Banksy http://www.banksy.co.uk/outdoors/horizontal_1.htm Historie

Banksy
http://www.banksy.co.uk/outdoors/horizontal_1.htm
Historie
http://vrana.obrazar.com/ob-vrana/historie.phtml
Hisotire graffiti
(Filip Jakš, Adéla Foldynová)
Graffiti je druh výtvarného umění, jež vzniká pomocí aerosolových sprejů
nebo fix aplikovaných zejména na zdi ve veřejném prostoru. Poprvé se
objevilo v šedesátých letech ve Philadelphii a postupně se rozšířilo hlavně
do New Yorku, kde vyvrcholilo v letech sedmdesátých. Prvním známým
writerem se stal TAKI 183. poštovní poslíček, který si jednou na fasádě
domu ve Philadelphii všiml nápisu JULIO 204. 204 mělo značit číslo
ulice, kde pravděpodobně onen Julio bydlel. TAKI (vlastním jménem
Demetriums) se nechal inspirovat a doslova celé město označil svým
tagem TAKI 183. V té době nebylo na tento čin pohlíženo jako na
vandalství, ale spíše jako na kuriozitu. Tak tedy vzniká fenomén graffiti touhou označkovat si město a tím si ho jaksi podmanit. Není na tom nic
nepochopitelného, podobné chování je přeci patrné i u zvířat. O období 1972-75 hovoříme jako o
zlatých létech. V té době prodělalo graffiti obrovský stylový vývoj. Skoro neexistovaly postihy a
města si se sprejery nevěděla rady. Ti tak měli volné pole působnosti. (1)
Čím více se podobných značek objevovalo, začalo jejich
množení být i otázkou prestiže - kvantita hrála důležitou
roli. Postupem času bylo nutné jednotlivé podpisy odlišovat,
dávat jim styl, aby byly na první pohled rozeznatelné a
nezaměnitelné.
Jména, zkratky
Zprvu bylo graffiti otázkou jen tagů – jednoduchých,
později zakroucených fixových podpisů. Ty se ale brzy
začaly obalovat liniemi, body, šipkami, volné plochy se
začaly vybarvovat, až vznikl první barevný piece. Liknavost
policie totiž dávala writerům dostatek času, tak se mohly
původní throw-up (rychle „nahozené“ graffiti, „minutka“) konečně rozvinout. Ne všichni však tuto
novou formu přijali, a tak se scéna v raných osmdesátých letech dělila na tagaře a pieceaře. (2)
V osmdesátých letech se rozmohla tendence ukrývat do
zkratky nějaký názor (ne jen přezdívku a číslo ulice). Graffiti
si tak začalo vytvářet vlastní slovník, kdy některá písmena
byla zkratkou pro určitá slova. Jiný model byl složit název
crew (skupina) z počátečních písmen přezdívek autorů. (3)
Sprejeři v blízkosti pieceu zpravidla napíší v tagu „jméno“
crew i své – např. Point aka Cakes (aka vyjadřuje „tvořící ve
skupině“). Na jednom pieceu jich může pracovat víc, pak
přibývá i tagů. Systém psaných písmen měl vždy svá skrytá
pravidla, která uzavírala a stmelovala celou graffiti komunitu,
nebo členy jednotlivých crew.
How to get up
Graffiti bylo odjakživa postaveno na teritoriálním obsazování.
Stát se známým - Getting up jednoho jména bylo hlavním
cílem. Mělo se tak stát po obsazení celého města.
V osmdesátých letech se k tomuto zásadnímu cíli přidaly tituly
pro jedince, kteří byli v jednotlivých oblastech graffiti
bezkonkurenční. King of City bylo zaměřeno na kvantitu podpisů, King of Tag na kvalitu tagu a
King of Piece na kvalita pieceu. Tento titul si však autoři, nebo Crew udrželi jen pár měsíců, neboť
ostatní se snažili „krále“ překonat a policie ho chtěla dopadnout. Často se tak králové dostali pod
takový tlak, že po získání titulu s graffiti přestali úplně. Kdo však nebyl městskou komunitou uznán
jako autorita, nemohl si dovolit sprejovat všude, pro některé oblasti
platily a platí teritoriální zásady (u nás např. na Jižním městě). Kdo
by je překročil, musel by buď mít respekt, nebo splatit svůj
přestupek v canech (plechovky – spreje s barvou). Tyto zásady platí
v graffiti komunitě dodnes, ačkoli již ne tak přísně, daleko více jde
sprejerům o kvalitu konkrétního díla. (4)
Směry
Prosadily se dva základní styly pieceů, které předurčily pozdější
výraznější změny. Byl to Bubble style – trojrozměrné bublinové
písmo a tzv. Wild style, v němž bylo písmo divoce zalamováno a
deformováno tak, aby bylo jen těžko čitelné. Dondi o takovém stylu
říká, že ho používal výrazněji, když své graffiti někomu
konkrétnímu adresoval, aby bylo čitelné jen pro něj. Policie by
mohla z nápisu usvědčit již známého viníka. V Německu
v devadesátých letech vznikl tzv. semi-wild style („polo-divoký styl“), který pracuje s překrýváním
písmen a různými dalšími (třeba trojrozměrnými) „chytáky“ – u nás se silně kopíroval. Až poté čeští
autoři objevili původní newyorský styl. Berlínské graffiti je
dodnes největší inspirací pro českou scénu.
Obrázky se dostaly na zdi a na vlaky metra až během
osmdesátých let. Jako první to byly komiksové inspirace
(zejm. Kačer Donald) a vyobrazení tance breakdance, který
právě vznikal v hip-hopové subkultuře.
V osmdesátých letech se také rozmohl fenomén pomalovávání
vlaků. Šlo v něm hlavně o množství pomalované plochy.
Nejcennějším místem byla skla metra, ale ideálem bylo
pomalovat celé metro od začátku až do konce (whole train).
Tento fenomén postupně zaniká od roku 2000, protože takto
vyzdobená metra vydrží jezdit maximálně pár hodin, pak jsou přetřena, nebo je graffiti jinak
odstraněno. Technické schopnosti dopravních podniků (včetně těch pražských) se v tomto směru
výrazně zlepšily.
Etablování graffiti do street artu
(Filip Jakš, Adéla Foldynová)
Graffiti bylo záhy po svém vzniku středem zájmu umělců i
kunsthistoriků, v letech 1973-75 vznikla organizace United
Graffiti Artists (UGA) ) z iniciativy amerického umělce
Hugo Martineze, která sdružovala a vystavovala
nejznámější Newyorské sprejery. V roce 74 vzniklo (hlavně
kurátorské) sdružení NOGA – Nation of Graffiti Artists,
které se zabývalo pořádáním výstav a distribucí děl.
Opravdového úspěchu ale dosáhlo až sdružení GAS –
Graffiti Art Success of America, které se soustředilo
výhradně na pořádání výstav. Odborného uznání se s tímto
sdružením dostávalo jak stylu „podpisovému“, tak
„obrázkovému“. Spojovalo totiž umělce z obou předchozích
sdružení. V roce 1980 proběhla výstava na Times square, od
roku 83 se graffiti dostalo do světových galerií
Graffiti art
Z newyorské graffiti komunity vzešli umělci jako byl Jean Michel Basquiat nebo Keith Haring.
Basquiat ve svým začátcích tvořil nástěnná díla, často různé nápisy a k nim přidával podpis SAMO.
Z ulice jej vyzdvihl právě Andy Warhol a umožnil mu v
sedmdesátých letech tvořit a vystavovat ve Factory (továrna v New
Yorku Warholem přestavěná na slavný ateliér a galerii). Keith Haring
tvořil zejména v newyorském metru, kdy na billboardy, které byly
dočasně pokryty černým papírem a měly být přelepeny, kreslil bílou
křídou svoje známé postavičky jednoduchých tahů a čitelných
sdělení. Oba umělci později přešli na jiná média, opustili ulice a
tvořili na plátně. Tento fakt jim ovšem neupírá pozici otců graffiti.
Průnik do Evropy
Graffiti se dostalo od Evropy hlavně pomocí médií. V roce 1982 se
dostal do celosvětové distribuce film Wild Style, roku 1984 vznikl
dokument Style Wars, vyšla i první teoretická kniha Subway art, která
je dodnes uznávaná. Graffiti bylo zprvu kopírováno podle
amerických vzorů, z americké scény se stala mezinárodní. Dodnes se styly šíří hlavně internetem,
přesto jsou rozdíly mezi místními školami a směry
(5). Druhý boom prodělalo graffiti koncem
devadesátých let, když se hip-hop stal světovým
mainstreamem, vzrostl tak i zájem o sprejerství.
Vinou celkové popularizace začala jeho kvalita
viditelně upadat. (6)
Writeři se etablovali mezi uměleckou scénu a
přejali místní způsoby tvorby. Třeba Stak začal
pracovat s prostorovými instalacemi a s neonovými
světly. Tuto techniku po jeho Londýnské výstavě
roku 1999 on i ostatní začali používat přímo na
ulici. Podobně i ostatní writeři začali po vzoru těch
umělecky úspěšných přejímat nové prostředky. Tak
se z mnohých writerů stali pouliční umělci. Již dříve však působili umělečtí solitéři v prostředí ulice
– Blek La Rat, Invader, kteří graffiti netvořili.(7) Během devadesátých let se tvorba světového
graffiti příliš nemění. Galeristy postupně přestává konstantní tvorba zajímat.
Vývoj Graffiti v Praze
V Praze se graffiti během devadesátých let postupně rozmohlo. Za největší autoritu platil Point aka
Cakes, patří do generace writerů, kteří začali malovat mezi léty 93-96. Ikdyž česká scéna byla a je
stále ovlivněná tou Berlínskou, vznikly u nás školy jednotlivých stylů. Crew jako WHS, používaly
ve svých piecech častěji jednoduchý styl inspirovaný Berlínem. RBK u nás prosazoval kulovité
graffiti, jeho písmo bylo ovlivněno bubble stylem.
Kulaté graffiti (ale i jiné styly) tak dnes tvoří
například ZEU, Oner nebo Blunk. Kvalita graffiti se
u nás kolem roku 1998 začala viditelně zhoršovat.
V průběhu 90. let se totiž přidávalo stále víc toyů
(začínající sprejeři), kteří nedokázali ovládat
řemeslo a často ani nerespektovali nepsaná
pravidla.
Wladimír 518 chtěl na přelomu tisíciletí tuto
situaci změnit a na Ladronce vyučoval základy
graffiti. Z množství zájemců zůstalo a vypracovalo
se 10 writerů, fotky jejich děl pak vycházely ve
Wladimírově časopisu Terorist (vycházel do roku
2002). Na adresu Wladimírovy školy se však ozývají z komunity i kritické hlasy, protože jeho žáci
nebyli donuceni rozvinout svůj osobitý styl, ale kopírovali ten Wladimírův.
Dodnes má u nás graffiti díky popularitě hip-hopu problém s velkým množstvím toyů. „Hodně
writerů u nás udělá perfektní piece, propracuje ho a pak se pod něj podepíše naprosto antivzrušivým tagem.“ říká Bior (8) není podstatné, jestli je zeď legální, nebo hlídaná, zajímavé dílo je
možné udělat dvěma liniemi, nebo jedním tagem. Autor to ale musí umět a „mít to v ruce“. (9)
Mnoho toyů také záhy začne dělat street art, který si mohou připravit v klidu doma (případně na
počítači) a mohou využívat nejrůznějších technik a materiálů. Dají se také zahladit autorovy chyby.
Street art
(Adéla Foldynová)
Graffiti je už pravděpodobně za svým zenitem. Častější je teď v Praze tzv. post-graffiti nebo obecně
zvaný street art. Pojem street art se většinou myslí umění ulice, ale už do něj není zařazováno
graffiti. Street art zahrnuje tzv. stickers (nálepky), stencils (nástřiky přes šablony), instalace apod.
(10)
Street art je už víc aktivistický než graffiti. Často upozorňuje na problémy společnosti, bývá
zaměřeno například jako kritika konzumní společnosti, antimilitaristicky, ale může nést i méně
závažná sdělení, nebo sloužit k pobavení kolemjdoucích. Streetartový často tvoří nebo tvořili i
graffiti, oba druhy umění jsou propojené a lze je jen těžko definitivně vytyčit.
V dnešní době je pravděpodobně nejslavnější streetartovým umělcem Angličan Banksy, jehož díla
je možné najít po celém světě a nesou vždy jasné a vtipné sdělení.
V Čechách jsou známí například Point nebo Zipper, jejichž děl si pozorný divák může všimnout
zejména po Praze.
Streetartová i graffiti díla nemají, jak už bylo řečeno, většinou dlouhého trvání. Proto vznikají
zejména internetové fotosbírky, kterým sice chybí ono kouzlo přímého kontaktu s dílem na ulici, ale
alespoň nabízejí možnost shlédnout kvalitní domácí i zahraniční tvorbu a uchovat ji.
Už bylo uspořádáno i několik výstav street artu, což mělo zejména ten důsledek, že umění ulice
bylo povýšeno na něco, co může mít své místo v instituci, v níž bývají vystavována díla, o nichž
není možné diskutovat, zda-li jsou nebo nejsou uměním. Tak se snad dostane street art více po
povědomí a lidé se naučí rozpoznávat kvalitní street art a graffiti, nebudou jej směšovat s
„čmáranicemi“ a reklamními nálepkami bez špetky umění. Po tomto vytříbení by si lidé na ulicích
mohli všinout, že to co je obklopuje je jednou z nových a zajímavých forem současného umění.