Jako Don Quijote

Jako Don Quijote...
Zvykl jsem si stahovat a pilně číst zápisy z jednání jedné z hlav naší slovutné a celým světem
respektované Organizace, výkonného výboru ČRK. Našel jsem jeden čerstvý z 27. března
2001, nesoucí č. 3/01. Tam jsem se mimo jiné dočetl, že:
„Konference WARC v roce 2003 může přinést změnu mezinárodní telekomunikační legislativy,
je uvažováno o změně či vypuštění požadavku na znalost telegrafie pro amatérské operátory i
do 30 MHz. Je účelné zjistit názory radioamatérské veřejnosti v OK na tuto otázku a sdělit je
jak zástupcům ČR, tak IARU, kteří budou na konferenci. VV proto pověřuje 2ON, aby připravil
celostátní diskusi a anketu na toto téma v průběhu 2. čtvrtletí 2001 a vyhlásil ji v
Radioamatéru, PR a internetu.“
Je skvělé, že se o tomto „nóvu“ hodlá diskutovat a snad mi nebude nikdo mít za zlé, když svůj
názor vyslovím i přesto, že jsem prozatím nedozrál na členství v Organizaci a navíc jsem ani
nebyl tázán a že tak činím v předstihu, aniž bych trpělivě vyčkal, až k tomu sbor amatérů
nejamatérovatějších vypálí startovní výstřel. Omluvou mi budiž, že svůj názor pouštím do
média, které nikdy nebylo, není a nebude hlásnou troubou velemoudrého vedení Organizace.
Navrhuji, aby se nijak nebránilo přístupu „amatérských operátorů“ neznajících Morse na pásma
pod 30 MHz. Nevidím totiž důvod, aby operátoři, zvyklí si vyměňovat „pětku erko a devět
esíček“ (jak je ten češtinec malebnej, že ano?), byli jakkoli diskriminování proti nám, kteří
chtěje vysílat, musí při tom dělat jakési směšné pohyby. Je rovněž v zájmu nás všech, aby tito
operátoři své umění předvedli celému světu a v celé kráse. Není možné ani diskriminovat ty,
kteří měli ve škole akorát ruštinu. „Amatérština“ složená z češtiny, slovensko-rusínskopolských akronymů lehce proložená hovorovou němčinou (himlhergot je přeci německy, ne?) je
přeci světovým jazykem a pokud ne, je třeba něco udělat pro to, aby se jím stala.
Amatéřina není elitářskou zábavou a je třeba zajistit mladou krev v co nejhojnějším počtu,
abychom nastupující generaci odvedli od kouření trávy či intravenózní aplikace heroinu. Na
pásmech může vynikat neduživý jinoch i nedomrlá děva, jen je třeba jim ukázat správnou
cestu a odbourat veškeré překážky. Tou největší jsou bezesporu zkoušky. Pokud pochopíme, že
telegrafie či znalost jazyků je zastaralou a nedemokratickou obezličkou, můžeme jít dál a
zbavit se i požadavku na znalosti technické. Vždyť každý z nás denně používáme množství
technických vymožeností, aniž bychom měli ponětí, jak která věc funguje. Technika nám slouží,
aniž bychom měli ponětí o její podstatě. Proč by tedy takto neměl sloužit transceiver? Vždyť ho
koupíme stejně jako anténu, seženeme i hotové kabely a zásuvku dokáže najít snad každý.
Ruku na srdce, není i zkouška z techniky zbytečná?
Žijeme v demokratickém státě a celý národ přemýšlí nad tím, zdali je nutné nad tou či onou
oblastí života vykonávat státní správu či ji nechat holubům. Shodneme se na tom, že čím méně
zásahů státu do života občana, tím více demokracie a tím nám bude lépe a radostněji. Navíc je
administrativa drahá a bude čím dál dražší. Papírování i požadavky na znalosti, které sotvakdy
použijeme, mají nejen silný demotivující účinek, ale brzdí příliv nových členů Organizace. Je
proto třeba říci dost – stop papírování, stop nervákům, stop přemrštěným požadavkům.
Vydejme generální povolení na amatérská pásma, nebude třeba se zabývat nesmysly, jakým je
příprava dopisu pro ČTU s informací o změně doporučení CEPT T/R 61-02, ze kterého plyne
požadavek na znalost telegrafie tempem 25 zn./min., a tedy fakt, že povolení CEPT Class I.
může být vystavováno i držitelům povolení OK tř. C. Vždyť k čemu třídy? Jsme si rovni, což
nám ostatně již 10 let předvádějí paketoví kreativci a i na převáděči je jedno, máme-li třídu D
nebo A. Pryč tedy s balastem, generální povolení s jednou generální třídou je tím, co
potřebujeme!
S generálním povolením přijdou i nové časy. Přestanou problémy se zákonem o ochraně
osobních dat, nikdo totiž nebude vědět kdo jsme a kde jsme a nebude tedy co chránit. Prodejci
zařízení budou přibývat jak houby po dešti, čímž se vytvoří nové pracovní příležitosti a ani erár
nepřijde zkrátka. Odlehčí se i sociální síti, Rada Organizace bude muset růst, což znamená
jistoty pro 30 – 40 starců, na jejichž prebendy dá mohutnějící Organizace prostředky hravě
dohromady a jistě se nenajde nikdo, kdo by nechtěl přilepšit ve stáří těm, kteří pro nás
vybojovali to nejcennější – generální povolení. Svět si uvědomí, že nelezeme po stromech, ale
že jsme státem s občany na záviděníhodné technické úrovni.
Radostná budoucnost na sebe nenechá dlouho čekat, pokud odsuneme otravné tečky a čárky
tam, kam patří – do minulého tisíciletí, mezi voštinové cívky na ebonitových šasi se svítícími
lampami hruškovitého tvaru. Pojďme tedy s dobou i se světovými trendy a podpořme naše
kamarády ve třídě D, kteří předstihli dobu tím, že se telegrafii nikdy nenaučili!
Každá mince má však dvě strany. I zde se najdou zapšklí škarohlídi, tvrdící, že pak nastane
anarchie a nezavysílá si nikdo. Dokážou barvitě líčit, jak vzroste rušení tak, že na QSO Praha –
Brno bude nutný kilowatt, skončí DXování a postupem doby se DXmani – telegrafisté ocitnou
vycpaní v muzeích i se svými klíči. Zmizí prý QSL i diplomy a jen málokdo si vzpomene na
rytířskou úslužnost, kterou věky zašlí velmistři Řádu telegrafního klíče nazývali „ham-spiritem“.
Katastrofických scénářů je tolik, že jim citlivější povaha podlehne a to se bohužel stalo i mě.
Až budou nové časy realitou, budu rád, když mi tiskový orgán Organizace (i přesto, že stále
nedozraji ke členství) vyhradí kousek tiskové plochy ve svém skvělém plátku pro inzerát
následujícího znění:
Vyměním Kenwood TS-950SD + Alpha 91B za osla, holičskou misku a kabátec s kolárkem. Za
mapku s vyznačenou trasou k větrnému mlýnu do 50 km od Prahy dám kdysi snad ctihodnou
koncesi, 150 000 QSL s 337 zeměmi DXCC a 500 diplomů.
Pak už nezbude než naostřit bodec, nasadit na hlavu holičskou misku a s pokřikem ty-ty-ty táty-tá se dát na cestu…
73 Martin, zatím stále OK1RR