Ctít křesťanskou tradici neznamená schraňovat popel, ale udržovat
Transkript
Ctít křesťanskou tradici neznamená schraňovat popel, ale udržovat
O B ČA S N ÍK FA R N O S T Í Š T ĚC H O V I C E - S LAPY • P R O S I N E C 20 0 5 Ctít křesťanskou tradici neznamená schraňovat popel, ale udržovat oheň… 2 slovo na úvod O BARVÁCH Krása, pokora a naděje jsou sestry tiché, nenápadné, moc povyku nenadělají… Podobně jako ony, tiše a nenápadně, přicházívá i podzim do Povltaví. Mnohdy ještě v horkém létě začíná v nadvládě zelené tu a tam prosvítat zlatavá či okrová, jako předzvěst té (místy až kýčovité) nádhery, kterou Hospodin ze své palety barev vykouzlí s příchodem podzimu. Není snad barvy, kterou by se v našem kraji podzim nepyšnil. Když nakonec listopad setřese barevné listy a k nebi se tyčí holé větve stromů, je to člověku až líto. Co to zbylo z barevné nádhery? Zetlelé listí, brzké stmívání, trochu přemýšlivé tesknoty o Dušičkách, předvánoční shon… a čekání na novou zeleň. Ale..? Byla by příští zeleň tak bohatá, kdyby nevyrašila ze zetlelé síly minula? Spadaná paleta barev dává život novému listí, které každým rokem vyraší na holých větvích stromů… a spa- Římskokatolická farnost Štěchovice pořádá IV. ročník VÝSTAVY BETLÉMŮ a II. ročník SOUTĚŽE O NEJKRÁSNĚJŠÍ BETLÉM dané pyšné ozdoby nás samotných, prožité zkušenosti minula, které v nás zetlely, dávají nám lidem sílu k novým začátkům. A koneckonců, ten největší, nejbohatší a nevyčerpatelný Zdroj síly ke všem novým začátkům máme všichni společný. My lidé k němu bázlivě natahujeme své holé prázdné ruce a stromy své větve v časech bez listí a bez nadějí… Hospodin má sílu pro všechny, kdo doopravdy chtějí znovu začínat, růst a třeba i zetlít, aby někomu jinému dali kousek síly k novému začátku. A ještě něco – pro ty, kdo se snad bojí, že ten čas čekání na novou vládu zelené je až příliš dlouhý. Víte, kdy se zelená ujímá svého žezla? Myslíte, že zjara, až začnou rašit pupeny na holých větvích stromů? Chyba! Zelená se ohlašuje už s první svící na zeleném adventním věnci, nabírá na hlasitosti v něžné nachové kráse vánočních stromků, která doprovází radost ze zrození Naděje. Nechejme v sobě vyrůstat a působit tu věčně zelenou Naději, která se nabízí a čeká na každého z nás… VÝSTAVA JE PŘÍSTUPNÁ v s o b o t u od 15:00 do 19:00 hod. v n e d ě l i od 15:00 do 18:00 hod. Vyhodnocení soutěže: 17. 12. 2005 v 18 h v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích 26. listopadu – 17. prosince 2005 Informace na telefonu: 606 552 051, paní Katarína Nožinová ze staré kroniky Před devadesáti lety – 23. října 1915 byl slavnostně posvěcen kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích. Přinášíme autentická svědectví o této události, jak jsou uvedena v Pamětní knize kostela a v soudobém tisku : Svěcení nového chrámu Páně ve Štěchovicích část původní zprávy z časopisu „Čech“, z pera spoluredaktora Václava Myslivce: Štěchovice, nádherné letní výletní místo přečetných Pražanů, mohou honositi se novým chrámem Páně, který by jim nejedno městečko mohlo záviděti. Jest zbudován na návrší západně od Vltavy mírně se zvedajícím a trůní překrásné kotlině po obou stranách skalami vroubené. Vznik svůj děkuje zbožnému a snaživému občanu svému Matěji Radovi, který r. 1853, krátce před svou smrtí – zemřel ve věku 50 let – 20 tisíc zlatých odkázal, aby, až obnos ten patřičně vzroste, důstojný chrám páně zaň zbudován byl. Postavil si tím důstojný pomník, který věky přetrvá a o zbožné ušlechtilé české duši té chválu hlásati bude. Kostel, zasvěcený ke cti sv. Jana Nepomuckého, byl včera v sobotu slavnostně posvěcen, za kterýmžto účelem zavítal do Štěchovic sám Jeho Eminence ndp. Kardinál Skrbenský, kníže-arcibiskup pražský, v průvodu sekretáře msgra. dra. Hrubíka a cerem. P. Vošahlíka. Celá obec vyzdobena prapory, na kraji a blíže kostela zbudovány slavobrány. Jeho Eminence přijel za střelby z hmoždířů a jménem obce štěchovické uvítán byl říš. Poslancem drem. Is. Zahradníkem z Hradištka a družičkou Jindř. Rojlovou. Následoval akt svěcení, během kteréhož dp. Farář Kaufner z Davle s balkonu farní budovy pronesl dojemné kázaní o významu chrámu Páně. Po vykonaných obřadech sloužil vdp. Vikář Tomšů ze Zlatník první nekrvavou oběť v novém chrámu Páně za padlé vojíny ve válce, po niž Jeho Eminence udělil vrchnopastýřské požehnání a rozloučiv se neobyčejně blahosklonně se všemi a vyslechnuv báseň na rozloučenou družičky A. Radové z Peškova, za zvuku zvonů a střelby z hmoždířů opět odjel. Následoval společný oběd v restauraci „U Parolodě“. 3 Zaznamenáno v Pamětní knize: Banket měl velmi povznášející, radostný průběh a ukázal všem hostům, jak utěšená shoda panuje a panovala v té době jak mezi duchovenstvem a učitelstvem celé osady a okolí, tak i mezi Duchovní správou svatokiliánskou a osadníky a mezi kněžstvem a občanstvem. Heslo vznešeného panovníka, cís. Františka Josefa I. „Viribus unitis“ – „spojenými silami“ došlo při této příležitosti krásného ztělesnění. Kardinál Leo ze Skrbenských 23. října 1915 posvětil kostel sv. Jana Nepomuckého Duchovenstvo, které se banketu účastnilo nechtělo přijati od obce tolik bez toho válkou soužené toto pohostinství a chtělo si svou útratu zaplatit. Když však se ukázalo, že by odmítnutí takové rušilo radostný dojem slavnosti, přijali je duchovní, složili však ke konci banketu k rukám starosty městyse, p. Sakače 47K jakožto milodar pro sirotky Štěchovické po padlých na válečném poli příslušnících Štěchovických. 4 zamyšlení OBR ÁCENÍ Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel (Mt 11.11). Tak hovoří Ježíš o Janu Křtiteli. Co Ježíše vedlo k tomu, že Jana Křtitele označuje za jednoho z největších? Zamyslíme–li se nad dobou, v níž žijeme a nad vnějšími vjemy, které nás obklopují, působí na nás, ovlivňují naše smýšlení a jednání, snáze pochopíme, proč Ježíš takto Jana charakterizuje. Čiňte pokání (Mt 3.2). To jsou slova Jana Křtite- Soudobá fotografie Jana Sakače, starosty obce Štěchovice v roce 1915 le, která jsme všichni mnohokrát slyšeli. Většinou nepadla na úrodnou půdu. Jako zrno rozsévače, které padne do trní. Slyšeli jsme, souhlasili jsme, ale naše pokání mělo krátké trvání. Pokání, neboli obrácení. Je to zásadní obrat, změna smýšlení, lítost nad hříchem, naprosté odmítnutí zlého. Je to návrat z Boží vzdálenosti do Boží blízkosti, uvědomění si Boží lásky a její přijetí. Vlastní silou toho nejsme schopni. Rozhodneme-li se pro pokání, obrácení, jak nás k tomu Jan Křtitel vyzývá, je třeba se otevřít Bohu, nechat Ho v sobě působit s trpělivostí, stále znovu. Není jedno obrácení na celý život, je to nekončící proces. Pro obrácení se musíme rozhodovat stále znovu. Zejména dnes. V době, kdy se na každém kroku setkáváme s povrchností, odmítáním autority, rušením tisíciletých hodnot. Kdy na nás ze všech stran působí reklama slibující prostřednictvím materiálních hodnot krásný a úspěšný život, média nabádají k povrchní zábavě, obchodní centra nabízí zapomenutí na starosti a pocit dostatku a blahobytu. Tyto vnější vlivy na nás skutečně působí. My v tomto prostředí žijeme, nemůžeme se před ním schovat nebo dělat, že ho nevidíme. Nelze tento současný stav naší společnosti jenom kritizovat nebo jím opovrhovat. Vždyť i my tuto společnost tvoříme. Pohlcuje nás nenápadně a najednou zjistíme, že nemáme čas jít do kostela a nebo si vyhradit čas na zamyšlení se nad sebou. Tímto způsobem vítězí vlivy konzumní společnosti nad námi, nad naší vírou a nad vírou našich dětí. Obraťte se a čiňte pokání. Tak připravoval Jan Křtitel půdu Ježíšovi a tak hovoří k nám v naší současnosti. To je hlas volajícího na poušti. Ta poušť je všude kolem nás. Je to permanentní výzva. Nechat tento hlas v sobě působit. Jen málokdy zněl tak naléhavě, jako právě v dnešní době. A nikdy ho neslyšelo tak málo lidí, jako dnes. Každý den by nám měl tento hlas připomínat, jakým způsobem směrovat svůj život, co je důležité a co nepodstatné. Kolik zbytečných starostí nám neustále zatěžuje mysl a vzdaluje nás od toho podstatného, nepomíjivého. Svatý Pavel mluví o smrti starého člověka a povstání k novému životu, zrození člověka nového. Pokusme se tohoto nového člověka v sobě nechat zrodit a spolehněme se na Boží pomoc. Jan říká: „Obraťme se“. Neobracejme ostatní. Každý musí začít sám u sebe. Pak teprve může dojít k obrácení celé společnosti. To je naše naděje a naše odpovědnost. Odpovědnost za sebe i za celý svět. benedikt XVI . 5 HABEMUS PAPAM, RADUJME SE ! Jako 265. papež byl 19. dubna 2005 zvolen Josef kardinál Ratzinger, který přijal jméno BENEDIKT XVI . Nový nástupce apoštola Petra za jásotu tisíců lidí vystoupil na balkon svatopetrské baziliky a pozdravil shromážděné poutníky: Drazí bratři a sestry, po velkém papeži Janu Pavlu II. zvolili kardinálové mne, prostého a pokorného pracovníka na vinici Páně. Utěšuje mě skutečnost, že Pán může pracovat i s nedostatečným nástrojem, a svěřuji se především Vašim modlitbám. V radosti Zmrtvýchvstalého a v důvěře v jeho trvalou pomoc půjdeme dále. Pán nám bude pomáhat a Maria, jeho nejsvětější Matka, bude na naší straně. Děkuji. Poté udělil Benedikt XVI. své první požehnání Urbi et Orbi (městu a světu). JOSEF RATZINGER se narodil 16. dubna 1927 v Marktlu na Innu u Pasova. Jeho otec byl policejním komisařem a pocházel ze starobylé zemědělské rodiny z Dolního Bavorska. Mládí prožil v Trausteinu a v posledních měsících války byl povolán k vojenské službě v protiletecké obraně. 29. června 1951 přijal kněžské svěcení. Pak působil jako kaplan v Mnichově-Moosachu a Bogenhausenu. Od roku 1952 byl docentem na arcibiskupském semináři ve Freisingu. V letech 1962–65 byl oficiálním koncilním teologem 2. vatikánského koncilu. Na univerzitě v Münsteru se stal řádným profesorem pro dogmatiku a dějiny dogmat. Ve stejné funkci působil později na univerzitě v Řezně, jejímž se stal viceprezidentem. 25. března 1977 byl jmenován arcibiskupem v Mnichově a 27. června 6 benedikt téhož roku ho Pavel VI. jmenoval kardinálem. Roku 1981 ho Jan Pavel II. povolal do Říma a jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry a prezidentem Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise. V letech 1986–1992 vedl kardinál Ratzinger Papežskou komisi pro zpracování „Katechismu katolické církve“. 9. listopadu 1998 potvrdil papež jeho volbu za viceděkana kardinálského kolegia, jehož se stal v roce 2002 děkanem. Od 13. listopadu 2000 byl čestným členem Papežské akademie pro vědu. Papežem byl zvolen ve čtvrté volbě konkláve 19. dubna 2005 a přijal jméno Benedikt XVI., čímž obnovil vzpomínku na posledního papeže tohoto jména, Giacomo della Chiesa, který jako Benedikt XV. vládl v letech 1914–1922. Během jeho pontifikátu se zjevila Panna Maria pasáčkům ve Fatimě. Mnozí tvrdí, že tzv. „Třetí fatimské tajemství“ nebylo v roce 2000 celé zveřejněno. Josef Ratzinger je jeden z mála lidí, kteří měli přístup k originálním textům. Když ve své první generální audienci připomněl mírové snahy Benedikta XV. během I. světové války a jako svoji úlohu uvedl zabránění velkému konfliktu, lze doufat v jasnou souvislost. Nyní tedy vládne katolické církvi Benedikt XVI. a celý svět se ptá, jaký kurs loďky církve jako její nový kapitán zvolí. Ještě jako kardinál vedl Ratzinger 24 let Kongregaci pro nauku víry a sbíhaly se k němu informace o stavu církve z celého světa. Z toho lze usuzovat, že Benedikt XVI. je výjimečně informovaný papež, který zná problémy církve lépe než kdokoliv jiný. (Vybrala a sestavila z časopisů Světlo a Report L.D.) XVI . Můj Pane a můj Bože, Zbav mě všeho, co mě od tebe odvádí. Zbav mě strachu, že o něco přijdu. Zbav mě nevšímavosti, s kterou přehlížím tvé působení ve světě. Zbav mě zbabělosti, s kterou schovávám svou víru. Zbav mě viny, která mě tíží. Zbav mě závislosti, která mi překáží, abych se sám našel. Zbav mě upovídanosti, s kterou umořím každou myšlenku. Zbav mě smutku, který mi často bere odvahu a sílu. Můj Pane a Bože, Dej mi všechno, co mě k tobě vede. Dej mi odvahu, abych vyznával svou víru. Dej mi statečnost, abych se zasazoval o mír. Dej mi trpělivost, abych naslouchal druhým lidem. Dej mi velkodušnost, abych se dovedl usmířit. Dej mi nesobeckost, abych se nepovažoval za příliš důležitého. Dej mi pochopení, abych poznal tvé cesty. Dej mi činorodost, abych se nespokojil jen s krásnými slovy. Můj Pane a můj Bože, Vezmi mě mně a dej mě zcela tobě. Zbav mě bezúčelnosti a dej mi víru. Zbav mě zoufalství a dej mi naději. Zbav mě lhostejnosti a dej mi lásku. Josef Ratzinger rozhovor 7 …PRO VŠECHNY STAL JSEM SE VŠÍM… K létu patří voda, k vodě patří plavba a k plavbě patří ostrov… My jsme ten svůj ostrov před léty znovuobjevili ve vltavském toku v sousedství kostela sv. Kiliána. A k našemu Ostrovu patří už víc než tisíciletí benediktini… Letošní pouť na Ostrově však k místům, kde promlouvá slavná benediktinská tradice, přivedla bratra mnicha v hábitu barvy bílé… Hlavním celebrantem poutní mše svaté a milým hostem v našich farnostech byl onoho horkého červnového dne P. Tomáš Gereon BIŇOVEC, OPraem – duchovní správce kostela sv. Ludmily v Praze-Vinohradech. Věděl jste, že Vltava skrývá ve svém toku „obživlého“ svědka dávné benediktinské slávy, nebo jste se dnes s naším Ostrovem potkal poprvé? O Ostrovském klášteře jsem věděl už dříve, než jsem tam suchou nohou zavítal na svatojánskou pouť v tomto roce. Jednak proto, že se věnuji studiu církevních dějin a také ze svědectví mého přítele, archeologa PhDr. Pavla Břicháčka, který tento klášter před mnoha lety „kopal“ a málem tam přišel o zrak. Jinak jsem byl fyzicky na Ostrově při slavném miléniu, kam mě pozval David Eben, který tam vystupoval se Scholou gregorianou. Jak se vám v bílém hábitu překračovalo svodidlo u hlavní silnice? Jste dobrý plavec? Nebál jste se plavby na palubě naší Kiliánky? legrační věc. Jednou si natrhnu tuniku (spodní roucho), jindy si ho zašpiním od oleje, že ani vizír nestačí, tu zase si ho přišlápnu a slušně zanadávám. Ale úplně nejraději v hábitu létám (tedy ve vzduchu). Pokud jde o mé sportovní výkony, tak raději než plavání mám lezení po horách a míčové kolektivní sporty. Na Kiliánce jsem se nebál, protože byla za a) dobře kormidlována, za b) víme, co dělá strach s apoštoly na hladině, respektive pod ní. Jen pro ilustraci: když mi Překračování svodidel v hábitu bylo 10 let, tak jsem sám na šlapadle přejel téměř celé a vůbec jakékoli překonávání překážek v tomto úboru je tuze Máchovo jezero a vůbec jsem 8 rozhovor neuměl plavat. Ale po pravdě, nejradši mám vodu ve vaně. dostal až tam, kde jsem. Kdysi mi jeden kamarád spoluministrant říkal jako tomu hejkalovi Mše s nohama v písku, co zbyl v pohádce: „lese, už mě nevopo povodni, ruiny kláštera… lej". Je třeba poslechnout toho Je to mše sv. jako každá jiná, silného volání tak, jak to zakunebo má Ostrov v sobě něco osobitého, tajemného, co sil malý Samuel v Božím osloví nejenom poutníky, ale domě. A odpověď je zase stejtřeba i hlavního celebranta? ná: „Pane, zde jsem. Volal jsi Víte, ty kameny mluví. A já si mě?“ Ale Pán Bůh člověka občas s nimi povídám. Přede- neznásilňuje, jen nabízí: chcešvším o těch, kteří je tam stavěli li. A vrací to i se stoprocenta kteří v nich žili. To je kus ne ním úrokem. To by každá banka zkrachovala, ale Hospomrtvé, ale živé historie! A váš din je kavalír. klášter k takovým místům patří, jakkoliv to možná zní Gotické věže Svaté Ludmily se fantasticky. tyčí k nebi přímo v srdci Sloužíte pod nebeskou klenbou často a rád, či raději dáte přednost tradiční chrámové gotické klenbě doma – u sv. Ludmily? velkoměsta. Liší se něčím duchovní správa v centru Prahy třeba od služby na periferii nebo na venkově? opravdu nerozlišuji mezi sakrálním prostorem ve zdech a mimo zdi, ale rád sloužím tam, kde lidé naslouchají Božímu slovu a slaví Kristovu oběť s osobním zaujetím. A je jedno, jestli je to skupina poutníků někde na cestě, skautský oddíl v lese, nebo tradiční pouť či nedělní mše v kostele. jak venkov, tak malé i velké město. Možná v tom velkém městě je to těžší v tom, že musíte oslovit lidi od univerzitního profesora po uklízečku. Ale jde to, pokud máte lidi rádi. srdci člověka bližší věci a k těm v mém případě určitě patří i pastorace mladých, práce se studenty, která mě baví. Potkáváte se se studenty na církevní škole spíš jako ten, kdo je duchovně vede, nebo jako učitel v hodinách náboženství? To je dobrá otázka a občas se to ve mně pere. Mít nároky jako kantor a přitom probouzet v duších mladých to nadšení pro Krista. Řekl bych ale, že se snažím být více spirituálem, tedy tím, kdo duchovně doprovází, než tím, kdo předává informace. Jsou „vaši“ studenti v něčem jiní, než „obyčejní“ gymnazisté? Nachází podle Služba lidem v různých regio- vás víra v duších studentů Kdyby mě teď slyšel můj profe- nech a situacích se samozřejmě dobrou živnou půdu, nebo je sor z liturgiky ThDr. Matějka, liší. Musím vědět, koho mám ke studiu na církevní škole před sebou. Vyzkoušel jsem si přivádí spíš rodinná tradice? asi by ze mě neměl radost. Já Jak se to vůbec stane, že hoch z Moravy vymění lesnickou uniformu za bílý hábit premonstráta a postaví se k oltáři v centru Prahy? To se neptejte mě, ale Hospodina. On to opravdu všechno řídí. A jeho řízením jsem se Děkuji Bohu za takovou školu. Ne že by studenti na církevní škole byly úplně jiní než jejich vrstevníci. Ale abych nezabředl do frází a vystihl situaci: je tam cítit jiné ovzduší a slovo padá do už zbrázděné úrodné půdy. Vedle duchovní správy kostela Ještě k té tradici. Někdy ji špatně chápeme. Je to základ, sv. Ludmily jste také spirituálem Arcibiskupského z něhož rosteme a pevná půda gymnázia. Která z uvedených pod nohama, když se zmítáme rolí je vám bližší? v síti pochybností při utváření Člověk – kněz by si asi neměl si osobních názorů a postojů vybírat, co chce dělat raději. Já (tím myslím duši studenta). Je jsem si vybral jako motto pro to zároveň ale něco živého, bez svůj primiční obrázek citát čehož by naše víra byla jen z 1 Kor 9,22: „Pro všechny stal folklórem a chrámy muzejními jsem se vším“. Ale jistě jsou místy. rozhovor Je farnost sv. Ludmily z titulu sousedství s církevní školou mladou farností? Naplňuje vás zkušenost z kontaktů s mládeží pocitem naděje v novou živou budoucnost církve? A jak je to s budoucností premonstrátů a mnišských řádů v Čechách obecně? Přežívají nebo žijí? Pokud chcete ode mě slyšet vizi pro řeholníky a mnichy, 9 po světě. Řekl bych ve zkratce, že premonstráti mají vyzařovat radostného ducha, chválit Boha a sloužit Božímu lidu ve všech situacích. Samozřejmě by se to dalo rozvést, ale není zde na to prostor. Pokud jde o motto, tak jedno máme, ale je pozdější, až někdy ze 17. století: Připraveni ke každému dobrému dílu (srov. 2 Tim 3,17). Vaším osobním mottem je text z Prvního listu Korinťanům: „Pro všechny jsem se stal vším.“ Je ještě „někdo“, kým byste být chtěl a zatím se vám to nepovedlo? Pouť na Ostrově letos opět pokračovala u kostela sv. Kiliána Kontakt se studenty a vůbec s mladými lidmi je důležitý. To se netýká jen naší farnosti, i když tam máme poněkud lepší výchozí pozici pro oslovení mladých. Mladý duch ale není jen podle okolností věku. Podívejte se na zvěčnělou památku takových duchovních osobností jako byl opat Vít Tajovský, Anastáz Opasek nebo týnský farář Jiří Reinsberg (to vybírám jen namátkou). Ještě k vaší otázce. Naděje církve a společnosti je vždy v nových generacích. A mám radost, že v naší farnosti je teď tolik kočárků, že to tam bude asi muset řídit nějaký dopravák. tak si myslím, že přežijí zase jen ty autenticky žijící, tedy živá společenství v duchu zakladatelů a pokračovatelů. Jako zvláštní fenomén vidím zaujetí pro přísnější observance, například reformované cisterciáky – trapisty. Každý z nás hraje v dospělosti řadu rolí, někdy se za ně i schováváme. Určitě bych chtěl být statečný jako můj křestní patron Tomáš Becket nebo řeholní patron Gereon. Prostě být k Božímu obrazu. A to je úkol na celý život. Daniela Schröffelová P. Tomáš Gereon Biňovec, OPraem se narodil v roce 1970 v Šumperku a v blízkých Hranicích vystudoval Střední lesnickou školu. VysokoškolLze pár větami jednoduše ská studia na Cyrilometodějpředstavit podstatu ské bohoslovecké fakultě spirituality řádu v Litoměřicích přerušil kvůli premonstrátů? Benediktini noviciátu v řádu premonstrátřeba mají své „Modli se a pracuj!“ Mají premonstráti tů, později je dokončil v Praze. taky své motto? Po vysvěcení působil v preJá tuto problematiku přednámonstrátských kostelech či ším a jsem členem celořádové klášterech – čtyři roky na jihu spirituální komise, kde tyto vě- Čech, pak rok v Jihlavě a ci promýšlíme a inspirujeme poslední dva roky v klášteře jednotlivé domy našeho řádu na Strahově. 10 stalo se 30. 4. 2005 Čarodějnice na farní zahradě Možná, že to platí pouze pro tradičně katolické Polsko, ale pan farář tvrdí, že na okně (samozřejmě zvenku!) u všech věřících sedí čert a u faráře jich sedí hned sedm! Když je teda koncentrace pekelných bytostí na farách tak vysoká, lze v jejich blízkosti také logicky očekávat čarodějnice. Proto se nápad, skoncovat s nimi v ohni přímo na farní zahradě, ukázal býti opodstatněný. Taky se těch čarodějnic slétlo bezpočet. Některé ještě přijely místo na koštěti v kočárku, jiné už díky věku raději nelétají, ale onoho večera se na farní zahradě bavili všechny a všichni bez rozdílu. Zvláště dětem skýtá farní zahrada množství zákoutí k dovádění a příšeří má svou tajemnou moc… Zdařilá akce měla pro ty nejodvážnější děti ještě pokračování: P. Pawel nabídl možnost přespat v „domě tajemného muže a černého psa“!!! Těch sedm čertů na parapetu asi mělo za následek, že zůstali opravdu jen ti nejodvážnější. Div se světě – tři holky a jen jeden kluk!!! Ve vzácném poměru 2:2 – domácí:hosté. Paní Marie Kafková nakonec zvládla nocležníky, černého psa, pána domu i ty čerty a vše dobře dopadlo a ráno se všichni vyzbrojeni dřevorubeckou svačinou vydali na pěší pouť k Rovínku. danasch 1. 5. 2005 Pěší pouť na Rovínek V sobotu se konala již tradiční pouť na Rovínek. Po deváté hodině jsme vyrazili od štěchovického kostela. Putování provázela modlitba sv. růžence, a to jeho tajemství světla. Přesto, že poutníci byli všech věkových kategorií, do cíle dorazili všichni. Pádem ze skály byl ohrožen jen batůžek jednoho z účastníků, který statečně zachránila Liduška Horová. Mše sv. před kaplí na Rovínku Po pěší pouti na Rovínek následovala poutní mše svatá stalo se 11 byla krásná. Hrdě ministrovala i naše Andulka. Není nám známo, kdo byl tentokrát pověřen modlitbou za příhodné počasí, zhostil se však svého úkolu výborně. Počasí bylo prakticky letní, odvážlivci se na závěr akce koupali v přehradním jezeru. Naše děti si ještě několik dní o pouti radostně vyprávěly a nikdo z naší rodiny neonemocněl (což u nás není až tak samozřejmé). R+P Vejdovi 22. 5. 2005 Poutní mše svatá opět na Rovínku Je neděle. Sluncem prozářený den. Jako stvořený pro tiché a pokorné rozjímání pod korunami stromů. Rozjímání o velkém tajemství: o Bohu otci, v jehož rukou se nacházíme, o synu Ježíši, který nás vede cestou lásky a spásy, o Duchu svatém – dárci života, který vše spojuje v dokonalost trojjediného Boha. Je smutné, že si na Rovínek tentokrát našla cestu jen malá hrstka poutníků, aby zde oslavili svátek Nejsvětější Trojice poutní mší svatou. Rozcházíme se do svých domovů naplněni láskou, pokojem a nadějí. V.B. 29. 5. 2005 Adorace a přednáška dr. Lacinové Letošní rok je rokem Eucharistie. Adorace před Nejsvětější svátostí je moc dobrá a potřebná, a letos je navíc obdařena plnomocnými odpustky. První adorační setkání v kostele ve Štěchovicích se konalo v neděli v 15 hodin odpoledne. Po adoraci následovala přednáška o turínském plátně s filmem o tomtéž. Paní doktorka Lacinová pojala přednášku opravdu poctivě a fundovaně. Se zaujetím a elánem podobným tomu, se kterým v našich farnostech už několik let vyučuje angličtině, se zhostila zajímavého tématu. Přednášku a film doplňovala ukázkami z odborné literatury. Čerpala z řady originálních ještě nepublikovaných překladů cizojazyčných zdrojů. Tentokrát to bylo odpoledne plné informací, náročné na pozornost, ale přesto a právě proto užitečné a zdařilé. rr Poutní mše svatá v Bojanovicích 11. 6. 2005 Pouť v Masečíně Letos to byla zase tak trochu bojová hra. V Proudech byla ohlášena bohoslužba slova na 14. 6. 2005, což bylo úterý, každému to bylo divné, a tak se docela dost lidí přišlo podívat ke kapličce (navzdory dešti) už v sobotu 11. 6. Účast byla tedy o 300% větší než loni, pravil pan farář, a já mu to budu věřit, i když při přepočítání mi to nevycházelo. Připomněli jsme si slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a já byla moc ráda, že jsme se tam sešli především my z nejbližšího okolí – ze Sloupu, z Hvozdnice, z Masečína, od Kocáby, z Hvozdů – a Petr Nožina, který vždy funguje jako garant akce. Z místních lidí, kteří přišli oslavit vysvěcení kapličky po opravě před dvěma roky a běžně do kostela nechodí, nedorazil nikdo. Asi jsme se od loňska 12 stalo se málo modlili. Takže závěr je jasný – je jen na nás, aby ta kaplička nezůstala pouze mrtvým symbolem. M.D. 25. 6. 2005 Pouť na Ostrově Příprava na pouť na Ostrově o svátku sv. Jana Křtitele začala jako každý rok již několik týdnů předem, kdy se na Ostrově několikrát sešla skupina dobrovolníků, aby vedla nerovný zápas s bujnou ostrovní vegetací, která neúprosně pohlcuje zbytky bývalého benediktinského kláštera, založeného před více než tisíci lety. Došlo i na dramatické chvíle, když se skupinka nejmladších brigádníků pokoušela přeplavit v děravé lodi na druhý břeh. Zatímco Bára za pomoci kbelíku vylévala vodu a Honza s Jakubem pádlovali jako o život, silný proud strhával loď na Měchenice. Naštěstí nakonec situaci dostali pod kontrolu a podařilo se jim bez jakýchkoli ztrát přistát u správného břehu. V den pouti v sobotu ráno se strhl prudký déšť a několikrát i udeřil hrom. Byla to však jen krátká přeháňka a než se začali scházet první poutníci, svítilo už sluníčko a po dešti ani památky. Transport všech poutníků na Ostrov proběhl tentokrát díky zkušeným lodivodům bez problémů. Byli jsme rádi, že jsme mohli mezi námi přivítat jako hlavního celebranta P. Tomáše Gereona Biňovce, administrátora od sv. Ludmily na Vinohradech. Asistoval mu náš pan farář Pawel a P. Petr Bubeníček, známý všem ze svého dřívějšího působení v naší farnosti. P. Gereon při promluvě poukázal na nebezpečí vlažnosti v naší víře. Na příkladu sv. Jana Křtitele, jemuž je pouť zasvěcena, nás povzbudil k vytrvalosti, plnosti a rozhodnosti ve víře a v celém našem konání. Během mše svaté proběhl křest malého Kiliána. Jeho rodiče ho k ostrovnímu oltáři přivezli až od Karlových Varů. Při modlitbě Páně, kdy P. Gereon malého novokřtěnce držel v náručí, jsme spolu s jeho rodiči a blízkými prosili za jeho budoucnost a vytrvalost, o níž P. Gereon krátce předtím hovořil. Po mši svaté byla možnost nechat se povozit na rychlém motorovém člunu. Využily toho zejména děti, ale i několik dospělých odvážlivců, zatímco ostatní poutníci se postupně přeplavovali na protější břeh. A pak už začal odpolední program na farní zahradě a v prostorách kostela sv. Kiliána. Občerstvení, guláš, buřty, pivo, hudební produkce, ale i zajímavá výstava růženců, svatých obrázků a starých fotografií našeho okolí – to vše přispívalo k příjemnému prožití odpoledne. Při setkání P. Gereona s farníky došlo i na téma svátosti smíření, eucharistické svátosti a vzhledem k řádové příslušnosti P. Gereona i na systém organizace řádu premonstrátů a jiné zajímavosti. Během besedy děti soutěžily v různých disciplínách, jako hledání vajíček, zkouška zručnosti, skládání vět ze slov, chůze v obřích holinách a podobně. Nakonec se i známkovalo a byli vyhlášeni vítězi. Je dobré, že se daří taková setkání uskutečňovat a že i v dnešní uspěchané době se lidé z naší farnosti dokáží setkat a prožít den ve vzájemném společenství. T.N. 3. 7. 2005 Poutní mše sv. v Krámech To sobotní ráno lákalo spíše k poležení v suché a teplé posteli, než aby dodalo chuti k výletům na kole. Lesní cesta, jindy vonící a prosvětlená ranním sluníčkem, byla mokrá až hrůza. Ani ti kosové si po tak vydatném dešti štěstím nepletli noty. Když jsem pak dost mokrá konečně mohla nasednout na svůj dosud do kopce tlačený dopravní prostředek, opřel se do mne studený vítr. Přiznám se, že v ten okamžik mě napadla jediná myšlenka, zda mé rozhodnutí o nezbytné účasti na poutní mši sv. bylo správné. No co bych zastírala, nálada víc než pochmurná. Z této nálady mne však vzápětí vytrhla liška sedící u cesty. Musela jsem na ni zazvonit, abych se přesvědčila, že je živá. Byla, a rychle zmizela v lesním porostu. Svatý František by jí určitě poděkoval za tu přítomnost, já to nestihla. U kapličky v Krámech se nás letošní rok sešlo stalo se o několik poutníků méně. Někteří odešli na věčnost, ale ti, co je odradilo počasí, prohloupili. Vždyť v Krámech je každý poutník upřímně vítán nejen u kapličky, ale i v hasičské zbrojnici u teplého čaje či kávy s dobrým zákuskem. L.D. 27. 7. 2005 Společenství starších na návštěvě u paní Rousové Jelikož ve Štěchovicích trávím každé léto pár dní dovolené, vždy se těším, že se zúčastním, alespoň jedenkrát v roce, společenství starších. (Vloni, když jsem do společenství zavítala, se slavil svátek dvou přítomných paní Helen a následovalo vyprávění o mariánských poutích doprovázené rozdáváním dárků). Letos jsem si 27. července nenechala ujít, kromě mše svaté v kapli Svaté ro- 13 diny, i posezení u paní Rousové – naší bývalé sousedky ze Zadních konců. Po mši jsme k ní vyrazili s panem farářem Debkem do Pískovny na pastorační návštěvu v počtu osmi farníků, kromě hostitelky. Přestože se přes den honily mraky, nyní slunce pálilo, takže sezení na zahradě s výborným pohoštěním se vydařilo. Měli jsme o čem vyprávět. Místní vzpomínali na společně prožité krásné chvíle na farních dovolených a výletech v předchozích letech, ale i na smutné období záplav v roce 2002. Pan farář vyprávěl řadu příhod a také se plánovalo, co dále podniknout. Čas příjemně utíkal a po dvou hodinách jsem se nerada loučila a ujížděla do Prahy. Letos již žádné společenství nestihnu, dovolená mi skončila a už teď se těším na další prázdniny. P. Tomáš Gereon Biňovec křtí při pouti na Ostrově malého Kiliána Jana Maria Soldánová 14 stalo se 10. 8. 2005 Společenství starších na hausbótu u Hely a Jirky Ještěže mám kamarádku „ze školní lavice“… Právě Lidka Dobruská (sedávaly jsme spolu dva roky na kurzech pro pomocníky v pastoraci) mě totiž přesvědčila k účasti na společenství starších (co bych tam já – sotva čtyřicetiletá „mladice“ – jinak pohledávala!) na hausbótu u Hely a Jirky. Snad mi naši „Suci“ prominou, že nedovedu přesně popsat, kde že to ty jejich lodičky kotví (při zajíždění na místo určení jsem totiž místy měla pocit, že auto pana faráře se šesti pasažéry skončí ve Vltavě, což u mne jako neplavce zřejmě navodilo částečnou ztrátu paměti), ale místo je to vskutku nádherné. Sluncem zalitá zátoka, šumící závoj lesa, vítr, co tiše mluví… Na palubě „domečku“, co má vše včetně kuchyňky se záclonkami, obýváku a ložnice, čekali Jirka s Helou, tradiční spousta občerstvení (doplněna gulášem mistra kuchaře Jana Štochla), dobrá nálada, radost ze setkání a vzájemného sdílení… Na co si však vzpomínám nejvíce? Někdy se stane, že nohy už sice neslouží jako za mlada, ale mysl zůstává svěží a člověk i ve stáří sdílný, vlídný, svým stářím zkrásnělý… Taková je maminka Heleny Malinové. Uvítala všechny příchozí a i když posedávala skromně v kajutě, nešlo nevnímat její tichou přítomnost. Zdálo se mi, že tam patří, stejně jako ta tichá třpytivá voda, co osvěží… A ještě jedno zajímavé setkání. Na společenství tentokráte zavítal i starší pán v kravatě s trochou dávné noblesy, která se dnes už moc nevidí. Pan Pinka. Jen tak mimochodem občas „utrousil“, že jako číšník obsluhoval v Berlíně nejednu celebritu, že potom prožil Osvětim… Tak jsem si toho dne na vodě uvědomila, jak důležitá jsou naše setkání s lidmi, jak často v chvatu a úprku za všednostmi bez povšimnutí mineme moudrost a pokoru stáří… Ještě že mám tu „kamarádku ze školní lavice“, která mě přemluvila k účasti na společenství starších, ještě že máme společenství starších, které jediné ve farnosti přetrvalo… Mnozí, kteří se v něm v uplynulých létech scházeli, už mají své společenství u Hospodina, a tak mě napadá, nebylo by načase zestárnout a taky přispět svým dílem ke „zlatému fondu“ farnosti, kterým společenství starších bezpochyby je? Daniela Schröffelová Bohoslužba u kapličky v Měchenicích 21. 8. 2005 Poutní mše na Rovínku k slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Ke kapličce jsme zase jednou nedoputovali pěšky nebo autem, ale na plachetnici. K naší radosti zde byli oba naši kněží, P. Pawel i P. Jan, a navíc ještě milá návštěva – sestra pana faráře Debka z Polska a tříčlenná polská rodina žijící v Německu (paní Magda pracuje v organizaci Kirche in Not, která finančně pomohla naší farnosti). Ve své promluvě při mši sv. otec Pawel zdůraznil význam Panny Marie v dějinách spásy a její vlastnosti, které jsou pro nás příkladem. Vědomí toho, že Panna Maria byla vzata na nebe s duší i tělem, může být pro nás velkou nadějí a povzbuzením. Krásné letní počasí nás pak přímo vybízelo k projížďce na lodi s našimi novými zahraničními stalo se přáteli. Ještě že je polština pro nás příbuzný jazyk, kterému celkem dobře rozumíme, a tak bylo po celou plavbu na palubě živo a věříme, že se návštěvě na Rovínku líbilo a že v naší farnosti nebyli naposledy. Helena a Jirka 27. 8. 2005 Svátost manželství Je sobota a sluníčko svítí jako o závod. Všichni jsou připraveni a můžeme vyrazit do štěchovického kostela, kde se koná svatba – moje a Honzy. Chceme spolu být a žít a společně vychovávat naše dítě, a proto jsme se rozhodli pro společnou cestu. Chtěla bych vám všem poděkovat, že jste se přišli podívat a byli jste v kostele s námi. Naše poděkování patří i Otci Pawlovi a Otci Janovi a také souboru Laudato sii i Evě, kteří nám při svatbě moc krásně hráli a zpívali. Lenka 17. 9. 2005 Bohoslužba u kapličky v Měchenicích Kaplička je zasvěcena sv. Ludmile, dokumentuje to velký obraz na čelní stěně. Životopisem sv. Ludmily jsme si připomněli význam její osoby pro český národ. Byla to především její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. V křesťanské víře vychovala nejen své dva syny, ale především svého vnuka sv. Václava. Dějiny nám ukazují, že tyto dvě osoby (dnes se často říká generačně rozdílné) přispěly očividně stejným způsobem ke kulturnosti našeho národa. Tak mě napadá, že když je v dnešní době kulturnost našeho národa všemi směry podkopávána, měli bychom hodně prosit o jejich přímluvu u Boha. No a kde? Třeba právě u kapličky v Měchenicích. P. Pawel v závěru bohoslužby děkoval za větší účast oproti loňskému roku. Objektivně vzato byla to ale převážně generace starších (těch babiček). Generaci vnoučat zachraňovala malá Karolínka. Další poděkování patřilo paní Ince. Ta totiž neúnavně a v časovém předstihu zvala nejen na bohoslužbu, ale i na pozdější malé pohoštění do 15 jejich pěkné, leč poněkud velké (hlavně na úklid), vilky. Moc se mi líbilo, jak paní Inka popisovala místo konání bohoslužby, a tak pro ty, kteří by příští rok chtěli přijít, cituji: Z autobusové zastávky Měchenice obec cestou k obecnímu úřadu, pak silnicí vzhůru a kapličku nemůžete minout. No a samozřejmě jste srdečně zváni. L.D. 18. 9. 2005 Poutní mše v Třebenicích k svátku Povýšení svatého kříže Té neděle bylo pěkné slunečné počasí, jen občas nám silný vítr snesl na hlavu listy nebo kaštany z mohutných stromů, které tvoří impozantní rámec třebenické kapličky. Mše sv., která se tu koná jen jednou do roka, má svou zvláštní atmosféru. Ještě chvíli před začátkem je nás jen několik, ale již přicházejí další a nakonec je poutníků vždy ke třicítce. Třebenická kaplička je jak pověstný úhelný kámen. Nelze ji jen tak minout bez povšimnutí, natož když je zde sloužena mše sv. Projít nebo projet je zde možno pouze přímo před provizorním oltářem a je zajímavé sledovat reakce jednotlivých lidí: „Mám počkat nebo projít jakoby nic? A jak se mám tvářit? Usmívat se, dát najevo, co si o nich myslím, nebo je ignorovat?“ K třebenické pouti patří také zvířata – i sv. František by se jistě bavil při pohledu na pobíhající psy nebo projíždějícího koně, jako tomu bylo letos. Proč je tak důležité nemít kříž jako amulet nebo módní doplněk, ale vnímat ho jako připomínku Kristovy oběti a Jeho vítězství nad smrtí, nám vysvětlil P. Pawel ve své homilii. Pouť již tradičně končí příjemným posezením na terase hospody u Taterů, kde ale už po druhé chybí paní Taterová. Přesto cítíme, že tu dnes na pouti byla s námi a v její vlídné pohostinnosti pokračuje její syn Pavel. Helena a Jirka 25. 9. 2005 Eucharistická pobožnost Letošní rok byl Svatým otcem vyhlášen rokem Eucharistie. Proto se naše farní společenství sešlo v tomto roce již po druhé v neděli odpoledne 16 stalo se ve štěchovickém kostele, abychom uctili Nejsvětější svátost, kterou nám zde na zemi zanechal Pán Ježíš Kristus. Je to příležitost s velkou pokorou a láskou děkovat za tento dar, který si často nezasloužíme. Vždyť jsme lidé slabí a hříšní. Pane Ježíši, dej ať Tě nikdy neopustíme, zůstaň v našich srdcích, abychom se jednou s Tebou shledali v Božím království. Marie Beranová 9. 10. 2005 Pouť v Bojanovicích Je krásná podzimní neděle, první neděle po svátku sv. Františka z Assisi, kterému je zasvěcena naše kaplička v Bojanovicích. Sluníčko svítí a hřeje, téměř jako v létě. Sešli jsme se jako každoročně v naší kapličce místní i přespolní na mši svaté, abychom poděkovali Pánu za uplynulý rok, za vše dobré i zkoušky, které jsme s Boží pomocí přestáli a prosili za požehnání a pomoc v roce příštím. Náš pan farář Pawel, který sloužil mši svatou, připomněl život sv. Františka, jeho snahu pomáhat všem potřebným. Je i na nás, abychom nebyli lhostejní ke svým bližním. Náš zpěv, jako každoročně, doprovázela Evička hrou na klávesy. Modlili jsme se za všechny zemřelé v naší obci, i za ty, kteří do kapličky chodili a nejsou již mezi námi, a za celou naši obec. Na závěr jsme zpěvem prosili za mír a pokoj v naší zemi i v našich srdcích. Ing. Marie Benešová Poděkování Léto budiž pochváleno… Mnozí, kterým dovolená propršela, asi nebudou souhlasit. Já přesto chválím nejen letošní, ale i loňské léto (a to jsem je netrávila nikde u slunného moře, ale ve Štěchovicích na Kocábě). V letních měsících totiž každou neděli přijížděl P. Pawel, někdy zavítal i P. Jan, na návštěvu k naší nemocné mamince. V té malé schránce přinášeli obrovskou posilu. Za to jim celá rodina moc děkujeme. Ještě jedno poděkování touto cestou posíláme. Je to všem, kteří koncem srpna přijali pozvání na mši sv. a pak na farní společenství uskutečněné ve skromných chatových podmínkách v osadě Havran na Kocábě. L.D. Svěcení základního kamene – Hvozdy Protože nám ani po více než deseti letech Praha k srdci nepřirostla, rozhodli jsme se, že se kajícně navrátíme do lůna naší rodné farnosti, a postavíme si k tomu domek na Hvozdech. Po třech letech, kdy jsme pozemek přizpůsobovali k obrazu svému (kdo nás trochu zná, tuší, jak to dopadlo – nezůstal na kameni kámen), plánovali, jak by ten domek měl vypadat, a také kde na to vezmeme, situace nazrála k tomu, že jsme vybagrovali základy a mohlo se začít. Ale nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají jeho stavitelé, stojí psáno v Písmu. Proto jsme z hromady šutrů vybrali jeden, který jsme očistili, Karel do něho vyvrtal otvor, vložil zázračnou medailku, zalil epoxidem, aby nevypadla, a tento byl nazván kamenem základním. A poprosili jsme pana faráře, aby nám ho přijel posvětit. Pan farář přijel ochotně, dokonce si do toho našeho nepořádku vzal i bílý liturgický oděv, nezapomněl ani na svěcenou vodu, ani na benedikcionál (a důležité bylo i to, že měl boty do náročného terénu). My jsme přes vybagrované pásy nakladli prkna a fošny, pokud možno ne příliš shnilé a bez hřebíků, ale stejně to nebylo nic bytelného. (Jirka S., bezpečák, když pak viděl ty fotky, nás pěkně sepsul – výkopy nezabezpečené, neoznačené, lávky nestabilní, osoby bez ochranných pomůcek…Málem nám dal pokutu.) Modlili jsme se za všechny, kdo tu budou pracovat, i za nás, kteří tu posléze budeme bydlet. Pak pan farář vzal svěcenou vodu, a pečlivě všechny výkopy vykropil, a jak chodil po těch vratkých lávkách, vypadal jako andělíček strážníček ze starých obrázků, co chrání dvé malých dětiček nad propastí (ale jako andělíček nešika, protože mu ty děti do propasti zřejmě spadly). A když jsme pak seděli u kafíčka, najednou se nad námi rozklenula duha smíru jako po potopě a to si nevymýšlím, máme to na fotce! Kája a Marta 17 charita „Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40) Charitativní činnost patří už od počátku církve k její podstatné součásti. Tím, že Charita neslouží jen věřícím, ale celé společnosti, přirozeným a nenásilným způsobem této společnosti pomáhá poznávat a znovu nalézat tradiční hodnoty, které vycházejí z křesťanství. V červnu loňského roku jsme na stránkách Proudů poprvé představili Oblastní centrum charitních a sociálních služeb při Farní charitě Starý Knín, které se rozhodlo rozšířit svou působnost také do našich farností. Rok se potkal s rokem, ale především – člověk se potkal s člověkem… Myšlenka charity nachází svůj zdroj především v Kristově příkladu i v tradici církve. K realizaci myšlenek a cílů je však potřeba nemálo finančních prostředků, obětavých lidí, vstřícného jednání ze strany společnosti i jednotlivců… O tom všem se dočtete v následující zprávě. Zveřejňujeme ji s úctou a rádi. Pro informaci čtenářům, ale především jako projev úcty a díku všem, kteří projevují sloužící lásku potřebným, všem, kteří dokážou hledat a díky Bohu i nalézat společnou řeč a ochotu ke spolupráci, když jde o dobrou věc. Kéž Charita stále více zprostředkovává lidem zkušenost Boží blízkosti a pomoci a kéž osvědčuje pravdivost evangelia v každodenním životě. (dsch) Projekt nadace NROS nám končí a co dál ? Dovolte mi, podělit se s Vámi o krátké zhodnocení nadačního projektu, který nám v posledním roce naší činnosti velmi prospěl a pomohl nejen při provozování pečovatelské a asistenční služby, ale i v rozšíření půjčovny kompenzačních pomůcek. U většiny grantových projektů bývá zvykem, že jsou schváleny jen tehdy, máme-li na zamýšlenou akci alespoň část prostředků z jiných než grantových zdrojů. S vděčností si v takovém okamžiku vzpomenu na zastupitelstva Středočeského kraje, obcí Nového Knína, Chotilska, Štěchovic a Kamýka nad 18 charita Vltavou, protože na finančním přispění těchto obcí (celkem téměř 500 000,– Kč ročně) můžeme postavit další žádosti o granty a dotace, a to nejen z domácích, ale i evropských zdrojů. Tak je tomu i v případě grantu z nadace NROS. V první polovině minulého roku jsme u této agentury požádali o finanční příspěvek na zkvalitnění stávajících služeb pro zdejší region a o možnost rozšířit sociální služby do okolních oblastí, abychom naše zkušenosti s prací se seniory a zdravotně postiženými spoluobčany využili ve větší míře a abychom byli prospěšní většímu počtu lidí. Projekt byl vybrán k realizaci a na uvedené aktivity jsme dostali i finanční prostředky (3 800 000,– Kč) na období od 15. 7. 2004 do 15. 7. 2005. Blíží se tedy doba bilancování, hodnocení a hlavně promýšlení, jak všechno, pracně vybudované, udržet v provozu. Záměrem projektu byly kvalitní služby asistenčního charakteru pro cca 80 klientů na třech samostatných střediscích, kterým by bylo k dispozici 15 pracovnic. Nejenže tyto počty překračujeme, ale zaznamenáváme živý zájem z hlediska příjemců služeb i z hlediska zájmu o pracovní místo v naší pečovatelské službě. Na naše pracovnice možná klademe vysoké morální a osobnostní nároky, posíláme je na školení a různé kurzy, ale takový postup se nám v pozitivním smyslu vrací, neboť na jejich práci jsme ještě nezaznamenali žádnou vážnou stížnost a zájem o péči se stupňuje. Změnil se i poměr klientů, kteří využívají pečovatelskou službu a těch, kteří projevují zájem o službu asistenční. Zjistili jsme, že pro naše klienty je přijatelnější docházka osobní asistentky na 4–8 hodin denně, protože má na nemocného více času, v poklidu zvládnou všechno co je třeba, popovídají si, společně provádějí rehabilitaci, důkladnější hygienu a uvaří něco dobrého k jídlu. Pečovatelka, která donáší obědy, nákupy, léky atd., musí prostě zvládnout obejít seniorů více. Středisko Nový Knín má nyní ve své péči téměř 40 klientů a stará se o ně 12 pečovatelek a osobních asistentek, včetně jedné vedoucí, která má dohled nejen nad službou pečovatelek, ale i nad celkovým chodem střediska, jedná se zájemci o sociální služby a s lékaři, obstarává i některé úřední záležitosti našich klientů. O služby nás žádají i klienti z Mokrovrat, Hraštice, Borotic, Královek, Dobříše a Svatého Pole. Bez podpory místních samospráv by pro nás bylo všechno mnohem obtížnější, a tak si takto dovolím za významnou finanční i morální podporu poděkovat všem místním zastupitelům. Středisko Kamýk nad Vltavou vzniklo z iniciativy zdejšího pana starosty. Stará se nyní o 12 klientů za pomoci 4 pečovatelek a osobních asistentek. Vedoucí zdejšího střediska organizuje službu nejen v terénu kolem Kamýka, Dolních Hbit a v Krásné Hoře, ale i v domě s pečovatelskou službou, který byl v Kamýku nedávno dostavěn. Místní zastupitelé se nám se zavedením sociálních terénních služeb pro seniory snaží pomáhat ze všech sil a dům pro seniory, který obec Kamýk nad Vltavou za významného přispění Českého červeného kříže postavila, je toho jasným dokladem. Dík patří všem, kteří na zavedení služeb pro seniory mají svůj podíl. Právě probíhá jednání o převzetí provozu domů s pečovatelskou službou v Solenicích a Krásné Hoře. Středisko Štěchovice zaznamenalo ve svém rozvoji přímo raketový start. Za rok jeho působnosti 8 našich pracovnic pomá- charita há 30 klientům nejen ve Štěchovicích, ale i ve Slapech, na Masečíně, na Hradištku a v Davli. Velký dík patří paní starostce ze Štěchovic za prozíravou finanční podporu a pomoc, za slova pochopení a povzbuzení do našeho dalšího snažení v pomoci seniorům a zdravotně postiženým spoluobčanům. Naše pečovatelky a osobní asistentky se starají o klienty a ostatní moji spolupracovníci mají za úkol postarat se o kvalitní zázemí zase pro pečovatelky. Nejde jen o mzdy, dobré proškolení odbornosti, správně vedené účetnictví a evidenci grantů, ale i o zachování pracovních míst a rozšiřování klientské sítě. Asi by moje hodnocení nebylo úplné, kdybych nepřipomněla vzornou spolupráci s lékaři na jednotlivých střediscích. Bez jejich účinných rad bychom byli jen těžko úspěšní v péči o nemocné. V nejbližší době nás čeká rozvinutí nového, nejméně tříletého programu, který je kvalitním pokračováním našich aktivit (33 000 000,– Kč ). Měl by otevřít našemu Oblastnímu centru charitních sociálních služeb prostor k uplatnění všech svých pracovníků v tzv. pilotním ověřování našich pracovních metod, a to až do oblasti sociálních výzkumů. Poznatky tohoto projektu by měly být využitelné ve všech krajích naší vlasti, měly by podávat jasný návod na organizování sociálních služeb s využitím nezaměstnaných maminek po mateřské dovolené a žen v předdůchodovém věku. Zmiňovaný program iniciativy Společenství EQUAL je založen na principech národní a nadnárodní spolupráce, na výměně poznatků a zkušeností se zahraničím. Naším hlavním partnerem pro tento úsek naší činnosti je sdružení svazků obcí Srdce Čech, ADCH Praha a Mladí Evropané. 19 Neméně důležité bude pro nás kvalitní zhodnocení příspěvku z Humanitárního fondu Středočeského kraje, kde se jasně ukazuje, že i v rámci Středočeského kraje se naše pozice upevňuje a je s námi i nadále počítáno (650 000,– Kč na celý rok). Ve druhém kole výzvy tohoto fondu jsme požádali ještě o prostředky na specifické profese a doplnění půjčovny kompenzačních pomůcek (900 000,– Kč) a doufáme v pozitivní rozhodnutí. Nejnovější zpráva od hejtmana Středočeského kraje nám potvrzuje, že v rámci Společného regionálního operačního programu budeme moci dostavět a provozovat Azylový dům v Mokrovratech u Dobříše. Naším záměrem je postarat se o krizové bydlení pro rodiny v sociální nouzi na nejkritičtější dobu půl roku a podílet se na jejich kvalitním návratu do společnosti (sociální poradenství, přístupnější zdroje informací – veřejný internet). O aktivity a slušné množství práce je tedy opět postaráno. Jen nám v tom velkém administrativním zatížení nesmějí zapadnout ti hlavní – naši klienti. Jejich pohoda, domácí poklid a alespoň částečná úleva od bolesti v nemoci, jsou naším hlavním cílem. Tak trochu už víme, jak toho docílit, a tak bychom se chtěli o naše poznatky podělit s těmi, jimž kvalitní závěr života seniorů a lidé v sociální nouzi také leží na srdci. Prosím Vás o vyprošování Boží pomoci, abychom nacházeli zdraví, sílu a moudrost k našemu konání a za veškerou pomoc a přímluvy všem ještě jednou děkuji. Stanislava Krejčíková vedoucí Oblastního centra charitních a sociálních služeb 20 kalendář P R AV I D E L N É D Ě N Í V E FA R N O S T E C H Bohoslužby: Svátost smíření: úterý: středa: čtvrtek: pátek: sobota: 15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem 18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla 18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie 18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedělní platností) neděle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla Svátost manželství: Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky Telefonický kontakt: Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH – každou středu v 16:30 na faře ve Ště- chovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ – každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve Štěchovicích Farní úřad Štěchovice, kancelář: 257 740 112 P. Adam Pawel Debek – farář: 776 788 848 Ing. Daniela Schröffelová, CSc. – místopředsedkyně farní rady, sekretářka: 721 773 644 Prezentace farností na internetových stránkách: www.stechovice.cz – každou středu v 18:30 na faře ve Štěchovicích. Vede Doc. Josef Nagy Přímý vstup na stránky farnosti: Výuka náboženství: E-mail: SETKÁNÍ NAD BIBLÍ úterý: 14:00–16:30 ve třech skupinách od nejmladších dětí vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích www.stechovice.info/pages/fara.htm Farní úřad Štěchovice: [email protected] Pan farář P. Pawel Adam Debek: [email protected] Příprava na křest dospělých: Úřední hodiny pro veřejnost: sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích středa: 19:00 – Farní úřad Štěchovice 3. 12. 2005 (sobota) Setkání dětí se sv. Mikulášem 18:00 – Štěchovice, kostel – mše sv. po mši sv. příjezd sv. Mikuláše s nadílkou 25. 12. 2005 (neděle) Narození Páně, Boží hod vánoční 8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 10. 12. 2005 (sobota) Adventní duchovní obnova Štěchovice, fara 9:00 začátek celodenního programu vede P. Fr. Převrátil 26. 12. 2005 (pondělí) Sv. Štěpán 8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 24. 12. 2005 Půlnoční mše sv. 22:00 Slapy, kostel 24:00 Štěchovice, kostel 27. 12. 2005 (úterý) Sv. Jan Evangelista – svěcení vína 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. při mši sv. svěcení vína po mši sv. ochutnávka vína na faře (sobota) občasník pro vnitřní potřebu farností Š t ě c h ov i c e a S l a p y 30. 12. 2005 Svátek Sv. Rodiny 18:00 Davle, kaple – mše sv. (pátek) 31. 12. 2005 (sobota) Mše sv. na rozloučení s uplynulým rokem a poděkování 17:00 Štěchovice, kostel – mše sv. při mši sv. přednesení závěrečné zprávy o chodu a hospodaření farnosti 1. 1. 2006 (neděle) Matka Boží Panna Maria, Nový rok obnova manželských slibů 8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213. % 257740112. Šéfredaktor: P. Paweł Adam Dębek. Foto Pavel Hora, P. Paweł. Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav