zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Tunisan všechno odkývne
ROZHOVOR: Venda Truhlářová: Strýček byl
pro mě nejvyšším a současně nedostižitelným vzorem…
PROJEKTY: Nová Karolina, Havlíčkobrodská Kotlina,
Nemocnice Havlíčkův Brod, Pivovar Krušovice,
Galerie HARFA, RETRO Bratislava
TRENDY: Paroplynová elektrárna
10
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Nezapomínejte sami
na sebe a na své blízké
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
Milí kolegové, vážení přátelé!
ROZHOVOR
reportáž
Tunisan všechno odkývne ................................................................................. 2/3
Přeji vám hezké a pokud možno slunečné
léto. Doufám, že když vyrazíte na dovolenou, tak vám plány nezhatí nějaký vulkán.
Teď je to na našem kontinentu řekněme móda. Člověk je ale na palubě letadla
naprosto bezmocný a nezbývá než věřit odborníkům, i když jsem přesvědčený,
že ta opatření jsou mnohonásobně přehnaná. Chtějí být ale zodpovědní, stejně
jako my. Existovat s příliš velkým rizikem není v delším časovém horizontu dobré.
Pro nás jsou hnacím motorem zakázky, kde vy všichni nacházíte práci. Zakázky
v České republice napomáhají v rozvoji firmy. Díky týmu zkušených obchodníků
se nám daří, i přes velmi složitou dobu. Krize ještě zdaleka nepominula a obávám
se, že ji ještě mnohokrát pocítíme.
Vendy Truhlářová: Strýček byl pro mě nejvyšším a současně
nedostižitelným vzorem ........................................................................................... 4
ROZHOVOR
Jiří Novák: Moje práce je neustálá improvizace ............................................... 5
ROSS aktuálně
Nová Karolina, Havlíčkobrodská Kotlina, Nemocnice Havlíčkův Brod ..... 6
ROSS aktuálně
Pivovar Krušovice, Galerie Harfa, Retro Bratislava ......................................... 7
ROZHOVOR
David Linduška: Zkusil jsem zaběhnout maraton ............................................ 8
Z čeho ale mám velikou radost, jsou akce v zahraničí. Podařilo se nám prosadit
zejména na východních trzích s úplně novým produktem, který s naší prvotní
činností na první pohled nesouvisí. Je to zajištění financí na některé zakázky.
České bankovní domy jsou schopné dávat takzvané exportní úvěry, které
jsou určené na realizaci projektů v cizí zemi. Je to ideální pro naši firmu, která nejenom staví a dodává elektroinstalace. Montujeme také technologie od
různých tuzemských výrobců. Jednou z podmínek úvěrování je právě přidaná
hodnota pocházející z naší země. Rekonstruujeme nemocnici v gruzínském
Tbilisi, účastníme se na projektu obchodního centra do ruské Rjazaně a budeme
pracovat i v Jordánsku a na Ukrajině.
minulost
Ve světle nových a bezesporu zajímavých příležitostí vám chci znovu nabídnout
možnosti vzdělávání. Naše firma nabízí celou řadu vysoce specializovaných
kurzů. Jedině vzdělaný člověk se může kvalifikovaně uplatnit. Žijeme v době
nových technologií a pokrok potkáváme na každém kroku. Využijte prosím
těchto možností.
RUSSIAN
A v horkých letních dnech se nezapomeňte napít našeho piva Chotěboř!
2. pivovarské odpoledne ..................................................................................... 15
Tak na zdraví a hezké dny!
UŽITEČNÉ
Roman Stryk, generální ředitel
Kde by asi byl slavný snímek Avatar .................................................................... 9
TRENDY
Paroplynová elektrárna ......................................................................................... 10
ROSS INSIDE
I naše logo má svou historii .................................................................................. 11
slovensko
Slováci versus Maďari, alebo opačne? .............................................................. 12
Russian Alphabet should not be forgotten, the reverse is the case ........ 13
ROSS PODPORUJE
Budoucí Archa v Modletíně ................................................................................. 14
POZVÁNKY
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Tunisan všechno odkývne
Pracovníci společnosti ROSS Holding se podílejí na jedné z nejvýznamnějších zakázek
státu Tunis. Je to Kulturní městečko, jinými
slovy obrovský komplex sálů a obchodů
s velkou vstupní halou. Hlavním dodavatelem je GEOSAN GROUP. ROSS má na starosti
řízení všech profesí TZB a Elektro.
řádku,“ říká na úvod manažer projektu
Jiří Trnka. Ten na místě střídá Dušana
Lošonského.
V bývalém Kennedyho parku, kde mimo
jiné zůstanou původně rostoucí palmy,
což zvyšuje atraktivitu celého komplexu,
se staví už několik let. Peníze pocházejí
z českého úvěru a stavba velkolepého
díla je určená pro stát Tunis. „Je to
opravdu monumentální a megalomanské dílo. Počítejte se mnou,“ vybízí Jiří
Trnka a pokračuje, „komplex obsahuje
celkem tři divadelní sály, jeden na operu, druhý na činohru a třetí univerzální
s mobilními tribunami. Dále dvě kina,
první pro 350 lidí, druhé o polovinu
menší. K tomu šest zkušeben a prostory
režie. Potom různé malé sálky, zkušebny, sklady a také obrovskou reprezentativní vstupní halu. Kulturní městečko je
i byznys centrem s celkem dvaačtyřiceti
obchodními jednotkami. Místo je neuvěřitelně poutavé, punc mu dodávají
právě palmy.“
A mají na pilno, hotovo musí být do konce října letošního roku. Prezident Zine
El Abidine Ben Ali už netrpělivě čeká.
Nepřeháníme, když říkáme, že pro
Tunisany je to klíčová stavba a téměř
celý národ tím žije. „Dokonce nás jednou zastavili policisté a když jsme ukázali, co v Tunisu děláme, téměř začali
salutovat a okamžitě bylo všechno v po-
2 / Reportáž
„Poprvé jsme do Tunisu přijeli v listopadu 2009,“ vzpomíná projekt manažer
Dušan Lošonský. „Stavební část zajišťuje GEOSAN GROUP, my máme na starosti veškeré technologie. To znamená
elektro, měření a regulace, klimatizace,
ventilace, plyn a instalatérské práce.
Řešíme také dodávku zdravotechniky,
solárního systému pro ohřev teplé vody,
rozvod stlačeného vzduchu a další,“ jmenuje. Zajímavé je i protipožární zabezpečení - samozřejmě voda, kontroly úniku
plynu, kontroly hladiny oxidu uhličitého
v garážích a standardní systém EPS.
„Ve vybraných prostorách je specializovaná ochrana. Tam, kde jsou cenná
umělecká díla, používáme speciální
systém FM200 s argonitovým plynem,
který na sebe v případě požáru váže
kyslík a tím pohlcuje plameny.“ dodává
Trnka. Tato alternativa v sobě spojuje
vysokou účinnost hašení, kompletní
odstranění zbytků, bezpečnost lidí
a nízký skladovací objem. Celý komplex
je napojený na tři záložní zdroje, které
spínají v případě výpadku proudu a plnily by svou funkci při požáru. Většina materiálu je už na stavbě a leží tam delší
dobu. Třeba některá svítidla už pomalu
vycházejí z módy.
Práce v tuniské metropoli se nijak neliší od ostatních zahraničních zakázek.
Počasí je teplé, ale zdaleka ne tak jako
v jižnějších částech Afriky. „Asi v květnu
skončilo jaro. Byly velké teplotní výkyvy,
dokonce někteří kolegové si na pokojích
topili,“ upřesňuje Jiří Trnka. Po celodenní namáhavé práci je několik možností
jak strávit večer. „Všude jsou otevřené
kavárny, některé už od rána a kolem
chodí většinou mladí kluci. Pijí takovou
neuvěřitelně silnou a sladkou kávu. Kdybych se toho napil, asi by mi zdřevěněl
jazyk,“ směje se. Nejlepší je prý káva
s mlékem, je to balzám. „Jinak kuchyně
je tady velmi chutná, snažíme se chodit
do podniků, kde není takové sterilní
prostředí, které známe z rychlých občerstvení z Evropy.“
Na realizaci stavby Kulturního městečka se v Tunisu podílí převážně místní
firmy či tuniští zaměstnanci generálního
dodavatele. „Je to zcela běžné a práce
s nimi má svá specifika. Máme tady
třeba i tuniského fakturanta, který zná
zdejší předpisy a jazyk. Tím je to pohodlné. Jen ta komunikace bývá někdy
složitější. Třeba když jim potřebujeme
něco vysvětlit, koukají na nás a kývou
hlavou, jako že rozumí. Slova neznám –
nevím skoro nepoužívají. Oni se stydí to
přiznat,“ říkají dvojhlasně oba manažeři.
A jak se to projevuje v praxi? Někdy je to
náročné, potom si ale obě dvě strany podají ruku a musí mít trpělivost. „V Evropě
si můžeme dupnout, pohrozit dodavate-
li. Tady to nejde. Oni jsou všichni jedna
rodina, ať v dobrém, tak ve zlém,“ přiznává Jiří Trnka. Arabové totiž drží pospolu.
Někdo něco řekne a za malou chvíli to ví
všichni ostatní.
Tunis je arabská země a úředním jazykem je arabština. Dokonce 99% domorodců jsou sunnitští islamisté. „Příliš
ortodoxní to není, podívejte tamhle jde
dívka oděná typicky evropsky, za chvíli ale uvidíme ženu v burce,“ ukazuje
z okna Dušan Lošonský. V obchodech
se prodavačky usmívají, je to zkrátka
jiný svět než východněji směrem do
Asie. Tuniské ženy nejsou nikterak
hezké, ani ošklivé. Je to podobné jako
v Evropě. Nikdo se neohlíží, jestli má člověk bílou kůži nebo tmavší. Nepochybně
je to také díky turismu, který tvoří téměř
polovinu příjmů státní pokladny a je pro
celou zemi životně důležitý. Letadlem se
sem z Prahy dostaneme za dvě hodiny,
turisté létají do Tunisu, Monastiru a potom na ostrov Djerba.
Obyvatelé Tunisu si žijí svůj vlastní život, těší se na Kulturní městečko, které
je pro ně skutečně tou nejdůležitější
a současně vysněnou stavbou. „Čekají
na něj už dost dlouho. Je to prezidentská zakázka a slibují si opravdu hodně,“
uzavírá přímo na staveništi Jiří Trnka.
(rah)
Bývalý
Kennedyho
park v Tunisu
se mění
k nepoznání.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
VENDA TRUHLÁŘOVÁ:
Strýček byl pro mě nejvyšším
a současně nedostižitelným vzorem...
Venda Truhlářová je akademická malířka. Narodila se
v Opavě a velkou část života strávila na Moravě. Posledních sedmnáct let ale žije v Havlíčkově Brodě a Okrouhlici. Tam se odehrály důležité okamžiky jejího dětství
a právě tam byl také její nezapomenutelný strýček
– slavný český malíř Jan Zrzavý, který ji samozřejmě
ovlivnil. Ale ne tak, jak bychom se mohli domnívat.
Venda Truhlářová je
typická regionální
malířka. Po celý
život hledá inspiraci
v milovaném
kraji - Vysočině.
Vzpomenete si na váš první kontakt
s uměním?
Měla jsem Špalíček Mikoláše Alše, ze
kterého jsem si často obkreslovala bohatýry a sedláky na koních. A kupodivu
nedávno jsem se v esejích Zrzavého
dočetla, že on také jako dítě miloval
Mikoláše Alše. Jinak to ale pro mě byla ta
nejpřirozenější věc už od čtyř let. Pořád
někde s tužtičkou nebo pastelkou, v patnácti letech jsem měla svůj první skicák
a krásné akvarelové barvy. Šla jsem
k Sázavě naproti Chlístovu a malovala krajinu kolem řeky. Dodnes si to vybavuji velmi
podrobně.
Jaké bylo vaše dětství?
Krásné, krásné, a nejkrásnější byly vždycky ty dva měsíce strávené v Okrouhlici.
Od dvou let jsem tam jezdila pravidelně.
Na půdě jsem tam také našla pastelové
barvy. Byly po strýčkovi Rudolfovi, což byl
bratr maminky Jana Zrzavého. A ten první
dal Janovi barvičky a asi v jeho deseti letech mu řekl: Ty budeš malířem! Strýček
Rudolf byl také akademickým malířem
a dožíval v Okrouhlici.
Ale nenarodila jste se v Okrouhlici,
ale v Opavě.
Ano, narodila jsem se ve Slezsku, velkou část života jsem strávila na Moravě, kterou mám také moc ráda. Bylo to
v Hranicích nad Bečvou. Na gymnázium jsem ale chodila ve Vysokém Mýtě,
potom následovala výtvarná škola ve
Zlíně a hned po válce jsem studovala
4 / Rozhovor
na Vysoké škole uměleckoprůmyslové,
odkud mě osud dovedl na Akademii
výtvarných umění. Absolutorium bylo
v roce 1952 v grafickém ateliéru profesora
Silovského.
Pojďme ale zpátky do dětství, váš
strýc vám mohl být učitelem. Byl?
Toho jsem se velice varovala, abych ho
v nejmenším nekopírovala nebo se jím
nechávala ovlivnit, ačkoli byl můj nejvyšší
a současně nedostižitelný vzor. On také
nikdy nikoho, jak se říká, nevykrádal.
Ale i přesto vám určitě něco říkal…
Mohu vám říct, že když se ho moje maminka v mých dvanácti letech ptala, jestli
mám výtvarný talent a také mu ukazovala
několik malých obrázků, tak jí odpověděl:
„Ale Venčo, žádná malířka to nikdy nikam
daleko nedotáhla.“ On prostě nebyl příznivcem žen - malířek. I když je pravda, že jeho
přítelkyně Lenka Procházková byla také
výtvarnicí a tu velice uznával.
Vy jste to i přes nepříznivou „věštbu“
dotáhla poměrně daleko, vystudovala jste Akademii výtvarných umění.
Ano, a na mé první velké výstavě
v Galerii bratří Čapků byl i můj strýc.
Dokonce se obtěžoval a přijel tramvají.
A pán, co to tam hlídal, se ho ptal: „Mistře, jak se vám to líbí?“ A on řekl: „Kdyby se mi to nelíbilo, tak na to tak dlouho
nekoukám.“ Byl skutečně originální.
Pro mě to byla nejúžasnější pochvala
v životě.
Jak byste vy sama charakterizovala
svoje poměrně rozsáhlé dílo?
Můžu s čistým svědomím říct, že jsem
v kumštu nikdy nikomu nic neukradla. Nechávám se většinou inspirovat
českou krajinou, samozřejmě krajinou
Vysočiny, mého kraje. Motivují mě hlavně
nádherné vzpomínky z dětství a k tomu
ta moje Okrouhlice. Jako děti jsme chodili do vonících lesů, koupali se v Sázavě.
A dodnes z toho čerpám a je to stále
bezedné.
Kde se chystáte vystavovat?
Na příští rok si mě zamluvili v Železném
Brodě a v Novém Městě na Moravě.
Bude to výběr z mého díla.
Když už jsme u těch výstav, tak
v Havlíčkově Brodě se už delší
dobu mluví o tom, že by část díla
vašeho strýce mohla být právě tady.
Jak to je?
Ale vždyť to bylo jeho přání! Odkázal dílo
Národní galerii a měl podmínku, že do
dvou let po jeho smrti uspořádají velkou
výstavu a že také otevřou pamětní síň.
A kde jinde by měla být než právě tady,
v kraji, kde se jeden z nejvýznamnějších
malířů 20. století narodil. Já jsem se
tolik snažila, ale obrazy leží v depozitáři
Národní galerie. Z pro mě nepochopitelných důvodů je to neprůchodné. V Brodě
by pro to snad pochopení bylo, i když chybí peníze na vybudování důstojného přístřeší. To ale není ta hlavní překážka. Ta je
bohužel v Praze.
(rah)
ROZHOVOR:
JIŘÍ NOVÁK:
Moje práce je neustálá improvizace
Pro někoho možná zamlklý nebo zadumaný, jinak
odborník v oblasti měření, regulace a automatizace
a mimo jiné také včelař – to je stručná vizitka Jiřího
Nováka. Se svou rodinou žije v Úsobí nedaleko
Havlíčkova Brodu a kromě manželky má dceru Kateřinu
a syna Jirku. Obě děti se věnují hudbě, společně pak
jezdí na kolech a v zimě na běžkách. Práci dává Jiří
Novák téměř vše a odpočívá mezi úly.
Do firmy jste nastoupil na jaře
v roce 2002. Jaké to tenkrát bylo?
Před tím jsem pracoval v podobném
oboru, ale více v průmyslu. ROSS jsem
dříve moc neznal, a pamatuji si první
den byl v Praze na nějaké stavbě. Bylo
pro mě překvapující, jaký chaos vládne
na velké stavbě . V průmyslu je přeci jen
řád, svým způsobem i pořádek.
Dnes, po těch osmi letech, v čem
vůbec spočívá vaše práce?
Jsem vedoucím střediska Měření a regulace, to znamená organizovat a řídit
všechny činnosti, které provádíme.
Já jsem laik, tak vysvětlujte…
Měření a regulace patří do skupiny
automatizace, a to představuje soubor
činností zajišťujících automatický chod
opakujících se procesů. Vysvětlím vám
to třeba na zážehovém motoru auta: dávkování paliva a jeho zapálení ve správný
okamžik, je opakující se proces, který je
i u toho nejjednoduššího motoru řízen
automaticky. V opačném případě bychom museli každou jednotlivou dávku paliva, a každé jednotlivé zapálení
spínat ručně, a to bychom asi daleko
nedojeli.
Všechno je přesně, matematicky
doložitelné, i přesto říkáte, že vaše
práce je improvizace. Proč?
Pracujeme na projektech, co projekt to
originál, a v jejich rámci ještě dochází
ke spoustě drobných či větších změn.
Z toho důvodu musíme improvizovat
a dosáhnout toho nejlepšího výsledku
jak pro zákazníka, tak pro firmu.
Měření, regulace, automatizace –
máte i takový život?
Ne, to vůbec ne. Doma nemám nic zautomatizovaného, snad kromě pračky,
která je ale hodně stará a termostat na
zdi je ten nejjednodušší (smích). Doma
si spíš potřebuji odpočinout, mám
k tomu účelu třeba včely.
Jak jste se k nim dostal? Mnoho
lidí se už jako včelaři narodí.
Já jsem se nenarodil jako včelař, dostal
jsem se k nim úplnou náhodou. Asi před
osmi lety jsem sháněl zahradu a přišla
nabídka zahrady i s úly. Nějak mě to zaujalo a bylo to.
Povídáte si s nimi?
To zrovna ne, ale práce s včelami není
vždy jednoduchá. Včelař musí přistupovat ke včelám v klidu, bez stresů a musí
vědět, který zásah kdy a jak provést.
Včelky dokáží reagovat na podrážděné
a nesprávné chování včelaře a ztrestat
jej. Musím mít veškeré pohyby promyšlené dopředu. Je to ale velmi uklidňující.
Kolikrát jste přišel do práce opuchlý od žihadel?
Párkrát asi ano, nejhorší období je,
když se vytáčí med, včely se ho nechtějí
vzdát. Sem tam žihadlo padne. Nejvíc
jsem jich dostal asi deset najednou.
Odměnou naší celé rodině je pak med
a všechny ostatní produkty. Sami sníme téměř polovinu toho, co nám včely
věnují. Skoro nepoužíváme žádný cukr,
jen med. Cukr pak dávám včelám za to,
že jim vezmu jejich med.
Když se neznalý člověk podívá do
úlu, pokud mu to odvaha dovolí,
tak je tam asi stejný chaos jako na
vámi zmiňované stavbě.
Na pohled je tam určitě chaos, ale
chaos tam způsobí pouze včelař svými
zásahy. Včely samy si udělají pořádek.
Jejich kroky mají řád, každá činnost je
po miliony let vyzkoušená a má své pevné místo. Když je včela nemocná nebo
uhyne, okamžitě ji ostatní vyženou, aby
je nenakazila. To je obranný mechanizmus, který jim umožnil přežít. Jsou tu
déle než člověk. Včely bez člověka přežijí, člověk bez včel zřejmě ne, a pokud
ano, tak jistě s vážnými problémy.
Měření, regulace,
automatizace
a včely – co
mají společného
vám prozradí
Jiří Novák.
Chodíte do práce, ke včelám, co
ještě stihnete?
Když mi zbyde čas, tak nějakou tu domácí práci, rád jezdím na kole, v zimě na
běžkách. Doma se většinou scházíme
až večer. Děti mají své aktivity a manželka je prožívá s nimi. Doma máme přes
týden v podstatě jen noclehárnu. O víkendech býváme většinou spolu. (rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Nová Karolina
ROSS Holding se na výstavbě bude
podílet v oblasti elektroinstalací. „Jsou to
standardní rozvody silno a slaboproudu,
vysokého napětí a dodávka náhradního
zdroje. To vše za bezmála 111 milionů
korun,“ vypočítává vedoucí střediska
projektových týmů Tomáš Štancl. Práce
začnou pravděpodobně letos na podzim.
Havlíčkobrodská Kotlina
Kotlina je už přes 50 let symbolem
havlíčkobrodského hokeje. Vychovala
takové hvězdy jako Chytráčka, bratry
Holíky, Suchého, Vlka, Benáka, Chalupu
a v neposlední řadě také Josefa
Augustu. Z nejmladší generace vyčnívá
Josef Vašíček, který aktuálně obléká
dres klubu Lokomotiv Jaroslavl.
V Ostravě, na místě bývalé koksovny,
vzniká velké obchodní a zábavní
centrum Nová Karolina. Na ploše
170 x 170 metrů bude celkem čtrnáct
propojených kostek různých velikostí
se společnou skleněnou střechou.
Komplex má na čtyřech podlažích
plochu celkem 55 000 metrů
čtverečních se zhruba 250 obchody.
„Cílem návrhu je rozšířit hranice
dnešního historického centra města dále
jižním směrem na území bývalé koksovny
Karolina a to bez definování jasného
předělu či hranice mezi novou a původní
výstavbou. Snahou autorů návrhu je
vytvořit novou městskou strukturu, která
měřítkem objemu městských bloků,
jednotlivých domů, proporcemi ulic
a náměstí a samozřejmě způsobem jejich
využití odpovídá historicky rostlé struktuře
ostravského městského jádra. Všechny
památkově chráněné objekty a ostatní
architektonicky cenné stavby, které se
nalézají na stávajícím území Karoliny
nebo v jejím těsném sousedství, mají
své místo v nově navržené urbanistické
struktuře,“ popisují neobvyklý projekt
jeho autoři na webových stránkách.
6 / Ross aktuálně
Provozovatel zimního stadionu, Technické služby města Havlíčkův Brod, letos
investuje do nového ozvučení, osvětlení a drobných světelných efektů. Podobnou technologii používají například
v Karlových Varech, Mladé Boleslavi
nebo Liberci. Zářivky jsou úspornější,
ale zároveň umožní jednodušší světelné
efekty. „I když takových kouzel, jako mají
třeba v Pardubicích, nedosáhneme, bude
to i tak obrovský pokrok,“ řekl novinářům
správce Bohumil Slanař.
Šéfem zakázky ze strany společnosti
ROSS Holding je vedoucí projektových
týmů Libor Veselý. „Důvodem rekonstrukce je také stav a funkčnost velice
těžké pochozí lávky pod střechou stadionu. Úplně jsme ji odstranili. Nová světla
a součásti ozvučení jsme zavěsili jiným
způsobem. Výrazně se také odlehčí střeše,“ dodal Veselý. Finančně tato akce
představuje necelé tři miliony korun.
Nemocnice Havlíčkův Brod
V rámci velkých rekonstrukcí nemocnic
v kraji Vysočina se dostalo i na havlíčkobrodskou. Za téměř 180 milionů korun právě teď finišují opravy budovy staré
interny. „Pochází z období druhé světové
války, přesněji z roku 1944. V letech
1992 – 1996 k ní byla přistavěna nová
část a vzniknul tak hlavní pavilon nemocnice. V následujícím roce pak byla přistavěna ještě dvě podlaží,“ popisuje mluvčí
nemocnice Petra Černo.
Cílem rekonstrukce bylo zlepšit podmínky na odděleních a hlavně na jednotce
intenzívní péče interního oddělení. „Byli
jsme jako subdodavatel, zajišťovali jsme
rozvody elektřiny, datové kabely, ale
i věci, se kterými se setkáváme jen v nemocnicích,“ poznamenal Jaroslav Plíšek
z firmy ROSS Holding. Jsou to například
alarmy, speciální sítě pro lékařské přístroje a další. Celý dům je pochopitelně
připojen k záložnímu zdroji.
Oddychli si především lékaři a sestry na
oddělení JIP. „Ostatní se přestěhovali do
prázdných budov nemocnice, my jsme
měli veliký problém,“ vzpomíná primář
oddělení Josef Málek. „Každého pacienta jsme museli mnohdy sanitou RZP
vozit po nemocnici z jednoho vyšetření
na druhé. Potom ho zase přepojit na jiné
přístroje a položit na lůžko v provizorních
prostorách. Podmínky to byly skutečně
složité,“ usmívá se. Dnes je jednotka na
svém místě a nemocné hlídají kromě školeného personálu také moderní přístroje.
„V době stavebních prací nám vyšetření
jednoho nemocného trvalo téměř celý
den, dnes to máme za hodinu,“ pochlubil se primář. Za celou dobu ale nedošlo
k žádné medicínské komplikaci, kdy by
byl život pacienta v důsledku převozů
ohrožen.
Pivovar Krušovice
Pivovar Krušovice, který je součástí skupiny Heineken, přímo v areálu pivovaru
rozšiřuje stáčírnu. ROSS Holding je generálním dodavatelem stavby. „Je to dost
náročné, všechno jede za provozu,“ říká
na místě stavbyvedoucí Jan Kindl. „Kromě toho stavíme také Technologický přístavek JIH, to je jižně od stáčírny.“ Práce
měly původně začít už v lednu. „Byla ale
dlouhá zima, hodně sněhu a pracovat
venku jednoduše nebylo možné. Začali
jsme mnohem později a asi nestihneme
původní termín v červnu 2010.“
V nové budově chce sládek pivovaru
Tomáš Kosmák stáčet pěnivý mok do
plechových obalů. Spolu s přestavbou
a následným přemístěním stáčecích linek v roce 2011 také počítá s instalací
nových pasterizačních jednotek. „Nové
zařízení umožní citlivější zacházení s pivem při výrobě a pomáhá zachovat jeho
vysokou senzorickou kvalitu po celou
dobu minimální trvanlivosti,“ upřesňuje
Tomáš Kosmák.
Galerie HARFA
V pražských Vysočanech v sousedství
O2 Arény vyrůstá obchodní a kancelářské centrum Galerie Harfa. ROSS
Holding působí na stavbě jako subdodavatel a zajišťuje kompletní dodávku
integrovaného systému řízení pro technické zařízení budovy. „Systém měření
a regulace má za úkol zajistit bezobslužný, bezpečný a v nejvyšší možné míře
hospodárný provoz technologických zařízení objektu. Dále zajišťuje sledování
energetiky, dálkové odečty spotřeb a monitoring poruchových a havarijních stavů,“
jmenuje Jiří Novák ze střediska Měření
a regulace a pokračuje, „kompletní řešení
je zastřešeno dispečerským pracovištěm
s vizualizací pro pohodlné a přehledné
řízení a sledování komplexu.“
ve čtvrti Ružinov. dochází zde k propojení
života, sportu a obchodu.
„Je třeba vypíchnout fakt, že RETRO je
jeden z mála živých projektů na Slovensku, které se realizují. A ještě k tomu za
slovenské peníze,“ dodává z Bratislavy
obchodní ředitel slovenské pobočky
ROSS Slovakia Jozef Soukup, který
zakázku obstaral. Investorem je akciová
společnost WEON, generálním dodavatelem stavby potom MATEP. „ROSS
Slovakia tam dělá svou typickou práci.
Jsou to rozvody elektřiny v celém objektu.“ První dělníci s typickým červeným logem na oblečení se na staveništi objevili
letos v dubnu. Setrvají tam asi jeden rok.
RETRO Bratislava
Městská část Ružinov je tradičně oblíbená lokalita v Bratislavě, má zdravé ovzduší
a do centra je to odtud jen malý kousek.
RETRO má být nadčasová budova, která
zapadá do členitého okolí moderní metropole. Svým obyvatelům a návštěvníkům
nabídne téměř vše – od pohodlného nakupování přes sport až k relaxaci.
(rah)
služeb a bydlení.
je moderní
a nadčasové
propojení
obchodu,
Galerie Harfa – to jsou obchodní plochy
o celkové výměře 42 tisíc metrů čtverečných. K tomu přiléhají kancelářské prostory o zhruba poloviční ploše. Zvláštní
atrakcí bude terasová střešní zahrada
přístupná z restaurací.
RETRO Bratislava
RETRO – to je všechno, co potřebujete
ke svému životu, v RETRO - máte všechno on-line! Takto znějí reklamní spoty
doprovázející výstavbu mohutného obchodního a bytového centra v Bratislavě
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
DAVID LINDUŠKA:
Zkusil jsem zaběhnout maraton
Setkání se sportovcem, vášnivým cestovatelem a filmovým a hudebním příznivcem Davidem Linduškou je velmi
zajímavé. Ze stavby na stavbu asi běhá, maraton není
problém. A když neběhá, tak cestuje. Byl v Indonésii, Asii
a na vlastní kůži zažil nervozitu války. A abychom nezapomněli – ve společnosti ROSS je od konce 90. let a nyní je
projekt manažerem.
Jaké CD máte momentálně v autě?
Momentálně asi Toma Waitse. Jeho hudba mě uklidňuje a zároveň nabíjí energií.
A při jeho poslechu jezdím pomalu
(smích). Jinak ale poslouchám všechno
možné, snad kromě české lidovky.
Uběhnout maraton
není podle Davida
Lindušky žádný
velký výkon.
A vy jinak jezdíte rychle?
Jezdím jak je zrovna potřeba, někdy
ale docela rychle. V autě trávím spoustu času, jako projekt manažer mám na
starosti své zakázky. Jeden den v týdnu
bývám v Havlíčkově Brodě, jinak bydlím
v Praze. Je to pestré a to mě baví.
Máte nějaký veselý zážitek nikoli
z natáčení, ale ze stavby?
To mám a není starý. Kolega Patrik
Veselka přijel na stavbu do Plzně a zedníci
na něho křičí: „Pane mistr, co tady s tou
dírou ve zdi?“ A on řekl: „Zazdít!“ Byla to
ale nika, která měla zůstat volná. Patrik je
ale přes elektro a zedníci se ho nemají co
ptát (smích).
Co děláte po práci?
Sport - běh, cvičení a občas plavání.
A odpočívám. Přijdu domů, pustím televizi
a to je moje. Hodně času ale bývám v práci a kolikrát doma pustím televizi poslepu
a také u ní rychle usnu.
Zastavme se u toho běhu…
Řekl jsem si, že bych zkusil maraton. Zkušenost s tím žádnou nemám, ale dvaačtyřicet kilometrů zase není tolik. Mě běh nijak
výrazně neunavuje, spíše naopak. Přihlásil jsem se proto s kamarádem Jardou
8 / Rozhovor
Plíškem na Pražský mezinárodní maraton. Běželi jsme 9. května, start byl na
Staroměstském náměstí.
Jak trénujete na takový závod?
On to snad ani není závod, máte sedm
hodin na to doběhnout do cíle. Mě se to
povedlo za necelé čtyři. Trénoval jsem asi
měsíc a půl před tím, samozřejmě běhám
průběžně pořád. Není to ale nic tak náročného. A svůj poslední závod, to si pamatuji
přesně, jsem běžel na základní škole.
Měl jste nějakou krizi na trati?
To ano, asi každý si tím projde. Trochu mi
ztěžkly nohy na pětatřicátém kilometru,
ale jinak moc ne. Je to ale velmi příjemné,
běžíte městem, každých deset kilometrů
je bufet, podají vám pití a třeba banán.
A smál jsem se, to bylo důležité. Na začátku hrála Vltava, kolem trati byly živé kapely, fanoušků ale málo. Nejhorší bylo, že asi
dva kilometry před cílem hrála dechovka
(smích).
Vaše běhání vlastně vyplynulo
z turistiky.
Ano, na začátku byla turistika, spíš chození
na horách. A pak jsem se šel proběhnout.
A teď pojďme na ty hory a na cesty…
Cestování mě baví, obzvláště do míst,
kam jezdí méně lidí. Byl jsem třeba
v Indonésii. Přiletěli jsme do Jakarty, odtud
na Bali. To je úžasný ostrov, projeli jsme ho
část a pak nás čekal Lombok. Zajímavá je
tam mentalita lidí, jsou úplně jiní než my
Evropané. Chovají se velmi přátelsky.
Také jste projel kus Asie.
To bylo před třemi lety, byli jsme
v Thajsku, potom na severu a cestovali
jsme po Laosu a Kambodži.
To je v porovnání s demokratickou Evropou asi hodně jiné…
To ano, i když tamější lidé ovlivněni
nijak moc nebyli, hlavně na vesnicích.
Ale z policistů mají strach obrovský.
Nikoho utlačovaného jsme ale neviděli. A kam bych se chtěl ještě podívat,
to je Střední Amerika. Láká mě hlavně
Guatemala. Je to mezi Hondurasem
a Mexikem. Už jen ten samotný název
znamená v překladu „místo obklopené
lesy“. Polovinu Guatemaly totiž tvoří
tropické lesy. A taky jsou tam hory, prochází tudy Kordillery s výškou do čtyř
tisíc metrů.
Vy jste při jedné cestě málem zažil válku, jak to bylo?
To bylo v Gruzii. Cestovali jsme do
Batumi, to je v Adžarské autonomní republice kousek od hranic s Tureckem.
Chodili jsme po horách a večer viděli
rakety. Místní sice říkali, že to jsou letadla, bylo nám to ale podezřelé. Po několika dnech jsme se vrátili k tureckým
hranicím a potom k moři, tam už byla
regulérní válka. Měli jsme strach a nevěděli, jak odletíme. Přišli jsme na letiště, nasedli do letadla a zase vystoupili,
tam prý to měli bombardovat. Asi po
dvou hodinách nás nahnali zpátky a byli
jsme zřejmě poslední letadlo, které odtud pustili.
(rah)
MINULOST:
Kde by asi byl slavný
snímek Avatar…
Příjmení Mahler je v dnešním Havlíčkově Brodě spojeno
s rozvojem pletařského průmyslu a nepochybně i s hudbou. Továrníku Viktorovi, bratranci slavného skladatele
Gustava, se roku 1899 narodil syn Josef, jehož zájmem
nebylo podnikání, ale fotografování a experimenty. Při
pohledu na obyčejnou fotografii ho zřejmě napadla spásná myšlenka – proč ji nevidím plasticky a trojrozměrně?
A tak se zrodila technologie, kterou v moderní kinematografii označujeme 3D.
Josef Mahler studoval na gymnáziu
v Německém Brodě a ve Vídni, protože společně se svým starším bratrem
Hanušem se měl stát přímým dědicem
rodinné živnosti. Josef se tomu nebránil,
ale srdce již patřilo něčemu jinému. Už
od studií totiž s velkým zájmem fotografoval a co víc, zkoušel na tomto poli experimentovat. Tak následně pokračoval
i ve svém volném čase coby spolumajitel
tehdy pravděpodobně největší továrny na
punčochy v Československu.
Pokusy se zaobíraly velkým problémem
fotografie - její plasticitou. Přestože má
fotografie v podstatě uchovat chvilkový
pohled lidského oka, není až tak dokonalá. Lidé se totiž dívají díky dvěma očím
na svět plasticky, tj. vidíme trojrozměrně
a dokážeme určit od pohledu, co a jak
je blíže či dále. Fotografie to neumí, vše
nám ukáže jen dvojrozměrně. Pro lepší
pochopení si sami zkuste „malý test“,
kdy zabodnutou jehlu v polštáři nejdříve
standardně uchopte dvěma prsty a poté
si to samé zopakujte, ale s jedním okem
zakrytým. Náhle tak ztratíte pojem o vzdálenosti a s největší pravděpodobností se
prsty na jehlu netrefíte. V tom právě tkví
smysl Mahlerova snažení, aby fotografie
byla pohledem dvou očí, ne jednoho,
a uměla být prostorová (plastická). Ve
třicátých letech 20. století díky financím
z podnikání se mu podařilo dosáhnout
významného mezníku. Zkonstruoval přístroj Photoplastikon, který vše výše popsané dokázal. Osudovým problémem
se ale stala výrobní cena. Své místo
tak našel pouze v Technickém muzeu
v Praze, kde je dodnes.
Mahler se nevzdával a v druhé polovině
třicátých let mu svitla naděje v podobě
krátkého článku v odborném magazínu
o jistém Edwinu H. Landovi, který se ve
Spojených státech též zabývá podobnými
problémy. Po několika vzájemných dopisech se do USA počátkem roku 1938
vydal osobně a dostal zde nabídku buď
pozice výzkumného fyzika v Landem
čerstvě založené firmě Polaroid, nebo
v Evropě firmu zastupovat. Vzhledem
k anexi Rakouska Hitlerem v březnu
1938 vzala druhá nabídka rychle za své
a Josef Mahler se rozhodl s rodinou odstěhovat.
Přišla druhá světová válka a americká
armáda začala jevit zájem o nejnovější vynález dvojice Mahler-Land, tzv. vektograf.
Tento přístroj totiž tvořil na první pohled
rozmazané fotografie (ve skutečnosti byla
daná věc jen focena z různých úhlů a na
sebe snímky položeny), které však po nasazení speciálních brýlí s tzv. polarizačním
filtrem splynuly do jasného plastického
obrazu. Vojsko chtělo vektografu využít při
leteckém snímkování. Realizace přesáhla
očekávání a hlavně výrobní cena oproti
Photoplastikonu byla mnohem nižší.
Josef Mahler opouští firmu Polaroid
v roce 1946 pravděpodobně pro neshody s Landem, který začal jeho patenty
zneužívat. Poté po dvacet let pracoval
u American Optical Co. a nakonec působil jako konzultant a o svém oboru přednášel na univerzitách. K šedesátým narozeninám byl jmenován čestným členem
německé společnosti pro stereoskopii
a umírá roku 1981 v Kalifornii.
Přes všechny viditelné úspěchy je dodnes Josef Mahler zapomenutým vynálezcem. Počínaje Edwinem Landem totiž
Mahlerovy patenty postupem času přestaly být, nehledě na trvající platnost, respektovány. Též pro dnešek je Mahlerův
odkaz živý, protože princip polarizačních
brýlí a „3D pohledu“ proniká na filmová
plátna, jak vidíme na hollywoodském filmu Avatar nebo Alence v říši divů. Josef
sám působí dojmem, že více než o peníze a velkou prestiž mu šlo o samotnou
dokonalost vynálezů a byl přímo zaujat
pro danou věc. Je to patrné z vyprávění
pamětníka, který s Josefem plul na lodi
do USA v roce 1938. Každému na parníku náruživě vyprávěl o svých vynálezech
a byl tím natolik nadšen, že jej cestující
považovali za mluvku a nevěřili mu.
Autor: Michal Kamp – Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Vynálezce Josef
Mahler byl zřejmě
málo průbojný
a jmění za tak
významný počin
nevydělal.
Kladl si stejné otázky jako soudobí
filmaři – jak docílit
plasticity lidského
pohledu na obyčejném promítacím
platně.
Minulost / 9
TRENDY:
Paroplynová elektrárna
Paroplynová elektrárna, respektive paroplynový cyklus, je jedna z mnoha variant
systémů, kde dochází k vícenásobnému
využití tepla. Výhodou jsou bezesporu
nižší emise v přepočtu na vyrobenou megawatthodinu.
Výroba energie
s menším množstvím
spalin a emisí.
Ve světě jsou
stovky takových
elektráren.
Historie systému je poměrně dlouhá,
sahá na konec 19. století. „První pokus
o realizaci paroplynového zařízení je přisuzován ruskému námořnímu důstojníkovi P. D. Kuzminskému, který v letech
1892 až 1900 postavil první směšovací
paroplynové zařízení pro pohon lodí. Spalovací komora, v níž byl spalován kerosin,
byla intenzívně chlazena vodou o tlaku
asi 5 MPa. Po seškrcení ohřáté vody byla
vzniklá pára směšována se spalinamia
tato směs byla zaváděna do turbíny. Přidáváním páry do spalin sledoval Kuzminskij
zvýšení hmotnostního toku turbínou, a tím
i zvýšení jejího výkonu vzhledem k příkonu
kompresoru, což byla z hlediska dosažení
přebytku výkonu u spalovací turbíny při
tehdejší úrovni znalostí v konstrukci turbín
a kompresorů zásadní otázka. Přidáváním
vodní páry do spalin mělo současně snížit teplotu spalin před turbínou vzhledem
k tehdy dosažitelné žáropevnosti materiálu,“ čteme ve slovníku Simopt. Účinnost
takového zařízení ale byla velmi malá, dosahovala asi jen tří procent.
Dnes je pochopitelně zařízení na úplně jiné úrovni. „Pro účinnost tepelných
10 / Trendy
oběhů platí, že je tím vyšší, čím vyšší je
střední teplota přívodu tepla do oběhu,
a čím nižší je střední teplota odvodu
tepla z oběhu. Vysoké účinnosti kombinovaného tepelného oběhu dosáhneme
spojením parního a plynového oběhu
s využitím jejich specifických předností, tj.
vysoké teploty přívodu tepla ve spalovací
turbíně a nízké teploty odvodu tepla v parní turbíně. Samotný výraz “paroplynový
cyklus” je vlastně zjednodušený, protože
z technického hlediska se jedná o dva
oběhy, parní a plynový, vzájemně propojené spalinovým kotlem, kde je zbytková
energie spalin vystupujících z plynové turbíny využita při vývinu páry pro parní turbínu,“ uvádí ČEZ, který je významným českým investorem na poli těchto elektráren.
„Nebudu zastírat, když řeknu, že právě
ČEZ je naším strategickým partnerem,“
dodává ředitel divize Průmysl a energetika společnosti ROSS Holding Martin
Souček.Paroplynová technologiejeosvědčená a perspektivní. Častokrát je zmíněná
i v energetické koncepci České Republiky z roku 2009.
Rozptyl výsledných investičních nákladů je způsoben rozdílnými technickými
a ekonomickými podmínkami instalace
a uvádění do provozu, takže průměrné
výsledné investiční náklady jsou zhruba
dvojnásobné. Doba výstavby paroplynového zařízení se pohybuje v rozpětí 30
až 40 měsíců, což je výrazně méně než
v případě klasických uhelných nebo jaderných elektráren.“
Nejdražší část elektrárny je turbína.
„Dlouhodobě je jedním z hlavních témat
zvyšování teploty spalin na vstupu do
spalovací turbíny. Očekává se postupné
zvyšování na 1500°C během příštích
pěti let a tím i zvýšení čisté tepelné účinnosti paroplynového oběhu na 60%. Paroplynové elektrárny jsou dnes dodávány
v podstatě ,na klíč‘, cena standardních
modelů se pohybuje okolo 500 /kWe.
Hlavními světovými průkopníky v oblasti
paroplynových elektráren jsou Spojené státy a Japonsko, v Evropě potom
Španělsko, Itálie a Anglie. „V Česku
a v okolních státech se to velmi slibně
rozvíjí. Pracujeme v Povážské Bystrici,
rýsují se i další velmi zajímavé zakázky,“
uzavírá Martin Souček.
(rah)
Zdroje: www.cez.cz, www.simopt.cz
Paroplynové elektrárny jsou díky svým
dobrým technologickým vlastnostem
upřednostňovány před elektrárnami
na pevná fosilní paliva. Je ale potřeba
dražšího ušlechtilého paliva. Nejčastěji
používaným je zemní plyn, méně pak
olej. Do budoucna se dá výjimečně počítat i s jinými plyny, kupříkladu plyny
po zplynění uhlí a bioplynem. „Jistou
perspektivu do budoucna nabízejí snad
jen paroplynové zdroje s integrovaným
zplynováním uhlí (IGCC – Integrated
gasification combustion cycle), které patří k tzv. technologiím čistého uhlí (Clean
Coal Technologies).“
ROSS INSIDE:
I naše logo má svou historii
Logo je v podstatě základní vyjadřovací
prvek firemní grafiky. Má zaujmout, má
být zapamatovatelné a může také něco symbolizovat. Vybrat to pravé logo, které přetrvá déle, není snadné. A dokazuje to historie společnosti. První „ROSS“ je z roku 1992, kdy byla počítačová grafika hudbou
budoucnosti. Poslední a zároveň současné je z roku 2002 a zřejmě přežije i dál. Dobře vypadá nejenom
na firemní vizitce, ale i na billboardu nebo pracovním oděvu zaměstnanců.
S rozvojem firmy se rozvijí i firemní
grafika. Možná to zní příliš obecně,
v případě ROSSu je to ale pravda.
Autorkou vůbec prvního znaku firmy
byla v roce 1992 Zdena Stryková.
„O grafice na počítači jsme nic nevěděli, vlastně jsem ho kreslila na papír
a hrála si s různými barvami,“ vzpomíná
absolventka grafické školy, která k designu nemá daleko.
O pár let později se začíná psát nedlouhá
historie zelené kaňky. Mnozí si jistě pamatují na sérii log, která reprezentovala
jednotlivé části firmy. „Rozvíjeli jsme se,
rostli jsme a logo s námi. V reklamní
agentuře Sinka vznikla ne moc povedená mutace základního loga s přidanou
zelenou ,kaňkou‘ a žlutým trojúhelníčkem s bleskem. Když se firma začala dělit na dceřiné společnosti, vznikaly nové
mutace červenozeleného loga. Kromě
loga ROSS elektrotechnik se používala
loga ROSS computers, ROSS controls,
ROSS Praha, ROSS telecom.“
„Firma s názvem ROSS Holding existuje od roku 1996 a v té době jsme
také vyhlásili výběrové řízení na novou
grafiku,“ dozvídám se od současné
personální ředitelky Jany Blažkové.
„Vyhrál havlíčkobrodský grafik Jiří
Trachtulec, který vytvořil logo, které
přežilo až do roku 2002,“ dodává.
V letech 1996 – 2002 probíhal boom
v zakládání nových dceřiných společností a tak nová loga přibývala jako houby po dešti - RH technik, Elektroodbyt,
Ikoma Praha, Euross a další.
Současný červený ROSS je z roku
2002. „Chtěli jsme sjednotit design, firemní grafiku a dostat se zase
o úroveň výše,“ popisuje Zdena
Stryková. „Vypsali jsme znovu
konkurz, ve kterém zvítězila reklamní společnost Omega Design. Zadáním bylo vytvořit jednotnou textovou značku, přitom
výraznou a zapamatovatelnou“. Ve
firmě dokonce zasedala komise, která návrhy posuzovala. „Ty prvotní dojmy byly rozpačité, vnímali jsme první
návrh jako nevýrazný a bez nápadu.
Časem jsme ale zjistili, že to je absolutně nejlepší varianta. Po odsouhlasení loga vznikl kompletní grafický manuál, který popisuje jak logo
používat, vznikly šablony tiskopisů,
návrhy polepů aut, návrhy firemního
oblečení,“ uzavírá.
Červené, pro firmu dnes už typické, logo nás doprovází osm
let. Viděli ho nejenom Češi,
ale i Korejci, Číňané, Mexičané
a další národnosti všude tam, kde
ROSS pracuje.
(rah)
Blahopřejeme rodičům!
Jiří Slejška
se narodil 14. ledna 2010 tatínkovi Jiřímu
Slejškovi, který pracuje ve firmě na pozici topenáře, instalatéra.
Lily Fujerová
se narodila 9. března 2010 mamince
Haně Fujerové, která pracuje ve firmě jako
asistentka.
Filip Staněk
se narodil 23. dubna 2010 mamince Magdě
Jandáčkové, která pracuje ve firmě na pozici
controller.
Jonáš Maťko
se narodil 28. dubna 2010 tatínkovi Tomáši
Maťkovi, který pracuje ve firmě jako projektový
manažer.
Eliška Vosejpková
se narodila 2. května 2010 tatínkovi Jiřímu
Vosejpkovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.
Tereza a Barbora Šimanovská
se narodily 13. června 2010 tatínkovi Jiřímu
Šimanovskému, který pracuje ve firmě na pozici technika.
ROSS Inside
/ 11
SLOVENSKO:
Slováci versus Maďari,
alebo opačne?
Vlastenecký zákon, dvojité občianstvo –
témy ktoré hýbu politikou na obidvoch
brehoch Dunaja. Politické špičky Slovenska
a Maďarska sa predbiehajú, kto koho porazí
najnovším a nacionalistickejším zákonom.
Na vysokej škole som mal aj spolužiakov maďarskej národnosti. Čo sa týka
jazykových schopností, niektorí rozprávali po slovensky krajšie, než dnešné
vedenie SNS. Ďalší robili chyby, sem
tam sa pomýlili v skloňovaní alebo
mali komický prízvuk, no v zásade sa
s nimi dalo bez problémov dorozumieť.
Každopádne, boli to normálni ľudia tak
ako my a nespomínam si, žeby medzi
študentmi slovenskej a maďarskej národnosti bola etnická otázka niekedy
problémom.
Každopádne, na koľaji som mal jedného
kamaráta menom Atila. Na jeden večer
mám mimoriadne silné spomienky. Boli
sme na izbe jedného zo spolužiakov
a z reproduktorov zneli staré slovenské
a české hity: Elán, Team, Tublatanka,
Michal David a podobné vykopávky.
Ako to už býva, časom sme začali svorne vybľakovať texty pesničiek, ktoré práve hrali. Atila sa dosť odviazal, ostatne
ako každý z nás. Na sekundu ma však
zarazilo, že ovládal všetky texty. Tie notoricky známe pesničky mal rovnako
v hlave ako my ostatní. Rovnako ako
my poznal „Sestričku z Kramárov“,
„Stužkovú“ alebo „Smrtku na pražskom orloji“. Ba čo viac, poznal aj texty
českých odrhovačiek od „Jede jede
mašinka“, až po „Holky z naší školky“.
Každopádne, asi pred nejakým časom
som bol Atilu pozrieť v jeho dedinke
na juhu Zemplína. Privítal ma s typicky
12 / Slovensko
maďarskou pohostinnosťou – tokajské
tieklo, a aj dobré pikantné klobásky
boli. Boli sme aj v miestnej krčme,
kde chlapi pri vedľajšom stole spievali
nejaké mne absolútne neznáme maďarské hity.
Ako Maďari sú samozrejme formovaní maďarským jazykom a kultúrou.
No súčasne žijú tu na Slovensku a aj
keď na prvom kanále majú naladenú
Budapešť, vďaka povrchnejšej alebo
hlbšej znalosti slovenčiny majú otvorený prístup aj do slovenskej kultúry. Ba
čo viac, cez jazykovú príbuznosť medzi
slovenčinou a češtinou sa rovnako ako
Slováci môžu obslúžiť aj z bohatstva
českého kultúrneho dedičstva. Totiž,
že napr. pokiaľ ide o knižky, máme
vďaka jazykovej blízkosti sprístupnený
nielen slovenský knižný trh, ale aj omnoho väčší, český. O filmoch a muzike
ani nehovoriac. Slovenskí Maďari sa na
tomto našom voľnom prístupe do českej kultúry podieľajú.
Niektorí slovenskí Maďari, s ktorými
sa rozprávam, rozmýšľajú o postavení svojej menšiny úplne originálnym
spôsobom. Uvedomujú si, že za istých
okolností môže ich jedinečná pozícia
medzi dvomi krajinami ponúkať ďaleko
lepšie príležitosti, než nejaké hypotetické pripojenie k Maďarsku. Nie je to
len o kultúre, ale aj o biznise. Veď za
Mikuláša Dzurindu si maďarské firmy
prehlasovali sídlo alebo registrovali
autá na Slovensku, lebo bolo pre ne
výhodnejšie platiť dane u nás ako v ich
domovine. A kto na tom zarábal okrem
slovenskej štátnej pokladnice? Slovenskí právnici maďarskej národnosti, ktorí
im pripravovali podklady. Byť Maďarom
na Slovensku – nato sa dá pozerať aj
ako na handicap, aj ako na výhodnú
príležitosť.
(red)
RUSSIAN:
Russian Alphabet should not
be forgotten, the reverse
is the case
The ROSS Holding is not a stranger on the Russian market.
We can speak about cooperation since the 90´s - the
legendary commission for the Streževoj hospital. Other
doings in the former Soviet Union countries have followed
- Ukraine, Georgia, Kazakhstan, Latvia, and Lithuania. In
2003 there were doings for Hamé Babice Company and
then some buildings in Moscow, which is really different
from the eastern parts of the giant state yet.
Negotiation with the Russian does not
differ from the standards of Western
Europe, I come to know from Jan Šarf,
the ROSS Holding‘s export department
manager. ‚However, we should distinguish between Russia and Moscow.
This city is the state on its own, where
there other rules stand; it has over 15
million inhabitants. The rest of the state
is, I would say, countryside, so it is very
contrasting,‘ he adds. The Russian regard the Czech Republic very seriously. They respect the high quality of the
goods, but also the work. ‚They even
prefer Czech goods. Made in Czech means a lot. The situation is similar in other
former Soviet Union countries. We have
been close to the advanced West and
the Russian still regard us this way.‘
The Russian language is naturally the
main means of communication; however,
there is no problem in communicating in
English, especially for the younger generation. Russia is really developing dynamically with a modern infrastructure.
‚Most of our advertising materials are in
Russian, we are able to communicate in
Russian fluently and it is economic,‘ Jan
Šarf says and he believes in future of
the Russian‘s market, and not only that
of Russia. There are many countries
of the former Soviet Union. ‚It is very
interesting business, we are still trying
to catch up the West and they are long
distance behind us. And the building activities there will definitely be organized.
And even the reconstruction, rebuilding
and repairing will follow. Most of their
structures have been built in the 50´s
and have not been cared for. The servicing is not a strong suit there.‘
The job orders abroad are also good for
local people. ‚There are no difficulties
with the Russian people, but the exception proves the rule,‘ he smiles. They are
sometimes hard to conform, they have
their own method. The important thing
is to say exactly what you want and they
will conform. ‚We demand the certain
quality and they respect it. They sometimes just try, though. Also the alcohol
problems may occur and I remember
a case, when someone was hidden in
the huge construction. These were
people from the other countries, who
kept away from the police.‘ Outside the
building site, there are very kind and
helpful people, except Moscow, which is
really different.
Working in Russia and in the neighboring countries is a challenge not only for
building and electrical engineering. It is
practically bottomless market and the
Russian alphabet should not be forgotten. ‚Very important item is so called export money,‘ Jan Šarf says. It is kind of
credit from giant banking-house, which
is intended for business abroad. ‚The
order for the hospital in Tbilisi, which
is about to realize, is a good example of
this. In this way we can build a brewery
in Chotěboř. We have noticed the preliminary interest in the East yet. The
important thing is that the main parts
of the construction technology are the
Czech products, which is definitely fulfilled in building a brewery. There are
several possible orders for reconstruction or building the hospitals or a glass
forming factory and the others.
The strange situations are not everyday
events, but sometimes they appear.
‚I remember one, in Moscow, suddenly
the police have come and a very busy
boulevard has been closed. Vladimír
Putin was traveling to work from his
cottage and he needed the clear road
to Kreml. It may also happen when
a very rich businessman appears, ‚ he
remembers. However, it is a well-ordered part of world, which tries to imitate
our standards.
(red)
Russian / 13
ROSS PODPORUJE:
Budoucí Archa v Modletíně
Na západ od naší hranice je to celkem běžná
věc, v Česku se to vidí málokdy. Máme na
mysli firemní dobrovolnictví. Manažeři rozvážou
kravaty, sundají saka a vezmou hrábě nebo se
postaví k míchačce. To vše zadarmo, v zájmu
dobré věci. Lidé z ROSSu takto pracovali
v Modletíně, kde vzniká netradiční centrum
pro handicapované Archa. Objekt bývalé fary
a lázní patří chotěbořskému občanskému
sdružení Benediktus.
Modletín je místo neobyčejně zajímavé.
Malé návsi vévodí kostelík svaté Anny.
„Pojďte se podívat dovnitř,“ zve mě místní
varhaník Jan Rückl a ukazuje nástěnné
malby. Pan Rückl jen tak mimochodem
pochází z vedlejšího Horního Bradla
a je ze slavné sklářské rodiny. „Tady to
je moje sestra,“ říká hrdě u výjevu Krista
s dětmi, což není zrovna obvyklé. U kostela je studánka, podle staré legendy ze
zázračnou vodou.
Možná posilnění touto vodu o kus dál
pracují lidé z ROSSu – konkrétně Petr
Jaroš, Martin Souček, Roman Stryk,
14 / ROSS podporuje
Zdena Stryková, Jana Blažková, Jaroslav Kletečka, Marie Jeřábková, Jaroslav
Plíšek, Jiří Novák, Jiří Zlata, Pavel
Beneš, Václav Mlčák, Jana Charvátová.
Rozhodli se k takzvanému firemnímu
dobrovolnictví a v době mé návštěvy
zkulturňovali sad nad budovou fary. „Napadlo nás to jako forma benefitu pro management,“ vysvětluje personální ředitelka Jana Blažková, toho času s hráběmi
v ruce. „Od dobrovolné práce si slibujeme, že to stmelí kolektiv, máme možnost
poznat se trochu jinak. “ Záhy zjišťuji, že
tím elixírem není zdejší voda, ale pivo
z nedaleké Chotěboře. Především se ale
pracuje. „Všichni jsme se těšili, jak na
chvíli vypadneme z pracovního procesu
a vyměníme námahu psychickou za tu
fyzickou. Asi po šesti hodinách práce se
mi ale zdá, že se těším zpět do kanceláře,“ vtipkuje vedoucí projektových týmů
Pavel Beneš a zrovna přivazuje pařez
po uříznutém stromku na řetěz. Přizvukuje mu výkonný ředitel Petr Jaroš. „Je
dobré vidět ty postižené lidi, skutečně
tady přicházím na úplně nové myšlenky
a vyčistím si hlavu,“ dodal. Projektové
týmy vyměnil za hrábě také Jaroslav
Plíšek. „Alespoň je po nás vidět nějaká
práce. Samozřejmě že to není na jeden
den, činností je tady skutečně obrovské
množství.“
V Modletíně, v budově bývalé fary a lázní, má vzniknout v Česku zatím unikátní Archa. „V jednom domě tam žijí lidé
zdraví a s handicapem. Je to zvláštní
sociální a současně duchovní skupina, která je pro obě strany nesmírně
obohacující,“ popisuje Radka Jindrová
z občanského sdružení Benediktus.
To faru i ruinu lázní koupilo a shání peníze na jejich opravy. „Už jsme podali
projekt, na podzim budeme chytřejší.“ Pravdou je, že modletínská fara
byla desítky let prázdná. Lázně jsou
v takto žalostném stavu ještě déle. „Je to
opravdu zázrak, když lidé z takto veliké
firmy přijdou a pomáhají nám, sami bychom to dělali mnoho týdnů,“ říká na adresu společnosti ROSS Holding Radka
Jindrová a ukazuje přitom na další spolupracovníky, tentokrát z jejich řad. Jsou to
lidé mentálně postižení, kteří do Benediktu docházejí a užívají jeho služeb.
Po chvilce z Modletína, jakoby zastrčeného uvnitř Železných hor, odjíždím,
a odjíždím s pocitem, že se dílo daří.
Fara je už ve stádiu obyvatelném, lázně to čeká v příštích letech. A každá
přiložená ruka je dobrá. „Už nevidíme
jenom tmu, rýsuje se pomyslné světlo
na konci tunelu,“ pochvaluje si Radka
Jindrová.
(rah)
KULTURNÍ AKCE:
2. PIVOVARSKÉ ODPOLEDNE
14. srpna 2010 přijďte na
chotěbořské náměstí. Čeká na
vás v pořadí druhé Pivovarské
odpoledne. K popíjení oblíbeného nápoje zahraje celá řádka regionálních umělců, které
doplní mimo jiné Děda Mládek
Illegal Band. „Pivovar Chotěboř je
regionální, proto chce touto slavností podpořit především místní
amatérské spolky a kapely, dát
jim příležitost vystoupit veřejně
a předvést svoje umění,“ vysvětluje Richard Moravec, ředitel pivovaru. Začátek akce, určené všem generacím, je ve 14 hodin, konec ve
22 hodin.
A zatímco tatínek bude ochutnávat výtvory pana sládka, jeho potomek může soutěžit a zúčastnit se
výtvarné dílny. Pořadatelé tak spojili dvě zdánlivě rozdílné věci – pivo
a umění.
Program:
14:00 Mažoretky v mužském podání
14:15 Duo v náladě
15:15 Wobčas
16:15 Pilgrim Pimple
17:15 Defragment
18:30 Bene Band
19:15 Děda Mládek Illegal Band
20:30 Artery rock
ČECHOVKA
podzimní divadla
21. 9. MONOLOGY VAGINY
Intimní divadlo Dáši Bláhové
od 19 hodin
Klub Čechovka
divadelní představení
7. 10. SPLAŠENÉ NŮŽKY
od 19 hodin
Klub Čechovka
divadelní představení
20. 10. CAVEMAN ONE MAN SHOW
od 19.00 hodin
klub Čechovka
divadelní představení
12. 11. DROBEČKY Z PERNÍKU
Divadlo A. Dvořáka Příbram
od 19.00 hodin
Klub Čechovka
divadelní představení
prosinec ŽENITBA
Divadlo Na Jezerce
od 19.00 hodin
Klub Čechovka
divadelní představení
Abonentky na divadla jsou v prodeji,
info tel. 724 764 875
www.cechovka.cz
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 7. 2010 - 30. 9. 2010
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Electrical [ıˡlektrıkl] elektrický
Electrical tape
elektrická izolační páska
Electrical system
elektrická instalace
Electrically [ıˡlektrıkəli] elektricky
Electrically driven
elektricky poháněný
Electrically operated elektricky ovládaný
Electrician [ıˡlektrıʃən] elektrotechnik, elektrikář
Electricity [ıˡlektrısəti] elektřina
Electricity consumption spotřeba elektřiny
Electricity supply dodávka elektřiny
Electrification [ıˡlektrıfıˡkeıʃən] elektrizace, buzení elektřiny
Electrode [ıˡlektrəʊd]
elektroda
Electrodeposition [ıˡlektrəʊdepəˡzıʃən]elektrolytické pokovování,
galvanické pokovování
Electrodrill [ıˡlektrəʊdrıl] elektrický vrták
Electromagnet [ılektrəmægnıt]
elektromagnet
Electromagnetic [ılektrəmægˡnetık]
elektromagnetický
Electromagnetic coupling
elektromagnetická spojka
Electromagnetic separator
elektromagnetický separátor
Electromagnetic wave
elektromagnetická vlna
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 8. 2010 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá originální
keramiku z chráněné dílny o.s. Benediktus
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Electromechanics [ılektrəʊmıˡkænıks]
Electrometer [ılekˡtrɒmıtə(r)]
Electromobile [ılektrəʊˡməʊbaıl]
elektromechanika
elektroměr
elektromobil,
elektrický automobil
Electromotor [ılektrəʊˡməʊtə(r)]
elektromotor
Electron [ıˡlektrɒn] elektron
Electron beam welding
svařování elektrickým obloukem
Electron discharge
elektronový výboj
Electronic [elekˡtrɒnık]
elektronický, elektronkový
Electronic control
elektronické řízení
Electronic control unit
elektronická řídící jednotka
Electronic data processing
elektronické zpracování dat
Electronic signature elektronický podpis
Electronic switch elektronický spínač
Electronics [elekˡtrɒnıks] elektronika
Element [ˡelımənt] prvek, součástka, článek
Elementary [elıˡməntəri]základní, elementární, počáteční, prvotní
Elevate [ˡelıveıt]
zvedat, zvyšovat, stoupat
Elevation [elıˡveıʃən]
zdvihání, výška, nárys
Elevator [ˡelıveıtə(r)] výtah, elevátor, zdviž
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
Elevator rope
Elongate [ˡilɒŋgeıt] Embed [ımˡbed]
Embedded [ımˡbedıd] Embedded bar Embedded system Emboss [ımˡbɒs] Emergency [ıˡmɜːdʒənsi]
Emergency brake
Emergency call
Emergency control
Emergency exit Emergency lighting Emergency switch Emergency telephone Emergency valve Emery [ˡeməri] Emery dust Emery paper Emission [ıˡmıʃən]
E
výtahové lano
prodlužovat, protahovat
uložit, zalít (maltou)
uložený, zapuštěný, zalitý
zabetonovaný prut
vestavěný systém
razit, vytlačovat
nouzový stav, pohotovst, havárie
záchranná brzda
tísňové volání
havarijní ochrana
nouzový východ
nouzové osvětlení
nouzový vypínač
nouzový telefon
nouzový ventil
smirek, smirkovat
smirkový prášek – brusivo
smirkový papír
emise, vyzařování, vysílání
V tajence najdete aforismus francouzského herce, tanečníka a zpěváka Maurice Chevaliera: Mluvit pravdu má… (zbytek v tajence)
Tajenka z č. 2/2010 zní: Přívětivost je signál, který dokáží i hluší uslyšet a slepí uvidět. Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Věru Břízovou, která vyhrává 20 l soudek piva Chotěboř Prémium.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: HRANIPEX V KOMOROVICÍCH
ROZHOVOR: BOHUMIL PAVLAS
HISTORIE: ELEKTRIFIKACE NĚMECKÉHO BRODU
TRENDY: VYSOKONAPĚŤOVÁ TRASA TEMELÍN-MÍROVKA