ROK SE S ROKEM SEŠEL BRNÓ, BRNÓ, ZÁŽITKŮ PLNÓ

NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
NAPŘÍČ
Rok se s rokem sešel
Milí čtenáři, právě se chystáte pročíst si poslední číslo tohoto
roku, roku 2011. Naše začátky byly a jsou nelehké a vaše odezvy
a komentáře nám ke zdokonalení velmi pomohly, děkujeme vám. I
my se chystáme na vánoční odpočinek, na rozbalování dárků a na
zimní sportování, proto vám vřele doporučujeme onen odpočinek,
který by měl být strávený s rodinou a svými blízkými, lidskými i
zvířecími. Naše redakce vám také přeje mnoho zdraví do dalšího
roku, čeká nás jak jinak, než perný rok a my se budeme snažit vás o
něm adekvátně informovat. Přejeme vám jednoduše pohodu, nejen
po vánoční časy, však po celý rok. Děkujeme vám ještě jednou za
vaši přízeň a doufáme, že s námi zůstanete i nadále.
Za tým Napříč, Michal Trkal
10 • 2 0 1 1
Díky šéfovo vynalézavosti jsme si položili vlakové, jinak nepoho­
dlné, sedačky, a spokojeně usnuli za rachotu kolejí.
Brnó, Brnó, zážitků plnó
Naše redakce Napříč se cítila být již dlouhou dobu nedoceněná, a
tak se rozhodla přihlásit náš originální, ryze subjektivní, velice
výstřední a úplně nekompromisní plátek ašského gymnázia do ce­
lorepublikové soutěže o nejlepší školní noviny. Ve skutečnosti to
proběhlo tak, že si pan učitel Staněk všiml kdesi visícího plakátu,
upozorňujícího na soutěž s názvem „Školní časopis roku 2011“, řekl
o něm našemu šéfredaktorovi a ten nás seznámil s nápadem přihlásit
se do probíhajícího pátého ročníku této soutěže. I nelenili jsme a po­
slali jsme do soutěže všechna již vydaná čísla našeho, jak už jsem
zmiňovala, nevšedního výplodu našich, společností unavených, hlav.
Přidali jsme k tomu ilustrující foto redakce a pár vysvětlení, co že
vlastně po tom našem světě chceme. Čekali jsme a čekali, až jsme
se dočkali odezvy v podobě pozvánky na velkolepé vyhlášení celé
soutěže, které proběhlo až v dalekém Brně, kam jsme všichni, kromě
pana učitele, jeli poprvé, na Střední škole polytechnické. A tak jsme
se vydali na dobrodužný výlet napříč republikou
Já, Miška, Trki a pan učitel Staněk, to byl náš silný tým s ambicemi
dojet v pořádku do Brna i zpátky. Nasedli jsme ve čtvrt na sedm večer
v Chebu do vlaku a už jsme si to pelášili pěkně po kolejích směrem
Praha. Cestu jsme si zpříjemnili hraním cestovního (jak jinak)
­Scrabble a dětského kvarteta, které se zpočátku zdálo být složitější,
než by být mělo. Naštěstí, vše dobře dopadlo a růžové myšičky si
našly k sobě cestu, sejně jako fialoví krtečci. A i králíčci s ježečkama
to zvládli…Do Prahy jsme dorazili po jedenácté hodině, abychom
zjistili, že nejspíše sedíme ve špatném vlaku. I vyběhli jsme do
středu nově přestavěného (mimochodem velice vkusně a přehledně)
pražského Hlavního nádraží zjistit, kde se stala chyba a jak ji napra­
vit. Náš vlak směr Budapešť vyjížděl až za hodinu, a tak vyvstala
otázka: co teď s hodinou volného času? I hodina může být dostatek
na rychlo rychlou prohlídku vánoční Prahy a tudíž jsme vyběhli na
­„Václavák“, pokochat se trochou kýče. K našemu překvapení jsme
stihli i „Staromák“ a pár turistických foteček u vánočního stromku,
a pak už jsme nasedali do našeho vlaku a nezbývalo, než nařídit
budíky na třetí hodinu ranní, abychom neskončili až v Budapešti.
Prohlížíme si se zájmem ostatní noviny středoškoláků. Konference v Brně.
Foto: Francis
Tři hodiny ráno, stojíme před brněnským nádražím, nikde ani živáčka,
jen se občas tu a tam přeženou skupinky opilé mládeže. Počasí „nic
moc“, mrholí, zima nám leze až pod bundy. Stále turisticky naladěni
jsme si dali brzkou ranní procházku centrem Brna a nakonec jsme se
uchýlili v čekárně na nádraží, kde nám ale společnost nepadla zrov­
na do oka (nejsem zcela přesvědčena, že tam ti lidé čekali opravdu
na vlak, spíše jakoby tam bydleli…), a tak jsme se opět vydali v
pět hodin ráno cestovat šalinami do non-stopu, kde jsme se chtěli
ohřát. Ohřáli jsme se. Dali jsme si kávu, zahráli jsme si billiard, po­
bavili jsme se čerstvě ostužkovanými maturanty, dooslavujícími svůj
životní úspěch a v sedm již byli pekárny otevřené, nebyl tedy důvod
nedat si dobrou, čerstvou snídani. Posnídali jsme v šalině na cestě do
místa konání vyhlášení soutěže, která však jela opačným směrem,
takže jsme si museli počkat na druhou, která nás už úspěšně a včas
dovezla až ke střední škole. Trochu jsme ještě bloudili, ale přece
jen, jsme gympláci, ti by se něměli jen tak ztratit. Do školy právě
přijíždělo i ostatních pětačtyřicet nejúspěšnějších redakcí, a my jsme
měli možnost shlédnout a ohodnotit na nástěnkách vystavená čísla
ostatních školních novin a časopisů, stejně úspěšných v soutěži,
jako jsme byli my. V deset hodin zahájil MgA. Petr Kantor, patron
soutěže, celý nabitý den a následovaly wokrshopy nejrůznějších
druhů, týkající se tvorby novin. Tyto dílny nám poskytly každému
nový náhled na věc, pár nápadů na vylepšení, pár připomínek, jak
naši práci dělat a jak ji určitě nedělat. K obědu jsme velkoryse přijali,
prý již vyhlášené, chutné bagety a šli jsme si do sálu znova sednout
a vyslechnout ortel. Ne, jméno našeho plátku nezaznělo ani jednou
při vyhlašování zhruba třiceti ocenění, ale nám to snad ani nevadilo,
•1•
NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
byli jsme rádi, že žijeme a jsme zdrávi a nemohli jsme se dočkat, až
budeme zase konečně sedět ve vlaku směr západ, natož až budeme
opět ležet v našich postýlkách. Akce skončila, sbalili jsme saky paky
a dali jsme si dvou hodinový rozchod. S Miškou a Michalem jsme se
šli podívat do nákupního centra Vaňkovka, kde měli již připravené
podium akorát pro Santu, což jsme shledali nechutným a nevkusným
vzhledem k tomu, že drahý Santa se neváže k žádné české vánoční
tradici. S odporem jsme raději vyrazili pochytat vánoční atmosféru
na náměstí „Svobodák“ a „Zelňák“, kde jsme ochutnali teplou me­
dovinu a teplý, v Brně prý tradiční, Turbomošt (kdo ví, co by v něm
člověk našel..). Již nastal čas vyrazit na zpáteční cestu, s Brnem jsme
se rozloučili a nasedli do vlaku, přeplněného turisty z Vídně a stu­
denty, vracejícími se do Prahy. V Praze jsme byli už moc unavení
na to, abychom zkoušeli zlomit náš vlastní časový rekord v rychlo­
prohlídce Prahy, a tak jsme jen obdivovali vánoční ozdoby, které
prodávají na nádraží (např. dva postříbřené a pozlacené listy kapradí
za pouhých 750,- Kč). Cestu do Chebu si, myslím, nikdo z nás ne­
pamatuje, poněvadž jsme všichni upadli do hlubokého komatu. Do
Aše jsme přijeli po půlnoci a věřte, že jsem Aš snad nikdy před tím
tolik nemilovala.
Pocity z téhle akce? Pozitivní. Navštívila jsem konečně Brno,
Napříč zaznamenal svůj první úspěch, nasbírali jsme nové poznatky
a zkušenosti a přesvědčili jsme se, že šalina a tramvaj je úplně to
samé! A jak to vlastně dopadlo? Přišla nám e-mailem výsledková
listina, na které stálo, že Napříč se ze zhruba dvě stě přihlášených
plátků probojoval nejen do první pětačtyřicítky, nýbrž až na cel­
kové třinácté místo, které jsme shledali velice úspěšným a přejme si
navzájem, abychom takto dále pokračovali, neusli na vavřínech, ale
třeba i vylepšili naše úspěchy a dotáhli to donekonečna a ještě dál!
Prasárna
Závěrečný ples 7. ročníku tanečních
Slavnostní předání dárečků a fotek všem účastníkům kurzu.
Foto: Francis
Dne 10.12.2011 se v AKS konal v pořadí již sedmý závěrečný ples, na
kterém bylo hlavním programem ukázat všem návštěvníkům, co se
„studenti“ základní školy taneční za uplynulých 10 lekcí naučili. Pro
mě jakožto pro jednoho z účastníků začínala celá událost krátce před
6 hodinou, kdy jsme začínali nacvičovat svoje představení s názvem
Polonéza a páry zkoušeli tance, o kterých věděli, že v nich nejsou
vzhledem ke svým schopnostem úplně stoprocentní. Pro veřejnost
začínala celá událost 7 hodinou, ale jak již na ašských plesech bývá
zvykem, program samozřejmě začal o něco později.
Nyní je kolem půl 8 a rodiče, prarodiče, sourozenci či přátelé
účinkujících napjatě čekají, až celý ples začne. Úvodní předtančení
proběhlo bez problémů a všechny páry včetně mě a mojí partnerky
10 • 2 0 1 1
netrpělivě čekají na pokyny našeho učitele tance pana Hubáčka, který
nás provázel všemi lekcemi, prodlouženou a i nyní na závěrečné se
staral o to, aby šlo vše podle plánu a daného programu. Cha-cha, jive,
polka, mazurka, jive, waltz, valčík nebo sousedská (záleží na tom, jest­
li páry dělali svoje otáčky o čtvrt nebo o půl), rumba, polka a tak dále
až do úplného skonání. To byl program nás tanečníků, který byl však
obohacen o jednu věc. Již na poslední taneční hodině se ze všech 23
párů vybíralo 17, které poté postoupili do semifinále taneční soutěže,
která se odehrávala právě zde na závěrečném plese. Všechny páry
hodnotila odborná „MEZINÁRODNÍ“ porota a i přes to, že byl jejich
úkol velmi jasný, rozhodně nebyl jednoduchý, ze 34 semifinalistů
museli vybrat pouhých 12 jedinců tvořících taneční dvojice, kteří se
měli utkat o absolutní výhru v celé soutěži. Nedokážu si představit
být na místě porotce, protože dle mého názoru byli hlavně ve finále
všechny páry hodně vyrovnané. To však nic nemění na tom, že někdo
vyhrát musel a já bych tímto rád pogratuloval Báře ­Michálkové a
Jakubovi Jurákovi, kteří se umístili na prvním místě.
Samozřejmě bych mohl tento článek dál rozšířit o můj subjektivní
názor jakožto účinkujícího na celý průběh nebo také o to, jakým
způsobem se mohlo bavit osazenstvo, či jak se to líbilo mým rodičům,
kteří to samozřejmě viděli z úplně jiné perspektivy než já, ale obrázek
si každý udělá sám a vlastně už asi každý ví, jak to na těchto plesech
chodí. Jelikož jsem redaktor, mám tu moc prostřednictvím mých
článků poděkovat všem, kteří si to dle mého názoru zaslouží a já bych
velmi rád poděkoval samozřejmě panu Hubáčkovi a jeho partnerce
paní Havlíčkové za naučení něčeho nového, paní ­Knoblochové, díky
které byla možnost se do tanečních vůbec dostat, všem lidem, kteří se
na nás přišli podívat, ale hlavně mojí spolutanečnic nejzadnější lavici
u dvěří blíž ke dveřím. I když jsem to nesnášel, bude mi to chybět a
ples byl povedený.
druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce
Předsudky jsou out, část druhá
Vlastně jsem v téhle části trochu ztracen. První výlet do Bečova
nad Teplou v rámci projektu „předsudky jsou out“ mě nadchnul
jako dlouhou dobu nic jiného. Pamatuji si, že víkend před odjezdem
na další třídenní část tohoto kurzu jsem nebyl přítomen v Aši, ale
najednou už bylo pondělí kolem půl 10 a my jsme přijížděli k naší
ubytovně. Nebyl jsem schopen ani pořádně rozeznat, jestli se jedná
o jakýsi flashback nebo jsem doopravdy znova tam. Samozřejmě, že
jsem tam byl a pro mě a celou naší třídu začínala další část toho
nejlepšího, co nás letos potkalo. Už není potřeba vám dalekosáhle
vysvětlovat o čem tento projekt je, jaká organizace ho pořádá a co
je naším úkolem, to vše totiž bylo řečeno již po kurzu prvním, který
byl již v říjnu. Lektory nám nyní dělal opět Honza avšak s novým
kolegou, který se jmenoval Zbyněk, se kterým by jistě byli všechny
slečny, které navštěvují naše gymnázium nadmíru spokojené. Musím
říct, že tento „výlet“ na mě z části zapůsobil i více než ten první,
ale ne proto, že bychom probírali zajímavější věci, ale spíše proto,
že jsme šli konečně více do hloubky samotného problému, který
se dá nazvat nadmnožinou „předsudky“. Bavilii jsme se o formách
utlačování, které se vyvíjeli od té nejméně problémové – pomluvy,
až po tu nejhorší možnost, která může nastat – genocida. To vše jsme
vztahovali na různé rizikové skupiny, které jsme měli samozřejmě
rozdělené na etnicitu, náboženské vyznání, sexuální orientaci, ale
také třeba na ekonomické postavení ve společnosti a podobné. V
rámci dne, kdy byla probírána tyto témata, jsme sledovali dokument
o genocidě v Rwandě. Máte za to, že žijete v civilizovaném světě, kde
lidé plní pravidla Ženevské konvence, jsou mírumilovní, vzdělání a
nenechají sebou lomcovat působením základních zvířecích pudů?
Tak se podívejte na tenhle dokument, který se odehrává kolem roku
1994, budete velmi překvapeni, jaké jsou až do této doby následky
kolonizování a potřeby těch „vyšších, silnějších a vyspělejších“ ov­
•2•
NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
ládat, i když většina lidí by asi raději použila slovo ochraňovat, ty
„slabší a chudší“. Tohle byla hlavní náplň našeho posledního pobytu
v Bečově nad Teplou, ale nechyběli samozřejmě aktivity pohybové,
které tuto listopadovou část velmi obohatili oproti té předchozí a
konečně také závěrečná reflexe ve stylu Pythagorejců, kde jsem se
zase mohl trochu ponořit do všech svých spolužáků a aspoň na ch­
vilku to vidět jejich očima. Jediná věc, která mě trochu mrzela je,
že Santa se zase smál jako poslední a jeho provokativní hlava nás
nedoprovodila jako jakási trofej zpět do Aše.
druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce
Otevřeli jsme se Vám
10 • 2 0 1 1
dveřmi“, nejznámější hru existencialisty J­ eana-Paula­‑Sartra.
Když třída vešla do plzeňského Komorního divadla, byla uvedena do
malé místnosti se sedadly, která nebyla ani půl metru od hereckého
prostoru. Všechno kolem vytvářelo téměř domácí atmosféru. Pak se
setmělo a podívaná začala. Čtyřčlenná skupinka herců předvedla ob­
divuhodný výkon. Svým velmi dramatickým pojetím hry vtáhla pub­
likum do děje a přiměla jej zamyslet se nad zajímavými otázkami,
jako je existence, smrt, utrpení a nesení zodpovědnosti a důsledků
za své činy. Ostatně právě o tyto otázky v existencialistických dílech
jde. Přestože divadelní představení mělo vážné téma, vyskytlo se v
něm i pár vtipných momentů v podobě černého humoru, což alespoň
trochu zjemnilo těžkou situaci odehrávající se na jevišti.
Po skončení hry někteří odcházeli přímo nadšení, jiní možná nebyli
úplně spokojení. Každopádně tak či tak každý odcházel s nějakým
dojmem. A všichni dobře víme, že pocity jsou hlavním účelem di­
vadla.
Pavla Růžičková, oktáva
Výlet do techmanie
Den otevřených dveří na naší škole.
Foto: Francis
V pátek 9. 12. 2011 jste mohli navštívit naše gymnázium a seznámit
se s budovami, výukou, s několika učiteli a studenty. Po 15. hodině,
když se multimediální učebna zaplnila příchozími, mohl program
začít prezentací komentovanou zástupcem školy, panem ­Kozlem.
Návštěvníci byli seznámeni s naším výukovým programem, s
letošními přijímacími zkouškami a o přípravě na ně, kterou naše
škola bude poskytovat. Mluvilo se též o akcích, které škola pořádá,
od tematických projektových dnů přes tradiční třídní výlety až po
zahraniční zájezdy, které poučí a hlavně si z nich odvezete krásné
vzpo­mínky (osobně mohu dosvědčit). Dále byla na programu příprava
koktejlů, kterou měla pod palcem paní profesorka Mgr. Pěnčíková
s některými ze studentů sexty. Namíchali alkoholický drink pro
dospělé a nealkoholické pro děti. Byla možnost prohlédnout si i naše
učebny a prostornou jídelnu. Přesunuli jsme se do učebny hudební a
estetické výchovy, kde nám zapěli studenti kvinty tři písně a už už se
schylovalo k poslednímu bodu prohlídky školy, ke dlouho očekávané
módní přehlídce. Paní profesorka Hessová nezklamala a připravila
několik ekologických návrhů, které byly prezentovány studentkami
tercie.
Celá akce měla hojnou účast a naše škola se těší na druhý den
otevřených dveří, který proběhne 8. Února (budete včas informováni
a náležitě pozváni). Těšíme se na vás, jsme srdečně zváni.
Francis
Výlet za kulturou
Dne 1.12.2011 se oktaváni z ašsského gymnázia opět rozhodli vydat
na cesty. Tentokrát zavítali do Plzně, kde je čekal bohatý program.
Po návštěvě Techmanie a krátkém rozchodu měl přijít vrchol dne, na
který všichni už netrpělivě čekali. Nikdo si nechtěl nechat ujít divadel­
ní představení „S vyloučením veřejnosti“ nebo také „Za zavřenými
První prosincový den čekal studenty oktávy ašského gymnázia a pár
jedinců ze čtvrtého ročníku SOŠ výlet za poznáním. Vyrazili jsme do
plzeňské Techmanie, abychom se přesvědčili, že i fyzika a chemie
můžou být zábavné.
Zpočátku nás, netechnické typy, mohl název muzea trochu děsit, ale
když jsme se po několika minutách po výstavě rozprchli, každý si
našel svůj koutek. A těm, kteří už měli vše prohlédnuté a především
prozkoušené, se naskytovala možnost polámat si hlavu s dřevěnými
kostičkami, kuličkami nebo jinými tvary. A co nás zaujalo nejvíce?
Harfa, která hrála pohlazením světelných paprsků? Přístroj ve tvaru
dlouhého hranolu, kde na každé straně stál člověk a druhého viděl
jako v kaleidoskopu? Pseudotyp kola, které šlapáním na pedály
rozezvučelo celou halu? Nebo okénko, které známe z vězeňských
návštěv ve filmech – ovšem s tím rozdílem, že naše tvář se částečně
přetransformovala do tváře člověka za sklem? Ať to byl jakýkoliv
vynález, čas ubíhal rychle a my se bavili až do odchodu. Viděli jsme i
světoznámou Entropu (plastiku Evropy od umělce Davida Černého),
která pohoršila takovou spoustu lidí. A co víc, pomocí programu v
počítači jsme mohli části jednotlivých států rozhýbat a rozezvučit.
Nicméně je nemožné popsat slovy naše zážitky, a proto je nejlepší
výlet doporučit dál, abyste i vy vše poznali na vlastní kůži. My jsme
si to užili – a že jsme kolikrát nároční návštěvníci výstav!
Daniela Uhlíková - oktáva
Pražská konference 2011
Dne 23.11. jsme v brzkých ranních hodinách nasedly do autobusu a
vyjely – směr Praha, ministerstvo školství. Po krátkém občerstvení
a uvítací řeči paní doc. Milady Švecové začala samotná konference.
Záběr témat studentských prací byl opravdu široký. Dozvěděly jsme
se něco o bakteriích, plžích, různých druzích elektráren, chovu koní,
krokodýlů či hospodářských zvířat a mnoho dalšího. Na ubytovnu
jsme odjížděly plny nových vědomostí.
Večer jsme udělaly pár posledních úprav v prezentaci a ráno jsme
byly připraveny zahájit druhou část konference našimi Biopotravi­
nami a fair trade. V prezentaci jsme se zaměřily na obecnou charak­
teristiku, dále jsme zpracovaly poznatky z návštěvy ekofarmy pana
Štěpánka a z naší ochutnávky bio a „nebio“ mléčných výrobků. Ce­
lou práci jsme proložily četnými anketami.
Po nás následovalo dalších pět prezentací. Pak se rozdaly diplomy,
rozloučily jsme se a vydaly se na cestu domů.
Za tuto zkušenost jsme rády, dozvěděly jsme se mnoho nových infor­
mací z oblasti ekologie a vyzkoušely si, jaké to je, mluvit před tolika
•3•
NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
lidmi. Děkujeme panu Mgr. Staňkovi a panu Ing. Lhotákovi za to, že
nám umožnili si to zkusit a podporovali nás při práci.
Tereza Demjaničová, Vendula Mazáčová, Očka Davaa, sexta
Florbal v Aši úplně nezamrzl
V Aši po několik let existoval florbalový tým FBC Diablo Aš, který
hrál 3.ligu Karlovarsko-Plzeňskou a jeho „áčku“ se jednou dokonce
povedlo probojovat i do ligy 2. To samé by určitě zvládla i 2 roky
zpátky jeho juniorka nebýt špatné domluvy při dopravě na turnaje
a vyloučení z celé ligy, které jsme na první pozici kralovali od je­
jího začátku až do konce. Diablo se po dlouhé době své existence
minulý rok rozpadlo a jediná reprezentace našeho ašského výběžku
byla tvořena středoškolským výběrem ašského gymnázia, který svůj
úkol zvládl velmi dobře.
Na okresním kole, kterého jsem se bohužel kvůli zdravotním potížím
nemohl zúčastnit, se našemu týmu povedlo urvat druhou pozici po 2
výhrách a 1 remíze s naším největším sokem chebským gymnáziem,
které bylo „doma“. Tyto výsledky zajistili florbalové elitě ašského
gymnázia 2.místo a postup do části, kde se bojovalo o nejlepší tým
celého kraje. Hned první zápas jsme se dostali velmi rychle do tem­
pa, a i když jsme prohrávali 1:0, tak jsme se díky řekněme velkému
štěstí v podobě prvního gólu, kdy si asistenci připsal gólman Jakub
Vince vrátili do zápasu a po dalších 2 trefách vyhráli nad chebským
gymnáziem 3:1. Ostatní zápasy by se možná dali označit za trápení,
protože i přes velký počet šancí nám dělalo velký problém vstřelit
gól a naše výsledky plynuly z pevnosti týmu, který nikdy nedovolil
soupeři vytvořit si nějaký náskok. Dvakrát jsme remizovali se školami
ze Sokolova a dokonce se nám povedl uhrát nádherný výsledek s jed­
nou školou z Karlových Varů, kdy jsme prohráli 1:0. Ano, většina z
vás si jistě řekne, co je tak povedeného na prohře, ale tato škola byla
jistě favorit celého turnaje a mezi jejími hráči nechyběli zástupci z
karlovarského extraligového týmu nebo také pražské ­Sparty. Mou
povinností je samozřejmě zmínit i zápas poslední, o kterém by však
většina z nás radši mlčela. I přesto, že jsme proti druhému karlovar­
skému výběru vyhrávali 1:0 a 2:1 jsme prohráli vysoko 8:3, ale to už
nám nezabránilo, abychom se udrželi na třetím bronzovém místě a
přivezli tak i z kraje pohár s medailemi.
druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce
King Krule - King Krule
Hudební servery vypouštějí měsíc co měsíc do éteru celou plejádu
jmen, o kterých jsou bytostně přesvědčeni, že právě oni jsou ti, kteří
udělají díru do světa. Ne, že by to bylo něco špatného, koneckonců
vládnoucí kabinet dělá při obsazování ministrů do jednotlivých
resortů úplně to samé a navíc s překvapivě stejným efektem.
Sedmnáctiletý Archy Marshall, alias King Krule, má veškeré možné
předpoklady k tomu, aby na něj mediální pes štěkal při jakékoliv
možné příležitosti. Ačkoliv je otázkou, zdali je to vůbec to, co toto
vtělení čisté nonšalance skutečně chce, pokud vůbec něco chce. Bylo
by povrchní popisovat ten fantazijně-groteskní obličej, který má v
sobě něco z La Roux, bílé čarodějnice z Narnie a toho kluka, jehož
cihla zdemolovala výlohu místního zelinářství.
Pokud máte zájem zvědět, v jakých podmínkách vytvářel své první
věci, co dělají jeho rodiče a co si myslí o britských nepokojích,
hledejte „tam, kde se ptají neustále na to samé.“
Jediné, co dokážu vyložit je, že každý jednotlivý poslech vzbudí re­
zonanci něčeho zcela nového, netušeného. I když ta ozvěna občas
zní jako muchlování struhadel a příborů. A ve všem je ukryté jakési
paranormální schizma, jaké se vznáší nad věcmi, jimž přikládáme
důležitost. Po stránce textů mám dojem, že ke mně promlouvají slo­
va plná melancholického pohled mladého Londýňana, jehož oči poz­
10 • 2 0 1 1
byly veškerých iluzivních stínidel a dívají se do groteskně vulgární
tváře světa. A potom je tady to instrumentální alter ego, které kom­
binuje chillwave, dub a příšerně jednoduché riffy, které byť by byl o
jeden akord delší, ztratilo by se v nich vše, kvůli kterým je vnímám
každým centrem krychlovým mé osoby. Je to naopak stoický klid,
který se naopak vysvobodil z koloběhu štěstí a zklamání. Vše je
zahaleno v reverbové mlze a jediné, co se rozléhá zorným polem je
hlas, který není hluboký, ale je hloubkou. (chaot)
Hudba ve filmu
Mnoho kapel či sólových zpěváků minulosti i současnosti se zap­
salo jak mezi hudební hvězdy, tak i význačnými díly do průmyslu
filmového. Kdo s tím vůbec začal? Michael Jackson byl první,
kterého napadlo vytvářet klipy, i když jeho idea byla spíše brána
jako krátkometrážní filmy k jeho hudbě. V těchto jeho „filmech“
vystupoval například i Macaulay Culkin, kterého jistě většina z vás
bude znát jako malého kluka z filmu Sám doma. Avšak klipy k pís­
ním se po Jacksonovi staly velmi běžnou záležitostí a kapely začaly
točit filmy celovečerní. O samotném Jacksonovi je natočený v do­
kumentárním stylu film This Is It. Dalším vynikajícím příkladem
jsou třeba díla notoricky známé čtyřky z Liverpoolu Help nebo Hard
Days Night, zmínit můžu také jeden nekonečný klip na nejznámější
písně kapely Pink Floyd – The Wall. Celkem nedávno natočený film
o kapele Joy Division - Control nebo příběh Tonyho Wilsona, který
založil legendární Factory Records, jenž byl popsán ve filmu 24
Hour Party People. Ještě mě takhle z místa napadá film s názvem
The Doors, který popisuje vzestup celé této kapely, ale zároveň i její
pád zaviněný hlavně frontmanem Jimem Morrisonem. Takhle by se
dalo pokračovat až do nekonečna, ale já si jich samozřejmě vyberu
jen pár, o kterých se rozepíšu trochu víc.
Král popu, nebo pedofil?
Těžko byste hledali osobu, o které bylo natočeno tolik dokumen­
tárních filmů, napsáno knih, nebo prostě jen interpreta, který pro­
dal tolik alb jako Michael Jackson. Do dneška drží světový rekord
za své album Thriller, kterého se prodalo přes 110 miliónů kopií.
Tohle všechno bylo po dlouhou dobu zastíněno rozmazáváním jeho
„zbělení“ pomocí plastických operací (avšak o jeho nemoci vitiligo
už moc lidí neví) nebo jeho údajné pedofilie. Avšak 25.6.2009 mnoho
lidí na všechny tyto pomluvy či možná pravdivé výroky zapomnělo,
protože Michael byl přesně ve 23:26 v LA prohlášen za mrtvého.
Několik měsíců po této tragické události vyšel snímek s názvem
This Is It, který popisoval, jak měly vypadat jeho koncerty, které
se chystaly na naše letní prázdniny téhož roku v londýnské O2
aréně. Snímek je poskládán až ze stohodinových videích, které
byly pořízeny v zákulisí při celkové přípravě této velkolepé show,
označené samotným Michaelem jako „show celé dekády“. Ve filmu
můžete vidět, jak chtěl Michael s celým svým týmem hudebníků,
tanečníků, producentů a dalších propracovat své nejznámější písně
do úplně nové podoby a vdechnout jim druhý život po jeho médii
zprostředkovaném úpadku. Málokdo může říct, že to nebyl člověk na
svém místě. V životě jsem neviděl nikoho pracovat úplně na všem,
co se jeho vystoupení týče. Ano, kapela se většinou asi postará aspoň
o hudbu, i když pochybuji o tom, že například něco z repertoáru Lady
Gaga je přímo od ní. Jenže sám Jackson zasahoval jak do hudby,
tak do celkové choreografie, podoby nově tvořených klipů, efektů,
a celkově za vším, co se mělo na pódiu odehrávat, stálo jeho srdce a
asi nemalý dar od boha.
•4•
NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
Kdyby Syd
životní roli
nebyl blázen,
Bob Geldof
by přišel o svou
Pink Floyd, The Wall, Syd Barrett, Bob Geldof nebo Gerald Scarfe.
Pokud vám ani jeden z těchto názvů nic neříká, tuto část článku
vynechte. Jedná se o životní příběh, možná by se to dalo říct, o
­jakousi celoživotní reflexi jedince, který byl dlouho alfou a ome­
gou jedné z nejznámějších kapel všech dob, o jejich nejvíce zpro­
fanované písně, kterým byl vdechnut život pomocí neuvěřitelných
animací Geralda Scarfeho.
Mlčky sedí ve svém pokoji, obehnán zdí, které se nedokáže zba­
vit a stále ho dohání nejhorší okamžiky jeho života. Přemýšlí nad
svým dětstvím bez otce, nad tím, jak ho zradila jeho přítelkyně a
jak pro něj všechno skončilo. Ale čeká se už jen na něj, protože
začíná další zaplněný koncert, na kterém je očekáván jako největší
hvězda. Když ho najdou v pokoji bez vlasů a bez obočí, sotva mu
bije srdce, ale to v showbyznysu nikoho nezajímá. Toto filmové dílo
v podobě kontinuálního klipu, obohaceného pro mě nepopsatelný­
mi animacemi Geralda Scarfeho, vplouvajícími mezi hrané scény s
Bobem ­Geldofem v hlavní roli, tvoří obraz lidské nemohoucnosti ve
věcech, které nás dokážou zlomit a donutit nás si kolem sebe vybu­
dovat zeď, za kterou nikdo nevidí.
10 • 2 0 1 1
dance do Indie a natáčí zde další taneční klip. V dubnu natáčení filmu
oficiálně začíná, točí se na různých místech od stadionu Yankee přes
rušné ulice New Yorku a jeho podzemku až po Central park. V říjnu
natáčení končí a je naplánována premiéra první části filmu na 29.
listopad. Od té doby se film zveřejňuje po kapitolách vždy v úterý a
čtvrtek až do 6. ledna příštího roku.
Kontrolovat se s epilepsií je těžké
Dílo s názvem Control o post-punkové kapele z Anglie a o jejím front­
manovi Ianu Curtisovi bylo točeno podle knižní předlohy, ­kterou ve
skutečnosti napsala Curtisova manželka a zfilmoval ­Anton Corbjin,
který nikdy netajil to, že Curtis je jeho velký oblíbenec. Tento film­
ový kousek z roku 2007 je složený z těch nejvytříbenějších kousků
z hudební dílny kapely Joy Division, z jejich postupného vzestupu
a nejdůležitějších událostí jak v životě Iana, tak v existenci celého
seskupení. Za zmínku určitě stojí například to, že podepsali smlouvu
s Tonym Wilsonem, o kterém jsem se již zmínil v úvodním odstav­
ci. Zajímavostí je, že při podpisu u sebe prý nikdo neměl pero, a
tak bylo vše stvrzeno krví. U filmu je velmi dobře zobrazeno pro­
pojení Ianova osobního života s jeho hudební tvorbou - například
píseň „She Lost Control“ napsal sám Curtis o své ženě. V průběhu
filmu je vidět, že Ian má velké potíže se zvládáním sebe sama a
postupem času přestává kompletně zvládat své psychické problémy,
které dohromady s epilepsií způsobí, že se oběsí. Zbylí členové však
nezanevřeli na hudbu a po jeho smrti zakládají kapelu New Order,
který funguje až dodnes.
Všichni jedinci či seskupení, o kterých v článku padla řeč, ovlivni­
li svět i lidi, kteří v něm žijí, ať už něčím kladným, či záporným;
minimálně kladným ve smyslu jejich výborných příspěvků do světové
filmografie. Povedlo se jim zanechat v nás jejich odkaz navždy; o
většině z těchto legend se nedá pochybovat a to asi ani když styl,
který hrají, nepatří mezi ten váš oblíbený (ať už je to Guetta, Gaga
nebo třeba Katty Perry).
druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce
Girl walk // All day
aneb jak jsem objevila Anne Marsen
Ze začátku roku zhlédla jsem video, ve kterém zaujala mě tančící
bruneta v barevné větrovce. Tehdy jsem ještě netušila, že ono video je
část tanečního projektu, za kterým stojí partička z New Yorku v čele
s režisérem Jacobem Krupnickem a hlavní aktérkou Anne Marsen.
J. Krupnik požádal Anne na konci minulého roku, zda by s ním
nenatočila celovečerní hudebně-taneční film, protože už s ní dříve
spolupracoval a věděl, že se věnuje natáčení tanečních videí. Tudíž
se malý štáb a tanečníci už 2. ledna 2011 vydávají na trajekt spojující
Staten Island s New Yorkem natočit oficiální trailer k filmu. Následu­
je mírná odmlka v tvorbě, když Anne odjíždí studovat Bollywood
Film je založený na hudbě z mash up alba All day od Gregga­ ­Gillise
(a.k.a. Girl Talk). Příběh vypráví o dívce znavené stereotypem,
snažící se roztančit město, na své cestě potkává mnoho různých pos­
tav, od kterých se učí nové pohyby, ale i s nimi soupeří. Například se
objeví stepující Gentleman, nebo Creep v kostýmu kostry.
Ostatně průběh celého projektu můžete sledovat na ­girlwalkallday.
com, kde jsou ke zhlédnutí i dosud zveřejněné kapitoly filmu.
(tram)
Chvilka kultury
Pro tuto Chvilku kultury jsme vyzpovídali zpěvačku folkové skupiny
Potíže Lenku Syrovátkovou.
Jak dlouho zpíváš se skupinou Potíže ?
Od roku 1988 tedy neuvěřitelných 23 let
Jak jste se dali dohromady ?
Dělala jsem vychovatelku v Abertamech a odtud znám zpěváka
­Karla Folaufa. V Aši, kterou jsem v té době navštěvovala, jsem pozna­
la další členy kapely kytaristy Míru Bukovjana a ­Romana­­ ­Bukovjana
a určitě vám známého učitele z umělecké ZŠ Milana Jelínka, který
hraje v kapele na basu, klávesy a flétnu.
Pokud se nemýlím máte na svém kontě se skupinou dvě CD chystáte další ?
Ano, cca za 10 let
V první písni druhého CD se v písni Dudlajdy song objevuje
souvětí “Po víně povinně po přeslici nevymřem to už by muselo
bejt, abychom skončili na radnici, aby nám pánbůh dal na lásku
glejt“ je myšlena restaurace U Radnice, nebo administrativní budova?
Zde je myšlena administrativní budova.
Ač se první CD jmenuje Černá káva, jsou na obou CD zmínky o
víně. Čemu ty osobně dáváš přednost?
Jednoznačně vínu.
•5•
NOVINY GYMNÁZIA A STŘEDNÍ ODBORN É ŠKOLY AŠ
S jako POEZIE
Jsi jediná zpěvačka ve skupině hýčkají si tě kolegové ?
Prohlašují o mě, že jsem nejhezčí zpěvačka v kapele.
Na co vše hraješ?
Ve škole hraju dětem na kytaru, společně s třídou muzicírujeme na
flétny a hrála jsem cca 10 let na housle.
Jaký je tvůj oblíbený hudební žánr?
Nemám vyhraněný hudební žánr, záleží na náladě a kvalitě hudby.
A oblíbený zpěvák či oblíbená skupina?
Opět podle nálady, ale například Support Lesbien, Radůza, Bárta...
Nepřemýšlíte nad vydáním zpěvníku?
Možná v budoucnu, ale texty písní z druhého CD jsou přímo u něj.
Děkuji za tvůj čas a výborný zelený čaj.
Martin Kunca
Napříč si myslí
Proč necháte Santy lézt si do oken?
Jiné by už jste hnali pryč s koštětem.
(tram)
Kupte si rohlík v podvečer
a na ráno můžete si smluvit schůzku se zubařem.
(tram)
Evropa a unie je jako Romeo a Julie
(chaot)
10 • 2 0 1 1
Nezastavitelná
Budu spisovatelkou
Udělám díru do světa
Třímajíc paletu v rukou
Jsem osvěta
Se štětcem zahraju si Moneta
Protančím noc se smutným pánem
Hltat měsíc se soumrakem
Zahraju jazz na tympánu
Zabydlím se v aeroplánu
Nazpívám vesmíru album
Pocestuju napříč světem
Otevřu sbírku pro muzeum
Propluju školní chodbou
Obklopím se bialovofílou
Ulovím geparda prakem
Vymyslím rovnici na blbost
Chci mít za domek most
Vlastnit olivový háj v Itálii
Znát každou zápletku z knihy
Zhlédnu všechny seriály
Vymáčknu z pomeranče litr šťávy
Založím nový stát
kde nikdo nebude spát
Vyšetřím vraždu na počkání
Nikdo nešetří na zoufání
Stvořím nový módní trend
Všechno dělat s nadhledem
Pošlu vánoční pohled do Bílého domu
zašklebím se na Obamu
Políbím vražednou žraločí ploutvi
Vypěstuji nejrudější růži
Jsem ambiciózní ženou
Nechám se inspirovat tekoucí vodou
Napíšu román za jednu noc
Neskončí pro mě rok
Najdu si osobní píseň
Vyfotím se u všech soch
Nepřemůže mě žádná tíseň
Budu silná
nikdy mít dost
Zeptá se někdo
zda dělám to pro radost? (tram)
Poslední vydání Napříč roku
2011 připravili...
[ŠÉFREDAKTOR]
Michal Trkal
[REDAKTOŘI]
Dominik Čech
Sarah Erbanová
Martin Kunca
Matěj Tkadlec
Pavla Růžičková
Michaela Trávníčková
Daniela Uhlíková
S přáním více než příjemného prožití vánočních svátků
a již brzkého Nového roku se s vámi loučí tým Napříč.
Těšme se na rok 2012, přinese nám opět skvělé zážitky.
Tak tedy Šťastné a Veselé!
[GRAFICKÁ ÚPRAVA]
Facebook : NAPŘÍČ //
Marian Pekár
e-mail : [email protected]
•6•