covered by the
term Lex Mercatoria. Parties do not refer to the term Lex Mercatoria itself, but to
principles that can be regarded as parts of Lex Mercatoria.18 However, even such a
reference is very seldom the case.19 If arbitrators think of choosing Lex Mercatoria,
they, too, will regularly think of applying such principles. It is not their job to give
an abstract definition of Lex Mercatoria. So, this article focuses on such principles
and elements which would be regarded as being parts of Lex Mercatoria in any
case.
12
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35 (pp. 623 et seq.).
13
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35.01 (pp. 626 et seq.).
14
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), §§ 7.04, 35.01 (pp. 102, 633 et seq.).
15
Unidroit means Institut International pour l’Unification du Droit Privé or (in English) International
Institute for the Unification of Private Law. It is an independent intergovernmental organisation,
located in Rome, with the purpose of examining ways of harmonising and co-ordinating the private
law of states and groups of states (for details see http://www.unidroit.org/).
16
For a description see Frick, Die UNIDROIT-Prinzipien für internationale Handelsverträge, RIW
2001, 416 et seq. A text of the principles can be found in ICC/Dossier of the Institute of
International Business Law and Practice, UNIDROIT Principles for International Commercial
Contracts: A New Lex Mercatoria?, 1995 (ICC publication no. 490/1), 17 et seq.
17
Cf. Baron (n. 6 above), 6 et seq.; Berger, Einheitliche Rechtsstrukturen durch außergesetzliche
Rechtsvereinheitlichung, JZ (Juristen-Zeitung) 1999, 369 (373 et seq.) with further references;
Komarov, Remarks on the Applications of the UNIDROIT Principles of International Commercial
Contracts in International Commercial Arbitration, in ICC/Dossier of the Institute of International
Business Law and Practice, UNIDROIT Principles for International Commercial Contracts: A New
Lex Mercatoria? (n. 16 above), 155 (162). However, the principles themselves refer to Lex
Mercatoria in ss. 3 of the preamble in a sense that they might be understood as instruments to help
with the interpretation of Lex Mercatoria (this is the understanding of Pfeiffer, Die Entwicklung des
Internationalen Vertrags-, Schuld und Sachenrechts 1997 – 1999, NJW (Neue Juristische
Wochenschrift) 1999, 3674 (3678), though referring to ss. 2, he definitely deals with ss. 3). The text
is: “They [the principles] may be applied when the parties have agreed that their contract be
governed by general principles of law, the lex mercatoria or the like.” (ICC/Dossier of the Institute
of International Business Law and Practice (n. 16 above), 17). This text is open to an understanding
that the principles are a detailing/specification of Lex Mercatoria (this is, for example, the opinion
of Drobnig, The Use of the UNIDROIT Principles by National and Supranational Courts, in
ICC/Dossier of the Institute of International Business Law and Practice (n. 16 above), 223 (226)).
Therefore the principles, in fact, can be regarded as the nucleus of a modern Lex Mercatoria.
However, Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35.01 (p. 633) view them as a competitor and not as a
saviour of Lex Mercatoria.
18
See Dalhuisen (n. 10 above), p. 118; Komarov (n. 17 above), 158; Rivkin (n. 5 above), 68.
19
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.04 (p. 338).
73
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
III. How parties choose elements of Lex Mercatoria
If parties want to choose the Unidroit Principles they can select one of two
model clauses provided by Unidroit:
The standard clause is:
“This contract shall be governed by the UNIDROIT PRINCIPLES (1994)
[except as to Articles ….].”
An alternative model clause is provided for parties who may wish for the law
of a particular jurisdiction to supplement the Unidroit Principles:
“This contract shall be governed by the UNIDROIT PRINCIPLES (1994)
[except as to Articles ….], supplemented when necessary by the law of
[Jurisdiction X]”.
These two model clauses are designed to be tailored by parties based on the
circumstances at hand in any given transaction.20
If parties merely refer to internationally accepted principles to be applied as
the substantive law they can, for example, choose as follows:
First example of choice:
“Disputes arising out of the contract are to be settled by arbitration, and the
arbitrator’s award is to be consistent with the legal principles familiar to civilized
nations”.21 An example for such a principle is “pacta sunt servanda“ which means
agreements are to be kept. Another principle is that “the performance as well as a
possible renegotiation of the contract because of changed circumstances, shall be
carried out in good faith”.22
Second example of choice:
“The Law governing the substantive issues between the parties shall be
determined by the Tribunal having regard to the quality of the Parties, the
transnational character of their relations and the principles of law and practice
prevailing in the modern world.”23
20
See (for the text of the clauses, too) Brower, The Privatization of Rules of Decision in International
Commercial Arbitration, in Briner/Fortier/Berger/Bredow, Law of International Business and
Dispute Settlement in the 21st Century. Recht der Internationalen Wirtschaft und Streiterledigung im
21. Jahrhundert. Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel, 2001, 111 (119).
21
Petroleum Development (Qatar) Ltd. v. Ruler of Qatar; cf. Rivkin (n. 5 above), 68.
22
See Rivkin (n. 5 above), 68.
23
Government of the State of Kuwait v. American Independent Oil Company (AMINOIL); see Rivkin
(n. 5 above), 69.
74
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
The latter clause has two aspects. Though the parties have indicated that the
applicable law is what could be regarded as parts of Lex Mercatoria, the clause
technically leaves the choice of substantive law up to the arbitrators.
IV. The quality of Lex Mercatoria
As pointed out, sometimes the contract and the arbitration agreement do not
contain any choice of law rule. In such cases parties regularly have agreed on
applying the rules of the ICC.24 These are the arbitration rules most frequently
used.25 Art. 17 (1) of these rules26 states that in the absence of a choice of law, the
arbitral tribunal shall apply the rules of law which it determines to be appropriate.
If in such a case the tribunal applies elements of Lex Mercatoria the question arises
if these elements are rules of law or if a decision based on them is a decision based
on equity. This distinction is of great importance, since according to Art. 17 (3) of
the ICC Rules a decision based on equity is only effective if the parties have
explicitly given the tribunal the power to decide on equity, 27 which is very seldom
the case.28 Thus, in case of absence of a choice of law clause and no agreement of
the parties that the tribunal should decide on equity an award based on elements of
Lex Mercatoria would be void if these elements were not regarded as rules of law.
Therefore, it is not possible to leave this question undecided, as sometimes is the
case when regarding Lex Mercatoria as (mere) usage in international trade.29
It has to be noted that Art. 17 ICC Rules speaks of “rules of law” instead of
“law” only. This refers to a distinction according to which “law” is state-made and
24
International Chamber of Commerce. For an overview of the ICC Arbitration Rules cf.
Bühler/Jarvin, The Arbitration Rules of the International Chamber of Commerce, Introduction to the
1998 ICC Rules of Arbitration, marginal nos. 1 et seq. (pp. 103 et seq.), in Weigand (n. 1 above).
For the procedure see, for example, D’Arcy/Murray/Cleave, Schmitthoff’s Export Trade – The Law
and Practice of International Trade, 10th ed. 2000, 23-025 (pp. 493 et seq.). For a very recent
survey on problems of the ICC Rules in practice see Kreindler, Aktuelle (Streit-)Fragen bei der
Anwendung der ICC-Schiedsgerichtsordnung 1998 – Praxisüberblick, RIW 2002, 249 et seq.
25
Wheeler, International Arbitration Rules – a comparative guide, 2000, 1. In her book other
frequently used arbitration rules are stated and compared with the ICC rules.
26
The text refers to the new version which entered into force as of January 1st 1998.
27
Corresponding rules can be found in such statutory state arbitration laws which refer to the
UNCITRAL Model Law. Cf. for example s.(§) 1051 ss. 3 of the German Civil Procedure Rules
(ZPO).
28
See Bühler/Jarvin (n. 24 above), Introduction to the 1998 ICC Rules of Arbitration, marginal no. 33
(p. 108).
29
Cf. Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35.01 (p. 638) on the hand and § 35.02 (pp. 640 et seq.) on
the other.
75
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
“rules of law” may be created otherwise.30 Nonetheless, the above mentioned core
question of the quality of Lex Mercatoria (law or equity) remains.
Since this article has a practical approach, there shall be only a few remarks
on the theoretical background. The main argument against the classification as law
is that Lex Mercatoria does not have any state authority from which it can derive
its binding force, that is to say that only state authority can make a rule law.31 This
opinion would deny the above mentioned distinction between law and rules of law.
Moreover, it is argued, that the incompleteness, vagueness and incoherence of Lex
Mercatoria make it impossible to regard it as an autonomous body of law.32 For
some authors these are reasons to argue that there is no Lex Mercatoria at all.33 As
pointed out the question of what is really covered by Lex Mercatoria seems to be a
theoretical one only, since arbitral awards usually do not refer to the abstract term
Lex Mercatoria in general but to concrete principles (as for example “pacta sunt
servanda”).34 Moreover, state law systems often seem to be vague and incomplete
as well.35 Nevertheless, the first argument seems to be a strong one. But it is based
on a jurisprudence of positivism, which means (in short) that rules recognised by
the business community only cannot become binding, that is to say law. However,
there is no logical impediment to acknowledge rules established by a process of
recognition by the acting persons as law as well,36 as is mirrored in the abovementioned understanding of rules of law.
Yet, within academic scholarship there is still an ongoing discourse aimed at
clarifying the foundations, meanings and limitations of this more or less plain
principle – which the author adheres to – in detail. These questions are dealt with
by legal philosophy, various sociolegal approaches, the theory of legal pluralism,
30
See Bühler/Jarvin (n. 24 above), Comments on Art. 17 1998 ICC Rules of Arbitration, marginal no. 6
(p. 220); Komarov (n. 17 above), 158; Roth, The UNCITRAL Model Law - Comments on Art. 28,
marginal no. 5 (p. 1253), in Weigand (n. 1 above).
31
Cf. Baron (n. 6 above), 5; v. Breitenstein (n. 6 above), 118 and Sandrock, Zur Auslegung des Art. 13
Abs. 3 und 5 der Verfahrensordnung des Internationalen Schiedsgerichtshofes der Internationalen
Handelskammer – oder: wie die sog. lex mercatoria zur Anwendung kommen kann, auch wenn eine
Partei sich dieser Anwendung widersetzt hat, Jahrbuch für die Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit
1990, 131 et seq.; all with further references. Sandrock is a very strong opponent to the concept of
Lex Mercatoria and has doubted it in several further publications, see the compilation in v.
Breitenstein (n. 6 above), 118 (Fn. 25).
32
See Chukwumerije, Choice of Law in Commercial Arbitration, 1994, p. 112; Triebel/Petzold,
Grenzen der lex mercatoria in der internationalen Schiedsgerichtsbarkeit, RIW 1988, 245 (246);
same tendency Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.03 (p. 333).
33
Sandrock, Das Privatrecht am Ausgang des 20. Jahrhunderts: Deutschland – Europa – und die Welt,
JZ 1996, 1 (8 f.) with further references.
34
Cf. II.
35
This is rightly pointed out by Baron (n. 6 above), 5.
36
See Baron (n. 6 above), 5; Lando (n. 10 above), 752 and especially Goldman, Frontières du droit et
‘lex mercatoria’, Archive de philosophie du droit 1964, 177 (183).
76
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
legal realism, law and economics, the approach of law in action, only to name the
most important.37 Nevertheless, the existence of an anational legal order as a matter
of fact is the natural consequence of the globalisation of the international
professional activities in commercial and financial transactions.38
The question if Lex Mercatoria rules are rules of law is especially dealt with
by courts in the proceedings of recognition and enforcement of foreign arbitral
awards. Foreign means that the seat of the arbitral tribunal was in a state different
to that in which enforcement and recognition is sought. This question is of practical
impact, since nowadays – contrary to former findings – elements and principles of
Lex Mercatoria are applied in practice.39
V. Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards
Within these proceedings the New York Convention on the Recognition and
Enforcement of Foreign Arbitral Awards40 is regularly to be applied. However, it
has to be noted that according to Art. VII of the New York convention the
convention neither excludes the application of other conventions41 nor does it
overrule national law dealing with this issue. In cases of other conventions or
national law the law which is most favourable to the party who seeks recognition
and enforcement is to applied.42 Nevertheless, contrary to the other conventions, the
New York convention is applicable world-wide,43 and because of this really
international scope of application there will be reference to that convention only.
37
See the excellent up-to-date description and discussion of the different approaches in De Ly (n. 8
above), 189 et seq.
38
This is rightly pointed out by Dalhuisen (n. 10 above), pp. 98, 125.
39
Cf. Berger, Lex Mercatoria Online, RIW 2002, 256 (257) with further empirical references and
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.03 (pp. 333 – 334) which is a little bit contrary to §§ 17.03,
35.01 (pp. 337, 625).
40
For a good overview of that convention see Haas, Convention on the Recognition and Enforcement
of Foreign Arbitral Awards, New York, June 10, 1958 – Preliminary Remarks, marginal nos. 1 et
seq. (pp. 339 et seq.), in Weigand (n. 1 above).
41
For example the European Convention on International Commercial Arbitration, see
Baumbach/Lauterbach/Albers/Hartmann/Albers, Zivilprozeßordnung, 60th ed. 2002, § 1061 Rn. 3 with
further references.
42
For an example see BayObLG (Oberlandesgericht = higher regional court = court of second
instance), Beilage (supplement) 12 BB (Betriebs-Berater) 2000, Recht und Praxis der
Schiedsgerichtsbarkeit, 10 (11) which deals with the question what documents are to be presented
when seeking recognition and enforcement of foreign arbitral awards. Concerning that question s.
1064 of the German ZPO is more favourable than Art. 4 of the New York Convention.
43
Cf. Lörcher, Schiedsspruch mit vereinbartem Wortlaut – Notizen zur Vollstreckbarkeit im Ausland,
Beilage 12 BB 2000, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 2. On October 1st 1999 the
number of contracting states was 147, see Kühn, Foreword, VII, in Weigand (n. 1 above).
77
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
The New York convention does not mention Lex Mercatoria explicitly, but in
Art. V (1) lit. c) it is stated that at the request of the party against whom the award
is invoked recognition and enforcement may be refused if the award is beyond the
scope of the submission to arbitration. A decision based on mere equity without an
agreement of the parties that the tribunal is allowed to decide on equity is such an
award beyond the scope of the submission to arbitration.44 So, in the absence of
such an agreement and a decision based on Lex Mercatoria the qualification of Lex
Mercatoria decides whether the award is effective or void. If Lex Mercatoria is
regarded as mere equity the award will be void, if it is regarded as being law the
award will be effective and it will be recognised and enforced.45
A second impediment to the recognition of Lex Mercatoria could be Art. V
(2) lit. b). According to that provision recognition and enforcement of an award
may also be refused if in the country in which recognition and enforcement is
sought recognition or enforcement would be contrary to public policy. 46 So, the
second question arises if – and in which countries – an arbitral award based on Lex
Mercatoria can be regarded as being contrary to public policy.
The two questions were the topics of the most famous Norsolor case which
can still be regarded as the most important battle of Lex Mercatoria in European
state courts. The case led to a series of decisions in the early 1980s. Because of its
importance, the facts of the Norsolor case shall be described briefly.47
Norsolor, the respondent, was a French company and Pabalk, the claimant, its
Turkish agent. The dispute arose over the respondent’s cancellation of an agency
contract under which the claimant was to market the goods of Norsolor in Turkey.
Pabalk claimed lost commissions and charges. The arbitral tribunal, located in
Vienna, was faced with the absence of a choice of law clause and there was no
permission by the parties to decide on equity. The tribunal opted for the Lex
44
See, for example Musielak/Voit, Kommentar zur Zivilprozessordnung, 3rd ed. 2002, § 1061 Rn. 16.
45
Haas (n. 40 above), Comments on Art. V, marginal no. 52 (pp. 503 f.); Stein, Lex Mercatoria, 1995,
pp. 148 et seq.
46
Public policy is synonymous with public order and ordre public. For a short overview of foreign
arbitral awards and public policy see Trappe, “Revision au fond” bei der Vollstreckung eines
Schiedsspruchs, Beilage 8 BB 2000, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 7 (8 f.) and (with
respect to Germany) Schütze, Schiedsgericht und Schiedsverfahren, 3rd ed. 1999, Rn. 259. The term
public policy itself is difficult to determine, cf. for example Haas (n. 40 above), Comments on Art. V,
marginal no. 106 (p. 521); Karrer, Judicial Review of International Arbitral Awards, up to a point
Local and Transnational standards, in Geimer (ed.), Wege zur Globalisierung des Rechts –
Festschrift für Rolf A. Schütze, 1999, 337 et seq. However, this is beyond the scope of this article. In
Germany it is very seldom the case that an award is regarded as being contrary to ordre public; cf.
for example two decisions of the OLG (Oberlandesgericht) Hamburg, Beilage 4 BB 1999, Recht und
Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 13 et seq. and 16 f.
47
A description can be found in Kappus, Lex Mercatoria und internationale
Handelsschiedsgerichtsbarkeit – Einheitliches Sach- und Prozeßrecht für den Handelsstand, WiB
(Wirtschaftsrechtliche Beratung) 1994, 189 (189 f.); Rivkin (n. 5 above), 77.
78
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
Mercatoria, especially the principles of “good faith” and “fair dealing”. Finding
Norsolor’s termination of the contract unjustified, the tribunal awarded damages to
Pabalk in the amount of FF 800,000.48 Norsolor questioned the validity of the
award in Austria and in France within the enforcement proceedings.
In the Austrian49 proceedings the nature of Lex Mercatoria was highly
disputed and therefore the Supreme Court of Austria had to decide. It ruled that the
award was neither beyond the scope of the submission to arbitration nor did it
violate Austrian public policy. 50 The court regarded Lex Mercatoria and its
principles as rules of law.51 However, the court came to this solution by
determining the award to be an Austrian one, because the seat of the tribunal was
Vienna. But, if a court regards Lex Mercatoria principles as being law in a national
award it will be even more willing to do so in a foreign award. However, it has to
be noted that Austrian scholarship is still divided on that decision and its
implications.52
In France53 as well, the highest court in private law, La Cour de Cassation, had
to decide. It correspondingly ruled that the Norsolor award was neither beyond the
scope of the submission to arbitration nor did it violate French public policy.54 It
followed an approach already stated in its Fougerolle decision55 where it upheld an
ICC award in which arbitrators had applied principles “generally applicable in
international commerce”, though not empowered to decide on equity by the
parties.56 In general (concerning national and foreign arbitral awards) French law
acknowledges Lex Mercatoria as law. In more recent decisions the Cour de
Cassation has expressly confirmed the legal nature of Lex Mercatoria deciding that
an arbitrator who applies usages of international commercial law is applying rules
48
ICC case no. 3131: Pabalk Ticaret Limited Sirketi (Turkey) v. Norsolor S. A. (France) – award of
26th October 1979, reprinted in (1984) IX YB Com. Arb. (Yearbook Commercial Arbitration) 109.
49
For an overview of the Austrian arbitration law see Liebscher/Schmid, Country Reports Austria,
marginal nos. 1 et seq. (pp. 541 et seq.), in Weigand (n. 1 above).
50
Österr. OGH, RIW 1983, 868 (869) with an affirmative commentary by Seidl-Hohenveldern, RIW
1983, 870 (871). For a critical commentary see v. Hoffmann, „Lex Mercatoria“ vor internationalen
Schiedsgerichten, IPRax (Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts) 1984, 106 et
seq.
51
Österr. OGH, RIW 1983, 868 (869).
52
Cf. Liebscher/Schmid (n. 49 above), marginal nos. 198 f. (p. 572).
53
For an overview of the French arbitration law see Gaillard/Edelstein, Country Reports France,
marginal nos. 1 et seq. (pp. 643 et seq.), in Weigand (n. 1 above).
54
Pabalk v. Norsolor, Rev. Arb. (Revue de l’arbitrage) 1985, 431.
55
Fougerolle (France) v. Banque du Proche Orient (Lebanon), Rev. Arb. 1982, 183.
56
Cf. Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.03 (pp. 336 f.) and Rivkin (n. 5), 78.
79
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
of law. 57 It can be stated that France is one of the jurisdictions most friendly to
anational law and thus Lex Mercatoria.58
However, not all European Countries followed the “Norsolor approach”
quickly.
In England it took until 1987 for Lex Mercatoria to be acknowledged as law
and not being contrary to public policy, though there had been the case Eagle Star
v. Yuval in 197859 which might be regarded as the harbinger of that development.60
The acknowledgement was the result of a series of decisions on the recognition and
enforcement of the foreign award in the Rakoil arbitration.61 The Court of Appeal
rejected the argument that the choice of an anational system of law contravened
public policy, 62 relying on the decision Eagle Star v. Yuval.63 That approach was
upheld in the Channel Tunnel case.64 However, it has to be noted that the new
English arbitration law, the Arbitration Act 199665 which follows the UNCITRAL
Model Law66 in this respect67, seems to be more restrictive, since in its s. 46 it
rather refers to conflict of law rules.68 Therefore, it has to be stated that there is no
57
Compania Valenciana de Cementos Portland v. Primary Coal, Rev. Arb. 1992, 457 and Sonidep v.
Sigmoil, Rev. Arb. 1995, 88. See as well the description and references in v. Breitenstein (n. 6
above), 127 et seq.
58
See v. Breitenstein (n. 6 above), 114 f. and De Ly (n. 8 above), 185.
59
Court of Appeal, [1978] 1 Lloyd’s Rep. (Lloyd’s Reports) 357; cf. Dalhuisen (n. 10 above), p. 118
(Fn. 149); Rivkin (n. 5 above), 76.
60
Cf. Rivkin (n. 5 above), 76.
61
For a detailed description see Kappus, Einzug der „lex mercatoria“ in das englische House of
Lords, IPRax 1990, 133 et seq.; Rivkin (n. 5 above), 73 et seq. and D’Arcy/Murray/Cleave (n. 24
above), 23-008 (pp. 478 f.).
62
Deutsche Schachtbau und Tiefbohrgesellschaft mbH v. R’ As al Khaima National Oil Co [1987] 3
WLR (Weekly Law Reports) 1023 (1035). The following decision of the House of Lords allowing the
appeals in no way impacted on the decision of enforceability, for details see Rivkin (n. 5 above), 76.
63
Cf. Rivkin (n. 5 above), 76.
64
Channel Tunnel Group v. Balfour Beatty Ltd [1993] AC (Appeal Cases) 334 (368). See the
reasoning by Furmston, The UNIDROIT Principles and International Commercial Arbitration, in
ICC/Dossier of the Institute of International Business Law and Practice, UNIDROIT Principles for
International Commercial Contracts: A New Lex Mercatoria? (n. 16 above), 199 (202).
65
For an overview of the English arbitration law see Maxwell, Country Reports England, marginal
nos. 1 et seq. (pp. 593 et seq.), in Weigand (n. 1 above) and Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 30
(pp. 531 et seq.).
66
Art. 28. For a description see Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 29 (pp. 519 et seq.).
67
However, there are important differences between the UNCITRAL Model Law and the new English
law, see Ajibola, Differences between the United Kingdom Arbitration Act 1996 and the Uncitral
Model Law on International Commercial Arbitration, in Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (n.
20 above), 1 et seq.; Shackelton, Challenging arbitration awards: Part II – Procedural irregularity,
(2002) 152 NLJ (New Law Journal) 1816.
68
Dalhuisen (n. 10 above), pp. 60 (Fn. 77), 81.
80
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
clear answer in English law69 if within the application of s. 46 which does not deal
with foreign arbitral awards Lex Mercatoria will be regarded as law.70 Moreover, in
general the interpretation of the Arbitration Act 1996 still has to be clarified.71 In
some respect English courts adhere to criteria that are out of step with international
developments when applying the 1996 Act.72 Because of that it is doubtful to some
extent how forthcoming cases on the recognition and enforcement of foreign
arbitral awards based on Lex Mercatoria would be decided.73
In Germany courts long remained reluctant to acknowledge foreign arbitral
awards based on Lex Mercatoria.74 Here, it was only around 1998 that courts
altered their attitude to foreign awards based on Lex Mercatoria. In a decision of
1999 the court of first instance Hamburg did so.75 In that case there was neither a
choice of law clause nor a permission to decide on equity. The arbitrators chose
Lex Mercatoria as the law to be appropriate. Because of procedural law, the court
did not have to decide if the award was beyond the scope of the submission to
arbitration, but it stated that the award did not violate German public policy.76
Perhaps, this might have been influenced by the enactment of new civil procedure
rules on arbitral awards77 about that time. The new rules are an adaptation and a
large-scale adoption of the UNCITRAL Model Law78 which is now moving toward
world-wide adoption.79 The new rules are, at least, more open to qualify Lex
69
The Arbitration Act 1996 applies to England, Wales and Northern Ireland (see
D’Arcy/Murray/Cleave (n. 24 above), 23-010 (p. 480)). As usual, only the term English Law is used.
70
Cf. Maxwell (n. 65 above), marginal nos. 189 f. (pp. 628 f.) with further references.
71
See Shackelton, Challenging arbitration awards: Part I – Jurisdiction, (2002) 152 NLJ 1746 f. with
further references; Shackelton (n. 67 above), 1816 f. with further references.
72
Shackelton (n. 71 above), 1747.
73
Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.03 (p. 337) who state that the matter remains controversial in
England.
74
See for example OLG Frankfurt/Main, RIW 1984, 400 (401) with an affirmative commentary by
Dielmann, RIW 1984, 401 f. and the description by Drobnig (n. 17 above), 223 et. seq.
75
LG Hamburg, Beilage 4 BB 1999, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 19 et seq.
76
LG Hamburg (n. 75 above), 20.
77
For an overview see Berger, Das neue Schiedsverfahrensrecht in der Praxis – Analyse und aktuelle
Entwicklungen, RIW 2001, 7 et seq. and Kreindler/Mahlich, Das deutsche Schiedsverfahrensrecht
aus ausländischer Sicht, NJW 1998, 563 et seq.
78
Though the new German law is more deeply rooted in the Model Law than the new English law on
arbitration (cf. n. 67 above), the practical impact of these differences seems to be very minor (see
Kerr, The English Arbitration Act 1996 and the Model Law, in Liber Amicorum Karl-Heinz
Böckstiegel (n. 20 above), 377 et seq., 388).
79
See Ajibola (n. 67 above), 1.
81
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
Mercatoria as law within national arbitration proceedings.80 However, amongst
academics it is still the prevailing opinion that if Lex Mercatoria is chosen by
arbitrators in foreign arbitration proceedings without permission to decide on
equity the arbitral award is to be treated as a violation of German public policy
when dealing with the question of recognition and enforceability in German
courts.81 The underlying assumption of that opinion is, roughly said, that rules
cannot become law by (mere) recognition of the world-wide business community
and state authorities. As mentioned above, 82 this has to be rejected.
Of course, there are many more legal systems than mentioned above. A
complete description is not possible within this context. However, some very brief
remarks on other important jurisdictions are appropriate.
In Italy, there is at least a tendency to consider Lex mercatoria as law.83 In the
Netherlands Lex Mercatoria principles are regarded as rules of law. 84 In Spain Lex
mercatoria is seen as living law85 and thus as law. However, in Sweden the
generally held opinion is that Lex Mercatoria does not constitute law.86 In
Switzerland the application of Lex Mercatoria is considered as the application of
rules of law.87 In the US state courts have always been willing to enforce foreign
80
Cf. Pfeiffer (n. 17 above), 3678 with further references; for a different opinion: Sandrock, Die
objektive Anknüpfung von Verträgen nach § 1051 Abs. 2 ZPO, RIW 2000, 321 et seq.; for an
overview of the divergent views of commentators on the new German law, see Wagner, Country
Reports Germany, marginal nos. 360 et seq. (pp. 793 f.), in Weigand (n. 1 above) with further
references. Correspondingly, the question if parties can choose Lex Mercatoria in state court
proceedings is still open in Germany, see Martiny, Die Bestimmung des anwendbaren Sachrechts
durch das Schiedsgericht, in Geimer (ed.), Wege zur Globalisierung des Rechts – Festschrift für
Rolf A. Schütze, 1999, 529 (537).
81
See Schwab/Walter, Schiedsgerichtsbarkeit, 6th ed. 2000, ch. 41 Rn. 21 (pp. 428 et seq.) with further
references; a different opinion: Böckstiegel, The Legal Rules Applicable in International
Commercial Arbitration Involving States or State Controlled Enterprises, in ICC International
Arbitration 60 Years on, 1984, 117 (157).
82
Cf. IV.
83
See Rubino-Sammartano, Country Reports Italy, marginal nos. 270 f. (pp. 869 f.), in Weigand (n. 1
above) with further references.
84
Cf. Lazic/Meijer, Country Reports Netherlands, marginal nos. 246 et seq. (pp. 933 f.), in Weigand (n.
1 above) with further references. For the item “rules of law” see under IV.
85
See v.Tabouillot, Country Reports Spain, marginal no. 186 (p. 985), in Weigand (n. 1 above) with
further references.
86
Cf. Hober/Strempel, Country Reports Sweden, marginal no. 178 (pp. 1034 f.), in Weigand (n. 1
above) with further references.
87
See Karrer/Straub, Country Reports Switzerland, marginal no. 171 (p. 1071), in Weigand (n. 1
above) with further references. Correspondingly, the question if parties can choose Lex Mercatoria
in state court proceedings seems to be answered in the affirmative, cf. Zürcher Obergericht, Blätter
für Zürcherische Rechtsprechung 85 (1986), 44 (46) - though only stated in an obiter dictum.
82
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
arbitral awards even if the governing law was a non-national standard like Lex
Mercatoria,88 but there have been only very few cases.89
The jurisdictions referred to up to now are parts of what can generally be seen
as the (old) Western economy. However, globalisation is increasing, and
economies are becoming more and more similar. There seems to be at least a
tendency that other jurisdictions, as in states of the former Soviet Union90 or in
Latin America,91 will, at last, also follow a concept of arbitration which is not
necessarily rooted in national law, but is anational, or, to put it more positively,
really international.
VI. Conclusion and Outlook
Today it can be stated that a foreign award based on principles of Lex
Mercatoria will be regarded as an award based on law not being contrary to public
policy in a large number of legal systems and therefore it will be recognised and
enforced. However, really world-wide recognition is still a development to be
awaited in the future. Moreover, arbitrators empowered by the parties to choose the
applicable law who think of applying Lex Mercatoria should not choose Lex
Mercatoria in general as a concrete legal order because of the vagueness of this
term, but should refer to specific principles and elements only. 92
A great problem of Lex Mercatoria has always been that on the one hand it is
necessary to have rules laid down, but on the other that Lex Mercatoria has to
remain flexible enough to follow the changes and new developments of
international business transactions.93 This has also always been a problem with the
Unidroit principles, since they can only be altered in a very complicated
88
See Rivkin (n. 5 above), 83 et seq. with further references, and as an example, Ministry of Defense
of the Islamic Republic v. Gould, Inc, 887 F 2d (Federal Reporter Second Series) 1357 (9th Circuit
1989).
89
De Ly (n. 8 above), 185.
90
Cf. Komarov, Some Reflections on Recent Developments in the Practice of International
Commercial Arbitration in Russia, in Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (n. 20 above), 391
(398 et seq.) and Brower (n. 20 above), 120 who reports on a 1997 case before the International
Arbitration Court of the Chamber of Commerce and Industry of The Russian Federation in which
the parties agreed that the UNIDROIT principles should govern any issues not clearly addressed in
a contract which contained no choice of law provision.
91
See Naon, ICC Arbitration and Courts of Law: Practical Experiences in Latin America, in Liber
Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (n. 20 above), 231 et seq.
92
Cf. Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 17.03 (p. 337), who advise that arbitrators should avoid the
risk of dealing with the abstract question of Lex Mercatoria as a legal system. They are very
cautious to apply Lex Mercatoria. However, they point out that they are aware of no case in which
an ICC award has been set aside on the grounds that the arbitrators made a mistaken choice of
applicable law, ibid.
93
Berger (n. 39 above), 259.
83
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
procedure.94 The world-wide web might help to solve this problem. The Center for
Transnational Law (CENTRAL)95 is listing rules and principles of international
business transactions in a so called Transnational Law Database (TLDB) which
can be viewed via the internet.96 In contrast to the Unidroit principles there is a
strong reference to rules developed in arbitral awards97 and – marking a further
distinction to the Unidroit principles – the lists are open to continuing amendments
not only by CENTRAL, but also by the persons applying principles of Lex
Mercatoria, that is to say especially by arbitrators in international arbitration.98
Key words
arbitral awards
decide on equity
rules of law
practical impact
recognition
enforcement
most favourable
void
public policy
question
governing law
rozhodčí nálezy
rozhodovat na základě ekvity
právní pravidla
praktický dopad
uznávání
vymahatelnost
nejvýhodnější
neplatný
veřejný zájem
zpochybnit
řídící právo
94
Cf. Berger (n. 39 above), 259 and Craig/Park/Paulsson (n. 3 above), § 35.01 (p. 633) who view the
principles only as a partial snapshot of Lex Mercatoria 1994.
95
See Berger (n. 39 above), 261. Berger is head of the CENTRAL team and the board of trustees of
CENTRAL consists of well renowned practitioners and academics, ibid.
96
The address is www.TLDB.de.
97
See Berger (n. 39 above), 258.
98
Cf. Berger (n. 39 above), 259 et seq. in detail.
84
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
IV. Cizí rozhodčí nálezy založené na Lex Mercatoria
I. Úvod
Důležité mezinárodní obchodní smlouvy často obsahují arbitrážní dohody pro
řešení smluvních sporů. Výhody arbitráže jsou následující: kratší řízení ve srovnání
se státními soudy, a arbitři mají obvykle detailnější znalosti o obchodní
problematice než státní soudci.1
Při arbitráži je nutné rozhodnout jednu z nejdůležitějších otázek, a sice které
hmotné právo2 bude při řešení sporu použito.3 Tuto otázku si strany musí rozmyslet
již před uzavřením specifické smlouvy či arbitrážní dohody. Spoléhání se na
konflikt právních pravidel často vede k nepředvídatelným výsledkům.4 Nastoluje se
tedy otázka výběru práva. Pokud je státní právo explicitně zvoleno, k žádným
problémům nedochází. U mezinárodních smluv se však stává, že strany nepovažují
státní právo za vyhovující. Například u smluv mezi soukromou firmou a vládní
organizací se žádné státní právo nejeví jako ideální. Vládní strana bude odmítat
podřízení se právu jiného státu, zatímco soukromá strana bude skeptická ohledně
řádného zacházení pod jurisdikcí jiného státu,5 která totiž může obsahovat zvláštní
ustanovení poskytující jistá právní privilegia vládním organizacím. Dále, některé
národní zákony nejsou uzpůsobeny pro mezinárodní smlouvy. Strany si tedy raději
volí globálně uznávaná pravidla obchodu, a nebo ponechávají výběr na arbitrech,
kteří se pak na tato pravidla odvolávají. Tato obchodní pravidla jsou často
označována jako Lex Mercatoria, tedy právo obchodníků. Někdy se hovoří také o
Novém Lex Mercatoria (kvůli odlišení od středověkého Lex Mercatoria6). Tento
1
Viz Weigand, Introduction, pozn. 12 a násl. (str. 8 a násl.), in: Weigand (ed.), Practitioner’s
Handbook on International Arbitration, 2002.
2
Právo hmotné je právo, které se zabývá právy, povinnostmi a dalšími záležitostmi, jež nejsou čistě
procesní.
3
Článek se zabývá pouze touto otázkou. Problémy týkající se Lex Mercatoria mohou též vyvstat spolu
s otázkami validity arbitrážní dohody jako takové (viz Weigand (pozn. 1 výše), pozn. 38 a násl. (str.
19)) a v kontextu procesního práva (srov. Zöller/Geimer, Zivilprozeßordnung, 23. vyd. 2002, § 1061
Rn. (pozn. 11), obojí srov. Craig/Park/Paulsson, International Chamber of Commerce Arbitration, 3.
vyd. 2000 (ICC Publication No. 594), § 35.01 (str. 626).
4
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 8.04 (str. 109).
5
Viz Rivkin, Enforceability of Arbitral Awards Based on Lex Mercatoria, (1993) 9 Arbitration
International 67.
6
Srov. Baron, Do the Unidroit Principles of International Commercial Contracts form a new lex
mercatoria?, http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/baron.html, 1 a násl. = (1999) 15 Arbitration
International 115 a násl. a v. Breitenstein, Rechtsordnung und „Lex Mercatoria“ – Zur
vergeblichen Suche nach einem „anationalen“ Recht für die internationale Arbitrage, in Berger et
al. (eds.), Festschrift für Otto Sandrock zum 70. Geburtstag, 2000, 111 (115).
85
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
článek se zabývá pouze současným (globálním) Lex Mercatoria.7 Otázkou nicméně
zůstává, co to ve skutečnosti je.8
II. Možné významy Lex Mercatoria
Za součást Lex Mercatoria jsou někdy považovány statutární i nestatutární
předpisy, to jest mezinárodní právo veřejné, určité uniformní zákony, všeobecné
právní principy, pravidla mezinárodních organizací, zvyklosti a úzy mezinárodního
obchodu, smlouvy standardní formou,9 a arbitrážní case law.10 Někdy je používáno
také pojetí užší, které statutární zákony za zdroje Lex Mercatoria nepovažuje.11
Podle tohoto názoru tedy mezinárodní konvence a uniformní zákony nemohou být
kvalifikovány jako Lex Mercatoria. Jiní autoři uvádějí tři koncepce Lex
Mercatoria:12 Může to být autonomní právní řád,13 soubor základních pravidel
7
Z důvodu celosvětového přístupu se tento článek nezabývá fenoménem několika druhů Lex
Mercatoria, či jinými slovy Leges Mercatoriae. Znamená to, že mohou existovat pravidla a principy
uznávané pouze v určitých částech obchodního světa, například v Evropě (obdobně existuje komise
pro zejména akademické srovnávání a výzkum „Principles of European Contract Law (PECL)” (viz
Lando/Beale (eds.), Principles of European Contract Law, 2000)). Existence Leges Mercatoriae
však nutně neznamená, že jejich principy a pravidla se liší od celosvětového Lex Mercatoria. Mohou
být pouze detailněji rozpracovány (pro Leges Mercatoriae srov. Mistelis, Is Harmonisation a
Necessary Evil? The Future of Harmonisation and New Sources of International Trade Law, in:
Fletcher/Mistelis/Cremona (eds.), Foundations and Perspectives of International Trade, 2001, 1051 a násl. (str. 24 a násl.)). Druhá otázka však rovněž přesahuje rámec tohoto článku.
8
Všeobecný přehled o tom, co by mohlo být považováno za Lex Mercatoria viz podrobná studie
autora De Ly, Emerging New Perspectives Regarding Lex Mercatoria in: an Era of Increasing
Globalization, in: Berger et al. (eds.), Festschrift für Otto Sandrock zum 70. Geburtstag, 2000, 179
(181 a násl.) a Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35 (str. 623 a násl.). Některé koncepce jsou
dokonce vzájemně neslučitelné, viz Mustill, The New Lex Mercatoria, in: Bos/Brownlie (eds.), Liber
Amicorum for Lord Wilberforce, 1987, 149 a násl. (který je sám skeptický ohledně Lex Mercatoria).
9
Například FOSFA (Federation of Oil Seeds and Fats Association) a GAFTA (The Grain and Feed
Trade Association). Další příklady viz Bridge, The International Sale of Goods – Law and Practice,
1999, Appendix 1 (FOSFA Contract No. 53), str. 449 a Appendix 2 (GAFTA Contract No. 100), str.
457.
10
Berger, International Economic Arbitration, 1993, str. 526; Goldstajn, The New Law Merchant,
[1961] JBL (Journal of Business Law) 12 a násl.; Kappus, „Conflict Avoidance“ durch „lex
mercatoria“ und UN-Kaufrecht 1980, RIW (Recht der internationalen Wirtschaft) 1990, 788 (790);
Lando, The Lex mercatoria and International Commercial Arbitration, (1985) 34 ICLQ
(International and Comparative Law Quarterly) 747 (748 a násl.); Rivkin (pozn. 5 výše), 67;
Dalhuisen, Dalhuisen on International Commercial, Financial and Trade Law, 2000, str. 99.
Jakkoliv se výše zmínění autoři ve svých názorech liší, sdílejí svůj přístup ke statutárním a
nestatutárních zdrojům. Hierarchii těchto zdrojů v rámci Lex Mercatoria sestavil Dalhuisen, str. 73,
98 a násl., v pořadí od obecných principů.
11
Goldman, The Applicable Law: General Principles of Law – the lex mercatoria, in: Lew (ed.),
Contemporary Problems in International Arbitration, 1987, 113 (114); Goode, Usage and its
Reception in Transnational Commercial Law, (1997) 46 ICLQ 1 (2).
12
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35 (str. 623 a násl.).
13
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35.01 (str. 626 a násl.).
86
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
postačujících k rozřešení sporu, a nebo prostý úzus mezinárodního obchodu.14
Nicméně, Principy mezinárodních obchodních smluv15 Unidroit16 jsou víceméně
všeobecně považovány za jádro moderního Lex Mercatoria.17 Podle Unidroit jeho
principy stanovují právo, které je společné civilizovaným státům. Z praktického
hlediska není nutné určovat, co termín Lex Mercatoria skutečně obsahuje. Strany
se neodvolávají na termín Lex Mercatoria jako takový, ale na principy, které lze za
součást Lex Mercatoria pokládat.18 I takovýto odkaz je však velmi zřídkavý.19 Když
arbitři zvažují volbu Lex Mercatoria, pak také uvažují o aplikaci jeho principů.
Jejich úkolem není podat abstraktní definici Lex Mercatoria. Tento článek se tedy
zaměřuje na také principy a prvky, které lze považovat za součásti Lex Mercatoria
v každém případě.
III. Způsob výběru prvků Lex Mercatoria
Pokud se strany rozhodnou pro principy Unidroit, mohou si zvolit jedno z
jeho modelových ustanovení:
Standardní ustanovení zní:
14
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), §§ 7.04, 35.01 (str. 102, 633 a násl.).
15
Unidroit značí Institut International pour l’Unification du Droit Privé, čili Mezinárodní institut pro
unifikaci soukromého práva. Jedná se o nezávislou mezivládní organizaci se sídlem v Římě, jejímž
úkolem je zkoumat možnosti harmonizace a koordinace soukromého práva jednotlivých států a
skupin států (blíže viz http://www.unidroit.org/)..
16
Popis viz Frick, Die UNIDROIT-Prinzipien für internationale Handelsverträge, RIW 2001, 416 a
násl. Znění principů in: ICC/Dossier of the Institute of International Business Law and Practice,
UNIDROIT Principles for International Commercial Contracts: A New Lex Mercatoria?, 1995 (ICC
publication no. 490/1), 17 a násl.
17
Srov. Baron (pozn. 6 výše), 6 a násl.; Berger, Einheitliche Rechtsstrukturen durch außergesetzliche
Rechtsvereinheitlichung, JZ (Juristen-Zeitung) 1999, 369 (373 a násl.) s dalšími odkazy; Komarov,
Remarks on the Applications of the UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts in
International Commercial Arbitration, in: ICC/Dossier of the Institute of International Business
Law and Practice, UNIDROIT Principles for International Commercial Contracts: A New Lex
Mercatoria? (pozn. 16 výše), 155 (162). Principy samotné však odkazují na Lex Mercatoria v odst. 3
preambule v tom smyslu, že mají být chápány jako pomocné nástroje při interpretaci Lex
Mercatoria (názor Pfeiffera, Die Entwicklung des Internationalen Vertrags-, Schuld und
Sachenrechts 1997 – 1999, NJW (Neue Juristische Wochenschrift) 1999, 3674 (3678), přestože
odkazuje na odst. 2, jistě má na mysli odst. 3). Text zní: „[principy] mohou být použity, pokud se
strany dohodly na tom, že se jejich smlouva bude řídit obecnými principy práva, lex mercatoria
nebo podobnými.” (ICC/Dossier of the Institute of International Business Law and Practice (pozn.
16 výše), 17). Tento text lze chápat i tak, že principy představují detailní popis či specifikaci Lex
Mercatoria (tento názor zastává například Drobnig, The Use of the UNIDROIT Principles by
National and Supranational Courts, in: ICC/Dossier of the Institute of International Business Law
and Practice (pozn. 16 výše), 223 (226)). Principy lze tedy de facto považovat za jádro moderního
Lex Mercatoria. Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35.01 (str. 633) na ně však nahlížejí spíše jako
na konkurenta a ne jako na spasitele Lex Mercatoria.
18
Viz Dalhuisen (pozn. 10 výše), str. 118; Komarov (pozn. 17 výše), 158; Rivkin (pozn. 5 výše), 68.
19
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.04 (str. 338).
87
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
„Tato smlouva se řídí UNIDROIT PRINCIPLES (1994) [s výjimkou článků
….].”
Alternativní modelové ustanovení mohou použít strany, které si přejí k
doplnění principů Unidroit použít právo specifické jurisdikce:
„Tato smlouva se řídí UNIDROIT PRINCIPLES (1994) [s výjimkou článků
….], v nutném případě doplněnými zákony [jurisdikce X]”.
Tyto modelové klauzule jsou zformulovány tak, aby je strany mohly podle
okolností pohodlně přizpůsobit jakékoliv transakci.20
Pokud strany pouze odkazují na mezinárodně uznávané principy aplikované
jako právo hmotné, pak mohou zvolit kupříkladu následující:
První příklad:
„Spory vzešlé z této smlouvy budou řešeny arbitráží, a její rozhodnutí musí
být konsistentní s právními principy známými civilizovaným národům”.21
Příkladem takového principu je „pacta sunt servanda“ t.j. smlouvy se mají
dodržovat. Dalším principem je „plnění smlouvy jakož i jednání o jejích
případných dodatcích z důvodu změněných okolností budou uskutečňovány
v dobré víře”.22
Druhý příklad:
„Právo řídící podstatné záležitosti mezi stranami bude určeno Soudem
s přihlédnutím k charakteristice stran, transnacionálnímu charakteru jejich vztahů a
principům práva a praxe převládajícím v moderním světě.”23
Druhá klauzule obsahuje dva aspekty. Přestože strany označily za
aplikovatelné právo to, co lze považovat za součást Lex Mercatoria, klauzule
technicky ponechává samotný výběr hmotného práva na vůli arbitrů.
IV. Kvalita Lex Mercatoria
Jak už bylo naznačeno, v některých případech smlouvy a arbitrážní dohody
výběr práva neobsahují. V takovýchto případech strany souhlasí s uplatněním
20
Viz (i text klauzulí) Brower, The Privatization of Rules of Decision in International Commercial
Arbitration, in Briner/Fortier/Berger/Bredow, Law of International Business and Dispute Settlement
in the 21st Century. Recht der Internationalen Wirtschaft und Streiterledigung im 21. Jahrhundert.
Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel, 2001, 111 (119).
21
Petroleum Development (Qatar) Ltd. v. Ruler of Qatar; srov. Rivkin (pozn. 5 výše), 68.
22
Viz Rivkin (pozn. 5 výše), 68.
23
Vláda státu Kuvajt v. American Independent Oil Company (AMINOIL; viz Rivkin (pozn. 5 výše), 69.
88
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
pravidel ICC24, která jsou používána nejčastěji.25 Jejich čl. 17 (1)26 stanoví, že v
případě absence volby práva bude arbitrážní soud používat právo, které sám uzná
za nejvhodnější. Pokud v takovémto případě soud aplikuje prvky Lex Mercatoria,
pak vyvstane otázka, zda jsou tyto prvky právními pravidly nebo zda rozhodnutí na
nich založené je rozhodnutím založeným na ekvitě. Toto rozlišení je velmi důležité
už z toho důvodu, že podle čl. 17 (3) pravidel ICC má rozhodnutí založené na
ekvitě účinnost pouze tehdy, pokud strany explicitně udělí soudu pravomoc
rozhodovat na základě ekvity, 27 což je však velmi vzácný případ.28 V případě
absence klauzule o výběru práva a neexistence dohody mezi stranami o tom, že
soud má rozhodovat na základě ekvity, by tedy bylo rozhodnutí založené na
prvcích Lex Mercatoria neplatné, pokud by tyto prvky nebyly uznány za právní
pravidla. Z tohoto důvodu nelze ponechat tuto otázku nerozhodnutou, jelikož
v některých případech je Lex Mercatoria považováno za (pouhý) úzus
v mezinárodním obchodu.29
Je nutné poznamenat, že čl. 17 pravidel ICC hovoří o „právních pravidlech” a
nikoliv pouze o „právu”. Odkazuje tím na rozlišení, podle kterého je „právo”
vytvořeno státem, zatímco „právní pravidla” se mohou vytvářet i jinými způsoby.30
Shora uvedená klíčová otázka kvality Lex Mercatoria (právo nebo ekvita) nicméně
zůstává.
Jelikož se tento článek zabývá praktickou stránkou věci, teoretickému základu
budeme věnovat pouze několik poznámek. Hlavní argument proti klasifikaci Lex
Mercatoria jako práva je to, že Lex Mercatoria neodvozuje svou závaznost od
24
International Chamber of Commerce. Přehled arbitrážních pravidel ICC srov. Bühler/Jarvin, The
Arbitration Rules of the International Chamber of Commerce, Introduction to the 1998 ICC Rules of
Arbitration, marginal nos. 1 a násl. (str. 103 a násl.), in Weigand (pozn. 1 výše). Procesní pravidla
viz např. D’Arcy/Murray/Cleave, Schmitthoff’s Export Trade – The Law and Practice of
International Trade, 10th ed. 2000, 23-025 (str. 493 a násl.). Jeden z nejnovějších přehledů o
problémech pravidel ICC v praxi viz Kreindler, Aktuelle (Streit-)Fragen bei der Anwendung der
ICC-Schiedsgerichtsordnung 1998 – Praxisüberblick, RIW 2002, 249 a násl.
25
Wheeler, International Arbitration Rules – a comparative guide, 2000, 1. Autorka ve své knize uvádí
a srovnává další často používaná pravidla arbitráže s pravidly ICC.
26
Text odkazuje na novou verzi, která vstoupila v platnost 1. ledna 1998.
27
Příslušná pravidla lze nalézt v takových statutárních státních arbitrážních zákonech, které odkazují
na modelové právo UNCITRAL. Srov. např. § 1051 odst. 3 německého Občanského soudního řádu
(ZPO).
28
Viz Bühler/Jarvin (pozn. 24 výše), Introduction to the 1998 ICC Rules of Arbitration, pozn. 33 (str.
108).
29
Srov. Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35.01 (str. 638) na jedné straně a § 35.02 (str. 640 a
násl.) na straně druhé.
30
Viz Bühler/Jarvin (pozn. 24 výše), Comments on Art. 17 1998 ICC Rules of Arbitration, pozn. 6 (str.
220); Komarov (pozn. 17 výše), 158; Roth, The UNCITRAL Model Law - Comments on Art. 28,
pozn. 5 (str. 1253), in: Weigand (pozn. 1 výše).
89
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
žádné státní moci, jinými slovy, pouze státní moc může tvořit vládu práva.31 Tento
názor ruší výše uvedené rozlišení mezi právem a právními pravidly. Další
argumenty tvrdí, že pro svou nekompletnost, vágnost a nesouvislost nemůže být
Lex Mercatoria považováno za autonomní právní systém.32 Některým autorům tyto
důvody slouží pro tvrzení, že Lex Mercatoria vůbec neexistuje.33 Jak již bylo
řečeno, otázka co doopravdy Lex Mercatoria pokrývá je pouze teoretická, protože
arbitrážní výroky obvykle neodkazují na abstraktní termín Lex Mercatoria
všeobecně, ale na konkrétní principy (jako např. „pacta sunt servanda”).34 Státní
právní systémy jsou navíc mnohdy stejně tak vágní a nekompletní.35 První
argument je nicméně velmi silný. Je však založen na právním pozitivismu, což (ve
stručnosti) znamená, že pravidla uznávaná pouze obchodní komunitou se nemohou
stát závaznými, tedy zákony. Nicméně však neexistuje žádná logická překážka
potvrzení pravidel ustanovených během procesu jejich uznání účastnými osobami
jako zákona, stejně tak,36 jak při výše uvedeném chápání právních pravidel.
Navíc v akademických kruzích stále probíhá debata zaměřená na detailní
vyjasnění základů, významů a omezení tohoto víceméně jednoduchého principu,
k němuž se přiklání i autor tohoto článku. Tyto otázky jsou zkoumány z pohledu
právní filosofie, různých socioprávních přístupů, teorie právního pluralismu,
právního realismu, práva a ekonomie, či pohled činného práva, abychom jmenovali
alespoň ty nejdůležitější.37 Existence anacionálního právního řádu jako dané
skutečnosti je nicméně přirozeným důsledkem globalizace mezinárodních
profesionálních aktivit při obchodních a finančních transakcích.38
Otázka, zda pravidla Lex Mercatoria jsou pravidly právními, je zkoumána
zejména soudy při řízeních o uznávání a vymahatelnosti cizích arbitrážních nálezů.
„Cizí“ značí, že arbitrážní soud sídlí v jiném státě než v tom, kde se uznání a
31
Srov. Baron (pozn. 6 výše), 5; v. Breitenstein (pozn. 6 výše), 118 a Sandrock, Zur Auslegung des Art.
13 Abs. 3 und 5 der Verfahrensordnung des Internationalen Schiedsgerichtshofes der
Internationalen Handelskammer – oder: wie die sog. lex mercatoria zur Anwendung kommen kann,
auch wenn eine Partei sich dieser Anwendung widersetzt hat, Jahrbuch für die Praxis der
Schiedsgerichtsbarkeit 1990, 131 a násl. s dalšími odkazy. Sandrock je velmi silný oponent koncepce
Lex Mercatoria a zpochybňuje ji v několika dalších publikacích, viz kompilace in: v. Breitenstein
(pozn. 6 výše), 118 (pozn. 25).
32
Viz Chukwumerije, Choice of Law in Commercial Arbitration, 1994, str. 112; Triebel/Petzold,
Grenzen der lex mercatoria in der internationalen Schiedsgerichtsbarkeit, RIW 1988, 245 (246);
same tendency Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.03 (str. 333).
33
Sandrock, Das Privatrecht am Ausgang des 20. Jahrhunderts: Deutschland – Europa – und die Welt,
JZ 1996, 1 (8 a násl.) s dalšími odkazy.
34
Srov. II.
35
Jak zdůrazňuje Baron (pozn. 6 výše), 5.
36
Viz Baron (pozn. 6 výše), 5; Lando (pozn. 10 výše), 752, a zejména Goldman, Frontières du droit et
‘lex mercatoria’, Archive de philosophie du droit 1964, 177 (183).
37
Viz excelentní současný popis a diskuse o různých přístupech in: De Ly (pozn. 8 výše), 189 a násl.
38
Jak správně poznamenává Dalhuisen (pozn. 10 výše), str. 98, 125.
90
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
vymahatelnost žádá. Tato otázka má praktický dopad, jelikož prvky a principy Lex
Mercatoria jsou v současné době - narozdíl od dřívějších nálezů - aplikovány
v praxi.39
V. Uznávání a vymahatelnost cizích rozhodčích nálezů
Při těchto řízeních se obvykle uplatňuje Newyorská konvence o uznávání a
vymahatelnosti mezinárodních arbitrážních rozhodnutí.40 Je však třeba poznamenat,
že podle jejího článku VII tato konvence nevylučuje uplatnění konvencí jiných41,
ani neruší národní právo v dané věci. V případech, kdy je možnost uplatnění jiných
konvencí nebo národního práva, se aplikuje ten právní systém, který je
nejvýhodnější pro stranu, která se domáhá uznání a vymahatelnosti.42 Na rozdíl od
ostatních konvencí je však Newyorská konvence použitelná celosvětově,43 a kvůli
její vskutku mezinárodní uplatnitelnosti budeme odkazovat pouze na ni.
Lex Mercatoria není v Newyorské konvenci explicitně uvedeno, ale čl. V (1)
písm. c) stanoví, že na základě požadavku strany, proti které je nález uplatňován,
může být uznání a vymáhání zamítnuto, pokud nález nesplňuje podmínky pro
předložení k arbitráži. Rozhodnutí, založené čistě na ekvitě bez dohody stran o
tom, že soud může rozhodnout na jejím základě, je takto nálezem nesplňujícím
podmínky pro předložení k arbitráži.44 V případě absence takovéto dohody a
rozhodnutí založeného na Lex Mercatoria tedy o účinnosti nebo neplatnosti nálezu
rozhoduje kvalifikace Lex Mercatoria. Pokud je Lex Mercatoria považováno pouze
za ekvitu, pak je nález neplatný, pokud je však považováno za právo, pak bude
nález účinný, uznávaný a vymahatelný.45
39
Srov. Berger, Lex Mercatoria Online, RIW 2002, 256 (257) s dalšími empirickými odkazy, a
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.03 (str. 333 – 334), který je v mírném rozporu s §§ 17.03,
35.01 (pp. 337, 625).
40
Velmi dobrý přehled o konvenci viz Haas, Convention on the Recognition and Enforcement of
Foreign Arbitral Awards, New York, June 10, 1958 – Preliminary Remarks, pozn. 1 a násl. (str. 339
a násl.), in Weigand (pozn. 1 výše).
41
Například the European Convention on International Commercial Arbitration, viz
Baumbach/Lauterbach/Albers/Hartmann/Albers, Zivilprozeßordnung, 60. vyd. 2002, § 1061 Rn. 3
s dalšími odkazy.
42
Příklad viz BayObLG (Oberlandesgericht = vyšší krajský soud = soud druhé instance), Beilage
(dodatek)12 BB (Betriebs-Berater) 2000, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 10 (11), jenž
se zabývá otázkou, které dokumenty mají být předloženy při when seeking recognition and
enforcement of foreign arbitral awards. Concerning that question s. 1064 of the German ZPO is
more favourable than Art. 4 of the New York Convention.
43
Srov. Lörcher, Schiedsspruch mit vereinbartem Wortlaut – Notizen zur Vollstreckbarkeit im Ausland,
Beilage 12 BB 2000, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 2. K 1. říjnu 1999 byl počet
smluvních států 147, viz Kühn, Foreword, VII, in Weigand (pozn. 1 výše).
44
Viz např. Musielak/Voit, Kommentar zur Zivilprozessordnung, 3. vyd., 2002, § 1061 Rn. 16.
45
Haas (pozn. 40 výše), Comments on Art. V, pozn. 52 (str. 503 a násl.); Stein, Lex Mercatoria, 1995,
str. 148 a násl.
91
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
Druhou překážkou uznání Lex Mercatoria by mohl být článek V (2) písm. b).
Podle tohoto ustanovení může být uznání a vymahatelnost nálezu odmítnuto,
pokud v zemi, kde je uznání a vymahatelnost požadováno, by toto bylo v rozporu
s veřejným zájmem.46 Vyvstává tedy otázka druhá, a to zda a ve kterých zemích
mohou být arbitrážní nálezy založené na Lex Mercatoria považovány za odporující
veřejnému zájmu.
Tyto dvě otázky byly ústředním tématem nejznámějšího případu Norsolor,
který je dodnes považován za nejdůležitější bitvu Lex Mercatoria u soudů
evropských států. Případ vyústil na počátku 80. let v řadu soudních rozhodnutí.
Vzhledem k jeho důležitosti uvedeme ve stručnosti základní fakta..47
Žalovaná strana byla francouzská společnost Norsolor, a žalující byl její
turecký agent Pabalk. Ke sporu došlo ohledně zrušení agenturní smlouvy
žalovanou stranou, na jejímž základě žalující distribuoval produkty Norsoloru v
Turecku. Pabalk požadoval náhradu za ztracené provize a poplatky. Vídeňský
arbitrážní soud byl postaven před problém absence klauzule o volbě práva, přičemž
strany ani neudělily povolení k rozhodování na základě ekvity. Soud zvolil Lex
Mercatoria, zejména principy „dobré víry” a „poctivého jednání”. Když soud
shledal zrušení smlouvy Norsolorem neoprávněným, přiznal Pabalku náhradu
škody ve výši 800,000 FF48. Norsolor zpochybnil platnost výroku v Rakousku a ve
Francii řízením o vymahatelnosti.
Během řízení v Rakousku49 bylo o povaze Lex Mercatoria zevrubně
diskutováno, a konečný výrok tedy připadl Nejvyššímu soudu Rakouska, který
rozhodl, že nález splňoval podmínky pro předložení k arbitráži a neporušil
46
Veřejný zájem je synonymem k veřejnému pořádku či ordre public. Krátký přehled cizích
arbitrážních nálezů a veřejného zájmu viz Trappe, “Revision au fond” bei der Vollstreckung eines
Schiedsspruchs, Beilage 8 BB 2000, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 7 (8 a násl.) a (co
se týče Německa) Schütze, Schiedsgericht und Schiedsverfahren, 3. vyd. 1999, Rn. 259. Samotný
termín veřejný zájem je těžko definovatelný, srov. např. Haas (pozn. 40 výše), Comments on Art. V,
marginal no. 106 (str. 521); Karrer, Judicial Review of International Arbitral Awards, up to a point
Local and Transnational standards, in Geimer (ed.), Wege zur Globalisierung des Rechts –
Festschrift für Rolf A. Schütze, 1999, 337 a násl. Toto však již přesahuje rámec tohoto článku.
Případy, kdy je nález shledán rozporným s veřejným zájmem, jsou v Německu velmi vzácné; srov.
např. dvě rozhodnutí OLG (Oberlandesgericht) Hamburg, Beilage 4 BB 1999, Recht und Praxis der
Schiedsgerichtsbarkeit, 13 a násl. a 16 a násl.
47
Bližší popis in: Kappus, Lex Mercatoria und internationale Handelsschiedsgerichtsbarkeit –
Einheitliches Sach- und Prozeßrecht für den Handelsstand, WiB (Wirtschaftsrechtliche Beratung)
1994, 189 (189 a násl.); Rivkin (pozn. 5 výše), 77.
48
ICC případ č. 3131: Pabalk Ticaret Limited Sirketi (Turkey) v. Norsolor S. A. (France) – nález z 26.
října 1979, reprint in: (1984) IX YB Com. Arb. (Yearbook Commercial Arbitration) 109.
49
Přehled rakouského arbitrážního práva viz Liebscher/Schmid, Country Reports Austria, pozn. 1 a
násl. (str. 541 a násl.), in Weigand (pozn. 1 výše).
92
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
rakouský veřejný zájem.50 Soud tedy uznal Lex Mercatoria a jeho principy za
právní pravidla.51 K tomuto řešení dospěl nicméně tak, že rozhodl, že nález musí
být rakouský, jelikož sídlem soudu byla Vídeň. Jestliže však soud považuje
principy Lex Mercatoria za zákon u domácího nálezu, měl by tak tím spíše učinit u
nálezu cizího. Je však třeba podotknout, že rakouské odborné kruhy jsou
v názorech na toto rozhodnutí a jeho implikace rozděleny.52
Stejně tak ve Francii53 musel rozhodnout nejvyšší soud soukromého práva, La
Cour de Cassation. Rozhodl ve stejném smyslu, tedy že nález v případu Norsolor
splňoval podmínky k arbitráži a nebyl proti francouzskému veřejnému zájmu.54
Navázal tak na své dřívější zdůvodnění použité v případu Fougerolle55, které
potvrdilo nález ICC, u něhož arbitři aplikovali principy „obecně používané
v mezinárodním obchodě”, přestože nebyli stranami zplnomocněni rozhodovat na
základě ekvity.56 Francouzské právo obecně (co se týče národních a cizích
arbitrážních nálezů) uznává Lex Mercatoria jako právo. V pozdějších rozhodnutích
Cour de Cassation výslovně potvrdil právní povahu Lex Mercatoria, když rozhodl,
že arbitr, který používá úzus mezinárodního obchodního práva, aplikuje právní
pravidla.57 Lze tedy říci, že Francie je jednou z jurisdikcí nejpřátelštějších vůči
anárodnímu právu, a tedy i vůči Lex Mercatoria.58
Ne všechny evropské země však přejaly „přístup Norsolor” stejně rychle.
V Anglii trvalo až do roku 1987 než bylo Lex Mercatoria uznáno za právo a
než bylo potvrzeno, že není v rozporu s národním zájmem, přestože již v roce
197859 proběhl případ Eagle Star v. Yuval, který se dá považovat za předzvěst
tohoto vývoje.60 Potvrzení bylo výsledkem řady rozhodnutí o uznávání a vymáhání
50
Österr. OGH, RIW 1983, 868 (869) spolu s kladným komentářem od Seidl-Hohenvelderna, RIW
1983, 870 (871). Kritický komentář viz Hoffmann, „Lex Mercatoria“ vor internationalen
Schiedsgerichten, IPRax (Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts) 1984, 106 a
násl.
51
Österr. OGH, RIW 1983, 868 (869).
52
Srov. Liebscher/Schmid (pozn. 49 výše), pozn.. 198 a násl. (str. 572).
53
Přehled francouzského arbitrážního práva viz Gaillard/Edelstein, Country Reports France, pozn. 1 a
násl. (str. 643 a násl.), in Weigand (pozn. 1 výše).
54
Pabalk v. Norsolor, Rev. Arb. (Revue de l’arbitrage) 1985, 431.
55
Fougerolle (France) v. Banque du Proche Orient (Lebanon), Rev. Arb. 1982, 183.
56
Srov. Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.03 (str. 336 a násl.) a Rivkin (pozn. 5), 78.
57
Compania Valenciana de Cementos Portland v. Primary Coal, Rev. Arb. 1992, 457 a Sonidep v.
Sigmoil, Rev. Arb. 1995, 88. Viz i popis a odkazy in: v. Breitenstein (pozn. 6 výše), 127 a násl.
58
Viz v. Breitenstein (pozn. 6 výše), 114 a násl. a De Ly (pozn. 8 výše), 185.
59
Court of Appeal, [1978] 1 Lloyd’s Rep. (Lloyd’s Reports) 357; srov. Dalhuisen (pozn. 10 výše), str.
118 (pozn. 149); Rivkin (pozn. 5 výše), 76.
60
Srov. Rivkin (pozn. 5 výše), 76.
93
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
cizích nálezů v arbitráži Rakoil.61 Odvolací soud odmítl argument, že volba
anacionálního právního systému je v rozporu s národními zájmy,62 s odkazem na
rozhodnutí v případu Eagle Star v. Yuval.63 Tatáž argumentace byla použita
v případu Channel Tunnel.64 Je však třeba poznamenat, že nový anglický Zákon o
arbitráži z roku 199665, který v této sféře66 vychází z modelového práva
UNCITRAL67, se zdá být restriktívnější, protože v odst. 46 odkazuje spíše na
pravidla mezinárodního práva.68 Je tedy třeba říci, že v anglickém právu69
neexistuje jasná odpověď zda při použití odst. 46, který se nezabývá cizími
rozhodčími nálezy, bude Lex Mercatoria uznáno jako právo.70 Navíc, Zákon o
arbitráži z roku 1996 bude muset být ještě všeobecně vyjasněn.71 Při aplikaci tohoto
zákona72 se anglické soudy v jistém ohledu přiklánějí ke kritériím, jež jsou poněkud
asynchronní s mezinárodním vývojem. Z tohoto důvodu lze do jisté míry jen těžko
předvídat, jakým způsobem budou rozhodovány budoucí případy o uznávání a
vymáhání cizích arbitrážních nálezů založených na Lex Mercatoria.73
61
Detailní popis viz Kappus, Einzug der „lex mercatoria“ in das englische House of Lords, IPRax
1990, 133 a násl.; Rivkin (pozn. 5 výše), 73 a násl. a D’Arcy/Murray/Cleave (pozn. 24 výše), 23-008
(str. 478 a násl.).
62
Deutsche Schachtbau und Tiefbohrgesellschaft mbH v. R’ As al Khaima National Oil Co [1987] 3
WLR (Weekly Law Reports) 1023 (1035). Následné rozhodnutí Horní sněmovny o možnosti odvolání
nemělo v žádném případě vliv na rozhodnutí o vymahatelnosti, detaily viz Rivkin (pozn. 5 výše), 76.
63
Srov. Rivkin (pozn. 5 výše), 76.
64
Channel Tunnel Group v. Balfour Beatty Ltd [1993] AC (Appeal Cases) 334 (368). Viz odůvodnění
Furmstona, The UNIDROIT Principles and International Commercial Arbitration, in: ICC/Dossier
of the Institute of International Business Law and Practice, UNIDROIT Principles for International
Commercial Contracts: A New Lex Mercatoria? (pozn. 16 výše), 199 (202).
65
Přehled anglického arbitrážního práva viz Maxwell, Country Reports England, pozn. 1 a násl. (str.
593 a násl.), in: Weigand (pozn. 1 výše) a Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 30 (str. 531 a násl.).
66
Čl. 28. Popis viz Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 29 (str. 519 a násl.).
67
Mezi modelovým právem UNCITRAL a novým anglickým právem však existují významné rozdíly, viz
Ajibola, Differences between the United Kingdom Arbitration Act 1996 and the Uncitral Model Law
on International Commercial Arbitration, in Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (pozn. 20
výše), 1 a násl.; Shackelton, Challenging arbitration awards: Part II – Procedural irregularity,
(2002) 152 NLJ (New Law Journal) 1816.
68
Dalhuisen (pozn. 10 výše), str. 60 (pozn. 77), 81.
69
Zákon o arbitráži (Arbitration Act) z roku 1996 platí v Anglii, Walesu a v Severním Irsku (viz
D’Arcy/Murray/Cleave (pozn. 24 výše), 23-010 (str. 480)). Jako obvykle se užívá pouze termín
anglické právo.
70
Srov. Maxwell (pozn. 65 výše), pozn. 189 a násl. (str. 628 a násl.) s dalšími odkazy.
71
Viz Shackelton, Challenging arbitration awards: Part I – Jurisdiction, (2002) 152 NLJ 1746 a násl.
s dalšími odkazy; Shackelton (pozn. 67 výše), 1816 a násl. dalšími odkazy.
72
Shackelton (pozn. 71 výše), 1747.
73
Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.03 (str. 337), kteří konstatují, že záležitost zůstává v Anglii
stále kontroverzní.
94
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
Soudy v Německu se dlouhou dobu bránily uznávat cizí arbitrážní nálezy
založené na Lex Mercatoria.74 Svůj postoj zde soudy změnily až kolem roku 1998.
Soud první instance v Hamburku tak učinil svým rozhodnutím v roce 1999.75
V tomto případu neexistovala klauzule o volbě práva ani povolení rozhodovat na
základě ekvity. Arbitři tedy jako příslušné právo zvolili Lex Mercatoria.
Z procesněprávních důvodů soud nemusel rozhodovat, zda nález splňuje podmínky
pro předložení k arbitráži, konstatoval však, že nález není v rozporu s veřejným
zájmem Německa.76 Je možné, že soud byl ovlivněn tehdejším přijetím nových
civilněprocesních pravidel o arbitrážních nálezech.77 Nová pravidla jsou adaptací a
širokoplošným přijetím modelového práva UNCITRAL78, jež se v současné době
přibližují uznávání na celosvětové úrovni.79 Tato nová pravidla jsou přinejmenším
otevřenější ke kvalifikaci Lex Mercatoria jako zákona při národních arbitrážních
řízení.80 Mezi akademiky však stále převažuje názor, že pokud arbitři zvolí u cizího
arbitrážního řízení Lex Mercatoria bez povolení rozhodovat na základě ekvity, pak
je nutné arbitrážní nález považovat za porušení německého veřejného zájmu co se
týče otázky uznávání a vymahatelnosti u německých soudů.81 Zhruba řečeno, tento
názor je založen na předpokladu, že pravidla se nemohou stát zákonem (pouhým)
uznáním v rámci celosvětové obchodní komunity a státních orgánů. Jak již bylo
řečeno,82 takovýto názor je třeba odmítnout.
74
Viz např. OLG Frankfurt/Main, RIW 1984, 400 (401) s kladným komentářem od Dielmanna, RIW
1984, 401 a násl. a popisem od Drobniga (pozn. 17 výše), 223 a násl.
75
LG Hamburg, Beilage 4 BB 1999, Recht und Praxis der Schiedsgerichtsbarkeit, 19 a násl.
76
LG Hamburg (pozn. 75 výše), 20.
77
Přehled viz Berger, Das neue Schiedsverfahrensrecht in der Praxis – Analyse und aktuelle
Entwicklungen, RIW 2001, 7 a násl. a Kreindler/Mahlich, Das deutsche Schiedsverfahrensrecht aus
ausländischer Sicht, NJW 1998, 563 a násl.
78
Přestože nové německé právo je v modelovém právu zakotveno mnohem více než nové anglické
zákony o arbitráži (srov. pozn. 67 výše), praktický dopad těchto rozdílů je minimální (viz Kerr, The
English Arbitration Act 1996 and the Model Law, in: Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel
(pozn. 20 výše), 377 a násl., 388).
79
Viz Ajibola (pozn. 67 výše), 1.
80
Srov. Pfeiffer (pozn. 17 výše), 3678 s dalšími odkazy; odlišný názor: Sandrock, Die objektive
Anknüpfung von Verträgen nach § 1051 Abs. 2 ZPO, RIW 2000, 321 a násl.; přehled různých
pohledů na nové německé právo, viz Wagner, Country Reports Germany, pozn. 360 a násl. (str. 793
a násl.), in Weigand (pozn. 1 výše) s dalšími odkazy. Stejně tak je v Německu stále otevřena otázka,
zda strany mohou zvolit Lex Mercatoria při řízení u státního soudu, viz Martiny, Die Bestimmung
des anwendbaren Sachrechts durch das Schiedsgericht, in Geimer (ed.), Wege zur Globalisierung
des Rechts – Festschrift für Rolf A. Schütze, 1999, 529 (537).
81
Viz Schwab/Walter, Schiedsgerichtsbarkeit, 6. vyd. 2000, kap. 41 Rn. 21 (str. 428 a násl.) a další
odkazy; odlišný názor: Böckstiegel, The Legal Rules Applicable in International Commercial
Arbitration Involving States or State Controlled Enterprises, in ICC International Arbitration 60
Years on, 1984, 117 (157).
82
Srov. IV.
95
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 7/2003
Pochopitelně existuje více právních systémů než je zde uvedeno, a v tomto
kontextu nelze podat jejich komplexní popis. Bude však vhodné uvést zde několik
alespoň stručných poznámek o dalších důležitých jurisdikcích.
V Itálii existuje přinejmenším tendence považovat Lex Mercatoria za právo.83
V Nizozemí jsou principy Lex Mercatoria považovány za právní pravidla.84 Ve
Španělsku je nahlíženo na Lex Mercatoria jako na živé právo85 a tedy jako na
zákon. Ve Švédsku je však všeobecně uznáván názor, že Lex Mercatoria právo
netvoří.86 Ve Švýcarsku je použití Lex Mercatoria považováno za použití právních
pravidel.87 Státní soudy ve Spojených státech byly vždy nakloněny prosazování
cizích rozhodčích nálezů, a to i případech, kdy řídícím právem byl nenárodní
standard jako např. Lex Mercatoria,88 jednalo se však pouze o malý počet případů.89
Jurisdikce výše uvedené jsou součástí toho, co bychom mohli nazvat (starou)
západní ekonomikou. Globalizace nicméně neustále postupuje a jednotlivé
ekonomiky se vzájemně podobají čím dál více. Zdá se, že existuje přinejmenším
tendence k tomu, že ostatní jurisdikce, jako např. z zemích bývalého Sovětského
svazu90 nebo v latinské Americe91 nakonec přijmou koncepci arbitráže, která není
nezbytně zakotvena v národním právu, ale je anacionální, anebo, abychom byli
pozitivnější, je skutečně internacionální.
83
Viz Rubino-Sammartano, Country Reports Italy, pozn. 270 a násl. (str. 869 a násl.), in Weigand
(pozn. 1 výše) s dalšími odkazy.
84
Srov. Lazic/Meijer, Country Reports Netherlands, pozn. 246 a násl. (str. 933 a násl.), in Weigand
(pozn. 1 výše) s dalšími odkazy. „Právní pravidla“ viz část IV.
85
Viz v. Tabouillot, Country Reports Spain, pozn. 186 (str. 985), in: Weigand (pozn. 1 výše) s dalšími
odkazy.
86
Srov. Hober/Strempel, Country Reports Sweden, pozn. 178 (str. 1034 a násl.), in: Weigand (pozn. 1
výše) s dalšími odkazy.
87
Viz Karrer/Straub, Country Reports Switzerland, pozn. 171 (str. 1071), in: Weigand (pozn. 1 výše)
s dalšími odkazy. V souladu s tím lze patrně kladně odpovědět na otázku, zda mohou strany při
jednání u státního soudu zvolit Lex Mercatoria, srov. Zürcher Obergericht, Blätter für Zürcherische
Rechtsprechung 85 (1986), 44 (46) - přestože je to konstatováno pouze v obiter dictum.
88
Viz Rivkin (pozn. 5 výše), 83 a násl. a další odkazy, a jako příklad, Ministry of Defense of the
Islamic Republic v. Gould, Inc, 887 a násl., 2d (Federal Reporter Second Series) 1357 (9th Circuit
1989).
89
De Ly (pozn. 8 výše), 185.
90
Srov. Komarov, Some Reflections on Recent Developments in the Practice of International
Commercial Arbitration in Russia, in Liber Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (pozn. 20 výše), 391
(398 a násl.) a Brower (pozn. 20 výše), 120, který popisuje případ Mezinárodního arbitrážního
soudu Obchodní a průmyslové komory Ruské federace z roku 1997, ve kterém se strany dohodly, že
principy UNIDROIT se budou řídit všechny otázky ne přesně určené smlouvou, která neobsahuje
volbu právních ustanovení.
91
Viz Naon, ICC Arbitration and Courts of Law: Practical Experiences in Latin America, in Liber
Amicorum Karl-Heinz Böckstiegel (pozn. 20 výše), 231 a násl.
96
International and Comparative Law Review
No. 7/2003
VI. Závěr a výhledy do budoucna
V současné době lze říci, že cizí nález založený na principech Lex Mercatoria
bude v mnohých právních systémech považován za nález založený na právu, jež
není v rozporu s veřejným zájmem a bude tedy uznán a vymáhán. Celosvětové
uznání je však stále ve stádiu vývoje, jehož výsledky můžeme očekávat až v
budoucnu. Navíc arbitři zplnomocnění stranami k volbě příslušného práva, kteří
uvažují o aplikaci Lex Mercatoria, by neměli volit Lex Mercatoria všeobecně jako
konkrétní právní řád z důvodu vágnosti tohoto termínu, ale měli by spíše
odkazovat na jeho specifické principy a prvky. 92
Velkým problémem pro Lex Mercatoria vždy bylo to, že na jedné straně je
nutné mít stanovená pravidla, ale na straně druhé musí Lex Mercatoria zůstat
dostatečně pružné, aby mohlo reflektovat změny a sledovat vývoj mezinárodních
obchodních transakcí.93 Tentýž problém se vyskytuje také u principů Unidroit,
které je možno změnit pouze velmi komplikovanou procedurou.94 Tento problém
by snad bylo možné vyřešit pomocí celosvětové sítě. Centrum pro nadnárodní
právo (The Center for Transnational Law - CENTRAL)95 shromažďuje pravidla a
principy mezinárodních obchodních transakcí v takzvané Nadnárodní právní
databázi (Transnational Law Database - TLDB), která je přístupná na internetu.96
Oproti principům Unidroit zde existují silné reference na pravidla, která se
vyvinula v arbitrážních rozhodnutích97 a – což je další odlišení od principů Unidroit
– seznamy jsou otevřeny nejen pro dodatky průběžně dodávané od CENTRAL, ale
stejně tak osobami aplikujícími principy Lex Mercatoria, tedy arbitry působícími
v mezinárodních arbitrážích.98
92
Srov. Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 17.03 (str. 337), kteří doporučují arbitrům, aby se vyhnuli
riziku zacházení s abstraktní otázkou Lex Mercatoria jako s právním systémem. Ohledně použití Lex
Mercatoria jsou velmi obezřetní. Zdůrazňují však, že nezaregistrovali jediný případ, kdy by byl nález
ICC zrušen na základě toho. že arbitři použili mylnou volbu příslušného práva, ibid.
93
Berger (pozn. 39 výše), 259.
94
Srov. Berger (pozn. 39 výše), 259 a Craig/Park/Paulsson (pozn. 3 výše), § 35.01 (str. 633), kteří
principy považují pouze za částečný statický snímek Lex Mercatoria 1994.
95
Viz Berger (pozn. 39 výše), 261. Berger je vedoucím týmu CENTRAL a správní rada CENTRAL se
sestává z renomovaných praktických i akademických právníků, ibid.
96
Adresa je www.TLDB.de.
97
Viz Berger (pozn. 39 výše), 258.
98
Srov. detailně Berger (pozn. 39 výše), 259 a násl.
97

Podobné dokumenty