1. O autorovi Fr. Luke Barder, O. P., je synem Provincie sv. Alberta

1. O autorovi Fr. Luke Barder, O. P., je synem Provincie sv. Alberta

1. O autorovi
Fr. Luke Barder, O. P., je synem Provincie sv. Alberta Velikého, USA. V současné době koná
službu farního vikáře ve farnosti sv. Dominika v Denveru, v Coloradu. Brzy mu však začne
program islámských studií s bratry na Dominikánském Institutu pro Orientální Studia (IDEO)
v egyptské Káhiře. Bratra Lukáše můžete kontaktovat na adrese [email protected].
2. Titulek Lectia:
Pane, když jsem sklíčený, poskytni mi naději.
3. Datum Lectia:
7. srpen 2016
19. neděle v liturgickém mezidobí
původní jazyk: angličtina
Zaostřeno na 2. čtení: Žid 11,1-2.8-19
Ostatní čtení dne: Mdr 18,6-9; Žl 33, 1+12.18-19.20+22; Lk 12,32-48
4. Lectio
Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro
ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se
vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.
Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako
Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými
základy, které sám Bůh vystaví a založí. I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou,
a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže,
a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který
nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli
to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak
mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se
odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské.
Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl
Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat,
třebaže mu bylo slíbeno: ‚Od Izáka budeš mít potomky.‘ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost
moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.
5. Studium
Epištola (dopis) židům je spíše než dopisem homilií, o níž se předpokládá, že je určena pro
rané křesťany pocházející ze židovství spíše než pro křesťany z pohanství, jimž Pavel hlavně
adresoval své listy. Autor nejasné totožnosti doufal, že touto homilií bude posílena víra křesťanů
v době, kdy hrozilo nebezpečí její ztráty. Tehdy rostla lhostejnost k víře (tj. „Neopouštějte naše
společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku“ (10, 25)) a návrat k základům křesťanské víry
a zkušenost s Kristem snad povzbudí věřící a přitáhne je zpět – „Proto mnohem více pozornosti
musíme věnovat tomu, co jsme slyšeli, abychom se snad neminuli s přístavem spásy.“ (2, 1)
Kapitola 11 je začátkem kazatelského manévru, který se snaží těžit z jádra totožnosti
posluchačů, když se autor odvolává na příklady a životy těch, kdo tvořili základy jejich kulturního
a náboženského dědictví: Abrahama, Sáry, Henocha, Mojžíše. Opakují se zde výrazy týkající se
víry („měl víru“, „ukázal svou víru“, „opíral se o víru“, „víra ho vedla“ apod.), aby se tak skrze
příběhy těchto nesporných vzorů víry ukázala její síla. Navíc autor příběhy předkládá takovým
způsobem, že ukazuje naději nikoliv jako marnou fantazii, ale spíše, ve spojení s Bohem, jako
účinné palivo, které pomáhá věřícímu přestát požadavky křesťanského života, jež život občas
klade: kázeň a poslušnost, rozlišování dobrého a zlého, nedostatek kontroly, nejistota ohledně
budoucnosti.
6. Meditatio
V životě je mnoho věcí, které způsobí zmatek v naší víře: vážná nemoc, násilné vztahy,
beznadějné finanční napětí, úzkost, prázdné ticho při modlitbě, šrámy způsobené jinými
„křesťany“, pomluva, vyčerpání, odloučenost atd. Ať je příčina jakákoliv, nejsme odolní vůči
těmto chvílím, kdy se nalézáme odděleni od Boha, kdy se praxe naší víry zdá namáhavá nebo víru
v Boha můžeme pociťovat při nejlepším jako zkoušku vytrvalosti a při nejhorším jako nelogickou.
Někdy potřebujeme List Židům. Občas potřebujeme dávku vyhlídky, která nás přitáhne
zpět k Bohu, když se Bůh zdá nejvíce vzdálený nebo nehodný našeho úsilí. Někdy potřebujeme
znova slyšet příběhy ostatních, kteří čelili stejným zkouškám jako my a nalezli pravou víru,
možnosti a naději, které si sami nedokážeme ani představit.
Plamen víry v nás může velmi slábnout a temnota pochyb narůstat a snažit se uhasit tento
plamen navždy. Bůh zatím zůstává, stále zůstává, milost a naděje k nám od něj proniká skrze
proroky, kněze, anděly, svátosti a početný lid Boží. Snad otevřeme své srdce a mysli, aby byly
vnímavé vůči všem způsobům, jimiž nám Bůh nabízí pomoc, abychom byli schopni, v této chvíli
naléhavé potřeby, dosáhnout zpět.
7. Oratio (Z obřadu Pomazání nemocných – modlitba po pomazání)
Nebeský Otče, uděl mi úlevu v mém utrpení.
V obavách mi dej odvahu,
v soužení mi dej trpělivost,
ve sklíčenosti mi poskytni naději,
a když jsem sám, ujisti mě podporou tvého svatého lidu.
Prosím o to skrze Krista našeho Pána.
Amen.
8. Contemplatio
Víra je uskutečnění toho, v co doufáme, a důkaz o věcech, které nevidíme.