Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy

© Projekt Odyssea, www.odyssea.cz
Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy
Co je to být na někoho/na sebe pyšný?
Název lekce (téma)
Časový rozsah lekce
2 hodiny
Věková skupina (ročník)
první
Vzdělávací obor (dle
RVP)
Český jazyk
Očekávaný výstup
vzdělávacího oboru,
na který se v lekci
zaměřuji
Plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a
náročnosti
(přesné znění z RVP)
Hlavní oborové cíle
(tj. cíle vázané na
očekávaný výstup
vzdělávacího oboru a na
odborné učivo oboru)
Tématický okruh OSV
Hlavní cíl/e OSV,
které chci v lekci naplnit
a reflektovat se žáky
- nejlépe jeden cíl OSV
na jednu vyučovací
hodinu
- číslovat dle vyučovací
hodiny, ve které cíl
chceme dosáhnout a
reflektovat
- více viz. materiál
Pomůcka pro formulaci
OSV cílů).
Žák plynule čte s porozuměním textu
Sebepoznání a sebepojetí
Žák zformuluje pocity, které může mít, když je na
něco/někoho hrdý
Metody vyučování
- stručný chronologický
přehled použitých metod
(technik, aktivit)
- nejvýše 3 řádky na
metodu
Přílohy
v elektronické podobě
Základní reflektující
otázky vztahující se
k OSV cílům, které bych
rád/a položil/a.
- číslováno podle hlavních
cílů OSV popsaných výše
Škály/dramatizace-„Ukaž, jak se dnes cítíš – postavení
těla“
komunitní kroužek
brainstorming- na papírek napsat jednou větou odpověď
na
otázku „ Jaké měl asi medvídek pocity, když na něj byly
děti
hrdé?“- vylepení
skupinová práce – napsat na co mohou být jednotliví
hrdinové naší knížky hrdí = prezentace plakátů
dramatizace – sochy – ukaž jak medvídek vypadal na
začátku knížky a jak vypadá teď, když je na sebe pyšný
Kapitola z knížky
Na co mohli být hrdí jednotliví hrdinové? (skupinová
práce)
Jak se cítil medvídek na začátku příběhu a když byl
na sebe hrdý? (dramatizace)
Na co můžeš být pyšný ty sám?
Jak budu zjišťovat (měřit)
dosahování OSV cíle
(metody evaluace).
Otázka: Co jsem si z této hodiny odnesl?
Autor lekce, škola
Tereza Srpková, ZŠ Táborská
Závěrečná reflexe a evaluace uskutečněného vyučování
- Dávat zpětné vazby a otevřené otázky
Co se mi osvědčilo během
- Navodit příjemnou a přátelskou atmosféru
vyučování (co fungovalo,
mělo úspěch, z čeho jsem
- Dosáhnout stanovené cíle
měl/a radost).
- Práce dětí ve skupinkách – užívání rolí
S jakými problémy
(obtížemi) jsem se během
vyučování setkal/a.
- nezapomínat na zopakování zadaných pravidel dětmi
Co bych příště udělal/a
jinak (jak bych upravil/a
tuto přípravu).
- nebát se položit evaluační otázku i takto malým dětem
Evaluace: podklady, které
dokumentují naplnění
stanovených OSV cílů.
Brainstorming z nalepených lístečků
(např. vypracované pracovní
listy, záznamy výroků dětí,
Plakátky ze skupinové práce
dotazníky, další texty,
Videonahrávka
výtvory dětí fotografie,
zpětná vazba od dětí,
videozáznam, další metody
evaluace)
Podrobná příprava na vyučování
Pomůcky:
•
•
•
•
•
Knížka I. Březinová: Medvídek - Kdo si se mnou bude hrát?
: kapitola : Lední hokej
Papírky na brainstorming
Fixy
Flipchart
„Kouzelný kamínek“ pro komunitní kruh
Doporučená literatura a další informační zdroje:
•
Knížka I. Březinová: Medvídek - Kdo si se mnou bude hrát?
: kapitola : Hokejový zápas
Průběh vyučování a časový odhad jednotlivých aktivit:
První vyučovací hodina
Žáci za dú přečetli první stránku kapitoly
Vztah
Přivítání + postavení těla – (5) – dramatizace, rozcvičení „Ukaž jak se dneska cítíš?“
Kontrola dú – (2) Bylo venku ještě bílo? – Ano x Ne (stoupnout x dřepnout)
Co se stalo s rybníkem? – Zamrzlý x Vypuštěný (hlasování)
Co dělala lidská mláďata na ledě? – Hláskuj (B-R-U-S-L-Í)
Cíl+metody+instrukce
Seznámení s cílem a programem hodiny – (2) zápis cíle na tabuli
Co si představujete pod slovy být pyšný?
Čemu jste nerozuměli?
Zopakuje mi to někdo?
Akce
Vlastní čtení (20) – nejprve přečtou 1 str.žáci, pak dočtení učitelem
+otázky k textu: Ukaž, jak to vypadá, když někdo mudruje
Co to jsou chůdy?
Proč medvídek nepotřeboval modrý dres?
Co se medvídkovi podařilo během hry?
Jaký měl pak medvídek pocity? – Hláskuj (B-Y-L P-Y-Š-N-Ý)
Brainstorming (10) –Napiš na lísteček pocity, jaké měl medvídek, když na něj děti byly
Pyšné.
- čtení a lepení lístečků v kruhu
Druhá vyučovací hodina
Reflexe
Čtení hotového brainstormingu – (2)
Rozdělení do skupinek – (10) – na lišky, slepé dívky, medvídky a veverky + pravidla
Napište, na co mohou být pyšní vaši hrdinové z knížky
Čemu jste nerozuměli?
Zopakuje mi to někdo?
Skupinová práce (15) – pak prezentace plakátků
Dramatizace - sochy(2)
Ukaž mi, jak vypadal medvídek na začátku knížky a jak vypadá teď, když je na sebe
pyšný.
Komunitní kroužek – (10)
Jak se mi pracovalo ve skupině?
Na co můžeš být pyšný ty sám?
Evaluace
Otázka – K čemu mi byla dobrá dnešní hodina?
Příloha:
Hokejový zápas
Modrý medvídek se probudil a kolem něj to všechno pořád ještě spalo. Jestlipak je venku
sníh? pomyslel si medvídek. Snad na mě počkal a neroztál. Půjdu a podívám se. A už se hrabal
z peřin.
Opatrně vykoukl dveřmi a oddychl si. Venku bylo všechno, jak má být. Teda aspoň v zimě.
Sněhu po jelení kolena a obloha modrá jako medvídkova srst.
„ Panečku, to je ale krása,“ zavýskl medvídek a po čerstvých liščích stopách se vydal k lesu.
V hlubokém sněhu se mu nešlo dobře, protože byl těžký a bořil se.
Udýchaně supěl a každou chvilku musel odpočívat, jak ho od pracného vytahování tlap ze
závějí bolely nohy. Čerstvý prachový sníh se mu lepil na chlupy a Modrý medvídek se tentokrát
obarvil sněhem na bílo, ani nevěděl jak.
Konečně došel až k lesu a zaslechl podivný hluk. V dálce něco tlumeně skřípalo, k tomu se
občas ozývaly rány, jako když prkýnkem odpálíte oblázek, a do toho všeho se mísily hlasy lidských
mláďat.
Modrý medvídek se vydal opatrně po zvuku. Obešel les a v místě, kdy odjakživa bývával
rybník, zahlédl rychle a nějak podivně se pohybujících kluků.
„ Teda páni medvědi, co ty křiklouni člověcí udělali s rybníkem?“ nechápal medvídek a
rozlobeně bručel do kožichu. „Vždyť vůbec není vidět. Něčím ho přikryli a teď po něm lítají, jako
by jim za patama hořelo. A ta banda dospělých je při tom na břehu ještě povzbuzuje. Copak tohle se
smí dělat s rybníkem?“
„Hlupák, hlupák,“ křikla na Modrého medvěda rozpustile sojka. „Kdybys každou zimu jen
neprospal, dávno bys věděl, že v zimě rybník zamrzá. Pokryje se ledem a zapadá sněhem, že bys ho
nenašel. Ale z města sem jezdí lidé. Rybám prosekávají malé otvůrky, aby mohly pod ledem
dýchat, a košťaty shrabují z ledu sníh, aby lidská mláďata mohla na rybníce bruslit.“
„Co je to bruslit?“ nechápal Modrý medvídek.
„ Hlupák, opravdový hlupák,“ křikla sojka. „ Jdi blíž a podívej se.“ A odletěla.
Medvídek přitiskl břicho do sněhu a opatrně se plížil vpřed. Nad svahem, prudce se
svažujícím k rybníku, se zastavil a pozoroval, co to tam ta křičící lidská smečka vyvádí.
Na rybníku se prohánělo dvanáct kluků. Polovina z nich měla červené kalhoty i trika a
polovina modré. Na hlavách měli helmy, v jakých velcí kluci v létě přijíždějí k rybníku na
motorkách. Ale nejdivnější byly jejich boty s tenkými a ostrými blýskavými podpatky, které se
táhly od paty až ke špičkám. Kluci na nich rychle pobíhali a popojížděli po zamrzlém hladině
rybníka sem a tam.
Vím, že lidi nosí boty, mudroval medvídek, ale takovéhle boty jsem ještě opravdu neviděl.
Modrý medvídek kluky pozoroval tak bedlivě, že si ani neuvědomil, jak se sněhový převis pod ním
trhá, a on se začal rychle kutálet ze svahu dolů a rovnou k tomu velkému pánovi s píšťalkou, co
hýká jako pták.
„No, co to je? Kdo to je?“ volal poděšeně ten pán s píšťalkou a div že ji chudák nespolkl.
„To nic, to je jen lední medvěd,“ řekla holka ve žluté kombinéze. „A úplně malej.!
„Kde by se tady teď v zimě vzal letní medvěd?“ zablekotal pán vyděšeně.
„Ale ne letní. Lední povídám. To jsou ti, co žijí v polárních krajích na ledových krách. My se o tom
učili ve škole, vy ne?“
„No jo, medvědi,“ začal pán dělat jakoby nic. A pak se najednou zadíval na vyděšeného
Modrého medvídka, který teď byl opravdu úplně bílý.
„Hele, ty, umíš hrát hokej? Nám před chvílí vypadl jeden hráč a potřebovali bychom
náhradníka.“
„Jako jestli umíš bruslit?“ vysvětlovala holka, když viděla, jak na ně medvídek nechápavě
zírá. „Patrik by ti půjčil brusle a hokejku a modrý dres, aby ses na hřišti nepletl se soupeřem, to jsou
ti červení.“
„Dres ani nepotřebuju,“ řekl Modrý medvídek a z břicha a zad si tlapou smetl trochu sněhu
tak, aby bylo vidět jeho modrou srst.
„No vida a hned máme náhradníka,“ zamnul si pán s píšťalkou, co pískala jako pták,
spokojeně rukama a ukázal medvídkovi, jak si má obout brusle.
Bylo to hrozné a medvídek si v těch divných botách připadal jako na chůdách. Ale dali mu
na hlavu modrou helmu, do ruky hokejku, tu divnou hůl, a řekli mu, že ten kulatý kámen, puk, musí
hokejkou střelit do soupeřovy rány. Pak ho někdo zezadu strčil, medvědovi se nohy rozjely
dopředu, a jak se snažil tou divnou holí opřít o zem, připletl se mu ten zpropadený puk přímo do
rány. Modrý medvídek by se mu byl rád vyhnul, ale už to nešlo. Srazil se s ním právě u soupeřovy
branky.
„Gól! Gól!“ zakřičeli spoluhráči a diváci na břehu, i holka v žluté kombinéze i pán
s píšťalkou a zase ji chudák div nespolkl, což by byl průšvih, protože čím by pak pískal hokejová
pravidla.
Modrý medvídek ležel u branky a nechápal, proč je kolem něj tolik povyku. Ale modří už ho
vzali na ramena a nesli ho na břeh jako vítěze. A vždyť také vítěz byl. Stal se členem vítězného
modrého družstva, které zásluhou jeho gólu vyhrálo hokejový zápas. A Modrý medvídek byl pyšný
a honem si z kožichu oprašoval zbytky sněhu, aby bylo vidět, že je opravdu modrý jako spoluhráči.
No řekněte, nejste na jeho úspěch pyšní společně s ním?