Skutečná Boží přirozenost Andrew Wommack

Skutečná
Boží
přirozenost
Andrew Wommack
Skutečná Boží přirozenost
Důležitost a prospěch vyplývající z porozumění Božímu charakteru
Andrew Wommack
The True Nature of God
The Importance and Benefits of Understanding God‘s Character
Andrew Wommack
ISBN 1-57778-036-1
© Copyright Andrew Wommack
P. O. Box 3333
Colorado Springs, Colorado 80934
První české vydání v roce 2007
© Vydalo nakladatelství Slovo pro každý den
Formanka 34
760 01 Zlín
Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny citace Písma podle překladu Nové
Bible Kralické (NBK).
Vytištěno v České republice. Všechna práva vyhrazena. Obsah nebo obal
nesmí být rozmnožován jako celek nebo v částech v jakékoliv formě bez
písemně vyjádřeného souhlasu vydavatele.
Skutečná Boží přirozenost
Důležitost a prospěch vyplývající
z porozumění Božímu charakteru
Napsal Andrew Wommack
OBSAH
Předmluva ……………………………………………………………… 5
Kapitola 1 – Je Bůh schizofrenický? …………………………………… 9
Kapitola 2 – Boží milost ve Starém zákoně …………………………… 19
Kapitola 3 – Boží záměr se Zákonem ………………………………… 33
Kapitola 4 – Boží dar věčného života ………………………………… 49
Kapitola 5 – Boží milost vůči věřícímu ……………………………… 65
Kapitola 6 – Poznat Jej
……………………………………………… 81
Kapitola 7 – Boží dobrota ve službě ………………………………… 87
Kapitola 8 – Nové Boží víno ………………………………………… 95
Kapitola 9 – Síla a radost pramenící z vědomí Boží přítomnosti …… 103
Závěr ………………………………………………………………… 111
PŘEDMLUVA
Věděli jste, že kdyby člověk skutečně poznal Boha a porozuměl Bohu
jako úžasnému Otci, kterým skutečně je, neměl by problém věřit Jemu
a Jeho Slovu?
V posledních letech byl v Kristově Těle kladen velký důraz na vyučování o víře a na vyznávání Jeho Slova, které k víře přivádí. Věřím
v promlouvání toho, co říká Boží Slovo, věřící musí věřit Bohu, ale také
věřím tomu, že mnozí z nás přehlédli důležitý klíč.
Věřit v někoho znamená rozvíjet svůj vztah s ním/s ní, dokud ho/ji
neznáte tak dobře, že mu/jí zcela důvěřujete.
Jeden kazatel, můj přítel, jednou řekl, že když drží na rukou svou
malou dceru, ta mu nikdy nemusí říkat: „Vyznávám svými ústy a věřím ve
svém srdci, že mě tatínek neupustí. A vyznávám svými ústy a věřím svým
srdcem, že mě můj tatínek bude živit.“ Pro tuto dceru neexistuje zápas ve
víře ohledně toho, zda k ní bude její otec dobrý. Ona jen spočívá a odpočívá
ve svém láskyplném vztahu k němu. Ví, že se o ni postará, protože ho zná
a zná jeho charakter.
Stejně tak bude pro křesťany snadnější věřit Bohu, že naplní jejich
potřeby, když Ho lépe poznají. A protože všechno, co dostáváme od Boha,
přichází skrze víru v Něj (včetně našeho spasení), důvěrná známost s Ním
se stává velmi důležitou! Skutečně, všechno, co dostáváme od Boha,
pochází z poznání Jeho.
Jeden z důvodů, proč je křesťanský způsob života pro mnoho lidí tak
obtížný – a zahrnuji sem i lidi, kteří slyšeli učení o víře a vyznávání – je
ten, že ve skutečnosti neprohloubili svůj osobní vztah s Bohem. Neznají
Ho důvěrně. Když skutečně víte, že je nějaký člověk hoden důvěry, pak
není těžké mu věřit. Já osobně věřím, že víra je přímý výsledek hlubšího
poznání Boha.
Pro člověka, který Jej skutečně zná, není obtížné věřit Bohu a Jeho
Slovu. A když věříte Božímu Slovu, pak není obtížné od Boha přijmout,
co nabízí. Když ale člověk Boha nezná příliš dobře, pak satan může jeho
5
důvěru v Boha zničit a říkat o Něm mnoho falešných věcí, protože ten
dotyčný se nemá o co opřít.
Než se dostanu hlouběji k tomuto předmětu, musím se vám přiznat,
že mám sklon sloužit technikou šoku. Jednou z nejobtížnějších věcí je
přimět lidi, aby se soustředili, aby skutečně naslouchali tomu, co chcete
říci. A tak, abych získal jejich pozornost, říkám věci, kterými sám sebe
tlačím do takového kouta, že se zájmem chtějí zjistit, jak se odtud dostanu.
Začnou pozorně naslouchat a nakonec pochopí, co se pokouším říct.
Boží Slovo je jednoduché. Jeden kazatel, kterého znám, říká, že je tak
jednoduché, že k tomu, abyste mu neporozuměli, vám musí někdo pomoct.
Na Božím Slovu není nic obtížného. Ten největší problém je, že ho lidé
doopravdy neslyší. Lidé přemýšlejí o tom, co měli k snídani, kde budou
jíst oběd, o tom nebo o něčem jiném. Takže před tím, než vysvětlím, jaká,
věřím, Boží přirozenost je, chci vám sdělit, že některá má prohlášení
mohou vypadat poněkud dramaticky.
Například, jednou jsem vyučoval o tom, že Bůh není ten, kdo na věřící
vkládá problémy. Na shromáždění byl jeden muž se svou dvanáctiletou
dcerou, která měla ochrnutou dolní část těla a obě končetiny, měla pleny
a byla upoutaná na vozík. Její stav byl tak špatný, že dokonce ani nemohla
být součástí toho, co se kolem ní dělo.
Protože jsem řekl, že Bůh není ten, kdo toto utrpení na jeho dceru vložil,
tento muž se rozhněval. Lidé, kteří ho na shromáždění přivedli, mu řekli:
„Alespoň si s reverendem Wommackem po shromáždění promluv a dovol
mu svá slova vysvětlit.“
Tento muž za mnou opravdu přišel a řekl: „Bůh mou dceru stvořil
takovou, jaká je. Už se tak narodila. Toto je Boží vůle pro ni a On je skrze
ni oslaven.“
Odpověděl jsem mu: „Ne, Bůh to neudělal. To není Boží vůle, aby dívka
byla na vozíku a nemohla normálně fungovat. Takto Bůh lidi nestvořil.“
Začal jsem mu citovat Písmo a on mi jinými verši z Písma odpovídal. Já
jsem měl dojem, že tyto verše překrucuje a vytrhává z kontextu, a on si
totéž myslel, že o mě. Začínal to být teologický zápas dvou vyrovnaných
sil a nikdo se nikam nemohl dostat.
Tento nerozhodný zápas byl ukončen, když jsem se na něj podíval a řekl:
„Co to s vámi je? Nemilujete svou dceru? Jaký jste vlastně otec? Nezajímá
vás, jestli se vaše dcera vůbec někdy dostane z vozíku? Nezajímá vás, jestli
někdy bude normální a bude moct běhat a hrát si?“
6
Jestli na mě byl před tím rozzlobený, tak teď na mě skutečně zuřil!
Myslím, že měl obrovskou chuť praštit mě do nosu. Jeho odpověď byla
velmi prudká: „Svou dceru miluji! Udělal bych pro ni cokoliv. Nemám
moc peněz, ale prodal bych cokoliv, půjčil bych si, kdyby to bylo v mých
silách, udělal bych cokoliv, abych získal peníze, abych zajistil uzdravení
své dcery.“
V té chvíli jsem se ho zeptal: „A myslíte si, že Bůh ji miluje méně než
vy? Myslíte si, že Bůh ve vší své moci má v úmyslu držet se zpátky a upírat
jí uzdravení, protože ji chce trápit jen proto, aby někoho něco naučil?“
Víte, ten muž se se mnou mohl dohadovat o mé doktríně, ale když jsem
mu představil Boha jako otce, pochopil, že Boží vůlí je uzdravit jeho dceru.
Když jsem mu představil Boha jako milujícího, pečujícího otce, nezbylo
mu nic, o čem by se dohadoval. Pochopil, že Bůh je náš dobrý nebeský
Otec, který nechce, aby byla jeho dcera ochrnutá. Prostě to vymazalo
všechnu jeho zlost.
Pochopení skutečnosti, že Bůh je dobrým Bohem a že nás miluje,
odebírá účinnost satanovým zbraním namířeným proti naší víře. Můžete
věřit v uzdravení a modlit se za něj, a víte, že Boží Slovo říká, že „…Jeho
ranami jsme uzdraveni“ (1.Petrova 2:24). Pravděpodobně víte všechno
o učení o víře, jak vyznávat Slovo a o všech principech, které s tím souvisí.
O možnosti zvítězit máte ale takovou nepříjemnou pochybnost. Uvnitř
máte strach, který říká: „Má Bůh skutečně v úmyslu mě uzdravit?“
Věděli jste, že kdybyste pochopili dokonalou Boží lásku k vám, strach
by byl z vaší mysli zcela odstraněn? 1.Janova 4:18 říká: „Dokonalá láska
vyhání strach.“ Když se člověk stane ustrašeným a není si jistý, zda se
Boží vůle pro jeho život skutečně naplní, pak ve skutečnosti nechápe
a nezná Boha a Jeho nesmírnou lásku.
Pokud vás Bůh miluje dost na to, aby poslal svého jediného Syna, aby
za vás zemřel, nemiluje vás potom dost na to, aby do vašeho života přinesl
svou vůli, pokud Ho posloucháte? Možná jste slyšeli některé věci o Bohu,
pokud ale skutečně znáte Boží lásku k vám, nebudete o Něm tak snadno
pochybovat a zpochybňovat Jeho ochotu vám pomoci. Kdybyste pochopili,
jak moc se o vás stará, nebylo by možné Jej tak snadno zdiskreditovat.
Chápete to?
Naše lidské vztahy jsou nedokonalé, a proto nemohou být dokonalým
obrazem našeho vztahu s Bohem. S některými lidmi mám ale natolik dobré
vztahy, že kdybyste ke mně přišli a řekli mi, že mě kritizovali a říkali o mně
7
špatné věci, nevěřil bych tomu. Protože je znám… Máme vybudovaný tak
dobrý vztah, že kdyby se na mě rozzlobili, přišli by za mnou a řekli by mi
to. Já vím, že by to udělali, a tak byste mi o nich nemohli lhát.
Kdyby za mnou někdo přišel a řekl, že zatímco jsem cestoval a sloužil,
moje manželka Jamie mi byla nevěrná, byl by na falešné stopě. Znám svou
manželku dobře. Já znám svou manželku. Někdo si může myslet: „Bratře,
nemůžeš si být jistý; nikdy nevíš.“ Pokud je tvoje reakce taková, pak jen
ukazuje, jak ubohý vztah máš se svou vlastní ženou. Ve vztahu s druhým je
možné dojít do bodu, kdy víte, jaká tato osoba je a co by v té které situaci
dělala.
Náš vztah s Bohem není jiný. Chce, abychom si byli jisti tím, že Mu
můžeme důvěřovat a že jedná v našem nejlepším zájmu, ať je situace
jakákoliv. A právě o tom je tato kniha: poznat Boha tak dobře, že vám
nikdo nemůže vymluvit Jeho dobrotu vůči vám.
8
Kapitola 1
JE BŮH SCHIZOFRENICKÝ?
Jeden z důvodů, proč může být Bůh tak snadno zdiskreditován, je ten,
že Ho lidé opravdově neznají z Jeho Slova. Jediný způsob, jak se můžete
o Bohu něco skutečně do zvědět, je skrze Bibli. Každý člověk na zemi
má názor na to, jaký Bůh je a co udělá. Ale ta jediná věc, kterou nám dal
k tomu, abychom Ho poznali – a jediný zdroj, který je skutečně spolehlivý
– je Jeho psané Slovo.
Většina křesťanů nečte Boží Slovo pravidelně. Uzobnou trochu tady
a trochu tam – možná něco od kazatele v televizi a potom trochu v neděli
dopoledne ve svém sboru. To ale ke skutečné změně života a především ke
změně chápání Boha a Jeho přirozenosti nestačí.
Někteří lidé opravdu čtou a studují Boží Slovo celkem pravidelně.
Ale i tak je v Bibli mnoho pasáží, které jakoby dokládali rozpolcenost
Božího jednání. Jenom jsem vůči vám upřímný! Samozřejmě, Bůh není
schizofrenický, ale tak to některým lidem z jejich příležitostného čtení
Písma připadá.
V jedné části Písma Bůh přikazuje, abyste byli ukamenováni k smrti za
sbírání dříví v den odpočinku (o sabatu) (3.Mojžíšova 15:32–35), a potom
v jiné části odpouští a neobviňuje ženu, která byla právě přistižena při
cizoložství (viz Jan 8:3–11). Takové příklady vštípily lidem poněkud
podivný dojem o tom, kým Bůh je.
STARÝ ZÁKON NENÍ ÚPLNÝ
Boží Slovo neprotiřečí samo sobě. Boží Slovo je v dokonalé harmonii.
Záměrem mnohého, co je v této knize, je harmonizovat Starý a Nový Zákon,
aby bylo možné získat lepší, kompletnější pochopení Boží přirozenosti.
Ve Starém Zákoně vidíme Boží obraz, který není úplný. Není nesprávný;
jen prostě není úplný. Lidé, kteří pochopili Boží přirozenost pouze ze
Starého Zákona, většinou neskončí s úplně přesným obrazem. Starý Zákon
je pouze částečný obraz. Není to dokonalé představení Boha. Pokud
9
nerozumíte Novému Zákonu a nejste schopni ho dát do souladu se Starým
Zákonem, pak neporozumíte Boží lásce a celé Boží přirozenosti.
Jedné noci se mi ve snu zdálo, že jsem Jozue ve Starém Zákoně. Byl
jsem na cestě do Zaslíbené země a Bůh mi přikázal zabít všechny ve
všech městech stejně tak, jak to přikázal Jozuovi. Poslechnout bylo pro
mě obtížné! Žádné ženy, děti, cokoliv, co dýchalo, nemělo zůstat naživu.
Nemohl jsem se s tím vyrovnat. Skoro jsem se dostal do bodu, kdy jsem
řekl: „Bože, prostě to nemohu udělat.“ A aby to bylo ještě horší, ve snu
jsem zjistil, že jeden z mých velmi dobrých přátel byl v jednom z těchto
měst, a já jsem měl zabít jeho, jeho manželku i jeho děti. Probudil jsem
se z toho snu a myslel jsem si: „Bože, to bych nemohl udělat. Bože, to
bych v žádném případě nemohl udělat.“ Přemýšlel jsem o tom snu celé
dopoledne, hluboce jsem o tom uvažoval a modlil se za to. Myslel jsem si:
„Bože, jak se takové věci mohly stát?“
Odpověď jsem našel v pohledu na Starý Zákon skrze poznání z Nového
Zákona. Bůh mi začal ukazovat, že kdyby Ježíš žil v lidské podobě ve
Starém Zákoně, nedělal by věci tak, jako je udělal Jozue. To neznamená,
že Jozue se mýlil. Poslouchal Boha a Bůh jednal způsobem, kterým musel
jednat v tom časovém období.
Přes všechno, co Bůh udělal skrze Jozua, nebylo znázornění Jeho
přirozenosti zcela úplné. Takové nebylo ani tehdy, když sám sebe ukázal
věřícím v Novém Zákoně. A přesto mají někteří lidé dojem, že Bůh je
Bohem hněvu, který zničí každého, kdo se mu dostane do cesty.
Mnozí křesťané, protože se chtějí stát velkými muži a ženami Božími,
se vracejí zpět a začínají napodobovat některé starozákonní příklady.
Častokrát, když začnete mluvit o někom, kdo je prorokem nebo o kom
řekněme: „Má pomazání proroka“, takový člověk obvykle začne být tvrdý
a krutý. Myslí si, že jedná jako Eliáš, starý prorok s kostnatými prsty, který
by na vás zpříma ukázal a řekl by vám přesně to, co si myslí. Lidé si myslí,
že Eliáš byl někdo, kdo by vás pokáral, slovně by vás napadl, nechal by vás
vyhladovět, nebo by vás hnal ohněm, jen aby vás něčemu naučil.
Existují příklady skutečných proroků, kteří nebyli ani tvrdí ani krutí.
Když ale lidé přemýšlejí o skutečném prorokovi, většinou si představí
někoho jako Eliáš. Mladí věřící, kteří si o sobě myslí, že jsou proroky, věří,
že jsou ohnivým Božím prutem seslaným na zemi; mají v úmyslu volat
Boží soud a hněv a potrestat lidi, když vybočí z řady. Ale to není úplné
pochopení služby proroka – a určitě ne Božího charakteru.
10
Ve Starém Zákoně vidíte některé věci, které byly učiněny tímto způsobem,
ale není to celá Boží přirozenost. Je důležité vědět, s kým skutečně jednáme.
Pokud neznáte Boží přirozenost nebo pokud Mu skutečně nerozumíte, pak
nikdy nebude efektivně chodit v Božím požehnání a v Boží moci. Nezáleží
mi na tom, které části Písma jste se učili nebo čí učení na vás mělo vliv. Jak
už jsem řekl dříve a řeknu to v této knize ještě mnohokrát: Musíte se dostat
na místo, kde Boha skutečně poznáte a budete s Ním mít důvěrný vztah.
Náboženské smýšlení pocházející z neporozumění Písmu brání lidem
vstoupit do blízkého vztahu s Bohem. Mnozí z nás se skutečně obávají přijít
před Boha, protože nás učili, nebo jsme nabyli dojem, že má v úmyslu nás
něčím „praštit“. Tolik věřících má dojem, že se musí zcela pokořit a ohnout
pokaždé, když přijdou před Boha. To není vztah, po jakém Bůh touží, ani
vztah, o jakém učí Jeho Slovo.
SOUD STARÉHO ZÁKONA
V 1.Královské 21:1–24 jsou Achab a Jezábel pravděpodobně dvěma
nejhoršími lidmi a určitě nejzkorumpovanějším králem a královnou
v dějinách Izraele. Spikli se, aby zabili nevinného muže, který se jmenoval
Nábot, kvůli tomu, aby získali jeho vinici. Ukamenovali Nábota k smrti
a jeho tělo hodili do pole, tam přiběhli psi a olizovali jeho krev. Když se
Achab procházel svou novou vinicí, uviděl proroka Eliáše a řekl: „Přece
jsi mě našel, můj nepříteli?“ On řekl: „Našel, protože ses zaprodal
a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Potom Eliáš začal
Achaba napomínat a řekl: „Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi
chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev… Jezábelu
sežerou na valech Jizreelu psi.“
Trvalo to nějaký čas, než se tato proroctví naplnila. Když byl ale
Achab byl zabit v bitvě a když byl přivezen domů, lidé šli umýt jeho vůz.
Když ho umývali, přiběhli psi a olizovali Achabovu krev (viz 1.Královská
22:38). Když se muž, který se jmenoval Jehu, stal králem, byla Jezábel
shozena z věže a dopadla na zem u zdi. Jehu přejížděl svým vozem
po jejím mrtvém těle a tak ho zmrzačil. Pak šel do paláce, posadil se,
a začal jíst. Uprostřed hostiny si řekl něco jako: „Byla to královská dcera,
a i když to byla žena zkažená, měla by být pohřbena.“ A tak Jehu poslal
lidi, aby ji pohřbili, ale jediné, co zbylo, byla její hlava, ruce a nohy.
Zbytek jejího těla byl sežrán psy! (viz 2.Královská 9:30–37). Eliášova
11
úžasná proroctví se naplnila přesně tak, jak řekl – s Eliášem byste si to asi
nechtěli rozházet, že?
Přesuneme se do 2.Královské, 1.kapitoly, k příběhu o Achazijášovi,
synu Achaba. Achab a Jezábela hřešili proti Bohu do takové míry, že
Eliáš, který byl Božím prorokem, vyhlásil hrozný způsob, jak jejich životy
skončí. Achazijáš viděl naplnění těchto proroctví, ale nemiloval Eliáše
o nic víc než jeho rodiče.
Achazijáš šel přesně v jejich stopách. Nehledal jediného pravého
Boha; hledal pohanské bohy. Když onemocněl, místo, aby hledal Boha
a prosil o uzdravení Jeho, Achazijáš poslal posly za Baal-zebúbem, bohem
Ekrónu.
Podle 2. Královské 1:3–8 potkal Achazijášovi posly na cestě k pohanskému bohovi, aby se ho dotazovali, Eliáš a řekl: „Což není Bůh
v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto
Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela
jistě zemřeš.“A Eliáš šel. Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich:
„Jak to, že se vracíte?“ Odvětili mu: „Jakýsi muž nám vyšel vstříc
a řekl nám: „Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, vy řiďte mu: Toto
praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se obracíš s dotazem na
Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš,
ale zcela jistě zemřeš.“
Otázal se jich: „Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil
k vám tato slova?“ Oni mu řekli: „Byl to muž chlupatém plášti a bedra
měl opásaná koženým pásem.“ Tu řekl: „To byl Eliáš Tišbejský.“
Král věděl, že to byl Eliáš, a byl naplněn strachem, proto vyslal svou
armádu, aby ho zajala. Verše 9 a 10 říkají: „Poslal pro něho velitele
s padesáti vojáky. Ten k němu vystoupil a hle, Eliáš seděl na vrcholu
hory. Promluvil k němu: „Muži Boží, král rozkazuje: „Sestup!“ Eliáš
veliteli těch padesáti odpověděl: Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň
z nebe a pozře tebe i tvých padesát!“ I sestoupil oheň z nebe a pozřel
jej i jeho padesát.
To je vcelku „silná káva“, že? Nechtěli byste být Eliášovými nepřáteli.
Achazijáš vyslal armádu – padesát mužů a kapitána nad nimi – aby zajali
Eliáše, ale Eliáš přivolal oheň z nebe a zničil královi muže. Pokračování je
ve verších 11 a 12:
„Král pro něho poslal opět jiného velitele s padesáti vojáky. Ten
promluvil: „Muži Boží, toto praví král: „Rychle sestup!“ Eliáš jim
12
odpověděl: „Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe
i tvých padesát!“ I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.
To je 102 mužů! Někdo by si mohl myslet: „To musel udělat satan.“ Ale
ve verši 12 se říká, že to byl Boží oheň, který sestoupil z nebe. Eliáš měl
přístup k Boží moci do takové míry, že mohl ničit lidi. Mohl zabíjet lidi
mocí a pomazáním Božím. Podobá se to Zjevení 11:5, kde se říká, že dva
svědci budou mít moc ohně vycházejícího z jejich úst, ničícího každého,
kdo stojí proti Bohu.
Bůh, bránící Eliáše, seslal oheň z nebe a zabil 102 mužů. Nakonec přišel
třetí kapitán se svými padesáti muži, ale tento kapitán byl bohabojný muž.
Parafráze toho, co řekl, je: „Měj se mnou slitování. To, co dělám, je prostě
to, co mi král přikázal udělat.“ Proto Bůh řekl Eliášovi, aby sestoupil dolů
a šel s ním k Achazijášovi.
Bůh ochraňoval Eliáše, a nedotli se ho žádní královi muži. Nemusel
svolávat oheň z nebe, který by zasáhl někoho dalšího. Věděli jste, že to
nebyl jediný způsob, jak Eliáš mohl zvládnout tento problém? Ale toto je
starozákonní příklad moci, pomazání a Božího hněvu na obranu jednoho
z Jeho proroků.
MILOST NOVÉHO ZÁKONA
Nyní srovnejme tento příběh o Eliášovi s Lukášem 9:51–53: „Když se
naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do
Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli k jedné
samařské vesnici, aby pro něho vše připravili. Ale tam je nepřijali,
protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.“
Bůh přikázal, že Jeruzalém má být pro Židy centrem uctívání (viz
2.Paralipomenon 6:6). Tam nechal postavit svůj chrám a tam byla
umístěna truhla smlouvy. Bůh přikázal svému lidu, aby ho uctíval pouze
v Jeruzalémě.
Bylo období, kdy byly děti Izraele ve vzpouře vůči Bohu a On dovolil,
aby bylo deset severních kmenů zajato Asyřany. Dva jižní kmeny, Benjamin
a Juda, zůstaly ve své zemi a zůstaly nerušené, protože stále uctívaly
v Jeruzalémě.
Poté, co byly severní kmeny zajaty, asyrský král poslal osadníky z Asýrie,
aby osídlili jejich zemi, aby pole nezůstala ladem. Tito osadníci se ženili
a vdávaly se zbývajícími obyvateli z deseti kmenů, kteří tam zůstali. Tito
13
zbylí obyvatelé severních kmenů se zřekli své židovské identity a ženili se
a vdávaly s asyrskými pohany v přímé neposlušnosti vůči Božímu příkazu
zakazujícímu vstupovat do manželství s lidmi, kteří Jeho neuctívají.
Protože Asyřané neznali Boží cesty, začaly se množit polní šelmy. Bible
v 2.Královské kapitole 17 říká, že Bůh mezi ně poslal lvy. Lidé byli zabíjeni
a požíráni. Zaslíbená země, která byla pro Židy požehnána hojností, nyní
začala plodit šelmy, které požíraly Asyřany.
Zmínka o této situaci se dostala ke králi Asýrie. Ten uvolnil některé
izraelské kněze k tomu, aby se vrátili do Zaslíbené země a vyučovali
Asyřany cestám izraelského Boha. Když potěší Boha, nebudou požíráni
divokými zvířaty.
Asyrští osadníci se začali učit povrchním praktikám, kterými by
potěšili Boha, ale nezměnili svá srdce. Stále byli pohanskými uctívači
a vnesli své pohanské praktiky do izraelských rituálů. Dělali věci, které
byly nutné k uspokojení Boha a měly je zbavit divokých zvířat, ale nebylo
to opravdové uctívání Boha.
Výsledkem bylo, že severní kmeny se staly smíšenou rasou lidí, kteří
se nazývali Samařané, což vedlo k rasovým problémům v Izraeli. Oddaní
Židé žijící v Jeruzalémě nenáviděli Samařany, kteří ničili bohoslužby.
To je potvrzeno v Janovi, kapitole 4, kde Ježíš mluví o samařské ženě
u Jákobovy studny. Mezi Židy a Samařany existovala neuvěřitelná nenávist
zahrnující náboženské a rasové předsudky. Židé nechtěli mít se Samařany
nic společného.
Podle Lukáše, kapitoly 9, Ježíš už dříve sloužil Samařanům. Už dříve
viděl celé město Samaří, jak reaguje. Přijali Ho jako Mesiáše. Ale nyní,
když procházel jejich městem, Ho nepřijali, protože to vypadalo, že šel
do Jeruzalémě uctívat s „těmi pokrytci“. Samařané odmítli Ježíše kvůli
jeho připojení se k Židům a bylo to odmítnutí založené na náboženských
a rasových předsudcích.
Odmítnout Ježíše z těchto pohnutek bylo vcelku vážné a Jeho učedníci
Jakub a Jan, bezděčně reagovali starozákonním způsobem: „Když to
uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe,
aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ (Lukáš 9:54).
Jakub a Jan určitě cítili stejné oprávnění zabít Samařany za odmítnutí
Ježíše, jako se Eliáš cítil oprávněn svolat oheň z nebe, který zabil vojáky,
kteří v 2.Královské 1:10 odmítli Boha Izraele. Toto bylo vážné odmítnutí
Pána Ježíše a oni jednoduše napodobovali Eliáše, velkého Božího muže.
14
Tito dva učedníci si vzali příklad z Písma, jednali podle Božího
Slova a chtěli udělat to, co udělal Eliáš. A jak Ježíš odpověděl svým
oddaným zélótským učedníkům? „Obrátil se a pokáral je: „Nevíte,
jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit“
(Lukáš 9:55,56).
Ježíš napomenul Jakuba a Jana za to, že se pokoušeli udělat to, co
bylo učiněno ve starozákonní době. Napomenul je za to, že chtěli být jako
Eliáš, jeden z nejmocnějších mužů Božích, který kdy žil ve starozákonní
době. Znamená to, že Eliáš v 2.Královské 1.kapitole hřešil? Ne, protože
v té době Bůh jednal s člověkem jiným způsobem, tím jediným způsobem,
jakým tehdy mohl.
UVEDENÍ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA DO SOULADU
Když se lidé nedívají na Boží Slovo jako na celek, nezkoumají Starý
Zákon ve světle Nového Zákona, obecně získají starozákonní obrázek Boha
jako Boha hněvu, soudu a trestu. To je pravda a ti, kteří nepřijmou lásku
a odpuštění Pána Ježíše Krista, jednoho dne prožijí hrozný den Božího
soudu. Ale hněv a soud nejsou podstatnou částí Boží přirozenosti.
Soud není Boží přirozeností. To v Božím Slovu nenajdete. On soudí a je
zcela svatý, ale Písmo nám v 1.Janovi 4:8 ukazuje, že Bůh je láska. Láska
je skutečnou Boží přirozeností. Není to tak, že by prostě měl lásku nebo
jednal s láskou. Bůh je láska. Láska je skutečným Božím charakterem.
Eliášovo jednání v poslušnosti vůči Bohu nebylo úplnou reprezentací
Boží přirozenosti a Starý Zákon nám nemůže Boha plně zjevit. K tomu,
abychom pochopili Boží plnost, potřebujeme Nový Zákon.
„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme
jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti
a pravdy.“
Jan 1:1,14
„Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě
neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám
Otce?“
Jan 14:9
15
Ježíš je chodícím, živým Slovem a když vidíme Jeho, vidíme Otce.
Problém, kterému čelí mnozí křesťané, kteří znají Boha, je, že Jej vidí
skrze Starý Zákon, místo, aby se na Něj dívali skrze Ježíše. Nechápou
a mají zmatek v tom, kým Bůh skutečně je a jaký chce mít s nimi vztah,
protože oni Ho vidí skrze Starý Zákon.
Ve Starém Zákoně Bůh musel jednat s lidským pokolením a hříchem
jiným způsobem. Části Písma, které o tom mluví, budeme studovat
v dalších kapitolách. Když ale přišel Ježíš, přinesl lidstvu pravdivé zjevení
Otce a jednal velmi odlišně.
Já osobně věřím tomu, že kdyby Ježíš přišel na zemi ve své lidské
podobě ve starozákonní době, napomenul by Eliáše, Jozue by nikdy nezabil
žádného muže, ženu nebo dítě v městech země Kanaán, a Mojžíš by byl za
mnoho věcí, které udělal, také napomenut.
Můžete si myslet: „Bratře, jak můžeš říkat takové věci?“ Věřím tomu,
že v Boží Slovu je jasné, že Bůh nikdy netoužil jednat s lidským pokolením
tak přísně. To nikdy nebyla Jeho skutečná přirozenost, ani charakter. Ale
protože jsme to nevěděli, získali jsme o Bohu smíšené dojmy. Neviděli
jsme Ho v Jeho plnosti.
Mnozí z nás si ve skutečnosti neuvědomují hloubku Jeho lásky
a nerozumí Jeho lásce, milosrdenství a Božímu soucitu s námi. A tento
mylný dojem nás nutí udržovat si od Něj odstup. Proto je tak důležité uvést
v soulad celé Boží Slovo. Jenom tehdy můžete získat správné porozumění
Jeho skutečné přirozenosti.
„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům
ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu,
jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk
Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všechno svým mocným slovem.
Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu
na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje
jménem, které mu bylo dáno.“
Židům 1:1–4
Ve verši 3 se říká, že Ježíš je odleskem Boží slávy a výrazem Jeho
podstaty. Jinými slovy: Ježíš je věrnou reprezentací Boha, odhaluje Jeho
pravou přirozenost.
V následujících kapitolách uvidíme, že láska, milosrdenství a odpuštění,
16
které nám Bůh nabízí v Novém Zákoně skrze Ježíše Krista, byly lidskému
pokolení k dispozici vždycky, dokonce i ve Starém Zákoně. Ale lidská
reakce na Boží dobrotu ve Starém Zákoně Ho přinutila jednat s lidským
pokolením mnohem tvrději, než chtěl. A zatímco budeme uvádět v soulad
Starý a Nový Zákon, jasně uvidíme, že – Bůh není schizofrenik!
17
Kapitola 2
BOŽÍ MILOST VE STARÉM ZÁKONĚ
Asi se ptáte: „Pokud je Ježíš skutečnou Boží přirozeností, co přesně
Bůh dělal ve Starém Zákoně?“ Boží Slovo nám jasně říká, co Bůh dělal.
„Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává,
pokud není zákon.“
Římanům 5:13
Když použijeme termín „Zákon“, můžeme se tím odkazovat na celý
Starý Zákon, ale Zákon použitý v kontextu této části Písma je určitější.
Když zde řekneme Zákon, odkazujeme se tím na Mojžíšův zákon, který
zahrnuje deset přikázání, soudy, tresty a všechna pravidla a ceremoniální
obřady.
Římanům 5:13 nám ukazuje, že před Zákonem, nebo před tím, než byl
uveden Mojžíšův zákon, byl ve světě hřích, ale za hřích není přisuzována
vina tam, kde není Zákon. Slova „přisuzovat vinu“ znamenají: vzít to, co
jste udělali, a přičíst to na váš účet; nebo zazlívat vám vaše přestoupení.
Jinými slovy, hřích nebyl lidem zazlíván, dokud Bůh nedal Mojžíšův
zákon.
ROZŠÍŘENÍ MILOSTI PO PÁDU
Mnozí lidé si Boha představují tak, že v okamžiku, kdy do zahrady Eden
vstoupil hřích, začal se šířit i Boží hněv vůči lidskému pokolení. Lidé věří,
že Bůh byl svatý a člověk nesvatý, proto se Bůh oddělil od člověka a vyhnal
Adama a Evu ze své přítomnosti, protože svatost nemohla vystát pohled na
hříšné tělo. Existovalo ale časové období od Adama po Mojžíše, kdy Bůh
jednal s lidmi v lásce, milosrdenství a odpuštění místo v hněvu a soudu.
Samozřejmě věřím, že Bůh je svatý, a vím, že člověk je hříšný, ale Boží
láska je tak úžasná, že On člověka jen tak nevypudil ze své přítomnosti.
Celkově vzato, Bůh jednal s lidmi s milosrdenstvím a nepočítal jim jejich
19
hříchy (nezazlíval jim jejich hříchy) až do dnů Mojžíše, kdy byl dán
Zákon.
Hřích vstoupil do světa, když Adam a Eva skrze hada podlehli v zahradě
Eden pokušení. Pozorně se podívejme, jak s nimi Bůh jednal:
„I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré
i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ
navěky. „Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby
obdělával zemi, z níž byl vzat.“
Genesis 3:22, 23
Když vidíte slovo „proto“, vždycky byste se měli podívat, „pro co“ to
je. Tento verš souvisí s tím, co bylo řečeno předtím.
„Proto“ souvisí s vyhnáním Adama a Evy ze zahrady, což už bylo
řečeno. Co by se stalo, kdyby je Bůh neposlal pryč? Důvod, proč Bůh
poslal Adama a Evu pryč ze zahrady byl ten, že nechtěl, aby jedli ze stromu
života. Znamenalo by to, že celé lidstvo by ve své hříšnosti žilo navěky.
Nebylo to proto, že Bůh nemohl tolerovat lidské pokolení.
Adam a Eva spáchali přestupek proti Bohu, ale Bůh je nevyhnal ze své
přítomnosti. Boží přítomnost šla s Adamem a Evou a jejich potomky ven
ze zahrady Eden. Ukáži vám, že i poté, co Adam a Eva zhřešili a odešli ze
Zahrady, Bůh s nimi stále chodil a mluvil s nimi za chladných večerů. Měl
s nimi stále společenství. Navzdory tomu, co si mnozí lidé myslí, svatý
Bůh měl stále společenství s lidským pokolením a byl mu přítomen.
Bůh poslal Adama a Evu pryč ze Zahrady, protože je tolik miloval
a nechtěl, aby měli podíl na stromu života a žili tak navěky v těle
zkaženém hříchem. Hřích dal satanovi příležitost vložit na nás nemoci,
choroby a všechny druhy prokletí. Umíte si představit, jaké by to bylo,
kdybyste měli rakovinou zničené tělo, a protože jste jedli ze stromu života,
nemohli byste zemřít? Umíte si představit, jaké by to bylo žít celou věčnost
s tělem ničeným chorobami, aniž byste na ně mohli zemřít? Bylo to Boží
milosrdenství, které poslalo lidské pokolení ven ze Zahrady a pryč od
stromu života.
Pro člověka, který zná Boha a přijímá Jeho nařízení, je připraveno
nádherné, oslavené tělo, které nebude vystaveno věcem, kterým je v tomto
životě vystaveno toto pozemské tělo. Přichází tělo, které je lepší než byla
těla Adama a Evy poté, co zhřešili. Bůh je poslal ven ze Zahrady, protože
20
nechtěl, aby navždy žili ve zničeném těle, vystavovaném všem věcem,
kterým jsme kvůli hříchu vystaveni i my. V Genesis ve 4. kapitole vidíme,
že Bůh se setkával s lidským pokolením i po „pádu“, vně Zahrady. Víme
to, protože Bůh mluvil s Kainem a Ábelem. Jak Kain a Ábel věděli, že
mají přinést oběť? Jak věděli, že mají Bohu přinést oběť krve a první ovoce
své práce?
Adam a Eva v Zahradě až do svého pádu nespáchali žádné přestoupení,
a tak nebylo třeba, aby jim tehdy byly vysvětleny způsoby obětování.
Bible to neříká otevřeně, ale pro mně je očividné, že Bůh mluvil s Adamem
a Evou i s Kainem a Ábelem stále. Mluvil s nimi a komunikoval, protože
chápali oběti a věděli, jak se k Němu přiblížit.
Poté, co Kain a Ábel přinesli své oběti, Genesis 4:5 říká, že „na Kaina
a jeho obětní dar (Bůh) neshlédl.“ Říká se tam, že Bůh nebral ohled na
Kainovu oběť. Jak věděli, že Bůh nebral ohled na Kainovu oběť?
Když byste vy a váš bratr dnes přinesli oběť, jak byste věděli, na kterou
Bůh vzal ohled a na kterou ne? Jako znovuzrození křesťané máme Boží
svědectví v našem duchu. Ale Kain a Ábel nebyli znovuzrození křesťané,
takže v sobě Boha neměli. Je zřejmé, že Bůh k nim mluvil. Byli si vědomi
toho, že Bůh s nimi chodil, mluvil a měl s nimi společenství, protože verš
6 říká: „I řekl Hospodin Kainovi.“ Tu máme Boha mluvícího s Kainem
slyšitelným hlasem stejně tak, jak to dělával s Adamem a Evou v zahradě
Eden.
„I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak
sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li
konat dobro, hřích se u tebe uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit;
ty však máš nad ním vládnout.“
Genesis 4:6,7
Bůh mluví tváří v tvář s Kainem a Ábelem. Jak jsem prohlásil dříve,
mnoho lidí si myslí, že Bůh musel oddělit člověka od své přítomnosti,
protože člověk byl nesvatý a Bůh byl tak svatý, že nemohli mít nic
společného. To je pojetí, které si mnozí lidé osvojili, ale Písmo to ani
nedokazuje, ani nevyučuje.
Když Kain viděl, že Bůh vzal větší ohled na Ábelovu oběť než na jeho,
byl přemožen žárlivostí a v hněvu zabil Ábela. Bible ukazuje, že Bůh
o tom s Kainem mluvil.
21
„Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil:
„Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
Genesis 4:9
Teď se na chvilku zastavte a přemýšlejte o tom. Tady je první vrah na
tváři země a zatímco má ještě stále Ábelovu krev na svých rukou, slyšitelný
Boží hlas z nebe jak říká: „Kde je tvůj bratr Ábel?“
Co byste dělali vy, kdybyste právě někoho zavraždili, stále byste měli
vražednou zbraň v ruce a Bůh by k vám promluvil slyšitelným hlasem?
Pravděpodobně byste dostali infarkt! Mohli byste udělat hodně věcí, ale
neotočili byste se a neřekli: „Nevím, kde je, Bože. Jsem snad strážcem
svého bratra?“
Víte, proč to Kain udělal? Protože byl zvyklý mluvit s Bohem. Mluvil
s Bohem každý den. Nebylo to neobvyklé. Musel znát slyšitelný Boží
hlas. Bůh stále chodil a mluvil s člověkem i poté, co hřích vstoupil do
světa a lidstvo bylo vypuzeno ze zahrady Edenu. Nepočítal jim hříchy
a nezazlíval jim jejich přestoupení. Bůh s nimi nejednal tak, jak by se podle
Starého Zákona mělo jednat s hříchem. Jednal s nimi v lásce, milosrdenství
a odpuštění.
Bůh nicméně ukázal svůj nesouhlas s Kainovým zabitím Ábela a dal
Kainovi vědět, jaké budou následky:
„Buď nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby
z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti
nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem“
Genesis 4:11,12
Kain dostal strach a v Genesis 4:14 řekl: „ Stal jsem se na zemi psancem
a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ Víte, co Bůh
udělal? Místo toho, aby na úplně prvního vraha na tváři země přivolal trest,
Bůh Kaina poznamenal znamením a chránil ho.
„Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou
pomstou. A Hospodin ho poznamenal znamením, aby ho nikdo, kdo
ho najde, nezabil.“
Genesis 4:15
22
Není to opak populárních náboženských teorií? Bůh neschválil hřích,
ale chránil prvního vraha! V protikladu k tomu, když šel člověk ven a sbíral
dříví v Den odpočinku (Šábes), Bůh podle Zákona Staré smlouvy přikázal
tohoto člověka ukamenovat k smrti (viz Numeri 15:35). Bůh chránil
Kaina, který zavraždil člověka, ale Mojžíšovi přikázal ukamenovat k smrti
někoho, kdo jenom sbíral dříví v Den odpočinku!
Nevypadá to rozporuplně? Vypadá to, jakoby na muže, který sbíral
dříví v den odpočinku, padla nevýhodná strana smlouvy. Důvod, proč
to tak vypadá, je ten, že dokud nepřišel Zákon, Bůh nezazlíval lidstvu
jeho hříchy. On promíjel (ne nedával za vinu) hřích tam, kde se to týkalo
společenství člověka s Ním.
ÚČINEK HŘÍCHU
V Genesis v 3. kapitole čteme o hříchu, který vstoupil do světa. Určitě
ten příběh znáte. Bůh stvořil Adama a Evu, měl s nimi společenství
a procházel se s nimi za chladných večerů. Satan zlákal Evu k hříchu
a Adam vědomě zhřešil proti Bohu. Když uviděli, že jsou nazí, skryli se
před Bohem. Hned poté, co jedli ono ovoce, Genesis 3:7,8 říká:
„Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové
listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodin Boha, procházejícího
se po zahradě za denního vánku. I ukryl se člověk a jeho žena před
Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.“
Proč si myslíte, že se skryli? Proč byste se skryli vy? Jsem si jist, že by
bylo hodně důvodů, které bychom mohli uvést, ale nakonec to byl jejich
strach z toho, že Bůh má v úmyslu sáhnout po odvetě. Styděli se za to, co
udělali, tak se skryli.
Všimněte si, že Písmo neříká, že poté, co Adam a Eva jedli ze stromu
poznání dobrého a zlého, se jim dostalo úplného zjevení všech hloubek
hříchu. Moje osobní přesvědčení je, že lidstvu trvalo tisíce let, než zjistilo
a objevilo hloubku hříchu. Nedošli okamžitě k plnému poznání všech
druhů hříchů.
Věřím tomu, že podle našich norem, dokonce i poté, co zhřešili, byli
Adam a Eva stále tak čistí, že by to mnohé z nás ohromilo. Neříká se tu
nic o tom, že věděli, co je perverze. Nevěřím ani tomu, že Adam a Eva
věděli, že existuje něco takového jako rozvod. Pokud měl někdy někdo
ospravedlnění pro rozvod, byl to Adam, ale ten s Evou po pádu žil dalších
23
930 let. Věřím tomu, že jedním z hlavních důvodů je to, že Adam nevěděl
o existenci jiné možnosti. Adam nevěděl, že existuje rozvod.
Nicméně, i když Bůh nepřičítal lidstvu vinu za hřích a lidem chvíli
trvalo, než ho plně pochopili, hřích měl na lidstvo od úplného začátku
ničivé účinky. Hřích byl nejen přestupkem vůči Bohu, ale také otevřel
dveře satanovi, aby mohl vstoupit do lidských životů. Hřích má dvojí
dopad: vertikální a horizontální.
Vertikální dopad hříchu souvisí s tím, že se jedná o přestupek vůči
Bohu. Dokud nepřišel Zákon, Bůh člověku nepočítal jeho hříchy a hřích
neměl vliv na společenství člověka s Bohem.
Horizontální dopad hříchu umožnil satanovi přístup do vašich životů.
I když Bůh před tím, než byl dán Zákon, hřích plně netrestal, ten stále ničil
lidskou rasu.
„Víte přece, že když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se
stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to
vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.“
Římanům 6:16
Boží Slovo nám ukazuje, že pokaždé, když člověk spáchá hřích,
umožňuje satanovi přímý vpád do svého života. I když Bůh ještě nevynesl
plný soud nad hříchem, hřích stejně dovolil satanovi, aby vstoupil a ničil
lidskou rasu – fyzicky, citově, psychicky a duchovně.
1. Zkrácení délky života. V Adamových dnech lidé žili do věku 969 let.
O dva tisíce let později, za dnů Noeho, Bůh v Genesis 6:3 řekl: „Můj duch
se nebude s člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je
jeho dnů sto dvacet let.“ Bůh lidem nestanovil maximální délku života,
protože Noe žil přes 600 let. Abraham, který se narodil po tomto období,
žil do 175 let. Mojžíš žil do 120 let a právě on pod vedením Ducha Svatého
v Žalmu 90:10 napsal, že lidský věk bude 70 nebo 80 let. Hřích očividně
zkracoval délku lidského života.
Proč lidé na začátku žili do 969 let? Věřím tomu, že satanovi chvíli
trvalo, než je přesvědčil, že by měli zemřít. Nevěděli, jak zemřít. Před
tím nikdy nikoho umírat neviděli. Nevěděli, že ve 30 nebo 40 jste už za
vrcholem! Nevěděli, že v 65 letech byste měli jít do důchodu. Nevěděli
o období chřipek, které se objevuje každý rok. Nevěděli o prasečí chřipce,
Hong-Kongské chřipce, rakovině a infarktu. Kdyby byli měli bolest,
24
jsem si jist, že by nevěděli, co to je. Prostě šli pořád dál. Nevěděli, jak
podlehnout nemoci nebo chorobě. Satanovi trvalo dlouho, než k nim toto
poznání donesl. Jediná věc, o které Bible říká, že věděli, poté co jedli ze
stromu poznání dobrého a zlého, byla ta, že byli nazí.
2. Nahota. Přišli Adam a Eva o oblečení poté, co jedli ze stromu?
Samozřejmě, že ne! Adam a Eva nebyli ani o trochu více nazí poté, co
jedli ovoce, než před jeho snědením. Někteří lidé by řekli: „Počkejte. Byli
oblečeni do roucha spravedlnosti.“ Nemyslím, že to je dobré porovnání,
protože, bereme-li to doslovně, nenosili ani roucho spravedlnosti, ani
cokoliv jiného.
V Genesis 2:25 se říká: „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale
nestyděli se.“ Neměli na sobě ani kousek oblečení před tím, než zhřešili,
ani poté, co zhřešili. Nebyli více nazí poté, co zhřešili, než před tím, než
zhřešili. Změnilo se jejich vnímání nahoty. Najednou věděli, že byli nazí.
Předtím o tom nikdy nepřemýšleli. Nikdy před tím si své nahoty nebyli
vědomi.
Lidstvo bylo stvořeno tak, aby Boha vnímalo natolik, že by si samo sebe
nevšímalo. Neexistovalo vědomí sama sebe. Byli si zcela vědomi Boha,
ne sebe. K tomu nás Bůh stvořil – abychom si byli natolik vědomi Jeho,
že bychom ani nevěděli, jestli jsme oblečení nebo ne. Nikdo z nás si nikdy
nebyl natolik vědom Boha, že? Ale Adama a Evu tak Bůh stvořil.
„Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl:
„Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý,
ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý?
Genesis 3:9–11
Myslíte, že když Adam řekl: „Bál jsem se, protože jsem byl nahý,“ Bůh
odpověděl: „Jsi skutečně nahý? To nemyslíš vážně.“ Myslíte, že to bylo
poprvé, kdy si Bůh všimnul jejich nahoty? Samozřejmě že ne! Bůh věděl,
že byli nazí. Bůh je nahé stvořil. Ale věděl, že když nezhřeší, svou nahotu
si neuvědomí.
Teď si možná říkáte: „Co má nahota s tím vším společného?“ Pro nás
to nemusí vypadat jako dost dobrý důvod k tomu, aby se Adam a Eva
skrývali. Ale podle Písma je to jediná věc, kterou si uvědomili a která je
přiměla k tomu, aby utekli a skryli se před Bohem. O co vlastně šlo?
Myslím si, že důvod, proč je to tak důležité, je ten, že Bůh nahý nebyl.
25
Věděli jste, že neexistuje odkaz v celém Božím Slovu na Boha nebo anděly,
kde by Bůh nebo andělé byli nazí? Jsou vždy oblečení! Bůh nosí roucha.
Věděli jste, že ve Zjevení 19:8 je napsáno, že po celou věčnost budeme
oblečení? Ve skutečnosti budeme mít roucho spravedlnosti, které bude
zhotoveno z něčeho takového, jako je bílé plátno, které bude zářit. Nikdo
nechodí po nebi nahý.
3. Strach z odmítnutí. Adam a Eva si nyní byli plně vědomi sami sebe,
což je učinilo zranitelnými vůči zlu, a věřím tomu, že okamžitým výsledkem
byl strach z odmítnutí. Byli zvyklí na to, že viděli Boha a anděly oblečené
a najednou poté, co jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, si uvědomili, že
oni oblečení nejsou. Když si uvědomíte, že se odlišujete od ostatních lidí, pak
tělesnou, přirozenou reakcí je vždy strach – strach, že budete odmítnuti.
Odmítnutí kvůli odlišnosti je kořenem všech rasových předsudků. Podle
mého názoru mají věřící s rasovými předsudky skutečně omezený postoj.
Kdyby takový křesťané jednoduše používali své mozky, uvědomili by si,
že v nebi budou se všemi pohromadě! Myslím si, že je hloupé pokládat
někoho kvůli barvě pleti za podprůměrného.
Nicméně, každý z nás občas může pocítit strach z toho, že je odlišný. Byl
jsem pozván, abych mluvil v černošských církvích, kde jsem byl jediným
bělochem. I když jsem věděl, že mě mají rádi, nemohl jsem se přesto zbavit
myšlenky, že se ke mně chovají trochu jinak. Lidé jsou obvykle trochu
váhaví, když jsou si vědomi toho, že se odlišují od všech ostatních.
To je důvod, proč existuje ve společnosti tolik tlaku z okolí. Proč chce
být každý takový, jako jsou všichni ostatní? Chce být přijímán! Bůh nás
stvořil tak, abychom byli přijímáni a milováni právě takoví, jací jsme.
Nestvořil nás pro odmítnutí. To nikdo nemá rád. Lidé nenávidí odmítnutí,
protože to bolí.
Bůh vás nestvořil s citovou schopností přijímat odmítnutí. Neměli
byste se dostat do bodu, kdy se s tím prostě naučíte žít. Můžete ale, a měli
byste, se dostat do bodu, kde nad vámi odmítnutí nezvítězí, protože se
naučíte, jak ho předat Bohu. Existují ale lidé, kteří se připojili ke gangům,
spáchali vraždu a udělali kdejakou hroznou věc jenom proto, aby byli
někým přijati.
Když si uvědomíte, že jste odlišní, dostanete strach, že když nebudete
jako všichni ostatní, nemusí vás přijmout. A tak máme všichni sklon tíhnout
k tomu, co je považováno za průměrné nebo normální, proto abychom
potěšili lidi kolem nás.
26
V okamžiku, kdy Adam a Eva zhřešili, uvědomili si, že nejsou jako
Bůh, a báli se odmítnutí. Báli se hněvu a odplaty. Osobně si myslím, že
Bohu zlomilo srdce pomyšlení na to, že stvoření, které učinil, se Ho natolik
bálo, že chtělo utíkat a skrývat se před Ním. Ale to je důsledek poznání
hříchu.
4. Navždy v dluhu. Poznání hříchu v člověku vyvolá pocit viny, a když se
člověk cítí vinen, vyhýbá se osobě, které kvůli svému hříchu dluží. Abych
to ilustroval, dovolte mi, abych se s vámi podělil o příklad z doby, kdy
jsem jedné ženě dlužil peníze. Byla to moje domácí, zástupkyně ředitele
banky, a já jsem jí dlužil nájemné za jeden měsíc.
Řekl jsem jí, že vím, že dlužím peníze. Řekl jsem: „Omlouvám se.
Slibuji, že to dám do pořádku, i kdybych měl prodat krev své manželky.“
(Krev mé ženy měla hodnotu 125 dolarů za půl litru.) Slíbil jsem, že to dám
do pořádku. Ta dáma ke mně byla skutečně milá a řekla: „Nedělejte si s tím
starosti. Důvěřuji vám. Vím, že to dáte do pořádku.“ Byla tak milá, jak jen
mohla, ale já jsem věděl, že jsem nedodržel svůj závazek a cítil jsem se
kvůli tomu zle.
Jednoho dne jsem šel po ulici a uviděl jsem ji přicházet. Když jsem si
jí všiml, zašil jsem se do obchodu s auty, i když jsem v kapse neměl ani
korunu. Neměl jsem dokonce ani na telefon, ale stejně jsem šel dovnitř
a začal se rozhlížet, jako bych měl v úmyslu něco koupit. Jenom abych
se vyhnul setkání s touto ženou na ulici. Byla by vůči mně projevila ještě
více lásky, milosrdenství a odpuštění, ale protože jsem věděl, že jí dlužím,
nechtěl jsem s ní mluvit. Byla to pro mě nepříjemná situace a já jsem jí
nechtěl čelit.
Pokud budete upřímní, budete se mnou souhlasit v tom, že je to pro
nás všechny stejné. Nemáme kolem sebe rádi lidi, kteří nám pouhou svou
přítomností neustále připomínají negativní věci v našich životech a pouhá
zmínka o Bohu – o tom, kterému dlužíme všechno – nás v případě, že jsme
zhřešili, přiměje k útěku, jak nejdál to jde.
Vědomí hříchu – vědomí dobra a zla – ve vás vzbudí chtění utíkat od
Boha místo k Němu. Adam a Eva měli běžet k Bohu, poté co zhřešili,
místo aby od Něj utíkali. Ale tu stejnou věc máme sklon dělat všichni.
Když zhřešíme a cítíme se bezcenní, utíkáme od Boha a pokoušíme se od
Něj dostat co nejdál.
5. Klam. Další důležitou skutečností je, že hřích lidi oslepuje a klame.
Bible v Židům 3:13 říká, že naše srdce ztvrdnou kvůli lstivosti hříchu. Ve
27
Starém Zákoně ztvrdla srdce lidí vůči Božím věcem. Natolik se vzdalovali
od Boha, že si ospravedlňovali všechny druhy hříšného počínání.
V 2.Korintským 10. kapitole Bible říká, že není moudré, aby se
lidé srovnávali s druhými. Písmo nás vyučuje, že není chytré snažit se
dosáhnout úrovně lidí kolem vás. Možná jste slyšeli lidi říkat: „Jestli se ti
staří pokrytci v církvi dostanou do nebe, já se tam dostanu taky!“ Tato část
Písma říká, že to není moc dobré měřítko. Co když se ti pokrytci z církve
do nebe nedostanou?
V dějinách se lidé pokoušeli ospravedlňovat své hříchy tak, že
našli někoho „horšího“, než byli oni sami. Lidé se budou dívat na ty
nejpolitováníhodnější příklady v celé církvi a řeknou: „Když oni chodí
do církve a jsou na cestě do nebe, já se tam dostanu taky.“ To je hrozné
kritérium pro srovnávání. Lidé nebudou poměřováni podle „pokrytců
v církvi“. Lidé budou srovnáváni s Ježíšem! (viz Římanům 3:23). Pokud
nedosáhnou takovýchto kvalit, potřebují Spasitele. Ale lidská přirozenost
je taková, že se lidé srovnávají s druhými, aby omluvili svůj hřích.
Homosexualita bývala zcela nepřijatelná podle jakýchkoliv kritérií,
dokonce i ve světě. Ale nyní, dokonce i někteří politici – lidé ve veřejných
funkcích, kteří by měli být respektováni – otevřeně obhajují tento životní
styl. Tento současný jev změnil názor mnoha lidí na tuto věc, protože se
srovnávají s druhými, kteří říkají: „Pokud to dělá tenhle, nebo tamten s tím
nemá problém, tak to nemůže být tak zlé.“ Jediným problémem je, že
politik nikdy nesplňoval kritéria nutná k tomu, aby se s ním bylo možné
srovnávat. Je hrubým omylem obhajovat něco, co Bůh odsuzuje, jen proto,
že někdo jiný to obhajuje – nezáleží na tom, jak bohatý a mocný je, nebo
v jaké je pozici.
Proč klameme sami sebe myšlenkou, že nezáleží na tom, jestli hřešíme
nebo ne? Podívejme se znovu na Kaina. Když Kain zabil člověka, Bůh
ho chránil místo toho, aby na něj vylil svůj hněv. To nebylo proto, že Bůh
schvaloval, co Kain udělal, ale kvůli Jeho dobrotě. Římanům 2:4 říká:
„…dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání.“ Bůh chtěl lidské rase
ukázat lásku a milosrdenství, i když si zasloužila soud. Chtěl ukázat lásku
a milosrdenství proto, aby lidstvo přitáhl zpět k sobě.
Ale člověk si začal špatně vykládat to, co Bůh udělal, když chránil Kaina
místo toho, aby ho odsoudil. Druhý vrah zmíněný v Bibli je Kainův prapra-pravnuk, Lámech. Když Lámech zabil člověka, obrátil se k Bohu a řekl:
„Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát
28
sedmkrát“ (Genesis 4:24). Jinými slovy: „Když Bůh chránil Kaina tak, jak
ho chránil, mě bude určitě chránit ještě víc.“ Bůh nic takového ale neřekl;
to byla Lámechova slova! Vidíte, co se dělo? Lámech říkal: „Když Kainovi
prošla vražda, pak mně projde také. Moje jednání je více ospravedlnitelné,
než bylo Kainovo.“
Lidé si začali vykládat Boží trpělivost a dobrotu tak, jako kdyby promíjel
a omlouval hřích. Lidé začali říkat: „Hřích nemůže být tak špatný.“ Toto
nikdy nebylo poselství, které měl Bůh v úmyslu sdělit! Ale když je člověk
oklamaný hříchem, pak si myslí a dělá neuvěřitelně hloupé věci.
PROČ BŮH POZDRŽEL USTANOVENÍ ZÁKONA
V období, o kterém mluví Genesis 6:6, se hřích natolik rozmohl na tváři
země, že Bible říká:
„(Bůh) Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém
srdci.“
Bůh je shovívavý a lidé se vůči Němu museli hrubě prohřešit, aby
litoval, že lidstvo vůbec stvořil. V Matoušovi 24:37 Ježíš říká:
„Až přijde syn člověka, bude to jako za dnů Noé.“
Ježíš jinými slovy řekl, že lidstvo bude hřešit stejným způsobem, až se
On vrátí, jakým hřešilo za dnů Noé. My jsme projevující se v takové míře
jako za dnů Noé ještě neviděli.
Během doby kratší než 2.000 let (od doby Adama po dobu Noé) se svět
tolik zkazil, že tak zkažený už znovu nebyl. Ujišťuji vás, že dnešní svět
je skutečně zkažený, ale ještě jsme neviděli hřích v takové míře, jak ho
viděl Noé.
Mohl bych vám poskytnout archeologické údaje, informace, které jsem
četl o formách umění předků a nalezených vykopávkách, jenž ukazují,
že jsme neviděli hloubku hříchu v takové míře, jaké byl svědkem Noé ve
své době. Během méně než 2.000 let se hřích rozmohl do takové míry,
že v dalších 4.000 letech (od potopy do dnešního dne) to nikdy nebylo
srovnatelné.
Existuje důvod, proč byl hřích držen v určitých mezích. Po potopě
udělal Bůh s konečnou platností něco, co omezilo růst hříchu na zemi. Dal
Mojžíšovi Zákon Staré smlouvy. Tím, že důrazně prohlásil, co je dobré
a co špatné, tím, že dal lidstvu své dokonalé kritérium, Bůh řekl: „Zde je
důkaz, že váš hřích je nepřijatelný.“
29
Ale ustanovení Zákon Boha netěšilo. Kdyby Bůh býval byl chtěl
omezit hřích Zákonem od počátku – kdyby toto byl Jeho plán a přirozenost
– proč by to neoznámil Adamovi a Evě už v zahradě hned poté, co zhřešili?
Mluvíval s nimi tváří v tvář. Mohl jim dát Zákon hned. Proč čekal 2.500
let, než ustanovil Zákon skrze Mojžíše?
Tím nejdůležitějším důvodem je skutečnost, že je to Boží dobrota, co
nás vede k pokání. Bůh nikdy nechtěl, abychom usilovali o spasení kvůli
strachu z Jeho hněvu, ale kvůli Jeho dobrotě a milosrdenství. Ale existuje
ještě jeden důvod, proč Bůh nedal Zákon Adamovi a Evě.
Bůh nechtěl, aby Adam a Eva pochopili hrůzu a hloubku svého hříchu.
Umíte si představit, jaké by to pro Adama a Evu bylo, kdyby pochopili, co
jejich hřích lidstvu způsobí? Umíte si představit, jaké by to bylo, kdyby jim
bylo dáno zahlédnout biliony lidí, kteří budou navěky v pekle kvůli tomu,
co oni udělali? Umíte si představit, jaké by to bylo, kdyby si dokázali živě
představit všechno utrpení, tragédie, války a zvěrstva způsobená jejich
hříchem? Co by to s nimi udělalo? Toto poznání by nebyli schopni unést..
Myslím, že by s tím nebyli schopni žít.
Bůh nechtěl, aby Adam a Eva znali hloubku svého hříchu, i když
byli vinni. Nechtěl jim počítat jejich hřích, proto s nimi jednal s láskou
a milosrdenstvím. Rozhodl se nezjevit jim všechny své Zákony, které
by jim ukázaly, jak hříšní ve skutečnosti byli a co tím přesně způsobili
lidské rase. Místo toho, aby na ně vylil svůj hněv, jednal vůči nim i jejich
potomkům s láskou a milosrdenstvím.
Potomci Adama a Evy by se začali Bohu vyhýbat ještě více, kdyby
jim dal pochopit, jak byli odporní. Kdyby pochopili Boží pohled na hřích,
lidstva by se zmocnila beznaděje v takové míře, že by nebylo schopno
uvěřit tomu, že mu Bůh nabízí milosrdenství a odpuštění. Nebylo by
schopno očekávat od Něj pomoc a obrátilo by se k satanovi.
Když Bůh Adamovi, Evě a jejich potomkům prokázal milosrdenství,
lásku a odpuštění, přitahoval je tím k sobě, proto byli schopni přijmout
Jeho zaslíbení o vykoupení skrze Mesiáše, který má přijít, a být spaseni.
Dokonce i když Kain zabil člověka, Bůh nad ním rozprostřel lásku
a odpuštění, místo aby na něj vylil hněv. Ale lidé přestali chápat Boží
milosrdenství a Kainův pra-pra-pravnuk začal ospravedlňovat svůj hřích,
protože Bůh Kaina nepotrestal. Začal si myslet: „Bůh proti tomu nic
nemá, protože Kainovi to prošlo.“A tak člověk začal pokládat Boží otálení
s trestem za souhlas a snížení měřítka svatosti.
30
Lidé hlouběji a hlouběji zabředali do hříchu, vydávali se tím víc a víc
satanovi až do bodu, kdy satan doslova ničil lidskou rasu. Aby Bůh ochránil
ty, kteří byli spravedliví, a aby zabránil úplnému zničení člověka, rozhodl
se vyhladit lidstvo kromě Noého a jeho rodiny.
V knize Genesis v 6. kapitole Bůh jako okamžitý výraz svého hněvu
seslal na zemi potopu. Ale dokonce i potopa byla vyjádřením Jeho lásky,
protože hřích se tak rozmohl, že Bůh ponechal na zemi pouze osm lidí,
kteří mu naslouchali a odpovídali. Kdyby nezakročil a něco neudělal, nikdo
z těch, kdo žili na zemi, by mu nebyl oddán, a nikdy bychom nepřijali plán
vykoupení. Bůh kvůli své lásce připravil plán vykoupení pro ty, kteří už
žili, i ty, kteří se měli teprve narodit.
Ježíš byl Božím zprostředkovatelem vykoupení a musel se narodit
z lidské bytosti, která nepocházela ze zkaženého rodu. Ježíš se musel
narodit lidem, kteří dali místo Bohu a dovolili Duchu Svatému, aby skrze
ně pracoval. Kdyby Bůh nezasáhl skrze potopu, neexistovala by žádná
panna, která by porodila Ježíše. Hřích na tváři země se rozmohl do takové
míry. I když byla potopa Božím soudem, byla také projevem milosrdenství
a lásky Boží vůči budoucímu lidstvu.
Bůh prokázal ode dnů Adama až po dny Noé při jednání s hříchem
úžasnou zdrženlivost. Jednal s milosrdenstvím, láskou a odpuštěním,
nepočítal lidem jejich hříchy. Proč? Bylo to proto, že schválil hřích? Ne,
bylo to proto, že nechtěl, aby lidé věděli, jak byli ohavní a špinaví, protože
poznání hříchu odvádí lidi pryč od Boha.
Ale nakonec se hřích tak žalostně rozrostl, že po potopě Bůh skrze
Mojžíše ustanovil Zákon. A zase, nebyla to původní Boží volba, ale byla
tou jedinou, kterou mu lidstvo ponechalo.
31
Kapitola 3
BOŽÍ ZÁMĚR SE ZÁKONEM
Každý člověk, který skutečně rozumí Boží dobrotě, běží přímo k Němu,
když se věci obrátí vzhůru nohama. Ale mnozí z nás, když se dostaneme do
problémů, a především když nežijeme Božím způsobem, utíkáme od Něj.
Co je to první, co se stane, když zhřešíme a naše svědomí nás obviňuje,
že jsme udělali něco špatného? Ta první věc, která se stane většině věřících,
když zhřeší, je ta, že se začnou cítit provinile. Cítí se odsouzeni a začnou
se Bohu vyhýbat. Vědí, že porušili Boží Zákon. Většinou, když věřící
ví, že porušil Zákon, nechce být konfrontován s Bohem. Obává se, že ho
odmítne nebo na něj uvrhne hrozný trest, pokud se k Němu přiblíží. Proto
zapomene na „biblické hodiny“ a vynechá čas svých modliteb. Vyhýbá se
sboru a Božímu lidu, protože se obává, že jeho hřích bude odhalen.
Týká se to, co tady říkám, i vás? Možná znáte někoho, kdo upadl do
hříchu, a potom přestal chodit do sboru, nebo možná popisuji vás. Když
zhřešíte, možná to následně nepromýšlíte tak podrobně, abyste slovy
vyjádřili to, co se skutečně děje, ale ve svém srdci máte strach přijít před
Boha. Obáváte se, že váš hřích bude odhalen a že vás Bůh jako člověka
odmítne, že váš život bude považovat za bezcenný.
A pak existuje část týkající se trestu. Většina z nás, kdo jsme
znovuzrození, nevěříme, že nás Bůh pošle do pekla, ale věříme tomu, že
s námi kvůli našemu hříchu přestane mít společenství, že nás přestane
chránit a starat se o nás. Myslíme si, že je potřeba plazit se ve špíně a velmi
se pokořit, aby nám Bůh prokázal laskavost. Tento postoj nás vzdaluje od
Boha. Odkud pochází?
ZÁKON PŘINÁŠÍ OBVINĚNÍ A POSILUJE HŘÍCH
Hovořili jsme o tom, že Starý Zákon není přesným představením Boha,
ale jde ještě o něco hlubšího. Stará smlouva byla podřízena Nové smlouvě.
Celá kniha Židům tuto skutečnost podrobně vysvětluje a je v ní několik
částí, které dobře ilustrují moji hlavní myšlenku.
33
„Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je
prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby
totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat
druhou.“
Židům 8:13
„Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.“
Židům 7:22
Stará smlouva nic nemohla učinit dokonalým, proto Bůh musel dodat
něco lepšího. Toto byla ta Nová smlouva, která byla zpečetěna prolitou
krví Ježíše Krista. Nová smlouva přinesla větší slávu Bohu, než Stará
smlouva.
„Jestliže tedy smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti,
a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli
pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – oč slavnější
bude služba Ducha! Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji
převyšuje služba spravedlnosti! Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou
ve srovnání s touto slávou vše přesahující! Jestliže přišlo slavně to, co
pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!“
2.Korintským 3:7–11
Tato pasáž Písma také říká, že Starý Zákon přináší obvinění a smrt!
„Kde je, smrti tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Zbraní smrti
je hřích a hřích má svou moc ze zákona.
1.Korintským 15:55,56
A tato pasáž Písma říká, že Starý Zákon posílil hřích! Pravda, kterou
zde vidíme, je taková, že kdyby nebyl skrze Mojžíš uveden v platnost
Zákon, hřích by neměl sílu nás zničit. Vím, že tato slova mohou být
v přímém protikladu s vaší teologií. Všechno ve vašem nitru se při nich
může převracet. Potřebujeme ale dojít k pravdivému pochopení, abychom
mohli dát do souladu Zákon Staré smlouvy s novozákonní milostí, láskou
a odpuštěním.
34
„Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích
bych nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost,
kdyby zákon neřekl: „Nepožádáš!“ Hřích použil tohoto přikázání jako
příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je
totiž hřích mrtev. Já jsem žil kdysi bez zákona, když však přišel zákon,
hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které
mi mělo dát život, přineslo mi smrt.“
Římanům 7:7–10
Věděli jste, že i ve vašem životě bylo období, kdy byl hřích „mrtev“?
Pak jste poznali, co je správné a co špatné a pochopili jste Zákon. Hřích
byl přítomen už před tím, ale nepanoval nad vámi a neřídil vás. Hřích byl
„mrtev“.
Jakmile jste ale byli jednou konfrontováni se Zákonem a viděli jste
Boží dokonalé, svaté, normy, uvědomili jste si, jak hříšní jste. Chtíč je
nekontrolovatelná žádostivost nebo touha. Věděli jste, že Zákon z vašeho
nitra vytáhl na povrch vytáhl nekontrolovatelnou žádostivost nebo touhu?
Slyšeli jste přikázání: „Nebudeš dychtit…“, a přitom sami sebe přistihli,
jak se chováte jako posedlí chtivostí! Zákon poukazuje na váš hřích, přivádí
ho k životu a obviňuje vás z něj.
„Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla
umlčena každá ústa a aby celý svět byl usvědčen před Bohem z viny.“
Římanům 3:19
Cítili jste se někdy vinni? Víte, odkud se tento pocit bere? Pochází ze
Zákona. Ten vás činí vinnými. Podle 2.Korintským 3:9 a Římanům 3:19
vás obviňuje.
Odsouzení nemá být zaměňováno s usvědčováním Ducha Svatého.
Díky Bohu za usvědčující moc Ducha Svatého! On žije ve vašem nitru
a okamžitě vám dá vědět, když to, o čem přemýšlíte, že uděláte, nebo jste
udělali, je hřích, nebo to odporuje Boží vůli s vámi. Usvědčení vás přivádí
k Bohu a vede vás po Jeho cestách. Ale odsouzení vás odvádí od důvěrného
vztahu s Bohem a vyvolává ve vás pocit bezmoci nad tím, že „nemůžete
dělat nic jiného“ než hřešit.
Většina věřících souhlasí s tím, že satan je autorem odsouzení a jednou
z věcí, které nejčastěji používá k tomu, aby nás odsoudil, je Zákon Staré
35
smlouvy. Někdy ale odsouzení přichází z představ, které do nás byly
zaneseny díky náboženství.
V průběhu dospívání jsem měl opakující se noční můru. Ve snu jsem
vykouřil jednu cigaretu a za to jsem šel do pekla! Toto je klasický příklad
toho, jak nás Zákon odsuzuje, zabíjí a posílá nás do pekla.
„Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn,
neboť ze zákona pochází poznání hříchu.“
Římanům 3:20
Bible říká, že záměrem Zákona je přinést poznání hříchu. Místo na
poznání Ježíše, Boha, odpuštění nebo doktríny, která je tak dobře vyjádřena
skrze Pána Ježíše Krista, Zákon zaměřil vaši pozornost na vás samé, váš
hřích a vaši bezcennost.
Toto mě učili dělat na počátku mého teologického studia. Jako děti nás
učili psát seznam svých hříchů. Dali nám list papíru a my jsme museli
napsat každý hřích, který jsme kdy spáchali. Musel jsem požádat o další
list papíru! Asi jsem žil lepší život než většina lidí, ale místo, abych zaměřil
svou pozornost na Ježíše, byl jsem posedlý svým hříchem.
Lidé si mysleli, že když uvidíte, jak hrozně na tom jste, udělá se vám ze
sebe samých špatně a obrátíte se k Bohu. Ale tak to nikdy nefunguje. Poté,
co jsem napsal svůj seznam hříchů, bylo mi ze sebe samého tak špatně, že
jediné, o čem jsem byl schopen přemýšlet, jsem byl já sám. Na Boha neměl
jsem čas, byl jsem příliš zaměstnán tím, jak moc jsem selhal.
V tomto bodě je dnes mnoho náboženských lidí. Problém není v tom,
že by o sobě měli vyšší smýšlení, než by měli. Většina z nás křesťanů
o sobě smýšlí naopak hůř, než bychom měli. Jsme zcela zaměřeni na sebe,
stále dokola přemýšlíme o tom, že nemůžeme žít pro Boha správným
způsobem.
Moji učitelé teologie mi na začátku říkali, že čím více o sobě přemýšlím
jako o špatném, tím více budu zlomený a otevřený pro Boha, takže si mě
bude moct použít. Toto ale není to, na co klade důraz Nový Zákon. Bible
ve Filemonovi 6 říká:
„…aby se sdílení tvé víry stalo mocným skrze poznání všeho
dobrého, co je ve vás díky Kristu Ježíši.“
Filemonovi 6
36
To, co vás činí efektivními, je poznání toho, co ve vašem nitru učinil
Ježíš, prožití Boží lásky a srdce vděčné za to, co pro vás Bůh udělal. To je
novozákonní způsob, jak jednat!
Ale Zákon Staré smlouvy nás učinil plachými. Zaměřil naši pozornost
na nás samé a náš hřích. Byli jsme po okraj plní své předešlé viny. Byli
jsme odsouzeni. Byli jsme pod správou smrti a to nás duchovně a citově
zcela zničilo.
ZÁKON A VÍRA
Můžete si myslet? „Koho zajímá Stará smlouva? Neobětuji krev zvířat.
Nezabíjím kozy ani ovce. Nežiji pod Starou smlouvou.“ Ale ujišťuji vás,
že vaše teologie, přemýšlení a postoje jsou do určité míry ovlivněny právě
jí. Možná nenabízíte ovce a kozy, ale možná nabízíte a trestáte sami sebe,
abyste usmířili svůj hřích a vinu.
Postoj založený na náboženství vám bude bránit v tom, co máte dělat
v důvěrném chození s Bohem. Když zhřešíte, Zákon zaměří vaši pozornost
na váš hřích. A soustředění se na hřích vám bude bránit v tom, abyste
vstoupili do Svatyně svatých a nazývali Boha: „Abba (tatínku) Otče“ – což
je jediný způsob, jak můžete být osvobozeni od hříchu!
Zákon nám brání v tomto druhu důvěrnosti, protože vidíme pouze
Boží hněv, soud a trest za náš hřích. Když Zákon odhalí náš hřích, naši
bezcennost a naši vinu, zpravidla od Boha utíkáme, místo abychom utíkali
k Němu.
Ne všechno od Genesis po Malachiáše je Zákon. Ve Starém Zákoně
je také obrovská dávka víry, ale musíte ji tam hledat. Je to proto, že Starý
Zákon byl v podstatě zprávou o Zákoně, a Bible říká:
„A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť
stojí psáno: „Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je
psáno v zákoně, a nečiní to.“ Je jasné, že nikdo není před Bohem
ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: „Spravedlivý bude živ
z víry.“ Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: „Kdo bude tyto věci
činit, získá tím život.“
Galatským 3:9–12
37
Jsem rád, že to řekl Pavel a ne já! Dostal bych se za to do potíží s lidmi
preferujícími náboženství, protože jsem řekl, že zákon není z víry. Dejte to
dohromady s Římanům 14:23, kde se říká, že „cokoli není z víry, je hřích“
a uvidíte, že novozákonní věřící pokoušející se potěšit Boha tím, že žijí pod
Zákonem Staré smlouvy, nejednají ve víře, ale ve skutečnosti hřeší.
Věděli jste, že pokoušet se sloužit Bohu stejným způsobem jako král
David nebo Elíša, je pro novozákonního věřícího hříchem? „Cokoli není
z víry, je hřích,“ a Zákon Staré smlouvy „není z víry!“
Čtyři knihy Nového zákona byly napsány s jediným cílem, a to pokusit
se obnovit naši mysl tak, aby už nesloužila Bohu pod Zákonem Staré
smlouvy – jde o celý dopis Římanům, Židům a Galatským a většinu listu
Efezským. Obecně řečeno, všechny Pavlovy epištoly kladou silný důraz
právě na toto.
Kniha Římanům byla napsána, aby obnovila lidskou mysl tak, aby
nesloužila Zákonu Staré smlouvy a skutkům – abychom ospravedlnění
nehledali skrze skutky a vlastní úsilí. Kniha Židům klade veliký důraz na
Ježíše, který splnil všechny požadavky Starého Zákona. Nyní je naším
Nejvyšším knězem Ježíš a my nejednáme pod vlivem obětí vyžadujících
krev býků a kozlů, ale jsme osvobozeni prolitím Jeho bezhříšné krve.
Církev přijala skutečnost, že už neobětujeme zvířata, ale Písmo jde ještě
dál a říká, že už déle nefungujeme pod systémem Zákona, podle kterého by
nás naše svědomí mělo odsuzovat.
„Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu
Ježíši.“
Římanům 8:1
„Ti, kdo konají tuto bohoslužbu, by přece již neměli žádné
vědomí hříchů, neboť by byli jednou pro vždy očištěni.“
Židům 10:2
Bible říká, že věřící by měli mít své svědomí očištěné a bez vědomí
hříchu. Existuje pravděpodobně několik lidí, kteří by mě rádi ukamenovali
za to, že jsem to řekl. Říkají: „Bratře, jak se opovažuješ! Věřím, že máme
dodržovat Desatero; musíme žít pod Zákonem Staré smlouvy.“
Mnoho lidí věří, že musí dodržovat Zákon, ale většina z nich neumí
odrecitovat Desatero. Kromě toho, neexistuje pouze deset přikázání.
38
V Zákoně Staré smlouvy jsou jich stovky dalších. Mnoho lidí je nezná,
a přesto trvají na tom, že podle nich musejí žít! To je přinejlepším
rozporuplné. Člověk, který tomu skutečně věří, by měl nejprve vědět, jaká
přikázání to jsou. Existuje mnoho míst v Písmu, která dokazují, že je to
pravda.
„Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na
základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše.
I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry
v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona „nebude
nikdo ospravedlněn“. Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme
tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu?
Naprosto ne! Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji
sám sebe jako viníka před zákonem. Já však, odsouzen zákonem,
jsem podle zákona mrtev, abych byl živ v Bohu. Jsem ukřižován spolu
s Kristem, a nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní
žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe
samého za mne. Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout
spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.“
Galatským 2:16–21
Věděli jste, že smrt Ježíše Krista nemá žádný smysl, pokud je život
pod Zákonem Staré smlouvy způsobem, jak potěšit Boha a být před Ním
ospravedlněn? Tato snaha dělá Kristovu smrt zbytečnou. Zmařili byste
Boží milost. Mnozí z nás nevědomě zmařili Boží milost, Jeho dobrotu,
lásku a Jeho milosrdenství nám nabízené, protože jsme nechápali, kdo Bůh
skutečně je a jaký opravdu je.
„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si
na sebe znovu vložit otrocké jho.“
Galatským 5:1
Víte, od čeho nás osvobodil? Někteří lidé řeknou: „Od hříchu“, ale co
bylo silou hříchu? Byl to Zákon. Celá kniha Galatským nám ukazuje, že
Ježíš Kristus nás osvobodil od otroctví Zákonu Staré smlouvy, který nás
odsuzoval.
39
ZÁKON JE PRO DĚTI
V 2.Korintským 3:7–9 jsme viděli, že Zákon Staré smlouvy přinášel
smrt a odsouzení. Zdá se nám, že Bůh chtěl tyto věci udělat? Chtěl nás Bůh
zabít? Chtěl, abychom se cítili odsouzení?
V Římanům 3:19–20 jme viděli, že skrze Zákon se nám dostalo
poznání hříchu, aby se celý svět stal vinným a aby každá ústa byla před
Bohem umlčena. Zákon nám dal poznat náš hřích a učinil nás za něj před
Bohem zodpovědnými. 1.Korintským 15:56 říká: „Hřích má svou moc ze
zákona.“ Hříchu dal ve skutečnosti sílu Zákon.
„Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil
všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil
bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak
se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi
smrt. Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak
mě usmrtil.
Římanům 7:8–11
Hřích vyvolal negativní účinky. Zákon vyvolal negativní účinky. Zákon
nás uschopnil k poznání našeho hříchu, a to v nás vyvolalo beznaděj, která
spočívala v obavě, jak se vůbec někdy přiblížíme k Bohu. Bůh nechtěl,
abychom plně poznali hřích, ale protože nezjevil svůj hněv nad hříchem,
lidé si ho ospravedlňovali. Nechápali, jak smrtelný je, a proto se ho pevně
drželi. Žili zcela nevázaným životem, a proto satan mohl panovat nad
lidskou rasou.
Do doby, než přišel na zem Ježíš, musel Bůh nějakým způsobem
omezit hřích, aby zabránil jeho nárůstu, vládě a ničení lidstva. Kvůli
velkému množství přestoupení ustanovil Zákon Staré smlouvy, ale jenom
s dočasnou působností – do chvíle než přišel Ježíš. Bůh ve skutečnosti
nechtěl, abychom věděli, jak velmi jsme zkažení. Musel ale Zákon použít,
aby omezil hřích, protože lidé byli podvodně přivedeni k myšlence, že
hřích je v pořádku.
Dalším negativním dopadem toho, že chyběl Zákon, bylo to, že Bůh
neodsuzoval hřích v plném rozsahu. Blesk nezasáhl lidi pokaždé, když
spáchali hřích. Kvůli tomu, co vypadalo jako nedostatek opravdovosti
v přístupu ke hříchu, si lidé mysleli: „Vím, že bych měl být lepší, chystám
40
se udělat novoroční předsevzetí. Už nikdy nebudu bít svou manželku.
Už nikdy nebudu pít.“ Vylepšili své životy a začali důvěřovat své vlastní
dobrotě a nakonec si řekli: „No, jsem celkem dobrý. Abych pravdu řekl,
jsem teď velmi dobrý. Myslím, že se dostanu do nebe.“ Neuvědomili si ale
závažnost hříchu, který v jejich životech stále zůstával.
Dnes slyšíme stejnou věc. Lidé říkají: „Jak může milující Bůh posílat
lidi do pekla? Bůh přijme lidi, ať jsou muslimové, hinduisti, buddhisti nebo
cokoliv jiného; na tom nezáleží. Hlavně, aby dělali to nejlepší, co mohou,
a Bůh je přijme.“ To není pravda. To je sebeklam.
Bez Zákona si lidstvo začalo myslet: „Dělejte to nejlepší, co můžete,
a Bůh vás přijme.“ Nepochopili, jak smrtelný je hřích, protože Bůh ho
nepotrestal. A tak Bůh ukázal svůj skutečný hněv vůči hříchu tak, že dal
Zákon.
Záměr, proč Bůh dal Zákon, je velmi podobný výchově dítěte.
Nemůžete vzít dvouleté dítě a přimět ho, aby vás poslouchalo kvůli tomu,
že mu řeknete: „Podívej, Honzíku, důvod, proč nemáš brát hračky své
sestře je ten, že Bůh říká, abychom se dělili. Bůh říká, že máme dávat
druhým a dělat pro druhé takové věci, jaké chceme, aby oni dělali pro nás.
Proto pokaždé, když vezmeš hračku své sestře, ji prostě kradeš. Posloucháš
ďábla. A pokaždé, když posloucháš ďábla, umožňuješ mu přístup do svého
života. Učíš se ďáblovým cestám a pokud budeš chodit po jeho cestách, až
ti bude dvacet let dostaneš kvůli tomu vyhazov z práce a obrátí to vzhůru
nohama tvé manželství. Budeš mít všechny tyto problémy a nikdy ničeho
nedosáhneš.“
Když něco takového začnete vysvětlovat dvouletému dítěti, bude na
vás prostě zírat. Nechápe souvislosti. Nerozumí Bohu. Nerozumí ďáblovi.
Nechápe, co to je vzepřít se ďáblovi. Nerozumí démonům. Ničemu z toho
nerozumí.Tak co potom uděláte?
Někteří lidé říkají: „Nechám je být, dokud nebudou dost staří na to,
abych s nimi mohl vést rovnocennou konverzaci.“ Pokud budete čekat tak
dlouho, budete mít potíže! Bůh nám dal dočasně funkční opatření, díky
kterému můžeme jednat se špatným chováním u malých dětí. Bible tomu
říká hůl, ale většina lidí tomu říká naplácání nebo výprask.
Můžete s úspěchem přimět dvouleté dítě k poslušnosti tak, že řeknete:
„Možná nevíš nic o Bohu, ani o ďáblovi, ale jestli to uděláš ještě jednou,
plácnu tě.“ To dítě možná neví, kdo je ďábel, ale až ďábel příště řekne:
„Seber mu hračku nebo to dítě uhoď,“ ono řekne: „Ne!“ Odolá ďáblovi.
41
Můžete ho přimět k tomu, aby odolalo hříchu a můžete ho přimět k tomu,
aby se přizpůsobilo Božím kritériím ze strachu z trestu. To vše bez toho,
aniž by poznalo, co je hřích a kdo je ďábel. Můžete je naučit bát se „hole“
a zaručuji vám, že se přizpůsobí!
Na přechodný čas je hůl dobrá a užitečná. Ale dlouhodobě, pokud
je to jediná motivace k tomu, aby člověk žil svatý život, je to škodlivé.
Strach z výprasku není řádná motivace pro život dospělého. Je to dočasné
opatření, které používáme, dokud dítě nechápe důvod.
Když jsem byl dítětem, moje matka mi říkávala, že nemám přecházet
silnici, aniž bych se rozhlédl na obě strany. Pokud jsem se nerozhlédl
na obě strany, jestli nejede nějaké auto, než jsem přecházel ulici, dostal
jsem. V tom věku jsem byl schopen pochopit, že pokud vběhnu před auto,
dostanu výprask, ale nebál jsem se, že mě auto srazí, protože jsem nebyl
schopen pochopit takový druh následku. To, čeho jsem se bál, byl výprask,
protože ten jsem byl schopen pochopit! A tento strach mě přiměl k tomu,
abych se rozhlédl na obě strany, než jsem přecházel ulici.
Dnes jsem dospělý.Umíte si představit, jaké by to bylo, kdybych začal
přecházet ulici a uvědomil si: „Nerozhlédl jsem se na obě strany.“ Až
bych se dostal na druhou stranu a nic mě přitom nepřejelo, začal bych se
třást a řekl bych: „Prosím, neříkejte to mé mamince. Nikdo neříkejte mé
mamince, co jsem udělal. Jestli to zjistí, dostanu.“ Mysleli byste si, že
jsem divný! Podívali byste se na mě a řekli byste: „Jsi normální? Důvod,
proč se rozhlédnout na obě strany, když přecházíš ulici, není maminčin
výprask, ale skutečnost, že když to neuděláš, dříve nebo později tě to auto
přejede.“
Jako dospělý jsem už mimo matčin silný vliv. Nepotrestá mě, když
se nerozhlédnu na obě strany. Protože chci ale chránit svůj život, je stále
moudré se rozhlédnout. Nicméně dokud jsem neměl dost rozumu na to,
abych to pochopil, jako „hůl“ byla používána hrozba tělesného trestu, která
mi nedovolila dělat špatné věci.
Proto Bůh dal Zákon. Byl jen dočasným opatřením, které poukazovalo
na trvalou odpověď. Lidé Starého Zákona nebyli znovuzrození. Nebyli
schopni přijmout zjevení poznání tak, jako my. První Korintským 2:14
říká:
„Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou
mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen
Duchem.“
42
Lidé Starého Zákona nemohli chápat věci, o kterých mluvím, proto jim
Bůh dal hmatatelné omezení, něco, čemu byli schopni rozumět. Mysleli
si: „No, hřích není ve skutečnosti tak hrozný.“ Proto Bůh řekl: „Myslíte,
že není? Jestli to uděláte – jestli budete sbírat dříví v den odpočinku –
já se postarám, abyste byli ukamenováni k smrti.“ Najednou jim začalo
docházet, že se Bohu nelíbilo, jak prožívali den odpočinku.
Bůh řekl: „Jestli nebudete dávat desátky, budete prokleti kletbou.“
Poté lidi řekli: „Myslím, že Bůh chce, abychom dávali desátky.“ Bůh řekl:
„Jestli zabiješ, budeš zabit. Oko za oko, zub za zub, ruka za ruku a noha za
nohu.“ Nově pochopili, jak vážný je hřích!
Když Bůh začal zjevovat svůj hněv nad hříchem, najednou si lidé začali
uvědomovat, že to, co považovali za dobré a zlé oni, bylo zcela nepodstatné.
Jejich svědomí bylo ušpiněné a umrtvené, proto jim Bůh musel pomoct
uvědomit si, co je správné a co špatné. Zákon oživil jejich svědomí.
SPRÁVNÉ UŽITÍ ZÁKONA
„Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro
chvíli, kdy víra měla být zjevena.“
Galatským 3:23
Lidé v otázce spasení důvěřovali sami sobě a říkali si: „Jsem docela
dobrý. Už dlouho jsem neudělal nic zas tak špatného a teď jsem určitě
v pořádku.“ Poté, co byl dán Zákon, začali si uvědomovat: „I kdybych už
nikdy nezhřešil, nemohu udělat nic na odčinění svých minulých hříchů.“
Začali si uvědomovat beznadějnost své situace.
Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si
vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé
a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro
ty,kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky,
únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení…“
1.Timoteovi 1:8–10
Existuje pravý záměr Zákona a jeho správné užití. Tím pravým záměrem
Zákona je otevřít oči člověku, který nevidí svou potřebu Boha. Člověk,
který nechápe, že se dopustil přestoupení vůči Bohu, klame sám sebe.
43
Zákon slouží k tomu, aby ukázal, že bez spasení skrze Ježíše se dotyčný
do nebe nedostane.
Sloužil jsem v Houstonu, v Texasu, během jedné bohoslužby se jakýsi
člověk postavil a začal na mě ječet. Pokoušel jsem se s ním mluvit, ale
hovořil nesouvisle. Nakonec jsem ho napomenul a požádal, aby se posadil
a on poslechl. Když bylo po shromáždění, přišel dopředu a posadil se do
první lavice. Byl díky drogám zcela mimo realitu a sotva byl schopen se
mnou mluvit. Řekl jsem mu: „Bůh tě miluje a chce změnit tvůj život. Může
tě osvobodit a vyvést tě z otroctví, ve kterém žiješ.“
Ten muž odpověděl: „Nemám žádný problém. Nejsem v žádném
otroctví. Se mnou je všechno v pořádku. Všechno je tak, jak má být.“
Pouhým pohledem bylo jasné, nic v pořádku není, a proto jsem řekl:
„Podívej se, sám Bůh může přijít, žít ve tvém nitru a osvobodit tě.“
On odpověděl: „Já jsem Bůh. Bůh je ve stropě. Bůh je v cementu.“
Považoval Boha za sílu a pojem, ne za skutečnou osobu. Řekl: „Nespáchal
jsem žádný hřích. Hřích je jen relativní pojem.“
Tento muž se zatvrdil a klamal sám sebe do takové míry, že dokonce
nechápal dokonalá Boží kritéria. Já jsem začal službou lásky, pokoušel
jsem se použít Boží dobroty k tomu, abych ho přivedl k pokání. Ale tento
muž byl natolik oklamaný, že jeho svědomí bylo nefunkční. Nebyl schopen
rozeznat správné od špatného.
Když jsem si to uvědomil, začal jsem u něj používat Zákon. Vzal jsem
Boží Slovo a začal jsem mu ukazovat jeho hřích. Odmítl jsem jeho způsob
myšlení. „Jsi úplné nic. Myslíš si, že máš pravdu, ale nemáš. Nemáš žádnou
moc. Nemáš žádnou radost.“
Začal jsem mu ukazovat každou hnusnou věc v jeho nitru, chtíč,
chtivost, žádostivost a všechny další hříchy, které Bůh nenávidí. Používal
jsem Božího Slovo k tomu, abych se dostal k jeho nitru a ukázal mu, že
potřebuje Spasitele a že směřuje přímo do pekla, pokud Bůh v jeho životě
nezasáhne. A hádejte, co se stalo?! Zákon rozťal veškerý jeho klam.
V okamžiku, kdy přijde Zákon, svědomí se v mžiku vrátí k řádným, Božím
kritériím.
Nezajímá mě, jak moc se nějaký člověk mýlí, nebo jak moc si myslí:
„Drogy jsou v pořádku. Volný sex je v pořádku. Hřích je jen relativní.“ Když
jim sloužíte prostřednictvím Zákona tím správným způsobem, zaručuji
vám, že uvidí svou hříšnost. Pán zmaří všechny podvody a způsobí, že
jejich svědomí bude fungovat, jak má.
44
NESPRÁVNÉ POUŽITÍ ZÁKONA
Záměrem Zákona bylo ukázat nám, že potřebujeme Boha. Ale když
jednou správně rozpoznáme svou potřebu po Bohu, Zákon je zcela
neschopný vytvořit s Ním vztah, který, jak jsme si uvědomili, potřebujeme.
To je věc, kterou mnoho lidí nepochopilo.
Poté, co byli usvědčeni z hříchů, pokoušejí se navázat správný vztah
s Bohem tak, že se pokoušejí dodržovat Zákon! Zákon Staré smlouvy byl
plný „NESMÍŠ.“ Lidé si to vyložili takto: „Bůh mi říká, co musím dělat,
abych si vztah s Ním zasloužil. Když budu dodržovat den odpočinku, když
budu ctít otce a matku, když nezabiji, když nebudu krást, když nebudu
křivě svědčit a všechny tyto věci, pak na tom budu s Bohem dobře.“ Ne,
toto Bůh neřekl.
Bůh nedal Zákon proto, abyste ho dodržovali a zasloužili si tak cestu
do nebe – protože nikdo nemůže dodržovat celý Zákon. Římanům 3:23
říká: „Všichni zhřešili a jsou daleko od slávy Boží.“ Kromě Ježíše nebyl
nikdo schopný dodržovat Zákon. Bůh nedal Zákon proto, abyste si jeho
dodržováním zasloužili cestu do nebe. Je to spíše tak, že Bůh dal Zákon,
aby ukázal, v jaké jste byli beznadějné situaci. Chtěl vám ukázat, jak jste
byli hříšní, proto abyste přestali důvěřovat sami sobě a hledali spasení
u Něj.
Náboženství káže o Zákonu. Náboženství říká, že pokud nepřijdete do
církve a neřídíte se výlučným seznamem pravidel, Bůh vám neodpoví na
modlitby a nikdy se nedostanete do nebe. Ale kdyby to byla pravda, nikdo
z nás by se nemohl znovuzrodit, protože před tím, než jsme se narodili
znovu, určitě jsme nežili správně! Zákon Staré smlouvy nebyl dán proto,
abyste si jeho dodržováním mohli zasloužit vztah s Bohem. Byl dán proto,
aby vám ukázal váš hřích, odsoudil vás a zničil jakoukoliv naději na
„sebespásu“.
ZÁKON JE JAKO ČERVENÝ PRAPOR
Zkuste si představit starého býka, jak leží v poli a říká: „Ke všem se
chovám hrozně. Neměl bych být takový. Neměl bych útočit na každého,
kdo projde polem, takže se chci změnit. Už se nebudu chovat hrozně. Budu
ke všem milý.“ Býk tam jen tak leží na pastvině, přežvykuje a myslí si, že
se změnil. Ale pouhá skutečnost, že si myslí, že se změnil, neznamená, že
45
se opravdu změnil. Jdete kolem a býk se na vás jenom dívá. Neútočí na
vás, ani nedělá nic podobného. Ale vytáhněte červený prapor a začněte
mu jím mávat před očima. Najednou v jeho nitru povstane ta stará býčí
přirozenost a on začne útočit!
Byla to vina červeného praporu, že býk se choval tak hrozně? Ne, udělal
jediné, vytáhl na povrch to, co bylo uvnitř. Když člověk žije v klamu, může
být užitečné vytáhnout z něj negativní věci, které jsou uvnitř. Pokud si
myslí, že je v pořádku žít hříšný život, vytáhněte Zákon a Zákonem před
ním zamávejte.
Vybavuje se mi jedna příležitost, kdy jsem věděl, že něco bylo špatně
mezi námi a lidmi, u kterých jsme byli. Jamie a já jsme se modlili a nakonec,
poslední den kdy jsme byli s nimi, jsme se společně dohodli, že problém
vyneseme na povrch, abychom s ním mohli jednat. Víte, co se stalo? Jedna
žena na mě vybuchla a začala mi říkat, že jsem ďábel. Úplně jí to v hlavě
přeskočilo. Satan se ji pokusil v ten den zabít a byla to hrozná scéna. Ale
bylo dobré, že negativní věci vyšly na povrch, protože tak jsme s tím mohli
jednat. Bylo to dobré, protože žili v klamu.
Tito naši přátelé nechápali, co se dělo v duchovní oblasti, ale když
viděli, jak ohavně se ke mně ta žena chovala, pochopili, že něco bylo
v nepořádku s ní, a ne se mnou. My jsme se tomu službou postavili a viděli
jsme všechny tyto lidi, jak byli osvobozeni. Dnes jsme úžasní přátelé.
Ve Staré smlouvě Bůh používal Zákon k tomu, aby lidstvu ukázal
jeho problém – hřích – a aby ukázal beznadějnost jeho situace. To je nám
vysvětleno v Novém Zákoně a vidíme, že Bůh i dnes stále používá Zákona,
když musí.
Žít pod Zákonem Staré smlouvy bylo hrozné břemeno, ale bylo to to
nejlepší, co Bůh mohl nabídnout v těch dnech. Někteří lidé možná řeknou:
„Počkej. Ty si myslíš, že Bůh tenkrát nemohl uvést Novou smlouvu?“
To je přesně to, co říkám. Bible říká, že Ježíš se narodil, když se naplnil
stanovený čas (viz Galatským 4:4). Ježíš se narodil hned, jakmile bylo
možné, aby přišel jako Spasitel lidstva. Muselo se naplnit mnoho proroctví,
určité věci se museli stát a Bůh musel dočasně jednat s lidstvem a hříchem
na základě Zákona.
Tento dočasný způsob je naneštěstí mnohými lidmi vykládán jako
pravdivé znázornění toho, jaký Bůh je. Myslí si, že Zákon je způsob, jak
chce Bůh skutečně jednat s lidstvem, ale to není pravda! Od okamžiku, kdy
Adam a Eva zhřešili, a dlouho poté, co bylo lidstvo vyhnáno ze zahrady
46
Edenu, Bůh ukázal své milosrdenství vůči lidstvu a hledal je, aby je
přivedl k pokání pouze svou dobrotou, a vždy ukazoval na Spasitele, který
přicházel.
47
Kapitola 4
BOŽÍ DAR VĚČNÉHO ŽIVOTA
Ježíš přišel, když se naplnil čas. Stal se člověkem a žil dokonalým
bezhříšným životem. Dovolil, aby ho bili, bičovali, ukřižovali, nakonec
se stal naším hříchem a zemřel za nás na kříži. Ale pak vstal z mrtvých
a země už od té doby nikdy nebyla stejná!
„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci,
že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme ke
spravedlnosti a ústy vyznáváme spasení.“
Římanům 10:9,10
Ježíš započal nový věk. Muži, ženy a děti mohli mít mnohem více než
jen pokoj s Bohem, mohli Jej znát. A proměna lidského srdce se stala tím
největším zázrakem.
JSTE NOVÁ STVOŘENÍ
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu
nové! To všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista
a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.“
2.Korintským 5:17,18
Když jste byli spaseni, stali jste se novým stvořením. Duch ve vašem
nitru byl proměněn. Písmo nemluví o tom, že se stalo novým vaše fyzické
tělo. Pokud jste měli nadváhu před tím, než jste byli spaseni, budete ji
mít i poté, co jste byli spaseni. Vaše tělo a všechny vaše fyzické rysy se
nezměnily a nejsou jiné. Vaše mysl se nezměnila.
Váš duch je ta část, která byla změněna.
„A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.
Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“
Ezechiel 36:26
49
„Oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti
a svatosti pravdy.“
Efezským 4:24
„Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem,
abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“
2.Korintským 5:21
Jste noví duchovní lidé, kteří jsou spravedliví a svatí. Ve vašem
duchu není žádný hřích. Ježíš se kvůli nám stal hříchem, abychom my
mohli být učiněni Boží spravedlností. Nedostali jsme jenom kousek Boží
spravedlnosti, jenom tolik, kolik by nám vystačilo na projití životem. Ve
svém duchu máme úplnou Boží spravedlnost. Váš duch ve vašem nitru je
v tomto okamžiku tak úplný a dokonalý, jako bude po celou věčnost.
Až půjdete k Pánu, nedostanete nového ducha. Dostanete nové, oslavené
tělo, a vaše duše bude úplně proměněna, takže bude vědět všechny věci.
V tomto životě má vaše tělo sklon ke hříchu a vaše mysl bude muset být
stále obnovována. Ale uvnitř ve vašem duchu je v tomto okamžiku Duch
svatý, který žije ve vašem srdci.
„V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro
den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“
1.Janova 4:17
Jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Není tam „budeme“,
ale „jsme“ nyní. Očividně se zde nemluví o vašem těle nebo vaší mysli,
ale o vašem duchu. Váš duch je průzračný, svatý, spravedlivý a čistý,
takový, jaký už bude vždycky. A tento verš říká, že váš duch je centimetr
vedle centimetru a molekula vedle molekuly (pokud existují takové věci
v duchovním království) stejný jako duch Pána Ježíše Krista! Váš duch je
Jeho dokonalé mistrovské dílo. Je čistý a průzračný. A když zhřešíte, váš
duch nikdy není znečištěn, protože to není váš duch, kdo hřeší.
„Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě
v něm zůstává, ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“
1.Janova 3:9
50
Vždycky jsem slýchával, že tento verš se týká opakujícího se hříchu.
Lidé mi říkali: „Bratře, ve tvé životě nemůže být opakující se hřích.
Můžeš hřešit občas, ale nemůžeš hřešit opakovaně, jinak nejsi skutečně
znovuzrozen.“ Ale to není dost silný argument, protože už dříve jsme
zjistili, že hřích je ve skutečnosti velmi široký pojem.
Víte, co je hřích? Přejídat se je hřích. Znáte věřící, kteří se opakovaně
přejídají? V životě jste nikdy nic nejedli náhodou! Kdokoliv, kdo má
nadváhu – opakující se nadváhu – hřeší. Nikoho neodsuzuji, já občas
přiberu také. Ale je to jedno, jestli máme nadváhu 5, 20 nebo 25 kilogramů.
Trocha hříchu je stále hříchem.
Bůh mi ve svém Slovu řekl, že toto mé tělo je chrámem Ducha Svatého.
Já se o něj mám starat a oslavovat Boha čímkoliv, co jím, piju nebo říkám.
Všechno, co dělám, by mělo být k Boží slávě. Pokud se přejídáte, tím,
co děláte, neoslavujete Boha. Uspokojujete sami sebe a vaše „já“ vládne.
Vaše „já“ je stále živé, místo aby bylo mrtvé!
Směřuji k tomu, že všichni věřící opakovaně hřeší jedním nebo druhým
způsobem. Proto nevěřím tomu, že 1.Janova 3:8 mluví o opakujícím se
hříchu. Když říká, že kdokoliv je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, je
to myšleno přesně tak, jak je to řečeno, a oslovuje to vašeho duchovního
člověka.
JSI BOHEM VDECHNUTÝ DUCH
Duchovní člověk je jediná část vaší bytosti, která je zrozena z Boha –
a nemůže hřešit. Nehřeší. Je to Boží semeno ve vás. Váš duchovní člověk
nikdy nezhřešil. Vy jste pokoušeni v oblasti těla, a vaše emoce a mysl mohou
zhřešit, protože hřích je volba vaší vůle. Ale váš duch nemá podíl na hříchu.
Váš duch není znečištěn pokaždé, když zhřešíte. Neznamená to, že je
zkažený. Nemusí být očištěn. Ježíšova krev nemusí být znovu použita ve
vašem duchu. To je to pojetí, které nám adresovala epištola Židům 9:11,12.
Ježíš jednou vstoupil na svaté místo, aby pro nás získal věčné vykoupení.
Věčné vykoupení bylo pro lidského ducha.
Náš duch je jediná část našeho vykoupení, která je nyní úplná. Máme
zaslíbení, že dostaneme oslavené tělo a že naše duše bude proměněna,
ale v tomto okamžiku je náš duch tou jedinou částí naší bytosti, která je
skrze vykoupení úplná. Je úplná, a to věčně úplná. V tomto životě nebude
znečištěna.
51
„Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy
obětoval své tělo. Každý kněz koná denně bohoslužbu, znovu a znovu
přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus
však přinesl za hříchy jedinou oběť, a navěky usedl po pravici Boží.“
Židům 10:10–12
To je mocné Slovo. Když se nad ním zamyslíte, osvobodí vás. Oběť
Pána Ježíše Krista vás posvětila jednou pro vždy. Pisatel dává do kontrastu
to, co udělal Ježíš, s tím, co dělali starozákonní kněží. Zdůrazňuje, že Ježíš
už nikdy nemusí být znovu obětován.
Jedním z důvodů, proč většina z nás ve skutečnosti nerozumí tomu,
že jsme byli zcela vykoupeni, je ten, že stále máme starozákonní způsob
myšlení. Vykoupení nebylo ve Starém Zákoně úplně odhaleno. Pokaždé,
když jste zhřešili, musela být učiněna nová oběť za hřích. Každý rok se
musel konat Den usmíření, kdy byla přinesena oběť za vaši celou hříšnou
přirozenost. Oběti byly obětovány znovu a znovu, rok co rok.
Podle Zákona Staré smlouvy kněží přinášeli v mnoha různých
obdobích stejné oběti, ale to, co se týká věřících nové smlouvy, se nachází
ve verši 14: „Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které
posvěcuje.“ A podle verše 10, pokud jste znovuzrozeni, jste skrze tuto
oběť posvěceni!
Posvěcení neznamená tvrdým úsilím dosáhnout bezhříšné dokonalosti.
Někteří lidé vyučují, že se můžete dostat do bodu dokonalosti, kde už
nikdy nemůžete ve svém přirozeném těle hřešit. Ale ta část, kterou Ježíš
podle Židům 10:10a14 posvětil a zdokonalil, je náš lidský duch. Duchovní
člověk je posvěcen, oddělen od hříchu. Skrze jednu oběť (Ježíše) byl váš
duch posvěcen a zdokonalen navždy!
Vy stojíte před… Slavnostním shromážděním církve prvorozených,
jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech,
a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle.“
Židům 12:22,23
Pokud je váš duch navždy zdokonalený, vždycky a v každé situaci na
celou věčnost, pak se na vás Bůh může podívat a milovat vás, i když jste
jako přirozený člověk zhřešili a zklamali. Proč? Bible říká, že On se dívá
na srdce!
52
„Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled, ani na
jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá
člověk. Člověk se dívá na to, co je před očima, Hospodin však hledí na
srdce.“
1.Samuelova 16:7
Bůh je duch, a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě.
Jan 4:24
Když přijdu před Boha a řeknu: „Abba, Otče,“ Bůh se nedívá na mé
hříchy a na místa mého selhání. Není to tak, že by se podíval na tyto věci
a řekl: „Jak ses opovážil přijít přede mne ve svém hříchu?“ To proto, že
jsem před Něj nepřišel ve svém hříchu! Přišel jsem před Něj ve svém
dokonalém, bezhříšném duchu a v pravdě.
Bůh se dívá na mého ducha. Nezáleží na tom, co udělalo moje tělo, můj
duch je ryzí, svatý, úplný, neposkvrněný a čistý. Bůh se na mne může dívat
a mít se mnou společenství úplně stejně, jako by měl společenství s Pánem
Ježíšem Kristem!
I když je můj duch čistý, moje duše a tělo ještě čisté nejsou. To je ta
jediná věc, která brání mému společenství s Bohem. A když si libuji
v hříchu, znečistím tím své svědomí a ztížím tak své chození v duchovní
pravdě.
Bible říká v 1.Korintským 2:14, že přirozený člověk nemůže přijmout
věci Ducha. Pokud stále žiji v přirozené (tělesné) oblasti v hříchu, nebudu
mít pocit, že můj duch je čistý. Bůh se dívá na mého ducha a ten je stále tak
čistý, jako vždycky byl, já ale nebudu schopen vnímat jeho čistotu, protože
budu přemýšlet tělesně. Nebudu schopen vnímat a chodit v duchovní
oblasti, nebudu prožívat, kdo jsem v Kristu. Když žiji v hříchu, jsem
uzamčen ve fyzické oblasti. Brzy začnu věřit tomuto: „Bože, jak mě můžeš
milovat takového, jaký jsem?“
Věřím tomu, že váš duch nemusí růst, protože je dokonalý, ale růst musí
probíhat ve vaší duši. Duchovní pravdy jsou ve vašem duchu už skutečné
a úplné, ale vaše mysl, emoce a vůle se je potřebují naučit a začít podle nich
jednat. Bible to nazývá účastí na Boží přirozenosti nebo procesem stávání
se podobným Bohu, přemýšlení, mluvení a jednání stejným způsobem
jako On.
53
„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali
účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho
zvrácená touha.
2.Petrova 1:4
Jednoduše řečeno, když obnovujeme svou mysl Božím Slovem, prožíváme čas v Jeho přítomnosti a budujeme s Ním důvěrný vztah, pak čistota
a dokonalost našeho ducha začnou proměňovat naši duši. A když se naše
duše srovná s naším duchem, naše tělo ztratí sílu zatáhnout nás do hříchu.
Naše tělo se bude poddávat naší duši, tak jako se naše duše stala poddajnou
našemu duchu. Protože jednáme jako Ježíš, zvítězíme nad hříchem.
Toto je úžasný obrázek existence nového stvoření v Kristu. Co se ale
stane, když jednoho den uděláte chybu? Místo toho, abyste řekli: „Nejsem
tě hoden, protože jsem to pokazil,“ řeknete: „Bože, díky Ježíšově krvi
běžím zpět do Tvé náruče a děkuji ti za odpuštění a očištění od vší mé
nečestnosti.“
„Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu,
nýbrž přijali jste ducha synovství, v němž voláme:Abba, Otče!“
Římanům 8:15
„Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna,
Ducha volajícího Abba, Otče.“
Galatským 4:6
Ve svém bezhříšném, dokonalém duchu získáte poznání, že jste Božím
dítětem a že On vás neodežene pryč. Bůh vás a mne miluje. Jeho postoj
vůči nám se kvůli hříchu nemění. Kdyby tomu tak nebylo, který hřích by
změnil Jeho postoj? Někteří lidé říkají: „Bratře, to jsou ty velké hříchy.“
Ale Bůh neznámkuje lidi podle hříšnosti a nehodnotí určité hříchy jako
velké a ty ostatní jako malé hříchy. Pro Boha je hřích hříchem.
Pokud by hřích ovlivňoval Boží postoj vůči vám, pak bychom všichni
měli obrovský problém a nikdo z nás by s Ním nemohl vstoupit do
skutečného vztahu. Nikdo z nás by nemohl chodit, mluvit a mít společenství
s Bohem.
Kdokoliv, kdo káže svatost jako základ pro život s Bohem a podmínku
pro to, abychom od Něho cokoliv přijali, dělí tím hříchy do kategorií a říká:
54
„Bůh určité hříchy přehlédne a jiné zase ne.“ Já trvám na tom, že pro Boha
je hřích hříchem.
To nás přivádí k otázce: „Pokud to, co říkáte, je pravda a pokud jsem
přijal věčné vykoupení, říkáte, že když jsem jednou znovuzrozen, je
nemožné od víry odpadnout? Říkáte, že existuje taková věc jako věčné
vykoupení?“
Otázka spojená s jistotou vašeho spasení je důležitá pro váš další vztah
s Bohem. Pokud se mnou nesouhlasíte v této věci, přesto mě nepřestávejte
milovat, a prosím, neodmítejte další důležité pravdy z Božího Slova,
o kterých jsem hovořil.
JISTOTA VAŠEHO SPASENÍ
Neučím, že můžete žít v hříchu, dělat cokoliv chcete a udržet si spasení.
Jeden z problémů, které máme v pochopení techto věcí, je ten, že jdeme
do extrémů. Lidé se ptají: „Bože, mají pravdu ti, kdo učí „jednou spasen,
navždy spasen“? Nebo mají pravdu ti, kdo zase učí „spasen–ztracen,
spasen–ztracen, spasen–ztracen“? Kdo má pravdu?“
Tuto záležitost jsem studoval dobrých pět let. Strávil jsem hodiny
a hodiny studiem, modlitbami a ptaním se Boha: „Co z toho je správné?“
Nikam jsem se nedostal, protože jsem zjistil, že mohu vyučovat a obhajovat
obě pozice. Ale věděl jsem, že obě nemohou být správné.
Nakonec ke mně jednoho dne Pán mluvil a řekl: „Ani jedno z nich
není správné.“ Na to bych nikdy nepomyslel. Vždycky jsem Bohu dával
otázku, na kterou měl Bůh odpovědět výběrem z mnou daných možností.
V podstatě bych řekl: „Bože, které z nich je správné? Je to (a) „jednou
spasen, navždy spasen“, nebo (b) „spasen–ztracen, spasen–ztracen“?“
Nikdy jsem mu nedal možnost (c) – žádná z nich.
Jedním z velkých problémů je, že klademe Bohu hloupé otázky.
Vezměte si například Petra. Bůh nežádal Petra, aby vystoupil z člunu a šel
po vodě. Petr řekl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“
(viz Matouš 14:28,29).
Co měl Ježíš říct: „Ne, Petře, to nejsem já, nechoď?“ Jak měl Ježíš
odpovědět na takovou otázku? Musel říct: „Pojď“, protože to byla odpověď,
o kterou Petr svou otázkou požádal.
Petr se nezeptal: „Bože, jsem na tom duchovně tak, že bych měl být
tam venku na vodě s Tebou?“ Kdyby se takto zeptal, Ježíš by mu možná
55
odpověděl jinak. Ale On odpověděl na Petrovu otázku podle toho, jak se
Petr zeptal.
Další příklad kladení špatné otázky se týká mého dobrého přítele, který
se jmenuje John. Dlouho se modlil za to, jestli má jít studovat teologickou
fakultu. Pak dostal možnost studia na Baptistické univerzitě v Oklahomě.
Měl naprostou jistotu, že mu Bůh řekl, aby do té školy nastoupil. Potom,
nedlouho poté, co tam začal studovat, mu Bůh řekl, aby odešel a šel do
Seagoville v Texasu, kde jsem byl pastorem církve, aby mu tam bylo
souženo a on více dozrál.
John s tím měl opravdovou potíž. Řekl: „Bože, to není fér. Mám plné
stipendium. Všechno jsem si to naplánoval. Modlil jsem se a vím, že jsi mi
řekl, abych sem šel. A teď, šest týdnů poté, co jsem přijel, mi říkáš, abych
nechal studia, abych všechno opustil a jel někam do zapadákova?“
Seagoville ve skutečnosti není konec světa, ale asi to chápete! A tak
s tím můj přítel zápasil tři nebo čtyři měsíce a nakonec jednoho dne, když
se modlil, řekl: „Bože, pokud jsi to skutečně Ty, proč jsi mi to neřekl před
tím, než jsem sem přijel?“
Bůh řekl: „Johne, z těch dvou možností, které jsi mi dal, Berkeley nebo
Oklahomská Baptistická Univerzita, bylo OBU lepší. Ale kdyby ses mě
býval zeptal, kde jsem tě skutečně chtěl mít, řekl bych ti to.“ Víte, někdy
Bohu nedáváme dost možností, když se modlíme, nebo klademe špatné
otázky.
Takže když jsem se modlil: „Bože, co je správné, jednou spasen, navždy
spasen, nebo spasen–ztracen, spasen–ztracen?“ On řekl: „Ani jedno.“ Pak
jsem sám začal studovat Písmo. Mohl bych zacházet do mnoha podrobností,
ale tady o odpovědi poskytnu jen stručnou argumentaci.
NALEZENÍ ROVNOVÁHY
Věřím tomu, že v obojím učení je pravda. Když je jednou váš duch znovu
narozen, je navěky vykoupen. Váš duch je posvěcen, navždy zdokonalen,
a tento duch nemůže hřešit. Proto vás hřích neposílá do pekla.
Hřích nepoškozuje a neruší vaše spasení. Neodpadnete od milosti v tom
smyslu, že když spácháte to, co náboženství nazývá „neodpustitelným
hříchem“, ztratíte své spasení, musíte se „promodlit“ zpět a opět se
znovuzrodit.
Bible nevyučuje o dalším znovuzrození. Učí o znovuzrození, které je
56
jednou provždy! Existuje jedno znovuzrození. Nemůžete se mnohokrát
narodit znovu. Písmo to naprosto jasně říká v Židům 6:4–6:
„Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali
účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc
budoucího věku a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat
a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho
v posměch.“
Tyto verše říkají, že když odmítnete spasení, je nemožné ho znovu získat.
Neexistuje taková věc jako znovuzrození, ztracení se a další znovuzrození.
Terminologie se může měnit, ale někteří lidé používají termín „promodlit
se“, když mluví o svém spasení. Jsou znovuzrození, ale věří tomu, že
odpadli od Boží milosti, a cítí, že kdyby měli zemřít za těchto okolností,
šli by do pekla. Takže se modlí, dokud necítí, že získali své spasení zpět.
Doufám, že mne budete milovat i když to řeknu, ale toto je otroctví!
To je blud, který mnoho lidí odsoudil a není od Boha. Písmo jasně říká, že
nemůžete být spaseni, ztraceni, a pak znovu spaseni.
Na druhé straně nevěřím tomu, že když jste jednou spaseni, jste spaseni
navždy bez jakékoliv jiné možnosti. Věřím tomu, že je možné být spasen
a potom o spasení přijít – ale ne ono „spasen, ztracen a znovu spasen“.
Věřím tomu proto, protože to, co vás zatracuje do pekla, není hřích.
Kdyby to tak bylo, který hřích by byl příčinou ztráty spasení? Znovu,
většina lidí by řekla „ty zlé hříchy“. Ale kdyby to byl hřích, co způsobí
ztrátu spasení, pak by vás jakýkoliv hřích – dokonce i přejídání nebo
pomlouvání – připravil o spasení a bylo by nemožné znovu je získat. Hřích
nezpůsobuje ztrátu vašeho spasení.
Odpověď, která uvádí do souladu obě strany, je svobodná vůle člověka.
Přijmout spasení jste nemuseli. Byli jste spaseni z rozhodnutí své vlastní
svobodné vůle. A Bůh vás nenutí spasenými zůstat. I když si hříchem
nemůžete přivodit ztrátu svého spasení, můžete své spasení odmítnout
skutkem své svobodné vůle. Můžete úmyslně odmítnout spasení a stát se
zatraceným člověkem. Existuje mnoho míst v Písmu, která to potvrzují.
Jedno z těch míst je v Židům 6. kapitole, kde se říká, že ti, kdo udělali
určité věci, když odpadli, nemohou být znovu vedeni k pokání. Vždycky
jsem slyšel tuto myšlenku jako hypotetický případ, a jejich obnovení
dalším pokáním se ve skutečnosti nemohlo uskutečnit, protože Ježíš by
pro ně musel zemřít znovu.
57
Ale o tom tato pasáž nemluví. Mluví o lidech, kteří odpadnou. Musí
mít od čeho odpadnout. Nemůžete ztratit něco, co jste nikdy neměli. Kniha
Židům popisuje lidi, kteří odpadli nebo se stali nepřáteli víry.
„Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu,
nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem
a „žárem ohně, který stráví Boží odpůrce“. Už ten, kdo pohrdne
zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě
svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si
zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž
byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.“
Židům 10:26–29
Toto oslovuje lidi, kteří úmyslně hřeší poté, co se jim dostalo poznání
pravdy, ale také zneuctí Božího Syna a považují krev smlouvy za nesvatou
věc! To by museli být lidé, kteří se zcela obrátili proti Ježíšovi a spasení.
To nejsou křesťané, kteří jednoduše upadnou do hříchu.
JAK HŘÍCH MŮŽE VÉST DO PEKLA
Tento další bod je důležitý, protože když mu nebudete věnovat
pozornost, minete všechno, co vyučuji. Pokud si myslíte, že k udržení si
svého spasení musíte udržovat určitou úroveň vnější svatosti a pokud ji
neudržíte, dostanete se do pekla, pak se dostáváte zpět do otroctví Zákona
Staré smlouvy a budete si muset zasloužit Boží požehnání a to vás bude
trápit. Znovu se stanete svým vlastním spasitelem. Budete se snažit přijímat
Boží věci na základě toho, jak jste, nebo nejste dobří, místo aby to bylo
založeno na tom, co pro vás udělal Ježíš. Musíte si uvědomit, že obojí,
spasení i žití křesťanského života, je cele dílem oběti Pána Ježíše.
Jednoho dne budete stát před Bohem a jestli se vás Bůh zeptá, co jste
udělali pro to, abyste získali oprávnění dostat se do nebe, pak můžete pouze
poukázat na svou závislost na krvi Ježíše Krista. Nemůžete se odvolávat na
svou docházku do sboru, na záznamy odevzdaných desátků nebo na cokoliv
jiného. Přesto je ale třeba, abyste žili svatým životem, protože nechcete dát
satanovi nad sebou žádnou moc. Nejničivějším důsledkem opakujícího se
hříchu je duchovní zatvrzení se vašeho srdce. Pokud povolíte a otevřeně
žijete v hříchu, vaše srdce zatvrdne vůči Duchu svatému a Božímu Slovu.
58
„Dejte si pozor, bratři, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné,
takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem
den co den, dokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás, oklamán
hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své
počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“
Židům 3:12–14
Hřích je zrádný a zatvrdí lidské srdce vůči Bohu i ostatním lidem.
A Boží Slovo nám říká, že je možné, že lidé zatvrdí svá srdce skrze hřích až
do té míry, že přestanou zajímat o Ježíše a spasení. Tak jako Bůh nepřinutil
člověka, aby byl spasen, stejně tak žádného člověka nenutí, aby spasený
zůstal. Není možné „ztratit“ své spasení, ale mohli byste se ho vzdát, pokud
byste byli dostatečně oklamaní a zatvrzelí!
Proberme například hřích nechození do sboru. Důvod, proč chodíte do
sboru, není ten, že Bůh sleduje docházku a požehná vám pouze tehdy, když
do sboru chodíte. Do shromáždění chodíte proto, abyste byli s lidmi, kteří
vás mají v úmyslu budovat. Pokud sedíte doma a díváte se na televizi, pak
neuslyšíte takové věci, o jakých učím, a vaše srdce se pomalu vůči Božím
věcem zatvrdí.
Když vaše srdce kvůli prolhanosti hříchu ztvrdne, vy otupíte a znecitlivíte
vůči Božímu vedení. Pokud člověk pokračuje v konání hříchu, bude do
hříchu váben hlouběji a hlouběji a jeho touha hledat a znát Boha bude
slabší a slabší. Také potěšení, které hřích nabízí, bude člověka držet silněji
a bude obtížnější se ho vzdát.
V extrémním případě může být člověk hříchem tak oklamán, že nakonec
odmítne všechno přesvědčování Ducha Svatého a řekne Ježíšovi, aby
odešel z jeho života. To je velmi vážný – ale možný – důsledek v životě
věřícího, který úmyslně žije v hříchu.
Nakonec je možné, že se věřící zatvrdí do takové míry, že jeho svědomí
bude necitlivé. Už ve správném světle nevnímá to, co dělá. Může si dokonce
myslet, že jeho hřích je v pořádku. Je polapen v hříchu a satan ho pokouší
k tomu, aby se zřekl své víry v Pána Ježíše Krista.
Jeho hřích ho nepošle do pekla, ale dovede ho na místo, kde je natolik
vzdálen od společenství s Bohem, že bude více vnímavý vůči satanovi, než
vůči Bohu. Když tato situace nastane, je možné, že řekne: „Nechci mít se
spasením vůbec nic společného. Ježíši, odejdi pryč z mého života! Přestaň
mě obtěžovat!“ Protože odmítne spasení skrze Ježíše Krista, jde do pekla.
59
Není to proto, že hřích přinutil Boha, aby ho poslal do pekla, ale proto,
že zahodil své spasení a odmítl je ze své vlastní svobodné vůle. Když to
udělá, Bible jasně prohlašuje, že je nemožné znovu ho vést k pokání.
Jste věčně vykoupeni. Jste v bezpečí tak dlouho, dokud chcete, ale
nemůžete duchovně spát. Nemůžete si dovolit flirtovat s hříchem a žít
v hříchu, protože vám zaručuji, že satan vás postaví do kompromitující
situace.
Pokud žijete v hříchu a zaprodali jste se mu, je velice dobře možné, že
nebudete moci čerpat z duchovních rezerv, kterých je zapotřebí k tomu,
abyste položili svůj život pro Pána. Kdyby vám někdo zbraní zamířil na
hlavu a řekl: „Zřekni se Ježíše, nebo tě zabiju,“ pravděpodobně byste
odmítli Pána, abyste si zachránili vlastní život. Proč? Protože právě teď
odmítáte Ježíše kvůli svému hříchu. Možná chcete bohatství nebo sex nebo
drogy tak moc, že Ježíše znovu a znovu odstrkujete stranou. Nakonec byste
se mohli Pána zříct úplně.
Někdy jsou lidé tak krátkozrací, že peklo nevidí přicházet. Jsou lidé,
kteří udělali právě to, co jsem popsal. Jeden kazatel, budu mu říkat Mark,
byl známý jako úžasný muž víry s darem uzdravování. Setkal jsem
se s lidmi, kteří byli skrze jeho službu úžasným způsobem uzdraveni.
Syn mého přítele znal Marka osobně a říká, že věří tomu, že Marek byl
znovuzrozený, na jeho životě bylo skutečné povolání a měl nadpřirozené
dary Ducha. Ale kvůli bohatství, slávě a prestiži, které mohl získat, se
Mark odvrátil od Boha a zřekl se Ho kvůli tomu, co mohl získat v těle.
Mluvil o tom, že Mark nyní dokonce ani nevěří, že Bůh existuje! Pokud
je to pravda, Mark by byl příkladem člověka, který se zřekl víry a stal se
zatraceným člověkem. Díky Bohu je to ojedinělý úkaz.
PODMÍNKY PRO ZTRÁTU NEBE
Někdo může říct: „Bratře Andrew, nemohu přijmout to, co říkáš,
protože jestli je to pravda, pak jsem odmítl Pána. Jednou, poté co jsem se
znovuzrodil, jsem byl unaven celou tou záležitostí a zřekl jsem se všeho,
otočil jsem se k Pánu zády a vrátil jsem se ke hříchu. Říkáš, že je pro mě
nemožné činit pokání, ale já vím, že jsem činil pokání a vím, že Bůh mě
přijal.“
Pro ucelený pohled na takovouto situaci kniha Židům 6:4–5 udává
podmínky:
60
„Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali
účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc
budoucího věku…“
Ne každý člověk, který odmítne Ježíše, se stane zatraceným. Musíte
dosáhnout splnit určité podmínky. Tato část Písma říká, že nejdříve musíte
být osvíceni. Věřím, že to popisuje člověka, kterému se zjevil sám Bůh.
Okusení nebeského daru mluví o daru spasení. Stát se účastníky Ducha
svatého se odkazuje na člověka, který přijal křest v Duchu svatém a mluví
v jazycích. Zakusit pravdivost Božího slova se týká člověka, který začal
růst a zrát v Slovu, měl zjevené poznání Božího Slova. Zakusit moc
budoucího věku se odkazuje na nadpřirozené projevy darů Ducha svatého.
Tato pasáž mluví o zralém křesťanovi. Jedině zralý křesťan, který rozumí
tomu, co dělá, může odpadnout nebo se rozhodnout zříct se Ježíše a Jeho
daru spasení.
Například, kdyby se na mě jedno z mých dětí rozhněvalo, když bylo
malé, a řeklo by: „Už tě nemám rád. Jsem mám dost toho, že jsem tvoje
dítě a už nikdy nebudu Wommack. Nechci tě, budu někdo jiný. Uteču
z domova.“, nedovolil bych mu, aby to udělalo, protože by ve skutečnosti
nechápalo, co chce udělat. A zákon by mě byl býval podpořil, protože to
bylo ještě dítě.
Moje děti se mě nemohly legálně zříct a přerušit se mnou pouta, když
byly malé, ale když je jim třicet let, mohou změnit svá příjmení, zříct se
mne, požádat u soudu o to, abych je nikdy nemohl vidět a zákon by je
podpořil. Existuje hranice dospělosti, kdy by mohli ze své svobodné vůle
přerušit náš vztah.
Když jsou moje děti dospělé, nemohou sice změnit skutečnost, že mnou
byly zplozeny, ale určitě mohou napříště změnit svůj vztah vůči mě. Mají
svobodnou vůli to udělat a dospěli do fáze dospělosti, kdy je to legálně
možné. Rozumí tomu, co dělají.
Když mi bylo osm let, utekl jsem z domova. I když jsem se dostal tři
bloky daleko, myslel jsem si, že rodiče mě nikdy nechytnou. I když jsem
se už chtěl vrátit domů, nebyl jsem schopen se pokořit a dát jim to vědět.
A tak jsem se zamotal do ostnatého drátu a čekal jsem na ně, až si pro
mě přijdou. Změnil jsem názor během dvou nebo tří minut poté, co jsem
odešel z domova. Ve skutečnosti jsem to tak nemyslel. Ve skutečnosti jsem
nevěděl, co dělám.
61
Existují lidé, kteří v Pánu nikdy příliš nedozráli, a proto jim nový život
začal připadat příliš těžký nebo byli zklamaní, přestali žít pro Boha, možná
se vrátili do hříchu a udělali mnoho různých věcí. Ale nedostali se do
bodu, kde by měli natolik dostatečné poznání Božích věcí, že by je Bůh
mohl učinit plně zodpovědnými. Proto se mohli vrátit, činit pokání a přijít
zpátky k Pánu.
„Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh
napospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Římanům 1:28
Toto místo Písma mluví o výrazu „být zavržený“, což je biblické
označení pro člověka, který odmítl své spasení, nebo se zřekl svého spasení
a nyní nemá nejmenší touhu získat ho zpět. Podle Písma tito lidé nechtěli
mít Boha ve svých myslích, takže je Bůh vydal napospas zvrácené mysli.
Je to jako kdyby už neměli žádné přesvědčení, ani svědomí.
Ježíš řekl, že žádný člověk k Němu nemůže přijít, pokud ho Otec
nepřitáhne (viz Jan 6:44). A tak je Bůh přestane přitahovat. Bůh s nimi
přestane jednat, protože Ho vyřadili ze svého života.
Člověka, který je skutečně zavržený, vnitřně nic neusvědčuje, ani
svědomí. Ví, že jde do pekla, ale netrápí se tím. Už není přesvědčený.
Nemá už v sobě žádné pokání. Nemá už žádné výčitky. Je ubohý a natolik
se ztvrdí, že už vůbec Boha nezná. Proto, když člověk spáchá to, o čem
mluví Židům 6, vůbec se nestará o své postavení zavrženého. Už nevěnuje
pozornost Bohu, Ježíšovi nebo spasení. Někteří si mohou myslet: „Bratře,
udělal jsem to někdy? Zhřešil jsem vůči Bohu do takové míry? Zřekl jsem
se svého spasení? Jsem zavržený?“ Můžete si být jisti, že nejste zatraceni
a bez naděje jednoduše proto, že se zajímáte o to, jestli jste nebo ne!
Pokud vás Bůh stále usvědčuje, pokud stále máte touhu činit pokání
a vrátit se k Bohu, pokud je ve vašem srdci něco, co vás přitahuje k Bohu,
pak nejste zavrženi a nespáchali jste „neodpustitelný“ hřích odmítnutí
Ježíše a svého spasení.
Ale říkám to proto, že něco takového je možné. Jsou části Písma, které
se odmítnutím spasení zabývají, ale nikdy to není něco, co se může stát
omylem nebo náhodou. A nikdy to není něco, co se stane kvůli určitému
hříchu. Znovu, pokud by hřích mohl způsobit ztrátu našeho spasení, který
hřích by to byl?
62
Nebyli jste nuceni stát se spasenými, nejste nuceni zůstat spaseni. Musíte
udržovat a bez váhání pevně držet vyznání své víry. A pokud se někdy jako
zralý věřící zřeknete víry v Pána Ježíše Krista, pak můžete spasení zahodit.
O spasení nemůžete být okradeni, můžete se ho ale vědomě vzdát.
ŽÍT SVOBODNĚ V JEŽÍŠI
Mnozí z nás nemají správnou představu o tom, co je to být spravedlivý,
čistý a svatý v Božích očích. Nepochopili jsme věčné vykoupení. Mysleli
jsme si, že náš duch byl méně, než ve skutečnosti byl. Viděli jsme sami
sebe pošpiněné a přišli jsme s tímto postojem také před samotného
Boha.
Je pravda, že naše tělo bývá pošpiněné hříchem. To je důvod, proč
1.list Janův 1:9 říká: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný
a spravedlivý, že nám hříchy odpouští, a očišťuje nás od každé
nepravosti.“ Poté, co jste znovuzrození, nemusíte vyznávat své hříchy
a nemusí vám být odpuštěno kvůli tomu, abyste zůstali spaseni nebo
abyste obnovili svůj vztah s Bohem. Kdyby to tak bylo, co by se stalo,
kdybyste jeden hřích opominuli? Proč si myslíte, že jste vyznali každý
hřích, který jste kdy spáchali? Takové myšlení naznačuje, že by bylo lepší,
abyste si dělali přesné záznamy, protože jestli opomenete vyznat jediný
hřích, budete směřovat přímo do pekla.
Ne, 1.list Janův jedná s fyzickou oblastí. Když vyznáte své hříchy,
následuje očištění. Obnoví to kvalitu vašeho vztahu s Bohem, ale váš vztah
není nikdy přerušen. V životě věřících existuje ten problém s hříchem, že
se jím podřizují satanovi a dávají mu zákonné právo, aby jim vládl.
„Víte přece, že když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se
stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to
vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.“
Římanům 6:16
Co se stane, když jste své tělo znečistili hříchem? Co se stane, když
jste dali satanovi legální přístup do svého života? Jak se s tím vyrovnáte?
Vyznáte to a řeknete: „Otče, vyznávám svůj hřích a prosím o odpuštění.“
Neprosíte o odpuštění kvůli tomu, abyste znovu obnovili své spasení, nebo
aby byl váš duch opět znovuzrozen. Váš duch byl očištěn a znovuzrozen
63
jednou a navždy. Pokáním obnovujete důvěrnost svého vztahu s Bohem
a vykazujete ďábla ze svého života.
Pokud jste znovuzrozeni, Bůh vám odpustil všechny vaše hříchy –
minulé, současné i budoucí. Možná se zeptáte: „Bratře, jak ti Bůh mohl
odpustit hříchy, které jsi ještě nespáchal?“ Bylo by lepší, kdybyste věřili,
že to je schopen udělat, protože když Ježíš před 2,000 lety zemřel za hříchy,
žádné vaše hříchy ještě nebyly spáchány!
Vašemu znovuzrozenému lidskému duchu jsou odpuštěny všechny
hříchy a je zcela dokonalý. Když zhřešíme, měli bychom vyznat své hříchy,
ale nepotřebujeme být znovu spaseni! Vyznání našich hříchů obnovuje náš
vztah s Bohem. Ten ale nikdy nebyl přerušený.
Nikdy nebudete pochybovat o své způsobilosti odvážně vejít do trůnního
sálu milosti, pokud rozumíte tomu, kým jste v Ježíši Kristu. Nezáleží na
tom, jak velký je problém, jak hrozný je hřích, jak vážná je nemoc nebo jak
silný je démon, Bůh je zde pro vás.
„Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani
přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani
co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která
je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
Římanům 8:38,39
64
Kapitola 5
BOŽÍ MILOST VŮČI VĚŘÍCÍMU
„Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete,
nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen
stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“
Koloským 2:16,17
Starý Zákon byl pouhým stínem věcí, které měly přijít. Podle této
pasáže Písma to nebyla přesná podoba věcí, jaké je Bůh chtěl mít. Způsob,
jakým jednal s lidmi podle staré smlouvy, nebyl Jeho preferencí. Někdo
může říci: „Proč to tedy dělal? Nedělá Bůh vždycky to, co sám chce?“
O tomto bych mohl mluvit dlouho, ale – řečeno zkráceně – ne všechno,
co se děje, je to, co Bůh chce, aby se dělo. Je to proto, že Bůh dal lidstvu
svobodnou vůli. Bůh nám dal ohromné množství autority, když dal
Adamovi vládu nad zemí (viz Genesis 1:26,28), a člověk skutečně poničil
Jeho původní plán.
Bůh přestoupení v zahradě Eden nechtěl. Neplánoval, abychom prožili
temný středověk. Bůh pro Církev neplánoval španělskou inkvizici, ani to,
aby lidé, kteří věří v Boha, byli mučeni. Bůh nikdy nezorganizoval tyto
události a nevládne nade vším, co se s námi děje. Na zemi existují síly,
které jsou v činnosti, protože byl dán prostor satanovi a jeho lidským
následovníkům, a zaručuji vám, že byly doby, kdy Boží dokonalá vůle
nebyla vůbec patrná.
Boží vůle se nakonec v plnosti uskuteční. Bůh tuto celou bitvu na zemi
vyhraje. O tom není pochyb! Když bude třeba, znovu vyburcuje osla, aby
mluvil Jeho Slovo, udělá to, a Ježíš se vrátí vítězně. Bible ale říká, že
Bůh si používá lidí – a lidé mohou mařit plány, zdržovat a překážet Bohu
v tom, co chce udělat. Nevěřím, že je někdo, kdo může zcela zabránit
tomu, aby se Boží vůle nakonec naplnila, ale lidé mohou určitě překážet.
Nejvíce překážet Jeho vůli můžete ve svém vlastním životě. Jeho vůle se
neuskuteční automaticky.
Lidé, kteří věří, že se nestane nic, co Bůh neurčí, jsou velmi nešťastní,
65
když takto kážu! Nevím ale proč. Kdyby totiž nikdo nemohl dělat nic než
to, co mu Bůh určí, pak jestliže by s tím On nesouhlasil, nemohl bych ani
já kázat, nic z toho, co říkám. Proto lidé, kteří věří tomu, že všechno, co se
děje, působí Bůh, odporují sami sobě, když říkají, že není Boží vůle, abych
toto kázal!
Pravdou je, že ne každé vyslovené slovo a každá udělaná věc jsou zcela
řízeny Bohem. Kvůli tomu Bůh nemohl naplnit svou dokonalou vůli patrnou
pod starou smlouvou tak, jak to vidíme skrze Ježíše. Stará smlouva byla
jen přechodným způsobem jednání s lidstvem a bylo ustanovena jenom
do doby, než přišel Ježíš. Je smutné to říkat, ale mnozí dnešní křesťané
nečiní jasný rozdíl mezi starým způsobem, kterým Bůh jednal s lidstvem,
a novozákonním způsobem.
Než byl dán Zákon Staré smlouvy, lidé byli oklamáni hříchem. Lidská
rasa nerozpoznala jeho hloubku. Tak to Bůh ve skutečnosti nechtěl, ale
nakonec nám musel říct: „Podívejte, vy potřebujete pomoc!“ Proto dal
Mojžíšovi zákon, který ukázal, jak byli lidé skutečně zkažení.
Zákon odhalil to, že lidé nikdy neměli žádnou naději sami dosáhnout
spasení. To znamenalo, že se v otázce spasení zcela spoléhali na Boha a ve
všech obětech zvířat v chrámu se odrážela budoucí Ježíšova oběť, kdy On
prolil svou krev na kříži.
Nicméně, jak jsem už řekl dříve, Zákon sám o sobě nezjevil skutečnou
Boží přirozenost. Bůh ve skutečnosti nechtěl zabít člověka, který se
pokoušet sbírat dříví v den odpočinku. Nebylo Jeho touhou zničit skrze
Jozua celá města, ale hloubka hříchu v Kanaánu byla tak hrozná, že musel
prosadit svá dokonalá kritéria. Naplnil je do posledního písmene, aby
přesně ukázal, jak smrtelný je hřích. Právě proto se už v žádném případě
nemohlo stát, že byste nepochopili, že hřích v jakékoliv formě byl pro
Boha nepřijatelný.
Prosazení Zákona ukázalo lidstvu tu část Boží přirozenosti, ze které
bylo patrné, že On byl svatý a žádná nesvatá věc nemohla obstát v Jeho
přítomnosti. Ježíš ale přinesl Jeho celý a úplný obraz.
„Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze
Ježíše Krista.“
Jan 1:17
Ježíš v Novém Zákoně zjevil dokonalou Boží přirozenost. Ježíš oslovil
ženu přistiženou při cizoložství, což je mnohem horší než sbírání dříví
66
v den odpočinku, tím, že jí prokázal milosrdenství a odpuštění místo soudu
a zabití. To je skutečný Boží charakter. Skrze Ježíše se Bůh mohl projevit
takový, jaký skutečně je.
Ježíš přinesl skutečnou službu Boží milosti, ale mnozí z nás nemají
obnovenou mysl k tomu, aby ji přijali. Stále se pokoušíme sloužit Bohu
pod starým řádem Zákona. „Bože, když udělám určité množství věcí, ty
mě pak odměníš a já dostanu odpověď, na kterou čekám.“
ODPADNUTÍ OD MILOSTI
Ať si to uvědomujeme nebo ne, každý z nás má postoje formované
zákonem – postoje Starého Zákona, které se vplížily do našeho vztahu
s Bohem a v různých oblastech našeho života omezily Kristův vliv. Bible
říká, že jsme odpadli od milosti.
„Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám
nic neprospěje. Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je
zavázán zachovávat celý zákon. Odloučili jste se od Krista vy všichni,
kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste
milosti.“
Galatským 5:2–4
„Odpadnutí od milosti“ neznamená, že jste ztratili své spasení! Znamená
to, že už nechodíte v Boží milosti, ale podle Zákona. V podstatě žijete
svým vlastním úsilím a ze svých vlastních schopností. Nečerpáte od Ježíše
jako svého Spasitele, protože před Bohem se stalo vaším ospravedlněním
vaše vlastní úsilí.
Když věřící řeknou: „Bože, podívej, co jsem dokázal!“, snižují Kristův
vliv právě v oblasti, ve které ho potřebují. Tak maří Boží milost. Protože
je v nich „poznání dobrého a zlého“ (to je poznání, které jsme získali ze
Zákona – vzpomínáte si na Římanům 3:20), udržují si ve vzájemném
vztahu s Bohem odstup.
Když jsme byli zlí nebo ne tak dobří, jak bychom měli být, Zákon nás
přivedl na myšlenku, že Bůh nás potrestá způsobem, o kterém se domníváme,
že si zasloužíme. Chvála Bohu, díky Ježíšově krvi nedostáváme to, co si
zasloužíme!
Lidé ke mně pořád chodí a říkají: „To není fér! Jak Bůh mohl odpovědět
67
na modlitbu někoho jiného a ne na moji? Chci spravedlnost!“ Prostě
nerozumí Boží milosti. Domáhají se spravedlnosti, ale díky Jeho milosti
nedostávají to, co si zaslouží. V určitém smyslu je nedostat nic lepší
než dostat spravedlnost, protože kdybychom skutečně dostali to, co si
zasloužíme, všichni bychom „pozbyli milosti“!
Dříve jsem pracoval ve fotografickém studiu a vyvolával fotky. Když
si je někdy lidé přišli vyzvednout, řekli: „To, jak vypadám na fotografii,
je vůči mně nespravedlivé.“ A my jsme řekli: „Podívejte, nepotřebujete
spravedlnost, potřebujete milosrdenství!“ Díky Bohu za to, že skrze Ježíše
Krista vůči nám ukázal své milosrdenství.
Existuje mnoho věřících, kteří říkají: „Nerozumím tomu, proč mě Bůh
neuzdravil. Nechápu, proč „ten–a ten“ dostal nové auto a já ne. Já dělám
to a to a udělal jsem všechny tyto dobré věci. To není fér.“ Když věřící
říkají takové věci, ukazují tím, že neporozuměli Bohu. Ve skutečnosti maří
Boží milost tím, že jsou v získání toho, co chtějí, závislí na svých dobrých
skutcích.
Věřící dostávají všechno z Boží milosti skrze Ježíšovu oběť.
Efezským 1:3 říká, že „Bůh nás v Kristu obdařil vším duchovním
požehnáním nebeských darů.“ Ale to vše přichází z milosti skrze víru,
jak je jasně uvedeno v Efezským 2:8,9,
„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, ale je to
Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“
Odpověď na modlitbu nepřichází díky našemu vlastnímu úsilí. Pokud
tomu nerozumíme, maříme Boží milost a bráníme naplnění naší potřeby!
Odpověď je nám dána jenom kvůli tomu, že Ježíš za ni zaplatil svou krví.
OSPRAVEDLNĚNI VÍROU, NE VÝKONEM
„Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze
našeho Pána Ježíše Krista.“
Římanům 5:1
V podstatě celá kniha Římanům vyučuje spasení z milosti skrze víru
– ne skrze naše úsilí, ne skrze naši věrnost Zákonu Staré smlouvy, ani skrze
naše dobré skutky.
68
Pavel říká, že když jsme ospravedlněni vírou, pak máme pokoj s Bohem
skrze našeho Pána Ježíše Krista. To je jediný způsob, jak mít pokoj s Bohem.
Věděli jste také, že to je jediný způsob, jak získat smělost vstoupit do Boží
přítomnosti? Do Jeho přítomnosti vstupujete díky jasnému porozumění
Boží milosti a díky tomu, že v ni uvěříte.
Pokud je váš přístup k Bohu založen na hodnotě vašeho dobrého výkonu,
pak přistoupíte k Bohu jenom párkrát. Pro mnohé z nás je kvalita našeho
vztahu s Bohem založena na našem výkonu a to je špatně. Kdybyste jste
postavili své spasení na svém výkonu, nebyli byste spaseni!
Když lidé poznají svou hříšnost, ať už skrze Zákon, nebo skrze poznání
Boží dobroty, pak se v otázce svého spasení začnou spoléhat jedině na
Ježíše samotného. Ale poté, co se znovuzrodí, nějak sklouznou k myšlení,
že Bůh se přesune do jejich životů v míře přiměřené jejich osobní svatosti.
Nic nemůže být vzdálenější pravdě!
Přišli ke mně lidé, abych se modlil za jejich uzdravení, a říkali: „Bratře
Andrew, modli se za mne. Prostě nevím, co je špatně. Postil jsem se, modlil
jsem se, chodil jsem do sboru, studoval jsem Písmo, platil jsem desátky
a dělal jsem všechno, o čem vím, že mám dělat, a prostě nerozumím tomu,
proč mě Bůh neuzdravil.“ Právě tím mi toho hodně prozrazují, protože mi
ukázali, že se spoléhali na to, co proto, aby je Bůh uzdravil, udělali oni.
Říkali: „Bože, podívej se na všechny dobré věci, které jsem udělal. Myslíš,
že bys mě mohl uzdravit?“
Bůh vás neuzdravuje kvůli tomu, co jste udělali vy. Někteří z vás mohou
být zklamaní a myslet si: „To je škoda, protože já jsem byl tak hodný.“
Ale pokud někdy správně pochopíte Boží kritéria, pochopíte, že nikdo
z nás nikdy na Boží požadavek dokonalosti nestačil! Je to Boží milost
a milosrdenství, které nám přinášejí pokoj, radost, prosperitu, uzdravení
a všechna požehnání – a je to založeno na Ježíšově svatosti, ne na té naší.
Odkud pochází učení založené na výkonu? Věřte tomu nebo ne,
pochází z Božího Slova. Bylo to nepochopení toho, co Bůh dělal v Zákoně
Staré smlouvy. V páté knize Mojžíšově 28 ve verších 1 a 2 se všechna
Boží požehnání objevují v podmiňovacím způsobu vyjádřeném slovem
„jestliže.“
„Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha,
a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší
tě Hospodina, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na
69
tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého
Boha.“
Verš 1 říká, že člověk musí dodržovat všechna Boží přikázání a ne jenom
některá z nich. Kdybyste se na chvíli zastavili a zamysleli se, uvědomili
byste si, že jste nikdy nedodrželi všechna Boží přikázání.
„Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.“
Jakub 4:17
Hřích je něco horšího než dělat to, o čem víte, že je špatné. Řekl vám
někdy Bůh, abyste milovali svého bližního jako sama sebe? Jsem si jist,
že jste to nedělali dokonale! Jste schopni dělat věci lépe, než jak jste je ve
skutečnosti udělali.
Když se podíváte na hřích z Božího pohledu, kromě Ježíše se nikdo
z nás neosvědčil. Nikdo z nás není ve svém těle, ve svých aktivitách a ve
svém výkonu bezhříšný. Všem nám chybí nejméně jeden bod, abychom
splnili kritéria. Nikdo nenaplňuje Deuteronomium 28:1 a 2 kromě Ježíše
– a těch, kteří uvěřili v to, co Ježíš učinil, místo toho, aby věřili ve svůj
vlastní výkon. Právě na tohle poukazuje Římanům 5:1. Pokoj s Bohem
najdeme pouze tehdy, když budeme ospravedlněni vírou v dokončené dílo
Ježíše Krista, a ne v naše skutky.
„neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní
stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme věčné slávy Boží. A nejen
to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,
z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame,
neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který
nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil,
zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za
spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil
nasadit život.“
Římanům 5:2–7
Když verš 2 mluví o chlubení se nadějí, že dosáhneme věčné slávy
Boží, mluví o očekávání druhého Ježíšova příchodu a o tom, že s Ním
budeme oslaveni. Pavel chválí Boha za to, že jednoho dne budeme takoví
jako On, protože Ho uvidíme takového, jaký je:
70
„Milovaní, nyní jste děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme!
Víme však, až se zjeví, , že mu budeme podobni, protože ho spatříme
takového, jaký jest.“
1. list Janův 3:2
Pavel navíc říká, že jásáme v soužení v tomto přítomném čase. Právě
uprostřed všech našich zkoušek a soužení můžeme jásat! Pavel srovnává:
„Neraduji se pouze ze sladké budoucnosti a nepřemýšlím o tom, jak to
bude, až se všichni dostaneme do nebe, ale právě v drsných okamžicích
dneška chválím Boha za to, že jsem díky Ježíši úplným vítězem.“
Zdůrazňuje: „Pamatujete na spasení – že Bůh za nás zemřel? To je
důvod, proč mohu mít jistotu, že zvítězím uprostřed soužení, protože vím,
že Bůh už pro mě všechny tyto věci udělal.
Pavel to pak srovnává s obvyklým řádem věcí, když se ptá: „Napadá
vás někdo, kdo by vás natolik miloval, že by za vás zemřel? Kdybyste byli
spravedliví – kdyby váš výkon byl dost dobrý – možná byste našli někoho,
kdo by byl ochoten za vás zemřít. Ale ne mnoho lidí, protože lidé takoví
nejsou.“
Ve verši 8 Pavel uvádí protiklad myšlenky, kterou právě popsal. Říká:
„Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel,
když jsme ještě byli hříšní.“ Říká, že Bůh nám nedal svou lásku kvůli
našemu výkonu. Když jsme byli hříšní, dokonce když jsme nenáviděli
Boha a stále chodili po svých cestách, Bůh nám dal svůj vzácný dar, Pána
Ježíše Krista, zatímco jsme stále byli uprostřed našeho hříchu. Nedal
Ježíše tehdy, když jsme si to zasloužili svým výkonem, ale právě uprostřed
našeho hříchu nám Bůh prokázal svou lásku.
CHOZENÍ VE VĚTŠÍ MILOSTI
V Římanům 5:9 Pavel ukončuje svou hlavní myšlenku: „Tím spíše
nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím krve, budeme skrze něho
zachráněni od Božího hněvu.“
Jinými slovy, pokud můžete přijmout skutečnost, že vám Bůh projevil
lásku, když za vás Ježíš zemřel, dokud jste byli hříšníci, o to více budete
nyní zachráněni před Božím hněvem, když jste ospravedlněni Jeho krví.
Jste schopni sledovat myšlenku, kterou Pavel vysvětluje? Říká, že
pokud jste mohl přijmout lásku, milosrdenství a odpuštění Boží, když jste
71
byli hříšní, o to více byste měli být schopni přijmout lásku, milosrdenství
a odpuštění Boží nyní, když jste Jeho děti!
Jako křesťané byste měli v Boží milosti chodit mnohem svobodněji,
než když jste k Němu přišli pro spasení. A přesto mnozí z nás poté, co jsme
byli spaseni, chodí v milosti mnohem méně. Abych to dokázal, podívejte
se, jak jste byli vyučováni, když jste se znovuzrodili. Řekněme, že jste ke
mně přišli jako nevěřící a řekli: „Andrew, potřebuji se znovuzrodit. Modlil
by ses se mnou?“
Potom, až bych se za tebe začal modlit, by mi Bůh dal slovo poznání
a já bych řekl: „ Víš co? Jsi cizoložník. Žiješ v cizoložství.“ a pojmenoval
bych další hříchy ve vašem životě. Víte, co byste pravděpodobně řekli? „To
je pravda. Já vím, že potřebuji být spasen.“ Tím byste vložili sami sebe do
Ježíšových rukou a zcela záviseli na Jeho odpuštění hříchů, protože byste
věděl, že On přišel spasit hříšníky. Proto by vám zdůraznění vašeho hříchu
nezabránilo v přijetí spasení. Pochopili jste, že Ježíš přišel, aby vás spasil
z hříchu, a ne proto, že jste už nad hříchem zvítězili. Spasení přijímáme
pouhou milostí.
Co by se ale stalo, kdybyste za mnou potom přišli už jako křesťané,
požádali mě, abych se modlil za vaše uzdravení, a já bych řekl: „Žiješ
v cizoložství.“ Víte, co by udělala většina lidí, kteří jsou naplněni Duchem,
mluví v jazycích a milují Boží Slovo? Řekli by: „Já jsem to věděl. Věděl
jsem, že mě Bůh neuzdraví. Teď vím, proč mi nic nefungovalo. Bylo to
proto, že jsem udělal toto, tamto a jiné věci.“
Když takové věci řeknu, lidé opravdu ztichnou. Myslí si: „Počkej,
bratře Andrew. Myslíš si, že Bůh by uzdravil cizoložníka?“ Moje odpověď
je: „Věřím, že když Bůh může cizoložníka spasit, může ho i uzdravit.“
Nepřehlížím cizoložství ani žádný druh hříšného chování, ale říkám
toto: pokud jste mohli přijmout Boží lásku, která vám byla prokázaná,
když jste byli nevěřící, o to spíš byste měli přijmout Jeho lásku jako Jeho
děti. Nezávisle na tom, co jste udělali, Bůh vás miluje ještě víc. Ale mnozí
z nás věří, že nás miluje méně! Dovolte mi, abych vám dal příklad.
Když přijde do shromáždění opilý člověk, sedí vzadu a téměř přepadá
přes lavici, většina Duchem naplněných křesťanů k němu přijde a řekne:
„Bratře, Bůh tě miluje. Bůh má pro tebe něco lepšího. Bůh změní tvůj
život.“ Tomuto opilému člověku bychom sloužili s láskou a on by na to
reagoval. Milovali bychom ho navzdory tomu, co udělal. To je Boží druh
lásky, na který on odpoví a narodí se znovu.
72
Ale běda tomu opilému člověku, když přijde opilý poté, co byl spasen.
Bůh ho miloval, když byl hříšný a opilý, ale když je znovuzrozený a stále
opilý – Bůh uchovej! Mnozí křesťané by mu stejný druh bezpodmínečné
lásky nenabídli. Není na tom něco rozporuplného?
POKRAČOVÁNÍ S BOHEM STEJNÝM ZPŮSOBEM,
JAKÝM JSTE ZAČALI
„Žijte v Kristu Ježíši, Když jste ho přijali jako Pána. V něm
zapusťte kořeny, na něm postavte základy…“
Koloským 2:6,7
Princip, který jsme použili k přijetí Jeho spasení, by měl být ten stejný
princip, díky kterému s Pánem dál chodíme. Pokud naše skutky nebyly
základem pro přijetí Božího spasení, proč by měly být naše skutky faktorem
v přijetí Jeho uzdravení? Tento biblický verš říká, že bychom měli s Bohem
pokračovat na stejném základě, jako jsme začali!
Někteří lidé vykládají to, co jsem řekl, jako povzbuzování lidí ke
hříchu. Ne! To neříkám. Nenávidím hřích. Ale prohlašuji, že pro křesťana
není motivací ke svatému životu to, že si může zasloužit Boží požehnání!
Tato požehnání byla zaplacena a zajištěna Ježíšem, ne našim výkonem.
Bůh nejedná v našich životech na základě našeho výkonu.
Miluji svatý život, protože miluji Boha, protože Ho to těší a protože
mou přirozeností je svatý život. Nedělám to proto, abych si cokoliv od
Boha zasloužil, ani nežiji svatý život proto, abych si zasloužil své spasení.
Když se dostanete do bodu, kdy se nestaráte, co od Boha dostanete, jenom
chcete milovat, poslouchat a být Mu vždycky blízko, nejenže zvítězíte nad
hříchem, ale uvidíte, jak se vás chopí Boží požehnání.
Jak často jste se postili, modlili, studovali Slovo, chodili do sboru
a dávali desátky před tím, než jste se znovuzrodili? Asi vůbec ne. A myslíte
si, že když jste teď neudělali všechno dokonale správně – například, nečetli
jste Bibli a nemodlili jste se – že pak přesně víte, proč vás Bůh neuzdravil?
Myslíte si, že to je proto, že jste někde selhali?
Jsem velice rád, že spasení nepřišlo kvůli dokonalému výkonu, protože
já bych se nikdy znovu nenarodil a vy také ne. Tento „výkonnostní“ způsob
přemýšlení je právě tím důvodem, proč mnoho lidí není uzdraveno.
Věděli jste, že je snadnější být uzdraven, než být znovuzrozen? Ale
73
pro většinu lidí není problémem znovu se narodit, protože věří v to, co pro
ně Ježíš udělal. Vědí, že všechno, co je spojené se spasením, je založeno
na tom, co udělal Ježíš, a nepoužívají svůj vlastní výkon jako kritérium.
Nepřistupují k Bohu na základě toho, co udělali.
Když lidé přicházejí k oltáři spasení, nevěří tomu, že to, co dostali
od Boha, je přímo úměrné jejich výkonu. Když ale dojde na uzdravení,
prosperitu, požehnání, osvobození, odpovědi na modlitby a tak dále, mnoho
křesťanů věří, že to vše od Boha dostanou v míře podle svého výkonu.
Slyšel jsem lidi, kteří se postavili a řekli, „Bratře, věřím tomu, že musíš
dodržovat Desatero Boží a žít svatý život, jinak Bůh nebude jednat v tvém
životě.“ Když to někdo řekne, můžete protestovat tím, že se ho zeptáte: „
Jsi dokonalý? Máš nějaký hřích? Máš ve svém životě nějaké problémy?“
Oni pak odpoví: „No…prostě…ne, bratře, neříkám, že jsem dokonalý.
Vím, že stále míjím cíl.“ Tak jak mohou říkat, že pokud nejsou svatí, Bůh
nebude v jejich životech jednat? Obvykle namítnou: „Neříkám, že musíš být
dokonalý.“ Říkají, že Bůh známkuje stupňovitě. Říkají, že nikdo nemůže
být dokonalý, ale Bůh má určitou kvótu, které je třeba dosáhnout, protože
nemůže přece odmítnout všechny. Musí na něčí modlitby odpovědět, takže
vezme těch horních deset procent, ať je to kdokoliv. Domnívám se, že si
spočítali, že když nikdo nezvládne test na sto procent, Bůh nechá projít
deset procent těch nejlepších. Na něčí modlitbu přece odpovědět musí, že?
Ne, takto to nefunguje.
Bible říká, že hřích je hřích. Jakub 2:10 říká: „Kdo by totiž zachoval
celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.“
Kdybyste vedli dobrý život a selhali byste v jediné části, nezasloužili byste
si od Boha nic! To je to, co tato část Písma sděluje.
Musíme k Bohu přestat přistupovat na základě toho, co jsme udělali.
Potřebujeme přicházet k Bohu s každou potřebou stejným způsobem, jakým
jsme k Němu přišli pro spasení: skrze dokončené dílo Ježíše Krista.
JAK BÝT BOHEM POŽEHNANÝ
Byl jsem vychován v křesťanském domově a byl jsem znovuzrozený,
když mi bylo osm. Tehdy jsem byl úplně poprvé usvědčen z hříchu. Nebylo
to úplně poprvé, kdy jsem zhřešil, ale bylo to poprvé, kdy jsem vnímal, že
mě Bůh z hříchu usvědčuje. Tenkrát jsem poprvé činil pokání a přijal Pána.
V osmi letech jsem věděl, že jsem zhřešil proti Bohu a že jsem to udělal
74
úmyslně. Bůh o tom se mnou vážně mluvil a já jsem činil pokání, vyznal
jsem Ježíše jako Pána a opravdu jsem se obrátil. Když jsem byl ve třetí
třídě, dělali si ze mě legraci kvůli tomu, že jsem byl křesťan. Nedělal jsem
nic špatného, ale změnil jsem se natolik, že lidé si na mně toho rozdílu
všimli. Opravdově jsem se obrátil.
Protože jsem vyrůstal v baptistické církvi, moji rodiče znali Pána. Ale
nebyl jsem ve skutečnosti vystaven Boží dobrotě, milosti a milosrdenství.
Místo toho jsem byl utloukán tímto: „Musíš žít svatý život. Musíš dělat
toto a Bůh ti nepožehná, dokud to neuděláš.“ Celý můj život se stal jedním
výkonem, skrze který jsem se snažil zasloužit si Boží požehnání. To bylo
trápení a pokud chápete to, co říkám, pak víte, že pokoušet se o dostatečně
dobrý výkon, kterým bych si zasloužil Boží přízeň, je opravdu trápení.
Proto jsem nikdy v celém svém životě nemluvil sprostě. Nikdy v životě
jsem nepil tvrdý alkohol. Nikdy jsem nevykouřil jedinou cigaretu. Nikdy
jsem neudělal něco, o čem by většina lidí řekla, že je to špatné. Ale dokud
jsem nepřijal Ježíše jako svého Pána a Spasitele, směřoval jsem do pekla
stejně jako kdokoliv jiný. Kdo chce být tím nejlepším hříšníkem z těch,
kteří jdou do pekla? Možná jsem byl lepší než vy, ale Spasitele jsme
potřeboval stejně tak jako kdokoliv jiný.
Můžete žít docela dobře. Můžete žít lépe než kdykoliv před tím, ale
i tak nejste dokonalí. Proto se nepokoušejte předstupovat před Boha na
základě toho, co jste udělali. To je důvod, proč nás satan poráží – protože
nestojíme pevně v Kristu na základě toho, co pro nás udělal On.
Místo toho říkáme: „Bože, podívej, co jsem udělal. Stačí to?“ A satan
řekne: „Ne, to nestačí. Jsi k ničemu. Neudělal jsi toto a neudělal jsi tamto.“
Takže jsme ve světě a pokoušíme se zasloužit si Boží požehnání skrze naše
skutky. To není správné!
Deuteronomium 28:15–68 mluví o prokletích, které na nás přijdou,
když na 100% nesplníme všech deset přikázání – ne jenom 99 procent,
ale všechna. Víme, že tato proletí nepřijdou na věřící, protože Galatským
3:13 říká:
„Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za
nás (neboť je napsáno: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě).“
Když Zákon říká, že Bůh má v úmyslu seslat na neposlušné lidi nákazu,
plíseň, vředy, nádory a všechny tyto věci, pamatujte, že křesťané jsou
75
z toho všeho vykoupeni. Vím, že Bůh na mě tyto věci nesešle, protože já
jsem vykoupen z kletby Zákona.
Většina křesťanů je schopno přijmout, že jsou vykoupeni z prokletí, ale
dokonce i Duchem naplnění křesťané zpravidla nejsou dost smělí na to, aby
vyžadovali od satana vydání požehnání vyjmenovaných v Deuteronomiu
28:1–14. Ti stejní křesťané, kteří přijímají, že Bůh nemá v úmyslu seslat
na ně ďábelské nemoci, se ostýchají uplatňovat nárok na Boží požehnání!
Proč? Protože ve svém srdci vědí, že nenaplnili verše 1 a 2, které říkají, že
všechna požehnání jsou podmíněná poslušností všem přikázáním.
„Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha,
a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší
tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na
tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého
Boha.“
Deuteronomium 28:1–14.
Lidé vysvětlují tuto část Písma takto: „Budu dělat věci, které jsou tady
zmíněné, a Boží požehnání budou následovat.“ Ale Boží záměr s vámi
nebyl, abyste si dodržováním všech přikázání požehnání zasloužili, ale
spíše vám Bůh chtěl ukázat, že jste neměli šanci je všechna dodržet.
A Boží přikázání byla více než jen Desatero. Věděli jste, že jako
novozákonní věřící jste Božími kněžími? (viz Zjevení 1:6). Ve 3. Mojžíšově
22. kapitole je seznam všeho, co musel kněz splnit, aby byl způsobilý ke
službě. Věděli jste, že starozákonní kněží nemohli mít nikde na svém těle
mateřské znaménko? Věděli jste, že nemohli mít plochý nebo zahnutý nos
nebo slabý zrak? Proto pokud nosíte brýle nebo máte nějakou tělesnou
vadu, nejste oprávněni být kněžími.
Proč Bůh řekl tyto věci? Nenávidí lidi s plochými nebo zahnutými nosy
nebo lidi s mateřskými znaménky? Ne, Bůh je nemá v nenávisti. Bůh je
miluje. Ale pokud máte v úmyslu důvěřovat své vlastní dokonalosti jako
tomu, co vám umožní přistoupit k Bohu, pak vám On sám ukáže, co je
dokonalost.
Bůh nestvořil Adama a Evu s mateřskými znaménky na těle. To je
něco, co se stalo po Pádu. Bůh nestvořil Adama a Evu se zahnutými,
zlomenými nebo plochými nosy. Nestvořil je s vadou zraku. Učinil je
dokonalé, a pokud nejste dokonalí, nejste oprávněni být kněžími. A pokud
76
se pokoušíte kombinovat tyto dvě smlouvy, pak dokonce nemáte právo ani
na spasení!
Bůh vám řekl o mateřských znaméncích ne proto, aby všichni šli k lékaři
a nechali si mateřská znaménka odstranit, ale spíše proto, aby přestali
v otázce spasení přestali důvěřovat sami sobě a své vlastní dokonalosti.
Verše v Deuteronomiu 28:1,2 neřekl proto, že si musíte dávat velký
pozor na to, abyste dělali všechny tyto věci a zbytek svého života strávit
pokoušením se o dokonalost. Jak jsme už dříve řekli, Bůh dal přikázání
proto, aby ukázal, že potřebujeme dokonalého Spasitele.
VÝHODY VYPLÝVAJÍCÍ Z POSLUŠNOSTI
Skutečně věřím tomu, že existují výhody vyplývající z poslušnosti
Božím přikázáním. Vždycky, když jste schopni poslouchat Boha, zavíráte
dveře satanovi. Když dodržujete 50 procent Božích přikázání, z 50ti
procent zavíráte dveře satanovi. A to je dobrá věc. Čím méně místa dáte
satanovi, tím lepší bude vaše pozice.
Je dobré začít žít ve svatosti, ale nezapomeňte, že nikdy nebudete na
100% dokonalí. To nejdůležitější je, že budete hledat Boha celým srdcem,
ale nikdy neskládejte důvěru v to, co jste udělali vy sami. Jenom řekněte:
„Otče, stále důvěřuji tvé milosti a milosrdenství, které potřebuji pro své
spasení, uzdravení, zdar a všechno ostatní.“
Asi jste někdy slyšeli, jak někdo káže: „Jestli chcete Boží požehnání,
musíte pozorně naslouchat hlasu Pána, svého Boha. Pokud nejste požehnaní,
nejste prostě dost pilní. Začněte věnovat každý den další hodinu mluvení
v jazycích. Více studujte Slovo. Dělejte toto, toto a toto.“
Není nic špatného na studiu Slova nebo častější modlitbě v jazycích, ale
jestli děláte tyto věci proto, abyste Boha ovlivňovali a nutili Ho k tomu,
aby vám požehnal, pak vám slibuji, že odejdete s prázdnou. Pokud je vaší
motivací toto: „Bože, podívej, co jsem udělal. Teď musíš něco udělat Ty,
protože já jsem své udělal,“ pak odejdete úplně vyprahlí, protože jste
nepochopili skutečný důvod, proč Bůh dal Zákon.
SPRÁVNÁ PERSPEKTIVA NOVÉHO ZÁKONA
Novozákonní svatý by měl číst Deuteronomium 28:1,2 takovýmto
způsobem: „Boží požehnání se projeví v mém životě díky tomu, že Ježíš
77
dodržoval všechna Boží přikázání a opravdově je poslouchal.“ Podle
Římanům 8:4 Ježíš – který byl dokonalý – dal sám sebe jako oběť, „aby
byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn na nás.“
Kvůli Ježíšovi byla všechna spravedlnost přisouzena mě, proto je ve mně
spravedlnost ze Zákona naplněna podle 2.Korintským 5:21: „Vždyť toho,
který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali
Boží spravedlností.“ Měl bych vyhlašovat, že nyní jsem spravedlností
Boží, všechna tato přikázání byla naplněna a ke mě přicházejí požehnání,
a to díky tomu, co Ježíš udělal!
To je způsob, jak by se měl na tyto verše dívat novozákonní věřící.
Ale když něco takového čteme, většina z nás řekne: „Bože, musím se do
toho pustit. Musím dělat víc. Musím dodržovat víc přikázání. Musím to
dělat lépe.“ Ne, toto nebyl záměr těchto přikázání. Proto Bůh tato přikázání
lidstvu nejméně po 2.000 let neoznámil. Věděl, že lidé by je nepochopili.
Správný novozákonní postoj, který Bůh chce, aby měli křesťané,
je takový, že Bůh je láska a nechce vám počítat vaše hříchy. I když ale
Bůh nesoudil váš hřích kvůli Ježíši, hřích vás stále ničil, a satan vás nejen
zabíjel, ale také vás posílal do pekla. Takže Bůh připravil usmíření hříchu.
Učinil Ježíše obětním Beránkem a vložil na Něj vaše hříchy – na Jeho
vlastní tělo na kříži – tak, abyste mrtvi hříchu žili spravedlivě. Ježíš nesl
váš hřích, takže jste nyní podle Židům 10:1,10 a 14 učiněni dokonalými
a posvěcenými. Neměli byste si být dokonce vědomi ani svého minulého
hříchu.
V tomto vztahu byste proto neměli přijít před Boha a říct: „Bože, jsem
tak bezcenný. Bože, vím, že mi nepožehnáš.“
„Máme tedy bratři smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější
svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás
otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo.“
Židům 10:19,20
Měli byste k Bohu přijít směle, novým a živým způsobem, který pro nás
Pán posvětil skrze své tělo. Kvůli Pánu Ježíši Kristu můžeme se smělostí
vstoupit přímo do svatyně svatých a přijít k Bohu stejně jako Adam a Eva
před tím, než zhřešili! Nemusíte zaměřovat svou pozornost sami na sebe
a svá selhání. Buďte natolik soustředěni na Boha, že dokonce i když jste
nazí, nevšimnete si toho, protože vaše pozornost je zcela zaměřena na Něj.
78
Věděli jste, že máte privilegium a podle něj se na vás Bůh také dívá? To
je skutečná Boží přirozenost a způsob, jak vás vidí. Bůh vás vidí skrze to,
co udělal Ježíš, a to je pravděpodobně odlišný pohled než ten, jak se vidíte
vy sami. Máte sklon dívat se na tělo a vidět své chyby a selhání, ale Bůh
se dívá na vaše srdce.
Bůh je Duch, a ti, kdo Ho uctívají, musí Ho uctívat v duchu a v pravdě
(viz Jan 4:24). Když přijdete před Boha, On vidí vašeho ducha. A ve své
duchovní podstatě jste podle Efezským 4:24 spravedliví a skutečně svatí.
Jste čistí a svatí, jak jen kdy můžete být a budete. Váš znovuzrozený duch
nebude nikdy učiněn lepším, než je nyní!
Váš duch není znečištěný hříchem. Když zhřešíte, váš duch není vaším
hříchem znečištěn. Váš duch je svatý, čistý a spravedlivý tak, jak bude
s Bohem v nebi po celou věčnost. Je dokonalý, má Boží podobu a je přesně
takový, jako je On. První list Janův 4:17 říká:
„V tom došla Boží láska s námi k dokonalosti: abychom měli
smělou důvěru v soudný den, poněvadž jaký je on, takoví jsme i my
na tomto světě.“
To je způsob, jak vás vidí Bůh, takže takoví jste. A když přijdete k Bohu
kvůli tomu, že jste zhřešili a potřebujete odpuštění, nebo jenom kvůli
tomu, že s Ním chcete strávit čas a uctívat Ho, stojíte před Ním v pravé
spravedlnosti Ježíše Krista!
79
Kapitola 6
POZNÁNÍ BOHA
Protože jsme ve skutečnosti nechápali Boží přirozenost a charakter,
nerozuměli jsme tomu, jak s námi Bůh jedná a proč odpovídá na modlitby.
Proto jsme Bohu nedovolovali, aby se doopravdy projevoval v našich
životech skrze naplňování našich potřeb.
„Vše, co potřebujeme k životu a svatosti, je nám darováno jeho
božskou mocí skrze poznání Toho, který nás ve své slávě a ušlechtilost
povolal k sobě.“
2.Petrova 1:3
Bůh řekl: „…všechny věci, které se potřebujeme k životu a svatosti.“
Věděli jste, že v tom je zahrnuto uzdravení, radost, vysvobození, prosperita
a cokoliv, na co si vzpomenete a co je výsledkem našeho vykoupení? Tyto
„všechny věci“, které se týkají života a svatosti, přicházejí skrze poznání
Boha. Pokud Boha špatně znáte, pak nepřijmete ty „všechny věci“, které
se týkají života a svatosti!
„Protože přemýšlí ve svém srdci podle toho, jaký je.“
Přísloví 23:7
Přemýšlí ve svém srdci podle toho, jaký je. Pokud Boha vnímáte špatně,
pak od Boha budete očekávat špatné věci – soud, trest a zadržování toho,
o co v modlitbě žádáte. Dostanete to, co očekáváte, nebo čemu věříte. Ježíš
to potvrdil na mnoha místech, včetně Matouše 9:29: „Staň se vám podle
vaší víry.“
Mnoho věřících má vůči Bohu nesprávný postoj a nesprávně Boha chápe
– kým je a jak jedná v jejich životech. Neříkám, že lidé to všechno chápou
špatně, ale říkám, že mnoho lidí má věci ve své teologii pomíchané. Satan
si používá tohoto neporozumění k tomu, aby jim bránil přijmout plnost,
kterou pro ně Bůh připravil skrze Ježíše.
81
Pokud toto dokážete přijmout a dovolíte Bohu, aby se vám zjevil
stejným způsobem, jako zjevil svou přirozenost a charakter Ježíš, pak vám
slibuji, že dojdete ke skutečnému poznání toho, jaký Bůh je. A pak zjistíte,
že víra není nic obtížného. Ve skutečnosti je obtížné Bohu nevěřit, když už
jednou Boha znáte.
Pro člověka, který Boha skutečně důvěrně zná a má skutečné zjevení
Jeho charakteru, by bylo obtížné věřit satanovi, když řekne: „Bůh ti
nepožehná. Tvoje víra nebude fungovat.“ Ďábel nemůže podvést člověka,
který skutečně zná Boha a má s Ním důvěrný vztah.
Jaký je Bůh, poznáte, když se podíváte na Ježíše. Když jednou pochopíte
skutečnou Boží přirozenost a to, jak moc vás miluje, do vašeho srdce bude
vylita Boží láska. Věřím, že vám to pomůže k tomu, abyste měli s Bohem
nový vztah, takový, jaký jste ještě nikdy neměli.
Chci také říci, že neomlouvám hřích. Neříkám, že Bůh se nestará, jestli
hřešíte. Ježíš ale za hřích zaplatil a všechen ho nesl na sobě, aby nás už
nikdy hřích nemusel oddělovat od Boha.
NAPLNĚNÍ VAŠICH POTŘEB
Věřím tomu, že jedním z největších problémů v těle Kristově je, že jsme
se naučili mechanismus toho, jak křesťanství funguje – naučili jsme se
o víře, naučili jsme se o vyznávání Božího Slova, naučili jsme se o dávání
a přijímání, a tak dále. Naučili jsme se dělat všechny tyto věci a často se je
snažíme praktikovat bez toho, aniž bychom Boha skutečně znali.
„Všechny věci“, které potřebujeme od Boha pro náš život, nepřináší
křesťanský mechanismus. Ovoce křesťanského života pochází ze skutečného poznání Boha. Víra přichází z poznání Boha a poznání Boha je
základem všeho dalšího v křesťanství. Pamatujte, 2.Petrova 1:3 říká,
že skrze poznání Boha nám dal všechny věci, které patří k životu
a svatosti.
Kdybychom skutečně znali Boha, pak veškerá Jeho plnost by byla
naše. Věřím v prosperitu a nejsem proti ní, ale občas musíte téměř věci
zveličovat, abyste lidi ochránili před neporozuměním. Lidé mají sklon
zařadit vás pouze do jedné z kategorií – buď jste kazatel víry, nebo jste
kazatel pochybnosti a nevíry. Myslí si, že musíte mít luxusní auto, abyste
dokázali, že máte víru, nebo že Bůh chce, abyste chodili s dírami v botách.
Já nejsem ani jeden z nich!
82
Věřím v prosperitu, ale také věřím, že kdyby lidé Boha skutečně znali,
veškeré učení o prosperitě, které by bylo nutné, by se vešlo do náprstku.
Nepotřebovali byste znát všechny detaily, protože byste skutečně na
prvním místě hledali Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní
by vám bylo přidáno! (viz Matouš 6:33).
Mnozí z nás vzali své učení víry a použili ho k získání domů, aut
a dalších věcí, ale já věřím, že Bůh nám dal víru k tomu, abychom zvítězili
nad ďáblem, zničili jeho království, přivedli lidi k znovuzrození, uzdravení
a osvobození. Není nic špatného na domech a autech, ale k tomu víra
není.
Neměli byste trávit tolik času modlitbami za materiální věci. Bůh nám
nedal víru k tomu, abychom získávali „věci“. Bůh nám dal víru k tomu,
abychom poznávali Jeho. Potom, protože Jeho Boží život proudí skrze nás,
auta, domy, čluny a podobné věci by si nás našly samy. Přišly by k nám
jako vedlejší produkty naší víry v Něj. To jsou věci navíc, které k nám
přicházejí poté, co nejprve hledáme Boží království a poznáváme Boha.
Kdybychom znali Boha skutečně důvěrně, věřím, že Bůh by na nás vyléval
více, než kolik můžeme použít.
Myslí si rodiče, že musí učit své děti, jak jimi jako rodiči manipulovat
– jak vyznávat, prosit správným způsobem a dělat všechny ty správné věci
– kvůli tomu, aby jim bylo opatřeno jídlo, oblečení, kola a všechny věci,
které potřebují? To neděláme! My prostě své děti milujeme a pečujeme
o ně z lásky. S potěšením jim dáváme dárky, které je překvapí.
O kolik více nám chce požehnat náš nebeský Otec? Potřebujeme obnovit
své mysli a odstranit učení, které nám říká, že Bůh chce, abychom byli
chudí, nemocní a hloupí, ale také musíme být opatrní, abychom nezaměřili
pozornost na mechanismus toho, jak věci fungují. Neříkám, že učení víry
a prosperity jsou falešná učení, ve skutečnosti ale mohou být použita ke
zničení lidí, jejichž životy nejsou zaměřeny na hlavní postavu veškerého
života – Pána Ježíše Krista.
Když se začneme více zajímat o mechanismus toho, jak učinit křesťanství
funkční, a všechny věci, které máme dělat, více než o poznávání Ježíše,
pak naše křesťanství nefunguje. Na druhé straně, když známe Ježíše, když
Ho skutečně známe, je úžasné, co můžeme udělat a jak jsme požehnaní bez
toho, aniž bychom znali mnoho postupů.
83
NIKDY NEODCHÁZEJTE Z JEHO PŘÍTOMNOSTI
Když jsme s manželkou začali sloužit, nerozeznali jsme v oblasti víry
„pojďte sem“ od „hledejte je“. Neslyšeli jsme o učení víry, a přesto jsme
viděli uzdravení lidí, obstarání financí a viděli jsme každý druh zázraku,
který si jen dokážete představit. Nemohu vám skutečně říct, jak se to dělo,
kromě toho, že jsme prostě hledali Boha celým svým srdcem. Zaručuji
vám, že to je velký krok k uvolnění Božího požehnání do vašich životů!
Neznali jsme všechny techniky víry, ale znali jsme Jeho a stále jsme Ho
hledali.
Je to škoda, ale často, když se lidé začnou učit věci o Bohu, během let
začnou důvěrný vztah s Ním nahrazovat poznáním, které o Něm získali.
Když se lidé znovuzrodí, vypadá to, že jim všechno funguje. Modlí se,
prosí a dostávají to, o co prosí. Dějí se zázraky, ale po čase to vypadá, že
vyschnou. Jdou zpět k lidem, kteří je vedli k Pánu a pátrají, proč to tak je.
Někdy je jim řečeno: „No, je po líbánkách. Teď musíš začít růst a musíš
začít získávat věci stejným způsobem jako všichni ostatní.“
Ale ve skutečnosti se stalo to, že skončilo období, kdy jejich mysl
zůstávala s Bohem natolik, že prostě chodili v Jeho přítomnosti. Měli živé
vědomí Jeho přítomnosti a byli zahrnuti Jeho láskou – a víra funguje skrze
lásku! (viz Galatským 5:6).
Skrze tvrdé údery, kvůli neznalosti Božího Slova a protože k nim
začal s problémy chodit satan, odešli od první lásky a viděli, jak se věci
rozpadají. A pak jim náboženství znalí lidé řekli, že tak to má být – že to
dělá Bůh kvůli tomu, aby rostli, učili se a zráli.
Pravda je ale taková, že můžete žít v tak důvěrném vztahu s Bohem,
že vám věci fungují. Věřím, že toto je způsob života, k jakému Bůh své
lidi volá, a proto mluvíme o poznání Boha. Když se skutečně zaměříme na
poznání Boha, pak bude všechno ostatní díky tomu fungovat.
Potřebujeme znát Boží Slovo, protože Jeho Slovo zjevuje Jeho
skutečnou přirozenost. Ale když se Slovo stane souborem technických dat
a pouček souvisejících s mechanismy křesťanství, pak jsme ztratili své
zaměření. Děláme věci ve své vlastní síle a ne v Jeho. Snažíme se na Něj
udělat dojem skutky místo toho, abychom my byli ohromeni Jeho skutky
a tím, kým opravdu je.
Když rozvíjíte svůj osobní vztah s Bohem do té míry, že rozumíte tomu,
jak moc vás Bůh miluje, pak není těžké uvěřit, že se postará o účet za
84
potraviny, že uzdraví vaše kuří oko na palci u nohy a že přitáhne ty, které
milujete a nejsou spaseni, do Království.
Ti, kteří zápasí s přijímáním Božího požehnání, pouze potřebují lépe
Ho znát. Až Ho skutečně poznají, budou zcela přesvědčeni o Jeho lásce
a Jeho oddanosti vůči nim. Pak nebudou mít strach, že nenaplní potřeby
v jejich životech.
85
Kapitola 7
BOŽÍ DOBROTA VE SLUŽBĚ
Většina z nás si je spíše vědoma svého hříchu, než Boží dobroty,
a naneštěstí je to téměř očividné ve chvíli, když se někomu snažíme
sloužit. Satan musí udělat jediné, připomenout některá naše selhání a říct:
„Boží moc pro tebe nebude fungovat, protože jsi nebyl dost dobrý,“ a jsme
oklamáni.
Většina křesťanů bude s ďáblem okamžitě souhlasit, protože věří, že
Bůh vstupuje do jejich životů úměrně jejich výkonu. V okamžiku, kdy
souhlasí s touto myšlenkou, jsou odsouzeni k selhání, protože jejich
výkon nikdy nebude dost dobrý na to, aby si jím zasloužili zaslíbená Boží
požehnání.
Když stojím před lidmi, abych jim sloužil, v jejich očích téměř vždycky
vidím, že pokládají za moji odpovědnost, aby byly naplněny jejich potřeby!
To může služebníka zdolat velmi snadno. Ve skutečnosti je to chyba
v lidských srdcích, protože ten, kdo uzdravuje jejich těla a zachraňuje jejich
manželství, musí být Bůh. Můj výkon nikdy nemůže být dost dobrý na to,
abych přinutil Boha k nadpřirozenému naplňování všech potřeb lidstva.
Nejsem ve službě příliš dlouho, a přesto bych mohl právě teď jmenovat
tucty lidí, pro kterým jsem kázal z hloubi svého srdce a sdílel s nimi Boží
Slovo a kteří jsou dnes mrtví, protože si nečerpali užitek z pravdy, která
jim byla předána. Existuje mnoho lidí, které Boží Slovo mohlo osvobodit,
ale oni ho nepřijali do srdce.
Nesnažím se tu o proroctví, ale budou lidé, kterým to, co budou v této
knize číst, půjde jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Nepřijmou to
do svých srdcí a neobnoví své mysli pravdou Božího Slova a zemřou s tím,
že zůstanou při svém starém způsobu myšlení a víry. Neříkám to jako
špatné vyznání, zdůrazňuji to, co říká Marek v podobenství ve 4. kapitole.
Když rozsévač rozsévá Slovo, to padá do všech druhů půdy a v některých
lidech nezakoření.
Ježíš v Matoušově evangeliu 11:15 řekl: „Kdo má uši…, slyš.“ Je
pravda, že někteří lidé nenaslouchají Božímu Slovu opravdově. Bible
87
v 1.Petrovi 5:8 říká, že satan obchází kolem jako řvoucí lev a hledá, koho
by pohltil, a existují lidé, kteří to budou číst, a přesto dovolí satanovi, aby
je pohltil. To není Boží vůle! A pokud toto je ten případ, pak když vím, že
jednám s lidskými životy, vynaložím veškeré potřebné úsilí na to, abych
vysvětlil hlavní myšlenku jasně.
Pro služebníka je někdy zodpovědnost sloužit obtížná. To je pravda
v mém vlastním životě a věřím, že je to stejné pro většinu kazatelů, které
znám. Nejdříve si začnete myslet: „Bože, musím mít tvé pomazání.“ Tak
se začnete postit, modlit se a dělat ty správné věci. Ale je v tom sklon dělat
věci s postojem: „Bože, dělám všechny tyto věci a proto teď vím, že Ty
mi dáš pomazání.“ Můžete začít spoléhat na to, co jste udělali, místo toho,
abyste důvěřovali Bohu.
Ironií je, že bez ohledu na to, kolik jste toho udělali, satan k vám může
přijít a trápit vaše svědomí v oblasti, kde nejste dokonalí. V tom okamžiku
se zaktivuje vaše víra v to, že Bůh splní, co slíbil! Pokud spoléháte na své
vlastní výborné výsledky, pak vás satan pravidelně porazí.
Satan vám může poslat do cesty člověka, kterého nemůžete vystát,
a přimět ho k tomu, aby vám řekl něco, co se vás skutečně dotkne! Napadne
vás ohledně toho člověka něco hříšného a hned poté vás satan postaví do
situace, kdy řekne: „Ty stará špíno. Proč si myslíš, že si tě Bůh použije ve
službě? Proč si myslíš, že si tebe použije k tomu, aby někoho spasil nebo
uzdravil?“
Když jsem začal sloužit, myslíval jsem si, že Bůh si mě použije podle
toho, jak dobře jsem sloužil. Pokaždé, když jsem na sobě viděl jakékoliv
selhání, ztratil jsem všechnu víru modlit se za lidi. Myslel jsem si: „Bože, jak
si mě můžeš použít?“ A většina lidí pravděpodobně stále takto uvažuje!
SLIBY, SLIBY!
Na začátku své služby jsem toužil sloužit efektivně, nicméně jsem byl
velmi zklamán, protože jsem dělal všechny ty věci, které jsem popsal, proto,
aby si mě Bůh použil. Vzpomínám si, že jednou večer jsem měl jet sloužit
do církve v Coloradu na biblickou hodinu. Rozhodl jsem se, že se budu po
celý den postit, modlit a studovat Slovo, protože jsem cítil, že to potřebuji.
Bylo to už nějakou dobu, kdy jsem naposledy intenzivně studoval Slovo,
protože jsem trávil všechen svůj čas službou druhým lidem. Takže jsem ten
den oddělil pro půst, modlitbu a studium Bible.
88
Od rána k nám domů ale přicházeli lidé, kteří chtěli, abych se za ně
modlil. Modlil jsem se, ale ne v mém osobním čase s Bohem. Po celý den
jsem aktivně sloužil druhým lidem. Nestudoval jsem Slovo tak, jak jsem
plánoval. Neměl jsem ani minutu, kterou bych strávil čtením Slova. Četl
jsem sice Slovo, ale druhým lidem.
Člověk, kterého jsem se pokoušel vést k Pánu, ke mně přišel a chtěl mě
vzít na oběd. Věděl jsem, že to byla Boží vůle, tak jsem šel a snědl jsem
dvakrát více, než obvykle – i když jsem plánoval půst – a svědčil jsem
tomu muži. V tom dni jsem porušil všechny sliby, které jsem Bohu dal!
Cestou na biblickou hodinu (byla to asi 73 km daleko) jsem se cítil
hrozně. Řekl jsem: „Bože, porušil jsem všechny sliby, které jsem ti dal.“
Pak do toho vstoupil satan a začal mi připomínat místa z Písma. Satan je
schopen citovat nám Písmo stejně tak, jak to dělal Ježíšovi na poušti. Začal
mi připomínat místa, kde se říkají věci, jako že je lepší neslibovat než slíbit
a nedodržet a že všichni lháři najdou úděl v ohnivém jezeře, kde hoří síra
(viz Kazatel 5:5 a Zjevení 21:8).
Přemýšlel jsem a cítil se tak uboze, že jsem řekl: „Bože, jak si mě kdy
ještě můžeš použít?“ Víte, myslel jsem si, že Bůh si mě použije jenom
podle kvality mého výkonu. Volal jsem: „Bože, Bože.“ Pokoušel jsem se
zvítězit nad všemi svými selháními a nakonec jsem začal směřovat k Jeho
milosrdenství tím, že jsem řekl: „Bože, jestli to nemůžeš udělat pro mě,
udělej to pro tyto lidi, kterým sloužím. Co s těmito lidmi? Nedovol, aby
přišli o Tvé pomazání jenom kvůli tomu, že jsem to celý den kazil.“
Poté, co jsem se chvíli modlil, jsem nakonec řekl: „Bože, udělej to jen
kvůli tomu, kým je Ježíš.“
Jakmile jsem to řekl, Pán ke mně promluvil a řekl: „Kvůli komu sis
myslel, že to dělám?“
Upřímně jsem si myslel, že Bůh si mě použije kvůli tomu, co jsem
plánoval ten den dělat. Najednou mi došlo, že Bůh si mě nikdy nepoužíval
kvůli tomu, co jsem dělal já. Bůh si mě používal nezávisle na mém výkonu!
Bůh ještě nikdy neměl nikoho, kromě Ježíše, kdo by byl kompetentní pro
Něj pracovat. Když kdokoliv něco dostává od Boha, dostává to z Jeho
milosti, a toto poznání mě osvobodilo.
Když dnes přijde satan a řekne: „Andrew, jsi ten nejpolitováníhodnější
člověk na zemi. Proč si myslíš, že si tě Bůh použije?“ Místo toho, abych
se s ním dohadoval a pokoušel se ospravedlnit, jenom řeknu: „Vinen! Ale
chvála Bohu za Ježíše. Řeknu lidem o tom, kdo Ježíš je, a jestli potřebují
89
uzdravení, budu se za ně modlit ve jménu Ježíš. Budou uzdraveni díky
tomu, kdo je Ježíš!“
Víte, že jsem od té doby, kdy jsem změnil své myšlení, viděl více
projevů Boží moci, než jsem kdy viděl v době, kdy jsem se pokoušel si je
zasloužit? Znamená to, že mám jít a žít nepořádný, hříšný život? V žádném
případě. Nepoužívám ale svou svatost jako základ pro svůj vztah s Bohem,
abych Jím mohl být použit, nebo abych mohl přijímat, co mi Bůh dává.
DŮVOD, PROČ ŽÍT SVATĚ
Důvod, proč žiji svatý život je ten, že když nebudu žít svatě, satan
bude zasahovat do mého života a já si nemohu dovolit ten „luxus“ dovolit
mu, aby mě uváděl do problémů. Snažím se žít svatě a je to ochrana proti
ďáblovi a svědectví pro druhé lidi. Přináším toto snažení Bohu, protože
vím, že mu to dělá radost vidět mě jednat způsobem, jakým On chce, abych
jednal, ale nikdy svou snahu nepoužívám jako základ pro svůj vztah s Ním.
Díky tomu mě satan nemůže přimět, abych se emocionálně houpal nahoru
a dolů úměrně ke svému výkonu.
Našel jsem pokoj v Pánu právě v bodě, kde jsem to v otázce výkonu
pokazil. Když teď někdo potřebuje modlitbu, nedívám se na to, jestli
jsem dnes žil dobře nebo špatně. Vím, že se za lidi mohu nejlépe modlit
a přivést je k uzdravení skrze to, kdo je Ježíš, a ne skrze to, kdo je Andrew
Wommack. Chvála Bohu!
Některé nejúžasnější zázraky jsem viděl ve chvílích, kdy jsem na tom
byl nejhůře. Ve skutečnosti věřím, že je to to, co Pavel říká v 2.Korintským
12:10: „Když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ Protože si Pavel uvědomil
svou slabost a porozuměl této pravdě o milosti a svatosti ve správné
perspektivě, když selhal ve svém vlastním výkonu, mohl mnohem více
důvěřovat Bohu.
Když dělám všechno dobře, mám sklon si myslet: „Bože, dnes večer
mě uveď, a já slibuji, že pak už to zvládnu, protože to mám připravené.“
Ale když moc nezvládnu svou přípravu, mám sklon říkat: „Bože, musíš
to udělat ty!“ A tehdy jsem většinou Bohem použit tím nejúžasnějším
způsobem, protože veškerou pozornost věnuji Jemu.
„Ale bláznivé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré. A slabé
tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil silné. A neurozené tohoto světa
90
a opovržené Bůh vyvolil, ba dokonce to, co není, aby obrátil vniveč to,
co je, aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo.“
1.Korintským 1:27–29
Bůh si vybral bláznivé věci tohoto světa, aby zahanbil moudré, a slabé
věci tohoto světa, aby zahanbil silné, a to, co není, si používá k tomu, aby
obrátil vniveč to, co je. Víte, co je ten hlavní důvod, proč to Bůh dělá? Je
to proto, že lidé, kteří jsou blázniví, slabí nebo opovrhovaní v očích světa
– kteří nemají přirozené dary nebo schopnosti – jsou lidé, kteří důvěřují
Bohu nejvíce. Nemají nic jiného, na co by spoléhali!
Důvod, proč si Bůh tak často nepoužívá silných je ten, že takoví lidé
musí nejdříve přestat spoléhat sami na sebe. Důvod, proč necivilizovaní lidé
z Afriky přijmou uzdravení tak snadno, je ten, že nemají nikoho jiného, na
koho by se spoléhali, kromě Ježíše. Nemají moderní medicínu ani lékárnu
na rohu ulice. Když je bolí hlava, Ježíš je tím jediným léčitelem. Když
spoléháme na své vlastní schopnosti a sílu, Bůh si nás příliš nepoužívá.
Bůh si právě z tohoto důvodu často používá ke kázání evangelia
„venkovských balíků“. Zaručuji vám, že když jste venkovský balík
z Texasu, tak jako já, pak víte, že Bůh musí být na vaší straně, jinak nemáte
šanci. A to osvobozuje!
Když se pokoušíme sloužit pod Zákonem, děláme přesný opak toho, co
Bůh zamýšlel. Myslíme si: „Bože teď vím, co musím dělat, abych ve své
službě viděl požehnání.“ Ne, to není ono. Ale poté, co ostudně selžeme,
víme, že to nemůžeme zvládnout, a máme sklon spoléhat na Ježíše místo
toho, abychom spoléhali sami na sebe.
Boží přirozenost nikdy nezamýšlela dát vám seznam všech věcí, které
máte dělat. Boží přirozenost vás nikdy nechtěla kamenovat za sbírání dříví
v den odpočinku. Možná jste vůbec nestudovali Slovo, ale Bůh vás miluje,
ať ve svém životě Bibli někdy otevřete nebo ne.
Prosím, nechci, abyste mě nepochopili! Boží pomazání není založeno
na vašem výkonu, ale když neotevřete Slovo, jste hloupí, protože právě tam
jsou slova života. Tam získáte zjevení Jeho skutečné přirozenosti a budete
osvobozeni.
Choďte do sboru, ale nechoďte do sboru proto, abyste si mohli myslet:
„Bože, chodím do sboru. Za to bys v mém životě mohl udělat něco
úžasného?!“ Ne, důvod, proč chodíte do sboru není ten, že Bůh si dělá
záznamy a dá vám body nebo hvězdičky za snaživost pokaždé, když jdete
91
do shromáždění. Potřebujete chodit do sboru uctívat a slyšet Boží Slovo, růst
skrze vztahy s ostatními věřícími a najít místo, kde Bůh chce, abyste sloužili.
Choďte do sboru, protože to změní váš život. Bůh vás stále miluje, i když
zůstanete doma, ale Boží lásku bez společenství a vzájemného působení ve
sboru prostě nepoznáte. I když nežijete svatý život, Bůh vás bude milovat
stejně. Ale když nežijete svatý život, umožňujete satanovi, aby zasahoval do
vašeho života a za takových okolností se vám nebude dařit dobře.
VZTAH JE VŠÍM
Někdy dovolíme, aby nás poznání nafouklo, a staneme se sebestřednými
a více se zaměříme na to, co Bůh pro nás může udělat, než na Něj samého.
Nemusíme si vybrat jedno nebo druhé. Nemusíme se vrátit do bodu, kde
jediné, co musíme dělat, je milovat Boha a být mu oddaní, ale nevědět,
jaká je Jeho vůle pro náš život.
Nemusíme po celý život žít v otroctví hříchu a Zákona. Nemusíme si
myslet, že Bůh nechce, aby se nám dařilo dobře. Nemusíme si myslet, že
Bůh si vzal naše milované. Nemusíme se vracet zpět k lidským tradicím,
a také se nemusíme vracet do bodu, kde jediné, co děláme, je studium
dogmatické znalosti Boha.
Můžeme Ho znát a chodit v hojném životě a víra v našem životě může
přinášet výsledky. Skutečně věřím tomu, že Bůh se snaží v těle Kristově
přivést tyto věci do souladu. Zve nás do vztahu se sebou samým, kde On
je skutečným středem všeho. Slyšel jsem píseň, kde se říká: „Dal bych
úplně všechno za to, abych Jej poznal v Jeho smrti a vzkříšení.“ To je silné
prohlášení – a je jednodušší ho zpívat než žít – ale to je to, k čemu nás Bůh
volá.
Vzpomínám si, jak jsem procházel katakombami v Římě, když mi bylo
pouhých 18 let. Četl jsem o pronásledování a zkouškách prvních křesťanů.
Pohřbívali své mrtvé ve zdech podél katakomb, protože Římané zneuctili
jejich pohřebiště. Věřící přinášeli své mrtvé k pohřbení do katakomb,
protože tam se setkávali ke shromážděním, a tak mohli chránit hroby svých
milovaných.
Podél katakomb byly nápisy a vzpomínám si, že jeden z nich říkal:
„Zde leží moje manželka a tříměsíční dcera, které dnes hrdě položily
své životy kvůli Ježíši Kristu v aréně Maximus.“ Cítil jsem se přemožen
odevzdaností, která prostoupila to místo. To mě přesvědčilo.
92
V Americe v těchto dnech lidé neradi přemýšlejí o smrti pro Pána. Rádi
přemýšlíme o životě pro Pána. Rádi přemýšlíme o Boží hojnosti a hojnosti
materiálních věcí. Proč jsou mnozí z nás vyděšení nebo neochotní dát
úplně všechno kvůli tomu, aby poznali Ježíše v Jeho smrti a vzkříšení, opět
srovnali své priority tak, aby Bůh byl ve středu jejich životů?
Kdybych najednou požádal někoho uprostřed jednoho ze svých
shromáždění, aby se postavil a sdílel se s námi o nějakých dobrých věcech,
které přijal od Boha, často by se stalo, že by se mu zauzlil jazyk a nebyl
by to schopen říct. Proč to tak je? Protože v okamžiku, kdy se postaví, je
plachý. Už nemá pozornost zaměřenou na to, co Bůh udělal, ale říká si:
„Co si ti druzí o mně budou myslet?“
Zaručuji vám, že v okamžiku, kdy jsme zaujati sami sebou, už nejsme
pro Boha dobrým kanálem, který by si On mohl použít ve službě. Věřím
tomu, že tito první křesťané ztratili vědomí sama sebe v Ježíši. On byl
jejich životem a prvním i posledním dechem a tak to má být i s námi.
Když takto žijeme, když žijeme pro Něj, a ne pro sebe, projeví se svatost.
A když sloužíme lidem, Bůh si nás může použít efektivnějším a mocnějším
způsobem.
93
Kapitola 8
BOŽÍ NOVÉ VÍNO
Učíme se o Boží přirozenosti, Božím charakteru a důvodu, proč
porozumět Jeho skutečné přirozenosti. Viděli jsme, jak Bůh jednal s lidstvem
od dob Adama do současnosti. Existovalo a stále ohledně toho existuje
hodně zmatku, a proto mnoho lidí nerozumí skutečné Boží přirozenosti.
Nyní víme, proč si mnoho lidí myslí, že Bůh je jaksi schizofrenický – na
jedné straně jedná podle staré smlouvy, a na druhé straně podle nové –
a mnozí lidé se snaží kombinovat obojí, ale s malým úspěchem.
Také jsme viděli, že Starý zákon doplňuje Nový zákon a poukazuje na
novou smlouvu. Starý zákon připravil cestu pro Nový zákon. Ale pokud
se pokoušíte žít podle nové smlouvy a současně podle staré smlouvy, je
to jako vzít nové víno a dát ho do starých vinných měchů – ty staré vinné
měchy prasknou a víno vyteče. Je to jako byste se pokoušeli přišít novou
záplatu na starý kus látky. Až ji vyperete a uschne, nová záplata se srazí,
ale to staré oblečení zůstane, jaké bylo, takže se oděv roztrhne.
Přesně o tom Ježíš mluvil, když učil podobenství v Lukášovi 5:36–
39. Náboženští vůdci se ho snažili přimět k tomu, aby jednal podle
starozákonních tradic a doktrín. Když Ježíš řekl, že nemůžete dát nové
víno do starých vinný měchů, mluvil o nové smlouvě a staré smlouvě.
„Milosrdenstvím a pravdou se usmiřuje provinění a bázeň před
Hospodinem odvrací od zlého.“
Přísloví 16:6
To je opravdu mocné, když se nad tím zamyslíte a rozeberete to. První
část říká, že milosrdenstvím a pravdou se usmiřuje provinění. Jediný
způsob, jak budete proměněni, je zevnitř směrem ven milosrdenstvím
a pravdou, protože je to Boží dobrota, která vede lidi k pokání. Poslední
část tohoto verše říká, že bázeň před Hospodinem odvrací lidi od zlého.
Hněvem, soudem, odsouzením a strachem můžete přimět lidi, aby se
oddělili od zla. Proto dal Bůh Zákon Staré smlouvy, zprávu o hněvu
95
a odsouzení, aby bránil lidem v hříchu. Zákon jednal s lidskými hříchy
hrozným způsobem ne proto, že by to byl skutečný Boží přístup nebo to,
co k nám Bůh skutečně cítil, ale skrze něj do nás vložil strach, který nám
bránil v tom, abychom hřešili. Zákon omezil růst hříchu na zemi, a tak nás
oddělil od zla, ale nemohl udělat nic pro to, aby se změnil vnitřní člověk,
nemohl skutečně změnit naše touhy a způsobit naši vnitřní proměnu, po
které Bůh touží. Zákon byl zcela neschopný to udělat.
Novozákonní knihy Římanům, Galatským a Židům vám ukazují, že
Zákon Staré smlouvy byl slabý a neprospěšný a byl zralý na to, aby zmizel.
Galatským 3:12 říká, že Zákon Staré smlouvy „není z víry.“ Římanům
14:23 říká, že „cokoliv není z víry, je hřích.“ To jsou silná prohlášení.
Zákon Staré smlouvy splnil svůj účel, ale byl zcela neschopen změnit
nás uvnitř. Milosrdenství a pravda to dokážou. Všechno, co Zákon udělal,
bylo to, že nás na čas oddělil od zla a ukázal na naši potřebu Spasitele. Ale
když do našich životů přišel Ježíš s milosrdenstvím a pravdou, náš vnitřní
člověk byl od hříchu očištěn.
NOVOZÁKONNÍ PROMĚNA
Jedna moje dobrá kamarádka, které budu říkat Jill, má dlouhé svědectví,
které velmi zkrátím. Když jí bylo šest let, osiřela. Měla další dvě sestry.
Její matka zemřela a její otec nedokázal zvládnout situaci. Stal se z něj
alkoholik a Jill poslal do sirotčince. Řekl jí: „Přijdu za tebou na návštěvu
každou sobotu.“ Přišel na návštěvu první sobotu, a poté už nikdy.
Každou sobotu se připravila, oblékla se, upravila se nejlépe, jak uměla,
a čekala, až tatínek přijde. Všichni její přátelé jí říkali: „Nepřijde. Bude
stejný jako všichni ostatní.“ Ale ona odpovídala: „Můj tatínek ne. Můj
tatínek mě miluje. On přijde.“ Čekala rok za rokem, ale její tatínek už
nikdy nepřišel.
Jill začala pociťovat odmítnutí. Začala hladovět po lásce. Každou sobotu
do sirotčince přicházeli lidé, aby si vyzvedli děti, které chtěli adoptovat.
Jill si vždycky oblékla své nejlepší šaty, upravila si vlasy a chovala se
co nelépe. I když ji uvnitř bolelo srdce, usmívala se a tvářila se šťastně,
protože když si lidé vybírají dítě ze sirotčince, obvykle si nevybírají dítě,
které to nejvíc potřebuje. Obvykle si nevybírají dítě, které pláče a skutečně
potřebuje někoho, kdo by ho milovalo. Obvykle si vybírají to, které přinese
nejvíce radosti jim.
96
Motivací mnohých lidí ve všem, co dělají, je mít pro sebe potěšení.
Tímto způsobem si vybírají partnera. Nevybírají si člověka, kterého mohou
milovat a pomoci mu plně se stát tím, kým ho Bůh chce mít, ale vybírají
si někoho, o kom si myslí, že z nich učiní toho, kým chtějí být, někoho,
kdo má v úmyslu jim něco dát. Jsou jako vakuum, které vždycky všechno
vysaje.
Lidé, kteří přicházeli do sirotčince, nebyli jiní. Nevybírali si dítě, které
je potřebovalo nejvíc. Spíš si vybírali to, které potřebovali nejvíce oni.
A Jill se naučila, aniž by ji to někdo vysvětlil, že pro to, aby byla přijata,
musí něco udělat. Tak se snažila. Vždycky se chovala co nejlépe.
Jill nebyla nikdy adoptována, ale byla schopna překonat některé přirozené
překážky. Na střední škole byla zvolena studentskou prezidentkou a stala
se královnou plesu maturitních ročníků. Byla zvolena nejpopulárnější
a nejkrásnější dívkou. Vyhrála všechny tyto ceny, ale uvnitř to pro ni
vždycky byl jen výkon. Nikdy nikomu nedovolila vidět ji takovou, jaká
ve skutečnosti byla. Celý její život byl výkon, kterým se pokoušela získat
něčí přízeň.
Nakonec potkala muže, kterému budu říkat Ray. Vyrůstal v křesťanské
rodině a měl mnoho výhod. Miloval ji a vzali se. Když se brali, neuměla
vařit, a tak zůstávala dlouho vzhůru a studovala kuchařské knihy, učila se
a snažila se vařit. I když její vaření bylo stále hrozné, Ray její výtvory jedl
a nestěžoval si.
Jill se vždycky snažila. Nikdy nedopustila, aby ji manžel viděl
s natáčkami nebo nenalíčenou. Vstávala brzy ráno, aby zajistila, že bude
vypadat dokonale, než ji kdokoliv uvidí. Pokoušela se o dobrý výkon
a snažila se udržet dojem, že všechno dokonale funguje.
Nakonec, po několika měsících manželství, se Jill a Ray pohádali.
Mluvili o tom a Jill začala plakat. Později říkala, že když plakala, vypadala
hrozně. Nos i oči měla červené, roztékala se jí řasenka a zničila si svůj
dokonalý vzhled. Myslela si, že definitivně zničila svůj výkon.
Přesně uprostřed hádky začala Rayovi říkat: „Dobře, odejdi ode mne.
Vím, že se se mnou chceš rozvést. Jen si jdi a uvidíš, že mi to bude jedno.“
Ray se na ni podíval a řekl: „Rozvést se s tebou? Jenom proto, že se
kvůli něčemu nemůžeme shodnout? Jill, miluji tě. Nezáleží na tom, jestli
se na všem shodneme nebo ne, nemám v úmyslu se s tebou rozvést.“
Věci, které řekl, ji zcela zlomily. Nemohla uvěřit tomu, že ji někdo
miloval, i když její výkon nebyl dokonalý. Navzdory její nejistotě ji její
97
manžel bezpodmínečně miloval a dal jí poznat, že si jeho lásku nemusela
zasloužit výkonem. I když byla na dně, on ji miloval stále stejně.
Rayova láska – která byla bezpodmínečnou Ježíšovou láskou pracujícím
v jeho srdci – změnila Jill život. Dnes je jedním z nejbezpečněji se cítících
lidí, jaké znám, protože už nemusí podávat výkon a protože se cítí bezpečně
v Boží lásce, kterou prožila skrze svého manžela. Trvalo to dlouho, ale má
jedno z nejmocnějších svědectví, jaké jsem kdy slyšel.
Když Jill vyprávěla svůj příběh, ztotožnil jsem se s ní. Nepodával jsem
výkon kvůli druhým lidem, ale podával jsem výkon kvůli Bohu. Když
jsem vyrůstal, po celou dobu svého mládí jsem duchovně podával výkony.
Snažil jsem se dělat to nejlepší, co jsem mohl – nikdy jsem neklel, nikdy
jsem nepil tvrdý alkohol a nikdy jsem nevykouřil cigaretu. Byl jsem tak
dobrý, jak jsem jen mohl, a přesto jsem se asi cítil více odsouzen a Bohem
méně milován než většina lidí, kteří žili ve světě v hříchu, pili, vymetali
večírky, užívali si při tanci a dělali mnoho dalších věcí.
Už jsem mluvil o tom, jak jsem se budíval zalitý studeným potem,
protože se mi zdálo, že jsem kouřil cigaretu a hořel jsem kvůli tomu
v pekle. Také když jsem šel do restaurace a viděl všechna sprostá slova
vyrytá na zdech toalet, jenom proto, že jsem je viděl, když jsem vyšel ven,
cítil jsem se vinen, odsouzen a pošpiněn. Někdy mi trvalo dny a týdny,
než jsem překonal následky toho, jak jsem byl vystaven vlivu takových
věcí. Pro lidi, kteří nebyli vychováni v přísně náboženském prostředí, pod
odsouzením, je obtížné tomu porozumět.
KOLIK HŘÍCHU JE PŘÍLIŠ MNOHO?
Hřích je smrtelný, i když ho rozumově odůvodňujete tím, že říkáte: „No,
všichni tak žijí.“ Možná se necítíte tak vinni jako já, jestliže ale nedáte celý
svůj život Ježíši a nebudete mít důvěrný vztah s Bohem, hřích vás stejně
zničí a pošle do pekla.
I když to vypadalo, že jsem podle měřítek většiny lidí žil svatý život,
prožíval jsem takové pocity viny a odsouzení, že jsem neměl žádnou
svobodu milovat Boha nebo vstoupit do důvěrného vztahu s Ním. Měl
jsem ho nadosah, ale přesto mi připadal velmi neosobní. Věděl jsem, že
Ježíš je mým Spasitelem a věděl jsem, že jsem znovuzrozen, ale neměl
jsem důvěrný vztah s Otcem. Nemohl jsem, dokud jsem byl pod takovým
pocitem viny a odsouzení. Bylo to nemožné.
98
Zjišťuji, že tak je na tom většina dnešních křesťanů, a důvod, proč to
tak je, je starozákonní pojetí Boha. Lidé neobnovili své mysli a myslí si, že
Bůh je chce polapit a potrestat. Věří tomu, že poté, co poprvé zhřeší, Bůh
jim nepožehná a nebude s nimi chtít mít nic společného.
Pokud jste znovuzrozeni a naplněni Duchem, pak pravděpodobně
nevěříte, že vás pošle do pekla, ale pravděpodobně věříte tomu, že vám
nedá to, o co prosíte. Asi cítíte, že vás nechá „podusit se ve vlastní šťávě“,
protože cítíte, že si to zasloužíte. Většina z nás věří, že dostaneme od Boha
to, co si zasloužíme – kromě pekla. Ale taková není Boží přirozenost.
Když lidé ignorují tuto skutečnost, vytrvale se snaží o výkon a vynaloží
dost úsilí na to, aby mohli říct: „Bože, podívej se, co jsem udělal. Není
to dost?!“ Nikdy to nebude dost. Nikdy neuděláte dost. Kdybyste mohli
udělat dost pro to, abyste si zasloužili Boží požehnání, Ježíš by nemusel
přijít a zemřít za vás!
Neznamená to, že byste měli žít v hříchu a říkat: „Chvála Bohu, dostal
jsem svá požehnání díky tomu, co Ježíš udělal. Myslím, že prostě budu
žít v hříchu, když na tom nezáleží.“ Ne! Nedostatek svatosti ovlivní váš
vzájemný poměr s ďáblem! Když budete žít nesvatý život, satan vám bude
panovat, a to nakonec ovlivní vaši způsobilost mít obecenství s Bohem.
„Zloděj přichází, jen aby kradl a zabíjel a ničil;…“
Jan 10:10
Nedávejte ďáblovi ve svém životě místo. Když žijete v hříchu,
znečišťujete své svědomí a zatvrzujete svá srdce vůči Bohu. Ale Boží
láska vůči vám je stále stejná nezávisle na tom, co jste udělali. Toto pojetí
způsobí, že mnoho lidí řekne: „Bratře, tomu nemohu uvěřit. Nevěřím, že
Bůh miluje člověka, který má ve svém životě hřích.“
Dovolte, abych se vás zeptal na toto: Co je hřích? Hřích není pouze
věc, kterou jste udělali a je špatná. Jakub 4:17 říká: „Kdo tedy umí činit
dobře a nečiní, má hřích.“ Pokud použijete stejnou definici hříchu, kterou
dává Bible, pak má každý z nás nedostatky v uskutečňování toho, co nám
Bůh zjevil. Neexistuje člověk, který by se modlil bez přestání, který by
vždycky hledal na prvním místě Boží království, který by oddělil sám sebe
pro službu Bohu v každém okamžiku a který by miloval ostatní lidi jako
sám sebe.
99
Neexistuje člověk, který by v dokonalosti kráčel v každé oblasti svého
života. Pokud nechodíte dokonale, pak žijete v hříchu! A pokud to tak je,
a pokud Bůh nemůže mít společenství s nikým, kdo má ve svém životě
hřích, pak Bůh nemá nikoho, s kým by mohl mít společenství! Pokud Bůh
nemůže použít nikoho, kdo je špinavá nádoba, pak Bůh nemá nikoho, koho
by mohl použít.
Ve svém duchu jsem dokonale čistý, ale v těle stále dělám chyby. Nejsem
dokonalý a vy také ne. Někteří lidé říkají: „Prostě nevěřím tomu, že Bůh
tě mohl milovat s hříchem ve tvém životě.“ Tito lidé začali kategorizovat
hřích! Ve skutečnosti říkají: „Tyto hříchy jsou dost zlé na to, aby tě dostaly
do špatné pozice vůči Bohu. Ale ty ostatní hříchy jsou tak na hranici.
A potom jsou ještě malé bílé hříchy, které dělají všichni z nás, ale tyhle
vám mohou projít.“
Ale to vůbec není Boží systém! Jakub 2:10 říká: „Kdokoliv by
dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, bude vinen všemi.“
Přátelé, toto říká Bible. Tak to vidí Bůh!
Nikdy v celém svém životě jsem nezaklel, ale jsem vinen rouháním,
protože Boží Zákon je dokonalým kritériem. Zákon je jako velké skleněné
okno zabudované přes celou přední část sálu. Mohl bych přes něj střílet
vzduchovkou, mohl bych skrze něj protlačit klavír, nebo jím projet autem.
Nezáleží na velikosti předmětu. Pokud rozbijete okno, je rozbité! A pokud
ho chcete dát do pořádku, musíte ho celé vyměnit.
Božím kritériem je dokonalost. Buď musíte být dokonalí, nebo
potřebujete Spasitele, který byl dokonalý za vás. Takže i když jsem porušil
Boží Zákon ve srovnání s ostatními lidmi jen trochu, porušil jsem ho zcela.
Boží Zákon je mírou dokonalosti.
Existují stovky různých přikázání a vy je musíte všechna dokonale
dodržovat. Když uděláte jakoukoliv chybu, pokud nemáte Spasitele,máte
u Boha potíž. A pokud máte Spasitele, pak projdete díky Jeho milosrdenství
a díky tomu, co pro vás udělal Ježíš – ne díky tomu, co jste udělali vy.
Pokud to tak je, proč by se pak lidé měli pokoušet žít svatě? Protože
stan využije příležitosti, kdy mu otevřete dveře nebo dokonce jen skulinu.
Jediné, co stan potřebuje k získání pozice ve vašem životě, je jedno
procento, a tato pozice může zpřetrhat váš důvěrný vztah s Bohem. Když
hřešíte a dáváte místo ďáblovi, toto je přesně to, co se stane – Boží místo ve
svém životě dáváte ďáblovi. Takže jakmile si to uvědomíte, čiňte pokání,
obnovte svůj důvěrný vztah s Bohem a vyhoďte ďábla ven!
100
„Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte
se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá
srdce, vy kdo máte rozdvojenou mysl.“
Jakub 4:7,8
Toto je nové víno: poddat se Bohu, přiblížit se k Němu, a potom
v Jeho síle a v důvěře v Jeho bezpodmínečnou lásku jsou vaše ruce a srdce
očištěny od hříchu.
Všimli jste si, že Jakub označuje věřící za hříšníky? Mnozí z nás
přiznají, že občas máme rozdvojenou mysl, ale neopovažujte se nazývat
nás hříšníky! A co Bůh odpovídá ve svém Slovu? Poddej se mu. Přibliž se
mu. A pak můžeš být očištěn – a zbavit se ďábla.
Záměrem Starého zákona bylo dát vám tak přísná měřítka, aby vám
nakonec ve vaší rozbouřené mysli došlo, že to nemůžete zvládnout – že
potřebujete Spasitele. To byla pravda před tím, než jste byli spaseni, ale
i poté, co jste byli spaseni. Ježíš vás v den, kdy jste se narodili znovu,
zachránil před věčnou smrtí a peklem, ale také vás zachraňuje od hříchu,
nemoci, chudoby a všech satanových útoků ve vašem každodenním životě
na zemi.
Náboženství říká: „Když budete dělat tyto věci a dodržovat Zákon, pak
vám Bůh požehná.“ Náboženství chce, abyste přestali důvěřovat Bohu
a abyste se dívali na sebe. Přestaňte spoléhat na vlastní úsilí a výkon,
kterými byste si zasloužili Boží požehnání! Začněte být závislí na tom, co
udělal Ježíš, a opřete se o to, místo abyste byli závislí na tom a opírali se
o to, co jste udělali vy.
Když takhle budete jednat, naléváte nové víno do nového vinného
měchu!
101
Kapitola 9
SÍLA A RADOST Z VĚDOMÍ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
Ve Starém zákoně jsme viděli Boží hněv a soud nad lidmi kvůli jejich
neposlušnosti. Bůh se jim pokoušel ukázat, že pokud nebudou dokonalí,
nic si od Něj nezaslouží. Samozřejmě že nikdo nemohl být pod starou
smlouvou dokonalý, protože neměli proměněná srdce. Proto je Bůh
přinutil k tomu, aby přinášeli oběti zvířat a dávali materiální sbírky. Kniha
Židům ale velmi jasně zdůrazňuje, že máme oběť, která ukončila všechny
oběti. Ježíš se obětoval za hříchy všech dob. Očistil nás, abychom už nikdy
nemuseli mít vědomí hříchu.
Starý Zákon nám dal poznat hřích, což způsobilo největší problém
lidstva po Pádu: sebestřednost. Lidé, kteří vynakládají úsilí na dodržování
Zákona, jsou posedlí svým hříchem, což znamená, že jsou vždycky
zaměření sami na sebe. Takoví věřící jsou vždycky zaměření na sebe. Jsou
zaměření na to, jestli zhřešili, nebo ne. Jsou velmi citliví na to, jak moc se
provinili a jak moc selhali.
Sebestřednost ničí vztah věřícího s Bohem.
Věřím, že to, co brání většině z nás, abychom byli Ježíšovými svědky,
kterými bychom měli být, je vědomí toho, jak daleko jsme od dokonalosti.
Když se pokoušíme mluvit o Pánu s druhými lidmi, cítíme se vinni. Jsme
si vědomi sebe a stále si myslíme: „Co si o mně budou tito lidé myslet?“
Způsob, jak se stát statečným, je, že si budete natolik vědomi Boha, že
zapomenete sami na sebe. Můžete ztratit vědomí vlastního „já“ v Bohu.
Můžete se dostat do bodu, kde se nezajímáte o sebe, ani o to, co si druzí
lidé myslí. Můžete být zcela zaměření na Boha.
JAK BÝT SEBESTŘEDNÝ
Ten nejjednodušší způsob, jak se stát sebestředným, je ten, že prostě
řeknete: „Dobře, zapomenu na sebe.“ V tom okamžiku se začnete zaměřovat
na sebe a začnete říkat: „Moje „já“, běž mi z cesty!“ zaměřili jste svou
pozornost zpět na sebe!
103
Ve svém náboženském prostředí jsem byl vyučován tomuto: „zemři
sám sobě“. V Bibli je pravda o umírání sama sobě, ale můj nápad, jak to
provést, bude asi znít hloupě. Hledal jsem Boha vším, co jsem měl, a slyšel
jsem muže, který říkal, že když se řekne umřít sám sobě, představí si sebe
v elektrickém křesle, v kterém popravují zločince.
Každé ráno jsem vstal, posadil jsem se, představil jsem si, že se připínám
do elektrického křesla. Když jsem se připínal, jmenoval jsem všechny
své charakterové vady, dokud jsem nevyjmenoval každou zkaženou věc
týkající se mé osoby. Pokračoval jsem, dokud jsem neviděl, jak hrozný
jsem byl. Myslel jsem si, že když to dělám, spouštím elektrický proud
a křižuji sám sebe. Pokoušel jsem se umřít sám sobě uvědomováním si
toho, jak ubohý jsem byl.
Ale nefungovalo to. Konečně jsem si uvědomil, že ve snaze tímto
způsobem umřít sám sobě ve skutečnosti trávím mnohem více času
přemýšlením o sobě a svém hříchu, než kdy dříve. Byl jsem sebestřednější
než kdykoliv předtím!
Tak jsem se zdokonalil v náboženství, že mne lidé poplácávali po
zádech a říkali, jak jsem pokorný, protože jsem byl tak sražený dolů.
Většina lidí si myslí, že pýcha říká: „Jsem lepší, než kdokoliv jiný. Nikdo
není tak dobrý jako já.“ Jiná forma pýchy ale je, když někdo říká: „Jsem
ten nejhorší člověk, který kdy chodil po zemi!“ To je vyšší forma pýchy.
Většina křesťanů si myslí: „Bratře, to není pýcha – to je něco jiného.“
Ne, nejjednodušším pojmenováním pýchy je sebestřednost. Ať už jste
sebestřední tím, že si myslíte: „Jsem lepší než kdokoliv jiný“, nebo jste
sebestřední tím, že si myslíte: „Jsem horší než kdokoliv jiný“, jste stále
sebestřední. A to je pýcha.
Můžete se stát více sebestřednými tím, že si myslíte, že jste spodinou
lidstva na zemi, než kdybyste si mysleli, že jste lepší než kdokoliv jiný. To
proto, že je mnohem jednodušší být horší než kdokoliv jiný, než být lepší
než kdokoliv jiný.
Je snadné předpokládat, že nakonec přijde někdo lepší, než jste vy,
ale když jste opravdu na dně, věříte, že nikdo horší nikdy nepřijde! Nebo
přinejmenším nebudete vědět, že někdo je horší než vy, protože si myslíte,
že znáte sami sebe lépe, než znáte tu druhou osobu!
104
JAK SE ZBAVIT SEBESTŘEDNOSTI
Místo abych umíral sám sobě, jsem ve skutečnosti sám sebe křísil
a oslavoval, když jsem zaměřoval pozornosti na sebe. Způsob, jak zemřít
sám sobě je, že svou pozornost natolik zaměříte na někoho jiného, že
zapomenete sami na sebe – jako když se zamilujete.
Když se do někoho zamilujete, jste si tolik vědomi té druhé osoby, že
zcela zapomenete na sebe. Říkáte a děláte věci, které byste za normálních
okolností nikdy neřekli a neudělali.
Než jsem se stal kazatelem, lil jsem beton. Můj šéf byl křesťan a můj
nejlepší kamarád byl v pracovní partě se mnou. V průměru jsme každý den
dovedli asi jednoho člověka k Pánu – řidiče nákladních aut s cementem,
lidi, kteří nám prodávali občerstvení a další. Ale většina dělníků v pracovní
partě nebyla spasena a my jsme jim stále svědčili. Nemohli se dostat přes
skutečnost, jak „puritánský“ jsem byl, a vždycky se pokoušeli najít na mě
něco špatného. Vždycky se snažili dělat mi těžkosti.
Když jsem se svou ženou Jamie začal chodit a když jsme se zasnoubili,
nedokázali věřit tomu, že jsem během celého vztahu zůstával čestný a čistý.
Každý den mi dělali těžkosti v práci a říkali: „Hmm, vy jste byli včera
večer venku a my víme, co jste dělali!“ Vždycky mě obviňovali, dělali si
ze mě legraci a snažili se mě rozzuřit.
Pravda byla taková, že Jamie a já jsme byli zasnoubeni ještě před tím,
než jsme se drželi za ruce. Bylo úžasné, jak nás Bůh přivedl dohromady a já
jsem do ní byl tak očividně zamilovaný, že hoši z party se do mě neustále
naváželi. Takže jsem se pokoušel tomuto předmětu vyhýbat a pokoušel
jsem se Jamie nezmiňovat nebo o ní v práci vůbec nemluvit.
Jednoho dne bylo skutečně horko a já jsem uhlazoval beton v místě,
kde mělo být zabudováno arkýřové okno. Zatímco jsem pracoval, voda
stékala na povrch cementu, až jsem v ní viděl svůj odraz. Zatímco jsem
tam seděl a pracoval, uvědomil jsem si, že jsem si pořád opakoval: „Jamie,
miluji tě,“. Říkal jsem to nahlas. Nejdříve jsem si to myslel, a pak jsem to
začal skutečně říkat: „Jamie, miluji tě.“ Pak jsem se podíval dolů do vody
a viděl jsem nejen svůj obličej, ale obličeje všech ostatních kolem mě! Po
této události mi skutečně dělali těžkosti!
Nikdy bych neříkal něco takového, kdybych byl býval sebestředný. Ale
já jsem byl natolik ponořený do přemýšlení o Jamie, že jsem doslova ztratil
vědomí sama sebe. Víte, že tak by to mělo být ve vašem životě s Pánem?
105
Nezemřete sami sobě tak, že si budete myslet: „Ty ubožáku,“ a zaměřovat
pozornost na sebe. Sami sobě zemřete tak, že zaměříte svou mysl natolik
na Boha a na to, kdo Bůh je, že doslova ztratíte vědomí sama sebe.
Dne 23. března 1968 jsem prožil zkušenost s Pánem a skrze ni Bůh
změnil můj život. Byl jsem tak pohlcen tím, jak moc mě Bůh miluje, že
jsem upřímně řečeno ztratil vědomý kontakt se světem. Až za čtyři a půl
měsíce jsem si vzpomněl, že existuje televize a rádio. Dokonce jsem si ani
neuvědomoval, co jsem dělal. Úplně jsem na sebe zapomínal.
Od přírody jsem introvert. Když jsem byl na gymnáziu, někdo mi řekl:
„Dobré ráno!“ a já jsem byl o dva bloky dál, než jsem zvládl odpovědět:
„Dobré ráno!“ Prostě jsem nedokázal s lidmi mluvit ani s nimi mít vztah,
protože jsem byl tolik introvertní. Ale když jsem viděl, jak moc mě Bůh
miluje, byl jsem tak pohlcený Boží láskou a tím, co pro mě udělal, že jsem
na sebe ani nepomyslel.
Změnil jsem se do takové míry, že jsem popadl lidi vycházející ze
supermarketu, kteří nesli krabici cigaret nebo basu piv, a řekl jsem: „Jdete
do pekla a potřebujete Ježíše!“ Dělal jsem to přede všemi přítomnými.
Není to nejlepší způsob, jak svědčit, a od té doby mi Bůh dal moudrost,
ale pokouším se říct to, že uvnitř jsem byl zcela proměněn. Úplně jsem
zapomněl na sebe, protože jsem si uvědomil, jak moc mě Bůh miluje. Boží
láska proměnila můj život.
Zákon Staré smlouvy to nikdy neudělal. Zákon mě nikdy nezměnil.
Zákon mi přinesl pouze vědomí toho, jak moc jsem byl hříšný, protože
byl správou smrti a odsouzení. Zákon mi bránil v tom, abych upadl do
některých hříchů, ale učinil mě zcela sebestředným. A být uvězněný
v sebestřednosti je otroctví.
Bůh mě osvobodil tím, že mi zjevil svou bezpodmínečnou lásku. Láska
mě nepovzbuzovala k tomu, abych žil v hříchu. Ve skutečnosti jsem začal
žít mnohem svatější život, než kdy před tím. Žil jsem svatější život, ale
rozdíl byl v tom, že nyní jsem to dělal z lásky k Bohu, místo toho, abych
se pokoušel zasloužit si tím Boží požehnání.
BOŽÍ LÁSKA
Pokud rozumíte tomu, o čem mluvím, pak pochopíte, že dostat se z moci
Zákona Staré smlouvy vás neosvobozuje ke hříchu – ale osvobozuje vás od
hříchu. Hříchy, které jste spáchali, vás už nebudou stahovat dolů nebo vám
106
přinášet pocit porážky nebo jiné negativní pocity. Boží láska za vás zahodí
všechen hřích. Boží láska nad vámi zlomí vládu hříchu, takže budete moci
začít hledat a naplňovat Jeho vůli pro váš život. Chvála Pánu!
„Kristus však, jako nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze
větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne rukama tohoto
stvoření. Když nám získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy
do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní
krví. Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějí
poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze
věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše
svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?“
Židům 9:11–14
Ježíš jednou vstoupil na svaté místo. Nevstoupil tam mnohokrát, pouze
jednou, a získal pro nás věčné vykoupení. To je důležité. Verš 13 mluví
o zprávě Starého zákona. Tyto oběti mohly usmířit hříchy starozákonních
věřících, ale nemohly očistit jejich ducha.
K tomu, abyste byli zaměřeni na Boha místo na sebe, musíte mít svědomí
očištěné od mrtvých skutků, od pocitu viny, odsouzení a nedostatečnosti.
Pouze oběť Ježíše to může v plné míře učinit.
Uvědomuji si, že v těle jsem nedostatečný, ale jako duchovního člověka
mě Bůh uvnitř vybavil a já mám všechno, co Ježíš připravil. Křesťané chodí
v různém stupni této moci, ale všichni věřící mají standardní vybavení.
Bůh nemá nevybavené modely.
Všichni jsme skrze Ježíše přišli s plným vybavením pro všechno. Díky
tomu můžeme a máme mít očištěné svědomí od mrtvých skutků. Měli
bychom být očištěni od vědomí hříchu a vědomí sebe sama a měli bychom
si být zcela vědomi Boha.
„Zákon obsahuje pouhý stín budoucího dobra, ne samotný obraz
skutečnosti. Protože nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními
oběťmi přivést k dokonalosti ty, kdo s nimi přicházejí.
Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají tuto
bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť by byli
jednou pro vždy očištěni.
Židům 10:1,2
107
Kdyby mohly starozákonní oběti skutečně učinit to, co zobrazovaly,
pak by bylo zastaveno jejich přinášení. Starozákonní oběti zobrazovaly
očištění od hříchu. Kdyby tyto oběti skutečně fungovaly, pak by bylo
zastaveno jejich přinášení, protože uctívající by byli očištěni a už by si
nebyli vědomi svého hříchu.
„Těmi oběťmi se ale hříchy každoročně připomínají, neboť je
nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy. Proto, když přichází
na svět, říká: „Oběť ani dar sis nepřál, Ale připravils mi tělo; Zápaly
ani oběti za hřích sis neoblíbil. Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem (jak je
o mně napsáno ve svitku knihy), abych konal tvou vůli, ó Bože.“
Nejprve řekl: „Oběť ani dar, zápaly ani oběti za hřích (jež se obětují
podle Zákona) sis nepřál a neoblíbil.
A potom dodal: „Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, ó Bože.“
Tak ruší to první, aby ustanovil druhé.“
Židům 10:3–9
Abych shrnul tuto pasáž Písma: to, co nemohly učinit starozákonní
oběti, to učinil Ježíš! Kdyby starozákonní oběti fungovaly, očistily by vaše
svědomí do takové míry, že byste už nikdy neměli vědomí nebo povědomí
hříchu. Starozákonní oběti to nemohly učinit, ale novozákonní Ježíšova
oběť ano.
Vaše dědictví skrze Ježíše je takové, že si můžete být natolik vědomi
Boha, Jeho veliké lásky, být si vědomi odpuštění a očištění od svého hříchu,
že můžete přistupovat k Bohu bez vědomí hříchu.
Někteří lidé mohou říci: „Bratře, s tím nechci mít nic společného. Věřím,
že když přicházíme před Boha, musíme začít vyznáváním svých hříchů.“
Víte, proč je modlitba pro většinu lidí otročina? Protože místo toho, aby
přicházeli za účelem mít společenství s Bohem a uctívat Ho kvůli tomu,
kým je, přicházíme a okamžitě Mu začneme říkat, kdo jsme my a co jsme
udělali špatně – vytahujeme ven všechno špinavé prádlo a připomínáme
sami sobě, jak zkažení a bezcenní jsme. A výsledkem je, že naše chvíle na
modlitbách nejsou příjemné. Po trošce tady toho se to stává dřinou.
Kdekdo by raději sledoval fotbal, než se modlil a stále si připomínal,
jak zkažený je. Možná máte něco, za co se potřebujete modlit, ale místo
toho sledujete fotbal. Proč? Protože komentátoři při každém přerušení
hry neříkají: „Ubožáku. Zhřešil jsi proti Bohu. Tento týden jsi nezaplatil
108
desátky. Nežil jsi správně. Nejednal jsi se svou manželkou tak, jak bys měl,
a netrávil jsi čas se svými dětmi.“
Kdyby vám sportovní komentátoři o přestávkách začali jmenovat
každou špatnou věc, kterou jste udělali, zápas byste vypnuli. A televizní
reklama vám také slouží. Pokoušejí se vám říkat o věcech, které způsobí,
že se budete cítit dobře, takže si koupíte jejich výrobky. Obvykle způsobí,
že se smějete a cítíte se dobře, takže radši utečete k televizi, než abyste při
modlitbě poslouchali, jak jste zkažení.
Někdy je nutné vyznat hříchy, ale nikdy to nevyvolává dobré pocity.
A zaručuji vám, že pokud váš vztah s Bohem vždycky spočívá v tom, že
před Něj přicházíte a říkáte Mu, jak ubozí jste, pak se nebudete z času
stráveného s Ním těšit.
Bůh po něčem takovém netouží, ale to je způsob myšlení, kterému byla
většina z nás naučena. Pokud je to postoj, který jste přijali, pak vás ďábel
nemusí odsuzovat, protože vy už tak odvádíte dobrou práci v odsuzováni
sama sebe!
Většina z nás byla nábožensky vyučena tak, že když se přicházíme
modlit, položíme sami sebe na zem jako koberec, chodíme sami po sobě,
pliveme na sebe a mluvíme o tom, jak hrozní a zkažení jsme. Pak se divíme,
proč se víc neradujeme z Boží přítomnosti!
Pokud jste to ještě neudělali, proč teď nepřijít do Jeho přítomnosti,
nedovolit Mu, aby vás miloval, a prostě Ho začít chválit za to, kým je? Jste
Jeho dětmi a On vás miluje – nezáleží na tom, co se stalo od chvíle, kdy
jste se naposledy modlili!
109
ZÁVĚR
To, co jsem prezentoval, je velmi jednoduché, a každý křesťan si to
zaslouží vědět. Je smutné to říkat, ale myslím si, že ne více než jeden
z tisíce křesťanů má toto správné pojetí Boží přirozenosti.
Mnozí z nás přistoupili k Bohu, aniž by si uvědomili své vykoupení
a to, co pro nás Ježíš ve skutečnosti udělal. Byli jsme neustále v režimu,
kdy jsme se pokoušeli o výkon. A jakmile satan poukázal na to, že jsme
něco udělali špatně, začali jsme sami sebe odsuzovat a říkali jsme: „Bože,
vím, proč to nefungovalo.“ Vkládali jsme důvěru v to, co jsme udělali my
sami, místo toho, abychom vkládali důvěru v to, co udělal Ježíš.
Víte, proč bylo pro vás tak jednoduché narodit se znovu? Protože vám
bylo řečeno, že to je zcela založeno na tom, co pro vás udělal Ježíš – nebyla
to vaše dobrota, biblické hodiny, modlitby, návštěva sboru nebo desátky,
co vám umožnilo přijmout spasení. Bylo zcela založeno na tom, co učinil
Ježíš, pouze na Jeho hodnotě a milosti. Proto jste mohli v Ježíše vložit
svou důvěru bez ohledu na to, jak jste byli špatní, a přijmout ten největší
zázrak, jaký se kdy stal.
Ale když přijde na uzdravování, prosperitu nebo osvobození, máme
sklon dívat se na to, co jsme my udělali, a říkat: „Bože, dělal jsem to
nejlepší, co jsem mohl, stačí to?“ Ne, nestačí a nikdy to stačit nebude!
Studujeme Bibli, modlíme se v jazycích a děláme mnoho duchovních
věcí, které dělat máme. Měly bychom tak ale jednat proto, abychom
budovali sami sebe a abychom Jej lépe poznali, ne proto, abychom Ho
přinutili chtít nám požehnat nebo abychom na Něj udělali lepší dojem.
Měli bychom tyto věci dělat proto, abychom v tomto duchovním závodu
zůstali silní a dobře ho dokončili. Důvod, proč vyznávám Boží Slovo, nebo
proč se modlím v jazycích, není ten, že chci pohnout Bohem, ale ten, že já
se chci přiblížit k Němu. Svatost nemění Boží postoj vůči mě, ale mění můj
postoj vůči Němu.
111
„Ale oni nad ním zvítězili díky krvi beránka a díky slovu svého
svědectví, a nemilovali své duše až k smrti.“
Zjevení 12:11
Vítězím nad ďáblem skrze krev Beránka a skrze slovo svědectví
(vyznání víry v tuto krev). Nevítězím nad ďáblem díky tomu, že jsem na
Boha udělal svými skutky dobrý dojem. Fakt, že se modlím, nepoužívám
k tomu, abych Jím manipuloval. Na Boha nedělá dojem moje úžasná
schopnost vyznávat Jeho Slovo. Znám některé lidi, kteří dokonce ani
nevěděli, jak vyznávat Boží Slovo, ale viděli, jak se děly zázraky, protože
jejich srdce měla správný postoj. Přijímání od Boha bude fungovat lépe,
když má vaše srdce správný postoj a když budete vyznávat Boží Slovo, ale
Bůh se dívá na srdce.
Důvod, proč jsou lidé schopni přijímat od Boha věci spojené se
spasením tak snadno, je ten, že jejich víra zcela spočívá v Ježíši. Ale poté,
co jsme znovuzrozeni, máme sklon začít spoléhat na sebe a to je otroctví.
Jsem přesvědčen o tom, že i když lidé odevzdali své životy Pánu, jsou
znovuzrození a vědí, že je Bůh miluje, tuto lásku neprožívají, protože
chodí v tom, co učinili oni, místo toho, aby chodili v Boží lásce, kterou je
On miluje.
Popisuje vás to? Chápete, že Ježíš vás bezpodmínečně miluje? Nebo
máte pocit, že Ježíš vás miluje úměrně tomu, co si „zasloužíte“? Pokud
cítíte, že si toho mnoho nezasloužíte, pak se neotevřete a nedovolíte Bohu,
aby vás skutečně miloval.
Bůh nás chce pozvat na místo důvěrnosti, kde bychom měli blízké,
důvěrné obecenství s Ním. Touží po tom. Bůh po vás touží, ale možná jste
sami sobě nedovolili k Bohu přistoupit, protože se cítíte nehodní. Možná
věříte tomu, že kdybyste se dostali tak blízko, byli byste jako pokrytci,
kteří před Něj přicházejí, a On by vás potrestal, vyhuboval by vám a řekl:
„Jak se opovažuješ myslet si, že máš právo vstupovat do mé přítomnosti,
ty ubohý červe?“
Možná byste nepoužili přesně těchto slov, ale možná je vaše představa
přesně taková. Poslouchejte: Bůh se dívá na vaše srdce. Bůh se dívá na
duchovního člověka ve vašem nitru. A ve svém duchovním člověku jste
spravedliví, svatí a čistí! Můžete přijít, před Bohem se uvolnit a říct:
„Tatínku, Otče“ nebo „Abba, Otče“. Můžete s Ním mít důvěrný, přátelský
vztah.
112
Bůh vás miluje a mnozí z nás byli od tohoto důvěrného vztahu drženi
stranou kvůli našemu vědomí hříchu – naše vědomí si pamatuje a je
posedlé naším hříchem. Díváme se na sebe jako na hříšníky, zatímco Bible
objasňuje, že pokud jsme skutečně pochopili vykoupení, pak bychom
neměli mít žádné vědomí hříchu.
„Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom
dosáhli milosrdenství a nalezli milost k přijetí včasné pomoci.“
Židům 4:16
Můžete směle přijít před trůn milosti, abyste dosáhli milosrdenství
a pomoci v době, kdy je potřebujete, nejen tehdy, když jste dokonalí nebo
všechno jde dobře, ale i v době, kdy jste to pokazili a máte potíže. Je to
trůn milosti, ne trůn skutků nebo trůn dokonalého výkonu. Můžete to udělat
právě teď a dovolit Bohu, aby vás začal milovat.
Možná se potřebujete před Bohem pokořit, říci něco jako: „Otče,
omlouvám se. Všechno jsem dělal ve svém vlastním úsilí. Nepochopil jsem
Tě. Myslel jsem si, že si musím Tvé požehnání zasloužit. Pokoušel jsem
se o výkon. Myslel jsem si, že jsi mi dával věci, které jsem si zasloužil,
a nespoléhal jsem na Ježíše. Pokoušel jsem se k Tobě přistoupit díky svým
vlastním zásluhám.“
Vyznejte to Bohu, padněte před ním na kolena, čiňte pokání a řekněte:
„Otče, omlouvám se.“ Začněte k sobě promlouvat to, co říká Boží Slovo.
„Otče, děkuji Ti za to, že mě opravdu miluješ, že mě vidíš čistého, ryzího
a svatého.“
Občas si v zrcadle pohlédnu přímo do očí, ukážu na sebe a řeknu:
„Andrew, Bůh tě miluje. Jsi svatý. Jsi čistý, tak jako bys nikdy nehřešil.“
Je možné, že když to poprvé řeknete, vstanou vám vlasy na hlavě, protože
si budete myslet: „Bože, nezabij mě za to, že něco takového říkám.“ Ale
po čase, když to ve víře budete stále říkat a vědět, že je to Boží Slovo, bude
vám sloužit a vy mu začnete věřit. Začnete věřit tomu, že Bůh vás skutečně
miluje, a dostanete se do bodu, kdy se nebudete moci dočkat, abyste šli
přímo do Jeho trůnního sálu!
Kdyby se vám do cesty postavil anděl a řekl: „Proč si myslíš, že jsi
hoden sem vstoupit?“ Můžete ho napomenout a říci mu: „Běž mi z cesty!
Skrze Ježíšovu krev jsem spravedlivý, svatý a ryzí a jsem Boží dítě. Nemáš
žádné právo mě zastavit.“
113
Když vstoupíte do Boží přítomnosti, děkujte mu za to, že jste tím, kým
On říká, že jste. Zaměřte se na Něj a dovolte Mu, aby vám sloužil. Pak
začnete být takoví jako On, a nebudete toužit žít v hříchu. Začnete odrážet
svatost a dopadne to tak, že budete žít Jemu blíž.
Najednou, místo toho, aby bylo těžké nedívat se na televizi a místo toho
trávit čas s Bohem, řeknete: „Na co je mi televize?“ Zjistíte, že tyto tělesné
věci zůstanou ležet někde stranou. Zjistíte, že nebude obtížné strávit čas
studiem Slova a modlitbou, protože budete trávit čas s Ním.
Četl jsem příběh o jednom starším muži, který žil kolem roku 1800.
Řekl svému sluhovi, aby pro něj přišel za patnáct minut, kdy měla být
připravena večeře. Řekl: „Budu se modlit v salonu, tak pro mě za patnáct
minut přijď.“
O tři a půl hodiny později se nakonec sluha přinutil k tomu, že šel
a svého zaměstnavatele vyrušil. Jídlo bylo dávno připraveno, ale ten muž
se tak intenzívně modlil na kolenou a s pozdviženýma rukama uctíval
Boha, že sluha cítil, že by bylo směšné ho přerušovat.
Sluha nakonec dovnitř vešel a poklepal staršímu muži na rameno. Ten
muž se otočil a řekl: „Už uběhlo patnáct minut? Čas běží tak rychle, když
jste v Boží přítomnosti.“
Většině z nás ale může patnáctiminutová modlitba připadat tak dlouhá,
jako bychom se modlili tři a půl hodiny! Je to proto, že mnozí z nás nejsou
napojeni na Boží lásku. Naše chybné přemýšlení o Bohu nám bránilo
v porozumění Jeho lásce a naše náboženské tradice a nesprávné pojetí
Boha nás od Něj udržovaly v odstupu.
Pokud jste pochopili, co jsem prezentoval v této knize, pomůže vám
to směle vstoupit do Svatyně svatých novým a živým způsobem, který
nám připravil Ježíš. To vám dá smělost. A když se začnete modlit a mít
společenství s Bohem, zjistíte, že chválit Boha hodinu nebo déle není dřina,
ale potěšení. Je to potěšení, protože víte, co pro vás Bůh udělal. Vím, že
Bůh vás chce přitáhnout k sobě právě teď, zatímco čtete tato slova.
Učili jsme se o tom, jak mít společenství s Bohem, spočívat v Něm
a skutečně Ho poznávat. Možná jsem k tomu přistupoval způsobem,
který pro vás vypadal neobvykle, ale pevně věřím tomu, že když skutečně
poznáte, jaký Bůh je – poznáte Jeho přirozenost, charakter a osobnost –
budete Ho milovat.
Věřím tomu, že jediný důvod, proč jsme ho vy nebo já víc nemilovali,
je ten, že Bůh nám byl zkresleně představen a my jsme Mu neporozuměli.
114
Kvůli tomu jsme nevstoupili do tohoto láskyplného, úzkého vztahu, který
s námi touží mít. Pokud můžeme přijmout to, co je prezentováno v této
knize, vím, že nás to osvobodí k tomu, abychom se těšili ze vztahu s naším
Bohem Otcem, který nás zcela naplní a uspokojí.
O AUTOROVI
Andrew Wommack byl vychován v křesťanském domově v Arlingtonu
v Texasu a zcela odevzdal svůj život Pánu, když byl velmi mladý. Ale až
poté, co v době dospívání přijal křest v Duchu svatém, začal ve svém životě
prožívat Boží moc.
Od té doby sloužil jako pastor ve třech sborech, což byly progresivní
kroky ke službě, k jejímuž naplnění ho Bůh povolal: učit celé Tělo Kristovo
dobrou zprávu o novozákonním vztahu s Ježíšem Kristem.
Andrew naplňuje toto povolání, zatímco cestuje kolem světa a sdílí
jednoduché pravdy z Božího Slova s lidmi z různých prostředí. Je možné
ho slyšet na radiových stanicích nejen v Americe a navíc rozdal zadarmo
přes 2 500 000 kazet.
Při kontaktování Andrew Wommacka pište na adresu:
Andrew Wommack Ministries
P. O. Box 3333
Colorado Springs, Colorado 80934-3333
V Evropě pište na adresu:
Andrew Wommack Ministries of Europe
P. O. Box 35
Coventry, CV1 2NE
Velká Británie
Prosím, když budete psát, přiložte své prosby o modlitby a poznámky.