12-02 SL

SBOROVÉ LISTY
Apoštolská církev, sbor Havířov
Naší vizí je být společenstvím milujícím Krista a lidi.
Únor 2012
Úvodník:
Vítejte mezi námi! Vítejme! (Petr Špok)
Pro toto číslo Sborových listů jsem zvolil trochu nezvyklý nadpis. Pokud se vám zdá
nesmyslný, nevadí. Napsal jsem ho takto úmyslně. Chci s vámi tentokrát sdílet jedno ze svých
přesvědčení, které se dá vyjádřit právě takovými slovy.
V první řadě je to zvolání: Vítejte mezi námi! Tím
vyjadřuji, že chci a očekávám, že na naše setkání
budou přicházet noví lidé. Když bych použil
přirovnání k domovu, tak v každé domácnosti jsou
lidé, kteří tam přirozeně patří, a nazvěme je členy
rodiny, a pak jsou lidé, kteří do domácnosti
přicházejí jako hosté. Členové rodiny tu
domácnost i její atmosféru vytvářejí, zatímco
hosté se s chodem té domácnosti jen seznamují. A
pokud někoho doma vítáme, tak to jsou většinou
hosté, protože zvláště oni potřebují vědět, jaký
postoj k nim ta rodina má. Zdali jsou rádi, že přišli
na návštěvu anebo naopak jsou považováni za
nějaké vetřelce, resp. jen ze slušnosti trpěni.
Proto pokud právě čtete tyto řádky a jste v našem
sboru poprvé anebo možná i po několikáté, ale
přesto víte, že jste vlastně pořád jen hostem, vám
speciálně patří slova: VÍTEJTE MEZI NÁMI!
Jsme společenství lidí, kteří stejně jako vy byli na
bohoslužbě poprvé a očekávali, co se tu bude dít,
nebo se toho i obávali. A i my jsme kdysi byli
přijati jinými křesťany mezi ně, ale co je ještě
mnohem více, byli jsme především přijati Ježíšem
Kristem, kterého na našich společných setkáních
uctíváme.
Proto
zůstáváme
otevřeným
společenstvím. Netvoříme tento sbor jen proto, že
by nám bylo spolu dobře, ale protože si nás našel
sám Bůh a spojil nás dohromady. A to stejné dělá
stále i s dalšími lidmi. Proto chci, abyste věděli, že
jste vítáni, ať jste přišli nalézt útěchu nebo
odpovědi na své otázky nebo jen ze zvědavosti. Z
Sborové listy
toho důvodu také na počátku každé
nedělní bohoslužby vítáme ty, kdo
přišli poprvé nebo jsou hosty, jež přišli po delší
době. A aby nezůstalo jen u slov, součástí toho
přivítání je malý balíček, kde naleznete informace
o tom, kdo jsme, budete moct nahlédnout do
života tohoto sboru a odnesete si i Lukášovo
evangelium či CD s audionahrávkou Nového
zákona.
Tím se dostávám k druhé části mého přesvědčení,
které jsem vyjádřil slovem: Vítejme! Zní to sice
velmi podobně, ale na rozdíl od předchozí části je
toto adresováno těm, kdo už jsou „součástí
rodiny“. Slovní přivítání a předání balíčku je sice
jasným signálem vůči lidem, kteří jsou mezi námi
poprvé, ale současně věřím, že to nemůže předat
celý obraz srdečného přivítání. Naše sborové
přivítání může být buď podtrženo anebo popřeno
naším jednáním „členů rodiny“. Když se vrátím k
příkladu domácnosti, jak by se cítil člověk u vás
doma, kdybyste jej srdečně přivítali, ale jiní
členové rodiny by reagovali negativně? Zřejmě by
jeho dojem nebyl jednoznačný. Máme tedy
možnost dát člověku buď zdravou míru zájmu,
anebo jej nechat u dojmu typu „všichni se tu znají,
ale já tu evidentně nadbývám“. Když to shrnu,
slovem vítejme, chci vyjádřit, že otevřené oči a
otevřené srdce na lidi není pro „členy rodiny“
nadstandard, ale základní projev lásky k lidem a
lásky ke Kristu. Chci, aby to zaznělo i jako pokyn
těm, u nichž otevřenost na lidi ještě není běžná. V
Stránka 1
opačném případě je to projev určitého sobectví,
protože okolním lidem říká: Já. Můj život. Mí
přátelé. A podobně. Proto, bratře či sestro, vezmi
prosím na sebe kus spoluzodpovědnosti za to, že
jakýkoli člověk bude mezi námi vítán. A pokud
někdo nový přijde na bohoslužbu trochu později a
mine předávání úvodních balíčků, vezmi prosím
iniciativu do rukou, vyžádej si u služby u dveří ten
balíček a předej ho tomu, kdo je tady nový.
Vytvořili jsme je proto, aby potěšily a aby
posloužily.
Petr Špok
Kurz Alfa (Jiřina Lukáčová)
Milí bratři a sestry, na konci února, ve středu 29. 2. 2012 začínáme s dalším během
kurzů Alfa. Máte opět možnost zamyslet se, koho byste chtěli na kurz Alfa pozvat. Je
určen pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco víc o křesťanské víře, něco více o
Bohu. Pro všechny, kteří mají spoustu otázek, na které hledají odpověď. Je to cyklus
třinácti tematických diskuzních večerů, strávených v příjemném prostředí s lidmi,
kterým žádná otázka nepřipadne nevhodná či zbytečná.
Děkujeme za vaše modlitby i za finanční podporu, peníze ze sbírky půjdou na
materiály, které dostane každý účastník Alfy a částečně budou použity i na víkendovou
akci s Alfou. Děkujeme.
Za tým Alfy
Jiřina Lukáčová
KURZ ALFA je třináctitýdenní program určený zvláště pro hledající a všechny, kdo chtějí prozkoumat
křesťanskou víru.
Tyto kurzy vznikly v Londýně. V současné době
probíhá 40.000 kurzů ve 168 zemích světa,
materiály jsou přeloženy do 70 jazyků a ročně
Alfou projde 11 mil. účastníků.
Večer se skládá z mluveného slova – biblické
téma a následné diskuze při kávě nebo čaji.
Celý kurz provází příjemná atmosféra a tolerantní
přístup k lidem, dává možnost poznat základy
křesťanské víry a nalézt smysl života.
Chceš poznat základy křesťanství?
Chceš se zamyslet nad smyslem života?
Jsi srdečně zván!
Tým kurzu Alfa vás zve na cyklus diskusních
večerů, které budou probíhat vždy ve středu
v 18 hodin v budově sboru Apoštolské církve
na ulici Selská 29 s těmito úvodními tématy:
Sborové listy
29. 02.
Úvodní večeře Alfy – Je křesťanství
nudné, nepravdivé, či zbytečné?
07. 03.
Kdo je Ježíš Kristus?
14. 03.
Proč Ježíš zemřel?
21. 03.
Jak si mohu být jistý svou vírou?
28. 03.
Proč a jak se modlit?
04. 04.
Proč a jak číst Bibli?
11. 04.
Jak nás Bůh vede?
14.-15. 04.
Společný víkend s Alfou - O
Duchu svatém
18. 04.
Jak odolat zlému?
25. 04.
Proč a jak mluvit o víře s druhými?
02. 05.
Uzdravuje Bůh i dnes?
09. 05.
A co církev?
16. 05.
Závěrečná slavnostní večeře na téma:
Jak mohu prožít zbytek života co nejlépe?
(s možností pozvat své blízké a přátele)
Přihlásit se můžete zasláním přihlášky na adresu
uvedenou na pozvánce nebo také e-mailem na:
[email protected] nebo telefonicky na
773 663 995.
Stránka 2
Zájezd do pohádky 2. 6. 2012 (Jana Kašpárková)
Bylo – nebylo, bude – bude?
Za devatero cestami a devatero mosty a ještě kousek dál dojedeme autobusem
k pohádkovému zámku Lednice. Na jeho bočním nádvoří je skleník
s tropickými rostlinami a jezírkem. Na druhém bočním nádvoří jsou stáje, ale
místo koní v nich najdeme mořská akvária. Kam až oko dohlédne, je zámecký
park s rybníkem a potůčkem, po kterém se dá dostat lodičkou k vyhlídkové věži.
Trochu dál od zámku se nalézá Janův hrad, kam se dá dojít pěšky, v koňském
povozu nebo lodičkou.
A proto vás všechny i se známými zveme na jedinečný výlet do pohádky.
Cena celodenního pohádkového výletu vyjde:
dospělého na 400,- Kč
dítě do 15 let na 200,- Kč
dítě bez nároků na sedadlo zdarma.
Do 18. března se bude vybírat závazná záloha 200 korun.
Po 18. březnu budou zbývající místa nabídnuta v dalších
sborech AC. Záloha bude nevratná. Jen z vážných zdravotních
důvodů ji vrátíme.
Druhá splátka do 20. května
Více info na nástěnce u malého sálu nebo u pořadatelky Jany
Kašpárkové – 605 468 188.
Neodkládejte svá rozhodnutí
Jana Kašpárková
Kněz, levita a Samařan. (Václav Bednář)
Minulou neděli jsme byli s Dankou pozváni sloužit do těšínského sboru. Jako vždy
jsem si pečlivě připravil prezentaci, modlil se za slovo, které Pán chce, abych ve
sboru předal.
V neděli ráno jsme si museli s Dankou přivstat,
nemilou zprávu řekl
protože v Těšíně začínají již v 9 hodin, a ještě nás
pastorovi
Bohušovi
prosil Michal Brozda (vedoucí misijní kanceláře),
Wojnarovi a usoudili,
který shromáždění vedl, abychom přijeli již
aby nás Stašek přivezl
v 8.30. Před osmou jsem nastartoval auto a
na shromáždění a pak se
připravil se na odjezd.
postaral o naše auto.
Cesta do Těšína trochu klouzala, ale co naplat, je
Za těch 15 minut, co jsme tam stáli, okolo nás
třeba jet. Vše probíhalo podle plánu až do
projelo několik „knězů“ a prošlo několik „levitů“,
Albrechtic. Přejeli jsme albrechtický kruháč,
kteří se nezastavili a nezeptali se, jestli nám
doprava, doleva, vyjíždíme na první kopeček a
můžou nějak pomoci. Dokonce někdo na nás
najednou motor zhasl. Všechny kontrolky svítí a
blikal, abychom mu uhnuli, ale nakonec pro nás
auto nejede. Zkusím nastartovat znovu a nic.
přijel Samařan, naložil nás na svého krásného oře
Zapnu čtyřblinkr, dívám se na ukazatel paliva a
a zavezl nás na shromáždění. Přijeli jsme
ten směle ukazuje větší polovinu nádrže a dojezd
s mírným zpožděním. Samařan si od nás vzal
na benzínku 575 km. Zkouším ještě jednou
papíry a klíče od vozu, že se o našeho polámaného
nastartovat a ono nic, za mnou se již tvoří fronta
oslíka postará. Vzal jednoho bratra, zajeli koupit
aut, které taky jedou na Těšín. Pomalu sjíždím do
10 litrů nafty a jeli pro oslíka, kterého již
zatáčky nebo do křižovatečky ke koním, abych
uzdraveného přivezli před modlitebnu.
nepřekážel provozu. Volám Michalovi, že nám
Chyba byla v ukazateli paliva, který, ač jsme
auto zdechlo a nejede. Michal odvětil, že to nějak
žádnou naftu neměli, ukazoval větší polovinu.
zařídí. Pak mě napadlo zavolat „Samařanovi“,
Nakonec všechno dopadlo dobře. Díky Bohu za
protože jsem si myslel, že má nafťáka a že by
Samařany, kteří jsou okolo nás, kteří vždy rádi
mohl mít v autě kanystr s naftou. Samařan tuto
vypomůžou a nežádají žádnou odměnu.
Sborové listy
Stránka 3
Něco z Pramínků živé vody. (Gabka Nagláková)
Chtěla bych se s vámi podělit o nádherné zamyšlení dětí – dorostenců – mládežníků –
ze skupiny Pramínky živé vody nad Žalmem 23. Úkolem bylo zamyšlení a „přepracování“ do
jejich osobního života, jak to vnímají – vidí ve svém věku oni. Protože na našich
každotýdenních zkouškách nejen chválíme Hospodina, ale také se zamýšlíme nad Božím
slovem. Přeji milé počteníčko.
Kristýnka Novotná, 12 let:
Bůh je jako moje pračka a já koš na prádlo.
Když mám v sobě špinavé prádlo, tak je pračka
vypere.
Tak jako mne Bůh očišťuje od veškeré špíny
hříchu.
Terezka Folwarczná, 13 let:
Bůh je jako moje rádio.
Když je nepustím, nehraje.
A když je špatně naladím, tak také nebude hrát.
Proto je musím zapnout, abych slyšela, co ke mně
Bůh mluví.
A nikdy ho už nevypnu.
Sára Grulichová, 18 let:
Hospodin je jako moje turistická stezka.
Vím, že když po ní půjdu, nemůže se mi stát nic
zlého.
Když po ní půjdu, vím, že mě dovede bez úhony
do cíle.
Můžu z ní kdykoliv sejít, ale jedině, když půjdu
po ní,
nemůžu zabloudit.
Olga Nagláková, 19 let:
Hospodin je můj umělec.
Učí mne vnímat krásu kolem.
Vede mou ruku po papíře,
mé myšlenky přetváří do souvislých vět.
Plní mne soucitem, trpělivostí a silou,
cítí mé srdce, ví o mých starostech.
Jako vysvoboditel holýma rukama trhá trnité
šlahouny obrůstající mé srdce.
Sborové listy
Timotej Naglák, 16 let:
Hospodin je můj domov.
Dopřává mi odpočinek,
cítím se v něm v bezpečí.
Když přijde déšť,
nemusím se bát, že zmoknu,
protože On mě ochrání před všemi nepříjemnými
věcmi.
Ester Bubíková, 13 let:
Hospodin je můj Otec.
Vždy mne doprovází.
Miluje mne láskou nekonečnou,
má se mnou trpělivost.
Láskou ke mně promlouvá.
Je nejlepší Posluchač a věrný Přítel.
Když Jeho hlas přeslechnu či neuposlechnu,
zvedá mne s něhou a láskou.
A znovu mne staví na pevnou zem.
I když ke mně přátelé obrátí svá záda a já se cítím
osamělá,
nebojím se, protože je se mnou.
Před posměvači mne ochrání.
I kdybych šla propastí šeré smrti, nemusím se bát,
vždyť On je mým světlem a záchranou,
mým záchranným kruhem, majákem v bouři.
Jeho ruka a Jeho hlas mne potěšují.
Žehná mi láskou a pokojem – radostí a vděčností
přetékám.
Žehná mi, kdekoli jsem, vším dobrým.
Ano, On je mým Otcem navěky věků.
Chci mu být věrná do konce všech dnů.
Stránka 4
Reportáž ze schůzky kmene Torpédek. (Michal Hřebíček)
Dnes byla moje Torpédka více živá než obvykle:
„Torpédka, dnes zlobíte, dnes budete torpéda.“
„Ale my jsme Torpédka, né torpéda,“ ozvaly se dětské hlasy.
„A já jsem kapitán torpédoborce!“ Klukům se nadšením rozšířily oči a obdivně na
mě koukají. Tak tohle jim asi nevysvětlím.
Pokus o vysvětlení nové hry:
„Torpédka, sedněte si do kroužku a každý si
vyberte nějaké zvíře. Každý z vás bude jiné zvíře
a bude dělat zvuky jako to zvířátko, co si vybral.
Holky, co jste za zvíře?“
„My budeme hříbátka,“ oznamují dvě holčičí
Torpédka.
„Ale já chci, aby každá z vás byla jiné zvíře,“
zkouším to znovu já, ale dochází mi, že tohle
nezměním. Rychle přemýšlím... Zkusím jiné děti a
pak se vrátím k hříbátkům, rozhoduju se.
„A jaké zvíře budeš ty?“ obracím se na další
torpédí holčičku.
„Já budu koťátko.“
„Prima, a ty?“
„Já budu kočička.“
„Ale kočku už tady máme,“ namítám, dle mého
soudu, poměrně logicky. „Jak dělá kočka?“
„Mňau...“
„No vidíš, a koťátko?“ otáčím se na kotě.
„Mňau...“ zakulí na mě kotě očima a mňoukne o
chloupek jinak než kočka.
„No dobrá,“ souhlasím a přemýšlím, jak to při hře
po nich zopakuju. Vracím se ke hříbátkům.
„Tak ty budeš dělat íííhíííí a ty prrfffff,“
odfrkávám jako legendární Strýček Jedlička.
„Ale já neumím pfrrrr.“ Tahle hra se nepovede.
„Tak si to vyměníte.“
Během hry však hříbě
ani nezahýkalo, ani
neodfrklo. „My jsme
si to zase vyměnily
zpátky.“
„Aha. Tak jsi na řadě,
hrej.“
„Ale já nevím, co
mám dělat,“ ozvalo
se nešťastné hříbě.
No, nejsou ta moje Torpédka skvělá?
Michal Hřebíček
V úžasu. (Johnki Stanislav Galásek)
Zastav se člověče,
odlož ranec shonu
a chvíli stůj,
na Dílo Mistra pohleď,
to vše stvořil jen pro údiv tvůj.
Div se,
jak kapky poušť už zkrápí,
jak stonek zelený za světlem kvapí,
a hle - zelená je poušť!!!
Život!
Na barvy duhy hleď,
jež přes nebe se klene,
v obdivu je každý hned,
již schyluje se k změně,
krása mraků pluje,
nehledě na hranice států,
a déšť jejich svěží
plní sílu vodopádů,
a vedle mohutnosti hor
vidíš něžnost kvítí,
v horách těch o život bojuje tvor,
Sborové listy
také chce v té kráse žíti,
hejna ptáků letí, kdo je vede?
Kdo Stvořitele nezná,
ten říci nedovede...
Na ladnost delfínů se dívej,
a ty, srdce, píseň zpívej,
píseň díků, pokory, chval,
vždyť člověkem být je DAR!
Johnki Stanislav Galásek
Stránka 5
Jak je to vlastně s modlitbou? (Vladimír Rafaj)
I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil,
Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova. (Soudců 3,9)
Slova „úpět k Hospodinu“ je znovu a znovu
opakující se výraz v knize Soudců. „Úpět“ neboli
„volat“ je jiné slovo pro modlitbu („volal
[Samson]“ – 16,28; „úpěli“; „volali“ /KR, B21/
nebo „kričali“ /ROH/ – 3,9.15; 4,3; 6,6-7;
10,10.12). Modlitba je klíčovým nástrojem v
životě každého věřícího člověka a má mnoho
podob. Izrael v době soudců však využíval
modlitbu pouze v případech útlaků a všeobecného
ohrožení. Lid hazardoval s Boží milostí a jednal
lehkomyslně. Boží touhou
však bylo, aby s ním měl
trvalý a důvěrný vztah.
Dovolím si říct, že vlažnost,
povrchnost, vzdalování se
od Boha, neúspěchy a
překážky v životě mají svou
příčinu v nedostatečném
nebo žádném modlitebním
životě. Svévolné odcházení
od Boha vede k životu v
otroctví,
kompromisech,
depresi a zmatku. Bůh ale prokazuje svou milost
tím, že vzbuzuje „vysvoboditele“, aby přivedli lid
zpět k němu.
Co nás učí tento příběh? K čemu nás vybízí?
Přemýšlejme o tom, jaké místo má modlitba v
životě věřícího člověka. Jakou
důležitost má osobně pro mne?
Je modlitba mou nejvyšší
prioritou? Co se děje, když
modlitbu zanedbávám? Co je
takovým indikátorem neboli ukazatelem posunu v
situaci, kterou dlouhodobě negativně prožívám?
Nejsem chycen v pasti problémů právě proto, že
jsem ztratil prvotní zápal a nasazení (Zj 3,15-18),
že už nemám takovou lásku pro Ježíše jako na
počátku (Zj 2,4)? „Bůh všechny, které miluje,
kárá a vychovává“ (Zj 3,19, NBK). Jak pravdivá
je výzva a povzdech proroka Izajáše, který
tlumočí slova Hospodinova, a která zaznívají do
našich řad v dnešní době: „Jen kdybys dal pozor
na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá
spravedlnost jako mořské vlny…“ (Iz 48,18-19).
Volejme k Hospodinu za všech okolností, on má
východisko z každé nepřízně. „Víme, že všecko
napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř
8,28).
Když se modlíme, Bůh jedná. Bůh je věrný a
modlitby svého lidu vyslýchá. „I když my jsme
nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít
sám sebe.“ (2Tm 2,13)
Vladimír Rafaj
Jak se žije...
A máme tady další měsíc, další Sborové listy a dalšího odvážného človíčka, Hanku
Špokovou, pastorovu manželku, která nám dovolí nahlédnout do svého života a
která vám také pomůže si lépe představit, jak se žije sborovým pracovníkům, co
dělají, co je těší i trápí….to vše v naší rubrice
1. Čím by ses charakterizovala?
Já ani nevím... Napadají mě spíš špatné vlastnosti,
tak nevím, jestli to říct.
Ale určitě jsem člověkem, který si často
připomíná, kým byl dříve a stále se divím, co Bůh
pro mě udělal. Jak mě našel a že jsem mu za to
vůbec stála. A k tomu jsem se i rozhodla, že
nezapomenu, kým jsem byla a nebudu brát jako
samozřejmost to, co mám teď - kotvu své duše
Ježíše, Petra, Radima, Adama, Ninku - své
poklady; přátele, které mám kolem sebe; sbor,
který vnímám jako rodinu.
Sborové listy
2. Chodíš ráda do
práce?
Jo. Vzpomínám si, že
jsem se jednou modlila,
aby moje služba mohla být i mojí prací, abych se
mohla starat o lidi, a kdybych spolu s tím měla
vyřešené i ty povinné věci jako pojištění a roky do
důchodu, byla bych moc ráda.
3. Jak vypadá tvůj běžný den?
Každý den je dost jiný. Většinou vstávám brzo,
pak budím děti a vypravuju je do školy. Mají to
od nás takový bonus. A potom individuálně podle
Stránka 6
povinností, které jsou, si plánuju den. V tom mém
pracovním dni jsou většinou setkávání s lidmi
nebo systematické věci, na kterých pracujeme na
Majáku. Mám často pocit, že celý den je kolem
mě šrumec a hluk, ten den proběhne v dost
rychlém tempu, a protože dost setkání bývá i
odpoledne, tak do toho se snažím nějak
organizovat děti. Jinak asi jako každá maminka
neustále bojuji doma s nekonečným nádobím,
prádlem a vším tím, co je spojeno s větší rodinou
s malými dětmi.
7. Jak relaxuješ a jak si čistíš hlavu?
Tak miluju to, když jdeme na hory, nebo právě ty
dorty. Zvláště dekorace a modelování. Často to
děláme společně s Petrem. Já peču, Petr modeluje,
tam se hodí jeho inženýrská přesnost. Taky si už
hodně let děláme rodinný deník, kde si z těch
všedních dnů vytahujeme ty vzácnosti, takže teď
ho dodělávám, abychom ho mohli nechat svázat
za minulý rok. Ale maximální relax mám, když
jsem sama v tichu. Miluju horkou vanu a děti mají
zakázáno na mě hulákat přes ten umakart.
4. Kdybys neměla tuto práci, čím bys
chtěla být?
Asi bych si udělala speciální pedagogiku nebo
bychom si s dětmi založily malou firmu na dělání
dortů. Prý bezlepkových. Radim (náš syn) to už
má vymyšlené, prý je díra na trhu, co se týká
bezlepkových dortů.
5. S čím bojuješ, s čím se potýkáš?
Tak asi tak nějak moudře najít rovnováhu ve
všech těch svých rolích. Uvědomuju si, že roky
hrozně rychle letí a nechci jednou slyšet od svých
dětí, že jsme měli čas na všechny lidi kolem sebe,
ale ne na ně. Neustále hodnotím, bilancuju a
třídím priority. Bojuju asi s takovou obavou, že
přehlídnu něco důležitého nebo udělám nějakou
zásadní chybu, která negativně ovlivní budoucnost
našich dětí.
A v tom se učím věřit Bohu, že jsem v jeho ruce,
jemu sloužím a on doplňuje naše chyby a
nedostatky. Je to pro mě ale boj, protože vím, že
to, co si děti odnášejí z rodiny, velice ovlivňuje
celý jejich další život. Osobní i duchovní. To, jak
vnímají Boha, jak k němu umí přistupovat a tak...
6. Co tě dovede rozčílit?
Mám pocit, že se teď rozčiluju kvůli něčemu
pořád.
Je to víc věcí. S Petrem jsme si oblíbili větu: „Kdo
málo ví, nejvíc ví.“ Zjistili jsme, že většinou lidé,
kteří mají nejužší rozhled v nějaké věci, často
mají úplně jasno v tom, jak by to mělo být
správně.
Další věcí je, i když to úplně nevím, jestli to je
přímo hněv, spíše taková rozhořčenost a někdy i
bolest, když vidím, že lidé neberou Boha vážně.
Nemůžu snést, když je Boží slovo nějak
zlehčováno a obcházeno. Nevadí mi lidské chyby
a slabosti, ale takový ten přístup „v pohodě“. Bolí
mě z toho srdce, protože vím, jak to hrozně uráží
Boha, který nás má tak rád a tolik toho pro nás
udělal.
A potom taky, když musím do pokojíčku k dětem
hulákat: „Vždyť jsem vám to už třikrát říkala!“
Sborové listy
8. Co rádi děláte jako celá rodina?
Milujeme
aktivní
soboty.
Dopoledne
několikahodinová prochajda, rychle nějaký oběd,
odpoledne bazén a večer nějaké dobré jídlo a třeba
film nebo nějaká hra. Taky máme moc rádi, když
dlouho jíme, povídáme si, čteme si staré zápisy z
kroniky a smějeme se blbostem.
9. Jaké máš koníčky nebo zájmy?
(Jindři, asi jsem odpověděla v předchozích dvou
otázkách...)
10. Jaký sport je ti blízký? Jen v televizi
nebo i „naživo“?
No, já se ráda hýbu, ale řekla bych tak anonymně.
Za sportovce se vůbec nemůžu považovat,
všechno je to tak podomácku. Jak řekl jeden náš
syn, když jsme byli plavat: „Mami, ty jsi vedle mě
jak velryba.“
11. Tvůj oblíbený film?
Film...hmm... já teď fakt nevím. Nemám asi žádný
tak nějak oblíbený. Mám ráda filmy nebo i
komedie, které nejsou hloupé. Ale jak psal Petr,
George z džungle pobaví vždycky...
Stránka 7
12. Tvá poslední vtipná historka?
Adam: „Mami, ty dáváš do krupičky sůl?“
„No jo, do všeho se dává sůl, jinak by to bylo
hnusné a bez chuti.“
„Hmm, a proč teda nedáváš tu sůl i do špenátu?“
13. Jaký je tvůj sen nebo přání?
Přála bych si moc, abychom byli sborem, kde
každý člověk bude moci najít své místo. Nově
příchozí lidé budou mít pocit, jako by přišli domů
a budou vítáni. Je pro nás s Petrem největší
radostí, když vidíme, že lidé jdou přímou cestou
evangelia, jsou ochotni přinést nějaké oběti a
dorůstají do toho, kým je Bůh chce mít a nakonec
se postaví na místo, kde mají stát.
Přála bych si, aby tak, jak jednou kázal Petr, jsme
byli sborem „pravdy a milosti“. Jsou to jako dvě
oči, které dávají vyrovnaný pohled. A víte, jak to
BLAHOPŘEJEME K NAROZENINÁM
DOSPĚLÁCI
je s očima, když si člověk zakryje jedno nebo
druhé.
14. Co bys ráda vzkázala čtenářům,
sborovníkům?
Tak lidem ve sboru bych ráda řekla to, co už jsme
psali s Petrem v jednom modlitebním dopise,
který někteří z vás dostali, a to, že jsme šťastní v
tomto sboru a je pro nás radost a opravdu výsada
spolupracovat s mnohými z vás! Takže komu
jsem to neřekla osobně, tak alespoň takto!
Děkujeme vám všem, kteří se za nás modlíte, kteří
víte o našich bojích, povzbuzujete nás, a když
řekneme nebo uděláme nějakou blbost, tak taktně
děláte, že jste si toho nevšimli.
(Díky Bohu za tu síť, kterou jsme provázáni, že
Danko)
Ptala se
Jindra Římanka
DĚTI A MLÁDEŽ
25 02
02
06
06
06
08
10
11
12
12
17
19
21
28
02
02
02
02
02
02
02
02
02
02
02
02
02
Nikola
Lumír
Jiřina
Lucie
Petr
Marek
Vanda
Tomáš
Jana
Štefania
Gizela
Jiří
Andrea
Sborové listy
Hájková
Chýlek
Kubiczková
Pálková
Pospíšek
Lukáč
Kuliszová
Dršťák
Mendrochová
Springerová
Cibulová
Kilnar
Gavenčiaková
Jana
Kilnarová
K vašim narozeninám vám přejeme
Boží požehnání, pokoj, radost,
a Jeho ochranu do dalších dnů i let.
Kancelář sboru.
Stránka 8
Zveme vás na domácí skupinky:
u Novotných – úterý 18,00h (vede Vašek Bednář)
u Povolných – úterý 18,30h (vede Luděk Povolný)
u Antošů – středa 16,30h (vede Jarda Jíra)
u Holinků – středa 18,00h (vede Uršula Holinková)
u Farniků – čtvrtek 17,30h (vede Soňa Přečková)
u Lukáčů – čtvrtek 18,00h (vede Jiřka Lukáčová)
Mládež se schází každý v pátek v 17 hodin v malém sále.
Royal Rangers se schází každé pondělí v 16 hodin.
Apoštolská církev, sbor Havířov, Selská 29/394, 736 01 Havířov – Bludovice
Tel.: 596 812 867 nebo 739 600 141,
E-mail: [email protected], web: www.achavirov.cz
B.ú. 17 222 17 329/0800 u ČS a.s. pobočka Havířov
Obsahová korektura: P. Špok. Jazyková korektura: B. Dršťák. Technická spolupráce: J. Římanová
Sborové listy
Stránka 9