Strana 1

MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Strana 1
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Zdravím přátele v písmu, studenty, pedagogy, váženého pana Holíka a paní ředitelku.
Je tomu sotva pár dní, co nám počasí začalo víc přát, příroda jen vzkvétá, alergie se vrací a přesto i
přes veškerá úskalí, jež se nám stavějí do cesty (v podobě nedostatku materiálu), píšeme dál. Tento měsíc
jsme se více zaměřili na svátky, v tomto případě svátek pálení čarodějnic. Kromě zajímavých akcí a
historie spojující se s tímto svátkem, jsme pro vás samozřejmě připravili již tradiční rubriky, které se
doposud tak dobře uchytily a pár nějakých článků navíc. Nehledě na to, že se můžete pokochat také
historicky prvním příspěvkem od nejmenovaného studenta MIMO třídu PL3 a celkově mimo redakci
našeho školního časopisu. Netuším, proč se rozhodl zůstat ve stínu anonymity. Znát jméno, postavíme mu
pomník přímo na recepci školy (smích).
Krásný a úspěšný duben vám všem ze srdce přeje redakce školního časopisu MUCIN.
Palma :)
OBSAH:
Úvodník . . . . .
Redakce . . . . .
Pálení čarodějnic .
Sen . . . . . . .
Odkud se berou děti
Svět módy . . . .
Osobnosti . . . .
Jarní deprese . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
strana 2
strana 3
strana 4
strana 5-6
. strana 7
. strana 8
. strana 9
. strana 10
Psychotest . . . . . .
Slohovky . . . . . .
Horoskopy . . . . . .
AKCE květen . . . .
Deník skupiny #1 . . .
Rozhovor . . . . . .
Pohádka na dobrou noc .
Upozornění . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
strana 11-12
. strana 13
strana 14-15
. strana 16
strana 17-19
. strana 20
strana 21-22
. strana 23
Strana 2
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Redakce
Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí
redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále
zůstávají nezměněné.
Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí.
Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto panu
učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím otevřen.
Každého uvítáme s otevřenou náručí.
Na tomto čísle se podíleli:
Šéfredaktor:
Kristýna Koryťáková
Korektura:
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři:
Kristýna Koryťáková
Rubrika: Příběhy ze života
Rubrika: Osobnosti
Dočasná rubrika: Deníky
- články
- horoskopy
- povídka
Adélka Hrouzová
Rubrika: Akce měsíce
Hanka Skopalová
- články
Míša Lukšíková
Dočasná rubrika: Deníky
- články
Karol Kijonková
Dočasná rubrika: Deníky
Baja Békešová
Rubrika: Rozhovory
Rubrika: Ankety & Testy
Vendulka Škrabalová
Rubrika: Svět módy
Design:
Kristýna Koryťáková
Titulní strana:
Vendulka Škrabalová
Redakce e-mail: [email protected]
Sem můžete posílat své návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct? Řekněte to nám! :)
Strana 3
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Historie svátku pálení čarodějnic
Pálení čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo také Beltine. Taková jsou označení pro
noc z 30. dubna na 1. května. Je to velmi starý a dodnes oslavovaný lidový svátek. Tuto noc se lidé
scházejí u zapálených ohňů, slaví příchod jara a na některých místech se staví i májka. Noc z posledního
dne dubna na 1. májový den byla pokládána za magickou před dávnými lety.
Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Svátek se
pravděpodobně původně slavil o úplňku, jelikož byl nejblíže dni přesně mezi jarní rovnodenností a letním
slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a že tato noc je jedním z
největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují,
ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla ovšem oslava
plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony, čarodějnice jsou až
výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto
ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se
rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli pošetilé
myšlence přilákat mládí a plodnost.
Muži v tento den staví velké hranice, dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice připevněné ke
koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek, nato se pak večer zapálí hranice i s
čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata a vyhazují je do výše prý proto, aby viděli čarodějnice létající na
košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství,
oslavy přírody jsou však silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.
Hanka
Strana 4
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Milí studenti, mílí pedagogové...
Jsem nevýslovně hrdá na to, kam náš školní časopis spěje. Nejeden student z našich vlastních řad se
rozhodl publikovat své myšlenky (v tomto případě sny) tak, jak jsme si to ostatně my všichni přáli. Na
redakční email nám začínají chodit zajímavé články od našich kreativních studentů. Zatím jich není právě
mnoho a oni nejmenovaní stydliví Shakespearové se rozhodli pro úplně utajení identity z důvodů, jež jsou
mi snad až příliš vzdálené. Holt, já už stydlivost zahodila dávno, pro žurnalistu se to nehodí. Užijte si tedy
výtvory vašich kolegů a pamatujte: Každý z vás je potenciální spisovatel, jen to v sobě musí objevit.
Sen
V podvečer jsme projížděli po dálnici kolem takové menší louky, na které byste normálně viděli
krávy. Takový ten typický rychlý pohled z jedoucího auta, kdy vidíte z dálky ohrady a pak. Louka se
neustále přibližovala a jakmile jsme dojeli tak akorát na dohled, nemohl jsem uvěřit svým očím. Jsem asi
jediný, kdo si toho všiml, protože když se ohlédnu, vidím jak si mamka povídá s tátou a Lily se kouká z
okna na druhé straně.
„Tati, zastav!“ vykřikl jsem zničehonic. Táta okamžitě šlápl na brzdu v domnění, že se mi něco stalo.
Ohlédl se na mě dozadu a patrně se chtěl zeptat, co se stalo, já jsem však na nic nečekal, odepl si svůj pás
a jen co byly otevřené dveře, vystřelil jsem jako ohnivá čára. Vyběhl jsem z auta a za sebou jsem jen
matně slyšel tátu, jak na mě volá: „Marku, ihned se vrať!“ Ale kdo jsem, abych ho poslechl? Jsem přece
dítě. Snad si nemyslí, že se poslušně obrátím a takovou zajímavost si nechám ujít před očima. Běžím
proto dál až se dostávám k těm ohradám. Tahle rozhodně nebyla tak obyčejná jako ty ostatní, co obvykle
míjíme v autě bez povšimnutí. Opřel jsem se o dřevěný plotek okolo a podíval se pozorněji. To, na co
jsem tak zíral rozhodně nebylo stádo krav, byli to lidé. Jeden po druhém procházeli pod mrakem, který se
vznášel ve výšce asi tří metrů a pokaždé, když pod ním někdo prošel, rozpršel se.
„No páni. Tati! Mami, Lily! Pojďte se podívat!“ křikl jsem plný euforie směrem k našemu autu.
„Marcu, okamžitě se vrať! Musíme jet dál!“ křikla za mnou máma z auta, zatímco táta vyšel pomalu
mým směrem. Byl jsem za to rád, chtěl jsem, aby to viděl taky. Kdybych mu to jen popsal, určitě by mi
nikdy neuvěřil. Vtom se ale zatvářil dost vyděšeně a přidal do kroku. Nechápal jsem proč, dokud mě
zezadu něco nechytilo za ramena. Strašně jsem se vyděsil a vyjekl. Otočil jsem se a uviděl za sebou stát
nějakého starého muže, kterého jsem nikdy neviděl a naprosto nečekaně mě nadzvedl a pokusil se mě
dostat přes ten dřevěný plot na svou stranu. Začal jsem křičet a kopat, ale nechtěl mě pustit. V tu chvíli
přiběhl táta a vytrhl mě z jeho sevření.
„Tati, já se tak bál,“ vzlykl jsem a zabořil obličej do jeho svetru.
„Co si myslíte, že děláte? Nechte mého syna na pokoji!“
Táta mě postavil na zem, ale nepřestával mě držet. V ten moment bych to jinak ani nechtěl. Něco mi
ale říkalo, abych se otočil, tak jsem to udělal a v dálce jsem uviděl něco příšerného a vážně nechutného.
Několik z nich se shromáždilo kolem jakéhosi mně neznámého zvířete, které se tam nejspíš náhodou
připletlo. Skočili na něj, začali z něj rvát syrové maso a pojídat ho. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Táta
se pořád ještě bavil s tím mužem, který se po mně natahoval a mně právě došlo proč.
„Tati! Tati, pojďme pryč, prosím. Rychle!“ zatahal jsem ho za rukáv, oči plné strachu.
„Počkej, chci si to s tím pánem vyřídit,“ řekl táta.
Vtom ale i on v dálce uviděl to, co já a nepřítomný avšak hladový výraz toho muže nám dal jasně
najevo, co by se stalo, kdyby syna nestáhl zpět k sobě.
„Panebože,“ vydechl táta. V tu chvíli jedno ze dvou prken, ze kterých byl plot nešikovně postavený,
prasklo a muž, sápající se na mě zpoza plotu se převážil a spadl nám k nohám. Musíme utíkat. Musíme
utéct dřív, než vstane a vrhne se na nás.
Strana 5
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
„Pojď rychle pryč, tati. Moc se toho pána bojím,“ vzlykl jsem strachy celý bez sebe, ale táta se nepohl
ani o píď. Zatahal jsem tedy silněji a tentokrát jsem se dočkal. Otočil se na mě a přikývl. Ruku v ruce
jsme běželi vstříc naší záchraně, autu. Protože máma a Lil vůbec nevěděly, co se děje, nechápaly, proč
máme tak naspěch. Nastoupili jsme a připoutali se. Z dálky jsem viděl siluetu člověka, který se mátožně
přibližoval naším směrem. To nevěstí nic dobrého.
„Tati, rychle. Jde za námi!“ vyhrkl jsem vystrašeně.
„Nemůžu najít klíče. Kde jsou ty zatracený klíče?“
„Neklej před dětmi. Klíče ti nejspíš prostě jen někde vypadly. Prostě všichni vystoupíme a pomůžeme
ti je hledat,“ řekla jednoduše máma a už se chystala otevřít dveře, když jsme uslyšeli ránu. Ten muž, před
kterým jsme tak utíkali stál u našeho auta a dobýval se dovnitř. Začal bušit pěstmi do okna u mámy, které
samozřejmě v žádném případě nemohlo dlouho vydržet. Všichni jsme to věděli. V tom přišla záchrana.
„Mám je!“ vyhrkl táta úlevně a okamžitě je strčil do zapalování. Se zvukem svištění kol jsme toho
muže i strach z něj nechali daleko za sebou. Až když se mi ztratil z dohledu, mohl jsem si oddychnout. Na
chvíli jsem zavřel oči a snažil se myslet na něco příjemnějšího, na něco klidného.
„Nezajdeme si po cestě na jídlo? Mám hlad,“ řekl jsem se zavřenýma očima. Odpověď už jsem ale
neslyšel, jak jsem se ponořil do vlastních myšlenek a spánku.
„Vtom jsem sebou trhnul. Otevřel jsem oči a letmo jsem se rozhlédl okolo sebe. Na bočním skle
nebyly žádné praskliny
„Uf, byl to jen sen,“ řekl jsem si s úlevou. Letmo jsem se podíval ven ze svého okna a úplně se mi zatajil
dech. Kousek před námi byla louka, oplocená dvěma dlouhými pruhy starých prken. Přísahám, že jsem
viděl někoho kolem toho plotu projít. Tentokrát ani náhodou neřeknu, ať táta zastaví.
Anonym č. 1 (ani na mučidlech ze mě nedostanete, že je ze třídy PL3 xD)
Poznámka: Teda... mít takové sny asi není žádná sranda. To, když mě jednou pronásledovala americká
kobliha po ulicích... no nic, to nechám na jindy...
Strana 6
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Rubrika:
Příběhy ze života
Odkud se berou děti (verze č. 2)
Prve, to jste si jistě všimli, to byla situace s mou starší sestrou obviněnou z kanibalismu. Když
jsem po dlouhých rozhovorech s Krakeny konečně dospěla do chvíle, kdy jsem jim vymluvila jejich
teorii, že děti přicházejí na svět skrze trávící trakt. Snažila jsem se jim vysvětlit, jak se věci mají, což je
vtipné, protože jsem si zhruba do svých 12 let myslela, že jsem vyrostla mezi kukuřicemi na poli, kam si
mě má matka přišla utrhnout.
Jakmile jsem skončila svou přednášku o kulatých bříškách, Johanka řekla, že všemu skvěle rozumí,
proto jsem s úsměvem a pocitem pýchy a zadostiučinění odešla. Nebyla bych o tom teď mluvila, kdyby to
opravdu pochopila. Hned ze začátku mi bylo jasné, že Kryštof tomu nejspíš neporozumí dokud nebude
dospělý a jeho přítelkyně/manželka mu neřekne, že je těhotná. Co mě ale opravdu zarazilo, byla verze
mladší sestry.
To jsem jednou zrovna procházela kolem koupelny, kde se dvojčata koupala, tj. zas a znovu vytvářela
přívalové vlny, které smetly všechno a všechny, kteří se pokusili vstoupit, když jsem zaslechla kousek
jejich konverzace.
„Já to požád nechápu. Když Míša to miminko nesnědla, jak se jí dostalo do bžíška?“ zaslechla jsem
našeho mírně zmateného juniora. Už to mě donutilo se zastavit a s úsměvem naslouchat u dveří.
Očekávala jsem velmi chytrou odpověď, která by nasvědčovala tomu, že jsem se jako diplomat našla. V
tu chvíli jsem ale netušila, že mé vítězné tance jsou poněkud předčasnou záležitostí
„No, to je tak. Holčička má bříšku vajíčko, a až vyroste, jde do obchodu a koupí si semínka. Vždyť
nám to přece Krista už říkala. Ty jsi blbý,“ řekla Johanka. Mírně jsem se zarazila. To, že mu říká, že je
blbý, je, přestože to není zrovna milé, na denním pořádku. Jenže fakt, že jsem jako starší sestra naprosto
zklamala, byla poslední rána.
„NEJSEM BLBÝ! TY JSI BLBÁ!“ křikl na ni Kryštof zpátky. No jo, ten aby jednou zůstal pozadu.
Obrátila jsem oči v sloup a vešla dovnitř, abych jejich malicherné hádce učinila přítrž.
„Kriiiistoooo, Johana mi žíká, že jsem blbý,“ zakňoural Kryštof.
„Je to pravda?“ ráda zkouším psychologické přístupy, abych je přiměla mluvit pravdu.
„Není. Já jsem nic takového neřekla.“ Jenže to nevyjde vždy tak, jak bych chtěla.
„Ale jo jo, žekla,“ začal zase Kryštof.
„Ne ne, to není žádná pravda! Říkala jsem mu, odkud se berou děti, ale on mi to nevěří.“
„A proč myslíš, že ti nevěří?“ zeptala jsem se stále ještě klidně. Očekávala jsem, kdy jí dojde, že se
zmýlila. Až si uvědomí, že to, co mu řekla, je naprostá hovadina.
„Protože je blbý,“ odpověděla Johana a vylezla z vany. Kryštof vyběhl hned za ní a já tam beze slova
jen tak stála. Tolik k tomu, že si všechno Kryštof jenom vymyslel.
Palma :)
Strana 7
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Rubrika:
Svět Módy aneb svět kabelek …
Nejde si nepovšimnout, že nepostradatelnou věcí každé slečny či ženy je kabelka, a proto se pro
tento měsíc zaměříme na správný výběr.
Všechny ženy mají „potřebu“ či nutkání u sebe nosit spoustu potřebných a třeba i důležitých
věcí, a to je jeden z důvodů proč nosí kabelky. Dalším hlavním důvodem je samozřejmě estetická
stránka.
Při výběru kabelky musíme brát v úvahu příležitost, také styl a velikost. Je vhodné přihlížet i
k velikosti vaší postavě, protože jste-li silnější, pak drobná kabelka upozorní ještě víc na vaši
objemnost. To samozřejmě platí i naopak. Proto volte kabelky přiměřených velikostí a vhodných
tvarů a barev. Je to právě kabelka, která by měla vyjadřovat, ale také doplňovat vaši image,
osobnost a styl.
Nejčastější volbou každé z nás, je tzv. „praktická“ kabelka. Tj. kabelka, do které se vleze
téměř vše. Výhodou je jejich velikost. Hned potom je to velmi módní vzhled, který se přizpůsobuje
nejnovější světové módě. Nejlepší varianta je zvolit si kabelku v černé či bílé barvě, ale nebojte se
vyzkoušet něco nového a také barevně bláznivého.
Další nejčastější variantou je tzv. „kabelka do ruky“. Kabelka, která
se nosí pouze v ruce a ta se stává v poslední době čím dál více oblíbená.
Moc pěkně vypadá malá jemná kabelka, která je vždy znakem
„ženskosti“. Pokud vám můžu poradit, pořiďte si pro letošní rok kabelku s
krátkým „držadlem“ a noste ji elegantně v ruce.
Na závěr ještě pár malých ale přesto užitečných rad. Kabelka by měla
mít stejnou barvu jako vaše boty. Nekombinujte styly. Kabelka upoutává
pozornost, když si toho mnozí z vás třeba ani nevšimli, proto volte kabelku,
která za žádnou cenu nemůže pokazit váš vzhled.
Nenechte si ujít další vydání, kde se ve světě módy zaměříme
především na barevné punčocháče a módní doplňky.
Vendul(k)a
Strana 8
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Rubrika:
Osobnost měsíce:
Amy Adams
Amy Lou Adams se narodila v požehnaný den 20. srpna 1975
na americké vojenské základně ve městě Aviano, v Itálii jako
čtvrté ze sedmi dětí (a to jsem si myslela, že nás je hodně).
Vyrostla v rodině Mormonů v Coloradu a jako každý obyčejný
teenager, i Amy studovala na střední – Střední škola Douglas
County.
Ze spousty úžasných filmových rolí bych snad zmínila jedny z
těch nejúspěšnějších:
Giselle (Kouzelná romance)
Amelia Earhart (Noc v muzeu 2)
Anna (Přechodný rok)
Julie Powell (Julie & Julia)
Je to jedna z nejextravagantnějších hereček,
které znám. Ke svým fanouškům se chová naprosto
ukázkově, což také ukázala jednou na letišti, kde si
ji zrakem měřila malá snad tříletá holčička, která
nejspíš pochopila, že to, co vidí v televizi není
skutečné. Amy přišla až k ní a šeptem prohodila
hlasem Giselle: „Jsem v přestrojení, aby mě
královna Narissa nenašla.“ A mrkla na ni. Holčičce
se rozzářila očka a krátce přikývla, načež odběhla za
svou maminkou a zaujatě jí všechno povyprávěla.
Během let na střední škole se věnovala zpěvu
ve školním sboru a v místním studiu zkoušela štěstí
jako baletka. Přestože rodiče chtěli, aby se tanci
věnovala dále a poté získala stipendium na prestižní
umělecké univerzitě, Amy zjišťovala, že nemá
dostatečné nadání k tomu být profesionální
tanečnice, proto se rozhodla pro divadelní scénu,
která jí vyhovovala více, což ostatně vidíme.
Jen tak dál, Amy! :)
Palma :)
Strana 9
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Jaro na téma: „Jak přežít deprese“
Jaro je za dveřmi, čas lásky se blíží a na spoustu z nás
přicházejí jarní deprese. Nepatřím zrovna mezi ty
nejvyrovnanější osoby, ale pokusím se tady uvést několik rad
pro lepší zvládání depresivních nálad, abychom si mohli život
pořádně užívat :-).
Vím, že si teď spoustu z vás řekne, že tohle není
pravda. Jaro je přece čas lásky, venku je konečně krásně, svítí
sluníčko, všechno kvete a probouzí se ze zimního spánku. Ale
ne vždy je tohle pravda. Proto tu mám pro Vás pár rad :-)
Nejdůležitější je úplně se uvolnit a najít si čas jen sám pro
sebe a své oblíbené činnosti: sport, hudba, přátelé...
•
Navození uvolněné atmosféry, každý si pod tímto představí něco jiného: poslech hudby, několik
hodin odpočinkového spánku nebo jen sledování zábavných filmů nebo seriálů. Když se
rozhodnete pro jednu z těchto variant, musíte mít na paměti, že je důležitá i volba filmu nebo stylu
hudby... asi by nám moc nepomohlo, kdybychom si pouštěli hudbu s depresivními slovy nebo
smutné a vážné filmy. V našem případě je nutné mít po ruce něco vtipného na odlehčení situace.
Když si dostatečně odpočineme, je důležité se očistit od všech starostí a problémů, které naši
špatnou náladu zaviňují. Většina lidí toto řeší teplou vanou se spoustou bublinek a vonných olejů,
procházkou nebo sportem. Já osobně dávám přednost totálnímu vyčerpání ve fitku, pak je mi
fajn :-)
(neříkala jsi, Míšo, že do fitka chodíš jednou týdně? A pak, že já mám věčně depresivní stavy...)
•
•
Když už jsme dostatečně uvolnění a máme čistou mysl, je důležité neupadnout znovu do
skličujících stavů. Většině lidí se podaří zbavit se dlouhotrvající špatné nálady jen na chvíli, my
se ale snažíme o opak.
•
Nejlepší by v tomto případě mohlo být zlehčení nálady, kterou právě prožíváte. To se vám může
podařit, ale je to velice složité. Jednou z variant je si uvědomit, proč se trápíte a máte špatné
nálady, uvědomit si, že toto není nejlepší situací. Je zbytečné trápit se pro něco nereálného, chce to
jen dostatečně silnou vůli a podporu kamarádů ;-). Pokud se dostanete přes tento bod, máte
vyhráno a já vám mohu jen gratulovat :-).
Teď vám už můžu jen popřát poklidné prožití jara ve správném psychickém rozpoložení.
Míša
Strana 10
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Psychotest
Ahojky, je to docela sranda. Upozorňuji, že je opravdu nutné přesně dodržet postup, jinak to ztrácí smysl. Tak nad
tím moc nepřemýšlej a napiš, co tě hned napadne. Čti pomalu a skutečně to udělej. Nepodváděj, nebo to nevyjde.
Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen!
Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle svého instinktu!
Postupuj vždy jen po jednom řádku, jinak tu hru zničíš!!
O.K.
Tak tedy...
1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11
2. Potom k číslu 1 a 2 napiš oblíbené číslo
3. Vedle 3 a 7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví
4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!!
5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel 4, 5 a 6
6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11
7. A nakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš
udržet.. nejlépe v hlavě...)
Zde je řešení hry:
A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš napsáno na místě č. 2!
B: Osoba na místě 3 je ta, kterou miluješ
C: Osobu na sedmém místě máš rád, ale nikdy s ní nebudeš moci být...
D: Osobu na místě 4 máš nejraději
E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná
F: Číslo 6 přináší štěstí
G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3
H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7
I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o tvém charakteru
J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj životní pocit
Strana 11
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Záhada lidského mozku
Dokážeš přečíst následující větu????
V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO
NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ
DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYA PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM
MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ
PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ
PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.
Rychlokurz jazyků- aneb angličtina s němčinou nám nestačí:
Madarština:
Japonština:
Vietnamština:
* penzista - uštvánléty
* funkcionář - kuleváloš
* hřbitov - tuhoškempink,
* včela - seremed
* vosa - neseremed
* čmelák - neseremedturbo
* uklízečka - hádrošmátra
* kamzík - terénkoza
* prodavačka - šidilidi
* atomová puma - samajama
domyfuc
* potápěč - cumizgumi
* manželka - akaši takaši mojaši
* ředitel - nemako
* náměstek - jakomako
* sekretářka - omako
* vrátný, hlídač - cumako
* mistr - mako
* dělník - makojakopako
* mám tě rád - jemnemneho mni
* mám tě ráda - jemnemne jimni
Polština:
Italština:
* miluj mě - oprima primo tuto,
vydrima festo
* potrat - adio embryo
Španelština:
* rychlík - šalena mašina
* prezervativ - galoša na kamoša
* homosexuál - labužnik
perdelovy
* kamzík - koza turystycna
* ježek - kaktus pochodowy
Slovenština:
* veverka - drevokocúr
* Limonádový Joe – Malinový
Dežo
* policajt - Don debilo
* tajný - Don debilo inkognito
* pomocník - Don debilo
inkognito amatero
Baruška
Strana 12
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Jaro
Mám rád jaro. Všechno je nové, svěží a krásné. Samozřejmě ne hned. Chviličku to trvá. Než
se sluníčko dostane do té správné kondice, musí pořádně trénovat. I když je ještě zubaté, některé
kytičky už zvědavě vystrkují první listy, jako ponorky vystrkují své malé periskopy, aby se
podívaly, co se děje nahoře. Když už ukáží i své hlavičky, nastalo opravdu jaro. Tihle malí
poslíčkové nám oznamují, že nejhorší je za námi, a že ta zlá zimní královna odchází jinam. Pomalu
se začínají zelenat zahrádky a trávník vypadá jako ten nejjemnější perský koberec protkávaný
barevnými nitkami. Objevují se narcisky, tulipánky, krokusky a hyacint. Všechny květiny tančí své
veselé tanečky. A všechno to voní a kvete. I šedivé město se rozzáří lampičkami zlatého deště.
Stromy zpívají svou jarní píseň, když včelky sbírají svou první snídani z chlupáčků-kočiček. A to je
čas jarních svátků. Velikonoce jsou tady. Pro mne svátky hojnosti a zábavy, pro holky spíše utrpení.
Jaro, ta malá veselá holčička, poskakuje kolem a z nás rázem opadají zimní chmury a šedé nálady.
Anonym č. 2
Denní proměny
Ráno se probudí,a jako malý rozpustilý chlapec plný energie běží do koupelny učesat si své
vrabčí hnízdo. S hlavou plnou hloupostí a veselých myšlenek běží do školy. S každou novou
minutou hltá nové a nové informace a roste jako tráva po dešti. K obědu přichází už jako ten
nejchytřejší dospělý. Moudrosti se z něj jen sypou. Nezbedné ráno dospělo v moudré poledne. S
polednem přichází další starosti. Příprava na příští den,úkoly,zábava jde stranou. Zodpovědně se
připravují na nové povinnosti. Čelo a tváře se při přemýšlení krabatí jako starý novinový papír.
Poledne pomalu stárne. Mění se ve vážný večer. Jako starý a unavený člověk (pán)se loudá ke
stolu,kde pomalu povečeří a s bolavým tělem se líně vleče do postele. Jen proto,aby se ráno mohlo
probudit,zase jako malý chlapec.
Anonym č. 3
(nebo, že by pořád 2? Kdo se v tom má vyznat, když jsou všichni anonymní? Ty manýry...)
Tak tady vidíte další dva příklady pilných AHOLských studentů (to byl oxymoron, viďte, paní
profesorko?), kteří nelenili, a přestože nebyli tak ochotni sdělit svá jména jako ostatní v naší
redakci, poslali nám své výtvory, kterých si ohromně ceníme. Tímto bych chtěla poděkovat za snahu
všem těm, kteří tento měsíc usilovně pracovali na našem Svatém Grálu, který právě drží mnozí z
vás v rukou a přemítají, zda „Přečíst či nepřečíst, to je oč tu běží.“ Milí přátelé, jen čtěte. Ubíjejte
prostřednictvím našeho prostého plátku tu nekončící nudu, jež vládne školními chodbami. O
přestávkách, samozřejmě.
Palma :)
Strana 13
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Horoskopy
RYBY (21. únor až
20. březen)
V těchto dnech žijete velmi intenzivně a radujete
se z maličkostí. Vaše fantazie nemá hranic
a kocháte se bujnými představami. Po světě
kráčíte s lehkostí, jako byste měli křídla.
Užívejte si tohle příznivé období a vykročte za
svými sny. Máte posilněnou vůli i podporu okolí,
takže byste neměli narážet na žádné překážky.
BERAN (21. březen až
20. duben)
Některým lidem ve svém okolí přestáváte
rozumět. Je možné, že se teď více stáhli do sebe
a méně se vám svěřují se svými myšlenkami.
Navíc se vám zdá, že se dívají na svět trochu
jinýma očima a vnímají věci jiným způsobem.
Najdete k nim zase cestu, jen to chce trochu
trpělivosti. V práci by se vám mělo vést docela
dobře.
RAK (22. červen až
22. červenec)
Období se tváří po všech stránkách příznivě,
takže toho využijte a dejte si do pořádku hlavně
vztahy. V partnerském soužití by měla vládnout
harmonie, najdete si čas jeden na druhého
a můžete spolu strávit pěkné večery. Práce vás
zřejmě naplňuje a těšíte se dobrým
příležitostem, jenom to přemýšlení nechte
tentokrát na jiných.
BÝK (21. duben až
21. květen)
Protiklady se přitahují, a tak intuitivně
vyhledáváte společnost osob, které se vznášejí
v duchovních sférách a nepřemýšlejí pořád nad
účty a nad zítřejším jídelníčkem. Potřebujete se
trochu uvolnit a přijít na jiné myšlenky. Věci,
které jste doposud považovali za veledůležité,
najednou ztrácejí význam. Všímáte si i jiných
hodnot.
BLÍŽENCI (22. květen až
21. červen)
Planety v Rybách vám moc nesvědčí, nutí vás
k aktivitám, v nichž necítíte pevnou půdu pod
nohama. Protějšek od vás vyžaduje romantické
překvapení,
šéf
více
představivosti
a uměleckého pojetí práce a přátelé očekávají, že
trpělivě
vyslechnete
jejich
sáhodlouhé
monology. Nejhorší je, že v těchto dnech není
kam utéct.
LEV (23. červenec až
22. srpen)
Odhlédněte od vlastních starostí a zamyslete se
nad lidmi v blízkém okolí. Neřeší teď palčivější
problémy?
Nepotřebují
vaši
pomoc
a pochopení? Při vyslechnutí některých
životních příběhů vám najednou vlastní
záležitosti budou připadat malicherné. Buďte
vděční za to, co máte, a nestěžujte si tolik.
Mohlo by být mnohem hůře.
Strana 14
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
VÁHY (23. září až
23. říjen)
Milostné vztahy drhnou, flirtování není tento
týden vaší parketou. Raději se věnujte
intelektuálním činnostem, ve kterých cítíte
pevnou půdu pod nohama. Zejména práce vám
dodává sebejistotu, ale při setkání s milovanou
osobou ji ztrácíte. Nespoléhejte se ani na umění
řeči, s tím uspějete také jenom v práci.
PANNA (23. srpen až
22. září)
Zakládáte si na své pečlivosti a všechno má ve
vašem pracovním postupu přesně vymezené
místo. V práci to snad ani tak nevadí, ale pokud
stejný princip prosazujete i v soukromém životě,
nejspíš dost narazíte. Zejména láska je oblast
nevypočitatelná a nikdy nevíte, čím vás
překvapí. Nedá se úhledně srolovat a zavřít do
šuplíčku.
ŠTÍR (24. říjen až
22. listopad)
Chcete dělat věci pořádně a být dobří ve svém
oboru. Už víte, jak na to, a daří se vám čím dál
více. Navíc nejste typ, co by usínal na
vavřínech,
a je vám jasné, že na úspěchu
musíte tvrdě pracovat průběžně celý život.
I když je oblast práce uspokojivá, stejně budete
mít nakonec největší radost z mezilidských
vztahů. Někdo vás potěší.
STŘELEC (23. listopad až
21. prosinec)
Chcete všechno najednou, a nakonec nemáte nic.
Potřebujete se zaměřit na jednu činnost
a věnovat se jí celým tělem i duší, abyste v ní
dosáhli úspěchu. Máte hodně nápadů a v každém
je určitý potenciál – jde jenom o to, nesnažit se
rozvinout všechny naráz. Na domácí scéně
můžete se může odehrát něco nečekaného, buďte
ve střehu.
KOZOROH (22. prosinec až
20. leden)
Je tady šance na pracovní vzestup a nechybí vám
ani nadšení a optimismus. Pravděpodobně tedy
uchopíte příležitost za pačesy a půjdete směle
vpřed. Na domácí půdě by měl být klid, rodina
je vaším opěrným bodem, kde cítíte jistotu
a útěchu. Možná teď hodně vzpomínáte na staré
časy a dětství a leccos se vám osvětluje.
VODNÁŘ (21. leden až
20. únor)
Máte potřebu vyjadřovat nahlas všechno, co se
vám honí hlavou, ale okolí vaše duševní
pochody moc nechápe. Nesnažte se o detailní
analýzy, v tomto týdnu se spíš obecně hledí na
celek a hlavní podstatu věci. Nechte si pro sebe
i supermoderní inovativní řešení, nejspíš jim
rozumíte jenom vy sami. Těžko se budou
prosazovat.
Strana 15
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
AKCE KVĚTEN 2010
FABRIC
21. 5. KONTAKT
14.05.10. NAROZENINY KLUBU FABRIC ( 10th
Fabric´s Anniversary )
DN´B NATIONS
marley dnb stage:: buba (distorted.city.crew, pl), otx
(distorted.city.crew, pl), spam (dvoika.troika), hanyxz
(h5n1), umba (h5n1), cyrus (basstrkike)
140 bpm stage:: itchy&scratchy (breakbeat.cz), dry-rot
(dvoika.troika), prdk (bsmk/break.dvsn), owec
(audiobush), cooldy (ructuc)
15.05. 10.NAROZENINY KLUBU FABRIC ( 10th
Fabric ´s Anniversary )
HOUSE, TRANCE & TECHNO NATION
začátek:
vstup:
20:00
60,-
MARLEY
22. 5. KONCERT KAPEL
1.5.QUEENS STYLE ZONE 4
čtvrté pokračování strteet dance battlu - hip hop 1vs1, vystoupí: crosscheck (hardcore, praha), have the
munchies (gurman core, ov), delite (emo core,
house dance 1vs1, waacking 2vs2, c-walk 1vs1, pop &
ov), seppuka (trash core, český těšín)
lock jam, beatup show case, speaker kmín (rádio helax),
dj
lowa
(3x
ida
czech
champion,
ov)
začátek:
20:00
začátek:
17:00
vstup:
60,vstup:
70,7. 5. KONCERT KAPEL
28. 5. INDY & WITCH (RAP/HIPHOP, PRAHA),
DJ LOWA (3X IDA CZECH CHAMPION/OV)
začátek:
vystoupí: rumguvno (punk-rock, ov), cookies (poppunk, přerov), the challenge (pop-punk, kopřivnice)
začátek:
20:00
20:00
30. 4. 2010
PÁLENÍ ČARODĚJNIC NA LANDEKU
8. 5. VEGET THERAPY
Filipojakubská noc na Landeku - pálení čarodějnic v
areálu Hornického muzea.
grilovačka na zahrádce v rytmu elektra&breaků, knom
(lxrova), cipher (lxrova), skart (breakbeat.cz), pitrboy
01. 5. 2010 - 02. 5. 2010
(dfcrew)
začátek:
17:00
PÁLENÍ ČARODĚJNIC - HRAD HUKVALDY
vstup:
zdarma
14. 5. MÁJOVÁ PÁRTY V RYTMU DNB &
HIPHOPU
2x stage, tombola o ceny
začátek:
vstup: 60,
19:00
•
•
•
•
•
slet čarodějnic a babic z celého okolí
soutěže a hry pro malé i velké
čarodějnice
rytířská představení
ohňové vystoupení
1. 5. 2010 - 8:00 - 20:00
ČARODĚJKY
-
MALENOVICE, U Veličků
Strana 16
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
Dočasná rubrika:
Deníky 'Po stopách památek UNESCO'
Deník skupiny #1
22.3. 2010 - 19:18
Milý deníčku,
dneska jsme přijeli do Jeny a sotva jsme „překročili“ hranice, svou přítomností nás poctili
páni policisté. A ne jen jedni... za všechno ale samozřejmě mohla Karla, která seděla na prvním
sedadle, svádějíc místní německé obyvatele, tvrdí ale, že prý stáli za to. Diskutabilní, u ní nikdy
nevíte.
Ve městě jsme byli vysláni na křižáckou výpravu za prospekty, které jsme s Karlou tak
svědomitě nasbíraly. S nově nabytými informacemi se naše skupina vydala po městě, hledajíc
jakékoli známky památek – bezvýsledně. Po dlouhém a vyčerpávajícím dni nám bylo slíbeno
družení s ostatními skupinami a další příděl jídla. Zásoby se totiž bezútěšně začaly tenčit již
v autobuse. Vyrazili jsme se tedy ubytovat.
Jakmile jsme dorazili, čekalo nás nemilé překvapení v podobě rezervovaného ubytování.
Ubytovna, kde jsme strávili noc je naprosto přepychová – pokoje jsou prostorné a jsem si téměř
jistá, že všichni švábi už se rozutekli. Před slíbeným družením a krmením jsme se jali obhlédnout
námi obydlené patro a někomu se podařilo spustit mozekvymývající alarm. Přísahám, já jsem to
nebyla i přes obvinění Karliny nevymáchané pusy – nic jí nevěřte, jsem v tom nevinně.
Po lehce tvrdé, avšak stále vynikající a poživatelné večeři jsme se odebrali na pokoje,
někteří odvážnější se vydali i do tmavých koutů místních koupelen. Tvory, kteří ji před námi
obývali jsem sice nepoznala, ale byli přátelští a kousek svého místa i nám postoupili.
Po příjemně ledové sprše, kdy jsem nepostřehla mechanismus tamní sprchy, jsme se odebrali zpět
na své pokoje, kde jsme samozřejmě poslechli příkaz našich milovaných učitelek – jít spát v 10 hod.
To je od naší skupiny dnes vše, milý deníčku. Jedna z nás ti napíše zase zítra.
23.3. 2010 - 20:37
Náš hodnotný deníček byl jistou dobu zanedbáván, protože jsme se věnovaly důležitějším
a bohulibějším činnostem, jako je družení, sdružování (Gruppen machen) a procvičování jazyka,
u čehož jsme zjistily podstatný rozdíl v jazykové kvalitě (i kvantitě) cizojazyčných skupin. Po
vydatné snídani, kterou jsme v mžiku přemístily ze švédských stolů do našich žaludků a zdárném
uloupení „výživných balíčků“, jsme se našim Batmobilem, pronásledováni Němci i Poláky, v
těsném závěsu přemístili do města klasického německého básnictví, Výmaru, kde jsme – po
menších cholerických afektech paní profesorky vystresované z dochvilnosti a přesnosti našich
milovaných západních sousedů – zdárně vykročili po V.I.P skupinkách do muzea vážené dámy
Anny Amálie, která se po smrti svého manžela projevila jako inteligentní, esteticky vzdělaná vdova,
Strana 17
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
která se podílela na úspěšném vzkvétání města. Výklad jsme vyslechli v němčině, takže jsme mu
všichni porozuměli s inteligentním výrazem, ale životně důležitou informaci, že tento institut denně
navštíví maximálně 250 lidí, jsme si odnesli. Další naše kroky vedly k pomníku dvou nerozlučných
přátel, nižšího a ošklivějšího Goetheho, který zde tvořil svá vrcholová díla, a vyššího a hezčího
Schillera, jenž byl rovněž velikým přínosem tomuto městu.
Po shlédnutí tohoto monumentu se paní profesorky rozhodly, že nás vyvenčí a mučily nás
nelidsky dlouhou procházkou v hektarovém parku, rozléhajícím se podél řeky Ilm, na jehož konci
se tyčil Goethův vlastnoručně postavený zahradní domeček, který dokazoval, jak moc jsou básnící
romantičtí. Po prohlídce jsme se mohli uvelebit na dřevěných lavičkách a pozorovat odlesky
zapadajícího slunce v okolní krajině.
Trochu méně romantický a něžný pohled se nám naskytl, když jsme znaveni dlouhým
pobytem v přírodě a nadměrným okysličením mozku, Batmobilem dorazili do univerzitního města
Dessau. Zde je totiž vystavěn Bauhaus (Nenechte se zmást jako my, když jsme mysleli, že jedeme
do nákupního centra vybírat podlahy na Ahol:-D) Bauhaus je totiž, vážení, monumentální
novátorská stavba 20. století, která původně sloužila jako univerzita techniky, umění a architektury.
Dnes už na ní vysokoškolský titul nezískáte, ale můžete se v ní – stejně jako my – obdivovat
technickým novinkám a vymoženostem bývalých studentů. Vlastně by se dalo říci, že jim vděčíte za
jednoduché a praktické kusy nábytku z kovu a plastu, které máte možná doma i vy. (viz Ikea
apod.:-P)
Úterní den byl pravdu dlouhý a my jsme ho zakončili doslovně vypadnutím z autobusu před
útulnou, méně odpudivou, méně zapadlou, méně zahmyzenou a více sociálně zařízenou ubytovnou
v klášteře. Ano, slyšíte dobře, jsme tak slušné, že nás chtějí i v klášteře!
24. 3. 2010 – 21:53
Wittenberg, Quedlinburg
Po náročné noci, kterou si určitě všichni obyvatelé pokoje 104 užili, jsme se vydali za
poznáváním památek města Wittenberg. Díky neinformovanosti našich německých partnerů jsme
zjistili, že všechny památky se otevírají od 10:00, jenže to už bylo pozdě... Všichni jsme byli už v
devět hodin připraveni na prohlídku města. Hodinu našeho drahocenného času, který jsme mohli
strávit spánkem, jsme vyplnili psaním pohledů v nedalekém informačním centru. Od desíti hodin
nás čekala prohlídka Lutherova domu, která byla více než zajímavá a poučná. Dozvěděli jsme se
zde zajímavosti, jak z Lutherova osobního života, tak i o jeho kariéře profesora. Nesměl chybět ani
nákup suvenýrů a celá česká výprava uznala, že nejhezčím dárkem pro naše nejbližší bude
Lutherovo pivo s 16% obsahem alkoholu. Je pravda, že se paní na kase se celkem divila, když ji
Palma řekla, že chce 12 piv (samozřejmě to byly jen suvenýry a Palmě už 18 bylo, jenže to nic
nemění na faktu, že jsem si připadala jako ta největší alpa pod německým sluncem...).
Poté následovala procházka ulicemi Wittenbergu, kterou někteří využili na nákupy. Ve dvanáct
hodin jsme se oddělili od německé i polské skupiny. Toto velice potěšilo nejen studenty a vyučující
naší skupiny, ale i polskou skupinu, která o nás měla poněkud mylné mínění. Další na programu byl
odjezd do městečka Quedlinburg, kde jsme mohli obdivovat krásu tehdejší architektury. Hrázděné
domky, malebné uličky a romantický vzhled městečka učaroval úplně všechny. Někteří studenti
dokonce prohlašovali, že tady zůstanou a budou bydlet (Palma si tam našla práci, ale paní učitelky
zamítly prodloužit pobyt, takže jsme museli odjet).
Měli jsme ještě v plánu navštívit hrad v Quedlinburgu, ale všechny památky se zavíraly už ve
čtyři hodiny. Tak jsme jeho krásu mohli obdivovat pouze z venku. Návštěvu městečka jsme završili
skvělou večeří v hradní restauraci. Všichni měli možnost vyzkoušet tamní specialitu: plněné
Strana 18
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
brambory bylinkovou náplní nebo šunkou s vajíčky a salátem jako oblohou. Spokojení s plnými
bříšky (myslím, že si nikdo nebude moct stěžovat na vyhladovění xD) jsme nasedli do autobusu a
odjeli do městečka Goslar, kde jsme také strávili noc. V krásném a útulném penzionu se každému
moc líbilo a nebýt nabitého plánu, tak bychom tam všichni zůstali.
25. 3. 2010 – 20:29
Vyjeli jsme z Goslaru a absolvovali jsme „hon za čokoládovým zajícem“. Po lehkém
inzulinovém šoku jsme vyjeli vstříc Wartburgu. Po velice zdlouhavé a namáhavé cestě nahoru
k hradu jsme aktivně vyvinuli iniciativu k hledání odpočívadel v blízkém okolí. Původně jsme se
těšili, že se nahoru svezeme na oslech, ale jediní osli, kteří s námi šli byli ostatní turisté, kteří nás
odmítli odnést. Nemám nejmenší tušení proč, dobře bychom jim zaplatili. Jakmile jsme vstoupili
hradní branou dovnitř, výhled nám zkazil obchod se suvenýry. Bylo nám řečeno, že dostaneme
českého průvodce, kterého jsme tak maximálně minuli na schodech. Zato jsme však nafasovali
milého německého a nejspíš na něčem ujíždějícího průvodce, který se nepřestal usmívat, ani když
jsme se ptali na otázky, jež by normálním lidem asi přišly značně hloupé a bez ustání v rukou držel
kazeťák s nahrávkou českého výkladu.
Nakonec jsme tedy ukončili naši prohlídku a odcházeli jsme vstříc městu a tolik touženému
rozchodu. Verča byla tolik zklamaná, když zjistila, že ten hrad, který si chtěla vzít domů, by ji přišel
asi trochu dráž než předpokládala. Možná dokonce i víc, než celostudijní školné. No prostě pešek.
Útěchou nám ale byly krátké zastávky na uspokojení základních primitivních potřeb jako například
neustálé hledání toalet po celém Německu... nevěřili byste, jak tam všechny benzínové pumpy
vypadají stejně. Měla jsem pocit, že jezdíme pořád dokola. Odvezli jsme si skoro až nebezpečné
množství alkoholu z nedalekého nám tolik známého obchodu Lidl, kde nám naše drahé učitelky,
Anna Amálie a Alžběta Durynská, nakoupily pravidelný přísun krmiva. Každopádně, do plavek
budeme hubnout ještě dlouho a po českém a polském okruhu ještě dýl. To by možná vysvětlovalo,
proč nám přetížením praskla guma... a to místo... pohodlná benzínová pumpa plná kamionů
YOPLAIT s lehce nadrženými českými řidiči. No prostě školní akce, na kterou jen tak
nezapomeneme...
(První z vás, kdo najde holubici, ať si přijde pro sladkou odměnu do PL3 xD)
Strana 19
MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)
ROZHOVOR
Tentokrát jsme vyzpovídali studentku prvního ročníku, Marií Jeřábkovou, která byla zvolena
předsedkyní studentského parlamentu.
• RM: Co říkáš na to, že jsi byla zvolena předsedkyní studentského parlamentu?
Byla jsem velmi překvapená, že vybrali zrovna mě, „holku z prváku ". Samozřejmě
mě to velmi těší a doufám, že budu co k čemu :-). Doufám, že Vás nezklamu.
• RM: Jaké zkušenosti s tímto máš a odkud?
Nějaké zkušenosti mám ještě ze základní školy, kde jsem také působila ve
studentském parlamentu.
• RM: Jaké jsou tvé plány a návrhy do budoucna?
Zatím jsem měla plán uskutečnit nějakou charitativní akci na škole a tento návrh mi
prošel :-) Jsem ráda a doufám, že tahle akce bude mít pěkný konec.
• RM: Jak přistupuje vedení školy k návrhům?
Byla jsem zatím jen na dvou radách a přístup vedení školy k návrhům je velmi
dobrý. Když se jim náhodou nějaký návrh nezamlouvá, mají k tomu dobré
vysvětlení.
• RM: Co bys změnila na dosavadním studentském parlamentu?
Na dosavadním studentském parlamentu bych chtěla změnit akorát větší účast
zástupců tříd :-).
Děkujeme za rozhovor a doufáme, že charitativní akce se zúčastní co nejvíce lidí a
dopadne víc než dobře:-) Přeji plno užitečných a prospěšných návrhů:-).
Baruška
Strana 20
Rubrika:
Příběhy ze života
"Pohádky na dobrou noc"
Pohádka o neposlušných kůzlátkách
Minule to byla sušenková chaloupka, dnes to bude pohádka o malých neposlušných
kůzlatech. Určitě ji všichni dobře znáte z dob, kdy vám ji před spaním vyprávěli rodiče, prarodiče
nebo starší sourozenci. Marně jsem se snažila vzpomenout si, jak to vlastně bylo, pak mi ale došlo,
že o to vůbec nejde. Tedy až potom, co mi bráška převyprávěl svoji verzi.
To jsme tak jednou seděli v obýváku já, mamka a Kryštof (Johanka byla u babičky a Mirek
taky).
„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se znuděně, očekávajíc nějaký vzrušující návrh na akci plnou
zábavy a adrenalinu.
„Budeme se koukat na televizi?“ A tady je. „Páni, to je ale hodin. Už je 9 večer, Kryštofe, běž
spát.“
„Už je venku tma jako Coca-Cola?“ zeptal se mamky Kryštof. Jen pro informaci, to je jejich
přirovnání ke slovu tma. Pokud je venku 'tma jako Coca-Cola', je čas jít na kutě.
„Jo. Šup, ať už jsi v posteli,“ kývla mamka.
„A kdo mi přečte pohádku?“ ozval se Kryštof odvedle. A zase to bylo na mně. Krutý osud mě
to stihl.
„Ach jo,“ vzdychla jsem si, když jsem viděla, jak se mamka tváří. „Běžím.“
„Nechceš mi povyprávět pohádku ty, Kryštofe? Umíš to líp,“ zeptala jsem se a zívla. A pak,
kdo tady koho uspává, co?
„Dobře. Takže... byla jednou jedna ovečka a ta měla 7 kůzlátek,“ začal Kryštof. No tak počkat,
pamatuju si to trochu jinak. „A ti se jmenovali: Ondra, Simča, Kryštof, Johanka, Patrik, Lukáš, Eda,
Vanessa a Vojta.“ (člověk by si myslel, že v jeho věku už bude jednoduché napočítat do 7). To už je
všechno. Jednou řekla maminka ovečka: „Kůzlátka, nikomu neotvírejte, jinak k vám půjde vlk! Mě
nesežere, ale vás jo.“
„No tak dobře, nikomu neotevřeme, ano ano...“ řekla kůzlátka. A tak maminka odešla. Hned
potom, co odešla, přišel vlk a řekl: „Ťuk, ťuk. Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se
vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“ (Musela jsem to napsat přesně podle předlohy,
jinak by to nebylo tak vtipné).
„Ne, ty nejsi naše maminka. Naše maminka má lehounký hlásek,“ řekla kůzlata.
Vlk se rozčílil a šel za kovářem.
„Kováři, kováři, ukovej mi tenký hlásek nebo tě sežeru!“ A kovář to udělal.
A pak šel zpátky za kůzlaty do chaloupky a řekl vysokým hláskem: „Kůzlátka, děťátka,
otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“
„Tak nám ukaž tlapku!“ řekla kůzlátka.
Vlk jim ukázal černou, velkou a špinavou tlapku skrz pootevřené dveře.
Kůzlátka rychle zavřela dveře a řekla: „Ne, ty nejsi naše maminka, ty jsi vlk. Naše maminka
má čistou bílou nohu... tlapku.“
Tak šel za mlynářem.
„Mlynáři, mlynáři, ukovej mi mouku, nebo tě sežeru!“ (Už ze začátku mi bylo jasné, že to bude
zajímavá pohádka).
Pak šel zase zpátky do chaloupky, zaklepal a řekl: „Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka.
Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“
„Tak nám zase ukaž tlapku!“ řekla kůzlátka.
Vlk tedy ukázal bílou tlapku.
„To je naše maminka!“ řeklo první kůzlátko.
„Ne, není to naše maminka!“ řeklo druhé kůzlátko.
„JE to naše maminka!!“ řeklo druhé kůzlátko.
A druhé říkalo: „Ne, NENÍ to naše maminka!
(Buď umí napočítat jen do dvou nebo nám jedno kůzle trpí schizofrenií)
Kůzlátka se strkala a hádala, ale pak stejně otevřela. Když pootevřela dveře, do chaloupky
skočil vlk a všechny je sežral. A jen jeden Kryštůfek a Patrik a Honza tam zůstali.
Když byl vlk najedený, šel si lehnout na louku.
Za nějakou dobu se vracela maminka ovečka domů za svými dětmi. Zastavila se u dveří
a zaklepala.
Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky
mlíčka.“
Ale pak slyšela, že tam žádné kůzlátka nejsou, tak si otevřela sama a uviděla, že kůzlátka byla
pryč! A ovečka plakala a plakala. A najednou se Kryštůfek a Honza a Lukáš a Patrik šli mamce
ukázat. (Možná jsem jediná, kdo si všiml, ale tady ty počty podivně rostou)
Ta byla šťastná a řekla: „Hurá, mám nějaké kozičky malé. Kde jsou kozičky?“ (Vím, že to zní
poněkud zvláštně ale se stížnostmi se obracejte jinam, tentokrát jsem pouze zapisovatel)
„Sežral je vlk!“ řeklo jedno kůzlátko.
„Ježiši... Co si teďka počnu bez koziček?“ posteskla si maminka ovečka.
„Tak vezmi nůžky a šíjek a ušij to,“ řeklo druhé kůzlátko. (Pravděpodobně šitíčko na zašití
břicha)
A tak maminka vzala nůžky a šíjek a šla s kůzlaty na louku za vlkem. Vlk pořád spal, tak mu
ovečka ustřihla břicho a kůzlátka vyskákala ven.
A maminka ovečka řekla: „Hurá, už mám svoje kůzlátka!“, nastrkala tam místo nich kameny
a vyšila mu to a pak šli domů.
Kůzlátka doma mamince slíbila, že už nikomu neotevřou, ale vlk se už vzbudil a oni se na něho
dívali.
A vlk řekl: „O, to jsem ale klustý, já se jdu napít.“ A spadl do studny a už to skončilo. Dobrou
noc, všichni lidi. Dobrou noc, kůzlátka.
Řekněme jen, že jsem byla stejně překvapená a pobavená jako mnozí z vás, když jsem ho to
slyšela vyprávět. Koneckonců, je fakt, že uspal on mě a nebýt záznamníku na telefonu kam jsem to
nahrála, půlku (tu lepší) bych zmeškala. Doufám, že jste se zasmáli tak jako já a zbytek rodinného
kruhu u nás doma (a pár lidí v Německu, že?). Těšte se na další příhody Kryštofovy reality na
spadnutí, v tomto případě spíš rubriky 'Příběhy ze života'.
Palma :)
Poznámka: Abyste věděli, v této pohádce nebylo pozměněno jediné slovo. Tak, jak mi to bylo
nadiktováno, tak to vidíte tady. Pokud máte jakékoli stížnosti, obraťte se prosím na mě,
vyřídím je v mžiku oka.
UPOZORNĚNÍ VŠEM!
Chcete více znečištěné prostředí pro sebe a svou rodinu?
Chcete, aby si Pražáci mohli s Ostravou dělat, co chtějí?
Chcete mít krásný výhled z vašeho okna na fungl novou spalovnu odpadu, kterou
nám tady chtějí postavit?
Pokud ne, pokud chcete něco změnit a pomoct tak nejen sobě ale i lidem ve vašem
okolí a budoucím generacím, připojte svůj podpis s částí Ostravy, ve které bydlíte.
Pomůžete tím všem Ostravským obyvatelům.
Zachraňme touto peticí náš malý kousek „ráje“ a bojujme. I my můžeme něco
změnit.
Jestliže jste se rozhodli přispět svým hlasem k našemu prostředí, přihlaste se ve třídě
PL3 u Karol Kijonkové, má to na starost.
Díky všem!