2000 - 3 - Rudolf Kökert

2
4
5
6
7
9
10
11
MUDr. Petr Hudský: Ž ít, anebo živořit?
Odvaha kouřit jen „trávu“
Abstinence vracíptákům křídla
Nechutný glg za grejcar
Jak zabít chlapa (závěrečná část)
V. Bozděch, jeden střízlivý Australan
P. Hogan, druhý Australan
Aktuality a informace, anketa
Vycházíjako interníléčebná pomůcka. Určeno pro potřebu
abstinujících absolventů řádné léčby Oddělenípro léčbu
závislostí(alkohol, drogy, patologické hráčství) PL Bohnice,
pavilon 31 (dříve 26) sdružených ve společenstvíELPA.
Vydavatel: ELPA, Rudolf Kökert, PL Bohnice, pavilon 31,
Ú stavní91, 181 02 Praha 8. Nepodepsané články jsou dílem
redakce. Neprodejné. Listopad 2000.
Toto číslo bylo uvolněno za účelem reklamy grafické dílny.
Grafická úprava, sazba, zlom a tisk pro potřeby ELPY:
Ing. František OTTA, tel.: 272 921 846.
Veškerá práva vyhrazena. Text i grafika jsou chráněny
autorskými právy. Bez souhlasu redakce nelze z tohoto
časopisu použít cokoliv k jakémukoliv účelu.
Pøedstavujeme:
MUDr. Petr Hudský
lékař mužského oddělení
pro léčbu závislostí
PL BOHNICE
Foto FO, 3. 10. 2000
dr. Hudský:
MUDr. Petr Hudský
struèný pracovní
ûivotopis
Narozen 1946 v Tišnově-Předklášteří. V roce 1964
maturita na Střední všeobecně vzdělávací škole
Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. V roce
1970 promoce na lékařské fakultě Univerzity Jana
Evangelisty Purkyně v Brně. Po promoci jsem pracoval
jako lékař interního oddělení Nemocnice s poliklinikou v Poličce, pak jako vojenský lékař u vojenského
letectva. V době od roku 1975 do roku 1994 jsem
vykonával službu jako lékař ozbrojeného bezpečnostního sboru. V letech 1995 - 1998 jsem vedl oddělení
záchytu osob ovlivněných psychotropními látkami
(detoxifikační stanice a protialkoholní záchytná
stanice) Nemocnice s poliklinikou Ministerstva vnitra
v Praze. Od roku 1998 pracuji jako lékař mužského
oddělení pro léčení alkoholismu a jiných toxikománií
v Psychiatrické léčebně Bohnice.
V průběhu výkonu zdravotnického povolání jsem
získal následující specializace:
1974 obor vnitřního lékařství
1977 vyšší specializace v oboru vnitřního lékařství
(atestace II. stupně)
1978 obor všeobecného lékařství
1982 nástavbová specializace v oboru sociálního
lékařství a organizace zdravotnictví (na úrovni
II. stupně)
1999 nástavbová specializace v oboru léčení
alkoholismu a jiných toxikománií (na úrovni
atestace II. stupně)
Držitel osvědčení (licencí) České lékařské komory pro
výkon lékařské praxe v oborech vnitřního lékařství,
všeobecného lékařství a léčení alkoholismu a jiných
toxikománií a pro činnost vedoucího lékaře a odborného garanta (školitele) v oboru vnitřního lékařství.
ûít, anebo ûivoøit?
Struèný nástin vývoje
názorù na alkoholismus
Motto: „Lidstvo se zmítá v nejistotě, jen my alkoholici
víme, po čem blbneme.“
Ament Igor, akademický malíř
In.: Pecháček L.: „Dobří holubi se vracejí“,
Melantrich, 1988, Praha.
Všeobecné znepokojení vzbuzuje narůstající spotřeba
alkoholických nápojů. Alkohol má podíl na celkové
nemocnosti, úrazovosti, předčasné úmrtnosti, sebevražednosti, invaliditě, ovlivňuje pracovní výkonnost,
postihuje rodinný život narušováním partnerských
vztahů a narušováním výchovy dětí, podílí se na
výskytu duševních nemocí, podílí se na zvyšování
nákladů na sociální péči apod. Podle kvalifikovaného
odhadu Světové zdravotnické organizace (WHO) asi
třetina mužských pacientů přijatých do nemocnic jsou
alkoholici. Zdravotnictví se každodenně potýká
s tělesnými i duševními následky způsobenými
nadměrným a dlouhodobým požíváním alkoholických
nápojů. Pro praktické lékaře nebo internisty představují každodenní nápor pacienti s poruchami funkcí
jaterních, vředovou chorobou žaludku či dvanáctníku,
záněty slinivky břišní a dalšími nemocemi zažívacího
systému. Obdobná situace je i v oboru chirurgie,
zvláště chirurgie úrazové, neurologii, psychiatrii
a dalších lékařských oborech. Málo radostné však je
zjištění, že nadměrné užívání alkoholu jako příčina
zdravotních potíží zůstává namnoze v pozadí a k odhalení alkoholu jako základní příčiny potíží dochází
namnoze náhodně. I v praxi protialkoholního a protitoxikomanického oddělení Psychiatrické léčebny
Bohnice nejsou ojedinělé případy, kdy je do léčebny
přijat pacient s těžkým odvykacím stavem nebo
deliriem, rozvíjejícím se během léčení např. na chirurgickém oddělení, kam byl pacient přijat pro úraz a při
pobytu v nemocnici nemohl konzumovat alkohol
v dřívějším množství a frekvenci.
Názory na požívání alkoholu se postupně vyvíjejí
vlastně po celou historii lidstva. V mytologických příbězích různých národů se sice lze dozvědět i takový
názor, že alkoholické nápoje darovali lidem bohové,
lze se však také dozvědět i to, že např. ve staré Číně
nadměrné požívání alkoholu bylo trestáno podle
zákona, a to až trestem smrti. Pití alkoholu přísně
zakazovali v V. a VI. století Konfucius a Buddha. Ve
staré Indii bráhmani přistižení v opilém stavu byli
podrobeni útrpnému právu mučením. Ve starém
Egyptě a později ve starém Římě sice zákaz požívání
alkoholu nebyl, ale jako varování před jeho škodlivými
účinky, zejména následky nadměrného požívání, byly
před hostince jako varovné znamení stavěny lidské
kostry. Zákaz pití vína a tresty za porušení tohoto
zákazu obsahuje Mohamedovo učení. Ve středověku
byly používány tělesné tresty za nadměrné požívání
2
alkoholu. Tak např. v Holandsku přivazovali opilé
ženy ku kládě a nořili opakovaně do studené vody,
v Anglii pro výstrahu vodili opilé ženy na koženém
vodítku po veřejnosti. Car Petr I. nařídil přivazovat
opilým občanům na krk těžkou litinovou medaili
„Za opilství“.
Ačkoliv zmínky o škodlivých účincích nadměrného
požívání alkoholu lze najít již v lékařských spisech
Hippokrata, Galéna z Pergamu nebo Avicenny,
prakticky až do přelomu XVIII. a XIX. století byla
nadměrná konzumace alkoholu považována spíše za
zlozvyk, i když z výše uvedeného vyplývá, že
nadměrné požívání alkoholu bylo různými způsoby
trestáno. Šlo však spíše o následné postihy výstřelků
jednotlivců. První označení alkoholismu jako choroby
se připisuje americkému psychiatrovi Benjaminu
Rushovi, který v roce 1874 vnesl do náhledu na
nadměrné požívání alkoholu sociálně-lékařský aspekt
a označil alkoholismus jako rozrušení vůle vedoucí
k chudobě a zločinu. V Anglii v roce 1804 Thomas
Trotter označil opilství jako duševní poruchu, jejíž
léčení spočívá v naprosté abstinenci.
První pokusy o objasnění vzniku a rozvoje alkoholismu jako nemoci vznikaly v situaci, kdy se lékaři
dostávali ve své praxi více do kontaktů s rostoucím
počtem osob nadměrně požívajících alkohol. Lékaři
pochopili nutnost postavit se proti tehdy panujícímu
veřejnému mínění a poskytovat alkoholikům lékařská
ošetření. Již v roce 1834 v Anglii byla zřízena komise,
která měla za úkol zkoumat stav anglických továren,
dělnických čtvrtí a dělnických bytů. V čele této komise
byl sice právník Edwin Chadwick, ale na její práci měli
významný podíl lékaři. Výsledkem práce této komise
byl obsáhlý rozbor zdravotního stavu anglického
dělnictva, který mj. poukázal i na to, jak tehdejší
anglické továrny a dělnické čtvrti průmyslových měst
jsou semeništi řady infekčních onemocnění, včetně
tuberkulózy, ale také alkoholismu. Zpráva Chadwickovy komise se v Anglii mj. stala podkladem pro
zřízení komise pro činnost při ozdravování života ve
městech (1843) a jedním z podkladů pro přijetí zákona
o veřejném zdravotnictví (1848). Z přelomu XIX. a XX.
století pocházejí další poznatky o alkoholismu.
V roce 1887 poprvé popsal v Rusku Sergej Korsakov
poškození alkoholem s poruchou paměti, konfabulacemi a postižením nervového systému, často ústící do
psychotické poruchy deliriosního typu. Tento stav je
dnes znám pod názvem Korsakovův syndrom. V roce
1911 Korsakov u chronického alkoholismu rozeznává
pití příležitostné, návykové a stavy tělesného
onemocnění poškozující nervový systém.
První organizační základy pro systematické léčení
alkoholismu lze najít ve Spojených státech severoamerických. V roce 1857 byl v Bostonu zřízen první
ústav pro léčení alkoholismu a do konce XIX. století
v USA vzniklo podobných zařízení kolem 50. Vznikaly
četné spolky podporující střídmost v pití, jejichž cílem
se postupně stala prohibice uzákoněná americkým
kongresem v roce 1919. Pokud jde o prohibici, dodnes
neskončily úvahy o tom, zda sama o sobě může vystačit k vyřešení problematiky alkoholismu. Jako paradox
může působit, že ku konci období prohibice v USA,
tj. v letech 1933-1935, byla zde řada osob závislých
na alkoholu, kteří si svou závislost vypěstovali až
v období prohibice. Prohibice sama o sobě tedy k vyřešení problému alkoholismu zřejmě nestačí, je třeba
hledat i jiné cesty. Proto také ku konci období prohibice lze najít v USA první začátky sdružení Anonymních alkoholiků, které je dnes celosvětově rozšířeno
a i v současnosti významné a poučné.
V Čechách se abstinenční hnutí začalo šířit hlavně na
přelomu XIX. a XX. století. Průkopnickou úlohu v něm
sehrál dělnický předák Josef Hybeš, který v roce 1900
v Brně založil první abstinenční spolek. Zdůrazňováním zejména etických principů proti alkoholismu
působil i tehdejší profesor Karlovy univerzity Tomáš
Garrique Masaryk. První pokusy o ústavní léčení
alkoholismu patří do období před I. světovou válkou,
např. v Šimsově sanatoriu v Krči (dnes Dětský domov
v Praze-Krči) nebo od roku 1910 do roku 1915 v sanatoriu ve Velkých Kunčicích pod Radhoštěm. V meziválečném období v letech 1924 - 1939 bylo známé a
úspěšné sanatorium pro léčení alkoholismu v Tuchlově
u Teplic v Čechách. V Brně a Praze-Vršovicích vznikly
první protialkoholní poradny. V období po I. světové
válce velmi aktivně působil Československý abstinentní svaz. Souhrnně však lze konstatovat, že, ač protialkoholní hnutí v meziválečném Československu
nebylo nijak pasivní, nebyl vytvořen ucelený systém
protialkoholní péče srovnatelný např. se sítí středisek
Masarykovy Ligy proti tuberkulóze. Je však třeba po
pravdě konstatovat, že problematika alkoholismu
v meziválečném Československu nepředstavovala
takový problém jako v naší současnosti.
K systematickému rozvoji protialkoholní péče došlo
v Československu po II. světové válce. V tomto období
byly pro systematické provádění protialkoholní péče
vytvořeny legislativní i organizační předpoklady.
Vytvářela se sí] protialkoholních záchytných stanic
a vznikala specializovaná pracoviště pro léčení alkoholismu, ponejvíce v rámci psychiatrických léčeben.
U osob závislých na alkoholu a odsouzených k trestu
odnětí svobody bylo zavedeno protialkoholní léčení
v průběhu výkonu trestu. Legislativně byla upravena
nejen pravidla činnosti zdravotnických zařízení
provádějících léčení alkoholismu, včetně pravidel pro
činnost protialkoholních záchytných stanic, ale byla
též stanovena pravidla pro činnost státních orgánů,
orgánů územní samosprávy, zájmových organizací
apod. v oblasti celospolečenských opatření proti šíření
alkoholismu. Pro zajištění odborné náplně léčení alkoholismu byla vytvořena metodika diferencované péče
při léčení alkoholismu (Metodické opatření č. 18/1975
Věst. MZ ČSR, O diferenciaci ústavního léčení alkoholismu) rámcově stanovující léčebné postupy pro
pacienty v prvoléčbě, pro léčbu recidiv a léčbu následků nadměrného požívání alkoholu.
3
Původní zákon č. 120/1960 Sb. o boji proti alkoholismu byl nahrazen zákonem České národní rady
č. 37/1989 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi. Tento zákon, jen se třemi pozdějšími
dílčími úpravami, je platný dodnes. V rámci transformace českého zdravotnictví došlo k některým změnám. Po roce 1990 začaly působit v oblasti léčení alkoholismu a jiných toxikomanií kromě léčeben psychiatrických i nestátní instituce jako občanská sdružení,
společnosti s ručením omezeným apod. Tyto se však
zabývají převážně léčbou střednědobou nebo dlouhodobou u pacientů s již nepochybně zjištěnou závislostí. Vázne však oblast včasného vyhledávání osob
závislých na alkoholu a jiných psychotropních látkách.
Stále se nedaří včasné odhalování alkoholu nebo
jiných psychotropních látek jako příčiny řady tělesných nebo duševních nemocí. Byla redukována i sí]
protialkoholních záchytných stanic.
Odvaha
kouøit jen
„trávu“
Tu a tam českým tiskem probleskne úvaha plná
příslovečné nadčasové moudrosti. Jednu takovou
dnes nabízíme našemu čtenáři k laskavému
posouzení. S ohledem na vysoké náklady spojené
s výrobou papíru neotiskujeme článek v plném
znění, ale pouze jeho vůdčí myšlenky.
Téma: Legalizace drog
Mění se žebříček hodnot. Málokdo se pozastaví nad
tím, že se sportovní idol při veřejné oslavě významného sportovního vítězství objeví na veřejnosti a v televizi ve stavu značné alkoholové podroušenosti a že
vrcholné sportovní soutěže ve svých názvech nesou
názvy pivovarů. Značné rezervy jsou i v dodržování
právních předpisů platných pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Ač platné právní
předpisy např. zakazují prodej alkoholu na sportovních podnicích nebo zakazují propagaci požívání
alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků
v tisku a ostatních hromadných sdělovacích
prostředcích, porušování těchto zákazů není nijak
sankciono-váno a nad prapodivnými a mnohdy
nevkusnými reklamami v tisku, televizi nebo na velkoplošných plakátech se dosud bohužel nepozastavují
ani orgány zdravotnické, ani orgány činné v
přestupkovém řízení.
Asi již dnes málokdo pochybuje o tom, že alkoholismus je nemoc, jejíž léčení je pro jejího nositele
i pro společnost nezbytné. Ač problematice vzniku
a rozvoje alkoholismu bylo již věnováno mnoho
úsilí, stále nelze jednoznačně stanovit, kdo vzhledem
k rodinné zátěži, povahovým vlastnostem nebo
prostředí, v němž se pohybuje, se stane alkoholikem
a kdo ne. Alkoholová závislost se rozvíjí pozvolna a je
alespoň v jednom „spravedlivá“, že nečiní rozdílů
mezi bohatým nebo chudým nebo mezi člověkem
s nedokončeným základním vzděláním a absolventem
několika vysokých škol. Jestliže však již kdokoliv má
tu smůlu, že alkoholová závislost se u něho rozvine,
má vlastně jen jedinou možnost - úplnou a celoživotní
abstinenci stejně tak, jako diabetik musí celoživotně
abstinovat od cukru. Protialkoholní léčení naučí
pacienta řadu technik a postupů, jak překonávat
touhu po alkoholu. Záleží však především na každém
pacientovi, zda se rozhodne alkoholovou abstinenci
dodržovat a žít plnohodnotný život, nebo zda abstinovat nebude, ale v tom případě nebude žít, ale na okraji
lidské společnosti živořit.
…Nabízí se drsná úvaha: prostě drogy povolit.
Najít odvahu a přiznat si dvě základní věci. Jednak
neúspěch v jejich dobře míněném potírání. A jednak
fakt, že lidé drogy potřebují, že žijí ve světě, který je
tísní, kterého se bojí víc než vězení, víc než následků
užívání drog, možná víc než smrti. Jestli to tak je, musí
se především naučit s drogami žít…
…Legalizace drog by státu uvolnila ruce. Mohl by dát
peníze, které stojí represe, na léčbu narkomanů a na
preventivní programy. Mohl by bez frustrace přiznat:
ano, drogy tu jsou, protože je chcete, ale dejte si na ně
pozor. Mohl by nasadit nové lidi do terénu, do škol,
mezi nezaměstnané, do oblastí, kde se drogy nejvíc
užívají a bojovat proti nim vysvětlováním. Stejně
žádná jiná cesta není.
…Legalizace i tvrdých drog by měla ještě jeden efekt.
Obchod s narkotiky je dnes po obchodu se zbraněmi
nejvýnosnější zločin na světě. Jeho zisky by legalizací
značně klesly. Drogy by se dál kupovaly, ale již bez
strašlivých přirážek, bez „ceny za riziko“, které dealer
a jeho pán musí podstoupit, aby ke svým zákazníkům
jejich denní dávku dostali. Rozhodnutí legalizovat
drogy chce odvahu. Celé generace jsou přece vychovávány v přesvědčení, že drogy jsou zlo a že jen
odborníci (lékaři) je umějí s velkou opatrností v náš
prospěch používat. Jen odvážný člověk řekne: je to
na mně. Ale odvážnému přeje štěstí.
…matka heroinistky by doma peklo neměla, kdyby její
dcera místo injekcí opiátu jen kouřila „trávu“.
(konec citátu z tisku)
Jako protiváhu této hlubokomyslné úvaze a jistě dobře
míněné radě nabízí naše redakce následující prostou,
veršovanou myšlenku:
MUDr. Petr Hudský, říjen 2000
4
Léčebna
Bohnice – Bohnice léčebna snů.
Všichni se tu léčíme spoustu dnů.
Gambler je tady, alkáč je tam,
je tady i toxík.
Jestli máš problém,
pojD přidej se k nám
a zvolej:
Abstinenci zdar!
Redakční rada zasedala dlouho do noci, aby rozhodla,
kterému z obou příspěvků přiřkne „Cenu za intelektuální náboj, oslovení a poselství cílové skupině
rodičů“. Vzhledem k tomu, že výsledky zasedání
redakční rady nebyly známy do uzávěrky tohoto čísla,
jsme nuceni s politováním konstatovat, že úsudek
ponecháme na shovívavosti každého čtenáře, aby
si ho udělal sám.
(Autorem těchto veršů je P. S., t. č. nejmladší pacient,
15 let. Závislost na heroinu. Ve svých 13ti letech začal
kouřit jen „trávu“.)
Abstinence
vrací ptákùm køídla
Toto není výroční zpráva Českého ornitologického
svazu, ani doporučení sexuologa. Jsou to postřehy
získané během prvního roku abstinence pisatele. Blíží
se konec milénia a každý z nás se určitě svým způsobem ohlédne zpět a zapřemýšlí, co za těch uplynulých
tisíc let vlastně udělal.
Jo, jo, to bývaly časy, když jsem jako malý kluk mlátil
cepem spolu s bratrem Žižkou křižáky. Po trapné Bílé
hoře jsem se vydal za poznáním do světa. A] si tady ti
Habsburkové dělají co chtějí, třeba i celých 400 let.
Zaskočil jsem si zpátky ke Kalichu a zase hurá se Švejkem na Bělehrad. Hitler si pak škrtnul sirkou a bolševika poslal Michael Kocáb vlakem zpátky na východ.
Zmožen příkořími, které na mně páchal život těch
celých dlouhých tisíc let, chodil jsem do hospody, do
baru na skotskou a nebo k sousedce na Okenu. Řádně
opivněn, zeskotštělý a nebo zokenován jsem pak ještě
stihl jedním vrzem vyhnat všechny buzeranty z vlády,
dát barevné do lágrů, objevit Atlantidu a zachránit
ruskou ponorku. V bujarém veselí stejně postižených
spoluobčanů jsem tak bravurně vyřešil celosvětové
problémy, našel nesmrtelnost a někdy se i doma
napoprvé trefil klíčem do dveří. Zvládal jsem tedy
všechno. Všechno, až na jednu maličkost. Na tu moji
maličkost. A tak dlouho jsem tu svoji maličkost týral
svým brilantním řešením všeho, vždy a všude, až se
ta moje maličkost probudila jednou na detoxu. Pan
Heminevrin moje odvykací útrapy určitě zmírnil
a ještě mi zdarma promítl barevné kino. A že to byly
filmečky! Libovolně jsem si promítal kterýkoliv film
z tohoto svého tisíciletí. Spořádaně jsem ukončil
alespoň jednu řádnou léčbu a vyrazil zase do světa.
A ejhle! Bývalí přátelé mne už na fr]ánka nezvou.
No to je zkáza… To mokré české společenství, které
mi bylo kdysi vlastní, mne už mezi sebe nechce,
či v lepším případě neví, jak se mnou komunikovat
„uvnitř bez“. Udivený výraz prvního posla mokrého
společenství vystřídal útrpný pošklebek. On si myslí:
„Ten už je odepsaný, vždy] už se nemůže ani napít!“
Já si myslím: „Moje výhra! Škoda jen, že mi to trvalo
tak dlouho.“ Taky se dá vidět opovržení, soucit či spíše
úžas nad tím, že jsem ještě na živu. Taky ale tak trochu
závist a strach. Nevím, proč to tak je, ale zkoumat to
nehodlám. Je to jejich věc, ne moje. Mohu je pouze
ujistit, že mám v Bohnicích kontakty. Ono totiž takové
ujištění obvykle postačí. Pak už dají pokoj.
Úmyslně jsem uvedl „ …to mokré české společenství“,
protože jsem během svých toulek tímto tisíciletím žil
také 14 let v cizině (Kanada, Indie) a mohu s klidem
prohlásit, že nikde se tak nezřízeně nechlastá jako
u nás. Ani Indové, ani Kanabané se nepyšní tím, že by
psali dějiny své země v hospodě. A tak zbaven hospodského „čecháčkovství“ a s určitým zadostiučiněním
pozoruji sousedky, jak zlomyslně ukapávají pod mými
okny Okenu.
Jediné, co pro mne platí, je právě to, co se děje nyní.
Minulost je pro mne historií a budoucnost hezkou
vzpomínkou. Kdeže bych měl moc nad zítřejším
dnem. Už svůj život neodkládám, žiji ho teb a nyní.
Nelžu, protože pravdu nehledám. Nehledám ani jádro
věci, jím celé ovoce. Žiji rád a cítím se kupodivu svěží.
Všechno je pro mne neustále nové. Nic nemůže zastarat a jak by taky mohlo, vždy] každý den se rodí něco
nového. A já jsem u toho! Mé střízlivé vědomí mne
nepřestává fascinovat svou všímavostí.
Tak například:
Ptáci mají křídla, protože je mají.
Abstinence křídla ptákům vrací.
(FO)
5
Nechutný
glg za grejcar
V jednéj zapadléj dědině, kdesi na hranicách
s kopanicama, žili Jura s Rozínů, Francek s Kačů a Jan
s Anéžků. Každý z ních vlastnil menší grunt, který jích
jakž takž uživil. Roby dělaly na zahradách, staraly sa
o děcka a ostatní domácí havě]. A chlapé na poloch
také sa starali hlavně o to, o co neměli a po čem nic
zpravidla nebylo. O kotle a šneky. Šak jím za to ty
jejích doma dělaly překrásné kázání. Ony sa scházaly
po večeroch na táčkách a v kostele a oni v zadýmanej
osvěžovně sto metrů od kostela. kde si dávali rady
a smlůvali sa co, jak a kdy udělat.
Tak sa jedenkrát večér smlůvili, že následujůců nedělu
zajdů do vsi sůsední podívat sa na výroční jarmark.
A aby nešli nadarmo, že vezmů sebů svoju domácí,
několikrát předestilovanů produkciu. A jak si řekli, tak
také v nedělu uskutečnili. Když sa v nedělu ráno sešli
sto metrů od kostela, byli na cestu vybavení všeci třé
stejně. Každý měl škaredý průtěný koš s tako odporným obsahem, že sa to nedá popsat, svojéj, jak temu
obsahu říkali, domácí úměleckéj tvorby.
Jura vzal ze svých tajných zásob, aby Rozína nevěděla
a nebrblala, čertovo nebo, jak temu říkal, Hékelovo
pití. Nebo] po něm vždycky řval jak čert. Produkt
tento vytvořený na mlatě z trnek a zhnilých, páchnoucích lesních zelených bobulí chuti nevalné, ba přímo
odporné. Francek si do koše nabalil to, co pracně
vyprodukoval ze žita, které sa mu po žňách podařilo
před Kačů zatajit a posléze z něho v komoře za sýpků
udělat. Můka to rozhodně nebyla, ale mok málo
dobrý, skoro vůbec. Jan byl o cosi málo můdřejší než
ty dvá dohromady a vzal si sebů to, co vyprodukoval
ze šípkového keřa a jiných plodů, které pozbíral za
humnama po járkoch. To, co sebů nésl, mělo sice
příjemnů vůni, ale chutí sa tým dvěma vyrovnalo. Ba
co bylo ještě odpornější. To sa ví, že Anéžka o tem též
vědět neměla.
Jura. Tak sa domlůvili a Jura dal každému teho jedu
za grejcar okoštovat. No, za chvílu mu teho bylo líto
a začal zasej on. „Já sem vám dal okoštovat, tak včíl
dajte zaséj vy dvá mě“. „No, možeme, co by né, ale
kup si jak my“. Odvětil mu Jan. A tak koštovali a platili jeden druhému, až jím otěžkaly nohy a aj hlavám
sa jaksi nechtělo, tak sa posadili, že si trochu odpočinů. Šak po takovej dávce tých patoků nebylo ani
divu. Když sa probudili, už sa smrákalo a byl čas sa
vypravit dom. Po cestě lamentovali a nadávali jeden
druhému, že nic neprodali a neutržili žádný grejcar
navíc, o kterých by roby nevěděly. Vyčítali jeden
druhému a stěžovali si navzájem, že jím doma roby
udělajů kázání jak Panáček v kostele. A že to umí,
věděli všecí třé moc dobře, že to ani nemoseli
rozvádět.
Ty sa do nich pustily, hned jak sa objevili ve vrátoch.
„Ná, kdes byl? Cos dělal? A kde máš peníze?“ Ječely
všecky tři stejně. Rozína ječela jak Viktorka na splavu,
Anéžka si mohla podat ruku s Hejkalem a Kača jak
rasův pes, když ho o zabíjačce zavřů do stodoly.
Druhý den, už s čistů hlavů, sa ty třé zešli v kostele
a né o sto metrů vedle a dali si slovo, které potvrdili
rukůdáním, že už nic podobného a tak odporného
vyrábět nebudů. A že nebudů pit ani doma, ani v zadýmanej osvěžovně tů odpornů, dvakrát destilovanů,
svěcenů vodu.
A že byli chlapé, kteří si za svojím slovem stojí, vydržali bez tých kapalných odporností a žačali sa věnovat
pořádnej práci na gruntoch. To sa jím po čase oplatilo
a začalo sa jím dařit nejen v hospodářství, ale aj doma.
Grunty sa jím začaly zelenat a vydávyt onačejší plody
a produkciu než před jejích cestů na jarmark. Ba aj ty
jejích robky byly naráz jakési pěknější a ochotnější než
bývaly.
(MV)
Ale to si myslela jenom táto svatá trojica, jak si občas
mezi sebů říkali. Ty jejich polovičky dobře věděly, kam
sa vypravili, co nesů a tak trochu aj tušily, jaký to
vezme konec. Neříkaly nic, dělaly že nevidí a enom sa
potutelno usmívaly. Takto vybavená sa teda naše svatá
trojica vydala přes les na jarmark. Po cestě sa jeden
před druhým vytahovali jak tráky, jaké že to ohavnosti
nesů na prodaj. Netrvalo dlůho, když přišlo to, co
přijít muselo.
„Tož teda daj okoštovat, když sa tak chválíš.“ Nadhodil
Francek, kterému sa jazyk už lepil na patro, k Jurovi.
„To mám na predaj. Kup si! Glg za grejcar!“, odcekl
6
Jak zabít chlapa
(závìreèná èást)
7. 2. Sbalit se v její přítomnosti nebylo ani tak složité.
Tři bedýnky s přístroji a pingl jako bájný beatnik
KEROUAC. Jenom to čekání na Martina a nejistota,
jak to všechno dopadne. Ostatně ONA mi stačila ještě
vyhrožovat fyzickým násilím, budu-li doma ještě v poledne. No jsem zde. Martin nikde. Naštěstí u notných
nadávek brzy odkvačela. Do svého vznešeného
zaměstnání, stačila ještě stručně vyjádřit, jak mě nikdo
nemá rád, nemám žádné kamarády, raději abych
chcípnul. Inu povzbudivá slova. Konečně jedeme za
dobrodružstvím ON THE BOHBERRY HILL AGAIN.
V přijímači narváno. Jeden drzý, suverénní spratek,
RECIDIVISTA FEŤÁK. Vskutku boží hovado.. Velmi
mi připomíná mladého, vyschlého nebo vyšlehaného
veksloše z pavilonu 2. Proč ne, vždy] mne tam taky
před dvěmi léty kamarádi doslova přikutáleli. Pocit
na první chvíle dobrý. Nějak se to jedno s druhým
podobá. Začínám si zvykat na provokativní drzosti,
projevy nezastírané blbosti, která se s ničím, vůbec
s ničím nesere. Nasávám atmosféru staronového příbytku. Prší, hnusně chčije a padá lepivý únorový sníh,
zkrátka jako před slavným převratem v osumačtyřicátém. Nasávání trvá už dlouho.
Vekslošovi jsem nabídl odprodej digitálního diáře za
úmyslně přemrštěnou cenu. Byl-li by v tom a při prachách, mohlo to vyjít. K mé smůle nebyl ani jedno.
Jako ze záhrobí se ozývalo: „Tak, pan Batulka na
dvojku sanitkou!“ a pak zas: „A pan Smůla, no jo, na
dvojku sanitkou!“ Fň. Já chci na šestadvacítku, i když
nevím vo co go. Netuším. Je to jediný můj živý dráp
za]atý do skutečnosti, poslední vzpomínka na poslední dva normální lidi, jinak už nic. „Pan Hlína, na dvojku sanitkou.“ A pan Batulka, pan Batulka, Batulka.
A pan Batulka, nekonečný batalion Batulků je transportován, Batulka za Batulku, za Batulkou Batulka
a Batulka před Batulkou, až ten nejmenší Batulka do
sanity sed a všechno sněd. Futrujou se na dvojku.
Kurva já už chci na tu zasranou šestadvacítku,
doprdele, prší, sněží, sere mi to, eště se dá pořád
zdrhnout, když u tej fortny zařvu: „Batulkááá, na
dvojku!“ a vezmu kramle dřív, než se na mě rozšklebí
tlama hnusný sanitky. Čau.
Ale nebylo třeba, hlava chtěla, chtěla a bavila se
pitomejma, zasranejma, černejma, stupidníma, sebeironickejma, sebemrskačskejma, zohavujícíma, debilníma nápadama jen tak pro sebe sama. Trvalo to dvě
hodiny. Zkurvený, zmotaný, vyšlehaný Batulkové.
Fe]áci a já a moje božsky zmatený přání. Bejt a nebejt.
Hlavička šrotila, nožičky nemohly. Nakonec se ukázaly
být chytřejšími než hlavička se sarkastickejma, hnusnejma, cynickejma nápadama. Nožičky ji donesly
k uvítací katyni, obrýlené jak ta moje ropuchovitá
Smrt domácí.
Pravila: „No..“ Hlava opáčila: „ ..nazdar!“ Jásot nad
sebepokořením, sebehanou, pádu do nedozírného
černého trychtýře. Hrrrr. „No pane Batulňáku, co
s Vámi? Tady stojí, že Vy stojíte o šestadvacítku.“
Vůbec už nestojím, kurva, padám. „Tam je plno.“
Kurva. „Tak mě daj k Batulkům, mi je to jedno, o jednoho Batulku víc nebo…“ Kurva, vždy] já už nesmím
domů, když už jsem tady, to zní i mi docela blbě. „Hm,
vždy] říkám..“ Nevím, co říká.. „ …mnoho Batulků,
žádnej ňákej takovej!“ Kurva, tož co? Vyhozenej,
zahozenej. „Tak teda někam, do prdele, však je tu dost
velká!“ Velká, ale plná. Balím. Nevím, kam s ním. Nožičky mlčej a hlavička šrotuje. Jak to mohly dopředu
tak dobře vědět? Kurevsky dobře. Zima, hnusně,
zpráskaně jak v tom revolučním roce. Třídění myšlenek musí jít jak třídění brambor na pásu. Dobrý doprava, blbý doleva, aby se rychle dostaly do pytlíků,
z pytlíků do hrnců, z hrnců na talíře, z talířů do
žaludků, z žaludků do střev, ze střev do mís, z mís
do Vltavy, z Vltavy na pole, z role do role…
A pak. Vyklepanej, vyšlehanej, s pocitem strachu
a viny. Akorát na placatou. Poslušně hlásím, že už
jsem zase tady. „Ich melde gehorsam…“ ty jedna zasraná, zkurvená, vobrejlená Milostivá Smrti. U dveří
bytu, ve kterém už užívá samoty a zaschlý mrdiny.
Paket s vysvětlením mlčky předal Martin přesně do
těch pravých a dravých párů. Ze střeva do střeva,
z mísy do mísy. Pak na špagát. Padám. Moje poslední
nadrápané slovo v počítači je tu tučně vytištěno kurzívou a podtrženo!! Tím slovem je připomíná. Kurva!!!
8. 2. Proboha, co jen, co? Ráno mě probudí ten
vychechtanej Hlas, tklivě zpívá svý balady, který jsem
měl kdysi velmi rád. Teb už nějak začíná vykrádat
sám sebe. Kterej, kurva, kterej génius to taky tak
nedělal? Fň. A to mi musí stačit až do 15. Jako prachy,
jako mozek, jako zbytky božský kořalky a Emy.
17. 2. 1999 V onom prapodivném stavu „mezinebemazemím“, tož v těch chvílích, kdy jsem si opravdu hrábnul do té nejhorší močůvky zasraný, čas tak nějak, až
na nějaké ostrůvky, unikal. Pamě] se jich chytala jako
tonoucí hovna. Dík. První vjem byl opravdu honosný.
Pavilon dvacet šest mi vítá, jak jinak, než hymnou.
7
Slyšte, slyšte ty vylepance, trosky pochybující,
třepetavé pindrchcáče, kteří se sotva držej
na nohách:
„My tu máme hlavně
problém věřit sobě samotným,
hraní, braní, popíjení
s tím se poprat já musím.
My to ale dokážeme,
budem moudře přemýšlet,
to znamená s abstinencí,
která změní život všem.“
A čtu. Číslice a slova, slova a číslice. Nerozumím ani
]uk. Pondělí: 6:30 budíček, 6:45 rozcvička, 7:30 úklid,
8:00 snídaně, 8:15 léky, 8:30 komunita, ošetření, 9:30
skupiny… dál už nemůžu. Úterý: lé…ko…oš…sku
oběd hele relaxace, uf, program s lékařem, jogging,
KEP!!! Ha, konečně něco srozumitelného KEP znamená
v staročeštině KUNDA. A jsme doma. Hurá!
Epilog. Události po 15. dnu únorovém jsem našel na
nějakém kousku papírového pytlíku. Dále už bych
lhal a dopisoval z pozice a pohledu úplně jiného.
Tři měsíce jsem si nesáhl ani na počítač ani na kep.
…& poznámka pod čarou
Bučelo mi do hlavy toho dne stádo ožralů, fe]áků
a bráchů z mokrej čtvrti, kteří si prapodivným kvazizpůsobem vykládali melodii vznešené Ódy na radost.
Aby se v tom zcela ubezpečili, zařvali si na konec už
celkem jednotni:
Osoby v deníku jsou čistě smyšlené; podobnost
událostí čistě náhodná, spotřeba 40 vol. cca 1 litr/day.
Jenom ta data jakž takž souhlasí.
ABSTINENCÍÍÍ ZDAR!
(IP)
No nazdar! Myslím radost k pohledání. Na sítnici
pojebané představivosti se promítá dojemná scéna
z filmu „Nádraží pro dva“. V uších zní melodie tklivé
písně „Věčernyj zvon“. Ještě ani netuším, že vzápětí
přijde další pecka místního ansámblu. Zatím se za
doprovodného slova jakéhosi patolízalského Spejbla
rozdávají partitury. Snad, na můj momentální vkus
odporně horlivý sousedík mi strká před nos cár
papíru. No, co jako? Čtu si hedlajn a v žaludku cítím
mravenčení, před očima temno.
DOBŘE ŽIJU, ASBTINUJU
(Slova 1. až 6. sloka doc. MUDr. Jaroslav Skála, další
sloky a melodie komunity Oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické léčebny v Praze 8)
Nazdar bazar! Popadl mě z toho třas. Smrtelnej děs.
Takhle to tedy vypadá? Jak? Dobře žiju. Jak?
Řvalo samo od sebe.
22. 2. Tak nějak čerstvě jsem vyplaval ze své
tříosádkové ponorky v přízemí neznámé šestadvacítky.
Vzduchem lítaj všelijaké pachy, větřím blízkost
kuchyně či snad kantýny, něco od žrádla. Nesmělý,
rozkymácený, s hlavou vysypanou jako kuličkové
ložisko, čučím do dlouhé chodby. Podél stěny probíhá
můj první, pouhým neozbrojeným okem spatřený
kámoš. Hlava mu kmitá zarytě podél úhelníku, který
svírá podlaha s boční stěnou. Rázuje si to jak o život
při chodeckém maratónu. Moji, sotva od největšího
hnoje očištěnou, hlavičku napadají obrázky. Bílá papírová myš na dlouhé bílé niti. Jasně to vidím. Je to tady.
Tak, abych nerušil jeho uhánění, vidiny nebo skutečné
kreatury, obracím se k jakési nástěnce se spoustou
„á čtyřek“. Se zmateným komplexem jakýchsi slov,
z nichž nabývám dojmu, že se nenacházím v českém
cvokhausu, nýbrž kdesi ve svahilském.
8
Vladimír Bozdìch
jeden støízlivý Australan
Jsem muzikant, původem z Prahy, 71 let. V roce 1969
jsem s rodinou emigroval do Austrálie, kde v Sydney
žiji s manželkou Evou dodnes. Máme dvě dcery, dvojčata, Andreu a Michaelu, obě v Austrálii provdané.
Co předcházelo Vaší emigraci?
Jako hudebník jsem si v tehdejším Československu
moc nezahrál, zejména s těmi lepšími orchestry, protože mne jako politicky nespolehlivého nechtěli pustit
na zájezdy do ciziny. Pak jsem začal mít problémy
s alkoholem. Byl jsem několikrát na léčení u docenta
Skály. Myslím, že jsem byl 3x, 4x, vždycky jsem zrecidivoval, až jsem nakonec dostal od Národního výboru
v Praze 6 výměr. Strávil jsem potom 6 měsíců tady na
pavilonu 26.
Co Vám dal alkohol?
Alkohol mi nedal vůbec nic. Vzal mi prakticky všecko.
Já jsem vlastně přestal existovat. Každý ráno mne zajímalo akorát to, kde sehnat nějaký peníze, abych moh’
jít do hospody na pivo. A to bylo léta, každý den to
samý. Hospoda, z hospody do hospody. Ráno jsem se
probudil, zase do hospody. Až do té doby, než jsem si
namluvit svoji nynější manželku Evu (já jsem byl jenom jednou ženatý). Když jsem se s ní seznámil a ona
poznala, že jsem alkoholik, dala mi na vybranou:
„Bubto přestaneš pít, nebo se rozejdeme v případě, že
budeš pokračovat“. Já jsem si to potom tak nějak
srovnal v hlavě, hlavně tady v Bohnicích. Řekl jsem si,
že to nemá cenu, abych se pohyboval mezi alkoholikama. Když jsem se z těch Bohnic dostal v roce 1964
domů, to už jsem byl ženatý. Řekl jsem si, že vůbec
nemá cenu nad tím přemýšlet, že jednou provždy
musím abstinovat. Manželka byla těhotná a v roce
1965 se nám narodila dvojčata, dvě dcery. Já jsem
prostě věděl, že jsem s pitím definitivně skončil.
Jak to vypadalo po příjezdu do Austrálie?
V roce 1969 jsem s rodinou přes Rakousko emigroval
do Austrálie. Začal jsem hrát v Sydney. Tři měsíce.
Vzhledem k tomu, že muzikanti to tam nemají lehký,
hrál jsem pouze 2x, 3x v týdnu. Finančně by to nestačilo. Abych uživil rodinu, musel jsem pracovat. Šel
jsem na letiště a celou tu dobu jsem pracoval pro australskou leteckou společnost QUANTAS a přitom ve
volných chvílích psal hudbu. Vydal jsem jednu LP
desku „Foggy Downtown“. Jinak jsem napsal pár
kratších skladeb pro reklamu a televizi.
„
nedají se srovnat
ty doby, kdy člověk
přestal existovat…
Dělala Vám abstinence někdy problémy?
Neměl jsem tam zpočátku žádné přátele, kteří by
abstinovali, ani psychoterapeuty či doktory. Přesto
můžu říct, že abstinence mi nikdy nedělala žádné
problémy. Do dneška abstinuji a jsem velice rád, že
ty špatný chvíle mám za sebou.
Jak vypadá hudební scéna v Austrálii? Pije
se tam hodně?
Pokud se pamatuju, většina hudebníků tady dost pila.
Protože byli zaměstnaný v noci, dostávali pití nejen od
hostů, ale i od zaměstnavatele. V Austrálii hudebníci
taky pijou, ale řekl bych, že se tam nepije zase tolik
jako tady v Česku. A pokud se týče mých známých,
někteří hudebníci jsou dokonce i abstinenti, nepijou.
Porovnejte roli alkoholu v životě průměrného Australana a průměrného Čecha
Můžu porovnat třeba běžná setkání se známými.
Tady v Česku vám už ve dveřích nutí do ruky drink.
V Austrálii vás hostitel informuje, kde je co k pití.
Můžete si vybrat sám. Třeba džus nebo colu v lednici.
Co Vám dala abstinence?
Abstinuji 36 let. Abstinence mi vrátila vše, co jsem za
dobu svého pití ztratil. Stal se ze mne úplně jiný člověk. Přestal jsem podvádět a lhát, tak jak to dělá každý
alkoholik. Dále, začal jsem být velice zodpovědný.
I když jsem v cizině nedělal práci, kterou bych chtěl
dělat, tak abych uživil rodinu, pracoval jsem velmi
pilně. Denně 12 hodin, 13 týdnů bez dne volna. To
bych nedokázal v dobách, kdy jsem pil. Jinak, i když
jsem ztratil nějaké ty přátele, kteří na mne, dejme
tomu, pohlíželi, že jsem něco jiného, na druhé straně
jsem získal lidi, kteří mi fandili. Říkali mi: „Vladimíre,
to byl tvůj největší úspěch v životě. Kdyby ses stal
doktorem, prezidentem, bylo by to fajn. Ale tím, že jsi
přestal pít a že abstinuješ, tak jsi dokázal daleko víc
než kdokoliv jinej“. Nedají se srovnat ty doby, kdy
člověk přestal existovat… a teb, když má člověk před
sebou takovou tu normální perspektivu života, kdy
nemusí žít v těch problémech.
Abstinent postgraduál
Za tu dobu, co jsme v Austrálii, navštívil Sydney pan
docent Jaroslav Skála, který vzhledem k tomu, že
abstinuji takovou delší dobu, mi nabídl přátelství. Dokonce si tykáme. Při jedné příležitosti jsme v Sydney
v našem bytě udělali soukromý KLUS. A při tomto
KLUSu mne docent Skála jmenoval čestným předsedou zahraničních klusáků. To znamená, že mi dal
tu důvěru zastupovat vlastně v cizině všechny
9
Abstinence mi
vrátila vše, co
jsem za dobu
svého pití ztratil.
“
vyléčený kořaly. No a já jsem na to pyšný a do dneška
jsme s docentem Skálou velice zadobře. Když přijedeme do Prahy, tak se pochopitelně často vidíme. Jezdíme k němu na jejich panství do Třebotova. Prostě se
z nás stali dobří přátelé. Také abstinuji díky jemu,
nejenom kvůli těm Bohnicím. Apolinář mi dal také
hodně. V roce 1990, kdy jsem se zase poprvé mohl
vrátit do České republiky, začal jsem psát hudbu.
Natáčel jsem tady s různými známými umělci jako
byl Rudla Rokl, Rangers, Jiří Krampol atd. V současné
době nepracuji, protože jsem v důchodu. Nedělám už
hodně let.
Sto let je sto let
Přestože nám to pan Bozděch neprozradil na mikrofon, všímavá redakce si spočítala, že Vladimír a Eva
Bozděchovi vlastně letos slaví spolu 100 let abstinence.
Paní Bozděchová totiž abstinuje celý svůj život. Vyzýváme tímto netaktního čtenáře, aby se nepokoušel
kalkulovat, kolik že to je paní Evě let, ale aby spolu
s námi Bozděchům poblahopřál k jejich kulatému
jubileu a popřál jim pevné zdraví a pohodu.
Děkujeme za rozhovor.
Paul Hogan
druhý Australan
Tohoto skvělého australského herce známe především
z filmů „Krokodýl Dundee I, II“. V září t. r. oba díly
tohoto monumentu australského filmového humoru
běžely v televizi. Také jsme mohli P. Hogana vidět při
zahajovacím ceremoniálu XXVII. olympijských her
v Sydney. Bohužel se nám nepodařilo letos pozvat
P. Hogana na ELPU a udělat s ním interview. Údajně
je zaneprázdněn filmováním třetího dílu Krokodýla;
snad tedy někdy jindy.
Co Paul Hogan ví
– Jak zkrotit krokodýla a uhranout vodního buvola.
– Jak si posuňky říct o chřestýše na rožni u domorodého stánku s rychlým občerstvením.
– Jak abstinovat ve spánku.
Co Paul Hogan neví, ale pan Bozděch ví
– Jak zkrotit uhrančivý alkohol.
– Jak ochránit domorodce před vymřením v důsledku
konzumace alkoholu.
– Jak abstinovat 36 let.
Redakce si povšimla vysoké sledovanosti nejmenovaného televizního kanálu při vysílání obou dílů
Krokodýla, a proto se rozhodla uspořádat následující
anketu:
Vivat Hogan !
Vivat Bozdìch !!
Pokud jste neviděli filmového Krokodýla, možná,
že jste o něco přišli. Nevěšte se však za hlavu, on
ten film zase poběží. Pokud však nechodíte na ELPU,
je to horší, mohli byste přijít o víc. Chodí sem totiž
velmi zajímaví lidé.
10
a
ktuality
& informace
Kökert Tour hlásí
Červenec a srpen. Aktivitu převzal Ing. Ruda. Lužické hory na týden, pak Český ráj, Turnov,
Malá Skála – na 4 dny. Účast průměrně 6-7 lidí, 20 km/den. Dále každou sobotu Posázaví,
Karlštejn, účast 5-6 lidí, za každého počasí. Krásné zážitky z výletů.
Čtvrtek 28. 9. 2000. A] žije Sv. Václav! Milošovice, Klokočná, Říčany. Účast 10 lidí.
Sobota 30. 9. 2000. Pochod do Mladé Boleslavi na svatováclavskou pou]. 6 lidí.
Kökert tour už zase funguje každou sobotu. Bližší informace: R. Kökert, tel.: (02) 8401 6375.
Připomínáme
ELPA začíná každé úterý v 17:00 hod. Po ukončení ELPY se mezi 18-19 hod. koná terapeutická
skupina pro absolventy pod vedením primáře MUDr. Karla Nešpora. Doporučujeme!
Naše redakce vyhlašuje anketu na téma:
„Hodnocení tisíciletí právě minulého, nahlédnutí, přání do dalšího tisíciletí apod.“, z hlediska
osobního či obecného.
Tato výzva je určena pro všechny elpáky i pacienty v léčbě (alkohol, drogy, hráčství – pav. 31
případně i z pav. 35). Texty, ilustrace. Bub obojí a nebo každé zvláš].
– Vstup do nového tisíciletí, které začíná první minutou roku 2001…
– Ohlédnutí za naší civilizací během tisíciletí právě minulého…
– Můžete se stát věštci…
– Popus]te uzdu své fantazii, dejte prostor své kreativitě…
Nadpis textu, pojmenování ilustrace si autor určí sám. Rozsah textu: min. jedna (1) strana A4,
max. čtyři (4) str. A4. Ilustrace, kresba na stejné téma. ČB nebo barevná, formát A4. Žádáme
autory, aby své dílo alespoň parafovali svými iniciály.
Text i ilustrace budou vyhodnoceny zvláš]. Nejlepší tři (3) zveřejníme. Výherci obdrží
roční předplatné časopisu ELPA zdarma. Jako zvláštní bonus, ale pouze na přání výherce,
je redakce ochotna zprostředkovat týdenní účast na rozcvičkách vedených R. Kökertem.
Uzávěrka ankety: 31. 12. 2000. Materiály předejte laskavě R. Kökertovi, pav. 31.
Redakce přeje všem elpákům a celému lékařskému týmu hezké vánoční svátky, zdravý
a odvážný vstup do nového století. Nashledanou na stránkách tohoto časopisu v roce 2001!
na
z
ávìr
Převtělování
Jestliže se rodíme stále znova,
než dosáhneme dokonalosti,
ředitel hotelu se možná narodí
jako opuštěné děvčátko,
zhýčkaná žena jako mladík,
kterému ve zmatku velkoměsta,
kde je těžké i dýchat,
rozbili rikšu,
důstojník jako dítě
žebrající mezi auty
a navoněný zloděj...
raději nemyslet.
Kde se zrodíme my?
Přátelé, máme ještě čas
učit se soucitu a lásce,
než noc zavře knihu
uprostřed nedočtené strany
(Swarúp Murti)
Z publikace „Jak poznat a překonat problém
s hazardní hrou“, prim. MUDr. K. Nešpor,
CSc. Vydal Sportpropag, a. s., Praha 1999.
11