Metodika_Změny travinobylinných porostů

Transkript

Metodika_Změny travinobylinných porostů
Mendelova univerzita v Brně
Metodika sběru a hodnocení dat dokumentujících
dynamiku změn travinobylinných porostů vlivem pastvy
malých přežvýkavců ve zvláště chráněných územích
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., Jaroslav Čáp, doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Brno 2012
Metodika sběru a hodnocení dat dokumentujících
dynamiku změn travinobylinných porostů vlivem pastvy
malých přežvýkavců ve zvláště chráněných územích
(metodická pomůcka pro zemědělskou praxi)
Lektorovali: Ing. Daniele Knotová – Výzkumný ústav pícninářský, Troubsko
Ing. Kolouch Jiří – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno
Tato publikace vznikla z výsledků řešení výzkumného záměru MSM 6215648905
„Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich
adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky a výsledků řešení grantu QH 81040 „Kvalita travního porostu a jeho
využití ve výživě přežvýkavců“ financovaného Národní agenturou pro zemědělský
výzkum (NAZV).
Doporučená citace:
Veselý, P., Čáp, J., Skládanka, J. Metodika sběru a hodnocení dat dokumentujících
dynamiku změn travinobylinných porostů vlivem pastvy malých přežvýkavců ve
zvláště chráněných územích. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, 57 s. ISBN
978-80-7375-615-4
ISBN: 978-80-7375-615-4
© Mendelova univerzita v Brně
© Foto: doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Zemědělská 1, 613 00 Brno
2012
2
Obsah
I. Cíl metodiky ……………………………………………………………………..
1.1. Vysvětlení pojmů a zkratek ………………………………………………..
1.2. Zvláště chráněná území (ZCHÚ) České republiky ………………………..
1.3. Travní porosty v ZCHÚ České republiky .………………………………...
1.4. Botanické složení travinobylinného porostu a jeho hodnocení .…..………
1.4.1. Z hlediska krmivářského …………………………………………….
1.4.2. Z hlediska ochrany přírody ………………………………………….
1.4.2.1. CHKO Moravský kras ………………………………………..
1.4.2.2. NPR Mohelenská hadcová step ……………………………….
1.5. Vlivy působící na botanické složení travního porostu (antropický činitel)
1.5.1. Pasení ……………………………………………………..…….……
1.5.1.1. Vliv na vývoj porostu ………………………………..….……
1.5.1.2. Vliv na botanické složení ……………………………………..
1.5.1.3. Vliv na kvalitu píce …………………………………..….……
1.5.1.4. Vliv na půdní vlastnosti ……………………………..….…….
1.5.2. Pastevní technika …………………………………………………….
1.5.2.1. Pastevní zralost ……………………………………………….
1.5.2.2. Frekvence pasení ……………………………………………..
1.5.2.3. Délka období mezi pasením (perioda oddychu) ……………..
1.5.2.4. Intenzita využití ……………………………………..……….
1.6. Přínos pastvy pro biotop …………………………………………………...
II. Vlastní popis metodiky ………………………………………………..……….
2.1. Charakteristika studovaných lokalit ………………………………….…...
2.1.1. Lokalita Moravský kras (charakteristika širšího území) ………….…
2.1.1.1. Charakteristika hodnocených lokalit Moravského krasu …….
2.1.2. Lokalita Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step …….
2.1.2.1. Charakteristika hodnocených lokalit Mohelenské hadcové
stepi ………………………………………………………….
2.2. Metodika záznamu botanického složení travinobylinných porostů ……....
2.2.1. Obecné zásady zápisu botanických dat ………………………………
2.2.2. Aplikované zásady zápisu botanických dat …………………………..
2.3. Stanovení krmné hodnoty složek travních porostů ..……………………...
2.4. Vliv pastvy na botanické složení travinobylinných porostů ………………
2.4.1. Moravský kras (výsledky analýzy dat) ……………………………...
2.4.2 Mohelno (výsledky analýzy dat) …………………………………….
2.5. Hodnocení změn botanického složení travinobylinných porostů ..………..
2.5.1. Z pohledu mimoprodukční úlohy travinobylinných porostů ……….
2.5.2. Z pohledu produkční úlohy travinobylinných porostů ………………
III. Srovnání novosti postupů ………………………………………………….….
IV. Popis uplatnění metodiky ……………………………………………………..
V. Ekonomické aspekty ……………………………………………………………
VI. Seznam použité související literatury …………………………………………
VII. Seznam publikací, které předcházely metodice ……………………………..
VIII. Dedikce a poděkování ……………………………………………………….
3
4
4
4
5
6
6
10
10
12
12
14
14
14
16
16
18
18
19
19
19
20
22
22
22
25
26
30
32
32
34
36
37
37
40
43
43
43
46
46
47
48
51
56
I. Cíl metodiky
Cílem metodiky je standardizovat sběr a hodnocení základních dat při pastvě
malých přežvýkavců, jako doporučeného managementu, ve zvláště chráněných
krajinných oblastech České republiky. Metodika popisuje specifika sběru dat,
nezbytných pro hodnocení vlivu pastvy na botanické složení travních porostů ve
zvláště chráněných krajinných oblastech, na příkladech realizaci managementu pastvy
ve dvou modelových územích s možností jejich univerzální aplikace.
1.1. Vysvětlení pojmů a zkratek
AOPK ČR
- Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
EVL
- Evropsky významné lokality
Fytocenologický snímek - standardizovaný záznam vegetace pomocí číselné škály
dominance a abundace taxonů na vymezené ploše se vyskytujících
CHKO
- chráněná krajinná oblast
LFA
- přírodně znevýhodněné (méně příznivé) oblasti – (Less favoured areas)
MŽP
- Ministerstvo životního prostřední ČR
NPR
- národní přírodní rezervace
Ohrožený druh - podle červeného seznamu (Procházka, 2001)
OP
- ochranné pásmo
Pratotechnika - soustava pěstitelských opatření u travních porostů
SFŽP
ZCHD
- Státní fond životního prostředí ČR
- zvláště chráněný druh (vyhláška 395/1992 Sb.)
ZCHÚ
- zvláště chráněná území
1.2. Zvláště chráněná území (ZCHÚ) České republiky
ZCHÚ jsou jednou z forem ochrany přírody v České republice. Princip ochrany
v ZCHÚ je definován v zákoně České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Cílem je uchování přírodního prostředí a
zachování jeho trvalé udržitelnosti. Dělí se na velkoplošné (národní parky a CHKO) a
maloplošné (národní přírodní rezervace a jiné typy). O vyhlášení velkoplošných a
maloplošných ZCHÚ v kategorii „národní“ rozhoduje vláda ČR na podnět
Ministerstva životního prostředí České republiky. Způsob vyhlášení ostatních kategorií
je definován v zákoně České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a
krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Ochranou přírody se zabývá Ministerstvo
životního prostředí ČR, správou konkrétních území pak Agentura ochrany přírody a
krajiny ČR (AOPK ČR), krajské úřady, obce s rozšířenou působností aj. Velkoplošná
ZCHÚ mají své správy.
Jedním ze stěžejních úkolů AOPK ČR je druhová ochrana. Spočívá zejména v
získávání informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrožených druhů
rostlin a živočichů (monitoring druhů) a sledování dlouhodobého vývoje ochranářsky
významných společenstev (monitoring vegetace). Druhová ochrana je definovaná
v zákoně České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů. Z různých finančních zdrojů (Státní fond životního prostředí ČR
4
(SFŽP), krajinotvorné programy MŽP) zajišťují orgány ochrany přírody činnosti, které
pečují o populace zvláště chráněných druhů (ZCHD) a významných společenstev.
Jedná se především o praktická opatření jednak na ochranu populací těchto druhů a
jednak o vhodnou péči o jejich biotopy (tzv. management). Uvedené krajinotvorné
programy jsou v chráněných územích využívány velice často.
Celkový počet chráněných území i jejich plocha se za posledních 20 let
významně zvýšila a ještě se zvýší („naturové“ projekty). V roce 2009 byla celková
výměra půdy všech chráněných oblastí v ČR bez překryvu 1 658 000 ha, což
představovalo 21 % veškeré půdy v ČR. Z toho rozloha zemědělské půdy bez překryvu
představovala 471 000 ha, což představovalo 11,1 % z celkové výměry zemědělské
půdy. Do soustavy chráněných oblastí evropského významu NATURA 2000 bylo
celkem zahrnuto 1 055 000 ha půdy a z toho bylo evidováno 176 000 ha zemědělské
půdy.
Chráněná území v České republice
http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0203.pdf 29.2.2012
1989
1990
2000
2010
Chráněná území ČR
Počet chráněných území
1 188
1 248
2 025
2 267
národní parky
1
1
4
4
chráněné krajinné oblasti
22
24
25
maloplošná chráněná území
1 997
2 238
z toho národní přírodní památky
101
107
národní přírodní rezervace
110
114
1)
Rozloha chráněných území (tis. ha)
národní parky2)
39
39
119
2)
chráněné krajinné oblasti
1 034
1 087
3)
maloplošná chráněná území
89
94
z toho národní přírodní památky
3
4
národní přírodní rezervace
28
29
1) plochy jednotlivých kategorií nelze sčítat, některé chráněné krajinné oblasti
obsahují uvnitř několik kategorií
2) rozloha podle GIS
3) rozloha podle vyhlášek
1.3. Travní porosty v ZCHÚ České republiky
Na území ČR se v roce 2009 nacházelo celkem 295 000 ha zemědělské půdy na
3 375 lokalitách zvláště chráněných území. Byly na ní převážně trvalé travní porosty
(177 000 ha, což představovalo 17,9 % z celkové výměry trvalých travních porostů).
Význam ekosystémů travních porostů na těchto lokalitách spočívá především v tom, že
mají zásadní význam pro zachování biodiverzity. Jsou to společenstva, zachovávající
cenné typy vegetace se ZCHD, ohroženými či fytogeograficky významnými druhy.
V nelesních částech ZCHÚ je funkce travních porostů naprosto nezastupitelná.
V rámci managementu určitých typů travinobylinných porostů, který je na těchto
5
lokalitách v posledních letech realizován, zaznamenává pastva, především drobných
přežvýkavců, jako vhodný management travinobylinných porostů, v posledních dvou
desetiletích přímo renesanci.
Z hlediska aplikace pastvy v ZCHÚ, kde je vždy jejím úkolem udržení žádoucí
biodiverzity na pasené lokalitě, je nejdůležitější stanovit optimální pastevní zatížení
těchto ploch a to tak, aby v důsledku neúměrného zatížení přepásané plochy
nedocházelo k ochranářsky nežádoucím změnám vegetace (jako se třeba stalo na
Zlobici u Kuřimi – ústní sdělení Čáp). Při hodnocení pastvy v ZCHÚ však není tato
zásada vždy dodržována. Například HEJCMAN aj. (2002) se domnívají, že výsledky
badatelů z řad zemědělců jsou pro management chráněných území málo využitelné,
protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou produkci.
Konstatují, že rozdílný botanický a zemědělský pohled může vést k mnohým
nedorozuměním při obhospodařování zájmových území. Respektování specifik pastvy
v těchto lokalitách by ovšem nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně
nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat.
Mezi produkčním a tzv. mimoprodukčním využíváním travinobylinných
společenstev, resp. mezi produkčním a mimoprodukčním významem travinobylinných
porostů neexistuje ostrá hranice. Proto je nezbytné stanovit primární nebo sekundární
roli porostu. Jedná o vzájemnou interakci obou rolí s tím, že zpravidla jedna z nich
převažuje. Záleží na stanovištních podmínkách (nadmořské výšce, klimatických
podmínkách, typu půdy, svažitosti a členitosti pozemků a jejich dostupnosti), na
struktuře a zaměření chovu zvířat (druhu, plemeni, směru užitkovosti a intenzitě
produkce) a na formě a intenzitě využití porostů, odvozeném od těchto podmínek. Při
realizaci pastvy v ZCHÚ je nutné nalézt soulad mezi přírodními podmínkami, cíly
ochrany a základními požadavky zde se pasoucích zvířat.
1.4. Botanické složení travinobylinného porostu a jeho hodnocení
1.4.1. Z hlediska krmivářského
Travinobylinný porost je velmi heterogenní směs trav, jetelovin a dalších
především dvouděložných bylin s rozmanitě se prolínajícími biologickými vlastnostmi
a nároky na ekologické faktory. Kvalita travinobylinného porostu (z pohledu jeho
využití jako píce) je ovlivňována řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž
HRIVNÁK (1981) považuje za nejdůležitější botanické složení porostů, hnojení a
ošetřování pastevní plochy, způsob využití (techniku pastvy) a vývojové stádium při
spásání, přičemž vývojová fáze porostu rozhoduje o jeho výživné hodnotě ve větší
míře než jeho botanické složení. V návaznosti na HRIVNÁKOVY (1981) závěry je
třeba upřesnit, že výjimkou mohou být výživářsky podřadná společenstva (např.
smilkové pastviny) a že využití, resp. ovlivnění jím uváděných faktorů je v chráněných
oblastech (v návaznosti na stupeň jejich ochrany) velmi často limitováno, nebo zcela
vyloučeno.
Z hlediska intenzity, s jakou mohou být travinobylinné porosty využívány, se
rozdělují do několika stupňů. Jako příklad je možno uvést rozdělení porostů do 4
stupňů intenzity dle PETŘÍKA aj. (1987), doplněné dle HALVY a KOVAŘÍKA,
(1985).
6
I. stupeň - extrémní stanovištní podmínky s nekvalitními hustě trsnatými
travami - Nardus stricta (smilka tuhá), Festuca ovina (kostřava ovčí), jejichž roční
produkce činí 1 – 3 t sušiny z ha, mechanizačně nepřístupné, obnova porostů je
technicky neproveditelná (v ZCHÚ nepřipadá v úvahu), využívání pouze extenzívní
pastvou s možností košárování, hnojení je neekonomické (a v ZCHÚ opět nepřipadá
o
v úvahu). Svažitost těchto stanovišť bývá 20 –25 , terén je nerovný s velkým
výskytem stromů a keřů, tento stupeň je u nás zastoupen z jedné třetiny.
II. stupeň - polokulturní porosty - Festuca rubra (kostřava červená), Agrostis
o
capillaris (psineček obecný), na svazích od 15 – 22 , nehnojený porost dosahuje 2 – 3
-1
t sušiny z ha, při úměrných dávkách N (nejlépe 30 – 60 kg N.ha - vyšší dávky nejsou
ekonomické) lze dosáhnout 4 – 5 t sušiny z ha při vyrovnaném P a K hnojení. Obnova
porostu se provádí s převahou nenáročných druhů, mechanizačně bývají hůře
přístupné, povrch těchto pastvin je zvlněný s výskytem stromů a keřů. Zastoupeny jsou
opět jednou třetinou. Hnojení a obnovu těchto porostů ležících v ZCHÚ opět není
možno provádět.
o
III. stupeň - porosty jen v mírně svažitých polohách - 12 – 18 s mírně
zvlněným povrchem s příznivými půdními podmínkami, které umožňují rozvoj
-1
kulturních trav. Při dávkách 100 – 150 kg N.ha dosahují výnosu 7 – 8 t sušiny z ha,
ve vlhčích oblastech mohou zajistit 4 – 5 pastevních cyklů, mechanizačně přístupné,
po obnově se zařazují do čtvrtého stupně.
IV. stupeň - porosty v podobných ekologických podmínkách jako III. stupeň,
o
svažitost ploch je do 8 – 12 . Jedná se o porosty dočasné, uměle založené. Při dávkách
-1
150 – 250 kg N.ha lze na nich dosáhnout výnosu 7 – 10 t sušiny z ha. Jsou to
trojsečné louky nebo 5x spásané žírné pastviny, mechanizačně jsou velmi dobře
přístupné a dají se snadno a rychle obnovovat.
Travinobylinná společenstva v ZCHÚ spadají zpravidla do I. a II. stupně a
intenzita jejich využití je dána plány péče daného území. III. a IV. stupeň v rámci
ZCHÚ nepřipadají v úvahu.
Hodnocení jednotlivých složek travinobylinných porostů z hlediska jejich
nutriční hodnoty není jednoduché. V kontextu předkládané metodiky je podstatné, zda
je toto složení vztahováno prioritně k jejich produkční nebo mimoprodukční roli.
V chráněných oblastech zpravidla převažuje mimoprodukční úloha této složky
biotopu. Přesto pokud je součástí managementu ochrany lokality použití pastvy, není
možno pominout i hodnocení jejich produkční účinnosti.
V minulosti se při posuzování produkčního potenciálu travinobylinných porostů
všechny botanické druhy kromě kulturních trav a jetelovin označovaly za plevele
(MUNZAR, 1930). Pokud ale druh představuje cennou složku porostu a účastní se v
daných podmínkách na tvorbě výnosů, nebo přispívá ke zvýšení kvality obsahem
některých živin, specifických látek, které příznivě ovlivňují chuť a žravost dobytka,
resp. kvalitu živočišných produktů, nemůžeme ho z hlediska krmivařského pokládat za
plevel. Při hodnocení jednotlivých druhů vystupují mnohá kritéria, která hodnocení
komplikují, např. jak se mění chuť zvířat, obsah živin v píci a vliv přijatých druhů na
užitkovost a kvalitu živočišných produktů. Důležité je také zastoupení druhů v
7
porostu, jejich vývojové fáze a podíl jednotlivých částí při jejich využití (LICHNER
aj., 1983).
REGAL a KRAJČOVIČ (1963) byliny rozdělují z krmivářského hlediska do tří
skupin:
a - h o d n o t n é b y l i n y : sem patří hlavně Achillea millefolium (řebříček obecný),
Taraxacum officinale (smetánka lékařská), Plantago lanceolata (jitrocel kopinatý),
Carum (kmín), Alchemilla (kontryhel) a Pimpinella (bedrník);
b - plevelné byliny:
Plantago major a media (jitrocel větší a prostřední), Rumex crispus (šťovík
kadeřavý), Urtica dioica (kopřiva dvoudomá), Chrysanthemum leucanthemum
(kopretina bílá), Galium (svízele), Veronica (rozrazily), Ononis spinosa (jehlice trnitá)
a mnohé další;
c - j e d o v a t é b y l i n y : Equisetum palustre (přeslička bahenní), Colchicum
autumnale (ocún jesenní), Ranunculus acris (pryskyřník prudký), Trollius
(upolín).
ZUBRICKÝ a JENČÍK (1977) a LICHNER aj. (1983) rozdělují luční a
pastevní plevele následovně:
a - a b s o l u t n í p l e v e l e : za absolutní plevele se pokládají všechny vyšší rostlinné
druhy, které jsou na stanovištích ve všech vývojových stádiích všemi orgány a v
jakémkoli množství škodlivé pro hospodářská zvířata a pro obhospodařování
travinobylinného porostu. Řadí mezi ně:
- jedovaté druhy: autoři zde uvádí pouze druhy polních cenóz;
- druhy znehodnocující živočišné produkty (máslo a mléko): Tanacetum vulgare
(vratič obecný), Colchicum autumnale (ocún jesenní);
- druhy mechanicky zraňující trávicí orgány: trnité druhy - Ononis spinosa (jehlice
trnitá), Eryngium campestre (máčka ladní), Genista germanica (kručinka
německá); ostrolisté druhy - Deschampsia caespitosa (metlice trsnatá), Carex
(ostřice);
- druhy, které zvířata nepřijímají pro jejich rychlé dřevnatění: Helianthemum
nummularium (devaterník penízkový), Filipendula ulmaria (tužebník jilmový);
keříčkovitý tvar rostliny: Vaccinium myrtillus (brusnice borůvka); vysoký obsah
křemíku, vlákniny a rychlé vysychání: Nardus stricta (smilka tuhá), Juncus
(sítiny); silnou vůni: Mentha (máta), Geranium (kakost) a nebo nižší chutnost:
Holcus lanatus (medyněk vlnatý), Scirpus silvaticus (skřípina lesní);
- druhy s přízemní listovou růžicí, které jsou prakticky bezcenné, protože ani
pasením, ani kosením se nedají využít: Poa annua (lipnice roční), Plantago
media (jitrocel prostřední), Bellis perennis (sedmikráska chudobka), Hypochaeris
radicata (prasetník kořenatý);
b - f a k u l t a t i v n í p l e v e l e : za ně se pokládají ty byliny a traviny, které v
souvislosti s dalšími okolnostmi označujeme jednou za plevel, jindy za druh sice
s nižší krmnou hodnotou, ale ne za plevel, protože ho dobytek přijímá a bylina
mu neškodí.
8
Důležité je i množství druhu na stanovišti. Řadí sem:
- druhy s rozdílnou krmnou hodnotou podle stanovištních oblastí, tyto druhy
představují na extrémních stanovištích důležité pícniny, ale mezi kulturnějšími
druhy tvoří méněhodnotný podíl, a pak je dobytek často obchází: Deschampsia
cespitosa (metlice trsnatá), Agrostis capillaris (psineček obecný), Festuca rubra
(kostřava červená), Festuca ovina (kostřava ovčí), Calluna vulgaris (vřes
obecný);
- selektivní druhy, oblíbené jen některými zvířaty. Protože ovcím chybí chuť, žerou
mnoho hořkých bylin, kterým se skot instinktivně vyhýbá, např. Genista
(kručinka). Ovce a kozy žerou i mnohé trnité druhy (Cirsium - pcháč), kterým se
ostatní zvířata vyhýbají;
- druhy s krmnou hodnotou podle jejich podílu v porostu. Jde o ty druhy, které jsou
při nízkém zastoupení žádoucí, ale při větším množství jsou škodlivé, např.
Carum carvi (kmín kořenný);
- druhy závislé na způsobu a době sklizně, případně na vývojovém stádiu v době
jejich využití. Souvisí to s obsahem ligninu, aromatických látek, tříslovin ap. druhy stěžující kosení - Deschampsia cespitosa (metlice trsnatá), Festuca
arundinacea (kostřava rákosovitá), Juncus (sítina), Carex (ostřice).
Dostatečně pestré botanické složení porostu je jedním z faktorů, které v souhrnu
tvoří kvalitu píce. Vedle botanického složení je důležité množství píce na jednotku
plochy, stravitelnost, chutnost a výživná hodnota. O výživné hodnotě rozhoduje podle
HRIVNÁKA (1981) více vývojová fáze než botanické složení (až na výše uvedenou
výjimku). V píci jsou obsaženy také látky, které mohou mít negativní dopad na zdraví
zvířete, snížení využitelnosti základních živin a tím i na užitkovost zvířat. V tomto
bodě dochází nejčastěji ke střetu produkčního a mimoprodukčního náhledu na pastvu
v ZCHÚ. Z pohledu ochrany přírody je často požadováno, aby pastva byla na
chráněných biotopech zahájena v pokročilé vývojové fázi porostu, ve které již výrazně
klesá jeho nutriční hodnota. Daný pokles nutriční hodnoty je navíc často doprovázen
zvyšujícím se obsahem antinutričních látek v některých složkách porostu.
JURKO (1990) používá při stanovení krmné hodnoty osmistupňovou škálu
zahrnující slovní ocenění s číselným indexem: výborná +5, velmi dobrá +4, dobrá +3,
nízká až střední +2, podřadná +1, nevhodná -1, škodlivá -2 a velmi škodlivá -3. Tato
metoda byla použita pro hodnocení krmné hodnoty porostů na modelových lokalitách.
V návaznosti na jeho klasifikaci je možno porost hodnotit komplexní metodou podle
ŠOSTARIČE-PISAČICE a KOVAČEVICE (1974), podle níž se krmný potenciál
porostu vypočítá jako součet % pozitivních hodnot mínus podíl negativních hodnot.
Bonitní třídy se pak stanoví podle škály rozpětí krmného potenciálu: -2. nevhodná (> 20 %); -1. nežádoucí (od -20 do -2 %); 0. nulová (od -2 do +2 %); 1. mimořádně nízká
(od +2 do +10 %); 2. velmi nízká (od +10 do +25) 3. nízká (od +20 do +40 %); 4.
střední (od +40 do +60 %); 5. vysoká (od +60 do +75 %); 6. velmi vysoká (od +75 do
+90); 7. mimořádně vysoká ( > +90 %). NOVÁK (2004) pracuje s obdobnou stupnicí
jako JURKO (1990), ale pro krmnou hodnotu využívá třináctistupňovou škálu: vysoce
hodnotný až plnohodnotný 7 až 8, hodnotný až vysoce hodnotný 6 až 7, méně
hodnotný až hodnotný 4 až 6, velmi málo hodnotný až méně hodnotný 2 až 4,
9
bezcenný až velmi málo hodnotný 1 až 2, škodlivý až bezcenný 0 až 1, slabě jedovatý
až škodlivý 0 až -1, silně jedovatý až slabě jedovatý -1 až -3, silně jedovatý -3 až -4.
1.4.2. Z hlediska ochrany přírody
Hodnocení botanického složení travinobylinného porostu z hlediska ochrany
přírody je specifické (u každého ZCHÚ vyplývá především z hlediska požadovaného
cíle ochrany lokality; to se odráží v aktuálním plánu péče) a pro každé území je dáno
jeho aktuálním plánem péče. Příklady modelových lokalit:
1.4.2.1. CHKO Moravský kras
Dlouhodobým cílem ochrany přírody a krajiny v CHKO je uchování
jedinečného souboru povrchových i podzemních krasových jevů jako základu
typického rázu krajiny při zachování pestré škály druhově bohatých přirozených a
polopřirozených společenstev se vzácnými druhy rostlin a živočichů. CHKO
Moravský kras se vyznačuje velkou pestrostí vegetace (způsobenou členitým reliéfem,
pestrým, ale převážně vápencovým podkladem a fytogeografickou polohou) a
vysokým zastoupením přírodě blízkých ekosystémů.
Cílem ochrany přírody a krajiny v CHKO na významných nelesních biotopech
je zasazení se o vhodné obhospodařování přírodovědně hodnotných biotopů na
zemědělském půdním fondu, a to především o pastvu sv. Bromion erecti a sečení luk
sv. Calthion. V souvislosti s tím zajistit vhodný management významných lokalit
s teplomilnou travinobylinnou nelesní vegetací, optimálně extenzivní (travní drn jen
mírně narušující) pastvou ovcí a koz. Současně i monitorovat významné komplexy
primární xerotermní vegetace (ve smyslu dnešního vědeckého poznání) a při objevení
ohrožujících faktorů zasáhnout. Tento dílčí cíl ochrany se týká například v metodice
prezentované lokality na „Macošské stráni“ u Vilémovic.
Specifikem ochrany krajinného rázu v CHKO je uvědomění, že jeho ochrana se
týká nejen přírody samotné, ale v současné době zejména charakteru využívání
zemského povrchu člověkem. Proto byly pro bližší určení způsoby ochrany přírody
v CHKO Moravský kras vymezeny a Ministerstvem životního prostředí ČR dne
21.7.1994 schváleny 3 zóny ochrany přírody, které jsou specifikovány v kapitole
„Charakteristika modelových lokalit“. Vedle ZCHÚ, ležících v 1 zóně ochrany, leží na
území CHKO i zemědělsky obhospodařovaná půda. Cílem ochrany krajinného rázu
Moravského krasu je v zemědělsky obhospodařovaných částech krajiny obnovit
mozaiku menších ploch luk, pastvin a orné půdy a dbát o udržení nelesní zeleně
v sídlech i podél komunikací. Tento dílčí cíl ochrany se týká například v metodice
prezentované lokality u Šošůvky.
10
Obnovená pastva ovcí v NPR Mohelenská hadcova step a v CHKO
Moravský kras navazuje na historickou tradici
Pastva v NPR Mohelenská
hadcová step u „Antoníčku“
1929
28.5.2009
Pastva v CHKO Moravský kras u Vilémovic
1953 (STEHLÍK a KUNSKÝ,1953)
28.8.2008
11
1.4.2.2. NPR Mohelenská hadcová step
Dlouhodobým cílem péče NPR je zachování unikátních, zejména
xerotermofilních společenstev ve specifickém prostředí, populací zvláště chráněných,
ohrožených a jinak významných druhů. Potencionální přirozenou vegetací jsou na
většině území NPR teplomilné doubravy asociace Asplenium cuneifolii-Quercetum
petraeae. Tento typ vegetace je v antropicky pozměněné formě zachován ve středních,
ale i spodních částech jižních svahů a na mělkých chudších půdách. Z horních částí
svahů byl v minulosti vytlačen odlesněním a pastvou, později do těchto porostů
invadovala borovice lesní z uměle zalesněných ploch. V současnosti je v dochovaných
porostech stále zřetelnější vyšší podíl borovice na úkor přirozeně dominantního dubu
zimního. Jde o porosty, které jsou jakýmsi protějškem hadcových borů Thlaspio
montani-Pinetum sylvetris ze severních svahů údolí (výskyt mimo NPR a OP), kterým
se tyto doubravy podobají zejména druhovou skladbou dřevin. Tato potenciální lesní
vegetace je v současnosti z velké části nahrazena v důsledku antropických vlivů
sekundárními porosty. Některé asociace jsou endemické a byly popsány z říčních údolí
jihozápadní Moravy nebo přímo z hadců v údolí Jihlavy. Na mírnějších svazích
s relativně mělčím půdním horizontem jde o úzkolisté suché trávníky as. Dorycnio
sericei-Caricetum humilis, případně křoviny as. Viburno-Cornetum. Na prudších
svazích se vyskytuje vegetace skalní stepi Euphorbio-Festucetum pallentis. Ta zde
však může představovat i původní typ primárního bezlesí. Ačkoliv jsou výše zmíněné
typy bylinné vegetace převážně náhradními společenstvy teplomilných doubrav a
dubohabřin, jde o mimořádně biologicky a ochranářsky cenné porosty, v nichž se
nachází množství významných druhů a jsou jedním z hlavních předmětů ochrany
v NPR (ANONYM, 2007).
1.5. Vlivy působící na botanické složení travinobylinného porostu
(antropický činitel)
Floristické složení porostu je výslednicí komplexního vlivu celého ekosystému
a většího či menšího antropogenního vlivu. Většina ochranářsky významných
travinobylinných porostů se vyznačuje velkou variabilitou druhového složení, a to i
bez zásahů člověka (vyjma pokročilých sukcesních stádií specifické vegetace, např.
porosty ostřice třeslicové – Carex brizoides). Stabilnější zastoupení druhů se udržuje
na některých stanovištích z dominancí jednoho či několika málo druhů (většinou
vlivem edafických podmínek). Změny podílů zastoupených druhů mohou být sezónní,
každoroční, cyklické i trvalejšího charakteru. V lučních a pastevních porostech vždy
dominují trávy a travám podobné byliny. Převaha dvouděložných druhů je příznakem
odlišných ekologických podmínek od prvotního stavu. I počet druhů je výrazně
ovlivněn podmínkami. Zatímco na středních ekologických stupních (sec. Lichner) se
uplatňuje nejvyšší počet druhů, v extrémních podmínkách se počet druhů výrazně
snižuje (LICHNER aj., 1983).
12
Šošůvka – pastva na hodnoceném biotopu
Pastva koz – 4.5.2007
Pastva na hodnocené ploše – 12.8.2009
Podzimní pastva v přilehlém lese –
8.10.2009
I produkční pastva přispívá k utváření
kulturní krajiny – 30.8.2011
13
Vlivy působící na botanické složení travinobylinného porostu je možné rozdělit
do dvou skupin:
- faktory, které lze lidskou činností pozměnit málo nebo vůbec ne (klimatické poměry,
půdní typ, geologický podklad a další);
- faktory člověkem ovládnutelné, nestálé (vodní režim, obsah humusu, fyzikální
vlastnosti, obsah přístupných živin a některé antropicky navozené biotické faktory,
jako třeba intenzita kosení a pastva).
Podle LICHNERA aj. (1983) je na kulturních travních porostech činnost
člověka rozhodujícím činitelem. Zprvu travinobylinné porosty vznikaly na místech po
kácení nebo vypalování lesů. Aby travinné porosty znovu nezarůstaly keři a stromy, je
nutno je pravidelně kosit nebo spásat. V ochraně přírody se používá i vyřezávání, resp.
vytrhávání nežádoucích dřevin.
1.5.1. Pasení.
Pasení definují REGAL a KRAJČOVIČ (1963) jako přímé zkrmování živých
rostlin zvířatům. Podle těchto autorů pasení ovlivňuje porost jiným způsobem než
kosení. Soustavné spásání původně lučního porostu podporuje rozvoj vzrůstově
nižších druhů a konkurenčně slabších druhů, čímž způsobuje zásadní změnu porostu.
Působení pastvy má:
1.5.1.1. Vliv na vývoj porostu.
Při spásání se asimilační plocha neodstraní nikdy úplně, takže se spásané plochy
dříve zmlazují než kosené porosty (REGAL a KRAJČOVIČ, 1963). Toto zjištění se
týká kulturních druhů v hospodářsky využívaných travinobylinných porostech.
Spásání v mladší vývojové fázi podporuje intenzivní odnožování, které zahušťuje
porost. To potvrzují i výsledky LICHNERA aj. (1983) :
stále kosená louka
7,1 - 19,0 % prázdných míst;
jeden rok spásaná louka
3,4 - 5,8 %
prázdných míst;
dva roky spásaná louka
2,7 - 3,8 %
prázdných míst.
1.5.1.2. Vliv na botanické složení.
Podle RYCHNOVSKÉ aj. (1985) působí pasení oproti sečení jako faktor
výběrový. Seč totiž postihuje všechny rostliny naráz, kdežto zvířata mající možnost
výběru okusují jen určité druhy rostlin, nechutné a jedovaté nechávají. REGAL a
KRAJČOVIČ (1963) pokládají za nejvýznamnější vliv sešlapávání a ohryzávání a také
působení exkrementů pasoucích se zvířat. BÍLEK (1993) uvádí, že i původní porost
(původní – vysvětlení viz výše) změní během několika let výrazně své botanické
složení, protože trávy s výše založenými listy jsou likvidovány neustálým okusem.
V dané souvislosti je třeba podotknout, že každý porost pasený, či nepasený probíhá v
čase sukcesními změnami. Následné prosvětlení porostu vede k rozšiřování
14
Vilémovice – pastva na hodnoceném biotopu
Pastva ovcí na hodnocené ploše – 7.6.2007
Hodnocená plocha – 7.6.2007
Pastva – 28.8.2008
Pastva – 8.9.2009
Pastva – 28.8.2008
15
Trifolium repens (jetele plazivého). Nevýhodou však je, že kořenový systém nízkých
trav a Trifolium repens (jetele plazivého) je velmi mělký, což zvyšuje náročnost na
častější srážky během vegetace.
BEGON, HARPER a TOWNSEND (1990) přirovnávají kosení porostů k
neselektivnímu spásání a v této souvislosti konstatují, že míra do jaké neselektivní
spásání ovlivní společenství, závisí na tom, které skupiny druhů budou tímto faktorem
postiženy nejvíce. Trpí-li nejvíce druhy nedominantní, mohou vyhynout a diverzita se
sníží, nebo jsou nahrazeny jinými druhy. Intenzivní spásání nebo kosení konkurenčně
dominantních druhů obvykle uvolní prostor a zdroje pro druhy jiné. Diverzita poté
může vzrůst.
To dokládají i výsledky získané při hodnocení pastvy ovcí na vrchovinných
stanovištích ve Walesu (MILTON, 1940, 1947). Dominantní rostlinné druhy těchto
míst Festuca rubra (kostřava červená), Agrostis capillaris (psineček obecný) a
Molinia caerulea (bezkolenec modrý) byly relativně nechutné a nadměrné spásání
upevnilo jejich dominantní postavení. BEGON, HARPER a TOWNSEND (1990) se
zamýšleli i nad problémem, proč konkurenčně dominantní nechutné druhy nevytlačí
ostatní, chutnější druhy v době, kdy k predikci nedochází. Domnívají se, že je tomu
pravděpodobně proto, že na stanovišti působí i mechanismy, které koexistenci
podporují. Jedním z nich může být například skutečnost, že jednotlivé druhy rostlin
využívají rozdílné zdroje živin.
VINOGRADOV a PANOV (1988) zaznamenali u intenzivně pasených
porostů již po 1. roce pastvy ústup Medicago (vojtěšky) a Trifolium pratense (jetele
lučního) z porostu. Z leguminóz se v porostu udržel jen Trifolium repens (jetel
plazivý). Krmivářsky pozitivní vliv pastvy na zvýšení podílu Trifolium repens v
porostu dokládají i POZO aj. (1997). Při pastvě ročních kašmírových koz a bahnic
(Gallega a Lacho) s jehňaty v poměru 1:1 na porostech o výšce 8,3 a 5,9 cm se po 100
dnech pastvy zvýšilo zastoupení Trifolium repens v nízkém porostu z 0,08 na 0,31 a
ve vysokém z 0,11 na 0,29.
1.5.1.3. Vliv na kvalitu píce.
REGAL a KRAJČOVIČ (1963) uvádějí, že snížení výnosů sušiny při pasení
oproti sečení se vyrovná zvýšeným obsahem živin.
1.5.1.4. Vliv na půdní vlastnosti.
Soustavným sešlapáváním se půda silně stlačuje, což má nepříznivý vliv na
těžkých a vlhkých půdách, naopak kladný na lehčích, prokypřenějších půdách.
Mezidruhový vliv pastvy na půdní vlastnosti a složení pastevního porostu hodnotili
z výživářského hlediska ABAYE aj. (1997). Zjistili, že při samostatné pastvě ovcí
-3
došlo ke zvýšení objemové hmotnosti půdy z 1,38 na 1,47 g.cm , zvýšilo se množství
-1
extrahovatelného P v půdě z 80 na 140 kg.ha a zvýšil se podíl Poa pratensis (lipnice
luční) v porostu z 25 na 36 %, ale snížil se podíl Trifolium repens (jetele plazivého) z
10 na 3 %. Při společné pastvě ovcí se skotem byla objemová hmotnosti půdy
16
Mohelno – pastva na hodnoceném biotopu
Pastva na E/F8 – 28.7.2002
Pastva na C8 – 25.7.1999
Pastva na C/D3/4 – 9.6.2008
Pastva na B18 – 13.5.2009
Pastva na B18 – 25.8.1999
Pastva na B18 – 23.5.2010
17
-3
-1
1,45 g.cm
a množství extrahovatelného P v půdě 115 kg.ha . Zastoupení Poa
pratensis (lipnice luční) a Trifolium repens (jetele plazivého) při ní bylo 37 a 5 %. V
porostu bylo i nižší zastoupení širokolistých bylin (12 %) než na plochách, na kterých
se pásl samostatně skot nebo ovce (18, resp. 15 %).
1.5.2. Pastevní technika.
Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující výživu zvířat na pastvě v rámci
pastevní techniky je možno zařadit:
1.5.2.1. Pastevní zralost.
Složení porostů ovlivňuje také optimální vývojová fáze při jejich spásání, která
se zpravidla označuje jako pastevní zralost. Pastevní zralost je možno definovat jako
stav porostu, ve kterém je vhodné jej spásat. Tento stav se posuzuje z hlediska
biologického, nutričního a také organizačního. V této souvislosti nelze zapomínat ani
na tvorbu rezervních látek v porostu. Proto je třeba volit střední cestu, která uspokojí
potřeby výživy zvířat a současně zajistí i dobré obrůstání porostu do dalšího
pastevního cyklu. V tomto směru se pohled na to, kdy je nejvhodnější porost začít
spásat, může významně lišit při pastvě na produkčních pastvinách od pastvy v ZCHÚ.
Pastevní zralost se zpravidla určuje podle následujících hledisek:
a. výška porostu: je považována za nejvhodnější ukazatel termínu pastvy. Při
stanovení optimální výšky porostu na začátku pastvy je třeba zohlednit řadu
faktorů. Mezi nejdůležitější patří druhová skladba porostu, roční období a
zaměření (cíl) pastvy. Při pastvě malých přežvýkavců je možno považovat za
optimální výšku porostu (při zahájení pastvy) v rozmezí 5-10 cm;
b. vývojová fáze: nejvhodnější je doba od konce odnožování do začátku metání.
Pastevní zralost je vlastně kompromisem mezi kvalitou a kvantitou píce. Lze si
představit, že jde o bod, ve kterém se protínají dvě křivky - křivka nárůstu
hmoty a křivka poklesu obsahu živin. Pastva v ZCHÚ je zpravidla směřována
do pozdní vývojové fáze porostu (květu, odkvětu), to znamená do období
z hlediska výživářského spojeného s poklesem stravitelných živin v sušině
porostů ;
c. časová perioda: správné určení pastevní zralosti je důležité hlavně pro stanovení
termínu zahájení pastvy. Čas prvního využití porostu má totiž u produkčních
pastvin spolu s intenzitou využívání a některými abiotickými faktory významný
vliv na nárůst píce. Termín prvního spásání ovlivňuje skoro vždy celý průběh
tvorby biomasy (LICHNER aj.,1983). Na podzim je třeba pamatovat na to, aby
porost měl možnost vytvořit si dostatek rezervních látek pro přezimování a jarní
obrůstání (RYCHNOVSKÁ aj., 1985).
Jak již bylo uvedeno výše, zahájení pastvy na travinobylinných porostech
v ZCHÚ je často podmíněno specifickými požadavky na ochranu paseného biotopu
a proto nelze jeho termín zpravidla stanovovat podle zásad uplatňovaných u
produkčních porostů. To v podstatě platí i pro další uvedené faktory pastevní
18
techniky. Pastva v ZCHÚ má totiž za úkol prioritně napomoci zachování unikátních
travinobylinných společenstev a její realizace jim musí zajistit především optimální
podmínky pro jejich reprodukci.
1.5.2.2. Frekvence pasení.
Vyšší frekvence pasení působí méně nepříznivě na porost než vyšší frekvence
kosení (REGAL a KRAJČOVIČ, 1963). Vlivem častého a nízkého spásání se porost
často mění ve prospěch druhů s přízemním rozložením zelených orgánů. U málo
využívaných travinobylinných porostů však mají zvířata sklon spásat nižší a mladou
vegetaci. Za těchto okolností je pravděpodobnost defoliace větší pro nižší než pro
vyšší rostliny, a tím se posiluje struktura porostu založená na ostrůvkovitém základě
(MÍKA a kol. 1997).
1.5.2.3. Délka období mezi pasením (perioda oddychu).
Je určena hlavně dynamikou nárůstu hmoty a závisí na botanických,
stanovištních a povětrnostních podmínkách (REGAL a KRAJČOVIČ, 1963).
LICHNER aj. (1983) doplňují ještě vliv hnojení, způsob pastvy a vliv ročního období.
1.5.2.4. Intenzita využití.
Míra ovlivnění porostu na stanovišti je závislá i na intenzitě pastvy. Pasení
může být různě intenzivní podle:
a. zatížení jednotky pastevní plochy zvířaty: Při dlouhodobém zatížení a dlouhém
období pasení se obyčejně ztrácí hodně asimilační plochy rostlin, rostliny a
půda jsou silně ušlapávány. Z porostu rychle ustupují vzrůstnější druhy (pokud
jsou zvířaty spásány) a rozšiřují se druhy s přízemní růžicí listů. ALLAN aj.
(1992) sledovali vliv stupně zatížení na botanické složení pastviny na příkrém
o
(30 ) severně situovaném svahu v 760-930 m nadm. výšky. U střední a vysoké
zátěže (3 a 4,1 ovčí jednotky na ha oproti 1,9 ovčím jednotkám) zaznamenali
snížení podílu Dactylis glomerata (srhy laločnaté) a naopak zvýšení Rumex
acetosella (šťavelu kyselého) a Lolium perenne (jílku vytrvalého) - při vysoké
zátěži. Zastoupení Trifolium repens (jetele plazivého) nebylo ovlivněno
zatížením pastviny, ale úhrnem srážek. V mokrých létech se jetel šířil a v
suchých ustupoval. HIERNAUX aj. (1996) při smíšené pastvě ovcí a koz
aplikovali zatížení 62,5 a 125 kg živé hmotnosti na ha pastviny. Při nízkém
zatížení došlo k rozšíření plochy trav a při vysokém k rozšíření plochy
dvouděložných bylin;
b. délky období spásání jednotky plochy: Pastevní jednotka se má spásat co
nejkratší dobu. Tak se prodlouží perioda odpočinku, což umožňuje dobrý vývoj
porostu;
c. druhu pasoucích se zvířat: Z jednotlivých druhů zvířat nejintenzivněji spásají
porost ovce a koně. Po nich porost velmi pomalu zmlazuje.
19
Vliv pastvy býložravců (skot, ovce, kozy a koně) na složení porostů sledovali
ROGALSKI aj. (1999). Po osmileté pastvě na loukách a pastvinách zjistili, že
biodiverzita byla nejnižší při pastvě skotu, prostřední při pastvě koní a koz,
resp. při smíšené pastvě dvou druhů a nejvyšší při pastvě ovcí.
1.6. Přínos pastvy pro biotop
Porosty méně pastevně zatížené mají podle SPATZE aj. (1999) oproti porostům
vysoce využívaným vyšší ekologickou hodnotu. Upozorňují však, že tento trend se
může obrátit, pokud je při extenzivní pastvě použita nepřiměřená pratotechnika
(pastevní zatížení, intenzita pastvy apod.). Uvedené vazby vyplývají z toho, že
ekosystém pastvin není v temperátní Evropě přirozený, ale vyvinul se po odlesnění
vlivem intenzivního využívání lidmi a hospodářskými zvířaty. Tyto nepřirozené luční
a pastevní ekosystémy jsou udržovány v rovnováze aplikovaným managementem a
proto změna využívání následně vede i ke změně těchto ekosystémů. Pastevní porost
inklinuje k přeměně na lesní vegetaci sukcesí rostlin. Biodiverzita je výrazně
ovlivněna jakmile se na otevřenou pastvinu rozšíří keře. Nízký pastevní tlak tento
vývoj již není schopný vyřešit, protože mnoho druhů dřevin se přizpůsobilo pasení a
vyvinulo zvláštní strategii pro invazi na volná prostranství (např. pastviny) i přežití na
nich. Po ujmutí keřů se mění mikroklimatické a půdní faktory a vytváří se prostředí
příznivé pro podporu jejich další sukcese. SPATZE aj. (1999) zdůrazňují, že při
využití pastvy ovcí a koz k zastavení sukcese keřů (po prořezání keřů a následném
okusu výmladků) je třeba průběžně sledovat a vyhodnocovat její efektivitu.
V řadě studií bylo zjištěno, že pastva je nezbytná pro udržení druhů pastvin a
udržení požadované druhové diverzity. Tento názor potvrzují například i
KASPERCZYK a SZEWCZYK (1999), kteří hodnotili vývoj biodiverzity na horských
pastvinách 4 roky po skončení extenzívní pastvy. Na uvedených lokalitách došlo k
významnému zhoršení jejich botanického složení. Druhová diverzita se snížila o 50 %,
přičemž se v porostu významně zvýšilo zastoupení Cirsium arvense (pcháče osetu) a
Deschampsia cespitosa (metlice trsnaté) a naopak snížilo zastoupení pastvinných
druhů jako Agrostis capillaris (psinečku rozkladitého) a Festuca rubra (kostřavy
červené). Zvláště vysoká expanze na dříve pasená místa byla zjištěná u Cirsium
2
arvense (pcháče osetu) - s populační hustotou až 40 rostlin na m . V posledních
čtyřech desetiletích byly zaznamenány výrazné negativní změny ve struktuře vegetace
cenných aridních pastvin i v údolí řeky Saale (PARTZSCH, 2000). Za hlavní příčinu
tohoto stavu jsou udávány změněné klimatické podmínky a ukončení tradičního
využití porostů pastvou (v roce 1990). Jako řešení dané situace je navrženo obnovení
extenzivní pastvy doplněné biologickým monitoringem. GUTSER a KUHN (1998)
zjistili, že k zachování starých luk s nerovným povrchem (tzv. „nejhrbolatější louky“)
v horním Bavorsku nestačí kosení jednou v roce. Domnívají se, že pro jejich údržbu by
byla daleko efektivnější pastva ovcí, resp. koz. Aby napodobovala sečení, měla by být
krátkodobá s vysokým obsazením pastviny. Také oni pokládají za nezbytné
management pastvy založit na monitoringu dosaženého vývoje. Pastvu ovcí,
20
Management údržby travinobylinných porostů doplňující pastvu
Mohelno, kosení porostů na B18 – 9.9.2009
Mohelno, příkazová tabule –
23.5.2010
Mohelno, pokosený porost na B17 – 9.9.2009
Mohelno, kosení porostů na B18/19 – 9.9.2009
21
Mohelno, hodnocení efektu pastvy
na L24 – 9.3.2012
respektive pastvu ovcí v kombinaci s kosením porostů jako základní prvek
managementu aridních pastevních porostů v přírodní rezervaci Bockberg (Sasko)
doporučují i LEHNERT aj. (1999).
Snížení druhové diverzity po ukončení pastvy v kombinaci s kosením
krkonošských luk zaznamenali i KRAHULEC aj. (2001). Šest let po obnovené pastvě
došlo na pasených plochách ke snížení dříve dominantních bylin (Polygonum bistorta
– rdesna hadího kořene a Hypericum maculatum – třezalky skvrnité) a naopak ke
zvýšení podílu trav (Deschampsia cespitosa - metlice trsnaté, Festuca rubra - kostřavy
červené, Agrostis capillaris - psinečku tenkého, Anthoxanthum alpinum – tomky
alpské), které pozitivně korelovalo se zvýšeným druhovým zastoupením několika
bylin. Poměr některých bylin se zvýšil i navzdory výběrovému spásání (Adenostyles
alliariae – haveze česnáčkové, Silene dioica – knotovky červené, Veratrum
lobelianum – kýchavice bílé Lobelovy). Během tří let po skončení pastvy byl na
opuštěných plochách zaznamenán vzestup vysokých nitrofilních bylin (například
Rumex alpestris – šťovíku alpského, Holcus mollis – medyňku měkkého, Geranium
sylvaticum – kakostu lesního) a trav (Deschampsia cespitosa - metlice trsnaté)
V dané souvislosti se například BARTOLOME aj. (2000) domnívají, že
samostatná pastva není schopna udržet otevřenou různorodou krajinu. K tomu závěru
dospěli při výzkumu španělské biosférické rezervace Montseny, ve které se po
přerušení pastvy přeměnila z otevřené členité krajiny v krajinu téměř permanentně
zalesněnou. Znovuobnovená pastva ovcí a koz vedla jen k nevýrazné redukci
dominantního Quercus ilex (dubu cesmínového) a mírné redukci keřové a bylinné
vegetace.
Vývoj 11 vybraných lokalit ve skotské vrchovině na kterých byla před 25 lety
skončena pastva ovcí hodnotili HOPE aj. (1996). Na pěti lokalitách zaznamenali
zvýšení keřové pokryvnosti a vyšší výšku keřového porostu. Změny v botanickém
složení porostů byly relativně malé, ale zvýšila se zde aktivita hrabošů (Microtus spp.).
Na zbývajících 5 lokalitách mělo zrušení pastvy minimální vliv na složení vegetace,
ale jednalo se o plochy na nichž byl zvýšený výskyt Cervus elaphus (jelenů) a na
kterých docházelo k pálení vřesu.
II. Vlastní popis metodiky
2.1. Charakteristika studovaných lokalit
Pro co nejkomplexnější posouzení je nutno poznat poměry širšího okolí (fytochorionu,
nebo jeho částí) ZCHÚ.
2.1.1. Lokalita Moravský kras (charakteristika širšího území)
Moravský kras je jedinou krasovou oblastí České republiky se všemi typicky
vyvinutými formami povrchového a podzemního krasu. Je nejrozsáhlejším a nejvíce
zkrasovatělým územím České vysočiny na kterém se nachází přibližně 1000 jeskyní.
22
Je vyvinut v 3-6 km širokém a 25 km dlouhém pruhu devonských vápenců, který se
táhne od Brna severním směrem ke Sloupu a Holštejnu. Rozloha CHKO Moravský
kras je 92 km2 s nejvyšší kótou 613 m.n.m. a nejnižší 244 m.n.m. Střední výška je
447,5 m n.m. Přesto, že území Moravského krasu je rozčleněno hlubokými údolími,
zvanými žleby, charakteru až kaňonů, je jeho povrch hodnocen jako plochá vrchovina,
zatímco okolní vrchoviny Adamovská a Konická patří mezi vrchoviny členité.
Z fytogeografického hlediska je Moravský kras řazen do oblasti Moravského
mesofytika, stupně suprakolinního, jižní výběžky, vzhledem k mimořádnému výskytu
xerothermních druhů, které zde nachází hraniční body rozšíření, jsou již připojeny do
stupně kolinního, fytochorionu Jihomoravská pahorkatina (sec. SKALICKÝ a kol.,
1988)
Je významný i unikátní živou přírodou, s archeologickými doklady existence
člověka v území již před 100 000 lety, význačnými kulturními a technickými
památkami. První snahy o ochranu tohoto unikátního území se datují do období záhy
po vzniku samostatné Československé republiky, pokračují v letech 1930 a 1933
vyhlášením prvních rezervací a vrcholí v roce 1956 vyhlášením chráněné krajinné
oblasti Moravský kras (výnos ministerstva školství a kultury č. 18.001/55-A/6 ze dne
4.7.1956). Posláním chráněné krajinné oblasti je zachování všech unikátů neživé a živé
přírody i kulturních a technických památek při rozvoji šetrných forem hospodářského
využívání oblasti.
Autorům formulujícím zásady ochrany tohoto území bylo jasné, že při jeho
ochraně bude hrát významnou roli zemědělství. Proto v uvedeném výnosu byly mimo
jiné uvedeny i zásady pro využití zemědělské půdy: „Na kulturních pozemcích se bude
hospodařit dosavadním způsobem. Louky a pastviny se nebudou přeměňovat na pole
nebo na jinou kulturu vyjma lesní, mokřiny se nebudou odvodňovat.“ Přestože ochrana
povrchových a podzemních krasových jevů krasových plošin a na ně vázaných
biocenóz je možná jen v návaznosti na snížení intenzity zemědělské výroby, resp. ve
spojení s jejich zatravněním, uvedené záměry se často v praxi nepodařilo realizovat.
To souviselo, respektive i nadále souvisí především s tím, že nejúrodnější půdy krasu
se nachází právě na krasových plošinách.
Plošné snížení intenzity zemědělské výroby v chráněných krajinných oblastech
však není reálné, proto jsou tato území rozčleněna (podle kritéria přírodních hodnot v
daném území) do ochranných zón. I CHKO Moravský kras je rozčleněna do 3 zón
ochrany a výhledově se počítá s vytvořením 4. zóny do které by byly zařazeny vybrané
obce regionu, nebo jejich části (ANONYM, 2007).
Na území I. zóny je zakázáno hnojit pozemky, používat kejdu, silážní šťávy a
ostatní tekuté odpady. V zóně by se mělo postupně dosáhnout provozování
extenzívního lučně-pastevního hospodaření s volnou resp. oplůtkovou pastvou skotu,
ovcí nebo koz, bez dodatkových vkladů energie ve formě pesticidů a hnojiv. Pozemky
v kultuře orná půda by se měly postupně zatravnit a evidenčně převést na kulturu luk
nebo pastvin.
Na území II. zóny je zakázáno hospodařit na pozemcích mimo zastavěné území
způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, používat biocidy, měnit vodní režim a
provádět terénní úpravy značného rozsahu. V této zóně by se mělo provozovat
23
extenzívní luční – pastevní hospodaření, případně hospodaření na orné půdě se
sníženými dodatkovými vklady energie ve formě pesticidů a hnojiv. Preferuje se zde
hnojení organickými hnojivy (s výjimkou specifických biotopů – např. vegetace na
škrapových stráních). Postupně by měly být vybrané plochy orné půdy s krasovými
jevy převedeny na louky, nebo pastviny.
Vzhledem k tomu, že III. zóna zahrnuje pozemky se zemědělsky intenzivně
využívanými kulturami, na kterých se jen v ojedinělých případech vyskytují i krasové
jevy, je cílem ochrany přírody v této zóně udržet a přiměřeně podporovat zemědělství
v optimalizované formě včetně rozvoje ekologického zemědělství. Neměla by se zde
provádět letecká aplikace pesticidů a hnojiv.
Režimy zemědělského hospodaření v jednotlivých zónách CHKO a návrhy
praktických krajinotvorných opatření, změn kultur pozemků a opatření vedoucí
k ochraně a stabilizaci krasových jevů jsou aktuálně specifikovány v dokumentu „Plán
péče o chráněnou krajinnou oblast Moravský kras na období 2007-2016“.
Plocha trvalých travinobylinných porostů v I., II. a III. zóně CHKO Moravský
kras je 144,9 ha, 274,5 ha a 226,2 ha, což je 68,7 %, 57,9 % a 7,5 % ze zemědělského
půdního fondu spadající do příslušné zóny. Z hlediska snah o zvýšení podílu trvalých
travinobylinných porostů v CHKO je ze strany zemědělství podstatná forma
zhodnocení takto vyprodukované biomasy. Koncovými uživateli jsou hospodářská
zvířata (resp. v zanedbatelné míře zájmová zvířata). Stavy přežvýkavců před rokem
1989 byly relativně vysoké a v řadě let se řešil problém nedostatečně pokryté
krmivové základny. Zemědělská výroba se však v tomto období zaměřovala na
intenzifikaci a využívání marginálních oblastí (do kterých zpravidla chráněná území
spadají) pro ni nebylo prioritní. Přesto tady určitý potenciál byl. Uvádí se, že před
rokem 1990 se v Moravském krasu chovalo až 3500 kusů ovcí. Tyto chovy ale byly
pod tlakem ekonomických podmínek zrušeny. Oba tyto faktory vedly k tomu, že
v Moravském krasu postupně došlo k opuštění luk a pastvin (hlavně na malých a hůře
přístupných pozemcích). V důsledku toho se na nich postupně změnilo jejich druhové
složení. Snížilo se zastoupení vzácnějších druhů živočichů a rostlin, zvýšilo se
zastoupení trav a pastviny postupně zarůstaly (a na řadě lokalit dále zarůstají)
dřevinami. Z krajiny tak mizí hlavně teplomilné druhy vázáné na nelesní stanoviště a
druhová rozmanitost nelesní krajiny krasových oblastí se tím výrazně ochuzuje.
Jak již bylo uvedeno v rámci zemědělství celé ČR je nutno řešit problém
rozevírajících se nůžek mezi zvyšující se produkcí biomasy z travinobylinných porostů
a tlakem na omezení počtu stavu přežvýkavců. Situace v CHKO je z tohoto pohledu
specifická v tom, že v jejich I. a II. zónách převažuje sekundární role pastevního
využití trvalých travinobylinných porostů nad její primární (produkční) rolí a tato
skutečnost je podpořena řadou dotačních pobídek. Dá se předpokládat, že i v jejich
důsledku dochází, tak jak bylo uvedeno v předcházející části, k postupnému zvyšování
početních stavů malých přežvýkavců. Pozitivní je skutečnost, že v chovu malých
přežvýkavců je rezerva i v produkční oblasti. Z hlediska soběstačnosti byla produkce
skopového masa v letech 2006; 2007; 2008 a 2009 v ČR pokryta jen z 82,5; 78,7; 83,6
a 82,6 %. Návrat k extenzivnímu využití trvalých travinobylinných porostů v CHKO je
tak reálný. Ale aby byl efektivní, je třeba zohlednit specifika jednotlivých biotopů
v CHKO. V návaznosti na ně vypracovat a následně realizovat zásady efektivního
24
managementu jejich využití (VESELÝ aj., 2011).
2.1.1.1. Charakteristika hodnocených lokalit Moravského krasu
Všechny sledované cenózy jsou na plochách původních (a tím také
potencionálně klimaxových) listnatých lesů (především společenstev bučin podsv.
Cephalanthero-Fagetum), zřejmě jednotlivě s příměsí jehličnatých dřevin (hrany skal,
dna úzkých údolí). Ve středověku byly tyto plochy odlesněny. Tam, kde byla
dostatečně mocná vrstva zeminy, bylo polařeno. Na mělkých substrátech (zpravidla
silně skeletovitých) byla po staletí prováděna intenzivní pastva hospodářských zvířat.
Plochy, kde bylo dříve polařeno, a kde je nyní sledován stav a změny vegetace
travinobylinných porostů vlivem pastvy, se nachází u obce Šošůvka. Naproti tomu
plochy u Vilémovic (kromě jiného se nachází na prudších svazích: 17 – 21° než u
Šošůvky: 5 – 12° ) jsou historicky pastvinami. Na těchto stanovištích bylo
v posledních desetiletích od využívání (především pastvy) upuštěno a vývoj fytocenóz
směřoval ke klimaxovým stádiím. Tento sukcesní proces s sebou nese postupnou
změnu ve skladbě flóry a vegetace. Mizí četné druhy, které jsou konkurenčně slabé,
vázané na pastvu, později ustupují heliofilní druhy vlivem nárůstu křovin a náletu
stromů. V neposlední řadě dochází ke změnám druhové skladby fanerogamů vlivem
změny druhové skladby mykoflóry (především u druhů, které jsou svým vývojem,
nebo částí svého vývoje, vázané na mykorrhizu).
Protože není záměrem ochrany přírody nechat celé území Moravského krasu
zarůst lesními cenózami, ale zachovat zde i společenstva druhotná, která vznikla a
udržovala se po staletí pastvou, přistoupilo se na vybraných lokalitách k jejich
opětovnému přepásání.
Trvalé travinobylinné porosty (pastviny) na suchých škrapových stráních
v okolí obce Vilémovice leží v CHKO, ve které není povoleno hnojení (II. zóna
CHKO). Po zrušení pastvy na tomto biotopu se v dlouhodobém časovém horizontu
postupně změnilo jejich druhové složení. Snížilo se zastoupení vzácnějších druhů
bylin, zvýšilo se zastoupení trav a pastviny postupně zarůstaly dřevinami. Je na nich
patrná nastupující sukcese, na některých místech jsou již souvislé porosty jasanu.
Pozemky se nachází v nadmořské výšce 300-500 m, expozice V-Z a jejich celková
plocha je cca 150 ha. Plochy jsou v nájmu společnosti ZEMSPOL a.s. Sloup. V roce
2005 byl zahájen projekt na obnovu pastvin (odstraňování náletu, pastva ovcí plemeno
Romanovské) financovaný z programu EU LIFE. Jsou přepásány jednorázově
v letních, resp. podzimních měsících. Po prezentovaném přerušení pastvy byla
hodnocená lokalita v roce 2007 pasena druhým rokem.
Pro srovnání byly k těmto plochám vybrány trvalé travinobylinné porosty
z části Moravského krasu, ve kterém je možno provozovat konvenční zemědělství – a
to v okolí obce Šošůvka, která se nachází v nadmořské výšce 575 m. Pro sledování
byly vybrány plochy které jsou přepásány stádem dojných koz, jenž na jednotlivých
plochách v průběhu roku rotují. Vybrané plochy reprezentují porosty obhospodařované
se střední intenzitou (dávky N cca 90 kg/ha). Představují kulturní typ louky, založený
řádově v roce 1994 nebo 1995 a občas dosévané kulturními druhy travin.
25
Vilémovice
s vyznačenou
hodnocenou
plochou
Šošůvka
s vyznačenou
hodnocenou
plochou a
vyznačením
jeskynního
systému
2.1.2. Lokalita Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step
NPR Mohelenská hadcová step leží v Mohelenské vrchovině, která je okrskem
Znojemské pahorkatiny (DEMEK a MACKOVČIN, 2006), jihojihozápadnějihozápadně od obce Mohelno v zaříznutém kaňonu řeky Jihlavy, který je pod
Mohelnem hluboký 130 - 150 m. Rezervace se nachází v nadmořské výšce 260 až 385
m. Rozkládá se z největší části na příkrých, podélně výrazně rozčleněných a k jihu
exponovaných skalnatých svazích údolí nad levým břehem řeky, v meandru zv. Čertův
ocas. Území zčásti zabírá i mírné svahy a plošinu nad údolím. Sledované území leží na
katastrálním území Mohelna.
Geologickým podkladem je serpentinit, zvaný také hadec (metamorfovaná,
bazická hornina s vysokým obsahem hořčíku, který částečně blokuje dostupnost a
využitelnost bazických prvků pro rostliny). Na prudkých svazích působí eroze proudící
26
Vilémovice – hodnocená lokalita
2.7.2008
4.8.2008
8.10.2009
5.5.2011
27
vodou, takže půdy jsou zde převážně mělké, silně skeletovité, často charakteru sutí,
tvořených hrubými zvětralinami hadce anebo jemnějších sutí, vyplněných hrubými
humusovými částicemi. Na vypuklých tvarech terénu vystupuje na povrch mateční
hornina.
Klimaticky náleží území do mírně teplé oblasti, která je charakterizována
dlouhým teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem
a mírně teplým podzimem. Zima je zde krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým
trváním sněhové pokrývky. V zimním půlroce zde spadne 172 až 233 mm srážek a v
teplém půlroce (duben - září) 334 - 387 mm. S průměrnou roční teplotou 8oC a
průměrnými ročními srážkami okolo 500 mm patří daná oblast mezi poměrně suchá
místa naší republiky. Při srovnání množství spadlých srážek v jednotlivých výškových
stupních s tzv. výškovým normálem vyplývá, že v Mohelnu spadne v ročním úhrnu jen
77 % srážek, než kolik by mu podle výškového normálu náleželo (in VESELÝ, 2002).
Převážně jižní expozice skalní stepi a specifický geologický podklad přispěly k
vytvoření specifických mikroklimatických podmínek. Poměrně úzké a hluboké údolí
řeky, zahnuté do tvaru podkovy otevřené k jihu, je chráněno od severních a západních
větrů a částečně i od východních. Důsledkem tohoto útvaru je, že právě v
nejstudenějších ročních měsících dostávají stráně stepi několikanásobně větší množství
sluneční energie než okolní krajina, rozprostírající se téměř v rovině. Proto je na stepi
zima mírnější, životní formy se intenzivně rozvíjejí již brzy zjara a vytrvají až do
pozdního podzimu. Mimo to v každou roční dobu a skoro celý den dopadají paprsky
za slunečného počasí skoro kolmo na některou část amfiteatrálně uspořádaných svahů.
Hadcový podklad tuto energii přijímá v plné míře. Tmavé serpentinity jsou velmi
výhřevné, jejich rozrušený povrch způsobuje snížení tepelné vodivosti, takže skalnatý
povrch se vyhřívá na vysoké teploty, které jsou za slunných letních dnů mnohem vyšší
než teplota vzduchu. Společně s vysýchavostí půd jsou tak vytvořeny podmínky pro
teplejší a extrémně suché mikroklima, výrazně se odlišující od klimatických podmínek
okolí. Reliéf terénu, geologické, edafické a klimatické podmínky vytvářejí tak na
území stepi ekotyp se zcela specifickými vlastnostmi, které u nás nemají obdobu.
Specifické mikroklimatické podmínky - převažující jižní expozice a specifický
geologický podklad a také klimaticko-říční fenomén daný geomorfologií - podmiňují
výskyt reliktních rostlinných společenstev a výjimečný výskyt mnoha druhů
organismů. Hadcová hornina svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi podmiňuje
výskyt především xerotermofytů, z nichž mnohé jsou zde extrazonálně, mimo oblast
svého souvislého areálu, migrantů ponticko-panonských i submediteránních a výskyt
drobných, ekofyziologicky zajímavých trpasličích forem některých druhů (nanismu),
kterých zde bylo popsáno několik desítek, ale také dealpinských druhů, obývajících
nejčastěji severní svahy. Mnohé nalezené druhy zde dosahují severní hranice svého
rozšíření na jihozápadní Moravě, některé druhy zde mají absolutní severní či
severozápadní areálovou hranici. Ekologickými podmínkami i charakterem vegetace
se odlišuje tzv. skalní step na prudkých jižních svazích od krátko-stébelnaté tzv.
pastvinné stepi na náhorní plošině. Právě na pastvinné stepi bylo ve 20. letech zjištěno
největší množství zakrslých trpasličích forem rostlin - nanismů, na skalní stepi se
nanismy prakticky nevyskytují.
28
Flóra Mohelenské hadcové stepi
Plocha D10 – 27.5.1999
Plocha C10 – 27.4.2008
Plocha D7 – 13.7.2009
Plocha E10 – 13.5.2008
Plocha D7 – 13.7.2009
Plocha D7 – 7.5.2010
29
Dominantní dřevinou na Mohelenské hadcové stepi je borovice lesní (Pinus
sylvestris). Na nejextrémnějších místech tyto borovice rostou v zakrslých formách. Po
přerušení pastvy na území stepi došlo přirozeným náletem k postupnému rozšiřování
borovice a k hojnějšímu vytváření zapojených skupin. Význačná je přítomnost
teplomilných keřů.
Území rezervace má mimořádný význam pro ochranu genofondu nejen ČR, ale i
celé střední Evropy. V rámci botanického spektra zahrnuje celkový počet zvláště
chráněných druhů 16 zástupců, z toho jsou tři kriticky ohrožené druhy rostlin, dále do
této skupiny patří 5 silně ohrožených druhů, 9 ohrožených druhů a dalších 64 druhů je
uvedených v „Červené knize“ (ŘEPKA, 2005). Vyskytuje se zde i dalších 37 druhů,
které sice nejsou zvláště chráněny dle zákona, ale mají zde vysoký fytogeografický
význam. Lokalita je i významným stanovištěm živočichů. Vlivem specifických
mikroklimatických a edafických podmínek a výjimečného spektra rostlinných druhů je
na území vázán vysoký počet bezobratlých, zvláště zástupců blanokřídlých
(Hymenoptera). Rezervace je například nejbohatší na výskyt mravenců v ČR a jedna z
nejbohatších v Evropě. Lokalita je jedinečným stanovištěm pro rozmnožování hmyzu,
zejména opylovačů (VESELÝ, 2002).
2.1.2.1. Charakteristika hodnocených lokalit Mohelenské hadcové stepi
Pastva v NPR Mohelenská hadcová step byla obnovena v roce 1997. S využitím
pastvy při údržbě biotopu stepi počítá jak stávající „Plán péče o Národní přírodní
rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo“, tak jeho nová verze, která
je v současné době ve schvalovacím řízení. V dlouhodobém cílu péče se konstatuje, že
zachování unikátních, zejména xerotermofilních společenstev ve specifickém
prostředí, populací chráněných, ohrožených a jinak významných druhů je v případě
NPR Mohelenská hadcová step do značné míry podmíněno blokováním nežádoucí
sukcese a eliminace nežádoucích antropogenních vlivů. A že hlavním prostředkem
k tomu je především úspěšná obnova dřívějšího způsobu využívání území, tj.
regulovaná extenzivní pastva ovcí a koz. V daných souvislostech je zde obnovená
pastva spolu s rozsáhlou asanací borovic vnímána jako zásah zcela klíčový pro
budoucí osud Mohelenské hadcové stepi. Je hodnocena jako optimální způsob údržby
úzkolistých suchých trávníků na náhorní plošině a mírnějších svazích.
Stádo ovcí na Mohelenské stepi
před vypuštěním na pastvu při
jejím obnovení 2.6.1997
30
Fauna Mohelenské hadcové stepi
Plocha C18 – 18.6.1998
Plocha F8 – 29.6.1999
Plocha G/F11 – 24.4.2007
Plocha E13 – 3.5.1996
Plocha E8 – 5.8.2011
Plocha D9 – 10.9.2009
31
Pro monitorování vlivu pastvy na druhové složení paseného porostu byla vybrána
plocha B18, která je umístěna ve východní části amfiteátru na náhorní plošině v
blízkosti mohyly „Antoníček“. Jde o druhově bohaté společenstvo, zahrnující
množství cenoelementu. Nejvyšší pokryvnost zde na počátku obnovené pastvy
zaujímala Festuca pseudovina (kostřava nepravá).
Mohelenská
hadcová step
se sítí
odpovídající
v reálu
velikosti
50x50 m.
2.2. Metodika záznamu botanického složení travinobylinných
porostů
2.2.1. Obecné zásady zápisu botanických dat
Snímkování travinobylinných cenóz probíhá na standardních plochách o
velikosti 4 x 4 metry. Fytocenologické snímkování se provádí v průběhu vegetační
sezóny dvakrát. První snímkování v jarním aspektu, v době, kdy ještě v daném roce
nebyla na monitorované ploše realizována pastva (optimálně těsně před ní). Druhé
snímkování v pozdním létě (září), v době po ukončení pastvy, kdy porost částečně
obrostl. Dvojí snímkování je třeba provádět proto, že každé z nich poskytne jiný obraz
vegetace a podchycuje (zčásti) jiné druhy: na jaře většinu efemerů a efemeroidů,
geofyty apod., v pozdním létě pozdní druhy především z čeledi Asteraceae
(složnokvěté). Pro snímkování je třeba pečlivě vybrat plochu monitoringu. Fytocenózy
bývají tam, kde hraničí s jinými porosty porušené, bývají ovlivněny i cestami,
sešlapáním na nepovolených pěšinkách apod.
Pokryvnost druhové populace v hodnoceném společenstvu je, jako vertikální
projekce jejich nadzemních orgánů na analyzovanou plochu, zpracována metodou
odhadu pokryvnosti s použitím jedenáctičlenné Domin-Hadačovy stupnice. V ní je
pokryvnosti v rozmezí 100 % přiřazen stupeň pokryvnosti 10, pokryvnosti 77-99 %
stupeň 9, pokryvnosti 50-70 % stupeň 8, pokryvnosti 33-50 % stupeň 7, pokryvnosti
25-30 % stupeň 6, pokryvnosti 20-25 % stupeň 5, pokryvnosti 5-20 % stupeň 4,
pokryvnosti pod 5 % roztroušeně stupeň 3, velmi roztroušeně stupeň 2, vzácně stupeň
1 a zcela ojediněle je v této stupnici značena symbolem + (MORAVEC aj., 1994).
32
Mohelno – hodnocená lokalita
3.7.2006
1.8.2006
9.8.1996
22.5.2010
10.6.2010
17.5.2003
33
Na rozdíl od běžněji používané mezinárodní stupnice Braun-Blanquetovy, je tato
stupnice jemnější a postihuje detailněji změny u druhů s malou pokryvností.
Podle prvotního fytocenologického snímku je možno definovat cenózu v daném
snímku. Přitom je naprosto nezbytné, aby snímek zpracoval erudovaný botanik, který
je schopen rozeznat především jednotlivé druhy trav (a travám podobných bylin typu
ostřice, bika atd., které tvoří největší část pokryvnosti plochy) a to většinou ve
sterilním stavu. To ze dvou důvodů:
1) pastva začíná v době, kdy ještě mnohé (většina) druhů trav ještě ani nemetají,
2) pozdně letní záznam je ve vegetaci, kdy již (opět) mnohé druhy trav květenství
nevytvoří.
Určení cenózy je možné provést jejím srovnáním s odbornou literaturou (např.
CHYTRÝ, 2007, CHYTRÝ a TICHÝ, 2003), nebo sofistikovanějšími způsoby, např.
pomocí počítačových programů TURBOVEG (zápis snímků) či JUICE, příp.
COCTAIL (analytické programy).
Fytocenologické snímkování napoví o změnách vegetace, ať už jde o plošné
šíření či úbytek až vyhynutí některých druhů. Nepostihuje ale např. jak se trsy
jednotlivých trav na stanovišti rozpadají nebo naopak shlukují ani vznik nových
jedinců. Tedy je-li např. pokryvnost druhu 10%, může být druh zastoupen jedním
trsem (polykormonem), nebo je na ploše pět trsů středně velkých nebo třeba 20 trsů
malých. Tento problém by mohl částečně řešit standardní záznam sociability, tedy
způsobu rozmístění jedinců druhů ve společenstvu. Tyto záznamy však nejsou
prováděné, protože neřeší zcela problém dynamiky změn populace jednotlivých druhů.
To lze exaktně provést jen pomocí grafické metody, která se opírá o zmapování části
analyzovaného prostoru a o planometrické změření plochy jednotlivých druhových
populací.
2.2.2. Aplikované zásady zápisu botanických dat
Stav vegetace na vybraných stanovištích u Vilémovic a v NPR Mohelenská
hadcová step začal být sledován s obnovením pastvy ovcí, respektive s průběžně
realizovanou pastvou koz u Šošůvky. Za tím účelem byly zřízeny trvalé monitorovací
plochy. Na nich byl nejprve zaznamenán stav fytocenóz po dlouhodobém časovém
horizontu bez jejich hospodářského využívání, tedy před obnovením pastvy
(Vilémovice, NPR Mohelenská hadcová step). Jednalo se v podstatě o stav (určitý
výsek) cenózy v určitém sukcesním stupni ke klimaxovým společenstvům.
Monitorování tohoto výchozího stavu je významné především z toho důvodu, že v
návaznosti na výchozí stav biotopu je pak možno indikovat změny vegetace vyvolané
obnovenou pastvou a následně také pravidelně realizovanou pastvou. Na základě takto
zjištěných změn je pak možno vyvozovat, kam by směřovala struktura vegetace,
kdyby se na těchto plochách opět přestalo pást. Plochy u obce Šošůvka byly naproti
tomu přepásány dlouhodobě a byly vybrány pro srovnání, jako produkčně využívané
trvalé travní porosty Moravského krasu.
Pro další analýzu změny vegetace je naprosto zásadní provést exaktní definici
společenstva. To z toho důvodu, že je potřeba stanovit cenologickou hodnotu před
uplatněným managementem a následně po jeho realizaci. Získané informace (snímky)
by měly být uloženy v databázi NDOP AOPK ČR a založeny rovněž v „rezervační
34
Fytocenologické snímkování
Šošůvka – 7.6.2007
Vilémovice – 7.6.2007
Mohelno – 17.5.1996
Mohelno – 27.4.2008
Mohelno – 13.5.2010
Mohelno – 13.5.1997
35
knize“ daného ZCHÚ.
Grafická metoda snímkování je doložena dílčími výsledky dokumentujícími
změny vegetace na lokalitě s obnovenou pastvou – v NPR Mohelenská hadcová step.
Na této lokalitě byl použit síťový postup přenášení rozmístění populací pomocí čtverce
(v tomto typu vegetace na ploše 1 x 1 metr, která je rozdělena pravoúhlou sítí na 100
polí) do mikromapy s podobnou sítí v úměrném zmenšení.
V mikromapách nejsou nikdy sledovány všechny druhy na ploše rostoucí, ale jen
fytocenologicky, ochranářsky (případně jinak vybrané) významné druhy. V případě
zákresů všech druhů na ploše by se mapa stala nepřehlednou, mimo jiné také proto, že
polykormony či trsy četných bylin a trav vzájemně prorůstají. Ideální je lokalizovat
mikromapu ve středu plochy fytocenologického snímku 4 x 4 m. Tím se v podstatě
doplní i další druhy rostoucí na ploše mikromapy či v jejím nejbližším okolí.
Snímkované plochy je důležité v terénu co nejpřesněji fixovat. Ideální je použití
trvalých značek, což není vždy možné. Další možností je použití odměřených
vzdáleností a azimutů od pevných bodů. Záznam pomocí GPS nebývá přesný, protože
rohové body je důležité zafixovat na centimetry. Je možno doporučit i
fotodokumentaci monitorované plochy vegetace v různých stádiích vegetace. Tu je
třeba provádět po několik let opakovaně ve stejnou dobu, ze stejného místa se stejným
záběrem. Tato metoda je vhodná pro dlouhodobé sledování dynamiky vegetace na
trvalých plochách (MORAVEC aj., 1994).
2.3. Stanovení krmné hodnoty složek porostů
Krmná hodnota a toxicita vybraných druhů byla na daných stanovištích
posouzena podle JURKA (1990). Nutriční hodnotu a toxicitu rostlin JURKO (1990)
kvalifikuje tabelárně pomocí koeficientů. U nutriční hodnoty používá osmi bodovou
stupnici (-3 – velmi škodlivá, -2 – škodlivá, -1 nevhodná, 1 – podřadná, 2 – nízká až
střední, 3 – dobrá, 4 – velmi dobrá, 5 – výborná) s indexem (*– při dávkách nad 3 %
může být nutriční hodnota nevhodná, škodlivá až velmi škodlivá) a u toxicity tří
bodovou (1 – potenciální, fakultativní, resp. částečně škodlivá, 2 – škodlivá až mírně
toxická, 3 – toxická) s indexem (a – alergenní). V případě, že jeho práce nezahrnovala
některé druhy vyskytující se na zájmové ploše, bylo jejich hodnocení provedeno dle
REGALA a ŠINDELÁŘOVÉ (1970), ŠIKULY a ZUBRICKÉHO (1964) a PISKAČE
aj. (1985). Nutriční hodnota a toxicita uvedená v těchto pramenech slovně byla
převedena do stupnice dle JURKA (1990). Jako doplňující hodnocení pro navazující
výpočet kvality travního porostu byla použita stupnice krmné hodnoty podle
NOVÁKA (2004).
36
2.4. Vliv pastvy na botanické složení travinobylinných porostů
2.4.1. Moravský kras (výsledky analýzy dat)
Na ploše u Šošůvky probíhala pastva koz již před zahájením projektu a tak zde
chybí záznam počátečního stavu vegetace. Zřejmě by však nebyl významný, protože
se z větší části jedná o plochy, které byly polařeny a později osety kulturními druhy
trav. Do těchto kulturních cenóz pronikají z okolí druhy především se širší
ekologickou amplitudou. Kromě toho jsou a byly plochy koseny, přihnojovány,
dosévány vybranými druhy trav a jinými agrotechnickými způsoby udržovány ve stavu
vysoké produkce biomasy. Tyto faktory na plochách u Vilémovic nepůsobily.
Šošůvka – hodnocená lokalita
9.8.2007
11.5.2010
5.5.2011
11.8.2011
37
Fytocenologický snímek lokality Šošůvka B1)
Datum snímkování
Krmná hodnota Toxicita
TAXON
7.6.2007 5.6.2009 14.6.2011 Jur2) Nov3)
4
Anthriscus sylvestris
2
2
3
4
3
Anthoxanthum odoratum
1
+
2
1a
1
Arabidopsis thaliana
+
není
7
Arrhenatherum elatius
2
3
3
4
a
3
Bromus hordeaceus
+
1
2-1
a
1
Capsella bursa-pastoris
+
1
*
1
3
Cerastium holosteoides
+
2
2
2
2
Cerasus avium
2
+
2
3
Convolvulus arvensis
4
4
4
2*
1
7
Dactylis glomerata
4
4
4
4
a
2
Dianthus deltoides
+
1*
4
Elytrigia repens
2
3
3
4
a
8
Festuca pratensis
2
2
5
a
4
Festuca rubra
1
3-1
a
3
Festuca rupicola
2
1
1
a
3
Galium album
1
2-1*
1
3
Galium aparine
+
1
2
Geranium pusillum
2
1
1
1
Geum urbanum
1
1
1
1
2
Leucanthemum vulgare
1
1
1
a
8
Lolium perenne
1
5
a
2
Matricaria chamomilla
+
+
1*
1a
8
Phleum pratense
2
2
5
a
6
Plantago lanceolata
1
1
5-3
a
8
Poa pratensis
7
6
7
5
a
2
Rumex acetosa
2
3
1a
5
Taraxacum sect. Ruderalia
4
5
4
5-3
a
6
Trisetum flavescens
5
7
6
4-2*
1a
2
Veronica arvensis
+
2
1
1
2
Veronica chamaedrys
+
1
1
Viola arvensis
+
+
1*
Kvalita travního porostu
77,8
74,4
76,9
1) Prvotní stav: Kulturní typ louky, dříve založený než lokalita C, pravděpodobně
v roce 1994 nebo 1995. Bývá občas doséván kulturními druhy travin.
2) Krmná hodnota podle Jurka (1990)
3) Upravená krmná hodnota podle Nováka (2004)
38
Fytocenologický snímek lokality Vilémovice A1)
Datum snímkování
TAXON
7.6.2007 5.6.2009 15.6.2011
Achillea collina
1
2
2
Arabis glabra
1
Arabis hirsuta
1
1
2
Arrhenatherum elatius
2
2
2
Brachypodium pinnatum
5
5
6
Bupleurum falcatum
1
3
3
Campanula rapunculoides
1
Carex caryophyllea
3
+
+
Cerastium arvense
2
Cirsium eriophorum
2
3
Clinopodium vulgare
4
4
4
Coronilla varia
4
4
4
Euphorbia cyparissias
2
2
Festuca rupicola
6
7
6
Festuca valesiaca
4
4
4
Fragaria viridis
4
5
5
Galium album
2
Galium pumilum
3
4
4
Galium verum
2
3
Hypericum hirsutum
3
Lotus corniculatus
4
1
4
Origanum vulgare
3
3
Pimpinella saxifraga
2
2
Poa angustifolia
3
3
2
Prunus cerasifera
1
+
Salvia pratensis
2
1
2
Sarothamnus scoparius
2
5
Scabiosa ochroleuca
+
Teucrium chamaedrys
5
4
5
Thymus pulegioides
2
+
Verbascum austriacum
3
3
3
Veronica chamaedrys
2
1
1
Viola canina
1
Kvalita travního porostu
25,3
26,2
20,6
1) Prvotní stav: Intenzivní typ pastviny.
2) Krmná hodnota podle Jurka (1990)
3) Upravená krmná hodnota podle Nováka (2004)
39
Krmná hodnota Toxicita
Jur2) Nov3)
5
5
1
1*
1
1
1*
2
7
4
a
2
1
1
1
3
2-1
2
2*
3
2
0
*
1
1
1
-4
-1*
2
-3
-3
2a
3
1
a
3
1
2
2-1
3
2-1*
3
3-2
3
2-1*
1
-1
1*
a
7
5-3
1
1
5
4-3
5
4
a
1
není
2
1*
1
-2
-2*
2
3
2-1
1
1
1
1*
1
-1
1
2
1
1
1*
2.4.2 Mohelno (výsledky analýzy dat)
Poprvé by stav vegetace na biotopu Mohelenské hadcové stepi byl monitorován
již v období před zahájením obnovené pastvy (jarní období 1996) a následně od
prvního roku obnovené pastvy (rok 1997).
Fytocenologický snímek lokality Mohelno B18 (první rok pastvy 1997)
TAXON
Agrostis capillaris
Achillea collina
Alopecurus pratensis
Anthoxanthum odoratum
Arabis sp.
Arenaria serpyllifolia agg.
Berteroa incana
Bromus hordeaceus
Campanula patula
Carduus nutans
Carex caryophyllea
Carex praecox
Centaurea jacea
Centaurea rhenana
Cerastium arvense
Cerastium glutinosum
Dianthus carthusianorum agg.
Dianthus deltoides
Elytrigia intermedia
Festuca pseudovina
Festuca rupicola
Herniaria glabra
Hypericum perforatum
Koeleria gracilis
Lotus corniculatus
Luzula campestris
Silene latifolia
Myosotis stricta et ramosissima
Plantago lanceolata
Plantago media
Poa angustifolia
Potentilla arenaria agg.
Potentilla argentea
Datum snímkování
13.5.1997 23.9.1997
1
2
2
+
+
2
2
+
+
1
3
3
2
2
+
3
3
+
+
3
3
2
1
1
2
2
2
2
3
3
3
3
4
5
4
4
+
+
+
+
+
1
2
2
3
+
+
2
3
3
3
3
2
2
3
3
3
3
40
Krmná hodnota
Jur2)
Nov3)
5
3
5
5
7
3
3
2
1
1*
-1
-1*
2-1
2-1
*
2*
1
2-1
1
2
1
1*
1*
4
1
1
*
-2*
3
5-3
1
1*
1
5-3
1
4
1
1
1
4
3
0
2
1
2
2
3
3
2
2
4
3
3
0
-2
3
7
2
3
2
6
2
5
1
1
Toxicita
a
a
1a
2
1
a
a
2a
a
a
Ranunculus bulbosus
Rhinanthus minor
Sanguisorba minor
Saxifraga bulbifera
Sedum acre
Stipa joannis
Taraxacum sect. Erythrospermum
Taraxacum sect. Ruderalia
Trifolium arvense
Trifolium campestre
Trifolium pratense
Veronica prostrata
Veronica verna
Viola arvensis
Viscaria vulgaris
Kvalita travního porostu
3
2
1
3
+
+
1
+
1
1
1
2
3
3
29,2
3
2
1
3
+
1
+
+
1
1
1
1*
-2*
5-4
1
-2
-2
3-2
5-3
3
3
5
3
3
31,0
1*
*
-3
-3
4
2
-2
-2
5
5
4
4
7
2
2
1
1
2a
2
2
a
2) Krmná hodnota podle Jurka (1990)
3) Upravená krmná hodnota podle Nováka (2004)
Síťové mapování populací do mikromapy se sítí 10 x 10 polí v úměrném
zmenšení bylo poprvé použito v prvním roce pastvy (1997).
Síť o rozměrech 1 x 1 m používaná na síťové mapování populací (Mohelno 13.5.1997
41
Fytocenologické snímky (mikromapy) lokality Mohelno B18 (v rozmezí 1997-2000).
42
2.5. Hodnocení změn botanického složení travinobylinných porostů
2.5.1. Z pohledu mimoprodukční úlohy travinobylinných porostů
Je jedním z nejsložitějších úkonů a může být prováděno různými způsoby za
účelem dosažení požadovaných informací. Podstatné je mít k dispozici exaktně
zaznamenaný snímek, který lze analyzovat i po delším čase. Většinou se jedná o
změny v rámci jedné asociace (svazu) v určitém časovém období. Přechází-li typ k jiné
cenóze (např. změna vegetace asociace Euphorbio cyparissiae - Callunetum vulgaris
(případ Mohelno) na louky ovsíkové - Arrhenatheretum), je třeba vždy informovat
orgány ochrany přírody.
Již prvním, laickým prostudováním snímků či mikromap je možno zjistit, který
druh se na lokalitě šíří, který stagnuje a který ubývá či vymizel. To je třeba sledovat
především u druhů:
- ochranářsky významných,
- diagnostických a konstatních druhů cenózy,
- druhů jinak významných (fytogeograficky apod.),
- šířících se „nežádoucích“ druhů.
Pro potřeby ochranářské a srovnávací tato analýza zpravidla postačuje. Podobným
způsobem je možno zaznamenávat a vyhodnocovat druhy krmivářsky významné.
Hlubší analýzy, např. odchylky v určité části asociačního jedince nepodmíněné
stresovými faktory (např. pastvou), srovnání analytických znaků fytocenóz (celá
škála), posuzování fluktuačních změn, syndynamiky atd., se používají jiné metody
sběru dat, které tato metodika neobsahuje.
Kvalitativní a kvantitativní druhová skladby se neodráží pouze v biodiverzitě,
ale ovlivňuje další mimoprodukční funkce. Bohatství rostlinných druhů má vztah
k chemodiverzitě, která má přímou vazbu na využití rostlinných druhů ve farmacii.
Byliny a jeteloviny jsou hmyzosnubné a mnohé jsou významným zdrojem nektaru pro
opylovače, s touto skutečností souvisí medonosnost.
2.5.2. Z pohledu produkční úlohy travinobylinných porostů
Síťový záznam populací pomocí čtverce do mikromapy s podrobnou sítí
v úměrném zmenšení je mimo jiné specifický tím, že daný hodnotitel vybírá
z aktuálního druhového spektra na daném biotopu jen druhy významné pro účel
vlastního hodnocení (ochranářsky, resp. produkčně). Při fytocenologickém snímkování
chráněných biotopů jde prioritně v ZCHÚ o zdokumentování plošného šíření či úbytku
až vyhynutí druhů, které jsou významné pro hodnocená chráněná společenstva (ale
poskytují údaje i o krmivářsky důležitých druzích). V dané souvislosti hodnota
ochranářsky významných druhů daného biotopu nemusí zcela korespondovat s jejich
preferencí z pohledu nutričního hodnocení těchto porostů.
Tomu odpovídal i metodický postup při hodnocení fytocenologického složení
porostu v NPR Mohelenská hadcová step na ploše B18. V roce 1997 zde bylo
43
Mohelno – fotodokumentace změn botanického složení
travinobylinných porostů na ploše bývalé noční ohrady – E7
Plocha po ukončení pastvy – 30.8.2002
Plocha 15.10.2004
Plocha 9.5.2006
Plocha 3.7.2006
44
zdokumentováno, při snímkování na standardní ploše 4 x 4 metry, charakteristické pro
daný typ vegetace, 48 druhů. Z toho 13 druhů vykazovalo pokryvnost v rozsahu 3. – 5.
stupně a mohlo se tak významněji podílet na ovlivnění nutriční hodnoty porostu.
Z produkčního hlediska vykazoval tento porost v prvním roce pastvy nízkou kvalitu.
Z uvedených 13 druhů spadaly jen 2 druhy do skupiny u které je jejich krmná hodnota
hodnocena jako velmi dobrá (Plantago lanceolata – jitrocel kopinatý, Elytrigia
intermedia – pýr prostřední). Ostatní jsou z pohledu jejich krmné hodnoty řazeny do
podřadných druhů.
Z ochranářského hlediska byly do spektra dokumentování plošného šíření či
úbytku až vyhynutí (pomocí mikromapy) zařazeno 8 druhů. Z nich byla na vymezené
ploše 4 x 4 metry zaznamenána pokryvnost v rozsahu 3. – 5. stupně u 5 druhů, z nichž
jen Plantago lanceolata (jitrocel kopinatý) má velmi dobrou krmnou hodnotu a ostatní
jen podřadnou. Zbývající druhy vykazující krmnou hodnotu výbornou (Trifolium
pratense – jetel luční), dobrou až výbornou (Taraxacum sect. Ruderalia – pampeliška
lékařská, Plantago lanceolata – jitrocel kopinatý), resp. dobrou (Koeleria gracilis –
smělek štíhlý) se na snímkované ploše 4 x 4 metry vyskytovaly vzácně až zcela
ojediněle a již po prvním roce pastvy z plochy mikromapy vymizely.
Z produkčního hlediska tak zdokumentovaná dynamika změn populace
jednotlivých druhů na ploše vymezené sítí 1 x 1 m (shrnutá v následující tabulce) byla
nepříznivá.
Krmná hodnota druhů podchycených na stanovišti B18 na stabilně vymezené ploše
1 x 1 m2 (NPR Mohelenská hadcová step 1997 – 2000)
Rok (rok pastvy)
Krmná hodnota
1997 (1.)
2000 (4.)
Počet druhů
Nad 3% nevhodná, škodlivá až velmi škodlivá
1
Podřadná (nad 3% nevhodná, škodlivá až velmi škodlivá)
1
Podřadná
4
Dobrá
1
Dobrá až velmi dobrá
5
1
Velmi dobrá
2
Výborná
1
Na základě krmné hodnoty a kvantitativního druhového složení (pokryvnost
druhové populace v %) byla vypočítána kvalita travního porostu (EGQ) podle vzorce
EGQ = ∑(Kh.%D)/8, kde Kh je krmná hodnota a %D je pokryvnost jednotlivých druhů
v %. Na základě výše uvedených charakteristik může kvalita travního porostu
dosáhnout hodnot 90 – 100 vysoce hodnotný až plnohodnotný, 70 – 90 hodnotný až
45
vysoce hodnotný, 50 – 70 méně hodnotný až hodnotný, 25 – 50 velmi málo hodnotný
až méně hodnotný, 15 – 25 bezcenný až velmi málo hodnotný, 0 – 15 škodlivý až
bezcenný a < 0 jedovatý (Novák, 2004).
Na stanovišti Šošůvka se ve vztahu ke kvalitě travního porostu výrazně projevila
přítomnost kulturních druhů, zejména vysoký podíl Poa pratensis (lipnice luční) a
Trisetum flavescens (trojštětu žlutavého). Porost byl posouzený jako hodnotný až
vysoce hodnotný. Občasný přísev kulturních druhů a intenzivnější pastva se odráží na
zvýšení kvality travních porostů. Nezbytným předpokladem je samozřejmě dostatek
vláhy. Nedostatek vláhy na xerofytních a mezoxerofytních stanovištích, ve spojení
s horšími půdními podmínkami, vede k rozšíření méně hodnotných druhů trav a bylin
a absenci kulturních druhů. Porosty na stanovišti Vilémovice je možné hodnotit jako
velmi málo hodnotné až málo hodnotné. Převládaly zde málo hodnotné druhy trav
Brachypodium pinnatum (válečka prapořitá) a Festuca rupicola (kostřava žlábkatá),
které se přizpůsobily sušším stanovištím redukcí listové plochy. Úzké listové čepele
sice vedou ke snížení výparu, ale odrazí se na snížení produkce a kvality píce. Během
hodnocených let došlo na stanovišti Vilémovice k nárůstu podílu Sarothamnus
scoparius (janovce metlatého) a dalšímu zhoršení kvality travního porostu.
III. Srovnání novosti postupů
Metodika přináší nové postupy v souladu s §2, odst. 1, písm. a) bod 2 zákona č.
130/2002 Sb. Popsaných metodických postupů bylo dosaženo systematickou tvůrčí
prací v aplikovaném výzkumu, kterým byly experimentální a teoretické páce
prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi.
Postupy hodnocení vlivu pastvy na botanické složení travinobylinných porostů
v ZCHÚ, které byly dosaženy v krasové oblasti CHKO Moravský kras a v NPR
Mohelenská hadcová step jsou uvedeny v předložené metodice, jsou originální a nelze
je jako celek srovnávat s žádnou jinou metodikou, protože podobná metodika nebyla
dosud vydána u nás ani v zahraničí. Představovaná metodika se zaměřuje na
hodnocení vlivu pastvy na botanické složení travinobylinných porostů v chráněných
oblastech z hlediska jak ochranářského, tak i produkčního.
IV. Popis uplatnění metodiky
Dosažené výsledky a následné interpretace těchto výsledků je možné využít
nejenom v krasových územích a NPR, ale ve všech chráněných oblastech, resp. LFA
oblastech České republiky.
Uživatelem metodiky budou především malé a střední zemědělské podniky,
které hospodaří na trvalých travinobylinných porostech a kde je údržba těchto porostů
primárně zaměřena na podporu mimoprodukčních funkcí. Určena je pro všechny
zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem
zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu a
chránit další složky životního prostředí. Metodiku dále využijí pracoviště ochrany
přírody, výzkumná pracoviště a univerzity zabývající se danou problematikou a
zemědělští poradci, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a ochranu přírody a krajiny a
46
kteří v této podoblasti poskytují své poradenství.
Metodika bude dostupná všem uživatelům v elektronické podobě ze stránek
Poradenského centra MENDELU v Brně (http://web2.mendelu.cz/pcentrum/).
Publikace je dále vydána Mendelovou univerzitou v Brně v počtu 300 ks v tištěné
podobě, resp. na CD a bude k dispozici zájemcům na konferencích a seminářích.
Metodika bude uplatněna „Smlouvou o uplatnění certifikované metodiky“
uzavřenou mezi Mendelovou univerzitou v Brně a Agenturou ochrany přírody a
krajiny České republiky – Správou chráněné krajinné oblasti Moravský kras.
V. Ekonomické aspekty
Cílem pastvy ovcí a koz v ZCHÚ je primárně stabilizace pastevních cenóz
využitím mimoprodukční role pastvy. Od toho se odvíjí i ekonomika zvoleného
managementu pastvy. Pastva v ZCHÚ je objednávána jako služba zajišťující naplnění
cílů zpravidla stanovených v plánu péče a v rámci ekonomických aspektů je
hodnocena a oceňována jako zemědělská činnost. Jednotlivé úkony jsou oceněny ve
vztahu ke zvolenému managementu pastvy v ceníku AOPK ČR (2011). Při volné
pastvě s využitím hrazení jsou zohledněny náklady na jeho pořízení – u elektrického
hrazení, které bylo na Mohelenské hadcové stepi použito v prvních sedmi letech
pastvy a která je používána i v CHKO Moravský kras na lokalitě u Vilémovic, je
poskytováno na jeho instalaci 50 Kč/bm. Velikost pasené plochy je zohledňována
v odstavci „organizační zajištění pastvy ovcí a koz“ v částce 6 300 Kč/ha. Manipulaci
se stádem a četnost stáda je, podle ústního sdělení odpovědné pracovnice CHKO
Moravský kras, možno zohlednit při volné pastvě s využitím ohradníku náklady na kus
a den v částce 10 Kč/ks/den (za předpokladu, že zvířata jsou na pasené ploše celý den)
a při pastvě s použitím pasteveckého psa oceněním hodinové práce v částce 95
Kč/hod. Při ztížených podmínkách pastvy je možno realizátorovi pastvy přiznat režijní
náklady na zajištění pastvy, a to ve výši max. 10 % z celkové ceny. Rozpočty na
pastvu na konkrétních biotopech se podle informací pracovníků AOPK ČR dělají po
celé České republice variabilně, protože uvedený ceník je formulován poměrně
nespecificky a je dost obecný. Tak například v případě pastvy v těžkém terénu je
možno (mimo podmínky vymezené ceníkem AOPK ČR) zvýšit úhradu celkových
nákladů až o 50 %.
Při hodnocení ekonomických aspektů pastvy realizované v chráněných oblastech
by měl být prioritně splněn předpoklad, že při pastvě nesmí být v žádném případě
poškozen pasený biotop. Pokud by k tomu došlo, mohlo by se v případě
nenapravitelného poškození jednat o nevyčíslitelné škody, v případě možné nápravy
pak o škodu odpovídají nákladům potřebným k její nápravě. Aby takováto situace
nenastala, je třeba k realizaci pastvy získat podnikatelský subjekt, který bude ochoten a
schopen zvolený management pastvy realizovat za předem stanovenou úhradu a
získané prostředky bude vynakládat efektivně (VESELÝ a HAVLÍČEK, 2011).
Zavedení metodiky přispěje ke správné volbě managementu pastvy v ZCHÚ, její
dokumentaci a k možnosti průběžné kontroly při naplňování požadovaného efektu,
který by na daném biotopu měla zajistit. V souvislosti s tím umožní i zefektivnit
využívání finančních prostředků vynaložených na její realizaci. Pokud se zjistí, že
47
očekávaný efekt pastvy se neprojevuje, bude třeba významně změnit management
pastvy a/nebo pastvu nahradit jiným managementem to především v tom smyslu, že
bude třeba především změnit pastevní zatížení plochy, změnit termín, popřípadě i
délku pastvy, resp. i druhové složení stáda. Jednoznačně by to mělo vést k zefektivnění
pastvy, které by mělo v prvé řadě znamenat přínos pro pasený biotop a v souvislosti
s tím by mělo také vést k úspoře nákladů jak na plochu, tak na zvířata – požadovanou
intenzitu přepasení je například možno na omezené ploše dosáhnout s menším počtem
zvířat, nebo za kratší časovou periodu.
Při aplikaci této varianty modelově ověřené v NPR Mohelenská hadcová step
v letech 1997 - 2003 s pomocí elektrického ohradníku by tak případná redukce
přepásané plochy o 1 ha, představovala úsporu na plochu 6 300 Kč a úsporu na
instalaci elektrického ohradníku řádově 10 000 Kč. Takže úspora na jednotku
pastviny, za kterou v této modelové situaci byl zvolen 1 ha, vycházející z využití
postupů uvedených v předložené metodice, by představovala 16 300 Kč a při
započítání režijních nákladů 17 930 Kč.
VI. Seznam použité související literatury
ABAYE, AO., ALLEN, VG. , FONTENOT, JP. Grazing sheep, cattle
togandher or separately: effect on soils and plants. Agronomy Journal, 1997, vol. 89,
no. 3, p. 380-386.
ALLAN, BE., O'CONNOR, KF., WHITE, JGH. Grazing management of
oversown tussock country. 2. Effects on botanical composition. New Zealand Journal
of Agricultural Research, 1992, vol. 35, no. 1, p. 7-19.
ANONYM. Plán péče o chráněnou krajinnou oblast Moravský kras na období
2007-2016. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2007. 39 s.
ANONYM. Zákoně České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a
krajiny. Praha, 1992.
BARTOLOME, J., FRANCH, J., PLAIXATS, J., SELIGMAN, NG. Grazing
alone is not enough to maintain landscape diversity in the Montseny Biosphere
Reserve. Agriculture, Ecosystems and Environment, 2000, vol. 77, no. 3, p. 267-273.
BEGON, M., HARPER, J.L., TOWNSEND, C.R. Ecology: individuals,
populations and communities. 2st ed. Oxford: Blackwell Science Limited, 1990. 949
p. ISBN 0-86546-111-0.
BÍLEK, M. Ekonomický chov ovcí. In Metodiky zavádění výsledků výzkumu
do zemědělské praxe - 11. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací,
1993, 24 s. ISSN 0231-9470.
BILEK, M., ZAKOVA, I., BENDOVA, P. Changes in floristic composition of
degraded stands of mountain meadows at limited continual sheep grazing. Scientia
Agriculturae Bohemica, 2000, vol. 31, no. 3, p. 221-232.
DEMEK, J., MACKOVČIN, P. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno :
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
48
GUTSER, D., KUHN, J. Schaf- und Ziegenbeweidung ehemaliger Mahder
(Buckelwiesen bei Mittenwald): Auswirkungen auf Vegetation und Flora,
Empfehlungen zum Beweidungsmodus. Zeitschrift für Okologie und Naturschutz,
1998, vol. 7, no. 2, p. 85-97.
HALVA, E., KOVAŘÍK, J. Pícninářství a výroba krmiv. 1. vyd. Brno: VŠZ,
1985.
HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. A KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a
její využití v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s. 203-216.
HIERNAUX, P., FERNANDEZ RIVERA, S., WEST, NE. Grazing effects of
goat-sheep mixes on vegandation structure and productivity of old fallow in the Sahel.
Rangelands in a sustainable biosphere. Proceedings of the Fifth International
Rangeland Congress, Salt Lake City, Utah, USA, 23-28 July, 1995. 1996, vol. 1, p.
230-231
HOPE, D., PICOZZI, N., CATT, DC., MOSS, R. Effects of reducing sheep
grazing in the Scottish Highlands. Journal of Range Management, 1996, vol. 49, no. 4,
p. 301-310.
HRIVNÁK, J. Prirodzený pasienok a jeho výživná hodnota. Náš chov, 1981,
roč. 41, č. 6, s. 260-262.
CHYTRÝ, M., TICHÝ, L., 2003: Diagnostic, constant and dominant species of
vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia
Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis: Biologia,
2003, vol. 108; 231 p.
CHYTRÝ, M. Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. 1.
vyd. Praha: Academia, 2007. 525 s. ISBN 978-80-200-1462-7.
JORGENSEN, M., PESTALOZZI, M., KOLPAK, M. Effects of management
on botanical composition in a long term grassland experiment in the continental
subarctic region of Norway. Grassland Science in Europe, 1999, vol. 2; p. 323-328.
JURKO, A. Ekologické a socioekonomické hodnotenie vegetácie.
Bratislava: Príroda, 1990. 200 p. ISBN 80-07-00391-6.
1st ed.
KASPERCZYK, M., SZEWCZYK, W. Sklad florystyczny runi gorskich
uzytkow zielonych po zaprzestaniu uzytkowania. Folia Universitatis Agriculturae
Standinensis, Agricultura, 1999, no. 75, p. 163-165.
KRAHULEC, F., SKALOVA, H.,
HERBEN, T., HADINCOVA, V.,
WILDOVA, R., PECHACKOVA, S., PYSEK, P., PRACH, K., JOYCE, CB.,
MUCINA, L., RAPSON, GL., MULLEROVA, J. Vegetation changes following
sheep grazing in abandoned mountain meadows. Applied Vegetation Science, 2001,
vol. 4, no. 1, p. 97-102.
LEHNERT, S., ABDANK, H., STEININGER, M., MICHAEL, F.
Auswirkungen extensiver Bewirtschaftungs-varianten auf eine Bergwiese im Harz:
Entwicklung der Pflanzengesellschaften sowie der Bodennahrstoffgehalte. Naturschutz
und Landschaftsplanung, 1999, vol. 31, no. 6, p. 181-186.
49
LICHNER, S., KLESNIL, A., HALVA, E. Krmovinárstvo. 1st ed. Bratislava:
Príroda, 1983. 548 p.
LORD, JM. The maintenance of Poa cita grassland by grazing. New Zealand
Journal of Ecology, 1990, vol. 13, no. 1, p. 43-49.
MÍKA, V., HARAZIM, J., KALAČ, P., KOHOUTEK, A., KOMÁREK, P.,
PAVLŮ, V., POZDÍŠEK, J. Kvalita píce. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a
potravinářských informací, 1997. 227 s. ISBN 80-96153-59-2.
MILTON, W. E. The effect of manuring, grazing and liming on the yield,
botanical and chemical composition of natural hill pastures. Journal of Ecology, 1940,
vol. 28, p. 326-356.
MILTON, W. E. The composition of natural hill pasture, under controlled and
free grazing, cutting and manuring. Welsh Journal of Agriculture, 1947, vol. 14, p.
182-195.
MORAVEC, J., BLAŽKOVÁ, D., HEJNÝ, S. aj. Fytocenologie. 1. vyd. Praha:
Academia, 1994. 403 s. ISBN 80-200-0457-2.
MUNZAR, J. Lukařství na základech vědeckých a praktických. 1.vyd. Praha
1930.
NOVÁK, J. Evaluation of grassland quality. Ekológia, 2004, vol. 23, p. 127 –
143.
PARTZSCH, M. Die Porphyrkuppenlandschaft des unteren Saaletals -Strukturwandel ihrer Vegetation in den letzten vier Jahrzehnten. Tuexenia, 2000, no.
20, p. 153-187.
PETŘÍK, M., BALÁŽ, J., FISCHEROVÁ, J. aj. Intenzívní pícninářství. 1. vyd.
Praha, SZN, 1987. 480 s.
PISKAČ, A., KAČMÁR, P., BARTÍK, M, PROCHÁZKA, Z. SVOBODOVÁ,
Z., ŠIKULA, J. Veterinární toxikologie. 1. vyd. Praha: SZN, 1985. 256 s.
POZO, M. del, OSORO, K., MARTINEZ, A., del POZO, M. Composition
changes in a grass/clover pasture grazed in spring by mixtures of sheep and goats at
different sward heights. British Grassland Sociandy Fifth Research Conference,
University of Plymouth, Newton Abbot, Devon, UK, 8-10 September 1997. 1997, p.
79-80.
PROCHÁZKA, F. Červený a černý seznam cévnatých rostlin České republiky
(stav v roce 2000), Příroda, Praha, 2001. 147 s. ISBN 80-86064-52-2
REGAL, V., KRAJČOVIČ, V. Pícninářství. 1.vyd. Praha: SZN, 1963.
REGAL, V., ŠINDELÁŘOVÁ, J. Atlas nejdůležitějších trav. 1.vyd. Praha:
SZN, 1970. 268 s.
ROGALSKI, M., WIECZOREK, A., KARDYNSKA, S. Pasace sie zwierzanda
jako czynnik regulujacy sklad botaniczny runi. Folia Universitatis Agriculturae
Standinensis, Agricultura, 1999, no. 75, p. 267-270.
50
RYCHNOVSKÁ, M., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, E., ÚLEHLOVÁ, B.,
PELIKÁN, J. Ekologie lučních porostů. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 292 s.
ŘEPKA, R. Inventarizační průzkum NPR Mohelenská hadcová step, floristická
inventarizace. Ms. 2005.
SKALICKÝ, V. 1988, Regionálně fytogeografické členění. In. Hejný, s. et
slavík, b. (ed.) Květena české socialistické republiky 1., Academia Praha
SPATZ, G., PAPACHRISTOU, TG., PAPANASTASIS, VP., FRAME, J.,
NASTIS, AS. Ecological strategies of shrubs invading extensified grasslands: their
control and use. Grasslands and woody plants in Europe. Proceedings of the
International occasional symposium of the European Grassland Federation, 27-29 May
1999. Thessaloniki, Greece, 1999, p. 27-36.
STEHLÍK, V., KUNSKÝ, J. Macocha a Moravský kras. 1. vyd. Praha: Orbis,
1953. 268 s.
ŠIKULA, J., ZUBRICKÝ, J. Veterinární botanika a pícninářství. 1. vyd. Praha:
SZN, 1964. 537 s.
ŠOSTARIČ-PISAČIC, K., KOVAČEVIC, K. Komplexna metoda za
utvrdivanje kvalitete i sumarne vrijednosti travnjaka i djetelišta. Zagreb: Poljoprivred
fakultet, 1974. 102 p.
VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step - historie vzniku rezervace a jejího
výzkumu. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2002. 274 s. ISBN 80-7157-595-X.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J., HAVLÍČEK, Z. Metodika hodnocení kvality
píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech. Brno: Mendelova univerzita
v Brně, 2011, 32 s. ISBN 978-80-7375-542-3
VESELÝ, P., HAVLÍČEK, Z. Metodika hodnocení managementu pastvy na
chráněných biotopech, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 53 s. ISBN
978-807375-572-0
VINOGRADOV, ES., PANOV, II. Pasture grass mixtures for
grazing grounds. Ovtsevodstvo, 1988, No. 3, p. 21-23.
permanent
ZUBRICKÝ, J., JENČÍK, F. Objemové krmivá z hľadiska
bezchybnosti. 1st ed. Bratislava: Príroda, 1997. 261 p.
zdravotnej
http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0203.pdf 29.2.2012
VII. Seznam publikací, které předcházely metodice
VESELÝ, P. Smíšená pastva ovcí a koz jako ekologický faktor. Náš chov,
1996, roč. 56, č. 9, s. 11.
MATUŠKA, P., VESELÝ, P. Pastva ovcí na hadcové stepi u Mohelna.
Veronica,, 1998, č. 1, s. 80-81.
VESELÝ, P. Využití pastvy ovcí pro regeneraci biocenózy národní přírodní
rezervace Mohelenská hadcová step. [Výzkumná zpráva]. Brno, MZLU 1998.
51
VESELÝ, P. Pastva ovcí na Mohelenské hadcové stepi. Zpravodaj Mohelna,
1999, březen 1999, č. 1, s. 7-11.
VESELÝ, P. Specyfika wypasu owiec na obszarach chronionych (Mohelenski
step skalisty). In Skrzyzala Irena (ed.). Owca a srodowisko. 1st ed. Grodziec Slaski:
Instytut zootechniky 1999, p. 73-76. ISBN 83-910775-7-8.
VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. Specifikum hodnocení vegetace při pastvě ovcí na
Mohelenské hadcové stepi. In Kábrtovy III. dietetické dny. 1. vyd. Brno: Veterinární a
farmaceutická univ., 1999, s. 105-108. ISBN 80-85114-63-1.
VESELÝ, P. Produkce a zhodnocení trvalých travních porostu v chráněných
oblastech - Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. In Konzervovanie
objemových krmív. 1. vyd. Nitra: VÚŽV Nitra, 1999, s. 59-60. ISBN 80-88872-10-3.
VESELÝ, P. Metoda stanovení optimálního pastevního zatížení náhorní roviny
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Přírodovědecký sborník
Západomoravského muzea v Třebíči, 1999, roč. 39, s. 73-81. ISSN 0231 - 603X.
VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step - chráněná krajinná oblast ve fotografii.
In Sborník ze společného semináře sekcí fotografické a výukové televize a videa. 1.
vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000, s. 5-15.
VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. The specificity of assessments in vegetation
grazed by sheep in the Mohelenská serpentine steppe. Vet. Med.- Czech, 2000, vol. 45,
117.
VESELÝ, P. Pastva v NPR Mohelenská hadcová step. Ochrana přírody, 2000,
roč. 55, č. 6, s. 168-171.
VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová
step. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000. 44 s. ISBN 80-7157-467-8.
VESELÝ, P. Výzkum Mohelenské hadcové stepi. In Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská hadcová step. 1. vyd. Mohelno: Ediční středisko MZLU
Brno, 2000, s. 4-6. ISBN 80-7157-467-8.
ČÁP, J., ŘEPKA, R. Sledování dynamiky floristického složení vybraných typů
vegetace v NPR Mohelno. In Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step. 1. vyd. Mohelno: Ediční středisko MZLU Brno, 2000, s. 15-21. ISBN
80-7157-467-8.
ČECHOVÁ, J. Sukcesní změny po odstranění borovic v NPR Mohelenská
hadcová step: vliv borovice na biodiverzitu hadcové skalní stepi. In Aktuální otázky
ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step. 1. vyd. Mohelno: Ediční středisko
MZLU Brno, 2000, s. 7-14. ISBN 80-7157-467-8.
VESELÝ, P., ŠUBRT, J. Specifika hodnocení pastvy v chráněných územích. In
Pastvina a zvíře. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001, s. 48. ISBN 80-7157-529-1.
VESELÝ, P. Pastva v chráněných územích. Agromagazín, 2001. sv. 2, č. 11,
s. 19-21. ISSN 1212-6667.
VESELÝ, P. Změny biotopu - Mohelenská hadcová step. 1. vyd. Brno: MZLU,
2001. 35 s. ISBN 80-7157-562-3.
52
VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step - historie vzniku rezervace a jejího
výzkumu. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2002. 274 s. ISBN 80-7157-595-X.
VESELÝ, P. Pastevní hospodaření - ovce a kozy. Agromagazín. 2002. sv. 3,
č. 11, s. 51-53. ISSN 1212-6667.
VESELÝ, P. Hodnocení specifických podmínek pro výživu ovcí při obnovené
pastvě v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step. [Habilitační práce].
Brno: MZLU v Brně, 2003. 164 s.
VESELÝ, P., DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J. Využití pastvy ovcí a koz při údržbě
krajiny. In Udržovací péče o zeleň. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní
a krajinářskou tvorbu, 2003, s. 108-112. ISBN 80-902910-5-8.
VESELÝ, P., ČÁP, J., ŘEPKA, R., MICHELE, P., PÍPALOVÁ, S. Hodnocení
průběhu pastvy ovcí a jejího vlivu na rostlinná společenstva stepních trávníků na
hadcovém podloží. [Výzkumná zpráva]. Havlíčkův Brod: AOPK ČR, 2003. 34 s.
VESELÝ, P. Specifika pastvy ovcí a koz v chráněném území. In Sborník
přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů. 1. vyd. Brno: Svaz chovatelů
ovcí a koz v ČR, 2004, s. 32-35.
VESELÝ, P. Pastva hospodářských zvířat ve specifických podmínkách. Náš
chov. 2005. sv. 65, č. 3, s. P1-P3. ISSN 0027-8068.
VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová
step - II. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005. 23 s. ISBN 80-7157-881-9.
VESELÝ, P. Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step z
ochranářského hlediska. In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR
Mohelenská hadcová step - II. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005, s. 11-16. ISBN
80-7157-881-9.
VESELÝ, P., ŘEPKA, R. Specifikum hodnocení vegetace po pětileté pastvě
ovcí na Mohelenské hadcové stepi. In VI. Kábrtovy dietetické dny. 1. vyd. Brno:
Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2005, s. 58-61. ISBN 80-7305-521-X.
VESELÝ, P. Vliv pastvy ovcí na obsah minerálních látek ve stepních porostech
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Acta Universitatis agriculturae
et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 53, č. 5, s. 159-168. ISSN
1211-8516.
ŘEPKA, J., ČÁP, J. Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod
tlakem pastvy na příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step.
In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step II. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005, s. 17-21. ISBN 80-7157-881-9.
VESELÝ, P. Dynamika obsahu energie a organických živin ve stepních
porostech Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Acta Universitatis
agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2006. sv. 54, č. 4, s. 117-130.
ISSN 1211-8516.
VESELÝ, P., ČÁP, J., ŘEPKA, R., JANDÁK, J., PETROVÁ, A., MALACH,
Š. Mimoprodukční vliv pastvy na biotop NPR Mohelenská hadcová step.
53
[DVD-ROM]. 2006.
VESELÝ, P. Problematika spojená s realizací pastvy ovcí a koz v NPR
Mohelenská hadcová step. In Sborník přednášek ze setkání chovatelů a mezinárodní
konference ovce - kozy Seč 2006. 1. vyd. Seč: SCHOK v ČR a MZLU v Brně, 2006,
s. 66-71.
VESELÝ, P. Specifika pastvy v NPR Mohelenská hadcová step. In Šetrné
zemědělství. Blansko: Sdružení Renesance krajiny, 2006, s. 1-7.
HAVLÍK, P., JACQUET, F., BOISSON, J., HEJDUK, S., VESELÝ, P.
Mathematical programming models for agri-environmental policy analysis: A case
study from the White Carpathians. Agricultural economics. 2006. sv. 52, č. 2, s. 51-66.
ISSN 0139-570X.
VESELÝ, P. Specifika výživy zvířat v ekologickém zemědělství a v chráněných
oblastech. In VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Výživa zvířat v ekologickém
zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, s. 4-36.
ISBN 978-80-7375-065-7.
VESELÝ, P. Udržitelné využívání travinných ekosystémů. In Šetrné
zemědělství. 2007, s. 1-7. ISBN 978-80-7375-087-9.
SKLÁDANKA, J., VESELÝ, P. Travní porost jako krajinotvorný prvek. Brno:
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007. 60 s. ISBN 978-80-7375-045-9.
VESELÝ, P. Diference obsahu N-látek v porostech Mohelenské hadcové stepi rozdílného druhového složení. In KRÁČMAR, S. Proteiny 2008. Zlín: UTB Zlín,
2008, s. 216-219. ISBN 978-80-7318-706-4.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Pastva v méně příznivých oblastech. Chov
oviec a kôz. 2008. sv. 27, č. 1, s. 24-26. ISSN 1336-4715.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Pastva v méně příznivých oblastech.
Zemědělec. 2008. sv. 16, č. 10, s. 12-13. ISSN 1211-3816.
VESELÝ, P. The impact of sheep pasturing on the energy and organic nutrients
levels in the steppe vegetation of the Mohelno Serpentine Steppe National Natural
Reserve. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2008.
č. 1, s. 229-235. ISSN 1211-8516.
HAVLÍČEK, Z., SKLÁDANKA, J., DOLEŽAL, P., CHLÁDEK, G., VESELÝ,
P., RYANT, P. Pastevní chov zvířat v podmínkách cross compliance, 1. vyd. Brno:
MZLU v Brně, 2008, 82 s. ISBN 978-80-7375-237-8..
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P. Specification of the goats grazing in the
protected area. In ŠIMKO, M., JURÁČEK, M., GÁLIK, B., ZELINKOVÁ, G. Days
of animal nutrition. Nitra: VŠP Nitra, 2008, s. 54. ISBN 978-80-552-0071-2.
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P. Specifikace pastvy koz v CHKO Moravský
kras. In ŠIMKO, M., JURÁČEK, M., GÁLIK, B., ZELINKOVÁ, G. Dni výživy
zvierat. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. 1. vyd.
Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 226-229. ISBN 978-80-552-0072-9.
54
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Management travních porostů krasových
oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009. 80 s. ISBN 978-80-7375-323-8.
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Management pastvy koz
v Moravském krasu. In VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Management travních
porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009, s. 62-66. ISBN
978-80-7375-323-8.
VESELÝ, P. , ČÁP, J. , BORKOVCOVÁ, M. , POSPÍŠIL, J. , SKLÁDANKA,
J. , URBANOVÁ, P. Management využití trvalých travních porostů ve vztahu k
udržitelnosti vybraných ekosystémů Moravského krasu. In VESELÝ, P.,
SKLÁDANKA, J. Management travních porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno:
MZLU v Brně, 2009, s. 67-79. ISBN 978-80-7375-323-8.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J., ČÁP, J. Specifikum hodnocení vegetace při
pastvě ovcí a koz v CHKO Moravský kras. In Sborník konference VIII. Kábrtovy
dietetické dny. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2009,
s. 48--51. ISBN 978-80-7305-065-8.
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Production potential of
permanent grassland at the goat farm. In VII Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie,
Rolnictwo, Technika, Zdrowie i Źycie. 1. vyd. Opole_Glucholazy: Komitet Techniki
Rolniczej PAN, 2009, s. 45-46.
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Diference nutriční hodnoty
porostů v CHKO Moravský kras. In Sborník konference VIII. Kábrtovy dietetické dny.
1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2009, s. 93--96. ISBN
978-80-7305-065-8.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J., ČÁP, J. Specifikum hodnocení vegetace při
pastvě ovcí a koz v CHKO Moravský kras. In Sborník konference VIII. Kábrtovy
dietetické dny. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2009,
s. 48--51. ISBN 978-80-7305-065-8.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J. Nutriční hodnota porostů na obnovené
pastvině - minerální látky. In Lazarové dni výživy a veterinárnej dietetiky IX. 1. vyd.
Košice: Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, 2010, s. 76--78.
ISBN 978-80-8077-194-2.
VESELÝ, P., PŘIDAL, A. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR
Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 73 s.
ISBN 978-80-7375-421-1.
VESELÝ, P. Dílčí hodnocení managementu pastvy v NPR Mohelenská
hadcová step za období 1997-2010. In VESELÝ, P., PŘIDAL, A. Aktuální otázky
ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: Mendelova
univerzita v Brně, 2010, s. 64-72. ISBN 978-80-7375-421-1.
VESELÝ, P. Lokalizace výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step
(metodický postup). In VESELÝ, P., PŘIDAL, A. Aktuální otázky ochrany
a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita
v Brně, 2010, s. 47-63. ISBN 978-80-7375-421-1.
55
VESELÝ, P. Man393333agement pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR
Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita
v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-80-7375-399-3.
PŘIDAL, A., VESELÝ, P. Návrhy a doporučení pro management národní
přírodní rezervace Mohelenská hadcová step také s ohledem na potřeby opylovatelů
(Hymenoptera: Apoidea) dle průzkumu v roce 2010. In VESELÝ, P., PŘIDAL, A.
Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd.
Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, s. 41-44. ISBN 978-80-7375-421-1.
URBANOVÁ, P., VESELÝ, P., VOLAŘÍK, D. Dynamics of nutrients in the
grazing stand of the renewed pasture depending on climatic factors. In 9.
BOKU-Symposium TIERERNÄHRUNG . 1. vyd. Wien: Universität für Bodenkultur
Wien, 2010, s. 306--310. ISBN 978-3-900962-87-6.
VESELÝ, P., SKLÁDANKA, HAVLÍČEK, Z. Metodika hodnocení kvality
píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech. Brno: Mendelova univerzita
v Brně, 2011, 32 s. ISBN 978-80-7375-542-3.
VESELÝ, P., HAVLÍČEK, Z. Metodika hodnocení managementu pastvy na
chráněných biotopech, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 53 s. ISBN
978-807375-572-0
VIII. Dedikce a poděkování
Tato publikace vznikla z výsledků řešení výzkumného záměru MSM 6215648905
„Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich
adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
České republikyvýsledků a řešení grantu QH 81040 „Kvalita travního porostu a jeho
využití ve výživě přežvýkavců“ financovaného Národní agenturou pro zemědělský
výzkum (NAZV).
56
Název titulu:
Metodika sběru a hodnocení dat dokumentujících dynamiku změn
travinobylinných porostů vlivem pastvy malých přežvýkavců ve
zvláště chráněných územích.
Autor:
Veselý, P., Čáp, J., Skládanka, J.
Vydavatel:
Mendelova univerzita v Brně
Vydání:
první, 2012
Počet stran:
57
Tisk:
Ediční středisko MENDELU
Fotografie:
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Grafická úprava
obálky:
Jakub Vágner
Náklad:
300 ks
ISBN:
978-80-7375-615-4
57

Podobné dokumenty

zde - Fórum ochrany přírody

zde - Fórum ochrany přírody Mgr. Houzarová Hana – Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč

Více

Sborník_Mohelno_2010

Sborník_Mohelno_2010 daty. V případě kdy hodnocený management přispívá k optimálnímu vývoji stepi, je třeba jej podpořit a naopak při zjištění negativních vlivů, je třeba navrhnout nové prvky v ochraně tohoto biotopu. ...

Více

Zdeněk Hrbata. Bretonský kněz, spisovatel a

Zdeněk Hrbata. Bretonský kněz, spisovatel a tematickou podobnost by nebylo příliš plodné – což platí jak v tomto případě, tak obecně. Z hispanoamerických zemí, kde si Kafky cení mnozí spisovatelé, je nejvýraznější jeho recepce právě v Argent...

Více

Sborník_Mohelno_2000

Sborník_Mohelno_2000 věnujícími se ochraně tohoto území. Základní myšlenka provázející toto setkání vycházela z předpokladu, že výsledky výzkumu chráněných území by měly sloužit nejen k lepšímu poznání těchto lokalit, ...

Více

Metodický postup pro hodnocení vlivu pastvy skotu na

Metodický postup pro hodnocení vlivu pastvy skotu na (Isselstein et al. 2005). V některých případech může být ještě vhodnější kombinace pastvy a sečí (zejména opožděných), které navíc mohou zvýšit biodiverzitu snižováním obsahu přístupných živin v pů...

Více

Katalog biotopù - biomonitoring.cz

Katalog biotopù - biomonitoring.cz mûlké a vlhãí terénní sníÏeniny na svazích, kary, okolí prameni‰È a potokÛ, stinná a vlhká místa pfii horní hranici lesa. PÛdy jsou vût‰inou vlhãí, pomûrnû hluboké a humózní. Podél potokÛ na dnech ...

Více

Bílá Opava

Bílá Opava v řečišti, byla i v údolí Bílé Opavy zdánlivě ničivá, vždyť hladina řeky byla místy i o 4 metry výše. Avšak zničeny byly pouze člověkem vytvořené objekty, dopad na přírodu i přes místy velké změny ...

Více