Synodu Jednoty bratrské

Synodu Jednoty bratrské
6. června 2009
Milí bratři a sestry,
když před rokem vyšly najevo rozpory v bývalé Úzké radě, synod vyjádřil přání, aby neshody mezi
námi byly vyneseny na světlo a řešeny. K tomu nedošlo, Úzká rada mě naopak propustila ze zaměstnání.
Problémy, který jsem vyjmenoval na setkání pastorů v Hradci Králové, jsou stále relevantní. Nebudu
je opakovat, ale předkládám synodu nové skutečnosti, které vyšly najevo. Chtěl bych vyznat, že
cítím vinu, je mi líto a v pokoře vyznávám, že o některých níže uvedených faktech jsem nějakou dobu
tušil, že nejsou zcela v pořádku, ale v důvěře oběma bratřím jsem jim nevěnoval pozornost. Prosím
synod, aby neopakoval moji chybu a vážně se jimi zabýval.
1. Finanční otázky. Jednota bratrská je dnes v situaci, kdy nejdůležitější finanční pravomoci (např.
rozhodování o platech nebo rozdělování dotací) převzal P. Krásný. Protože revizní komise není a
revize účetnictví se neprovádí, synodu nejsou předkládány výroční účetní ani finanční zprávy,
hospodaření je nekontrolované a vznikl prostor pro zneužití církevních peněz. Uvedu tři příklady.
a) Nepotismus. Po svém odchodu z Úzké rady jsem při odevzdávání administrativy prošel seznam
zaměstnanců a spolu s ním také zpětně všechny zápisy Úzké rady. Ukázalo se, že P. Krásný
zaměstnal nejméně 14 osob, o jejichž přijetí Úzká rada nikdy nerozhodla (ač podle Ústavy tak
učinit měla). Dále, z celkového počtu všech zaměstnanců církve více než deset procent jsou
přímí příbuzní E. Ruckého a P. Krásného. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného a je
skvělé, že v církvi slouží celé rodiny včetně dětí a jejich partnerů, případně prarodičů. Střet
zájmů spočívá v tom, že výši jejich platů a odměn má v rukou P. Krásný bez jakékoli kontroly.
b) Nespravedlivé rozdělování. Sociální příspěvek Partnerhilfe od německých církví je určen
církevním a diakonským pracovníkům; náleží VŠEM pracovníkům, nesmí být použit jako
součást platu nebo odměn a kritériem je POUZE sociální potřebnost. Podrobnosti najdete na
www.ev-partnerhilfe.de. Darující organizace žádá detailní výkazy se jmény a částkami, Vloni
vyšlo najevo, že tyto prostředky jsou již několik let rozdělovány v rozporu s pravidly: méně
poslušní pastoři dostali někdy polovinu příspěvku, někdy vůbec nic, pracovníci v diakonii
většinou nic. Jaké výkazy zasílá každý rok P. Krásný ve vyúčtování dárcům do Německa?
Každoroční dotace na opravy z ministerstva kultury dostává velmi úzký okruh sborů, a více
než polovina všech příspěvků (1,3 milionu) skončila v libereckém sboru. Sbor holešovský či
ústecký, které prováděly nákladné rekonstrukce sborových budov, neobdržely z těchto
státních dotací ani korunu. Viz. Příloha 1.
c) Neoprávněný prospěch. Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrole hospodaření Jednoty
bratrské za roky 2006-7 zjistila nesrovnalosti ve vyplácení mezd. Ukázalo se, že dva duchovní
měli hodnostní přídavek vyšší, než jim náležel, a naopak, tuto platbu nedostalo 16
duchovních, kteří na ni měli nárok, viz. http://www.nku.cz/scripts/detail.asp?id=2035. Další
okolnost, kterou ale NKÚ již neumí posoudit, je objem vyplácených odměn nebo skutečnost, že
E. Rucký a P. Krásný od roku 1998 pobírají vyšší platy, než jaké jim náleží, protože si pro
výpočet mzdy započítali neexistující teologické vzdělání. Jednou z mnoha příčin nejednoty
v bývalé Úzké radě byl můj zásadní nesouhlas se „služebními“ – rozuměj z prostředků církve
hrazenými - výjezdy „apoštolského týmu“ s manželkami na zimní pobyt do Tunisu nebo Egypta.
1
Všechny tyto nesrovnalosti by měly být objasněny komisí jmenovanou synodem, která by se
zaměřila na hospodaření, rozdělování dotací a vyplácení odměn. Důležitou podmínkou takové
kontroly je, aby v komisi nebyli zaměstnanci Úzké rady.
2. Druhá oblast se týká akademických titulů E. Ruckého a P. Krásného. Když v roce 1998 přišli
s tím, že v USA získali diplomy doktora a magistra teologie, přiznám se, že mi to trochu divné
bylo. Vystudovat vysokou školu nebo získat doktorát vyžaduje mnoho času a studia, a protože
jsem s nimi byl v úzkém, prakticky denním kontaktu, věděl jsem, že nikam neodcestovali ani
žádné studijní volno neměli. Tehdy jsem jim plně důvěřoval, takže jsem se pochybnostmi
nezabýval. Po událostech minulého synodu, které otřásly mou důvěrou v jejich poctivost, jsem
na internetu vyhledal adresu, uvedenou na diplomech: School Of Bible Theology Seminary, San
Jacinto, California - www.sbts.org. Zjištění byla překvapivá.
a) Na adrese údajné „university“ v jižní Kalifornii stojí maloměstský letniční kostelík Faith
Tabernacle Church - www.faithtabchurch.com. Není v žádném seznamu škol akreditovaných
v USA k poskytování vzdělání. Diplom podepsaný stařičkým osmdesátiletým pastorem a
jeho manželkou tedy řádné vzdělání nedosvědčuje. Viz Příloha 2.
b) Podobný doktorát může mít doslova každý za méně než 500 dolarů - viz Příloha 3. Pokud se
v USA zjistí, že státní zaměstnanec doložil své vzdělání podobným potvrzením, je to důvodem k
okamžitému propuštění. Přesto je v USA poskytování titulů a dokladů o vzdělání za úplatu
byznysem, který dosahuje obrat několika stovek milionů dolarů ročně.
c) E. Rucký a P. Krásný nevystudovali žádnou školu, kde by jim právoplatně mohl být přiznán
akademický titul. Skripta o pastoraci E. Ruckého, za která údajně titul doktora teologie dostal,
jsou kompilátem z děl různých autorů a nesplňují požadavky ani na učebnici, natož kritéria
dizertační.
V devadesátých letech tyto informace nebyly dostupné, neexistoval internet v dnešní podobě, nebylo
možné najít adresu nebo sídlo instituce, natož se na konkrétní adrese virtuálně „projít“ po ulici. Dnes to
může udělat každý, takže je všem zřejmé, že bratři před námi, celou církví i veřejností předstírali
vzdělání, ačkoli P. Krásný dosáhl nejvíce maturity na gymnáziu a E. Rucký na konzervatoři.
3. Velmi nepříjemným překvapením pro mě bylo zjištění, že E. Rucký byl aktivním agentem
komunistické Státní bezpečnosti. Po odhalení klamu s akademickými tituly mě zajímala i tato
část jeho minulosti. V devadesátých letech mi na přímou otázku odpověděl, že o nic nešlo. Ukázal
mi několik bezvýznamných papírů, prý toho víc v registrech StB není a on se v tzv. Cibulkových
seznamech ocitl nedopatřením. Opět, tehdy jsem mu plně věřil, a v té době archivy nebyly
přístupné. Dnes se může každý prostřednictvím www.abscr.cz/cs/evidencni-zaznamy objednat
do badatelny Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Zajel jsem tam a byl jsem šokován.
a) E. Rucký byl veden a po nějakou dobu podával tajné policii informace jako kandidát tajné
spolupráce. Protože podle vlastních slov „neměl žádné námitky k další spolupráci“, byl mu
nabídnut postup a stal se agentem StB s krycím jménem Eda, které si podle záznamu dokonce
sám vybral. Vázací akt byl proveden 15.6.1989 v odpoledních hodinách v pohovorové
místnosti O-StB Liberec řídícím orgánem mjr. Jiřím Málkem, starším referentem specialistou
2. oddělení II. sboru S-StB Ústí nad Labem…
2
b) E. Rucký byl chválen, že jeho spolupráce StB „poskytuje objektivní poznatky o činnosti Jednoty
bratrské… je velmi prospěšná. Jeho dosavadní spolupráce nám velmi pomohla k poznávání tzv.
charismatického hnutí…“ Součástí jeho spisu je dlouhý výčet zpráv, které podával, a seznam
osob, o kterých StB informoval (jsou mezi nimi Josef Marek, Jindřich Halama, Rudolf Borski,
Dan Drápal, Olin Kadlec, Jan Hochman, Petr Horáček, Jiří Helis, Petr Krásný a další).
c) Ze svazku je zřejmé, že informace podával Evald řídícímu orgánu aktivně - i takové, na které
při schůzkách nebyl tázán, protože o nich StB nevěděla, ale on je nabídl. Nejvíce místa v jeho
zprávách - vedle informací o situaci v Jednotě bratrské - zaujímaly údaje o charismatickém a
letničním hnutí, charismatických konferencích a jeho zahraničních osobních přátelích.
V devadesátých letech jsme kritizovali starší generaci, že o těchto věcech nechtěla otevřeně hovořit,
přitom oni byli ve své službě vystaveni mnohem většímu nátlaku než my. Proč E. Rucký souhlasil, že
bude donášet na svoje bratry a sestry v Kristu- v době, kdy se režim již hroutil? Slabost by bylo možno
pochopit, nikoli však pokrytectví. Při dnu pokání v prosinci 2000 jsme vyznávali i tento druh
provinění, ale E. Rucký se ani tehdy, ani nikdy později k vědomé spolupráci s StB veřejně nepřiznal
ani nečinil pokání.
Milí bratři, předložil jsem vám objektivní fakta. Jejich pravdivost je možno ověřit z veřejně dostupných
zdrojů, archivů a kontrolou účetních knih Jednoty bratrské. Jsem přesvědčen, že patří mezi příčiny
současného neradostného stavu církve, duchovní stagnace i trvalého úbytku lidí ve sborech. Jak si
vysvětlit, že ze sboru v Liberci (náš největší sbor, sídlo „apoštolů“, domovský sbor E. Ruckého a P.
Krásného…) odešla v posledních sedmi letech téměř třetina členů? Účast v tomto sboru klesla o
33%. Ti, kdo měli stát v čele a být vzorem, propadli nepoctivosti a problémy řeší vyhazovem a
následnou difamací těch, kdo se odváží na jejich nepravosti poukázat. To se děje jak na úrovni
sborové, tak celocírkevní (P. Štecha, manželé Markovi).
Jediné, co může církvi pomoci, je otevřít nepříjemná témata a volat pokání ty, kdo selhali. Přeji
Synodu v jeho jednání Boží moudrost, pokoru a vedení Duchem svatým.
PS. Dodatek, psáno po synodu: Poté, co jsem byl propuštěn ze zaměstnání, odvolal jsem se v důvěře k synodu s
prosbou o jedinou věc - aby mne vyslechl. Po dvouhodinové diskusi bylo odhlasováno, že nesmím
promluvit ani slovo a bylo mi nařízeno odejít. Po této zkušenosti bych mohl rezignovat na další snahu
synod oslovit, ale výše uvedené skutečnosti považuji za natolik závažné, že vám své poznámky posílám
v písemné podobě. Nejsou určeny mimo církev, ale vám, kteří jako členové nejvyššího orgánu církve
máte pravomoc a odpovědnost volat E. Ruckého a P. Krásného k pokání. Modlím se, aby vám Pán Církve
dal odvahu před těmito skutečnostmi nezavírat oči, ale řešit je v duchu Písma.
3
Příloha 1.
Příloha 2.
4
Příloha 3.
5