knihy

Komentáře

Transkript

knihy
PŘÍSPĚVKY K DĚJINÁM
POŽÁRNÍ OCHRANY
SBORY DOBROVOLNÝCH TOVÁRNÍCH
HASIČŮ
Závodní požární sbory a útvary
Zpracoval: David Dvořáček a kolektiv
ve spolupráci s dalšími hasiči ochotnými na této publikaci se podílet
Příležitost, jak se zamyslet nad minulostí, vyrovnat se s přítomností
a pohledět do budoucnosti …
Vážení čtenáři,
dostává se Vám do rukou kniha, která je příspěvkem k dějinám požární ochrany na
závodech. Záslužná, dobrovolná práce hasičů je námětem k hlubokému zamyšlení. Publikace
nemůže obsáhnout vše, co se v boji proti požárům podnikalo. Při zpracování byla pozornost
zaměřena na nejzákladnější a nejdůležitější etapy historie požární ochrany v podnicích, její
organizování a boje proti požárům. Rozhodl jsem se o hasičích napsat pojednání dříve, než
bude pozdě a historické materiály dnes dostupné odvane čas.
Chceme aspoň ve zkratce ukázat na obětavou práci všech, kteří bojovali a bojují proti
odvěkému nepříteli, požáru, a vzdát jim úctu a dík, ať jsou to dobrovolní i profesionální hasiči
v továrnách. Toto téma sleduje podchycení často opomíjené činnosti těchto sborů, které byly
v mnoha obcích a městech průkopníky organizované požární ochrany. Ve své práci navazuji
na práci pánů Ing. Michal Wowesný; + PhDr. Jaromír Tausch, CSc.; JUDr. Zoltán Szaszo.
Jsem si vědom mnoha technických nedokonalostí svého dílka a nemohu zcela
historicky obsáhnout více než 170 let dějin podnikové požární ochrany. Pečlivě jsem
zaznamenával činnost hasičů pro budoucí generace. Stálo to mnoho práce, mnoho pročtených
zaprášených svazků, ale budoucí generace budou moci na tuto práci navázat. Jsem si i vědom,
že se svojí prací všem nezavděčím a že by ji napsali o mnoho lépe. Ale dosud tak neučinili…
Publikace vydávaná dnes nemá takovou hodnotu, jakou bude mít za několik let pro naše
mladší generace. Napsáním této publikace zanecháváme stopy své práce pro mladší generace,
aby hasičská myšlenka nezanikla. Kdo nezkoušel pátrat po historii, neví, jaká je to mravenčí
práce získat nějaké informace o vzniku sboru či o práci členů. Mnozí z nás si neuvědomují,
jak cenné jsou ty zažloutlé listy popsané úhledným rukopisem našich předků. Z oněch řádků
se dovídáme pro nás dnes tak cenné historické informace.
Přeji nejen všem hasičům, ale i vám všem spokojený život.
Děkuji vám všem za pomoc, přízeň i pochopení.
Bc. David Dvořáček, DiS.
býv. hasič podnikového sboru a badatel v oblasti historie hasičů
SBORY DOBROVOLNÝCH TOVÁRNÍCH HASIČŮ
Závodní požární sbory a útvary
Úvod
V dějinách československého a českého dobrovolného hasičstva mají významné místo
i tovární hasičské sbory. Významnou kapitolu v historii požární ochrany tvořily od poloviny
19 století hasičské sbory na velkostatcích a vznikajících továrnách. Historie závodních
hasičských sborů v České republice není veřejnosti dosti známa a v kruzích hasičů opomíjena.
A proto se pokoušíme o její zaznamenání a zdokumentování podnikových sborů, kterých
neustále ubývá.
Organizace a struktura podnikové požární ochrany prošla mnohaletým vývojem a
prodělala mnoho změn a zvratů. Stejně jako vývoj společnosti, tak i vývoj podnikové požární
ochrany prošel stádii úspěchů i zklamání. Více jak 170letá historie závodního hasičstva však
prokázala, že tato nepostradatelná složka naší společnosti vždy byla a je životaschopná a jako
jediná přečkala všechny společenské změny (tato skutečnost jen dokazuje její důležitost
v systému požární ochrany) a je stále platným a aktivním činitelem na úseku požární ochrany.
Průmyslová revoluce a její vliv na rozvoj požární ochrany
Vznik továrních hasičských sborů byl spjat zejména s rapidním rozvojem živností a
sklářského, textilního a strojírenského průmyslu v druhé polovině 19 století v Českých
zemích. V 80. letech 19. století představovala průmyslová výroba v Českých zemích dvě
třetiny rakouské produkce. Tradičně silné postavení měly České země v textilním průmyslu,
významné ve strojírenství, potravinářském i chemickém průmyslu. V zemědělském
hospodářství se daly srovnávat České země s takovými agrárními zeměmi, jako byly Uhry,
nadprůměrné výsledky přinášelo pěstování cukrovky a chmele (případně i vína). Z původních
manufaktur se v 19. století postupně stávaly první průmyslové závody, které byly větší
nejenom počtem zaměstnanců, ale i množstvím výrobků, které tyto závody produkovaly a
množstvím zpracovávaného a skladovaného materiálu. Proto vyvstala nutnost tyto závody
chránit proti požárům a v případě jejich vzniku je účinně likvidovat. Požární hasební stroje –
stříkačky si jednotlivá panství a soukromé osoby nebo velkostatky a šlechtická sídla začala
pořizovat už kolem roku 1800, např. zámecká stříkačka v Kylešovicích /1797/, šest
pojízdných stříkaček zbirožského panství /1840/. Zákupský zámek excísaře Ferdinanda
zvaného Dobrotivý dvě stříkačky, z nichž jednu roku 1855 zapůjčil městu a druhou ponechal
k ochraně zámku. Roku 1782 bylo na Schwarzenberském dvoře v Chlumě na hašení šest
kožených věder, dva háky a dva žebříky. S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu
živelných pohrom a požárů. Ke konci 19. století byla domácí výroba zatlačována tovární
velkovýrobou ve vznikajících průmyslových podnicích na Karvinsku, Ostravsku a Frýdecku.
Vznik továrních sborů dobrovolných hasičů odpovídá bouřlivému rozvoji průmyslu a
obchodu v poslední čtvrtině 19. století. V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve
větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami a v jejichž prostorách
panovalo zvýšené riziko požáru. Případné požáry nebylo možné jen „ulévat“ vědry s vodou
postupující řetězem lidských rukou. Lidé se museli nějakým způsobem proti požáru bránit, a
tak docházelo ke zřizování organizovaných skupin, které se hašením požáru zabývaly. Byly
vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahujících skupin. Sborů, které byly
formálně ustaveny, ačkoliv již nějakou dobu fungovaly, bylo více. S rozvojem průmyslu
docházelo i k nárůstu pohrom a požárů. V našem průmyslovém státě byla celá řada závodů,
které také musely zajišťovat požární ochranu ve svých provozech. Nejjistější cestou k tomu
bylo vytvoření a vycvičení vlastního závodního požárního sboru. Tím si podniky zajistily, že
v případě vypuknutí požáru budou mít po ruce dostatečné prostředky k uhašení ohně hned
v počátku nebo budou moci alespoň do příjezdu místního hasičského sboru zamezit dalšímu
šíření plamenů, které by mohly ohrozit celou továrnu nebo výrobní závod.
Vznik hasičských sborů byl také podmíněn rostoucí průmyslovou výrobou, kdy
vznikaly nové tovární budovy a zařízení dosahovaly mnohdy výšky i několika pater a na
poměrně malém prostoru se shromáždilo velké množství zápalného materiálu. Při likvidaci
požáru v těchto objektech bylo již třeba odborných znalostí, taktiky a fyzické přípravy
zasahujících osob, to si vynutilo vybudovat protipožární organizaci. Jejich činnost se
neomezovala jen na likvidaci požárů a jiných katastrof, ale také na prevenci, tedy na kontrolu
objektů, zejména továrenských a dohled na dodržování protipožárních předpisů.
Tovární stříkačky a hasičské náčiní
Už v roce 1849, tedy 24 let předtím, než měla C.k. priv. Tanvaldská přádelna bavlny
(od roku 1948 n.p. Seba Tanvald) hasičský sbor na úrovni dle tehdejších zvyklostí,
disponovala dvěma velkými čtyřkolovými stříkačkami, jakožto několika malými ručními
přenosnými stříkačkami, odpovídajícím počtem požárních háků a žebříků, košina vodu a
dalšími jednoduchými hasebními prostředky. Zaměstnanci byli přiděleni k tzv. hasičské
službě. Textilní továrna firmy HPS Heřmana Pollacka synové Česká Třebová Parník byla
vždy svým zaměřením, používanými technologiemi i zpracovávaným materiálem ohrožena
požárem. Toho si bylo vedení firmy vědomo a tak již před vznikem hasičského sboru
vykonávalo v letech 1882-1887 tzv. preventivní hasičskou službu dvanáct vyškolených
zaměstnanců-mužů, jejichž úkolem bylo na požární bezpečnost dbát a tím vzniku možného
požáru předcházet. Před ukončením pracovní doby měli prohlédnout, zda jsou na pracovištích
vodou naplněné kbelíky, uklizen odpad, zda osazenstvo opustilo továrnu a světla jsou
zhasnuta. K případnému hašení sloužily čtyři ruční berlovky. Pracovní stejnokroj tenkrát
nebyl. Nebyli to ještě hasiči v pravém slova smyslu.
V každém textilním provoze, který zpracovává bavlnu, v přádelně, přípravně,
tkalcovně i úpravně byla velká možnost vzniku požáru. Naskýtala se pro to řada příčin, které
byly násobeny faktem, že bavlněný prach byl lehce zápalná látka a že hořel téměř výbušnou
rychlostí. V poměru k tomuto nebezpečí musela být budována přiměřená protipožární ochrana
v oblasti prevence a represe.
Chemická továrna v Ústí nad Labem (Chemisch-fabrik Aussig a.d. Elbe později
Spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu) byla vybudována v roce 1857. Již při prvním
uvedení do provozu byly k dispozici hasicí pomůcky, a sice sací a tlaková stříkačka od
Cornelius Franke Berlín i s tlakovými hadicemi z pryže, požární vědra, několik požárních
žebříků a požárních háků. Hasičský sbor byl založen 11 let po založení továrny. V roce 1857
byla v c.k. továrně na tabákové výrobky v Hodoníně pořízena dvoupístová ruční čtyřkolová
stříkačka, byla to první stříkačka, kterou vyrobila známá firma R. A. Smékal. Sbor byl založen
až v sedmdesátých letech. Před založením sboru byla již v rafinerii cukru ve Skřivanech
závodě hasičská stríkačka na dvoukolové káře, jednoduchá, ale na svou dobu velmi dobrá.
S její obsluhou byli seznámeni všichni zaměstnanci. Sbor továrních hasičů Rafinerie cukru A
 C von Liebig Skřivany byl založen 24. 9. 1894. Roku 1868 byla pořízena stříkačka
v cukrovaru a v panském dvoře /velkostatku/ v Cholticích. Sbor v cukrovaru v Cholticích byl
založen 1884. Když 3. 5. 1870 vyhořela celá Thonetova továrna v Koryčanech, měla již svou
stříkačku, ale neměla ještě požární sbor. Protipožární inventář obce koryčanské, uložený v
budce za Palírnou, sestával tehdy z jedné lejty, dvou žebříků a několika háků a džberů. Sbor
byl založen 1872. V letech asi 1872 byla dřevěná stříkačka v železárnách Petzold a spol.
v Komárově. Sbor byl založen 1. 1. 1888. Textilní manufaktura brněnské firmy Moos-LöwBeer Svitávka zakoupila 20. 10. 1874 čtyřkolovou stříkačku od firmy Smekal. Sbor byl
založen 20. 6. 1878. Roku 1874 byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka pro sklárnu fy. S.
Reich a spol. Františčina huť ve Velkých Karlovicích. Sbor byl založen 1880.
Nová Huť Hrádek u Rokycan (kujná huť a válcovny Hrádek - F. Hudlický a Folta syn)
si zakoupila roku 1868 hasicí stříkačku, SDH Akciové železárny v Hrádku byl založen až r.
1938. První zmínka o hasičích z továrny p. Škody v Plzni pochází z května 1878, tovární
hasičský sbor byl založen 1. 5. 1926. V roce 1882 měl velkostatek Slatiňany svou vlastní
stříkačku starého systému se zastaralým hasičským nářadím. Cukrovar Slatiňany měl též své
vlastní hasící nářadí téhož druhu. Po II světové válce nechal tehdejší správce Silniční stroje a
zařízení Nová Paka zakoupit pro zabezpečení požární ochrany závodu stříkačku DS 16.
Požární jednotka z dobrovolných požárníků byla ustavena 14. 4. 1959. Při výstavbě nového
závodu n.p. Juta Praha, závod Český Krumlov-Přísečná (n.p. Jitka, závod Český KrumlovPřísečná) byla požární ochrana budována již při výstavbě nového závodu, byl zřízen vlastní
vodní zdroj, vodojem s potřebnou zásobou provozní i hasební vody, hydrantové sítě v závodě
a řádná požární zbrojnice s novým vybavením. Při výstavbě sklářského kombinátu Nový Bor
byly v roce 1967 vystavěny i dvě požární zbrojnice, výzbroj ASC 16, DS 16, PS 8, výsuvný
žebřík, VP 200, sněhový přístroj na kolečkách, věž na sušení hadic. Závodní požární sbor
Crystalex Nový Bor byl ustaven v roce 1974. Při výstavbě skladového areálu Benzina Velká
Bíteš byla v roce 1972 vystavěna i požární zbrojnice a pořízena přenosná stříkačka. Závodní
požární sbor byl ustaven v roce 1976. S dokončením stavby závodu Oděvní průmysl n.p.
Prostějov v roce 1965 byla dostavěna požární zbrojnice a v ní instalována elektrická požární
signalizace celého závodu. Na to v roce 1966 byla pro účely požární jednotky zakoupena CAS
25 Škoda 706. V rámci úspor pracovních sil však došlo k utvoření požární jednotky až v roce
1973. Dne 21. 8 1973 zahájil své působení Záchranný havarijní a požární útvar Metro Praha,
byl koncipován podle vzoru báňské záchranné služby, neboť byl určen zejména pro likvidaci
požárů a havárií v podzemí. Tento název však byl trnem v oku tehdejším státním
funkcionářům požární ochrany, proto byl 1. 2. 1975 název ZHPÚ změněn na Závodní požární
útvar.
V roce 1801 dal pro uherskobrodské panství zhotovit jeho majitel kníže Dominik
Ondřej Kounic požární stříkačka, která úspěšně zasahovala při požárech. Vrchnost Nového
Města na Moravě pořídila v roce 1819 od vídeňské firmy Ericke panskou stříkačku. Roku
1836 je evidována velká vrchnostenská stříkačka náležející k panskému pivovaru v Úpici. Po
velkém požáru v srpnu 1865 zakoupila správa ženské trestnice Valašské Meziříčí stříkačku.
Velkostatek Plánice pořídil v roce 1868 pro ochranu svého majetku potahovou stříkačku.
V roce 1868 pořídila hasící stříkačky (putnové a trakařové) Společnost c.k. výsadní české
severní dráhy v Praze a c.k výsadní dráhy Františka Josefa v Plzni od fy. Bratři A. F.
Smekalové Čechy u Olomouce. Smekalův závod vyhledávali pro vznikající hasičské sbory
četné velkostatky, dráhy, velkozávody např. autobus Kladno, Škodovy závody Praha,
Škodovy závody Praha 4, Škodovy závody Adamov u Brna, cukrovar Vlkava. Továrník
Fridrich Mossig, vlastnící tovární komplex a řadu výstavních domů v Dolních Kounicích,
vytvořil pro ochranu svého majetku oddíl skládající se převážně ze zaměstnanců. Vyzbrojil jej
a poskytl útočiště v prostorách továrny.
Hasičské sbory vznikaly k ochraně některých továren nebo jiného majetku. V roce
1871 pořídil majitel panství Velkomeziříčského Rudolf princ z Lobkowicz koňskou stříkačku
k ochraně panského dvora a hrobky v Netíně. Podle zápisu v obecní kronice zakoupil hrabě
Mitrovský v Dolní Rožínce v roce 1874 ruční hasičskou stříkačku, která byla umístěna
v objektu jeho statku a v případě potřeby byla obsluhována jeho zaměstnanci. V roce 1900
zakoupil hrabě výstroj a výzbroj pro 20 mužů. Část této výzbroje a výstroje byla později
převedena na jeho druhý statek do Sokolnic, SDH Dolní Rožínka byl založen až 28. 2. 1932.
V roce 1880 zakoupil majitel hošťálkovického velkostatku baron Rothschild ruční
čtyřkolovou stříkačku pro své velkostatky a obce Hošťálkovice, Bobrovníky a Lhotku.
Stříkačka byla umístěna v Hošťálkovickém statku. Obce Bobrovníky a Lhotka odváděly ročně
Hošťálkovicím příspěvek na udržování stříkačky a hasebního nářadí. Byl utvořen tzv.
Spitzenverband. SDH [německý] Hošťalkovice byl založen až 1. 7. 1901. V roce 1885
zakoupilo Báňské ředitelství Příbram (Bergdirektion Pibrans) ruční čtyřkolovou stříkačku,
SDH Březové Hory (Příbram) a dobrovolní hasičský oddíl dolu byl založen 1886 sídlil
v prostorách šachty Marie a sloužil pro potřeby šachty a pro obec. Po založení dobrovolného
hasičského sboru Příbram-Březové Hory převzal sbor do užívání jednu ruční čtyřkolovou
obecní stříkačku a 3 závodní, náležející c.k. hornímu závodu, které hasičský sbor udržoval v
pohotovostním stavu za určitou úhradu. Pozoruhodný je čin hraběte Lobkowitze, který založil
a podporoval hasičský sbor v Křimicích k ochraně svého panství.
Hadic z počátků kožených počalo se užívat teprv koncem 18. století, až do té doby byl
piston pevně připevněn na vrcholu stříkačky. Tyto stříkačky byly vesměs dřevěné a často se
porouchávaly. Nejvíce se užívaly až od roku 1880 u velkostatků. Větší podniky podle
zámožnosti vlastnili pojízdné nebo přenosné kovové stříkačky, vozy k převozu vody, vodní
sudy, větší a menší žebříky, háky, železné lopaty, páčící sochory, kožené koše a lucerny –
stříkačky knížete Clary Teplice /1879/; stříkačka velkostatku hraběte Dubského Lysice
(zámecký, panský sbor), stříkačka dolu Mayer; stříkačka dolu „Theodor“; stříkačka
velkostatku Osov; stříkačka firmy Marko, Kolařík, Mareš a spol. továrna na obuv
v Plaňanech; stříkačka továrny pana Weinricha Pečky; stříkačka cukrovaru v Lužnici u
Mělníka; stříkačka knížecího dvora Dobrovice; stříkačka cukrovaru v Sadské; panská
stříkačka zálužanského velkostatku; stříkačka z továrny z Lužan; stříkačka velkostatku
Ballotova v Dubu; stříkačky Zámek Český Krumlov; hasičské nářadí Dvůr Chlum; hasičské
nářadí Dvůr Weigerhof ve Světlíku; stříkačka Zámek Červený Dvůr (schwarzenberský dvůr);
stříkačka Petrův Dvůr (knížecího ředitelství schwarzenberských statků a dvorů) /1880/;
stříkačka statku Cítoliby; stříkačka Nový dvůr; hasičské nářadí Kvítkův dvůr; stříkačka Dvůr
Křenov; stříkačka Dvůr Lhotka; hasičské nářadí Dvůr Chlum; stříkačka Dvůr Korosenky;
hasičské nářadí Dvůr Bartochov; stříkačka Dvůr Vlaštovičník; stříkačka Dvůr Olšina;
hasičské nářadí Hutský dvůr; hasičské nářadí Dvůr Weigerhof ve Světlíku; hasičská stříkačka
v pivovaře ve Starém Plzenci; stříkačka velkostatku z Příchovic; stříkačka velkostatku
Žichovice; stříkačka panství Koruno-Poříčského; ruční stříkačka velkostatku Velké
Žernoseky; stříkačka statku v Cítolibech; stříkačka továrny porcelánových výrobků Bihl
v Ledvicích; stříkačka zámecké vrchnosti Duchcov (stříkačka zámku Duchcov); stříkačka
cukrovaru Duchcov; hasičské náčiní Sklárny hraběte Harracha v Novém Světě-Harrachově;
hasičské náčiní pily Janov; hasičské náčiní Seifenbašské tkalcovny; stříkačka V. Dubského
z Františkova; stříkačka velkostatku Jilemnice; stříkačka panství Lázně Bělohrad; stříkačky
nádraží Trutnov; stříkačka páně Hájkova z Uherska; stříkačka velkostatku ve Slatiňanech;
stříkačka továrníka p. Lövit v Heřmanově Městci; stříkačka kasáren posádky pluku 98,
zeměbrany, praporu č. 30 Vysoké Mýto; stříkačka z továrny z Chocně; stříkačka státní dráhy
z Chocně; stříkačka velkostatku Předklášteří u Tišnova; stříkačka velkostatku Tišnovského;
nádražní stříkačka Tišnov; stříkačka z cukrovaru ze Šlapanic u Brna; stříkačka velkostatku
Oslavanského; stříkačka velkostatku Pozořice /1906/; stříkačka velkostatku v Medlánkách;
stříkačka velkostatku v Řečkovicích; stříkačka velkostatku ze Šebetova; panská stříkačka
z Mutěnic; dvorská stříkačka z Jaronovic; stříkačka ze dvoru Auspitzova; stříkačka na nádraží
ve Slavkově; stříkačka statku pana Seidla v Bohuticích; stříkačka cukrovaru z Nezamyslic;
stříkačka cukrovaru tovačovského (cukrovar Tovařov-Anín); stříkačka uhelného závodu na
Jaklovci; stříkačka zámeckého velkostatku Třebovice; stříkačka p. Hraběte Vrbny z Rymic
(stříkačka velkostatku hrab. z Wrbnů z Rymic); stříkačka (dvora) velkostatku p. Wittgensteina
z Jestřabic; stříkačka cukrovaru všetulského (Všetuly); stříkačky sladovny Cvrčov; stříkačka
pivovaru Holešov; panská stříkačku velkostatku z Pačlavic; stříkačka velkostatku v Holešově;
stříkačka cukrovaru Uherský Ostroh; stříkačka ze dvora Knížete Liechtensteina; ruční
stříkačka a hasicí náčiní Lobkowický velkostatek (později lesní úřad) Čížová; stříkačka
velkostatku majitele panství Jana Kubelíka Býchory; stříkačka velkostatku Veletiny; tovární
stříkačka z Tiché; stříkačka pana L. Parmy z Tiché; stříkačka Správy arcibiskupského
velkostatku (zámek) Kelč; panský stříkač z Černé; zámecká (panská) stříkačka Velké
Meziříčí; čtyřkolová ruční stříkačka velkostatku v Radešíně; Stříkačka velkostatku Dlouhé
(vrchnostenská stříkačka Dlouhé); hydrofor velkostatku Zámek-Žďár; stříkačka velkostatku
z Rohatce; stříkačka cukrovaru z Rohatce; stříkačka velkostatku Otta Mettala Rozsochatec;
stříkačka velkostatku Františka Saiferta Česká Bělá; panská stříkačka v Brtnici; nádražní
stříkačka ve Stříteři; stříkačka velkostatku p. Karla Brdlíka Česká Olešná; hasičská stříkačka
velkostatku Žirovnice; stříkačka černovického velkostatku; 2 zámecké stříkačky v Náměstí;
stříkačka Přádelny Ramachovy dříve barona Widtmanna v Náměstí (okr. Třebíčský) na
Moravě; panská stříkačka a stříkačka státní dráhy Budišov; automobilová stříkačka firmy
Klökner; stříkačka c.k. velkostatku Histivice; stříkačka cukrovaru Martinice; zámecká
stříkačka Hrádek u Nechanic; hydrofor Velkostatku Kácov; stříkačka vrchnosti Ptení;
stříkačka velkostatku Peluněk (Praha); stříkačka velkostatku Velké Žernoseky; stříkačka
velkostatku Jana F. Kreisela Vysoký Újezd; panská stříkačka velkostatku Zálužany /do r.
1881/; stříkačka Veverského panství; stříkačka textilní továrna J. Seidla Sudkov; stříkačka
statku Ježené; 4 stříkačky zámku Polná; stříkačka správy velkostatku Loučka; stříkačka
velkostatku Svijany; stříkačka velkostatku Chřešťovice; stříkačka velkostatku Tvoršovice;
panská stříkačka velkostatku Hostivice; stříkačka velkostatku Choltice; dřevěná později
„plechová“ stříkačka velkostatku Kropáčova Vrutice, hasičské stříkačky velkostatku a
cukrovaru Dobřenice; zámecká stříkačka Knaust Bučovice /1870/; stříkačka velkostatku
Červené Poříčí; dvoukolová stříkačka železáren a velkostatku Polnička /do r. 1880/; stříkačka
Schwarzenberského statku Přečín /1886/; hasičská stříkačka na dvoukolové káře Rafinerie
cukru A  C von Liebig Skřivany; stříkačka velkostatku Bratčice; stříkačka velkostatku
Brumov; stříkačka c. k. Velkostatku Litovice; stříkačka premonstráského kláštera Teplá;
stříkačka továrny porcelánových výrobků Bihl Ledvice 1941; závodu „Muna“ Poštorná /do r.
1941/; po r. 1945 stříkačka Státního statku Hrušovany nad Jevišovou; stříkačka Státního
statku Miroslav; stříkačka Státního statku Znojmo; stříkačka Strojní traktorové stanice
Znojmo; stříkačka Československých státních statků – hospodářství (dvůr) Cikar u Kardanovi
Řečice 1950; stříkačka DZC-25 JZD Hradišťko II; závěsné čerpadlo DZC-25 a PS 16 JZD
Nový směr Veltruby; stříkačka JZD Černošín; požární stříkačka PS 8 typu Stratílek n.p.
Motor, závod 04 Kaplice 1957; motorovou stříkačku STRATILEK zemědělské družstvo JZD
Hlavnice 1969-1992. Asanační a požární četa firmy Stratílek Vysoké Mýto. PPS 12 Školní
zemědělský podnik Lány a PPS 8 Lesní správa Lány. Tím se vytvářel zárodek pozdějších
závodních požárních jednotek.
Organizované svépomocné jednotky
K nejstarší historii závodních požárních sborů a útvarů se nedochovalo mnoho
pramenů. Jak už tomu v životě bývá, stále se daří nacházet a objevovat nové nebo zapomenuté
věci. Stále se nacházejí nové okolnosti a doklady o vzniku továrních sborů na českém území.
Historie továrních hasičských sborů začíná dříve, než sborů veřejných. Podle dostupných
zdrojů je první zmínka o hasičích s účelně organizovaném zásahu při požárech z roku 1750 –
1790. Tyto jednotky neboli sbory byli nazýváni „feuermani – hasiči“ a byli zakládány na
velkých statcích. Největší zásluhu na tom měli páni Rothschildové, Lichnovští a
Sprinzersteinové. Ve městě Hlučíně bývala taková jednotka na bývalém státním statku na
Opavské ulici.
Historie továrních sborů dobrovolných hasičů sahá do první poloviny 19. století. Ve
30. letech byl v Horní Suché založen cukrovar, v té době jeden z nejmodernějších ve střední
Evropě. Cukr se zde vyráběl původně z javorového dřeva, později z cukrové řepy. Tehdejší
majitel Závodu na výrobu cukru v Horní Suché hrabě Larisch založil v roce 1833 z řad
zaměstnanců požární jednotku s cílem chránit svůj majetek. Po likvidaci cukrovaru v roce
1873 hrabě jednotku rozpustil. Vedle dobrovolných hasičských sborů ve II. polovině 19 století
začaly vyvíjet činnost i tovární hasičské sbory. O jejich začátcích se dochovaly zprávy
většinou „z druhé ruky“.
Ve stejný rok jako profesionální hasičský sbor v Praze byl v severních Čechách
založen první německý tovární hasičský sbor v továrně v Dolní Smržovce (Tannvald I) v roce
1850. V těchto dobách o požáry nebyla nouze, protože domy a hospodářské budovy byly
dřevěné. V této době výroba byla soustředěna v menších továrnách a dílnách. Jejich ochrana
před požáry byla svěřena obecním sborů dobrovolných hasičů v místě působení. Sbory při
četných jednáních se zástupci majitelů továren, aby pravidelně přispívali na činnost SDH.
V jejich zájmu bylo, aby obecní sbor byl vybaven modernější technikou a skýtal tak záruku
rychlého zásahu při nenadálém požáru ve městě i v závodech.
Po velkých požárech Adamovských hamrů v létech 1793 a 1808 vydalo tehdejší
ředitelství knížecích lichtenštejnských strojíren v Adamově vlastní Řád hasičstva. Tento
požární řád mj. přísně trestal kouření v dílnách, neuhašení kovářské výhně na konci směny a
vůbec nepozorné zacházení s ohněm nebo světlem v provozech továrny.
Tovární hasičské sbory
První a nejstarší závodní hasičský a záchranný útvar na území naší republiky se
tradičně udává, že vznikl 25. 6. 1855 jako německý závodní sbor při uhelném dole HeirichesGlück-Zeche (později Důl Evžen v Petřvaldě Březinkách/Březiny v okrese Karviná). Důvody
a okolnosti vzniku sboru jsou neobvyklé a zvláštní. Založení tohoto hasičského důlního sboru
je spojeno se jménem báňského úředníka kamenouhelných dolů uhlobarona a velkostatkáře
hraběte Evžena Larisch-Mönnicha z Karviné-Solce, bergmeister Hermanna Menzela.
Hasičský sbor však existoval o tři roky dříve, než se soudilo a jak se dosud slavilo. Písemná
zmínka z roku 1874 hovoří již o roce 1852 /tedy o rok dříve, než byl ustaven městský sbor
hasičů v Praze/. Hormistr Hermann Menzel, první a nejvýznamnější osobnost v historii
hasičství. Ústní tradice tvrdí, že Heřman Menzel ustavil bez ohlášení z vlastní iniciativy
neoficiálně svoje privátní hasičské družstvo deseti mužů, které vycvičil a dle možností
vyzbrojil v roce 1853. Technické vybavení sboru bylo po dlouhá léta největším kamenem
úrazu. Hasiči například vůbec neměli k hašení stříkačku, a tak při požárech používali pouze
kbelíky, háky a žebříky. Tento v podstatě privátní důlně-záchranářský hasičský sbor byl u
příležitosti převzetí první stříkačky na jámě Na Březinách 26. 5. 1855 oficiálně uznán
vedením podniku (šachty a majitele) za sbor závodní a oficiálně ustaven, ačkoliv již tři roky
fungoval. Stříkačka byla bez sacího zařízení a zkonstruoval ji zámečnický mistr Kroker z
Horní Suché. Valná hromada se konala v zápisovně jámy „Jindřich“. Úředním jazykem sboru
byla němčina, což dokladuje rovněž název spolku – Gruben Feuerwehr, který si sbor udržel až
do konce roku 1873. První představitelé hasičského sboru Hermann Menzel, Wilhem Lochs,
Eugen rytíř z Wurzianu, Richard Daniloff. Členové spolku nepoužívali žádný zvláštní
stejnokroj. Hasičská zbrojnice tohoto nejstaršího sboru byla původně v závodní kůlně dolu
Eugen (jáma Evžen), kde pod střechou bylo uloženo seno pro koně v podzemí. Po čase
hasičským účelům vyhovovala stále méně. Závodní družstvo mělo za úkol vypomáhat při
požárech v obci i okolí. Dobový záznam tenkrát pravil, že úkolem sboru je „...chránili ze
všech sil majetek spolubratří s beznáročnou oddaností a láskou k bližnímu i své vlasti
uznávajíce, že obětavá práce hasičstva jest čestnou a šlechetnou“.
Činnost desetičlenného družstva se omezovala většinou na potřeby závodní. Úkolem
sboru založeného Hermannem Menzelem bylo chránit důlní majetek před požáry a v druhé
řadě být zálohou pro důlní záchranářské práce. Hasiči z řad horníků před zavedením báňských
záchranných sborů zasahovali nejen u požárů na povrchu, ale také zachraňovali horníky při
neštěstích v podzemí. Hasičský sbor zasahoval u četných požárů na povrchu dolů, kde tehdy
bylo vše ze dřeva, ale i v tehdy ne příliš hlubokém podzemí, kam se požáry z povrchu snadno
dostávaly dřevěným pažením. Hermann Menzel vlastně jen zdokonalil to, co zde už dávno
v jednodušší podobě existovalo. Na uhelných šachtách bylo tehdy obvyklé, že u povrchových
i důlních požárů, stejně jako při jiných důlních neštěstích, zasahovali bez rozdílu všichni.
Analogicky s hašením požárů ve městech před vznikem hasičských sborů, podle starých
požárních řádů. Takže podobně jako při požárech ve městech i na šachtách při požárech a
neštěstích všichni lidé se vzájemně pletli a překáželi si bez jakékoli organizovanosti, vznikal
zmatek a panika. Navíc nebyli pro zásah dobře vyzbrojeni a vycvičeni. Víceméně se
improvizovalo. Herrmann Menzel se na podobné situace, povrchové a důlní požáry a neštěstí
dopředu připravil tím, že vybral z horníků jen ty, na něž ale ostatní museli pracovat. Vybrané
muže pak připravil k zásahu proti požárům a katastrofám na povrchu i v podzemí. Takže jeho
závodní hasičský sbor také vykonával funkce důlně záchranářské. To je významná zvláštnost
vývoje zejména závodních hasičských sborů, která není nikde v České republice. Menzelův
hasičský sbor navíc zasahoval i při požárech v Petřvaldě, takže vykonával i funkce příznačné
pro dobrovolné hasičské sbory. Sbory dobrovolných hasičů vznikaly nejčastěji při šachtách a
jejich dílčím úkolem bylo zasáhnout v případě potřeby, ať už šlo o úniky důlního plynu, či
malému požáru a dokonce mimořádně i při vážnějších důlních neštěstích. K místu požáru se
hasiči dopravovali pěšky, na vzdálenější místa na selských vozech. Z dřívějších několika
sporých zápisů se dovídáme například o tom, že petřvaldský sbor se do konce roku 1873
zapojil do hašení celkem 50 různých požárů, z nichž největší byl požár dvoru v Radvanicích,
jehož hašení trvalo plných 44 hodin. Hasičský sbor se vyznamenal v roce 1859, kdy požár
zachvátil strojírnu „Handwerk“ pozdějšího kamenouhelného Dolu Gabriely v obci KarvináDoly. Požár se z povrchu dostal po dřevěném pažení, výstuží a konstrukcích až do podzemí
tehdy ještě nehluboké šachty. Když sbor přijel na místo požáru, hořela již jáma 15 metrů do
hloubky a v plamenech, dole v šachtě, se nacházelo 7 dělníků. Hasiči vstoupili do jámy
s nasazením vlastních životů a vytáhli na povrch 3 živé a 4 mrtvé dělníky. Za tento hrdinský
čin udělil císař František Josef I. veliteli sboru Heřmanu Manzelovi zlatý záslužný kříž
s korunou a místoveliteli Vilému Lochsovi pochvalné uznání. Titéž hasiči ještě zasahovali
v roce 1877 při požáru Evženovy jámy v Petřvaldě v roce 1880 svým zákrokem zachránili
Jindřichovu jámu. Na jámě Evžen znovu zasahovali v roce 1886, když se snažili zabránit
proniknutí ohně pažením do podzemí. V roce 1875 byl zakladatel hasičského sboru Heřman
Menzel pro neshody s majiteli důlního závodu propuštěn. Jeho práce na šachtě byla svěřena
dosavadnímu cvičiteli hasičského sboru Vilhelmu Lochsovi. Na valné hromadě, která se
konala dne 23. 1. 1876 byl Vilhem Lochs postaven do čela hasičského sboru, který byl již
tehdy sborem dobrovolných hasičů. Vilhelm Lochs z pravomoci své funkce byl mecenášem
hasičů, kteří byli jeho chloubou. V dole jim přiděloval výhodnější práci, s lepším výdělkem,
jako vděk za jejich službu veřejnosti. Až do roku 1873 neměl sbor své schválené stanovy, ale
to bylo právě v tomto roce napraveno. Také administrativní nedostatky spolkové činnosti,
které měly doposud velké mezery, byly odstraněny. Pod vedením Viléma Lochse byly
vyhotoveny nové stanovy hasičského sboru byly vypracovány v roce 1876. Vypracován byl
rovněž Služební řád sboru, který mimo jiné určoval okruh působnosti sboru na Petřvald,
Porubu, Rychvald, Orlovou, Horní Lutyni, Lazy a Záblatí. Úředně byl však zaregistrován až
po 24 letech 9. 10. 1876, kdy je schválila Zemská vláda slezská v Opavě. Důlně
záchranářských úkolů časem ubývalo, takže se sbor nakonec transformoval do obecního.
Po reorganizaci roku 1876 přeměněn tento závodní hasičský sbor na obecní německý
dobrovolný sbor a dostal nový název: „Freiwillige Feuerwehr in Peterswald“. Měl ale nadále
velmi těsné vztahy k mateřské šachtě. Postupně bylo modernizováno a doplňováno také
vybavení. Firmě Pavel Waller z Místku byla v roce 1877 svěřena přestavba stávající stříkačky,
která tak byla doplněna o sací zařízení. Dne 5. 8. 1888 se konala slavnost svěcení praporu. V
roce 1889 provedena veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku byla zakoupena u vídeňské firmy W.
Knaust nová stříkačka. V roce 1895 byl u firmy V. Slavík v Novém Jičíně zakoupen vůz pro
nářadí. V roce 1904 byla zakoupena stříkačka na parní pohon. Velkolepá byla oslava k 50.
výročí založení sboru v roce 1905. V letech 1874 – 1914 zasahoval sbor u 310 požárů z toho v
223 případech mimo obec Petřvald. Vedle toho se členové sboru také účastnili celé řady
kulturních i společenských akcí, sami pořádali plesy a slavnosti. Nositelem jeho tradic se stala
hasičská organizace v Petřvaldě-Březinách. Hasičský sbor v Petřvaldě se stal prvním
hasičským sborem na Těšínsku vůbec a druhým v České republice. Úzká spolupráce obecního
sboru dobrovolných hasičů a dolu Jindřich probíhala nadále i vzhledem k tomu, že hasičská
zbrojnice sídlila v prostorách šachty Jámy Evžen. Za první světové války hasiči tohoto sboru
často hasili zapařené uhlí na šachetním nádvoří, případně hasili hořící haldy. Stavební odbor
byl ustaven 15. 3. 1923, jehož úkolem bylo postavení hasičské zbrojnice. Plány bezplatně
vypracoval stavitel Julius Richter, který byl pověřen také vlastním provedením stavby. Se
stavbou bylo započato v červenci roku 1924. Zastavěná plocha činila 256,32 m2. Financována
byla z půjčky a ze získaných darů. Stavební náklad činil 200 000 Kč (cca 2 000 000 dnešních
Kč) a převzalo záruku za půjčku 120 000 Kč. Při stavbě zbrojnice byli členové sboru
příkladně obětaví. Celkem zdarma odpracovali 550 pracovních hodin. 1. 3. 1925 se v nové
zbrojnici konala poprvé valná hromada hasičského sboru. Svému účelu byla odevzdána na
jubilejní slavnosti 70 let trvání sboru v neděli 21. 6. 1925. Skládala se ze tří částí – střední
byla určena pro ukládání nářadí, na ni navazovala přístavba 16 metrů vysoké věže, vlevo byla
kancelář a místnost pro mužstvo, vpravo pak byt pro zbrojíře. Po 5. 5. 1932 byla zaslána
žádost Ředitelství Jámy Evžen k odprodeji pozemku hasičskému sboru, na němž zbrojírna
stála. Mateřská šachta hasičce sboru podporovala i tehdy, když časem o něj již neměla takový
zájem jako v počátcích. Zapůjčila jim větrací důlní věž, aby ji využívali jako věž lezeckou.
Hasiči tak nemuseli utrácet na stavbu obvyklých cvičebních objektů. U příležitosti 50. výročí
založení sboru v roce 1905 se konaly oslavy, které zahájil průvod hasičského sboru i
obyvatelstva do Prokopského lesa. Slavnosti v kostele sv. Jindřicha předcházela slavnostní
mše za účasti císařské honorace. Pozoruhodné poznámky z dobového tisku:
„Připomenouti sluší, že ke všem požárům správa závodu Heinrichs-Glückzeche v Petřvaldě
na Březinách poskytuje sboru přípřež zcela bezplatně bez překážek a umožňuje tak, že na
vzdálená místa okolní mohla se působnost sboru rozvinout.“
„22. 10. 1882 rozšířila se v naší obci zvěst, že arcivévoda Albrecht, majitel zdejšího
kamenouhelného dolu, zastaví se na své cestě v naší obci. Veškeré hasičstvo bylo zalarmováno
a při jeho se přiblížení provede útok na větrní jámu Marianku.“
„Úmrtím hrabete Evžena Larisch-Moennicha dne 18. prosince roku 1880 ztratil sbor štědrého
podporovatele a velikého dobrodince. Na důkaz vděčnosti konal místní sbor čestnou stráž ve
Velkých Kunčicích a zúčastnil se korporativně pohřební slavnosti.“
Smíšený závodní hasičský sbor obnovil činnost na Dole Evžen Petřvald 24. 11. 19481952.
S hornictvím souvisí také hasičská výzbroj a technika. Před zavedením báňských
záchranných sborů, pomáhali hasiči při důlních neštěstích - hasičské sbory při uhelném dole
Heiriches-Glück-Zeche, Důl Hedvika, Habsburg v Petřvaldě (Důl J. Fučík), Louisovy Jámy
v Moravské Ostravě-Vítkovicích, Larischových dolů, Karviná Doly; Báňské ředitelství
Příbram. Obdobné důlně záchranářské hasičské sbory působily o pár desetiletí později na
mnoha jiných šachtách. Byly na dolech Johan a Karl (Důl ČSA), Gabriela, Barbora,
Hohenegger, Stará jáma, Nová jáma (Důl Lazy), Bettina a Eleonora (dnes Důl Doubrava),
Hedvika, Habsburg (Důl J. Fučík), Žofie, František aj. Hasiči zachraňovali horníky při
katastrofách v dolech, hasili požáry i na povrchu.
V rokycanském okrese lze předpokládat, že nejstaršími hasičskými sbory mohly být
pravděpodobně závodní sbory v mirošovské a radnické uhelné pánvi. První dochované zprávy
máme právě o závodním hasičském sboru při kamenouhelných dolech mirošovského
těžířstva.
Při požárech na povrchu dolů nejednou zasahovaly i místní dobrovolné hasičské sbory.
Činnost závodních důlních hasičů se ale postupem doby na požáry v podzemí zaměřovala
stále méně. S vývojem důlní techniky, složitějšími způsoby dobývání uhlí, rostoucí hloubkou
šachet, zaváděním železné výztuže v jámách místo dosavadní dřevěné, nahrazování dřeva
v náražích cihlovým či betonovým zdivem možnost jejich uplatnění stále více omezovala.
Už v druhé polovině 19 století stále více rostla potřeba míst speciálně vyzbrojené a
vycvičené útvary důlních záchranářů, v nichž se závodní hasiči v měnících se podmínkách už
nemohli uplatnit. Můžeme to sledovat na osudu hasičského sboru při dole Evžen v Petřvaldě,
o nějž vedení šachty jevilo stále menší zájem, až se nakonec změnil v dobrovolný hasičský
sbor, v podstatě obecný, veřejný, i když těsné vazby na mateřskou šachtu nadále existovaly.
Úplný rozchod vývojových cest závodních hasičů a důlních záchranářů nastal po vytvoření
ústředních záchranných stanic s profesionálními důlními záchranáři.
Zejména v továrnách vznikaly nejprve hasičské sbory nucené (jmenované) a placené
dříve než dobrovolné. Z dobrovolných hasičských sborů bylo založeno nejdříve několik
německých sborů (Die Freiwillige Feuerwehr /FF/). V německy mluvicích částech Čech se
zakládaly hasičské sbory pod označením Freiwillige-Fabrik Feuerwehr, což byly sbory,
založené v továrnách, především textilních.
Mezi nejstarší tovární hasičské sbory patří cukrovarský hasičský sbor Čelechovice na
Hané. Přesné datum neznáme, ale první zmínka pochází z 5. 4. 1862, když se účastnil
likvidace požáru několika domů ve Smržicích.
Textilní firma F. Liebieg /německy Dörfel pak Víska dnes Vesec u Liberce/ utvořila
v roce 1865 první německý tovární dobrovolný sbor v Čechách (od podzimu 1945 n.p.
Textilana Liberec, závod 01). Druhý historicky doložený německý hasičský sbor u nás
zakládá továrník Asten v České Kamenici v roce 1856. České hasičské hnutí má kořeny ve
sborech s německým velením. V červnu 1865 vznikl sbor dobrovolných hasičů v knížecí
Lichtenštejnské strojírně (továrně) v Adamově, ale schválený byl až v roce 1881. První český
hasičský tovární sbor byl podle vzoru stanov pražského sboru zřízen po měsíční přípravě dne
1. 10. 1869 na Kladně. Podřízenost včetně nákladů měla na starosti pražská železářská
společnost „Vojtěšských hutí“ (později Spojené ocelárny POLDI Kladno). Prvním velitelem
závodních hasičů „Kladno-železárny“ a zároveň úředníkem se stal třiadvacetiletý pražský
hasič Petr Kondelík, rodák ze Slaného, kterého povolal do Kladna tehdejší ředitel hutí
Jacobim.
Od roku 1870 velitelství pražských hasičů dochází žádosti o vyslání cvičitele. Prvními
cvičiteli byli mnohdy hasiči profesionálního sboru města Prahy, jako např. František
Formánek, Josef Procházka a hasič Zeman, kteří byli roku 1894 povoláni k výcviku „Sboru
dobrovolných továrních hasičů ve Skřivanech“. František Formánek odešel po dvou letech do
cukrovaru Pečky. V roce 1875 byl za protektora hasičského spolku Bohušovicích nad Ohří
zvolen jeden z Tschinklů v Lovosicích s tím úmyslem, že jako továrník bude spolek hmotně
podporovati. Tschinkl vyslal cvičitele svých továrních hasičů, jenž zdejší hasiče po Německu
cvičil. V roce 1894 při zakládání dobrovolného hasičského sboru v Dřevčicích byl k výcviku
osloven tehdejší cvičitel továrního sboru fy. Melichal v Brandýse nad Labem, přítel Ševčík,
který převzal funkci instruktora v obecním sboru.
Počátky založení prvního vesnického hasičského sboru na Moravě se dají vysledovat
v šedesátých letech 19 století a souvisí s bílovickým velkostatkem. Jeho majitel Vladimír
Logathetti se svým bratrem Zdenkem soustředil v roce 1860 kolem sebe bílovické mladíky a
zaměstnance velkostatku, kteří pomocí primitivních přístrojů a malé stříkačky „Knaustky“
potom pomáhali při likvidaci požárů v Bílovci i blízkém okolí. Za pomoc při požáru v
Kněžpoli v letech 1861 a následně 1865 kněžpolské zastupitelstvo udělilo čestné občanství
hrabatům Vladimírovi a Zdenkovi Logothetti. V roce 1869 začali hasiči používat stejnokroje a
v roce 1871 zahájil hrabě Vladimír Logothetti pravidelné cvičení. Tyto aktivity však byly
spojeny s hrabaty Logothetti a neměly žádný pevný organizační řád, který by zaštiťoval jejich
činnost v nějakém spolku. Chyběly stanovy sboru a oficiální povolení c. k. úřadů, jež
umožňovalo vést pokladnu a přijímat peněžní dary od příznivců.
Mnohde byl ve městě nejprve založen tovární hasičský sbor a následně i obecní
hasičský sbor, např. textilka Ignaze Ginzkeye Vratislavice; Josef Friedl Plesná u Chebu;
textilka Schmidt Podmoklice; továrna na sukna a vlněné zboří Bratří Lanerů Krahulčí;
Parnická textilní továrna HPS Česká Třebová (Heřman Pollack  synové Parník Česká
Třebová); textilní firma Schmidt Podmoklice/fa. Schmidt Semily-Podmoklice; Továrna
„Cosmos“ Josefův Důl; textilní firma E. Heintschel & comp. Jindřichovice pod Smrkem;
textilní továrna Svitávka; Sobotkova tkalcovna Loděnice u Berouna; strojírna Loděnice u
Berouna; Schwarzenberská továrna na šamotové zboží Zliv; Thonet Koryčany; Thonet
Bystřice pod Hostýnem; Bratří Thonetové Halenkov; Bratři R. A. Smekal Čechy pod
Košířem; ratimovská továrna na výrobu papíru; Rosická báňská společnost Zastávka;
Dobrovolná jednota hasičská závodu na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři;
Cukrovar Vrbátky; Cukrovar Čelechovice na Hané; Cukrovar Doloplazy u Nezamyslic;
Cukerní rafinerie Hrušovany u Brna; Cukrovar Drahanovice; Rolnický akciový cukrovar
Klobouky; S. Reich a spol. sklárna Karolinina Huť; Braunerův pivovar Jarošov; Schellova
továrna Dlouhá Ves u Sušic; Nová huť u Berouna (později sklárna Nížbor); akc. železárny
Petzold a spol. Komárov.
Tovární hasičské sbory prošli složitým vývojem. Mnohé hasičské sbory měly svá léta
slávy a rozmachu, podobně jako léta útlumu a zániku. Ještě dnes, po létech, nemůžeme ve
většině podniků přesně určit, kdy byl jejich hasičský sbor založen a zrušen.
Politicko-společenské poměry a jejich vliv na vznik a vývoj organizované požární
ochrany
Vznik dalších továrních sborů je spojen s přijetím zemského zákona č. 135 o právu
shromažďovacím v roce 1867 (č. 134/1867 ř.z.). Chceme-li pochopit spolkovou činnost,
musíme si nejdříve vysvětlit obsah ústavního zákona č. 142, článek 12, z roku 1867 –
prosincová ústava. Tento zákon o spolčovací svobodě uváděl: „Ke vzniku spolku není třeba
povolení státních úřadů, nýbrž stačí pouhé oznámení zemské vládě za současného připojení
stanov. Zápověď smí být dána jen tehdy, je-li spolek státu nebezpečný…“ Trestní sankce za
porušení spolkového práva řeší zákon č. 134 z 15. 11. 1867. Například v § 4 je uvedeno –
založení spolku i jeho odboček je povinno oznámit úřadu zadáním stanov. § 7 – spolek nesmí
počít svou činnost dříve, než uplynou čtyři týdny od oznámení, nebylo-li jeho ustanovení
dříve schváleno. § 12 – představenstvo oznamuje úřadu adresy svých členů ve třech dnech po
svém ustanovení. § 15 – spolková shromáždění jest oznámiti úřadu alespoň 24 hodin napřed.
§ 22 – prohlásí-li vládní zástupce spolkové shromáždění za rozpuštěné, jsou všichni přítomní
povinní ihned se rozejíti. § 24 – by-li spolek úřadem rozpuštěn, nesmí pokračovati ve své
činnosti. § 26 – dobrovolné rozpuštění spolku má odstupující představenstvo ihned oznámiti
úřadu. A § 36 potvrzuje, že porušení tohoto zákona, pokud o něm neplatí obecný zákon
trestní, má se trestati jako přestupek.
V tomto roce vznikly tovární hasičské sbory v Třebíči (koželužna Subak a synové tovární hasičský sbor v závodě židovského podnikatele J. H. Subaka „Freiwillige FabriksFeuerwehr der Lederfabrik der Herrn J. H. Subak und Söhne in Trebitsch“. Německé stanovy
jsou datovány 27. 8. 1867). Po prvních sborech v oblasti ostravsko-karvinských uhelných
dolů, dalšími sbory jsou především na Brněnsku, dále na Valašsku, kde byly různé
dřevozpracující, průmyslové i zemědělské závody a továrny na výrobu obuvi - v Karviné Důl
Johannschacht (Důl Johann a Karl dnes Důl ČSA) [německý] /10. 7. 1867/ a důl Johann /13.
7. 1867/; v období 1 republiky to byla firma LANEX-ČESANA); v Bakově nad Jizerou
(turnovsko-kralupská dráha) /1867/; Chemická továrna na sodu v Petrovicích (Sodafabrik
Petrovice) /13. 7. 1867/; Schwarzenberský velkostatek Český Krumlov-zámek /4. 10. 1867/;
továrna Geipelova Aš [německý] /1867/. Sbory placených hasičů Arciknížecí těšínské komory
Český Těšín [německý] /7. 7. 1863/, který zasahoval především v zemědělských podnicích
těšínského knížete a v jeho lesích; závodní sbor zvláštního druhu Košicko-bohumínské
železniční dráhy /sídlo v Těšíně/ [německý] /1868/. Tento sbor pravděpodobně vznikl již po
dostavění železničního tahu této dráhy na území Těšínka v prosinci 1869, kdy byl uveden do
provozu první úsek z Bohumína do Těšína. Byly to svého druhu závodní hasičské útvary.
Majitelé neměli aktivní zájem na zakládání obecních hasičských sborů tam, kde již pracovali
sbory tovární. Ke starým hasičským útvarům náležely (německé) sbory na uhelných dolech
hraběte Larische, které mají své počátky v roce 1867 /20. 9. 1875/. V letech 1868 – 1872
tovární hasičské sbory v Chemické továrně v Ústí nad Labem [německý] (později Spolek pro
chemickou a hutní výrobu) /1868/; n.p. Kolora Železný Brod (později HYBLER, s.r.o., závod
02 Železný Brod) /1868/; Schwarzenberský cukrovar Protivín (později přeměněn ve sladovnu
a sloučen s knížecím Schwanzenbergským pivovarem Protivín) /1868/; fy. Wilhelma
Siegmunda Frýdlant [německý] /1869/; fy. Ginzkey Maffersdorf/textilka Ignaz Ginzkey
Vratislavice nad Nisou [německý] (později s.p. Bytex Vratislavice nad Nisou) /1869/;
Cukrovar Kroměříž [český] /1870/; Zámecký hasičský sbor knížete Liechtenstein Bučovice
/1870/; sladovna „Haná“ Kroměříž [německý] /1870/; strojírna Loděnice u Berouna /1870/;
Sobotkova tkalcovna Loděnice u Berouna /1870/; porcelánka Karla Knolla Rybáře /1870/;
přádelna „Johann Priebcsh Erben“ Johann Priebsch dědici (C.A. Preibisch Reichenau - Seba
T, a.s. závod 06 Dolní Smržovka u Tanvaldu) [německý] /1870/; Správa dráhy-topírna
Německý Brod (Československé státní dráhy ČSD Havlíčkův Brod) /1870/; Fabrik
Marschendorf I (Papírna Dehtochema) /1870/; továrna Elbemühl Hostinné [německý] (n.p.
Krkonošské papírny - KRPA PAPER a.s. Hostinné) /1870/; fy. Friedl Plesná u Chebu (Josef
Friedl  Söhne Strumpf u. Wirikwaren-Fabrik Fleissen) /1871/; textilní továrna bratří Adlerů
Aš [německý] /1871/; První slezský venkovský sbor dobrovolných hasičů Hradec-Podolí,
továrna a mlýn Branka „Der erste schlesische freiwillige Landfeuerwehrverein Gätz-Podolí,
Fabrik und Mühle Branka“ (většinou je považován za sbor čistě tovární, resp. branických
železáren) /20. 5. 1871/; Branecké železárny Hradec nad Moravicí (Brano, n.p. Hradec nad
Moravicí dnes Brano a.s. Branka) /1871/; Freiwillige Fabriksfeuerwehr Thonet Koryčany
[německý] (Thonet-Mundus Koryčany později UP Koryčany dnes Koryna Koryčany) /1872/;
Brusírna skla Augustina Groszmanna Úsobí/Ousobí /1872/; Cukrovar Hrušovany nad
Jevišovkou, a.s. /1872/; Klaubertova továrna Aš - J. C. Klaubert & Synové [německý] /1872/;
strojírenská továrna fy. Ringhofferova na výrobu vagónů Praha-Smíchov (později ČKD Tatra
Smíchov) /1872/; textilní továrna barona Leitenbergera Josefův Důl (Továrna „Cosmos“
Josefův Důl později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Josefův Důl) /první zmínka 1872/; horní
úřad Malé Svatoňovice (Schwadowitzer Bergbaugesellschaft AG.-Svatoňovická báňská
společnost akc. spol.) /1872-3/; Cukrovar Čakovice /1873/; Velkostatek Karviná-Ráj
[německý] /1873/; C.k. výsadní cukrovar SchoelerCo Čakovice /1873/; „Freiwillige
Fabriks-Feuerwehr Branka“ /10. 12. 1876/ „Freiwillige Feuerwehr Grätz-Podoli (HradecPodolí)“ /10. 12. 1876/.
František z Ringhofferů utvořil český tovární sbor. Dobrovolný požární sbor
Ringhoferových závodů na Smíchově měl 32 členů. Kronika říká, že při nástupu do sboru
obdržel každý člen pracovní oblek s opaskem, karabinou, sekeru a přilbu a vycházkový
stejnokroj, který se používal při významných událostech. Píšťala a znalost signalizování byla
základní znalostí každého člena. Ředitelství závodu zakoupilo ruční, parní a později
motorovou stříkačku, dále pojízdný žebřík, sanitní vůz s koňským potahem a později vlastní
motorovou sanitku. Dokonce již v této době vlastnil požární sbor smykací plachu. Sbor
většinou zasahoval při požárech ve vlastním závodě. Velitel Ing. Bohumil Tiapal (1845-1894),
pozdější ředitel pražského sboru (od 1. 10. 1881). Podnikový dobrovolný hasičský sbor se
vyznamenal se 12. 8. 1881, když dorazil jako první k hořícímu Národnímu divadlu.
Ostatní hasičské sbory však přijely příliš pozdě, takže se divadlo zachránit nepodařilo.
V 17:30 hod. byl zpozorován kouř smíchovskými dělníky.
Tovární hasičský sbor C.k. priv. Tanvaldská přádelna vlny v Tanvaldě [německý]
vznikl oficiálně v roce 1873 a skládal se ze složek, které byly zřízeny v jednotlivých
provozech, přádelně, tkalcovně a strojírně. V sedmdesátých letech byl založen tovární
hasičský sbor v c.k. továrně na tabák v Hodoníně (později ČSTP Československý tabákový
průmysl Kutná Hora, závod Hodonín – Tabák a.s. Hodonín).
Zemským zákonem ze dne 25. 5. 1876 pro království České byly asekurační spolky v
té době tedy asekurační spolek Rakousko-uherských cukrovarníků, později rakouskomoravských cukrovarníků, povinny zakládat i dobrovolné hasičské sbory v každé obcí.
Zpočátku se osazenstvo hasičských sborů fungujících v jednotlivých továrnách
rekrutovalo z vlastních zaměstnanců. V případě požáru či jiného nebezpečí si tito lidé rychle
oblékli hasičskou uniformu svého závodu s mosaznou helmou a zahájili potřebnou operaci.
První hasičské jednotky v továrnách spoléhaly na ruční stříkačky, na jejich bocích bylo vždy
hrdě vyvedeno jméno příslušné firmy. V rozlehlejších továrnách či výrobních komplexech pak
byly ruční stříkačky nahrazeny stříkačkami parními, jakmile se tato modernější zařízení stala
ve druhé polovině 19 století dostupná. Závodní hasičské sbory byly vývojovým stupněm
k dnešní požární ochraně. Veškeré náklady továrního hasičského sboru, včetně příspěvků do
spolkové pokladny a hrazení pohřebních nákladů členů nesla firma. Podobně majitelé firmy
přispívali na pohoštění při zábavách a plesech, při významnějších cvičeních a odměňovali i
zasloužilé členy sboru. Konec 19 a začátek 20 století byl ve znamení výstavby – na tu dobu –
velkých textilek, kde s ohledem na strojní vybavení a zpracovávaný materiál hrozilo
nebezpečí požáru. Proto majitelé textilek sestavovali ze zaměstnanců (povětšinou členů hasičů
v obcích) hasičská družstva. Na území Českomoravské vrchoviny první jsou sbory
v textilních (soukenických) továrnách firmy Adolf LÖW ve Velkém Meziříčí /1871/; v
Heleníně /1872/ a v Malém Beranově /1873/. Továrny na nábytek se vždy potýkaly s
nebezpečím ohně. Specifičnost nábytkářské výroby byla příčinou velmi brzkého vzniku
továrních hasičských sborů v tomto odvětví. Výroba nábytku bratří Thonetů Bystřice pod
Hostýnem („Freiwillige Gebrüder Thonet Fabriks-Feuerwehr Bystritz“ - n.p. TON, závod 1
Bystřice p. H. dnes TON a.s. Bystřice pod Hostýnem – továrna na ohýbaný nábytek) /1873/;
textilní firma Hermann Pollack  synové Párník u České Třebové /1882/; Cukrovar Dařenice
/1882/; továrna na ohýbaný nábytek Bratři Thonetové Halenkov (později Dřevozávody
Halenkov – n.p. UP závody, závod Halenkov) /30. 11. 1882/; Thonetova továrna na nábytek
vytvořila sbor dobrovolných hasičů firmy Bratři Thonetové Vsetín. Roku 1923 došlo ke
sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet-Mundus.
Zejména v nábytkářském průmyslu docházelo často k velkým požárům s velmi ničivými
důsledky. Jejich příčiny tkvěly přímo ve výrobním procesu. Požáry tu znamenaly nejen
zničení objektů, ale i surovin a hotových výrobků a výrobního zařízení.
1. 9. 1874 vznikl tovární hasičský sbor textilní fy. Benedikt Scroll a syn Olivětín (Der
Fabriks-Feuerwehr „Benedikt Schroll´s Sohn“ Východočeské bavlnářské závody - Veba 01
Broumov-Olivětín dnes VEBA, textilní závody a.s. Broumov); továrna Pollakova Grossdorf
(přádelna Pollak a syn Broumov-Velká Ves dnes n.p. Veba 02 Velká Ves) /1874/; textilní firma
E. Heintschel&comp. Jindřichovice pod Smrkem /12. 7. 1874/; Cukrovar Pohořelice /1874/;
bratří R. A. Smekal, c.k. priv. továrna na stříkačky, čerpadla a hasičské nářadí, slévárna železa
a kovů i první moravská tkalcovna hadic a dílna na hotovení hasičských košů, Čechy na Hané
(také u Olomouce, u Prostějova neb u Kostelce) R. A. Smekal, K.k. priv. Spritzen-, Pumpen-,
Feuerlöschgeräte-, Schlauch- und Motoren-Fabrik, Czech bez Prossnitz (F. Smekal vdova
později Hasičské závody) /1875/; KŽ Královodvorské železárny a.s. Králův Dvůr /1875/;
sirkárna Bernarda Fürttha Sušice [německý] (později n.p. Solo Sušice-SOLO Sirkárna a.s.
Sušice) /10. 10. 1875/; továrna Zuckermantel - Cukrovar Duchcov [německý] /1875/;
Freiwillige Fabriksfeuerwehr Hermann Pollacks Söhne Böhm. Trübau - Parnická textilní
továrna HPS Heřman Pollack a synové Parník Česká Třebová – Perla 02 Česká Třebová,
(Heřman Pollack n.p.) /1887/; tkalcovna Klingerova Neustadtl (továrna Ignáce Klingera
v Novém Městě pod Smrkem, později akciová společnost Lanex – n.p. Textilana Liberec,
závod 02) [německý] /5. 5. 1877/; Cukrovar a rafinerie v Modřanech /1877/; Sbor knížecího
dvoru Dařenic a cukrovaru Svijansko-Podolského /1877/; Severní dráha Ferdinandova
Bohumín [německý] /25. 6. 1877/; výroba nábytku fy. Jakub a Josef Kohn Vsetín /26. 7.
1877/; dolní továrna-sirkárna Vojtěcha Scheinosta Sušice (později GIO STYLE PAP a.s.
Sušice) [německý] /1878/; Sklárny fy. S. Reich a spol. Nový Hrozenkov-Karolinina huť
[německý] (Moravské sklárny Karolinka později Crystalex a.s. Karolinka) /1878/; textilní
manufaktura brněnské firmy Moos-Löw-Beer (Löw a syn) Svitávka (n.p. Vitka Svitávka
později n.p. VLNĚNA Brno, závod Svitávka – AMCAM TRADING Svitávka) /20. 6. 1878/;
První česká akciová společnost pro raffinování cukru Praha-Modřany /1878/; firma M. Faber
(n.p. TYLEX, závod Letovice) [německý] /1878/; K.u.k.priv.Feuerspritzen-Pumpen-und
Maschinen-Fabrik Reginald Czermack Teplitz in Böhmen (Císařsko-královská privilegovaná
továrna na hasicí stříkačky R. Čermák Teplice v Čechách) /1879/; Fabriks-feuerwehr
Hannsdorf-Halbseit (Přádelny Hanušovice a Holba později Moravolen-Lenas Hanušovice)
/1879/; továrna Geipelova Grün/Doubrava [německý] /1879/; cukrovar David Bloch Kostelec
nad Labem /1879/.
Do sborů byli přijímáni noví členové, aby plnili svou občanskou povinnost a pomoc
bližnímu v neštěstí. Přijímáni byli zpravidla ponejvíce na valných hromadách sborů, kde
skládali slib. Členové huťského hasičského sboru firmy S. Reich, skládali následující slib:
„Slibuji a rukou podáním svým čestným slovem, že chci svých představených ve službě
hasičské vždy a bez odmluvy poslušen býti a veškerých služeb a cvičení se zúčastniti, při
požáru kdekoliv toho potřeba budu ochotně pomáhati, svornost a jednotu ve spolku
zachovávati, všelijaké nesvornosti brániti a vůbec tak se chovati, jak mé nejlepší svědomí
kázati bude. K tomu se zavazuji ve jménu Páně“.
Podáním ruky starostovy nebo náčelníku prohlásil slib skládající: „Slibuji!“. Poté
požádal starosta nebo náčelník, aby složení slibu bylo zaprotokolováno.
V srpnu 1880 byl založen hornický sbor Ferdinandovy šachty z Božího Požehnání
později Dobrovolný závodní požární sbor Rosické báňské společnosti v Zastávce u Brna
[německý]; tovární četa s ruční dvoukolovou stříkačkou továrny v Lázních Bělohrad /1880/;
Měšťanský pivovar Plzeň (Západočeské pivovary, závod Prazdroj dnes Prazdroj a.s. Plzeň)
/1880/; fy. Thonet /1880/; sklárny S. Reich a spol. Karolinská huť Nový Hrozenkov /1880/;
sklárny fy. S. Reich a spol. Františčina huť (Františkova huť) a Mariánská huť ve Velkých
Karlovicích /1880/; Huť Vsetín (Českomoravské sklárny později Sklo-Union Vsetín) /1880/;
Glasfabrik - Reichova huť Krásno nad Bečvou [německý] /18. 8. 1880/ (Sklo-Union Valašské
Meziříčí později n.p. Českomoravské sklárny Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou dnes
STV Glass a.s. Valašské Meziříčí).
Založení sboru dobrovolných továrních hasičů n.p. Mileta Hořice v Podkrkonoší
(Mileta, a.s. Tkalcovna Hořice); Přádelna a konopí Nové Spolí u Českého Krumlova (továrna
Sander – n.p. Juta Nové Spolí); Vltavský mlýn Bratři Porákové, továrna na papír a lepenku
Loučovice; chemická továrna Teplice [německý]; Precheza a.s. Přerov; Sklárna Hostomice –
firma Mühlig Union (Průmyslové sklárny Hostomice později Sklárny Kavalier Hostomice);
Cihelna Poštorná (poštorenská knížecí cihelna dnes Poštorenské keramické závody);
Cukrovar Lundenburg-Břeclav (Cukrovar Kuffner Břeclav); Kuffnerův velkostatek
Tvrdonice; továrny Obrleitner a syn; továrna Železný Brod [český]; továrna Háje; továrna
Wärndorfra a spol. Náchod; Cukrovar Uherský Ostroh; Cukrovar Uherské Hradiště; Janáčkův
pivovar Uherský Brod; textilní firma Schmidt Podmoklice/fa. Schmidt Semily-Podmoklice
[německý] (později n.p. KOLORA 01 Semily); textilní firma Stanislava Hyblera Košťalov
(později n.p. Kolora 07 Košťálov dnes Trevos a.s. Košťálov); Löv  Schnal a Engel  Comp.
(německé sbory v Brně, zmínka 1877); papírny Olšany [německý]; hasičský sbor v Opatství
vyšebrodského kláštera; podnikový sbor Zieditz (Citice); továrna Škoda Plzeň; Hutě Mirošov
(mirošovské těžířstvo); Hutě J. D. Stracka Břasy; Knížecí a biskupská železárna Železná
/1866 – 1907/ - je datováno do 2. pol. 19. st.
Podle Ottova slovníku naučného z roku 1896, sbory zřizované na základě zákona o
spolcích (zák. ze dne 25. 5. 1876 č. 45 zem. zák.) ze zřízenců průmyslových a obchodních
podniků /drah, továren apod./, kteří bývali již zpravidla do práce a služby bráni s podmínkou,
že hodí-li se k tomu, státi se musejí členem závodního hasičského sboru. Tovární sbory se
skládaly s dělníků těchto továren, ale jejich výcvik probíhal v jejich bydlištích. Jednou
z předností tehdejší organizace byla zásada masovosti při represivních akcích. Zprvu to byl
způsob „nakomandování“ a jmenování, později se změnil ve skutečný náborový, na základě
dobrovolného přihlašování. Nebývalý rozvoj kapitalistického průmyslového podnikání a
stavební techniky si vyžádal nový odborný způsob boje proti požárům, který nebylo možno
zdolávat jen pomocí obyvatelstva, nýbrž organizovanou činností odborně vycvičených
hasičských sborů, jednotně řízených, vybavených stříkačkami, hasičskými žebři, káděmi a
háky. Tyto povinnosti jak pro obce, tak i pro průmyslové závody, které si rovněž měly opatřit
vlastní stříkačky vozové, nebo alespoň převozné a přenosné byly uvedeny v zákonech,
kterými se vydávaly „Řád policie požárové a řád hasicí“. Ve smyslu zemského zákona č. 20
z 2. 2. 1873 platil pro Slezsko a zemským zákonem č. 35 ze dne 5. 4. 1873 pro Moravu a
„Řád policie v příčině ohně pro království České“, kdy byla platnost řádu uznána vydáním
zemského zákona č. 45 ze dne 25. 5. 1876. Podnětem k jeho vydání byly petice ústředního
výboru moravsko-slezských dobrovolných hasičských spolků (ovšem německých) z let 1869
a 1870. Po vydání těchto zákonů došlo k velkému nárůstu počtu hasičských sborů (spolků).
Zákon ze dne 25. května 1876 – „Řád policie v příčině ohně pro království České“ v §
29 výslovně nařizoval: „Majitelé továren buď též k zakoupení vlastních stříkaček převozných
anebo přenosných donuceni“ (Majitelé rozsáhlých stavení, zejména takových, v nichž se dělá
velký oheň, jako např. továren, pivovarů, panství a velkostatků apod., byli povinni zakoupit
vlastní stříkačku /mají být „přidržáni“ k zakoupení vlastních stříkače-včetně přenosných/) a §
30 nařizoval: „Obecní výbor slyše ředitelstvo hasičského sboru ustanoví, jakým nářadím
hasícím opatřiti se musejí a kolik nářadí toho býti má. Dohled k tomu, zda-li nářadí ono
zakoupeno bylo a chová-li se v dobrém stavu, koná se při prohlídce dle § 8 téhož zákona. § 24
výše uvedeného zákona nařizuje též, aby se při závodech živnostenských a továrnických
zřizovaly studně v přiměřeném počtu a na místech přístupných. Pojišťovací ústavy, když
vyjednávali s nějakým závodem (cukrovarem, továrnou apod.) podmínky, na kterých činili
závislým pojištění, určovaly, aby každá továrna podle § 29 a 30 výše uvedeného zákona
řádnou a vždy služby schopnou stříkačku s nejméně 150-200 metry konopných hadic a podle
§ 24 pak vždy zásobu vody poblíž továrny (studnu, cisternu apod.) měli, dále požární
vodovod s ustaveným počtem hydrantů v nejnebezpečnějších místech a k tomu určitý počet
hadic s proudnicemi, tak aby se mohla vést voda v čase nebezpečí do všech prostor továrny.
Další podmínkou mělo být zřízení hasičského sboru nebo aspoň aby zejména někteří úředníci,
řemeslníci, popřípadě tovární dělníci stále v továrně bydlící s obsluhou stříkačky a hydrantů
byli řádně obeznámeni. Tehdy pojišťovny na prvotní zásah velice dbaly, protože než se
dostavili obecní sbory dobrovolných hasičů (kterých v této době bylo 582 českých a 806
německých), tak již z malého zahoření vyhořela celá továrna „do základů“.
Začínají se stanovovat první „námětové a prověřovací cvičení“ – veškerá opatření
bezpečnosti se čas od času pravidelně zkoušela, jakož by se na různých místech i zkoušky
prováděly, aby se zjistilo, jak daleko hadice dosáhnou, odkud v tom či onom případě vodu
brali atd. Začínají první „Požární řády a dokumentace zdolávání požáru“ – všem závodům (tj.
továrnám, cukrovarů apod.) jakož i pojišťovnám velice by posloužilo zvláštní vydání řádu
bezpečnostním zařízení závodů, jejž by si ovšem jednotlivé závody se svolením pojišťovny
dle svých poměrů domácích přizpůsobili. V neposlední řadě se stanovili první „preventivní
prohlídky“ – úředníci místnosti, kde se v noci nepracuje, musejí prohlížeti, dále instrukce
ponocným s kontrolními hodinami, zajištěný přístup k vodě se stroji pro každý případ,
nařízení, že tehdy, kdy zůstane vodní stroj státi, musí se především zámyčky a kohouty u
vodních nádržek uzavřít, aby se voda pro případ ohně udržela a nemohla být nikde vypuštěna.
Většina výše uvedených továrních sborů byla německých, anebo měla německé vedení
(velení), německé stanovy a německý jednací jazyk a vedení úřední agendy, poněvadž našly
daleko příznivější pochopení a podporu pro svou činnost u německých správ a rakouských
státních úřadů než sbory české, i když v těchto závodech pracovalo více českých obyvatel.
Jejich členstvo se často skládalo z místního obyvatelstva, národnosti německé, české nebo
polské a převážně národnostně nevyhraněné. Tedy německé podle velící řeči a podle
příslušnosti k zemské organizaci, např. hutní závody Železárny Vítkovice a Karlova huť
Frýdek-Místek /od 1. 1. 1907/ patřily k Slezské zemské hasičské jednotě Der Verband der
freiwilligen Feuerwehren Mährens und Schlesiens a župě Bezirksverband XIII, firma
Reginald Czermack-Warteck Teplitz (Teplice), Benedikt Schroll a syn, Pollak a syn BroumovVelká Ves patřil k Německému zemskému hasičskému svazu pro Čechy - Deutscher
Feuerwehr-Landes-Zentralverbant für Böhmen. Tovární hasičské sbory Reichových skláren
byli v Krásně nad Bečvou, Vsetíně, Novém Hrozenkově a Velkých Karlovicích byly
kolektivními členy německé župní jednoty č. 11 (Feuerwehr Bezirksverband Nr. 11) se sídlem
v Krásně nad Bečvou, která náležela k německému Svazu moravského hasičstva. Prvním
starostou byl továrník Ignác Rech. V roce 1885 vstoupili do okresní jednoty hasičské Ústí nad
Labem HJOÚ (Aussiger Bezirks Feuerwehrverband) tovární sbory z Ústeckých železničních
dílen Ústecko-teplické dráhy a ze Sklárny Ústí nad Labem, v průběhu roku 1887 přistoupil
sbor Chemické továrny v Ústí nad Labem. Dobrovolný Česko Třebovsko-Parnický hasičský
sbor tovární firmy Heřm. Pollacka synové“ byl přiřazen k německé hasičské župě se sídlem
v Lanškrouně /1888-1918/. Tovární sbor sbor fa Haase Trutnov byl přiřazen k německé župě
č. 10.
Především nutno vyjít ze struktury obyvatelstva našeho státu v druhé polovině 19.
století, a to zvláště po stránce národnostní. V republice byla tehdy početná silná skupina
velkoprůmyslníků židovského vyznání, hlásící se vesměs k německé národnosti, a proto sbory
zřizované v jejich továrnách byli pokládány za německé. První snahy o zřízení hasičských
sborů továrních vlasteneckého průmyslnictva království Českého pochází z roku 1888. Ve
„Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého“ ročník III, číslo 10, str. 2429 v článku „Hasičská stráž“, dále na str. 104 v článku „České hasičstvo a továrny“ na slovo
vzatí odborníci s pravým vlasteneckým zápalem zasazovali se o to, aby požární opatření
v českých továrnách proběhlo ustavením závodních sborů ve prospěch průmyslových realit a
aby počet českých továrních bratří hasičů počet Čechů byl rozmnožen. Další výzva proběhla
ve „Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého“ ročník IV, číslo 23 dne
10. 12. 1889 ve článku na str. 144 „Tvořme hasičské sbory aneb odbory tovární“, který
pojednává o tvoření hasičských sborů továrních, pocházejícího z péra osvědčeného i
statečného bojovníka br. Václava Lohniského.
V díle „Deset let hasičského spolčování v království Českém“ skládala se koncem
roku 1887 německá sekce z 37 továrních sborů a sice: v okresním hejtmanství Ašském 4 se
215 členy; ve Falknovském (dnes Sokolovském) 1 se 67 členy; ve Frýdlandském 4 se 267
členy; v Chomutovském 1 s 52 členy; v Jabloneckém 2 se 239 členy; Lanškrounském 1 s 52
členy; v Libereckém 5 se 343 členy; v Česko-Lipském 1 s 52 členy; v Plzeňském 5 se 353
členy, v Rumburském 2 se 214 členy, v Teplickém 3 s 82 členy; v Karlovarském 2 se 140
členy. Celkem rozmnožily tyto tovární sbory sekci německou o 2 478 hasičů, kdežto česká
sekce, české okresy nevykazovaly v té době ani jediného továrního sboru! V březnu 1878 se
sešli zástupci župních i okresních hasičských sborů v Teplicích a vytvořili Z.Ú.H.J.kr.Č.
V tomto období se také setkáváme v továrnách se „sbory pro ochranu proti ohni“,
v nichž byli dělníci a úředníci. Tyto sbory byly nucené, zřizoval je zaměstnavatel, který
většinou zakoupil hasicí náčiní a kryl i výlohy tohoto hasičského sboru. Málokterý tovární
sbor byl však utvořen na základě spolkového zákona z roku 1867. Ustanovení o hasičské
službě, vykonávané dělníky a úředníky, obsahovala totiž většina služebních nebo továrních
řádů. (Myška, Wurmová, 1964, 18. 17). Po vydání zákona o požární policii z roku 1876
docházelo ke sporům, zejména o využívání podpůrných opatření, poskytovaných
dobrovolných hasičským sborům, protože o továrních sborech se ve zmíněném zákoně
výslovně nemluvilo. Proto bylo k tomuto zákonu podáno množství doplňků i pozměňovacích
návrhů. Veškeré tovární sbory mohly být členy příslušné župy a tím i zemské jednoty
Z.Ú.H.J.kr.Č. Např. hasičské sbory Náchod-továrna Doctor 1888, Náchod-přádelna 1890,
Náchod-barvírna 1890, Náchod-Mautner-tkalcovna 1893; Babí-přádelna 1896 byly začleněny
do náchodské hasičské župy č. 39 (dříve Seidlova) a jejím prostřednictvím do Zemské
ústřední hasičské jednoty království Českého (po r. 1918 Česká zemská hasičská jednota) a
ZAZ Jaroměř organizován v okresní hasičské jednotě (OHJ) Jaroměř. Tovární hasičský sbor
bratří Goldschmidtů Hořice byl přijat 6. 1. 1883 za první členy župy, jiný sbor bratří
Goldschmidtů ve svazu župy č. 19 Jičínské 1894-95. Dnem 14. 1. 1892 se hasičský sbor ve
větřínské papírně stal členem Ústředního svazu hasičů. V roce 1894 byl hasičský sbor továrny
v Malči mezi zakladateli chotěbořské župy a jeho velitel František Kratochvíl byl jmenován
župním dozorcem. 15. 7. 1900 na schůzi župy Karlínské v Předbojích přistoupil noví hasičský
sbor továrny Kolben a spol. ve Vysočanech s počtem členů 19 přistoupil k župě Karlínské. 16.
11. 1919 tovární sbor Bystřice Thonet stál u založení hasičské župy T. G. Masaryka č. 49.
V roce 1888 vstoupil tovární hasičský sbor c.k. Továrny na tabák v Sedlci pod Kaňkem do
župy č. 46 – Kutnohorské. Český dobrovolný hasičský sbor firmy Hermanna Pollacka synové,
Parník-Česká Třebová se v roce 1919 připojil k hasičské župě Ústecko-Třebovské, nesoucí
jméno českotřebovského ředitele škol J. B. Hubálka, obětavého a zaníceného hasičského
pracovníka /vystoupil 1. 1. 1929/. Dne 28. 1. 1949 začleněn do okresní hasičské jednoty OHJ
Ústí nad Orlicí. Koncem roku 1919 přistupuje český sbor „závodní jámy Louis“ v Moravské
Ostravě-Vítkovicích k Lašské hasičské župě Křenkově číslo 33. Ředitel přádelny Bratří
Buxbaumů Malé Svatoňovice-Jestřebe ing. Kubesch velký příznivec hasičů a župní dozorce
župy úpické č. 141. V roce 1927 se přihlásil závodní požární sbor tkalcovny Ignáce Klingera
v Novém Městě pod Smrkem do Okresního svazu požární ochrany. Dobrovolný hasičský sbor
firmy Baťa Zruč nad Sázavou během roku 1941 přistoupil za členy ČZHJ. Hasičský sbor
firmy Drucker Bučovice se stal v 7. 6. 1925 součástí 42. župy Fráňovy. Hasičský sbor továrny
R. A. Smekal v Čechách u Prostějova byl členem hasičské župy Plumlovské čís. XXVII.
Tovární hasičský sbor firmy Sigmund-Pumpy Lutín byl v době svého založení příslušen pod
VIII. hasičskou župu Olomoucko-Šternberskou, II. okrsek. Český hasičský sbor Karlovy huti
byl roku 1931 organizačně zařazen do svazku tehdejší frýdecké župy Karla Špoka. Oddíl
huťských hasičů Knížecí a biskupské železárny Železná byl přiřazen k Vrbenským (Vrbno
pod Pradědem) dobrovolným hasičům jako 5. oddíl.
Některé tovární sbory měli hasičská strážnice, kde byly stroje a veškerá výstroj,
nábytkem a obrazy, prostorem pro stříkačku, lezeckou věží, požární telefony a kavalce pro
muže sloužící noční hotovost, např. „Benedikt Scroll a syn“ Olivětín, Adamovské strojírny;
Rafinerie cukru A  C von Liebig Skřivany, První brněnská strojírna Brno, tkalcovna Ignáce
Klingera Neustadtl/Nové Město pod Smrkem /od r. 1909/, Schichtovy závody Střekov;
Vítkovické železárny /od r. 1936/, Sellier a Bellot Vlašim /od r. 1939/, HPS Herman Pollack
synové Parník-Česká Třebová tř. DETAG /od r. 1939/. Hasičská stráž sloužila v zájmu závodu
(továrny) a proto to byl „Sbor dobrovolných továrních hasičů”.
Několik sborů továrních (soukromých) bylo ustanoveno na základě pouhého řádu
vydaného tovární správou, doporučovalo se, aby sbor byl ustaven na základě určitých stanov.
Sbor tím nabýval všech práv řádného spolku a ve všech podáních k úřadům a veřejným
ústavům byl osvobozen od kolkových poplatků. Měl-li sbor stanovy, v nichž bylo vyznačeno,
že působí i při požárech mimo tovární obvod, požívali členové nároku na osobní podpory
z hasičského fondu při nehodách, jež se udaly při cvičeních a přípravné službě hasičské vůbec
a při požárech mimo továrních. Členům soukromých sborů byl otevřen nárok na podpůrné
svépomocné pokladny Zemské ústřední hasičské jednoty - starobní a pohřební (rovněž při
sborech závodních /soukromých/, jejichž členům dle II. oddílu řádu o udílení podpor jest
nárok na osobní podpory přiznán, nerozhoduje, byl-li sbor zaměstnán v závodě vlastním nebo
jinde. Nečiní se rozdílu mezi členy sborů dobrovolných hasičův a členy sborův obecních nebo
soukromých /závodních neb ústavních/, již konají dle služebního řádu službu požární též
mimo vlastní podnik nebo ústav a k němu příslušné budovy)
Členy pohřební pokladny byli např. většina členů sboru Mautnerův textilní závod
Náchod a manželky některých z nich, dále Fantovy závody, Semtin-Explozia, Cukrovar
Čakovice, Carborundum Staré Benátky, Karlova huť /od 1. 1. 1907/, Benedikt Scroll a syn
Olivětín, továrna Schicht, HPS Česká Třebová /od r. 1929/.
Seznam odborů pohřební pokladny – členů ČZHJ
17. župa Pardubická-Těšíkova – Semtín „Explosia“; Fantovy závody
39. župa Náchodská – Babí-továrna; Červený Kostelec-továrna; Náchod MTZ; Náchod
přádelna a barvírna, alc. spol.;
49. župa Podbezdězská-Velvarský – Bělá pod Bezdězem-továrna;
56. župa Okresu brandýského na Labi – Kostelec n. L.-cukrovar;
66. župa Kladenská – Kladno-železárny
119. župa Ústecko-třebovská-Hubálkova – Kerhartice n.O.-továrna
136. župa Sušická – Sušice továrna Solo
Firma Ignác Reich z Krásna platila příspěvky do podpůrného fondu za své závodní
huťské hasiče. Schichtovy závody okamžitě přistoupili do pohřební poklady roku 1898 a
zavázali se za své členy platit po dobu pěti let příspěvky. Základ hasičský pro věcné potřeby
(podpory na náčiní) stanovy neřešili, protože se jednalo o soukromé náčiní. V ostatních
členských právech se nelišili soukromé (tedy tovární) sbory od ostatních sborů dobrovolných
hasičů. Základním článkem Svazu dobrovolného hasičstva za I. republiky byly sbory hasičů,
které byly zřizovány v osadách, obcích, městech i v různých závodech. Tovární sbory
zasahovali v obvodě továrním, v obci i okolí do vzdálenosti 2 km. Tovární správa
propůjčovala sboru veškeré potřebné náčiní, stejnokroj, výzbroj, skladiště i cvičiště a dbala o
udržování veškerých těchto potřeb, mimoto opatřoval potřebné spolkové i cvičení knihy.
Vzhledem k těmto povinnostem příslušelo tovární správě právo jmenovat starostu (velitelenáčelníka) a dva přísedící výboru, a to bez ohledu na volební období na dobu neurčitou,
odvolávat a nahradit tyto zmocněnce jinými šlo kdykoli i jednotlivě.
Zrušila-li tovární správa sbor vrátil se ji majetek továrny, o sborovém majetku měla
rozhodnout poslední valná hromada.
Ve stručné rekapitulaci lze říci, že u zrodu prvních hasičských sborů v továrnách stáli
majitelé závodů (např. majitel rafinerie cukru ve Skřivanech německý baron Karel z Liebigu;
ředitel chemického továrny Ostrava-Hrušov ing. Gödig; ředitel parnické textilky fy. HPS
Moritz Artner; majitel a ředitel textilní firmy „Benedikt Scroll a syn“ v Olivětíně Josef Edler
von Schroll; provozovatel větřínské papírny dr. Emanuel Spiro; správce Karlovy huti Adolf
Hoheneger; majitel místní továrny pan Schell Dlouhá Ves u Sušic; sklářský továrník Samuel
Reich; ředitel hutí „Kladno-železárny“ Jacobim; první ředitel Vítkovických železáren Pavel
Kupelvieser; tehdejší správce závodní jámy Louis Moravské Ostravě-Vítkovicích ing.
Mládek; ředitel arcibiskupských železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí Steiner; první ředitel
hlubočské hřebíkárny Karel Lehr; majitel zámku Český Krumlov velkostatkář
Schwarzenberk; majitel panství Hrádek u Sušice p. baron Heneberg Spiegel), kteří také
zajistili nákup hasební techniky, vybrali schopné velitele a získali pro tuto dobrovolnou
činnost hasiče z řad dělníků a části úředníků zaměstnaných v závodě. Prvním starostou
továrního sboru dobrovolných hasičů Sobotkovy tkalcovny byl ředitel továrny Jan Strehler.
Starostou sboru dobrovolných továrních hasičů v Adamově byl (spolu)majitel závodu ing.
Josef Bromovský. Prvním starostou továrního sboru dobrovolných hasičů fy. S. Reich a spol.
Nový Hrozenkov-Karolinina huť byl sám majitel Reich a jeho zástupce byl vždy správce
sklárny. Prvním předsedou Zj ČSPO n.p. Velveta 2 Nová Paka byl zvolen František Fejfar –
ředitel závodu. Do výcviku a zásahů u požárů většinou nezasahovali. Mnohde majitel továrny
založil hasičský sbor a sám se postavil do jeho čela, např. majitel přádelny lnu a konopí v
Nové Spolí (později jeden z majitelů továrny Sander); majitel papírny v Českém Krumlově
Ludvík Spiro; majitel velkostatku Hrádek u Sušice p. baron Heneberg Spiegel; majitel papírny
ve Větřní Emanuel Spiro nebo do čela sboru postavil syna jako majitel textilní firmy
„Benedikt Schroll a syn“ Josefa Schrolla mladšího a jeho zástupcem byl ředitel bělidla Franz
Rothemann; majitel akciového cukrovaru ve Vyškově dr. Hubert Skutezský. Podle
dochovaných záznamů byl určitou dobu velitelem hasičského sboru firmy J. Hückel a synové
Nový Jičín i ředitel firmy Doner. Podle schválených stanov továrního hasičského sboru fy.
HPS Hermann Polack a synové, Česká Třebová-Parník z roku 1888 se stává ředitel závodu
zároveň starostou sboru nebo jeho velitelem. Prvním zástával funkci starosty zakladatel sboru
ředitel Moric Abeles /1888-1916/, dále Sigmund Ernst /1916-1925/, Dr. Gintz /1925-1939/.
Ředitel závodu ing. Karel Fabián nastoupil do funkce předsedy ZO SPO n.p. Perla 02 Česká
Třebová-Parník /1985/. Velkou zásluhu na vybudování hasičského sboru Schichtových
závodů na Střekově měl jeho dlouholetý velitel, ředitel závodu Josef Künstner, který se o
potřeby sboru neúnavně staral. Josef Künstner působil kromě jiného též v předsednictvu
HJOÚ jako inspektor pro sbory na pravém břehu Labe.
Členství ve sboru bylo ctí každého zaměstnance. Historik M. Šebela k továrnímu
hasičskému spolku v Parníku uvádí: „O členství ve sboru byl mezi zaměstnanci zájem a
všichni, kteří byli přijati, si to pokládali za věc cti.“ Být členem továrního hasičského sboru
znamenalo tehdy určitou důvěru ze strany správy závodu, což bylo zárukou, že člen sboru
nemohl být ze závodu propuštěn, např. komárovské železárny údajně hasiče privilegovala tím,
že v případě propuštění z práce byli zařazováni v seznamech na poslední místa, členové sboru
První brněnské strojírny Brno nebyli propouštěni z práce, neboť je firma potřebovala,
vítkovické železárny odměňovali hasiče pracovními a sociálními výhodami, firma Hückel
levnými byty se zahradou; Třinecké železárny měli pro první profesionální hasiče dokonce
bezplatné byty; papírna Pečkovský mlýn Větřní tzv. pivní žold ve výši 6 krejcarů, který byl
později změněn na tzv. pivní známky. Touto formou byli členové sboru odměňováni za svou
práci ve sboru.
S odstupem let lze také konstatovat, že došlo k úzké spolupráci továrních hasičů
s místními sbory. Tuto spolupráci dále prohlubovaly společné akce (hasební zásahy, cvičení;
soutěže v požárním sportu aj.). Některé odlišnosti však tu byly. Např. vedení továrních sborů
bylo stabilnější a velitelé zůstávali ve funkci řadu roků. Byl zde i jiný vztah továrních hasičů
k mateřskému závodu, který se nedal očekávat od členů místního SDH. Jejich dlouholeté
pracovní sepětí s továrnou se také kladně odráželo v jejich preventivní činnosti.
Od 90 let 19 století pak působilo v Braunově pivovaře v Jarošově mužstvo
obeznámené se zacházením s hasičskými stříkačkami, kterými pivovar disponoval. (ZPS
Slovácké pivovary - Jihomoravské pivovary, závod 02 Jarošov). Jeho výcvik řídil pozdější
velitel obecního jarošovského hasičského sboru br. František Zúbek. Když v roce 1898 odešel
ředitel firmy Thnonet Bystřice pod Hostýnem Ratzer do výslužby, dal hostinský Heřman
Přikryl znovu podnět k založení sboru Bystřice pod Hostýnem. Jako bývalý dílovedoucí byl
po 10 let členem továrního hasičského sboru Bystřice pod Hostýnem, v posledních letech jako
podvelitel, takže měl dostatek odborných znalostí a zkušeností, aby mohl novou organizaci
uvést v život a také ji řídit.
V roce 1898 byla zaznamenána první zmínka o založení Sboru dobrovolných hasičů
ve Zlivi. V této době již pracoval sbor v továrně na šamotové zboží, patřící A.
Schwarzenbergovi. V čele Zlivského sboru stanul Vojtěch Kocourek, císařský rada a ředitel
továrny. Ve vedoucích funkcích byli úředníci a dělníci z továrny, kteří již měli zkušenost s
hasičskou prací.
Stav dne 1. 11. 1891 podle „Statistického přehledu sborů hasičských ve království
Českém“, který sestavil a vydal nestor hasičů Matěj Mayer ze Zářečí, dnešních Horažďovic
(17. 12. 1848 – 11. 5. 1917) /jednatel zemské ústřední hasičské jednoty království Českého/
bylo v Čechách 77 závodních sborů s 3 690 činnými členy. Dle jiné literatury roku 1891 bylo
v Čechách 87 továrních sborů, „Sbory pro ochranu proti ohni“, které sdružovali 3 693
aktivních „mokrých hasičů“ (připravených k hašení). Přesný počet sborů na Moravě a ve
Slezsku nebyl dohledán. V Čechách bylo na začátku 20. století roku 1900 přibližně 2000
továrních hasičů ve 33 župách a 54 sborech. Mimo „Svaz československého hasičstva SčsH“
stály některé tovární hasičské sbory. Mimo župy zůstávají další tovární sbory, které vyvýjeli
činnost – závodní sbor fy. Pelly Police nad Metují, textilní závod/mechanická tkalcovna
Spiegler Hronov, velkostatek Náměšť. V roce 1905 bylo v Čechách 13 nesdružených
továrních hasičských sborů.
První školské hasičské osnovy byly v Rakousku realizovány od roku 1877. V Čechách
pak při zemské hospodářské škole v Libverdě, kde vznikl školní sbor hasičský. Od roku 1886
se začalo vyučovat na c.k. státní průmyslové škole v Liberci obor hasičství, zejména pro ty
studenty vyšších ročníků, u kterých byl předpoklad, že jako budoucí ředitelé budou mít na
starosti tovární hasičský sbor. Ve školním roce 1886-1887 ji absolvovalo 45 žáků. S rozvojem
průmyslu se zvýšilo také nebezpečí požárů. V nejedné továrně se pracovalo s vysoce
hořlavými látkami. Uvedené podmínky si vynutily zvýšit protipožární ochranu v samotných
závodech. Začaly se zakládat tovární hasičský sbory.
Největší počet továrních sborů byl v továrnách vyrábějící spotřební zboží, zejména
v továrních textilních, sklářských a nábytkářských. Požáry v těchto továrnách měly ničivé
důsledky, docházelo nejen ke zničení objektů, ale i surovin a hotových výrobků a výrobního
zařízení. Proto majitelé těchto továren vynakládaly nemalé prostředky na zřizování továrních
hasičských sborů a jejich vybavení. Majitelé továren plně doceňovali ve velké většině
protipožární bezpečnost a své tovární sbory dotovali nákupem moderních stříkaček a tak se
stávalo, že v závodech byli hasiči lépe vybaveni než občanské sbory v jednotlivých místech.
Hlavním úkolem byla ochrana závodu, ale u vedení opět hrálo roli snížení částky pojistného
proti ohni. Založením vlastního hasičského sboru sledoval majitel nejen rychlý zásah
v případě požáru, ale především i nižší poplatek z pojištění závodu.
Dřívější pojišťovny snižovaly pojistné až o 30% těm majitelům závodů, kde měli
založeny závodní hasičské sbory. Výzbroj a výstroj pořizovala firma, která rovněž hradila
členské příspěvky a přispívala také do podpůrného fondu. Podle schválených stanov sbory
zasahovali při požárech především v objektech firmy a v případě nutnosti také v okolních
obcích. Vedení závodu uplatňovalo vliv na sbor jmenováním náčelníka a jeho zástupce.
Mnohdy se stával velitelem sboru sám ředitel továrny nebo jiný vysoký tovární úředník jím
jmenovaný. Ostatní činovníky volila řádná valná hromada dle domácího řádu, který byl
shodný se stanovami obecních hasičských sborů a volili se: II. podnáčelník, četaři, zástupce a
revizoři účtů a tito tvořili výbor. Členové v továrních sborech neplatily žádné příspěvky do
sboru, byly přijímáni jen členové činí a museli být zaměstnaní v závodě. Členství ve sboru
bylo vázáno na souhlas šéfa firmy. Členem továrních hasičů mohl být pouze zaměstnanec
firmy.
Impulsem k urychlení vzniku mnoha hasičských spolků byli velké požáry továren,
např. velký požár, kdy byl téměř zničen celý závod Pečkovský mlýn 23. 10. 1866; zhoubný
požár Sobotkovi Tkalcovny v Loděnici 1867; velký požár ve firmě na ohýbaný nábytek
Thonet Bystřice pod Hostýnem požár, kdy lehla továrna popelem 2. 2. 1873. Shořelo veškeré
tovární zařízení i soukromé byty bratrů Jakoba a Augusta. Ušetřena zůstala jen strojírna;
textilní továrna Ignáce Klinera Nové Město požár v tkalcovně 9. 4. 1876; Sbor železárny
Rosické báňské společnosti Zastávka byl založen a s výcvikem začal v srpnu 1880 jako
bezprostřední reakce na požár 26. 8. 1880 v Rosicích; v k.a. huť Frýdlant velký požár
městečka Frýdlantu nad Ostravicí, který zničil na 56 obytných a hospodářských budov a
vyžádal si 8 lidských životů v roce 1886; v Třineckých železárnách po velkém požáru na
válcovně plechu v Karlové huti 6. 4. 1906 a požáru střechy nad mechanickými dílnami a
kotelnou v Třinci 2. 7. 1906; v továrně na výrobu obuvi Budischowki v Třebíči-Borovině to
byl požár továrních objektů v roce 1915; vzhledem k častým požárům na
závodech zpracovávajících len a jutu (1921 velký požár na závodě Juta 01 ve Dvoře Králové
n. L. = firma Weiss a synové), byly na mnoha z nich vybudovány továrníky požární zbrojnice;
ZAZ Jaroměř požár stodoly v roce 1924; UP závody-výroba nábytku Bučovice velký požár
nábytkářské továrny pana Druckera v roce 1925; Moravské sklárny Strání-Květná požár
v roce 1925; pila Starý Hrozenkov požár v této době; Velveta 5/1 Stará Paka byl požár v dílně
expedice přípravy a úpravy strojů v roce 1925; Sigmund-Pumpy požár hostince u Popelků v
obci Lutín 9. 1. 1927; Dyas Uherský Ostroh velký požár v roce 1935; Česká zbrojovka
Bojkovice vyhozením muničních skladišť dobře organizovanou sabotáží 10. 5. 1944; AVIA
Kunovice rozsáhlý požár továrny, kterou zapálili ustupující fašisté a místnímu hasičstvu
nedovolili hašení 26. 4. 1945; Moravskoslezské papírny, n.p. Žimrovice (OLPA Žimrovice)
požár kotelny 3. 10. 1946; hasičský sbor na stavbě vodního díla Lipno po dvouch ničivých
požárech - požár dřevěné údržbářské dílny v lednu 1954 a požár drtírny kameny a dopravních
pásů na podzim 1954; chemická továrna na barvy a laky Kirgis Staré Město (Barvy a laky
Uherské Hradiště-Staré město) velký požár ve skladišti způsobený samovznícením 6 000 kg
technické nitrocelulózy 31. 5. 1947; Motor Kaplice požár 21. 12. 1957 a série menších požárů
na pracovištích závodu v letech 1957-1958; Oděvní průmysl Prostějov požár celé budovy
skladů na jaře 1967; I.BS Velká Bíteš výbuch s následným požárem ve spalovacích komorách
ve zkušebně 26. 5. 1969; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 02 Vyšší Brod požár 1970;
Jihomoravské dřevařské závody, závod Bojkovice (Středomoravské dřevařské závody, n.p.
Brno závod Bojkovice) vznícení fermeže a laků, následně ke vznícení hotových výrobků
připravených k expedici 16. 9. 1972; požár Závody Gustava Klimenta ZGK Znojmo 1975;
Čepro Hájek požár skladu pohonných hmot v roce 1996; SAPA Praha-Libuš obrovský požár
velkoskladu obuvi a textilu na tržnici 6. 11. 2008; placený hasičský sbor Škoda Plzeň byl
založen po výbuchu s následujícím požárem v lisovně v dubnu 1926; placený závodní útvar
Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem byl založen po požáru Alizirinu
v roce 1949; profesionální sbor Česká zbrojovka Uherský Brod byl neprodleně zřízen po
požáru pažbárny, který vypukl v noci z 26.-27. 4. 1952; závodní požární útvar n.p. Silon Planá
nad Lužnicí požár výroby umělé polyesterové střiže 1967; závodní požární útvar n.p.
Severomoravské celulózky, n.p. Paskov (dnes BIOCEL Paskov, a.s.) 2 požáry při výstavbě
závodu a to požár střechy skladu celulózy 13. 7. 1982 požár haly sušícího stroje 19. 12. 1982;
pobočná stanice JPO HZS ČD Ústí nad Labem – Chomutov vznikla na základě požáru
velkého rozsahu na trati Chomutov – Vejprty 28. 7. - 6. 8. 1990; HZSP Oděvní podnik
Prostějov vznikl po požáru budovy výpočetního střediska výroby oděvů v roce 1996; pobočná
stanice JPO HZS ČD Ústí nad Labem – Děčín vznikala v roce 1999 z důvodu velkého počtu
zásahů na železničních cisternách (úniky nebezpečných látek).
Po prvních továrních sborech se objevují tovární sbory na Brněnsku v Heinrichstahl
/1879/; na Uherskohradišťsku (Ungarisch Hradisch); v Kreitschau /1872/; Landenberg /1875/
aj. Nejvíce továrních sborů bylo zřizováno v českých pohraničních okresech s převahou
německy mluvícího obyvatelstva, byly to zejména textilní továrny na Ašsku, Broumovsku:
Frýdlantsku, Trutnovsku a Liberecku. Na Moravě a ve Slezsku to byly hasičské tovární sbory
ve sklářských a nábytkářských továrnách v okresech Jihlava, Kroměříž a Vsetín, Šupersku
(Mahrisch Schönberg) v Hausdorfu /1879/; ve Vítkově (Wiegstadtl) /1881/; ve Weisengerg
/1886/. Ve Slezsku (Schlesien) v Těšíně (Teschen) /1882/; na Bruntálsku (Freudenthal)
v Pochmühle /1886/; Bílovci /1886/; Zautke /1888/. Tyto hasičské sbory však nebyly ještě
zřizovány jako dobrovolné. Některé železniční zastávky neměly formálně utvořeny hasičské
sbory, ale vlastnily požární nářadí (stříkačky). S rozvojem parostrojní železniční dopravy se
zvyšovalo i požární riziko. Zvýšené požární nebezpečí se projevovalo v blízkém okolí
železničních tratí, ale i ve výrobních a opravárenských provozech, kde byly železniční
prostředky opravovány a vyráběny. Tak byly založeny hasičské tovární sbory turnovskokralupské dráhy v Bakově nad Jizerou /1867/; Severní dráhy Ferdinandovy v Bohumíně /25.
6. 1877/; Správa dráhy-topírna Německý Brod (ČSD Havlíčkův Brod) /1870/; PrahaHolešovice a Bubny (státní dráha) /1876/; Dráhy Teplice /1879/; Českých Velenicích
(železniční dílny České Velenice dnes ŽOS-Železniční opravny a strojírny České Velenice CZ
a.s.) /1881/; Plzni (státní dráha) /první zmínka 1888/; Českých Budějovicích (Staatsbahnstátní dráhy) /1893/; Nymburk-státní dílny (dílny Československých státních drah Nymburk
dnes Železniční opravny a strojírny Nymburk a.s.) /1899/; Česká západní dráha Praha (státní
dráha Praha); Česká západní dráha Smíchov; Jičíně; Ústí nad Labem (Ústecké železniční
dílny Ústecko-teplické dráhy Oustí-německý); Děčíně (státní dráha Podmokly) [německý];
Lounech (c.k. státní dráha) a Karviné.
Tovární hasičský sbor musela mít povinně každá tabáková továrna. Nešlo o spolek, ale
o povinnou součást továrního provozu. Šlo o jedno oddělení továrny, nikoliv o samostatnou
složku. Postavení hasičů v tabákových továrnách bylo dáno charakterem provozu, používáním
nejrůznějších sušiček, vysokou hořlavostí zpracovávané suroviny a v určité době i způsobem
vytápění a osvětlování továrních prostor. Jako jedni z mála v těchto továrnách museli sloužit v
nepřetržitém provozu, byla pro ně stanovena zvláštní mzdová tabulka a v jejich řadách
nesměly sloužit ženy, ačkoliv jinak tyhle továrny zaměstnávaly především ženskou pracovní
sílu. V roce 1857 byla v c.k. továrně na tabákové výrobky v Hodoníně pořízena dvoupístová
ruční čtyřkolová stříkačka. V sedmdesátých letech byl založen tovární hasičský sbor
v c.k. továrně na tabák v Hodoníně (později ČSTP Československý tabákový průmysl Kutná
Hora, závod Hodonín – Tabák a.s. Hodonín). Německý tovární hasičský sbor v c.k. tabákové
továrně Landškroun byl zřízen hned s jejím založení 1874-1949. Závodní oddíl hasičů
v tabákové továrně Budišov nad Budišovkou byl zřízen 1874-1921/3 a c.k. Továrna na tabák
Sedlc pod Kaňkem (Tabáková továrna Kutná Hora-TABÁK a.s. Kutná Hora) 1888; Thonet
Prusinovice /1888/ Další sbory byli v Továrně na tabák Písek; Tabákové továrně České
Budějovice [německý] /1901/ a Tabák Jihlava.
Na přelomu 19 a 20 století začala výroba používat stále ve větší míře elektrickou
energii a spalovací motory jako zdroj pohonu (elektrárny, tramvaje, začátky automobilového
průmyslu). Koncem 19. a počátkem 20. století dochází k rozvoji tzv. těžkého průmyslu,
vznikají nové strojírenské a hutní továrny, jsou otevírány nové šachty. Je již téměř
samozřejmostí, že při těchto továrnách jsou zakládány hasičské tovární sbory.
Z nejznámějších a největších sborů, z nichž některé existují i doposud jako profesionální
sbory, můžeme uvést následující: Adamovské strojírny (později ADAST a.s. Adamov) /1881/;
továrna Haase-ova Trutnov [německý] (později Texlen-ředitelství) /1881/; továrna na ohýbaný
nábytek D. G. Fischel  Söhne Mimoň [německý] (později TON závod 5 Mimoň) /1881/;
hasiči Národního divadla v Praze /1881/; Společný cukrovar v Kloboukách (později Rolnický
akciový cukrovar Klobouky) /1882/; koželužna firmy A. a J. Nejedlý – právní nástupce firmy
Josef Seykora a synové Kostelec nad Orlicí /1882/; sbor Blansko filiálka tovární v Salmových
železárnách v Blansku (Blanenské železárny a strojírny) /8. 11. 1882/; Hardtmuntova továrna
na tužky L.  C. HARDTMUTH České Budějovice (Hardtmunt fabrik) [německý] /1883/;
textilní tov. Liebigova Železný Brod /1883/; Černínský cukrovar Dymokury /1883/;
Schramova chemická továrna Poštorná (Synteziea-Fosfa Adolf Schram Unter Themenau
dnešní Fosfa Břeclav) /1883/; Akciová společnost pro sklářský průmysl (Sklárna F. Siemens
Nové Sedlo (dnes O-I Manufakturing Czech Republic, a.s. dříve Avirunion a.s. Nové Sedlo)
/1883/; Osvětlovací sklo, závod 05 Košťany (později Košťanské sklárny) /1883/; Cukrovar
Rajhrad [německý] /1883/; fy. Rosenkranz Fojtovice-Voitsdorf [německý] /1883/; nový
provoz Scheinostova závodu, tzv. horní sirkárna (později PAP Sušice) [německý] /1883/;
Železárny Vítkovice v Ostravě [německý] /18. 7. 1884/ (později VŽKG, n.p, Ostrava);
Karlova huť Frýdek Místek [německý] (později Válcovny plechu n.p. Frýdek Místek) /1884/;
přádelna Josef Schroll Meziměstí (dnes Veba 03 Meziměstí) /1884/; Důl Hohenegger
Karviná-Doly [německý] /6. 11. 1884/; továrna Rudolf a spol. Frýdlant - fy. Rollfs & Cie.
Frýdlant [německý] /1884/; Rakouská sklářská společnost Ústí nad Labem (Glashütte Aussig
a.d. Elbe) [německý] /1884/; Cukrovar Choltice /1884/; Kohnova továrna na nábytek Český
Těšín [německý] /29. 6. 1884/; Firma Kukucz Těšín [německý] /15. 9. 1885/; továrna
Kostelec nad Orlicí /1885/; továrna M. B Neumann později Neumann-Union Dvůr Králové
nad Labem [německý] /1885/; Zámecký sbor majitele panství barona Königswartera Kvasiny
(Kvásiny-zámek) /1885/; Ignác Spiro & Söhne, Českokrumlovské továrny na strojní papír
Český Krumlov-Větřní (Továrny Pečkovský mlýn později Jihočeské papírny a.s. Větřní u
Českého Krumlova – závod Větřní, JIP-Papírny Větřní a.s.) /říjen 1885/; Válcovny trub
Bohumín [německý] /říjen 1885/; hasičský sbor J. J. hrab. Rud. Kinského Rožnov /1885/;
továrna na hasičské náčiní R. A. Smekal Smíchov /1885/; „Moravia“ akciová společnost,
továrna na hřebíky, Hlubočky-Dukla a „Moravia“ akciová společnost, továrna na železné
zboží Mariánské Údolí (Slévárna Hlubočky-Mariánské Údolí) [německý] /1885/; Blanenské
železárny a strojírny (Železárny Blansko později ČKD Blansko) /1887/; Rolnický cukrovar
Vrbátky /1886/; továrna Faltisova Trutnov [německý] /1886/; cukerní rafinerie „Rohrbacher
Zuckerrafinerie Akc. Geselschaft“ Hrušovany u Brna (později ZGK Hrušovany u Brna - n.p.
Svit Hrušovany - BOTEX) /1886/; Důl Marie Březové Hory (Báňské ředitelství PříbramBergdirektion Pibrans později Rudné doly Příbram) /1886/; k.a. huť Frýdlant u Místku
[německý] (Ostroj n.p. Frýdlant nad Ostravicí později Ferum Frýdlant nad Ostravicí) /26. 6.
1887/; knížecí Schwanzenbergský pivovar a sladovna Protivín (dnes Městský pivovar
PLATAN s. r. o Protivín) /31. 7. 1887/; Cukrovar Hospozin /22. 2. 1888/; textilní a obuvnická
výroba Adolf Löw Třebíč /1888/; Rolnický akciový cukrovar Moravany /1888/; tkalcovna
firmy Heř. S. Doctor Náchod /1888/; akciový cukrovar Vyškov [německý] /1888/; továrna pp.
Poláků v České Třebové /1888/; Akc. železárny Komárov (později n.p. Buzuluk Komárov) /1.
1. 1888/; Továrna na umělou vlnu Karla Hellera a Gustava Oesterreicha Maleč /1888/; bratří
Goldschmiedů /23. 8. 1889/; Rolnický akciový cukrovar Dašice /1889/; synů Brožů Libeň
/1889/; přídelna Johann Etrich Jungbuch C.G. (fy. Josef Etrich a synové Mladé Buky později
ČLTZ České lnářské textilní závody - Texlen 13 Mladé Buky) [německý] /13. 12. 1899/;
mechanická tkalcovna firmy Hirš a synové v Hořicích /28. 12. 1889/; fy. Emanuel Fenerstein
a spol. Hořice /16. 3. 1890/; Bašťanská huť (Železárny Baška) /1890/; papírna bratří Haasů
Vrané nad Vltavou (JIP Vrané nad Vltavou) /1890/; Sobotkova textilní továrna Kerhartice
(Retex s.p. Ivančice, závod 05 dnes UO TEX, s.r.o. Ústí nad Orlicí III-Kerhartice) /1890/;
Josef Etrich Horní Staré Město u Trutnova [německý] /26. 4. 1890/; Velkostatek Dolní Lutyně
[německý] /1891/; odbočka SDH v cementárně Zábřeh nad Odrou /13. 12. 1891/; papírna fy.
Kar. C. Menzel a.s. Bělá-Podolí (později Severočeské papírny SEPAP Bělá pod Bezdězem)
[český] /1891/; MTZ Náchod /1891/; továrna Noe Stross Bělá pod Bezdězem /1892/; Thonet
Mundus Holešov /1892/; Železárny Stará Huť u Berouna (Dobříšské železárny) [německý]
/28. 6. 1892/; fa. Melichar Brandýs nad Labem (tov. M. & U. Brandýs n. L. později BSS
Brandýské strojírny a slévárny Brandýs nad Labem) /1892/; Nová huť u Berouna (později
Antonín Rückl a synové, s.r.o., sklárna Nížbor) /1892/; závodní jáma Terezie a Trojice
Wilczkovy závody Polská Ostrava (Wilczkovy uhelné doly Slezská Ostrava) [český] /24. 3.
1892/; Mautnerův textilní závod Náchod (přádelna bavlny „Benedict-Wärndorfer-Mautner“
Náchod později Tepna 01 Náchod) /1892/; tkalcovna fy. Isák Mautner a syn /1893/;
Staatsbahn (státní dráhy) České Budějovice [německý] /1893/; textilní továrna „Cosmos“
Cosmanos Mladá Boleslav (později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Mladá Boleslav) [německý]
/1893/; textilní továrna Klinger Mladá Boleslav [německý] /1893/; Bürgerliche Brauhaus
(Měšťanský pivovar) České Budějovice [německý] /1894/; První brněnská strojírenská
společnost Brno [německý] (později První brněnská strojírna, oborový podnik Brno – PBS
a.s. Brno) /1894/; továrna L. Porges Královo Pole (později Královopolské strojírny BrnoKrálovo Pole – Královopolská Brno-strojírna) /1894/; Továrna na sukna F. a E. Kallab Velké
Meziříčí (později fy. Wilhelm Beck a synové Velké Meziříčí) [německý] /23. 10. 1894/;
akciová továrna Červený Kostelec /1894/; NW Nesseldorfer Wagenbau-Fabriksgesellschaft,
Nesseldorf = Kopřivnická vozovka a.s. (Tatra a.s. pro stavbu automobilů a železničních vozů
Kopřivnice, Závody Ringhoffer-Tatra a.s. Kopřivnice) [německý] /1895/; Textilwerke
Mautner, A.-G. Frýdlant /1895/; fy. Kovařík Prostějov /1895/; fy. F. Vichterle (později n.p.
Agrostroj - Agrozet Prostějov) /1895/; Fantova rafinérie minerálních olejů Pardubice /1895/;
Drátovna a hřebíkárna Rakouské báňské a hutní společnosti Bohumín /1895/; fy. Malburg
Smiřice /1896/; Přádelna Babí /1896/; továrna na akumulátory R. Staben Čelákovice (později
Kovohutě Čelákovice) /1897/; sklárna Dolní huť Jarohněvice /1897/; odbor hasičů Horní huť
Jarohněvice /31. 1. 1897/; c.k. státní dráha Louny /1897/; závodní jáma Louis Moravská
Ostrava-Vítkovice /16. 5. 1897/; Brno-Královopolská továrna na stroje, Lederer a Porges
/1897/; elektrotechnická továrna „Kolben a spol. Vysočany“ (později Českomoravská KolbenDaněk Praha-Vysočany ČKD) /1898/; Cukrovar Leopolda Bohumila hraběte Thuna Staré
Benátky (dnes Benátky nad Jizerou) /1898/; Schwarzenberská továrna na šamotové zboží
(později Kaolinová továrna Calofrig Zliv) /1898/; Rubena Rudník (AVON Rubena a.s.
Rudník-AVON Automotive Rudník) /1899/; Perla 10, a.s. Zábřeh (NH Zábřeh a.s.) /1899/;
Sklo Rapotín /1899/; Báňská a hutní společnost, Drátovna Bohumín /1899/; Tabáková továrna
České Budějovice [německý] /1901/; Staudinger Waggonfabrik (Studénská továrna na vagóny
Butovice) /1901-činnost zahájil začátkem r. 1902/; Freivillige Feuerwehr Ratima (Ratimovská
továrna na výrobu celulózy, droždí a lihu-Ratimovská továrna na výrobu papíru
Ratimov/Vratimov) [německý] /1902/; Továrna Sychrov (Továrna Úpice-Sychrov) /1902/;
Důl Gabriela Karviná-Doly [německý] /8. 7. 1903/; J. Hückeĺs Sons Neutitschein (J. Hückel a
synové dnes továrna na klobouky Tonak a.s. Nový Jičín) /říjen 1903/; Náchod přádelna
(Přádelna a barvírna a.s. Náchod) /1903/; Pivovar hraběte Larisch-Monnicha Karviná-Doly /8.
7. 1903/; fy. Adolf Mandl Mastig [německý] (později n.p. bavlnářské závody TIBA 01
Mostek) /18. 3. 1904/; Řetenice sklárny (Settenz) [německý] (později stavební sklo
SKLOTAS Řetenice - SKLO UNION, závod 01, Teplice-Řetenice dnes AGC Flat Glass
Czech Teplice-Řetenice) /1904/; Laurin  Klement, a.s., továrna automobilů, Mladá Boleslav
/1905/; Jáma Hedvika Petřvald [německý] /19. 9. 1905/; Pivovar Klášter Hradiště nad Jizerou
/1906/; Důl Hedvika Petřvald [německý] /3. 9. 1906/; Železárny Třinec [německý] /12. 7.
1906/; Textilka Martínkovice /1908/; chemická továrna Praha-Vysočany /1908/; Lihovar
Smiřice nad Labem /1910/; Česká sirkárna „SOLO“ (později Igla) České Budějovice /1910/;
Velkostatek barona Heneberga Spiegela Hrádek u Sušice /12. 1. 1910/; Česká akciová továrna
pro raffinaci petroleje Kolín (dnes Paramo Pardubice a.s., středisko Kolín) /1912/; Továrna na
sukna a vlněné zboží Bratří Lannerů Krahulčí (později továrna Löw a továrna Jan Satrana)
/1912/; Škodovy závody Mladá Boleslav (ASAP - Akciová společnost pro automobilový
průmysl Mladá Boleslav) /1914/.
Z archivních materiálů je zřejmé, že v roce 1889 vznikly německé závodní hasičské
sbory v Svibici a Těšínské arciknížecí komory v Mostech (placený). Není dokázáno, jestli
sbor v Svibici byl u firmy Kukucz nebo u továrny na ohýbaný nábytek pana Josefa Jaworka.
Dne 14. 1. 1890 byly schváleny stanovy Dobrovolné jednoty hasičské v závodu na loupání
vrby panství vsetínského v Ratiboři.
Firmy podnikající v odvětvích s vyšší mírou zisku rychle budovaly plně vybavené
požární stanice, na nichž sloužili nepřetržitě po celý den speciálně vyčleněné týmy
vycvičených hasičů. První profesionální hasičský sbor byl založen v roce 1882 v továrně
Fridricha Pollaka ve Fulneku [německý], později n.p. Retex Fulnek. Další profesionální sbor
vznikl 1894 Schichtovy závody na Střekově/Schreckensterin (později STZ Severočeské
tukové závody – SETUZA a.s. Ústí nad Labem dnes STS Ústí nad Labem). Mezi hasiči koluje
Schichtovo prohlášení „když moji hasiči v práci spí, je to dobře pro můj podnik, protože vím,
že všechno funguje“. Další profesionální závodní sbor vznikl ve firmě Manessmannovy
závody Chomútov (později VTŽ Válcovny trub a železa Chomutov) [německý] /1892/. Krátce
před I. světovou válkou se Železárny Chomutov /1905/; Třinecké železárny Třinec /1. 1.
1912/ a Škoda Mladá Boleslav /1914/ stali jedněmi z prvních závodních hasičských sborů
v Rakousko-Uhersku, v nichž sloužili hasiči z povolání.
V roce 1906 vznikla v Akciovém pivovaru v Plzni profesionální jednotka hasičů jako
pobočka městského profesionálního hasičského sboru. Roku 1896 požádal továrník Emil
Škoda městskou radu, aby v jeho závodech převzal měšťanský hasičský sbor dozor nad
požární bezpečností. Městská rada tento požadavek schválila. Početní stav sboru byl navýšen
o pět mužů a sbor vykonával hlídkovou činnost ve Škodových závodech. V roce
1907 požádaly Škodovy závody v Plzni rovněž o zřízení hasičské pobočky ve svém závodě.
Pobočná stanice vzniká v následujícím roce. V roce 1908 vznikla ve Škodových závodech
v Plzni hasičská pobočka (pobočná stanice) Městského hasičského sboru jako stálá hlídka o
síle dvou mužů, další byla zřízena v pokusné střelnici a muniční továrně podniku v Bolevci u
Plzně se stejným počtem. Plně profesionální od roku 1918 (TA Služby a.s. Škoda PlzeňBolevec). V květnu 1919 byl ustaven závodní hasičský sbor z povolání Škodových závodů
Plzeň v muniční výrobě v objektu bývalého Zieglerova uhelného dolu u Nýřan. Od 1. 5. 1926
byla rozhodnutím vedení plzeňského závodu zřízena hasičská služba (TA Služby a.s. Škoda
Plzeň) a byli přijati 4 muži, kteří po dvouměsíčním výcviku začali od 26. 6. 1926 vykonávat
službu na II a III směně. Účelnost jejich služby se prokázala za měsíc při velkém požáru, i
když způsoby zásahu a hasicí prostředky byly dost primitivní. Při požáru se pohotovost
vybavila na stanici a vyzbrojena pojízdním navijákem běžela na místo požáru nebo se
vybavovala požárním nářadím ze skříněk umístěných co nejblíže požářiště. V roce 1928 byla
zakoupena první motorová stříkačka a rok na to požární automobil. Byla upravena první
požární stanice a stav sboru se zvýšil na 18 mužů v hlavním závodě v Plzni a na 18 v muniční
továrně v Nýřanech.
Členové placeného sboru byli zaměstnanci podniku, členové dobrovolného sboru se
sdružovali podle spolkového zákona a vykonávali činnost podle stanov schválených
majitelem. Oběma pobočkám, jak Akciovému pivovaru, tak Škodovým závodům, byly mimo
hlavní úkoly ochrany jmenovaných závodů přiděleny ještě obvody ve městě, kam vyjížděly
k požárům.
Majitel firmy Baťa a.s. Zlín až do války neměl pojištěné výrobní podniky a raději si
platil závodní hasiče. Hasiči měli plat jako předáci a mistři a měli velkou pravomoc. Firma
měla i účinná opatření proti požárům
Rozvoj firemních hasičských jednotek plynule pokračoval. Rozvíjející se technická
revoluce vynálezem spalovacího motoru významně ovlivnila i rozvoj požární ochrany.
V Kopřivnici postavil r. 1908 ing. Ledvinka první provozuschopnou stříkačku s benzínovým
pohonem, kterou namontoval do automobilu a zrodila se automobilová stříkačka. Motorové a
automobilní stříkačky byly velmi výkonné a umožňovaly dopravu velkého množství vody i na
delší vzdálenosti. Zatím co ruční stříkačky mohl obsluhovat kdokoliv, motorová stříkačka
vyžadovala zkušenosti strojníka a obsluhu. To vedlo k tomu, že ve velkých závodech, kde se
nacházely, byly ustavovány skupinky profesionálních hasičů a placené požární sbory, které
vedle péče o techniku měly na starosti i ostrahu. Opodstatnění protipožárního zabezpečení
tovární výroby a existenci továrních hasičských sborů, dokládá množství požárů v provozech,
při ohrožení zaměstnanců, drahých strojů, skladů a ostatních zařízení továren. Rychlejší
rozšíření autostříkaček uspíšila první světová válka (1914-8). Postupně se autostříkačky
dostávaly i do průmyslových závodů. Motorová požární vozidla – v každém směru stejně
výkonná a vybavená jako ta, která tehdy používaly hasičské sbory velkých měst. Na počátku
20 století dbala již řada podniků na to, aby měla ve svém areálu vlastní hasičskou jednotku.
Majitelé firem považovali existenci vlastních hasičských sborů za pozitivní krok k zajištění
budoucí prosperity. Účinnost těchto jednotek byla často mnohem větší nežli pomoc, kterou
nabízely místní obecní hasičské sbory. Mnoho hasičských sborů v menších továrnách ale i
nadále tvořili zaměstnanci, kteří v případě požáru dokázali zajistit pouze „první pomoc“ a
v další činnosti zůstávali odkázáni na příjezd místních hasičských sborů. I přesto hovoří řada
záznamů o tom, jak se hasičům organizovaným v jednotlivých továrnách podařilo úspěšně
zdolat řadu požárů.
Po zkušenosti s obrovským požárem na severním nádraží ve Vídni z roku 1911 bylo
usneseno státní železniční radou a ministerstvem železnic, aby ve velkých stanicích,
topírnách, železničních dílnách a skladištích byly zřízeny hasičské sbory. V letech 1947-8
vznikali na železnici dobrovolné závodní požární a strážní jednotky. V náplni práce měli
ostrahu stanice, odstavených vlaků se zbožím, objektů a v případě požáru i jejich hašení.
Služební stanoviště měli na hasičských zbrojnicích, odtud vycházeli ozbrojení hasiči na
obchůzky. Požární ochrana na železnicích byla až do roku 1952 zajišťována pouze
dobrovolnými sbory, zřizovanými jen ojediněle ve větších provozovnách. Tyto dobrovolné
jednotky požární ochrany byly tvořeny ze zaměstnanců nejrůznějších pracovišť, kterým
povětšině chyběly odborné znalosti a průprava, neboť výcviku nebyla věnována dostatečná
péče. Také jejich technické vybavení bylo nevyhovující. Schopnost účinného zákroku
v případě požáru u takových jednotek, podmíněná svoláním příslušníků z různých pracovišť,
byla v pracovní době vždy velmi malá a v době pracovního klidu prakticky téměř nemožná.
V případě požáru byly železnice proto vždy odkázány na často i značně vzdálenou pomoc
vnější. Prodleva se zahájením účinného zásahu měla za následek větší škody způsobené
požárem.
Zemská ústřední hasičská jednota království Českého čítala v r. 1898 2 tovární sbory a
v r. 1912 21 továrních sborů s 802 členy. Německá zemská jednota v království Českém čítala
v r. 1912 továrních sborů v okresu: Ústeckém 5, Falknovském (dnes Sokolovském) 1,
Chebském 1, Karlovarském 3, Stříbrském 1, Mimoňském 2, Děčínském 2, Českokamenickém
1, Loketském 1, Libereckém ve městském obvodu 1 ve venkovském 3, Teplickém 3,
Trutnovském 6, Ašském 7, Chomútovském 1, Chrastavském 1, Lanškrounském 1,
Tanvaldském 3, Vildšteinském 2, Vimperském 1. V roce 1915 měl Svaz Slezsko-pruského
hasičstva ve vládním kraji Wroclaw (kam spadali hasičské sbory z Hlučínska a Ratibořicka)
13 podnikových hasičských sborů.
Po vypuknutí 1. světové války došlo k ochromení činnosti všech požárních sborů,
včetně továrních. Široký rozmach činnosti hasičstva a zakládání továrních sborů byl přerušen
válečnými událostmi let 1914 – 1918. Tak došlo ke zdecimování již rozvinuté hasičské
základy. Více než polovina činných členů nastoupila vojenskou službu, hasiči zajišťovali
nejnutnější požární pohotovost. Ve válce padl v roce 1914 Josef Altstern; velitel hasičského
sboru Kladno-hutě. A mnozí další, jejichž jména a osud upadli v zapomnění. V tomto období
nevznikly téměř žádné nové tovární požární sbory. Pořizovali se malé berlové stříkačky pro
potřebu armády, skladů a železnice.
V prvním desetiletí dvacátého století byly nejčastěji požáry postihovány továrny.
V roce 1916 byl zřízen hasičský sbor v továrně na výrobu obuvi Budischowki v TřebíčiBorovině (Závody Gustava Klimenta ZGK Třebíč-Borovina, Svit Třebíč); Sbor Velkostatku
Hodkov /1916/; Lederer Mladá Boleslav, a.s (později Spojené lihovary a drožďárny a.s.
Mladá Boleslav /1918/; Československá vojenská továrna na letadla Praha-Kbely (později
n.p. Rudý Letov Praha 9-Letňany) /1918/; CARBORUNDUS-ELEKTRIT Benátky nad
Jizerou (později Továrny strojírenské techniky, závod na výrobu karborunda a elektritu
KARBO Benátky nad Jizerou) /1918/; Cukrovar Vyškov [český] /28. 10. 1918/; firma M.
Faber (Tylex) Letovice [český] /1918/; Schellova továrna Dlouhá Ves [německý] /1918/;
Haardt D.Co und Ober Politz (Haardt a spol. Děčín – Haardt a spol. Horní Boletice) /1919/;
Am Hafen Bodenbach (Přístav Podmokly) /1919/; Továrna na výrobu hliněného, kaolinového
a šamotového zboží Horní Bříza (Západočeské kaolinové a keramické závody – ZKZ n.p.
Horní Bříza) /1919/; HPS Heřman Pollack  synové Parník Česká Třebová (Perla Ústí nad
Orlicí, závod 02 Česká Třebová, n.p. později PRIMONA n.p. Česká Třebová) [český] /19189/; továrna Franck Pardubice (Franckovy závody Pardubice) /1920/; továrna Gust. Deutsch
Dvůr Králové nad Labem /1920/; ve 20tých letech vznikl tovární hasičský sbor
ve Vratislavickém pivovaru (Vratislavice nad Nisou) a R. A. Smekal, továrna na hasičské
stroje, motory, hasičské výzbroje, komunální stroje, tělocvičné nářadí, slévárna kovů a železa,
Slatiňany (R. A. Smekal, továrna na protipožární stroje a armatury, Slatiňany u Chrudimi
později Karosa, závod 03 Slatiňany); státní pila Holič při Moravě; Písek-továrna na tabák.
Život sborů v původní šíři byl obnoven až po vzniku samostatného československého státu.
Po roce 1918 docházelo k tomu, že německé sbory se přeměňovaly na české.
Rozvoj požární ochrany v letech 1918 - 1938
V roce 1914 v Zemské ústřední jednotě Království Českého sdružen Český sbor
dobrovolných hasičů mimo země koruny Svatováclavské, v království Srbském to byl sbor
dobrovolných hasičů cukrovaru v Čupriji u Bělehradu
Dne 21. 12. 1919 byl v Brně ustaven „Svaz československého hasičstva“ (SČsH). Jeho
činnými členy se postupně staly všechny zemské svazy (Český, Moravský, Slezský,
Slovenský a Podkarpatoruský). Svaz polských stráží požárních v ČSR se sídlem v Českém
Těšíně a Hasičský sbor cukrovaru v Gorni Orechovci v Bulharsku.
Nesdružené sbory
Mimo SČsH stály sbory s německým velením, které v ČSR měly své vlastní svazy a
některé tovární hasičské sbory. V roce 1922-1924 mimo ČÚJH byli sbory soukromé: Dvůr
Králové hutě, Libšice železárna, Opořany zemský ústav, Plzeň měšťanský pivovar, Police nad
Metují továrna Pely, Slaný továrna, Smíchov tov. Ringhoffer. V roce 1933 bylo 8 továrních
sborů nesdružených v ČZHJ a to: Dvůr Králové – hutě, Libčice – železárna, Opořany – ústav
choromyslných, 2 v Plzni, Police nad Metují – tov. Pely, Slaný – tov., Smíchov –
Ringhoferova tov. V roce 1934, 1935 a 1936 bylo 12 továrních sborů nesdružených v ČZHJ a
to: Dvůr Králové-hutě, Libčice-železárna, Opořany-ústav chorobomyslných, 2 v Plzni, Police
n. Met.-tov. Pely, Slaný-tov., Smíchov-Ringhofferova tov., Poldina huť a Káblo na Kladně,
Párník, Dílny Československých státních drah Nymburk, Tabáková továrna Písek a c.k.
tabáková továrna Landškroun [německý]. Na Praze-Smíchově byli další soukromé sbory:
České západní dráhy, Hasičský sbor akcionářského pivovaru, Sbor Ringhofferovy továrny,
Sbor pražskosmíchovské rukodílny. V roce 1937 to bylo 8 továrních sborů a to: Dvůr
Králové-hutě, Libčice-železárna, Opořany-ústav chorobomyslných, 2 v Plzni, Police nad
Metují-tov. Pely, Slaný-továrna, Smíchov-Ringoferova tov. Dříve byly možné tzv. „divoké
hasičské sbory“, což byly organizace, které se nepřihlásili za členy ČZHJ.
Statistika hasičských sborů stojících mimo ČZHJ
1905
13
1906
x
1907
x
1908
x
1909
x
1910
x
1911
x
1912
x
1913
x
1914
x
1915
x
1916
x
1917
x
1918
x
1920
x
1921
x
1922
x
1923
x
1924
x
1925
x
1926
x
1927
x
1928
x
1929
x
1930
x
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
x
x
8
12
12
12
8
Křížek značí, že uvedený údaj nebyl statisticky sledován nebo není z jiných důvodů
k dispozici.
K dalšímu rozvoji v oblasti požární ochrany dochází až ve dvacátých létech minulého
století, kdy dochází k obnovení výroby ve stávajících továrnách a jsou zakládány továrny
nové. Kromě dobrovolných továrních sborů, které vznikly např. v továrnách: Československá
akciová továrna na látky výbušné Explosia Semtín /1921/; „Fabriksfeuerwehr“ chemička
Dukla HCHZ Ostrava-Hrušov /1921/; Rakovník-Šamotka (RKZ Rakovnické keramické
závody Rakovník – Rakovnicko-Poštorenské keramické závody) /1922/; firma Fürth
Neštědice (Nestersitz „Fürt“) /1923/; Centra-Werke Krischwitz (Sentra Werke Děčín/Centratovárna Křešice) /1923/; fa. Weiss a synové Dvůr Králové nad Labem [německý] (později Juta
a.s. 01 Dvůr Králové nad Labem) /1928/; Cukrovar Libčeves /1923/; Zámecký sbor Velké
Meziříčí – velkostatek Františka Harracha /1923/; Česká sirkárna „Solo“ České Budějovice
(Helios České Budějovice) /1923/; Důl Hedvika Petřvald [český] /1924/; ZAZ Závody
Antonína Zápotockého Jaroměř /1924/; Elektrárna Mydlovary /1924/; Továrna Kdyně /1924/;
textilka Velveta 5/1 Stará Paka (později Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará Paka) /1925/;
jáma Odra Přívoz II /25. 12. 1925/; firma Schnabel Nová Paka (Neopaka 1 Nová Paka později
Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka) /1925/; Doly (Solca) Karviná /1925/; Svoboda
Motor Kosmonosy (Automobilová opravna Škoda Mladá Boleslav-Kosmonosy) /1925/;
Familie Pardubice /1925/; H. Hirsch Holice v Čechách /1925/; Důl Pokrok Petřvald
[německý] /prosinec 1925/; nábytkářská firma Drucker Bučovice (později Spojené uměleckoprůmyslové UP závody n.p., závod 01 Bučovice) /7. 6. 1925/; Přádelna Malé Svatoňovice
(Přádelna Bratří Buxbaumové Malé Svatoňovice-Jestřebec později Texlen závod 07 Malé
Svatoňovice dnes POLYTEX) /1926/; Spolek pro chemickou a hutní výrobu závod Rybitví
/1926/; Erzherzogliche Werksfeuerwehr schact Peterswald-Jáma Pokrok Petřvald /27. 5.
1927/; Bratří Sigmundové, továrna na čerpadla, Olomouc-Lutín I. (n.p. Sigma Pumpy
Olomouc-Lutín) /červenec 1927/; Závod Sigmund-Pumpy Lutín II /1927/; fy. SigmundChema a.s. Lutín /1927/; Továrna na kaolinové zboží Calofrig Borovany /1928/; textilní firma
Josef Sochor Dvůr Králové nad Labem (později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Dvůr Králové
nad Labem) /1928/; Thonet Mundus Třinec /1929/; Thonet-Mundus Český Těšín [český]
/1930/; Hartwing &Vogel Bodenbach (Hartwig-Vogel Děčín - Hartwing & Vogel Podmokly)
/1930/; Avia Praha-Letňany (Automobilové závody Letňany – n.p. Avia Praha-9) /1930/;
Velkostatek Františka Harracha, Velké Meziříčí /25. 4. 1931/; Karlova huť Frýdek Místek
[český] /1931/; Moravské chemické závody Ostrava - Československá továrna na dusíkaté
látky a.s. Moravská Ostrava VI /1932/; Železárny Třinec [český] /1932/; Sklárny Ústí (později
České továrny na láhve n.p. Ústí nad Labem) /1933/; Baťa a.s. (Baťovy závody) Otrokovice
/1933/; Válcovny trub Bohumín [český] /1934/; Kraupnerova továrna na ovocné i zeleninové
konzervy Třebenice /1934/; Cukrovar Ratiboř /1934/; fy. Antonín Štrombach Louny /19. 4.
1934/; Kudrnáčův gumařský závod (dnes Rubena Náchod) /léto 1935/; fa. Kremlička Horní
Nová Ves /1935/; dřevařská továrna DYAS Hodonín, závod 3 Uherský Ostroh /1935/; Spolek
pro chemickou a hutní výrobu Hrušov [český] /1935/; Koh-i-noor (později Elektro-Praga
Hlinsko, závod Jablunkov) /1935/; n.p. Fatra Napajedla /1936/; Drátovny Bohumín-Pudlov
[český] /1936/; závod Mücke Melder fy. Karviná-Fryštát /1936/; Velveta Nová Paka /1936/;
Zbrojovka ing. František Janeček Týnec nad Sázavou /1936/; akciová továrna na fezy Písek
/1936/; Optikotechna Přerov (dnes Meopta a.s. Přerov) /20. 12. 1936/; továrna Vojtěcha
Scheinosta Sušice [český] /1936/; AERO, továrna letadel Dr. Kabeš, Praha-Vysočany (Auto
Praga, n.p. Praha-Vysočany) /1937/; cukrovar Všetuly /1937/; sklárny Cesar Crystal Josefodol
(Josefův důl) /1937/; Železárny Vítkovice [český] /1937/; Cukrovar Ratboř /1937/; Akciové
železárny v Hrádku (Železárny Hrádek u Rokycan a.s.) /1938/; Spolek pro chemickou a hutní
výrobu Neratovice [český] /1938/; požární četa cukrovaru v Cholticích /1938/; akciový
pivovar Budvar (Budweis-Budweiser) České Budějovice [německý] /1938/; a další, vznikají
první profesionální hasičské tovární, nebo též závodní sbory.
V období od vzniku republiky až do Protektorátu Čechy a Morava byly založeny
závodní profesionální požární jednotky. Dle dostupných materiálů jsou to sbory u těchto
továren: Spolek pro chemickou a hutní výrobu Rybitví později VCHZ Východočeské
chemické závody n.p. Synthesia (dnes Aliachem, a.s., o.z.., Synthesia Pardubice) /1923/;
Škodovy závody v Plzni /9. 5. 1926/ (později Škoda Plzeň a.s. - Škoda Služby a.s. Plzeň);
Vojenská muniční továrna Polička (Strojírny Polička, ADAST Polička, ZVS Poličské
strojírna, Poličské strojírny a.s. Polička) /30. 9. 1926/; Elektrotechnický závod Doudlevce (TA
Služby a.s. Škoda Plzeň-Doudlevce) /1926/; Muniční továrna Škodových závodů Zieglerr
Nýřany /1928/; akciová společnost Škodovy závody Plzeň - závod Adamov (později opět
Adamovské strojírny) /1934/. Závodní hasičstvo z povolání bylo určeno především k zajištění
požární bezpečností závodu. Velitele určoval majitel závodu a potvrzoval krajský požární
ředitel. Pokud v závodě existovalo ještě hasičstvo dobrovolné, tvořilo s profesionálním
hasičstvem jednotu, vedenou velitelem hasičstva z povolání, bez újmy právní samostatnosti
dobrovolného hasičstva.
Český sbor dobrovolných hasičů mimo země koruny Svatováclavské
v království Srbském
Sbor dobrovolných hasičů cukrovaru v Čupriji u Bělehradu.
Český sbor v cukrovaru v Gorni Orechovici
Zpráva z r. 1924 - Český sbor jest zřízen akc. cukrovarem v Gorna Orechovica (velitel
Václav Ramba), týž je veden v evidenci hasičskou župou Praha. V roce 1927, 1935 a 1937 se
přihlásil do Svazu československého hasičstva sbor cukrovaru v Gorni Orechovici
v Bulharsku se 47 členy. Starostou sboru byl ing. Stefan Zavanski (Zawadski), náčelníkem
Josef Seifert, náměstek náčelníka Al. Hučík, pokladníkem a jednatelem K. Sedlmayer.
K 1. 3. 1936 bylo již v České zemské hasičské jednotě organizováno 12 továrních
sborů.
V říjnu 1939 jsou poprvé uváděné závodní sbory dolů Hlubina, Šalomoun, Jaklovec,
Jindřich, Ignát, koksovna Karolina a elektrárna Karolina, Theerproduktenfabrik Julius Rütgers
- Komanditní společnost Julius Rütgrs Zábřeh nad Odrou (továrna na zpracování surového
dehtu, benzolu aj.) – později Urxovy závody n.p. Ostrava-Zábřeh, chemická továrna
Posnansky a Stelitz Vítkovice, elektrárna Třebovice.
Požární ochrana v období okupace 1938 - 1945
V době ohrožení republiky nacismem, nejpozději do roku 1937, zejména pak v r. 1938
za mobilizace a po fašistické okupaci, byly stávající tovární hasičské sbory zapojeny do
civilní protiletecké obrany závodů (CPO), v nichž tvořili jednu z nejvýznamnějších složek a
plnily úkoly podle válečných předpisů (např. MTZ Náchod, ZAZ Jaroměř, firma HPS
Herman Pollack synové Parník-Česká Třebová /DETAG/). Německá zemská Jednota pro
hasičství a záchrannou službu na Moravě (Deutscher Landesverband für Feurwehr- und
Rettungswesen in Mähren) čítala k r. 1933 21 dobrovolných továrních sborů, k r. 1934 18
dobrovolných továrních sborů (583 členů a z nich 29 samaritánů). V roce 1935 německočeská „Tanvaldská okresní hasičská jednota“ okr. Jablonec čítala 10 továrních sborů. V roce
1936 v německých továrních sborech v Čechách bylo registrováno 1 382 továrních hasičů. Po
roce 1938 po připojení k Německu byly hasičské sbory zrušeny a hasičstvo nově
zorganizováno jako hasičská policie s jednotnými uniformami.
V době polského záboru Těšínska od října 1938 do září 1939 byli německé a české
hasičské sbory zrušeny a jejich majetek byl předán sborům polským (Svaz polském stráže
požární – Zwiazek Polskich Straźy Poźarnych) se sídlem ve Varšavě. Sbory byly vyzvány, aby
odvedli veškerý svůj majetek do rukou polské správy a členové, aby se včlenili do „Stráže
ogňové“, např. Drátovny Bohumín-Pudlov [polský] /1938/; Válcovny trub Bohumín [polský]
/1938/; Železárny Třinec [polský] /1938/; Důl Pokrok Petřvald [polský] /1938/. Po německé
anexi Těšínska od září 1939 do května 1945 byly naopak zrušeny polské hasičské organizace
a byla vytvořena organizace německá pod ústřední hasičskou organizací Velkoněmecké říše
v Berlíně, která byla prostřednictvím tzv. Luftschutzu řízena ministerstvem vnitra. Někde byly
dosavadní hasičské sbory zachovány, ale byly zbaveny samostatnosti a připojeni
k německému hasičskému sboru. Sbory ze zabraných území se staly německými nebo
polskými (s německým velením), např. Moravskoslezská vozovna a.s. Studénka [německý]
/1938/; železniční dílny České Velenice České Velenice [německý] /1938/; Železárny Třinec
[německý] /1939/; Důl Pokrok Petřvald [německý] /1939/; Drátovny Bohumín [německý]
/1939/; chemička Hrušov [německý] /1. 4. 1939/; Válcovny trub Bohumín [německý] /1939/.
Tyto německé hasičské organizace byly vzhledem k válečným událostem zapojeny
německými vojenskými úřady a orgány ministerstva vnitra „Říše“ do systému protivzdušné
obrany, tzv. Luftschutz. Ujali se pořádkové služby nočních hlídek.
Po příchodu Němců po 1. 9. 1939 nebyly obnoveny české hasičské sbory, jak mnozí
očekávali. České hasičské sbory se znovu utvářely až po obnovení Československa v květnu
roku 1945. Tovární hasičské sbory v německém pohraničí koncem války zanikly. Dobrovolné
hasičské sbory přebírají od německých zástupců hasičských sborů zde zanechanou techniku,
nebo zakládají nové hasičské sbory. Bývalí členové polských hasičských sborů mohli později
vstupovat do jednotlivých sborů, které již nebyly rozlišovány národnostně, např. chemička
Hrušov [smíšený] /1942/; Železárny Třinec [smíšený] /1945/; Drátovny n.p. Bohumín
[smíšený] /1945/; Důl Pokrok Petřvald [smíšený] /1945/; Důl Gabriela [smíšený] /1948/; Důl
Hlubina Karviná-Doly [smíšený] /24. 11. 1948/; Důl Dukla Havířov-Suchá [smíšený] /24. 11.
1948/; Důl Barbora Karviná-Doly [smíšený] /24. 11. 1948/; Důl Františka Karviná-Doly
[smíšený] /24. 11. 1948/; Elektrárna Karviná-Doly [smíšený] /jaro 1948/; Cihelna Horní
Suchá [smíšený] /24. 11. 1948/; Důl Hedvika Petřvald [smíšený] /1948/.
Doba okupace se měla stát dalším podnětem k zakládání závodních požárních sborů.
Zákony, kterými se vydaly řády policie požárové pro Čechy, Moravu a Slezsko v letech 1873
a 1876, byly zrušeny vládním nařízením č. 30/1941 Sb. ze dne 18. 12. 1941 (platnost od 1. 1.
1942) O věcech požární ochrany, ve znění vládního nařízení vydaného dne 4. 8. 1942, č. 352
Sb. Nový předpis rozeznával hasičstvo na profesionální se stálou službou a platem,
dobrovolné, povinné (nucené) a tovární, průmyslové, obchodní (závodní) v těch závodech,
kterým bylo určeno závodní hasičstvo ustavit. Jeho velitel byl pak potvrzen krajským
požárním ředitelstvím. Požární ochrana spadala do působnosti ministerstva vnitra a všechny
jednotky byly začleněny do jednotné struktury tzv. Feuerschutzpolizei (ochranná policie proti
ohni). Paragrafem 10 výše uvedeného nařízení měla být zajištěna povinná ochrana závodů
vytvářením závodního hasičstva. Zřízení závodního hasičstva určoval dohlédací úřad a
velitele (převážně německé národnosti) jmenoval majitel závodu. Náklady na zřízení a
udržování požární ochrany závodu nesl podnik. Vládní nařízení ze dne 15. 9. 1943 o Hasičské
výzbrojní ústředně pro Čechy a Moravu č. 257 ji vymezuje jako korporaci veřejného práva.
Za její členy mohly být přijaty podniky se závodní požární ochranou. I v tomto, pro náš stát
nelehkém období, vznikají nové dobrovolné i profesionální závodní sbory. Rozmach
továrních hasičských sborů nastal na začátku okupace v roce 1939. Roku 1939 převzala firma
Hückel Nový Jičín firmu bratří Böhmové na nynější Suvorovově ulici a založili tam
samostatný hasičský sbor. Z dobrovolných uveďme vzniknuvší sbory u továren Báňská a
hutní společnost Vamberk /1939/; obuvnické závody Baťa a.s. Zruč nad Sázavou (n.p.
Sázavan Zruč nad Sázavou) /1939/; bratří Böhmové Nový Jičín (fa. Hückel později n.p.
Lodena) /1939/; Sellier  Bellot Vlašim /1939/ vyrábějící zbraně a střelivo; Sbor
dobrovolných továrních hasičů Skřivany (Skřivanská rafinerie cukru) /1939/; Richter Comp.
a.s. Německý Brod (RICO) /1939/; firma Eckhard a spol. Chotěboř (KOVO ChotěbořChotěbořské strojírny Chotěboř-Chotěbořské kovodělné závody) /1939/; fa. Sehnoutka Hořice
/1939/; n.p. Moravan Otrokovice (dnes Moravan Aviation a.s.) /1940/; Thonet n.p., závod
Halenkov /1940/; Moravské sklárny Strání-Květná (Huť Strání u Uherského Brodu) /1941/;
Benzina Roudnice nad Labem (dnes Čepro 04 Hněvice-Roudnice nad Labem) /1941/;
Ringhoffer Roudnice nad Labem /1941/; cukrovar Uhříněves /1941/; cukrovar Toušeň /1941/;
továrna na mýdlo a svíčky „Saponia“ Neratovice /1941/; odbočka SDH ve Zbrojovce Uherský
Brod (Česká zbrojovka ČZ Uherský Brod) /1941/; fa. ing. František Janeček Kvásiny (později
AZK Automobilové závody Kvasiny) /1941/; sklárny fa. Kopp a Syn Janštejn (později
Osvětlovací sklo Janštejn dnes Sklárny Janštejn, s.r.o.) /1942/; RICO, závod Československosovětského přátelství Havlíčkův Brod /1942/; šlechtitelská stanice Sativa Keřková /1942/;
strojírna TOS Čelákovice /1942/; Zetor Brno /1942/; fa. Jan Svědík Bystřice (dnes Interier
a.s., závod Bystřice) /1942/; karosárna Kvásiny /1942/; fa. Gráf Byšice /1942/; Cukrovar
Alberta Šebetovského Cerhenice /1942/; fa. Vaníček a Malec Stalice /1942/; druhá stanice
SDH Nymburk ve Spolkovém cukrovaru /1942/; Strojírny Jičín /1943/; fa. Sodomka Vysoké
Mýto (Karosa, továrna na karosérie a vozy, n.p. Vysoké Mýto - Karosa Vysoké Mýto a.s.
závod č. 110 dnes IVECO CZECH REPUBLIC Vysoké Mýto) /1943/; nábytkářská továrna
Thonet Holešov (dnes TON a.s. Holešov – továrna na ohýbaný nábytek) /1943/; kožedělná fa.
Antonín Jelínek a syn Velké Meziříčí /19. 4. 1943/; ZPA Nová Paka (Závody průmyslové
automatizace) /1943/; chemická barvírna Färberei Lodenitz/Loděnice u Berouna (od r. 1951
Gramofonové závody) /1944/; Dřevařské závody ALFA Solnice /1944/; fa. Sigma-Antonín
Kunz Hranice /1944/; Elektrárna Komořany u Mostu (Mostecko-sokolovské elektrárny, n.p.)
/1944-5/.
Zakládání hasičských sborů v továrnách se stalo aktuální během II. světové války
V průběhu druhé světové války, byla zřízena jednotka dobrovolných hasičů v železniční
stanici Liberec a Česká Třebová na ochranu vlastní stanice i bývalých železničních dílen
(dílny ČSD a ŽOS). V Praze byly dislokované ve vlakových depech tzv. TNH technische
nothilfe. Z rozkazu okupačních úřadů (Feuerschutzpolizei) byli zřízeny závodní sbory
v papírnách Lukavice (dnes Olšanské papírny a.s. Lukavice); u chemické továrny
v Neratovicích-Spolek pro chemickou a hutný výrobu [německý]; Muniční továrna MWH
Holleischen Holýšov – závod I a II (Wekr I-II.) [německý]; Továrna na piana, a.s. Hradec
Králové (Piana 02 Nový Hradec Králové). Hasičské družstvo s vlastním vybavením vzniklo
za okupace i u poštovního úřadu v Uherském Hradišti. Naproti tomu útlum v činnosti
přinášely světové války a léta politických zvratů ve druhé polovině 20 století.
Do tunelů rozestavěné trati Brno-Tišnov-Křižanov-Žďár nad Sázavou-Německý Brod
byla přemístěna v roce 1944 velitelstvím německý armády letecká továrna z Vídeňského
Nového Města v Rakousku, vyrábějící stíhačky typu Messerschmitt, která byla častým terčem
násletů západního letectva a byla již bombardováním z velké části zničena. Přemístěná letecká
továrna nesla název „DIANA“. Přesto, že továrna v Rakousku byla neustále bombardována,
nebyla továrna Diana dokonce války vůbec bombardována. V podzemní továrně pracovalo za
těžkých podmínek 6 až 8 tisíc dělníků. Stříkačka firmy Diana na Kutinách byla prodána r.
1946.
V období Protektorátu Čechy a Morava vznikly dle dostupných pramenů a informací
profesionální závodní požární sbory: Zbrojovka Vsetín /1937/; Sudetoněmecká chemička na
motorová paliva STW-Sudetenländische Treibstoffwerke Maltheuren (CHEMICKÉ
ZÁVODY CHZ ČSSP s.p. Litvínov-Záluží, CHEMOPETROL a.s. Litvínov dnes Unipetrol
RPA Litvínov) [německý vojenský hasičský sbor] /1939/; Baťovy závody Zlín /1940/;
Železárny Vítkovice (Werks Berufsfeuerwehr - Železárny a strojírny Klementa Gotwalda
Vítkovice) /1. 4. 1941/; Železárny Kunčice /1942/; Feuerwehr Leichs metal Göring werke
(Škodovy závody Hradec Králové později ZVÚ Hradec Králové) /listopad 1942/; Fantova
továrna na rafinaci olejů (PARAMO a.s. Pardubice Aliachem) /1944/. Po okupaci naší
republiky a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939, dostávají se Škodovy
závody pod vliv a kontrolu největšího říšského koncernu Reichswerke-Hermann-Göring A.G..
Všechny tyto sbory byly velmi dobře vybaveny hasební technikou a jejich početní stavy byly
také poměrně vysoké. Např. sbor v chemičce Litvínov čítal 180 mužů, ve Škodových
závodech Plzeň 170 mužů, Železáren ve Vítkovicích 200 mužů, v Baťových závodech 52
mužů. Byly tvořeny totálně nasazenými dělníky. Vznik hasičských sborů z povolání na Letišti
Praha-Ruzyně [německý] a závodní hasičský sbor z povolání Filmové ateliéry Hostivař není
v dostupných pramenech přesně uveden. Byly zřízeny v průběhu druhé světové války
z nařízení nacistů.
Z nařízení německých úřadů byly zřízeny stálé hasičské pohotovostní čety LuftschutzBereitschaft. Luftschutz byla jednotka vytvořená převážně z totálně nasazených lidí v továrně
na základě pracovní povinnosti. Byla určena k hašení požárů a protichemické ochraně.
V Ostravě měli základnu v přívozské továrně Lux. Za okupace byl sbor Karlovy huti ve
Frýdku-Místku nucen vystoupit v roce 1941 ze Svazu Českého hasičstva. Stalo se tak na
nátlak ředitele /Branddirektor/ Massanetze. Přesto byl sbor dále veden v českém duchu a
nevstoupil, jak bylo po něm požadováno, do Svazu německého hasičstva. Šestiletá okupace
zanechala stopy v závodní požární ochraně. Němečtí okupanti věnovali požární ochraně a
hlavně její organizaci pozornost proto, že chtěli mít co nejlépe chráněny všechny pro válku
důležité hospodářské objekty a zejména zbrojní závody. Požáry mohli narušit válečné
hospodářství. Němci všude dosazovali na vedoucí místa svoje oddané lidi. Výnosem
ministerstva vnitra z 15. 5. 1939 nemovitosti, požární technika a výzbroj se staly vlastnictvím
příslušných závodů. Ministerstvo hospodářství a práce rozhodlo výnosem z 21. 8. 1942, že
členové dobrovolných závodních hasičských sborů měli být vyňati „ze služebních povinností
v ostatním říšském územní“, tedy z totálního nasazení, pokud byla potvrzena jejich
nenahraditelnost. Fašisté, aby donutili hasičstvo pracovat pro jejich cíle, chránit válečné
továrny a jejich provozy, podřídili ho pod ministerstvo vnitra. Ani tato opatření neutlumila žár
odporu proti nenáviděnému fašistickému režimu. Na to odpověděli členové odbojovou
taktikou s heslem: „Při požárech válečně důležitých závodů spěchejte pomalu, co hoří nechte
hořet, co nehoří důsledně prolejte vodou, aby se zničily stroje, materiál a zásoby.“ Činnost
továrních hasičských sborů byla za okupace silně okleštěna a znovu se začala rozvíjet až po
osvobození. Hasiči však nezapomínali na své základní poslání. V prosinci 1941 byl zřízen
v „továrně na smrt“ terezínský vězeňský hasičský sbor Arbeilungfeuerwehr und Luftschutz,
tzv. protivzdušná obrana. Inž. Leo Holzer, absolvent rakouské vysoké školy požární, bytem
Soběslavská 35, Praha 3-Vinohrady byl vězněn v ghettu od podzimu 1941 a po celou dobu byl
velitelem CO a hasičského oddílu. Ve sboru byli příslušníci 10ti národů – Češi, Slováci,
Němci, Francouzi, Poláci, Maďaři, Holanďané, Belgičané, Rakušané, Rusové. Od 4. 12. 1942
až do května 1945 to bylo celkem asi 140 lidí. 86 jich zemřelo v koncentračním táboře, 12 po
válce. Hasičský sbor Ghetta Terezín svoji činnost ukončil po osvobození až po konečné
likvidaci ghetta 23. 8. 1945. V červenci 1945 se ing. Leo Holzer, národní správce továrny Keil
a Heinisch stal zakladatelem a prvním velitelem českého požárního sboru v Nové Bystřici.
Oběti druhé světové války a německé okupace z řad závodního hasičstva odešlo do
věznic, koncentračních táborů a na popraviště - Komanditní společnost Julius Rütgrs Zábřeh u
Moravské Ostravy: Josef Hanzelka, Otto Krčmář; Baťa a.s. Zruč nad Sázavou: František
Gabriš, Josef Subert, František Pocházka – věznění nepřežili, Frýdlantské železárny Frýdlant
nad Ostravicí: František Mamula, František Šmíra a František Mareček; Walter Praha: Matěj
Kakos 25. 4. 1944. Čest jejich památce!
V době okupace byla činnost hasičského sboru Vlněna Svitávka zakázána a mnozí
z členů zemřeli v koncentračních táborech nebo položili život v odboji. V hasičském sboru
továrny Karborundum: Antonín Raller, *24. 3. 1900, vězněn od 13. 9. 1944 do 5. 12. 1944
v Mladé Boleslavi a v Terezíně od 6. 12. 1944 do 20. 5. 1945; Karel Novák, *18. 6. 1904,
vězněn od 14. 9. 1944 do 5. 12. 1944 v Mladé Boleslavi a v Terezíně od 6. 12. 1944 do 2. 5.
1945. Na odboji se podílely i další sbory.
Ve Škodovce Plzeň příslušníci požárního sboru odzbrojili za podpory zaměstnanců
německou závodní stráž (Werkschutz). Němečtí úředníci a udavači byli zajištěni a předáni
městské policii. Škodovka se tak dostala hned 5. 5. 1945 do rukou zaměstnanců.
V období těsně po skončení II. světové války došlo k útlumu činnosti závodních sborů
a útvarů, protože hlavním úkolem byla urychlená obnova válkou zničeného průmyslu.
V podnicích chyběli lidé, kteří byli nacisty převedeni do podniků důležitých pro vedení války.
9. 5. 1945 bylo vše německé na území ČSR zrušeno a dáno pod zákon republiky, a tak byl
také založen (obnoven) český tovární sbor Veba 01 Olivětín; Koh-i-noor České Budějovice;
(obnoven) [český] Helios Dlouhá Ves (později Solo Dlouhá Ves - Tosima s.r.o Dlouhá Ves u
Sušice) /21. 11. 1945/; n.p. Krkonošské papírny Svoboda nad Úpou; Lites a.s. Stráž nad
Nisou; n.p. Textilana Liberec, závod 01; TATRA n.p. Studénka-Butovice (později Vagónka
Tatra, n.p. Studénka); železniční dílny České Velenice České Velenice; Moravia k.p. závod 2
Hlubočky „řetezárna“ /září 1945/. Závodní požární sbory založené v letech 1945-9 – přesné
datum založení nezjištěno – Moravské sklárny Vrbno pod Pradědem (Crystalex Vrbno pod
Pradědem); Moravolen Zlaté Hory; fa. Tonet elektrárna Krnov; Železniční stanice Krnov;
Československé státní dráhy Krnov; Karnola závod 01, 02, 03, 04, 05 Krnov; Slezské mlýny
Krnov; Československé státní statky-hospodářství Víno. Činnost hasičů v podniku VLNĚNA
Svitávka byla obnovena 7. 7. 1945 a utvořeno družstvo žen, po osvobození 1945 pracoval
sbor Důl Karel Řetenice; Důl Alois Jirásek Světec; Důl Svornost Ohníč; chemička TONASO
Neštěmice /1945/; chemička Hrušov [český] /1. 5. 1945/; Kovoprůmysl České Budějovice
(dříve Beckhoff) /1945/; Samson České Budějovice (dříve Měšťanský pivovar) /1945/;
Kovohutě Nevrly (později České válcovny kovů n.p. Povrly dnes MĚĎ POVRLY a.s. Povrly)
/1945/; n.p. Jihočeské papírny, závod Vltavský mlýn, Loučovice (JIP Větřní závod Loučovice
dnes LIGNA Loučovice) /1945/; KOS Trading s.r.o. Krnov (Krnovské opravny a strojírny a.s.
Krnov) /1945/; s.p. JITKA Bavlnářské závody Český Krumlov (později n.p. Jitka, závod
Český Krumlov) /1945/; Dittmar-Keramické závody Teplice (později Spojené keramické
závody Spojker Teplice-Trnovany, Sanit, Dietmar-Urbach, Keramické závody n.p. Znojmo,
závod Teplice dnes Ideal Standard Teplice) /1945/; UP závody a.s. Brno /1945/; Biochema
Modřice /1945/; Koželužská továrna Krucemburk (Dekva n.p., ZAZ – Závody Antonína
Zápotockého, Svit Křížová, STAP Křížová, ASD BINKO Krucemburk) /1945/; ENGEL Tři
Sekery /1945/; Důl Pavel II Litvínov /1945/; akciový pivovar Budvar České Budějovice
/obnoven 1945/; Kovohutě Rýmařov /1945/; Moravské válcovny kovů Frýdlant nad Moravicí
/1945/; továrna na výrobu cívek TOFA Janovice /1945/; Spolek pro chemickou a hutní výrobu
závod Rybitví /1945/; Řetězárna Česká Ves /1945/; Kovona n.p. Boletice nad Labem (SFINX
Boletice/Děčín XXXII) /1945/; Manessmannovy závody Chomútov (později VTŽ Válcovny
trub a železa Chomutov) /obnoven 7. 12. 1945/.
Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě byl právním nástupcem bývalého
Svazu Československého hasičstva, která změna automaticky nastala v důsledku
státoprávních změn po 15. 3. 1939. Tovární sbory dobrovolných hasičů museli stejně jako
všechny ostatní prohlásit, že z přileb a opasků odstranily znak republiky, že nebudou používat
spolkový prapor, že odstranily ze spolkových místností i z razítek znak republiky.
Požární ochrana na závodech v letech 1945 – 1960
Po roce 1945 dochází k opětovnému formování hasičstva. Vývoj požární ochrany
v továrnách po osvobození v roce 1945 tvoří nejméně tři vývojové fáze. První z nich je
ohraničena léty 1945 – 1951, druhá léty 1951 – 1955 a konečně třetí období 1955 – 1960.
Každá z těchto fází má své zvláštnosti zaváděné na základě zákonných opatření. Je však třeba
říci, že určujícím rysem v ochraně proti požárům na závodech byla dobrovolná ochrana proti
požárům. V období následujícím bezprostředně po osvobození nebylo bezpochyby na požární
ochranu v řadě závodů ani pomyšlení. Na organizování ochranný proti požárům nebyla
vhodná doba. Bránil tomu hlavní cíl poválečných týdnů a měsíců – obnova výroby. A ten si
vyžádal skutečně vysoké pracovní nasazení.
Závodům chyběly jednak suroviny a silně trpěly zvláště nedostatkem pracovníků, jenž
byli nacisty převedeni do podniků důležitých pro vedení války. Všude v hospodářství
probíhaly velké změny, konfiskace nepřátelského majetku, znárodňování, dosazování
národních správců. Ve všech továrnách docházelo k velkým přesunům v osazenstvu. To
všechno přirozeně ovlivnilo okamžik nástupu k řešení otázek ochrany závodů proti požárům.
Již velmi brzy se ukázalo, že ani znárodněný průmysl se bez ochrany proti požárům neobejde
a že dobrovolné tovární hasičské sbory jsou nejen dostupným a přitom účinným nástrojem,
ale že navíc jsou také svým způsobem projevem aktivního vztahu dělníků ke svěřeným
hodnotám národního majetku. Vedle městských sborů dobrovolných hasičů, vznikají závodní
(podnikové) sbory. Požární ochrana se stala po druhé světové válce, kdy nastal bouřlivý
rozvoj průmyslové výroby, nedílnou součástí závodů. Hlavní náplní činnosti bylo chránit
závod před požáry a v případě vzniku požáru účinně a rychle provést jeho likvidaci. Na příkaz
rezortních ministerstev byly ve větších závodech s požárním nebezpečím zakládány
dobrovolné závodní hasičské sbory, jejichž řízení spadalo pod pravomoc vedení závodu.
Tímto opatřením byl sledován cíl, aby větší závody nebyly odkázány v případě požáru jen na
pomoc městských nebo vesnických hasičských jednotek. Pro zajištění požární bezpečnosti v
podnicích byla vydána vyhláška ministerstva vnitra ČSR z 13. 5. 1945 „o požární ochraně
v průmyslových závodech“. Velmi významné bylo vládní nařízení z 18. 12 1946, podle
kterého byly povinně zřizovány ve větších podnicích závodní hasičské sbory. Nejmenší počet
mužů sboru byl stanoven na 18 členů. Velitele určoval podle vyhlášky závod a schvaloval
okresní národní výbor. Na základě tohoto nařízení vznikaly v průběhu roku 1947 v závodech
první hasičské sbory z povolání. Nové pojetí požární ochrany podle zákona č. 30/50 Sb.
spočívalo v tom, že péče o PO byla přímo uložena národním výborům a dobrovolné hasičstvo
(včetně hasičstva z povolání, mimo továrních sborů) stalo se výkonným orgánem národních
výborů. Po únorových dnech 1948 byla většina podniků na základě znárodňovacích dekretů
dána pod národní správu. Už během roku 1949 začala kolektivizace zemědělství.
Po roce 1948 řada podniků si ustavila své profesionální závodní hasičské sbory,
počtem svých členů byly velice slabé a byly finančně dotovány svými závody. Tyto jednotky
byly kombinované s dobrovolnými požárníky v rámci základních organizací
Československého svazu požární ochrany, které byly v závodech též ustaveny. Profesionální i
dobrovolní požárníci těchto sborů prováděli společně jednotný výcvik a školení. Na jejich
svazovou činnost vedení závodů finančně též přispívala. Tyto závodní útvary v případě požáru
zasahovaly jak ve svém závodě, tak mimo něj. Další výboj dobrovolných továrních
hasičských sborů byl uzavřen vydáním zákona č. 62/1950 Sb. ze dne 26. 9. 1950, „O ochraně
před požáry a jinými živelnými pohromami“, kdy nařízením ministerstva vnitra byly všechny
závody povinny nahlásit své členy Okresní organizaci Československého hasičstva.
Revolučnost tohoto zákona byla zejména v tom, že péče o požární ochranu byla přímo
uložena vedoucím závodů a podniků. Tento zákon nově upravil organizační strukturu
hasičstva i obsah jeho práce. Pro hasičské sbory znamenal zásadní změnu a nahradil
nevyhovující vládní nařízení č. 50 z roku 1942. Na základě tohoto zákona byly vydány ještě
některé další předpisy, a to všechno mělo na organizaci požární ochrany v závodech velký
vliv. Místo dřívějších hasičských sborů, které organizovaly všechny hasiče – činné,
přispívající i zakládající a čestné -, byly zřizovány požární sbory. Sbory byli výkonným
orgánem v oblasti požární ochrany. Změny spočívaly především ve zrušení dosavadních
Závodních hasičských sborů jako samostatných právních osob. V závodě zůstala
organizována jen represivní složka (zásahová jednotka), která od této doby nesla označení
sbor, zatímco ostatní dosavadní dobrovolní členové byli převedeni k místním jednotám
Československého svazu hasičstva v rámci provádění celostátní reorganizace, kde měli
pomáhat při výchově občanů k požární bezpečnosti.
Uplatňování administrativních přístupů leckdy vedlo k tomu, že dobrovolní členové
dosud organizovaní v továrních SDH ztratili o další práci v požární ochraně zájem.
V požárním sboru tak zůstala jen malá část dřívějšího spolku. Na základě zákona 63/1950
vyšlo 23. 1. 1951 vládní nařízení o náhradě škody příslušníkům hasičstva a jiným osobám
v oboru ochrany před požáry a jinými živelnými pohromami. V prvním oddíle se říká, že
příslušníkům hasičstva, kteří jsou v pracovním poměru, se nahradí ztráta na odměně za práci
po dobu nařízeného výkonu hasičské služby. Výcvik dobrovolného hasičstva se koná zásadně
mimo pracovní dobu. Příslušníkům závodního hasičstva poskytuje náhradu vedení závodu. Ve
druhém oddíle se píše, že na věcech se nahrazuje jen skutečná škoda, která byla způsobena
příslušníkům hasičstva výkonem hasičské služby, hasičského výcviku na oděvu, obuvi nebo
jiných movitých věcech nezbytně nutných k výkonu těchto úkolů a tuto škodu hradí
příslušníkům závodního hasičstva závod. Závodní požární sbory pracovali do roku 1951, kdy
vznikly místní jednoty (Mj ČSH) a při ONV byly ustaveny odbory požární ochrany (OV PO),
předchůdci požárních inspekcí. Od té doby byla družstva požární ochrany na závodech vedena
jako družstva civilní obrany v rámci jednotného systému výchovy CO. První celostátní
konference SČsH konaná ve dnech 15. a 16. 3. 1952 v Praze završila reorganizaci hasičstva a
vytvořila předpoklady (tak, jak si to přála politická reprezentace) pro přejmenování
organizace ze SČsH na Československý svaz požární ochrany (ČSPO), ke kterému došlo od 1.
1. 1953. Od tohoto data ze Sboru dobrovolných hasičů vznikly závodní organizace ČSPO. Z
hasičů se tak ze dne na den stali „požárníci“. První sbor, který se k závěrům tohoto jednání
přihlásil, byl závodní sbor z Pilany Hulín, který uzavřel závazek na plnění úkolů a patronát
nad výcvikem. Nedostatky legislativní úpravy z roku 1950 i změny, ke kterým došlo v dalších
třech letech, si vyžádali vydání nového zákona č. 35/1953 o státním požárním dozoru a
požární ochraně z 24. 4. 1953. K úkolům okresních inspekcí SPD náležela péče o organizaci,
výcvik, použití a zvýšení akceschopnosti jednotek požární ochrany (tj. i závodních jednotek).
Výkonnými orgány byly jednotky požární ochrany; jejich úkolem bylo zdolávat požáry a jiné
živelní pohromy. Tyto jednotky mohly být veřejné, zřizované v obcích, nebo závodní. Veřejné
nebo závodní jednotky se dále rozlišovaly:
a) dobrovolné požární sbory,
b) požární sbory z povolání,
c) požární útvary, jejichž organizace byla přizpůsobena zásadám platným pro vojenské
útvary,
d) požární hlídky
Zákon č. 35 z roku 1953 zdůraznil nutnost ochránit národní hospodářství před škodami
způsobenými požáry, budovat požární ochranu ve spolupráci s občany. Byly zřízeny orgány
státního požárního dozoru a zákon také stanovil úkoly Československého svazu požární
ochrany (dále ČSPO). Podle tohoto zákona prováděli dobrovolní hasiči agitační a propagační
činnost v masové přípravě občanů v boji proti požárům. ČSPO spolupracoval s národními
výbory na vedení závodů při zřizování dobrovolných požárních sborů a napomáhal při jejich
odborné přípravě.
Zákon č. 18/1958 zesílil vliv ČSPO. V § 14 určoval, že v závodě podával návrh na
členy požárního sboru a jeho velitele závodní jednota, pokud tam byla zřízena; návrh se
podával vedoucímu závodu. V případě, kdy v závodě nebyla zřízena jednota ČSPO, byl tam
jen požární sbor, bylo povinností vedení závodu za pomocí OV ČSPO pečovat o výcvik a
školení tohoto požárního sboru. Přitom mělo vedení závodu napomáhat ČSPO, aby v těchto
místech byla co nejdříve utvořena závodní jednota ČSPO, která by se pak přímo o požární
sbor starala.
Od správy závodu jámy Louis v Moravské Ostravě dostával sbor dobrovolných hasičů
za každé cvičení 4 Koruny na muže. Dobrovolní hasiči z třinecké huti dostávali za výcvik,
který probíhal každou neděli 50 haléřů na osobu. Velitelství tohoto hasičského sboru stanovilo
odměny hasičům za účast při akcích následovně: výjezd bez zásahu 0,50/hod., výjezd včetně
hašení a záchrany 1,-/hod. Rozhodlo se zvýšit odměny tomu kdo jako první ohlásí požár z 2
Korun na 5 Korun. Firma J. Hückel a synové Nový Jičín příplatky za cvičení po pracovní
době 3 Koruny za hodinu, velitelé a četaři 4 Koruny za hodinu. Mzda prvních profesionálních
hasičů v Třineckých železárnách byla 3-4 Koruny včetně bezplatného bytu. V Kudrnáčově
gumovce v Náchodě vždy jeden hasič sloužil v neděli od 13 do 18 hodin a to na vrátnici u
telefonu. Za nedělní odpracovanou 5ti hodinovou službu dostal zaměstnanec ve funkci hasiče
15,- Kčs. Před založením ZPÚ ZVÚ Hradec Králové chodili pracovníci ze slévárny, kovárny
a motorovny na protipožární hlídky a dostávali za ni 7 Kč. Členové dobrovolného hasičského
sboru n.p. Nářadí Hulín v roce 1950 pobírali odměnu za 1 hodinu služby při požárních
hlídkách a dozoru při svařování 15,- Kčs. Dne 19. 3. 1954 přijala vláda usnesení o
materiálním zabezpečení zaměstnanců požární ochrany, které zveřejnila pod stejným názvem
dne 30. 3. 1954 ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 73/1954 Ú.l. Současně tím zrušila část II.
vyhlášky Ministerstva vnitra č. 206/1951 Ú.l., o pracovních a platových poměrech
příslušníků. Toto usnesení vlády platilo pro příslušníky závodních požárních sborů z povolání.
Základní plat příslušníků a dalších zaměstnanců byl stanoven podle propůjčené hodnosti. Při
zařazování do skupin se přihlíželo ke společenskému významu závodu. Základní plat
důstojníků PO určoval v závodech příslušný ministr v dohodě s ministerstvem vnitra. Od 10.
1. 1954 platila směrnice Ministerstva těžkého strojírenství, že za výkon nařízené pohotovostní
požární služby v podniku po normální pracovní době, přísluší členu dobrovolného požárního
sboru mzda a to členu sboru 3,30 Kčs a veliteli družstva 3,70 Kčs za hodinu. Mzdy
profesionálních požárníků byly stanoveny podle vzdělání a osvojených znalostí. Pokud nově
přijatý požárník zvládal úspěšně výcvik a osvojil si nejzákladnější směrnice, měl počáteční
plat kolem 814 Kčs. Nejvyšší plat, kterého mohl tehdy dosáhnout, byl 1 450 Kčs. § 19 zákona
o požární ochraně č. 18/1958 Sb., určoval, že pracovní poměry příslušníků závodních
požárních útvarů se řídily předpisy platnými pro zaměstnance příslušných závodů. V 50tých
letech byli platy požárníků z povolání tak malé a povolání neatraktivní, že přímý výkon
služby zajišťovali především ženy, družstva příslušnic (výkonné požárnice, řidičky-strojnice,
velitelky družstva), např. OPOŽ Ostrava-hlavní nádraží; OPOŽ Liberec; OPOŽ Brno; OPOŽ
Kralupy nad Vltavou; OPOŽ Nymburk; Benzina Loukov; k.p. Meopta Přerov; Kovona
Karviná; Urxovy závody n.p. Ostrava-Zábřeh; ŽBC Hrádek u Rokycan; n.p. Nová huť
Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích /1960-1975/. Po roce 1956 byly postupně
zaměstnány jen jako obsluhy OS (telefonistky-spojařky), např. Závody Vítězného února
Hradec Králové; ZPSL Praha-Ruzyně; ŽBC Hrádek u Rokycan, NHKG n.p. nebo v prevenci
či administrativě. Dnem 1. 5. 1977 nabyl účinnosti výnos federálního ministerstva práce a
sociálních věcí ze dne 12. 4. 1977 čj. II/3-459/77–7303 o odměňování příslušníků závodních
jednotek požární ochrany. Tento výnos se vztahoval na příslušníky závodních požárních
útvarů a na náhradu vždy dobrovolným pracovníkům požární ochrany, kteří byli v pracovní
době povoláni k plnění úkolů pro zajištění požární bezpečnosti závodu. Nedostatkem nové
platové úpravy bylo placení příslušníků v noční směně. Od 24.00 do 6.00 hodin byli placeni
jako pohotovost na pracovišti. V tuto dobu mohli všichni odpočívat. To znamenalo, že byly
zrušeny pochůzky, což zvyšovalo požární nebezpečí. Takto provedená platová úprava byla
vhodná pro veřejné požární útvary, nikoliv však pro závodní. Nová platová úprava příslušníků
závodních požárních sborů nahradila Vyhlášku č. 103/1968 Sb., o mzdových podmínkách
členů závodních stráží, hlídačů, vrátných a pracovníků závodní požární ochrany, která
pozbyla pro příslušníky požární ochrany dnem 30. 4. 1977 platnost.
Výnos byl změněn a doplněn výnosem federálního ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 12. 10. 1982, čj. 31-7071, 3130, 160982. Výnos Federálního ministerstva práce a
sociálních věcí ze dne 8. 4. 1988 čj. 515-34264-5129 o odměňování pracovníků v závodních
jednotkách požární ochrany (reg. částka 17/1988 Sb.). V roce 1993 vznikl Celostátní přehled
povolání, které byly zatříděny do 12 stupňů. Vykonávání odborných prací v požární ochraně u
výrobních a administrativních subjektů bylo charakterizováno jako povolání požárních
referentů se zařazením do 7 až 10 stupně.
Během války a krátce po válce vykonávali 24hodinové služby s 24hodinami volna,
což mělo efekt velkého množství přesčasových hodin. Některé hasičské sbory měli
osmihodinovou nebo dvanáctihodinovou pracovní dobu – den, noc a 48 hodin volno. Kolem
roku 1950 se přešlo definitivně na třísměnný provoz – 24 hodin služby a 48 hodin volna.
Tabulkový funkční plat příslušníků ZPÚ JmDZ Jihlava v roce 1983
Funkce
Velitel
Požární specialista I.
Velitel družstva
Strojník PO I.
Strojník PO II.
Technik PO II.
Požárník I.
I.
2 100 – 2 700
1 900 – 2 450
1 850 / 10,20
1 850 / 10,20
1 670 / 9,00
1 670 / 9,00
1 670 / 9,00
II.
2 300 – 3000
1 900 – 2 550
2 020 / 10,90
2 020 / 10,90
1 780 / 9,60
1 780 / 9,60
1 780 / 9,60
Nástupní (základní) plat hasiče strojníka v letech 2008 – 2011 u HZSP nebo SDHP –
Dřevozpracující družstvo Lukavec 15 tisíc Kč; Fosfa a.s. Břeclav 13 – 14,3 tisíc; Spolana
Neratovice 15 – 18 tisíc; ČZ a.s. Strakonice 14 tisíc Kč; Čepro a.s. Msětice 16,5 – 19 tisíc Kč;
Čepro a.s. Střelice 11,5 – 18,8 tisíc Kč; Synthézia a.s. Pardubice 15 – 16 tisíc; Fatra a.s.
Napajedla 12 – 15 tisíc; Gumárny Zubří a.s. 13 tisíc; vojenská hasičská jednotka 13 – 15
tisíc.
Ke skutečnému rozvoji závodních sborů došlo až po osvobození. V tomto období se
tvořili závodní sbory a v malých provozech požární družstva. V roce 1946 a v letech dalších
dochází ke skutečnému rozvoji závodních sborů a požárních stráží (dnes požární hlídky) na
základě přípisu Ministerstva vnitra o ochraně proti požárům v závodech. Požární stráže měla
tato zařízení: Motor 04 Kaplice /1958-1960/; Karma Bečov nad Teplou /1958/; Lesní závod
Bečov nad Teplou /1958/; Hospodářské družstvo Opava; Pivovar Opava; Školní statek Opava;
Škrobárny Opava; Čs. stavební závody Budišov nad Budišovkou; TOKO, továrna koberců a
nábytkových látek Fulnek; Továrna na knoflíky Jakubčovice nad Odrou; Spojené továrny na
obráběcí stroje Jakubovice nad Odrou; Továrna na nábytek Vítkov; Bytex Náměšť nad
Oslavou; OZO Jablonex; Merkuria; Kovo; Koospol; Pragoexport; Strojimport; Centrotex;
MÚZO; OKSS Most, OKSS Teplice; OKSS Česká Lípa; OKSS Český Krumlov; OUS
Varnsdorf; Státní traktorová stanice Jirkov, Státní statek Jirkov; Meopta Praha; JZD Zruč u
Plzně; Hospodářské družstvo Opava; Pivovar Opava; Školní Statek Opava; Škrobárny Opava.
Mnohé závodní požární sbory začínali jako požární služba civilní ochrany PSCO, např. n.p.
Kablo Velké Meziříčí; První brněnská strojírna, závod Velká Bíteš; Československé
automobilové opravny Gottwaldov; SFINX 01 České Budějovice; SFINX 02 České
Budějovice; SFINX 03 Brno; MARS 04 Svratka; SFINX 05 Frýdlant; MEVA 06 Roudnice;
MEVA 07 Ústí nad Labem, ZZS Batelov; n.p. Jihlavan Jihlava, Motorpal n.p. Jihlava;
Motorpal n.p. Batelov; Prefa Městec Králové; Prefa Hýskov; Průmystav, závod 06; Průmstav,
závod 03; Průmstav, závod 08; Průmstav, závod 11; Průmstav, závod 14 Lužce. Družstva
civilní ochrany se skládali ze tří družstev – protichemického, zdravotního a požárního.
Pouze hasičská družstva byla zřízená u těchto závodů: Texlen 212 Úpice; Tiba,
bavlnářské závody, n.p. Vrchlabí III; Krpa Klášterská Lhota; Texlen 211 Úpice; Texlen 151
Petříkovice.
Dobrovolné hasičské sbory jsou budovány na podobných principech jako sbory
veřejné. Všechny sbory dobrovolných hasičů byly povoleny na základě spolkového zákona č.
134/1867 říšského zákoníku! 4 a § 5 ve znění dekretu prezidenta republiky č. 81 ze dne 25. 9.
1945. Krátce po 2. světové válce se uskutečnilo založení sboru Moravskoslezské papírny, n.p.
Přibyslavice (Jihočeské papírny Větřní závod Přibyslavice, JIP-PACK Přibyslavice, JIP
Jihočeské papírny, n.p., závod Jihlavské papírny Přibyslavice, Huhtamaki Van Leer a.s.
Přibyslavice, HUHTAMAKI ČR a.s. Přibyslavice); Farmak a.s. Olomouc; důl Ludvík
Radvanice; důl Terezie; důl Trojice; důl Michálka; důl Zárubek; Juta n.p. továrny juty a
konopí Praha /1. 1. 1946/; n.p. MEZ Moravské elektrotechnické závody Zábřeh /1946/;
Chemické závody CHZ Sokolov /1946/; Tiba, bavlnářské závody, n.p. Lánov /1946/;
Biochema Babice /1946/; starý závod Avia Kunovice /1946/; Firma Hamo Uherské Hradiště
(TON Bystřice pod Hostýnem, závod 03 Uherské Hradiště) /1946/; s.p. TYLEX, závod
Letovice (n.p. Továrny krajek a tylů Letovice) [český] /obnoven 1946/; Textilana Nové Město
pod Smrkem [český] /obnoven 1946/; Mitop, závod 1, Mimoň (Mitop, a.s. Mimoň) /1946/;
Moravskoslezské vlnařské závody Brněnec (Vlněna, n.p. Brno, závod 3 Brněnec n.p. Vigona
09 Brněnec dnes Vitka a.s. Brněnec) /23. 12. 1946/; Thonet a spol., dřevozávody a
podnikatelství pod národní zprávou Halenkov /1. 3. 1946/; Českomoravské sklárny a.s. Nový
Hrozenkov-Karolinina huť /8. 7. 1946/; Česká zbrojovka Bojkovice (Závody říjnové revoluce
Bojkovice) /16. 2. 1946/; Závody Stanislava kostky Neumanna Vrbno pod Pradědem (Odetka
Vrbno pod Pradědem - Vrbenské přádelny lnu později Lenas Vrbno pod Pradědem) /30. 4.
1946/; Dřevařské závody Vrbno pod Pradědem (Dřevokombinát Vrbno pod Pradědem) /1946/;
Barvy a laky Milotice nad Opavou /1946/; Bruntálský lihovarský a nápojový průmysl (později
Seliko Bruntál) /1946/; Motor-Union Kněžské Dvory /1946/; Koh-i-noor Vrbno pod
Pradědem (Lisovna nových hmot Vrbno pod Pradědem - Lisovny plastických hmot Vrbno pod
Pradědem) /1946/; textilní závod Tkalcovna Stará Paka (Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará
Paka – Velveta 5/1 Stará Paka) /obnoven 1946/; Okula n.p. Nýrsko /1946/; Bytex Brno
(později Moravan Brno) /1946/; Šamotka Velké Opatovice (později MŠLZ Moravské
šamotové a lupkové závody n.p. Velké Opatovice) /1946/; MŠLZ Moravské šamotové a
lupkové závody n.p. Velké Opatovice, závod Březina /1946/; Somet Teplice-Trnovany /1946/;
n.p. Kablo Děčín /březen 1946/; ČMS Moravské sklárny Karolinka /obnoven 8. 6. 1946/;
Granitol Moravský Beroun (později Fatra Moravský Beroun dnes opět Granitol) /1946/;
Cukrovar Staré město (Jihomoravské cukrovary, závod 10 Staré město) /1947/; Důl Julius
Fučík Želénky /1947/; Elite, sdružené továrny punčoch, n.p. Varnsdorf /1947/; továrna na
vstřikovací čerpadla PAL (Spojené závody pro automobilový a letecký průmysl) později n.p.
Motorpal Jihlava /9. 5. 1947/; Moravské elektrotechnické závody MEZ Vsetín /30. 5. 194712. 11. 1947/; Kovohutě Břidličná, n.p. /1947/; Jihočeské papírny Větřní závod České
Budějovice (dnes Duropack Bupak Obaly, a. s. České Budějovice) /1947/; Kaolinová továrna
(Šamotka) Calofrig Zliv /obnoven 1947/; Slezan n.p. bavlnářské závody Frýdek-Místek
/1947/; chemická továrna Kirgis Staré Město /1947/; Přádelna Nová Paka (Velveta Varnsdorf
a.s. závod 2 Nová Paka) /1947-8/; n.p. Kablo, kabelovna Vsetín /6. 8. 1947-7. 10. 1948/;
ALFA Solnice (nyní Alfa Plywoood a.s. Solnice) /1948/; textilní továrna Sukno Dobrá (n.p.
MODETA Dobrá - DOTEX Dobrá) /1948/; RICO Havlíčkův Brod /obnoven 1948/.
Po únorových událostech 1948 se poprvé v historii sloučilo všechno hasičstvo v jeden
celek, ve Svazu československého hasičstva byly organizovány všechny dobrovolné hasičské
sbory závodní, závodní sbory placené i sbory z povolání. Po tomto roce nastal prudký rozvoj
průmyslové výroby. Hasičstvo se plně zapojilo do zajišťování požární ochrany v novém
průmyslu. Byla to doba vzniku velkých továrních celků namísto drobných závodů. Před hasiči
vyvstaly úkoly ochrany nových průmyslových objektů a tím i ochrany daleko větších hodnot,
než tomu bylo dosud. Na základě rozhodnutí vlády byly vydány rezortními ministerstvy
pokyny k zakládání dobrovolných organizací hasičských, které na závodech měli plnit úlohu
ochrany socialistického majetku. Vedení závodů vybízelo své zaměstnance, aby se přihlásili
do závodních hasičských sborů. Vznikají závodní hasičské sbory v desítkách továren a
podniků v celé České republice. Hasičstvo obracelo pozornost k požární bezpečnosti
průmyslových závodů. Zakládání a rozšiřování továrních sborů se stalo trvalou součástí denní
práce obzvláště okresních a krajských hasičských orgánů. Vznikají požární sbory: Chemické
závody Lachema Bohumín (Lachema, n.p. Brno, závod Bohumín dnes Bochemie a.s.
Bohumín) /24. 11. 1948/; Důl Hohenegger Karviná-Doly [český] /1948/; Důl Doubrava
[český] /24. 11. 1948/; Důl Jindřich Karviná-Doly /24. 11. 1948/; Důl Evžen Petřvald /24. 11.
1948/ v Ostravsko-karvinském revíru; Koksovna Karviná-Doly /24. 11. 1948/; železářský
závod Blumenthal-Vítkovické železárny, šroubárna Karviná-Fryštát /24. 11. 1948/; železářský
závod firmy Jäckel-Vítkovické železárny Karviná-Fryštát /24. 11. 1948/; Železárny Karviná
(NHKG, n.p. závod 19, Karviná) /1948/; Cihelny Orlová /24. 11. 1948/; Budoucnost-pekárny
a řeznictví /24. 11. 1948/; Koksovna Orlová-Lazy /24. 11. 1948/; Nová jáma (Kamenouhelné
doly Orlová-Lazy, Důl A. Zápotocký Orlová-Lazy dnes OKD a.s. Důl Lazy) /24. 11. 1948/;
Důl Žofie Orlová-Poruba /24. 11. 1948/; Stanice Československé státní dráhy ČSD Petrovice
/24. 11. 1948/; Západomoravské plynárny Brno (Jihomoravské plynárny, k.p., závod Brno
dnes Jihomoravská plynárenská Brno) /1948/; Thonet-Mundus Český Těšín /obnoven 1948/;
v závodě mastného průmyslu Mastna Kostelec (později JmPM Jihomoravský průmysl masný
dnes Kostelecké Uzeniny, a.s.) /1948/; Sfinx Vráto /1948/; Moravia Hlubočky /obnoven
1948/; v jihlavských továrnách Dřevostavba Jihlava (později s.p. Jihomoravské dřevařské
závody JMDZ Jihlava), Tabák Jihlava, textilní továrna Pleta Jihlava (později Modeta I
Březinovi sady a Modeta II v Havlíčkově ulici), Strojírny Ostrava, Dusíkárny OstravaMariánské Hory a dalších.
K 30. výročí vzniku samostatného Československa skládali členové hasičských sborů
slavnostní slib:
Hasičský slib
Hasičský slib členů závodního sboru dobrovolných hasičů Ostroj Opava (1948)
Slibujeme při všem, co je nám svato a v plné shodě se svým svědomím a
přesvědčením, že budeme věrně sloužit své vlasti, republice Československé a svůj život
ochotně dáme na její obranu a za její svobodu.
Slibujeme, že budeme poslušní presidenta a vlády Československé republiky, všech
zákonů a nařízení, všech nadřízených činovníků a bez odmluvy plniti jejich nařízení, hasičské
stanovy a řády, vždy a všude i v nebezpečí, bez váhání a bez odporu. Slibujeme, že budeme
tělem i duší připraveni pomoci bližnímu, že budeme druh druha milovati, k sobě bratrsky
věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti, jak nám káže mužná čest a
vědomí povinností občanských i hasičských
Tak slibujeme
4. 4. 1949 byla zrušena okresní hasičská jednota Moravsko-Ostravská. Jednota se
skládala mj. z 16 závodních sborů. K zákonu bylo vydáno vládní nařízení č. 135/50 Sb. ze dne
26. 9. 1950, kde se hovoří o závodním hasičstvu dobrovolném a z povolání s tím, že okresní
národní výbory určují, ve kterých závodech má být hasičstvo dobrovolné nebo z povolání a o
jakém počtu příslušníků. Dále se tímto nařízením přistoupilo ke zřizování požárních hlídek.
Závodních hasičských sborů se dotýká i zákon č. 35/1953 Sb. ze 14. 4. 1953 o státním
požárním dozoru a požární ochraně, který v § 11 – úkoly a druhy jednotek požární ochrany se
zabývá i problematikou závodních sborů. Vyzvedl masovost v požární ochraně a uložil
hasičům úkoly především na úseku prevence a výchovy. V tomto období se tvořily závodní
sbory a v malých provozech požární družstva. Se souhlasem okresních inspekcí a
v součinnosti s okresními výbory Československého svazu požární ochrany měly být na
závodech zřizována požární hlídky, dobrovolné požární sbory, závodní požární sbory
z povolání nebo závodní požární útvary. Výkonnými orgány požární ochrany byly i závodní
jednotky PO, a to požární útvary, požární sbory z povolání, dobrovolné požární sbory a
požární hlídky. Dobrovolné požární sbory se zřizovaly především na závodech v níchž nebyl
jiný požární sbor nebo požární útvar. Dobrovolné závodní požární sbory zřizovalo vedení
závodu. Tyto dobrovolné požární sbory byly podřízeny zřizovateli. Závodní požární sbory
z povolání zřizovalo, se souhlasem příslušné okresní inspekce SPD, vedení závodů, které
určilo příslušné rezortní ministerstvo, v dohodě s Ústřední správou SPD. Ministerstvo rovněž
stanovilo, v dohodě s ústřední správou SPD, počet příslušníků těchto sbory. Sbory byly přímo
podřízeny vedení závodu. Závodní požární útvary zřizovala okresní (městská) inspekce SPD
v součinnosti s vedením příslušného závodu. Uvedené závody a počet příslušníků stanovil
ministr vnitra na návrh resortního ministra. Závodní požární útvary byly přímo podřízeny
okresní (městské) inspekci SPD. Velitele závodního dobrovolného požárního sboru
ustavovalo a odvolávalo vedení závodu se souhlasem okresní (městské) inspekce SPD.
Velitele závodního požárního útvaru ustanovovala a odvolávala Ústřední správa SPD. Za
organizaci, výcvik a použití závodních dobrovolných jednotek PO a závodních požárních
sborů z povolání odpovídali jejich zřizovatelé, kteří se přitom řídili pokyny okresní (městské)
inspekce SPD. U závodních požárních útvarů odpovídaly za totéž příslušné okresní (městské)
inspekce SPD. Příslušníky závodních dobrovolných jednotek ustanovovali jejich zřizovatelé.
Příslušníci závodních požárních útvarů byli zaměstnanci závodu. Velitelé závodních jednotek
PO odpovídali za pohotovost a akceschopnost jednotky vedoucímu závodu a též náčelníku
okresní (městské) inspekce SPD. Náklady závodních jednotek PO hradily příslušné závody,
kromě osobních nákladů závodních požárních útvarů, které neslo rezortní ministerstvo.
Vládní nařízení č. 95/1953 z 27. 11. 1953, o reorganizaci státního požárního dozoru a
požární ochrany, rozpracovalo pak organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany,
tedy i úkoly závodů v požární ochraně /oddíl VII, § 3/. Tyto předpisy vytvořily nové možnosti
pro organizaci a výkon služby v jednotkách požární ochrany. V dohodě s ministerstvem vnitra
byla stanovena organizace a dislokace jednotek požární ochrany v podnicích. Bylo
dohodnuto, že místo požárních sborů z povolání budou zřízeny jednotky, jejichž organizace a
výkon služby v nich budou přizpůsobeny zásadám platným pro vojenské útvary. Ve smyslu
tehdy platné nové právní úpravy na úseku požární ochrany se takto organizované jednotky
nazývaly útvary požární ochrany. Nový zákon o požární ochraně a prováděcí nařízení nabylo
platnosti 1. 1. 1954. K rozpracování některých úkolů, které Zákon č. 35/1953 Sb. o státním
požárním dozoru řešil jen rámcově, doplňovala v roce 1955 vyhláška ministerstva vnitra ČSR
č. 169 o zajištění a organizaci požární ochrany na závodech, která nabyla účinnosti dne 1. 10
téhož roku. Podle této vyhlášky se provádí kontrolní činnost prakticky dodnes. Vyhláška hned
v úvodu uvádí, že jak vedoucí závodů, tak i pracující musí učinit vše, aby vzniku požárů bylo
zabráněno, případně aby vzniklé požáry byly rychle a účinně zneškodňovány.
Vyhláška se vztahovala na všechny podniky a závody včetně zemědělských, a také na
jednotlivě hospodařící rolníky, na provozovny, sklady, ústavy, úřady a jiná zařízení
s výjimkou těch, které byly v kompetenci Ministerstva národní obrany nebo zařízení
ozbrojených součástí Ministerstva vnitra a hornických závodů, podléhajících dozoru státní
báňské správy. Základní odpovědnost za veškerou organizaci a dodržování pravidel požární
bezpečnosti byla dána vedoucím závodů. Týkalo se to zabezpečování úkolů k předcházení
vzniku požárů, zřizování závodních jednotek PO a péče o plánování, finanční zabezpečování,
zřizování, opatřování a udržování věcných prostředků požární ochrany podle velikosti a
důležitosti závodu, včetně vodních zdrojů pro hašení požárů. Nově byla zavedena povinnost
ustavit orgány preventivní požární ochrany (protipožární preventista, členové závodní
jednotky požární ochrany), jejichž povinností bylo prohlížet pravidelně závod a zjišťovat
požární závady. Tyto preventivní prohlídky musely být konány nejméně jednou měsíčně,
případně podle velikosti závodu, jeho významu a druhu výroby i častěji. Požární závady se
zaznamenávaly do požární knihy spolu s opatřením k jejich odstranění a každý záznam musel
být předložen vedoucímu závodu ke sjednání nápravy. U malých provozoven, kde pověření
určité osoby výkonem této funkce bylo neúčelné, vykonávali povinnosti preventisty vedoucí
těchto provozoven. Povinností vedoucího závodu bylo také nejméně jednou ročně zabezpečit
konání cvičného požárního poplachu, kterým se prověřovala připravenost jednotky pro případ
požáru. Kromě požární knihy se zavedla další dokumentace požární ochrany, a to poplachové
směrnice závodu a požární plán závodu. Účelem poplachových směrnic bylo zabezpečit
rychlý a organizovaný poplach v závodě v případě vzniku požáru. Musely být přizpůsobovány
vzniklým změnám a zveřejněny tak, aby byly přístupny zaměstnancům. Účelem požárního
plánu závodu bylo seznámit osoby pečující o požární bezpečnost závodu s požárním
nebezpečím jednotlivých objektů i s možnostmi hasebního postupu pro případ požáru.
Význam to mělo zejména pro velitele jednotek přijíždějících v případě požáru na pomoc.
Požární plán musel být v případě potřeby snadno k dosažení a musel být pravidelně
revidován. Jelikož mnoho požárů vznikalo zanedbáním určitých požárních zásad v době
pracovního klidu, vyhláška stanovovala provádění pochůzek příslušníků závodních jednotek
požární ochrany z povolání, případně členů závodní stráže. Vedoucí závodu mohl určit jinou
spolehlivou osobu k provádění těchto kontrol. Rovněž tyto osoby musely mít spolehlivý
přístup k hasicím prostředkům, zejména k ručním hasicím přístrojům, k poplachovým
zařízením a ke spojovacím prostředkům, jako i přístup do všech prostorů závodu. Vyhláška
zavedla také povinnost hlášení každého požáru v závodě příslušné okresní inspekci státního
požárního dozoru. Účelem tohoto opatření bylo, aby příčina každého i sebemenšího požáru
byla spolehlivě vyšetřena a mohla být provedena opatření zabraňující vzniku dalšího požáru.
Každý pracovník byl povinen si počínat tak, aby nezavdával příčinu ke vzniku požáru a
zjistil-li požární závadu, případně porušení předpisů, oznámil to vedoucímu závodu nebo
osobám pečujícím o požární bezpečnost. Vznikl-li požár, byl každý povinen jej uhasit, a
pokud to nebylo možné, pak bezodkladně oznámit způsobem stanoveným poplachovými
směrnicemi. Významu těchto patření odpovídalo i to, že vyhláška umožňovala výkonným
orgánům místních národních výborů sledovat stav požární ochrany v závodech ve svém
obvodu a činit vhodná opatření k zajištění jejich bezpečnosti. Rada příslušného národního
výboru mohla přizvat k jednání o těchto záležitostech odpovědné vedoucí závodu a
projednávat s nimi stav protipožárních opatření. Místním národním výborům náležela též péče
o požární bezpečnost u zemědělských závodů v době žní, a to u žňových plodin, skladování,
výmlatových středisek apod. K tomuto účelu zřizovaly zvláštní žňové hlídky. Orgány, pečující
o požární ochranu v závodech, spolupracovaly s bezpečnostním technikem závodu, s orgány
bezpečnosti práce odborové organizace, se složkami ČSPO, s orgány místních národních
výborů, s veřejnou jednotkou PO v obci, s orgány inspektorátu státní pojišťovny a podle
potřeby i s orgány Ústavu technického dozoru.
Kontrolní povinnost vůči podřízeným závodům měly i ústřední úřady, v jejichž
kompetenci byly závody zřízeny, a to za účelné spolupráce s orgány státního požárního
dozoru. K zajištění požární bezpečnosti ve svém resortu byly oprávněny vydávat další
pokyny. Tato vyhláška byly určitým průlomem do dosavadního zajišťování požární
bezpečnosti průmyslových a zemědělských závodů, neboť důsledně stanovila povinnost zřídit
k plnění uvedených úkolů příslušné orgány, zavedla provádění preventivních prohlídek,
uložila povinnost ke zpracování potřebné dokumentace, stanovila systém školení osob
pečujících o požární bezpečnost v závodě a zejména zdůraznila odpovědnost vedoucích
závodů, orgánů místních národních výborů i ústředních úřadů za stav požární bezpečnosti
v závodech. ČSPO se v závodech podílel na masovém školení pracujících.
Zajištění preventivní požární ochrany
Vedoucí závodu je povinen především věnovat zvýšenou pozornost zajištění
preventivní požární ochrany v závodě a stanovit k jejímu provádění zvláštní orgány (orgány
preventivní požární ochrany). Zákon, který vstoupil v platnost 1. 1. 1954, doplnila vyhlášku
ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l. o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech.
Upravovala odovědnost vedoucích orgánů závodů a podniků, pracujících a některých jejich
organizací. V závodech, v nichž je zřízen závodní požární sbor, plní tento sbor úkoly orgánu
preventivní požární ochrany. Jeho velitel a ostatní příslušníci vykonávají své úkoly v těsné
spolupráci s požárně technickou komisí. V ostatních závodech, kde požární sbor není, pověří
vedoucí závodu funkcí orgánu preventivní požární ochrany vhodnou a způsobilou osobu z
provozních zaměstnanců. Vyhláška uložila členům PO pomáhat při školení na závodech, aby
každý zaměstnanec závodu znal prevenci a zacházení s ručními hasicími přístroji. Proto na
každém závodě byly vypracovány a kontrolními orgány požadovány poplachové směrnice,
požární plány, hasební plány, organizováno školení pracujících a ustavení preventisty závodu.
Byla to důležitá opatření ke zvýšení požární ochrany socialistického majetku. Tyto požadavky
vyplynuly na I. sjezdu Československé požární ochrany, který se konal 28 a 29. 9. 1956
v Praze. Základem prevence bylo provádění požárních kontrol. Tyto byly rozděleny do pěti
skupin:
I a II. skupinu tvořily největší závody a kontrolu prováděla OIPO,
III. skupinu – zemědělské závody)
IV. skupinu – malé provozovny, dílny, kanceláře,
V. skupinu – obytné domy.
Po roce 1977 z příkazu ministerstva průmyslu se měli v textilních závodech s více jak 400
zaměstnanci ustavovat nové funkce požárních a bezpečnostních techniků.
Školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně
Počínaje 1. 8. 1976 vstoupila v platnost vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 60/76 Sb.,
kterou se vydali zásady školení pracovníků o požární ochraně. Vyhláška nahradila směrnice
ministerstva vnitra ze dne 19. 10. 1959, č.j. PO-1638-1959 Ú.l., o zabezpečení a organizaci
požární ochrany v závodech. Za školení v organizaci odpovídal vedoucí organizace (§2).
Stupně školení stanovil § 3-6 vyhlášky. Školení první ho stupně obsahovalo výklad o
základních povinnostech pracovníků při dodržování požárně bezpečnostních předpisů, výklad
o požárním nebezpečí v organizaci a instruktáž o používání základních hasicích prostředků.
Školení druhého stupně obsahuje podrobný výklad o požárním nebezpečí charakteristickém
pro příslušné pracoviště (technologie výroby, skladování hořlavých látek apod.), o
poplachových směrnicích, o požárním plánu a o požárním řádu organizace; z celkového
rozsahu školení druhého stupně musela být třetina zaměřena na praktický výcvik.
Školení druhého stupně uskutečňovala organizace jednou za dva roky, pokud vedoucí
organizace nebo nadřízený orgán s přihlédnutím ke zvýšenému požárnímu nebezpečí neurčil
lhůtu kratší. Školení pracovníků pověřených zabezpečovat požární ochranu v organizaci
v době, kdy se v ní nepracuje, se uskutečňovalo vždy nejméně jednou za rok. Školení třetího
stupně obsahovalo podrobné seznámení se systémem a řízením požární ochrany v organizaci,
se základními znalostmi procesu hoření a hašení hořlavých látek a s obsahem příslušných
státních technických a oborových norem. Školení třetího stupně uskutečňovala organizace
jednou za tři roky, pokud vedoucí organizace nebo nadřízený orgán neurčil lhůtu kratší.
Školení zabezpečovala organizace zpravidla svými pracovníky. Týkalo se to zejména prvního
a druhého stupně školení. Školení třetího stupně, vedoucích pracovníků, zabezpečoval
nadřízený orgán (§ 9).
Zaměstnanci prodělávali školení I., II. a III. stupně:
I. stupeň – bylo školení pro nově přijímané pracovníky;
II. stupeň – normální školení, ve kterém se zaměstnanci seznámili jak s prevencí, tak s represí
a to teoreticky;
III. stupeň – byli školeni v prevenci a represi prakticky.
Školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně § 23 vyhlášky 246/2001,
každá právnická osoba a podnikající fyzická osoba musí zajišťovat školení svých
zaměstnanců a odborných pracovníků na úseku požární ochrany v závislosti na zařazení do
kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím. Školení
zaměstnanců se provádí ve dvou úrovních – školení zaměstnanců a školení vedoucích
zaměstnanců, které se od sebe liší hloubkou proškolovaných témat a tedy i časovým
rozsahem. Školení zaměstnanců se provádí při nástupu do zaměstnání anebo při nástupu na
funkci. Školení se opakuje nejméně 1x za 3 roky. Školení o požární ochraně se v případě osob
pověřených zabezpečováním požární ochrany v době smíšeného provozu a v mimopracovní
době zabezpečuje před zahájením jejich činnosti a opakuje se nejméně 1x za rok.
Činnost požárně technických komisí
Jedním z nejdůležitějších činitelů při zkvalitňování požární ochrany v jednotlivých
organizacích národního hospodářství byla pravidelná a po stránce odborné vysoce
kvalifikovaná činnost požárně-technických komisí (PTK). O těchto komisích bylo ustanovení
v § 9 odstavci 3 vyhlášky ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú.l., o organizaci požární ochrany:
„Ke kontrole se přibere orgán preventivní požární ochrany (§ 4 vyhlášky č. 169/1955 Ú.l., o
zajištění a organizaci požární ochrany v závodech) a podle potřeby velitel závodní jednotky
požární ochrany a odborní techničtí pracovníci závodu, pokud možno z členů požárnětechnické komise“. A v § 11 odstavci 3 uvedené vyhlášky: „Při provádění požárních kontrol
prověřují kontrolující orgány činnost jednotek požární ochrany a požárně-technických komisí
v závodě,...“. Požárně-technické komise byli poradním orgánem vedoucího organizace pro
řešení organizačních a technických problémů požární ochrany organizace, vyplývajících
z technologie výroby a z povahy zpracovaných materiálů. Komise měla být složena z těchto
pracovníků: předseda komise – vedoucí technický pracovník (zástupce vedoucího
organizace), tajemník komise – požární technik organizace, členové komise – technolog (u
nevýrobních organizací vedoucí hospodářské či majetkové správy), hlavní mechanik,
energetik, vedoucí investičního odboru, vodohospodář, bezpečnostní technik, velitel závodní
jednotky. Činnost komise řídil předseda. Členové komise byli pak za řádné plnění svých
povinností osobně odpovědni vedoucímu, který je touto funkcí pověřil. Předsedu a členy
komise jmenoval a odvolával vedoucí organizace, který též mohl počet členů komise rozšířit
nebo její složení změnit. Činnost požárně-technické komise se opírala o zákonná ustanovení
vyhlášky, požární normy a směrnice PO jak ministra vnitra, tak vlastního resortu.
Vlastní činnost pak vycházela z plánu práce, který si komise vypracovala a který
vedoucí organizace schválil. Požárně-technické komise se scházeli podle potřeby nebo
vzniklé situace, nejméně jedenkrát za čtvrt roku.
Jak již bylo uvedeno, ukládal zmíněný zákon č. 35/1953 Sb. povinnost provádět
kontrolu výcviku zásahových jednotek v závodech. Rokem 1953 byla také důsledně odlišena
činnost výkonných jednotek a závodních jednot ČSPO. V některých případech docházelo
k vzájemnému nepochopení funkcionářů požární ochrany a státního požárního dozoru. Došlo
k úbytku závodních jednot. Toto období vzájemných neshod končí vydáním Zákona o požární
ochraně č. 18/1958 Sb., který byl po celosvazové diskuzi a připomínkování schválen
Národním shromážděním ve čtvrtek 17. 4. 1958 /7. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona o požární ochraně (tisk 224). Zpravodajem byl
poslanec Táborský/. Vládní návrh pojednával o organisaci požární ochrany na závodech. Za
stav požární ochrany na závodech jsou odpovědni nejen vedoucí závodů, nýbrž také vedoucí
příslušných ústředních úřadů a jiných ústředních orgánů. Vedoucí závodů organisují a
kontrolují provádění požární ochrany na závodech po stránce osobní i věcné. Hlavní úsilí
musí směřovati zejména na provádění preventivní požární ochrany. Mají pečovat hlavně o
zřizování závodních jednotek požární ochrany, o školení pracujících v oboru požární ochrany,
o vypracování požárních řádů pro jednotlivá pracoviště, o zřizování požárně technických
komisí apod. Organisace požární ochrany na železnicích, v civilním letectví, ve vodní
dopravě, v armádě, v hutích zůstává i nadále zajišťována speciálními orgány příslušných
ministerstev. Zákon zrušil kategorii požárních sborů z povolání, umožnil však vytvářet
závodní dobrovolné požární sbory smíšené, tj. členové pracující ve funkcích uvolněných
požárních preventistů. V odůvodněných případech povoloval § 16 ponechat závodní požární
útvary, zvýrazňoval však význam dobrovolných jednotek PO. Ustanovení § 16 umožňuje, aby
tam, kde to připouští stav požární bezpečnosti, byla jednotka požární ochrany z povolání
zrušena a přeměněna v požární sbor, složený z dobrovolných pracovníků, v němž by bylo
ponecháno několik placených požárníků (zpravidla velitel, strojník a obsluha spojovacích
prostředků), kteří by zajišťovali pohotovost tohoto sboru. Tím není myšleno, aby naznačeným
způsobem byl vytvářen nový druh požární jednotky. Takovou jednotku je třeba považovat za
požární sbor dobrovolný, neboť převážná část jeho příslušníků bude z dobrovolných
pracovníků. Dále upravoval organizaci požární ochrany na závodech, kde za požární ochranu
je sice plně odpovědný ředitel podniku (§ 10), ale otázky požární ochrany musí řešit všichni
vedoucí pracovníci i mistři a technici a na druhé straně i vedoucí příslušných ústředních úřadů
a orgánů. V části II. Československý svaz požární ochrany a jeho základní úkoly, v § 11, odst.
1 se mj. říká, že „úkolem svazu je napomáhat závodům v boji proti požárům“, dále odst. 3 se
zmiňuje o tom, že „Svaz dále provádí požární prohlídky v menších závodech včetně
zemědělských“. Středem zájmu svazu byla též požární ochrana závodů, kde však byla celkem
malá členská základna. Proto bylo jedním z hlavních úkolů rozšířit počet závodních jednot i
počet jejich členů v továrnách. Na ostatní pracovníky závodů působili požárníci zejména
organizováním besed a přednášek o požární ochraně. § 18 uvádí, že organizaci závodních
útvarů stanoví ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými orgány. § 14, odst. 3 uvádí, že závodní
požární sbory jsou orgánem závodu a zřizují je vedení závodů pokud možno z členů ČSPO.
Na základě zákona č. 18/1958 a jeho následnými vyhláškami byl ze zákona vymezen
nezbytný čas k výcviku a k získávání potřebných odborností v požární ochraně. Zákon byl
doplněn o rok později vyhláškou ministerstva vnitra ČSR č. 106/59 Ú.l. o organizaci požární
ochrany orgánů činných v požární ochraně a zajištění jejich spolupráce i spolupráce s co
nejširším okruhem občanů pro mírové i obranné úkoly.
Zásadní obrat v preventivní činnosti a v provádění preventivních prohlídek nastal až
v roce 1960 na základě tzv. „Kutnohorské výzvy“. Na 8. plenárním zasedání ÚV ČSPO
v listopadu 1959 vyzval okresní výbor ČSPO v Kutné Hoře na základě závazků všech
místních jednot v okrese všechny okresní výbory a jednoty v republice, aby v době od 15. 11.
1959 do 31. 3. 1960 prohlídky všechny objekty svěřené do preventivní péče ČSPO a pomohly
při odstraňování zjištěných závad. Kutnohorská výzva se velice rychle rozšířila po celé
republice a přijali ji i velký počet závodních jednot. Politický vývoj v 50. letech zapříčinil, že
některé závody zanikly, jiné byly převedeny pod vyšší hospodářskou jednotku, závodní
požární jednoty se rozpadají, další jsou rušeny zásahem „vyšších míst“.
Po II. světové válce vzniká velké množství profesionálních závodních sborů až
koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let. Výjimkou je Technická požární a záchranná
služba (dnes Záchranná požární služba letiště Praha-Ruzyně) /1945/; Československá továrna
na motorová paliva, akciová společnost se sídlem v Litvínově (Chemické závody Záluží u
Litvínova - Stalinovy závody, n.p. Záluží u Mostu) (český sbor) /1. 5. 1945/; ČKD Blansko
/1945/.
V roce 1948 byly dosavadní závodní sbory oficiálně začleněny do Svazu
československého hasičstva. Po roce 1948 řada podniků si ustavila své profesionální závodní
hasičské sbory. Počtem svých členů byly velice slabé a byly finančně dotovány svými závody.
Tyto jednotky byly kombinované s dobrovolnými požárníky v rámci základních organizacích
Československého svazu požární ochrany (ČSPO), které byly v závodech též ustaveny.
Profesionální i dobrovolní hasiči těchto sborů prováděli společně jednotný výcvik a školení.
Na jejich svazovou činnost vedení závodů finančně též přispívala. Tyto závodní útvary
v případě požáru zasahovaly jak ve svém závodě, tak mimo něj.
S budováním nových výrobních podniků a závodů bylo již v rámci vybudovaných
hodnot a zábrany proti škodám, které způsobují požáry od prvopočátku vyprojektovaná
celková koncepce zabezpečení po stránce požární bezpečnosti výstavbou požárních zbrojnic a
ustavením požárních sborů z povolání, např. Žďárské strojírny a slévárny Žďár nad Sázavou,
Nová huť Klementa Gottwalda Ostrava, Oděvní průmysl Prostějov, Jaderná elektrárna
Dukovany, Jaderná elektrárna Temelín, BENZINA n.p. Tábor sklad Boršov nad Vltavou;
BENZINA s.p. odbytový závod IV Hradec Králové.
Placené závodní požární sbory vznikly u těchto závodů n.p. PČP Přádelny česané příze
Nejdek (později Vlnap Nejdek) /3. 2. 1946/; Zetor n.p. Brno /1947/; n.p. Spolana Neratovice
(dnes SPOLANA a.s. Neratovice) /1948/; Akciové železárny Hrádek (ŽBC Hrádek u
Rokycan) /1949/; Spolek pro hutní a chemickou výrobu Ústí nad Labem (dnes
SPOLCHEMIE a.s. Ústí nad Labem) /1949/; Urxovy závody, n.p. Ostrava /19. 1. 1951/; n.p.
Žďárské strojírny a slévárny Žďár nad Sázavou (dnes ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou) /1. 9.
1951/; chemická továrna Koramo Kolín (Paramo, a.s., středisko Kolín-Paramo Pardubice,
stanice Kolín) /1951/; Královopolská Brno /1951/; n.p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm /1951/;
Gumotex Břeclav /1951/; NHKG Nová huť Klementa Gottwalda n.p. Ostrava (později ISPAT
Nová huť, Mittal Stell a.s. Ostrava dnes Arcelov Mittal Ostrava a.s.) /červen 1952/; SPP
Strojírny první pětiletky Kunovice (později n.p. LET Uherské Hradiště-Kunovice dnes
AIRECRAFT Industries a.s. Kunovice) /1952/; ČKD Praha, závod Tatra Smíchov /1952/;
Blanické strojírny (dnes opět Sellier  Bellot Vlašim) /17. 9. 1952/.
V rámci ministerstva dopravy v roce 1953 vznikají první Útvary požární ochrany
železnic v důležitých dopravních uzlech (od 1. 1. 1995 Hasičská záchranná služba Českých
drah a.s. do 30. 6. 2008, od 1. 7. 2008 HZSP Správa železniční dopravní cesty, s.o.) – Břeclav
/1953/; Hradec Králové /1953/; Cheb /1953/; Kolín /1953/; Brno /1953/; Praha-Vršovice
/1953/; České Budějovice /konec r. 1953/; Ostrava-Přívoz /1953/; Plzeň /1953/; Kralupy nad
Vltavou /1953/; Přerov /1953/; Liberec /listopad 1953/; Nymburk /1954/; Olomouc /1954/;
Krnov /1954/; Ústí nad Labem /1954/; Česká Třebová /1. 2. 1956/. Vedení požární ochrany
železnic sídlilo v Praze. Postupně bylo takto vybudováno v síti Československých státních
drah ČSD v České republice 16 požárních stanic s 512 hasiči. ČSD se dříve dělily na čtyři
samostatné dráhy a to na jihozápadní dráhu kde byly stanice POŽ ve stanicích Plzeň, Cheb,
České Budějovice s dočasnou pomocnou stanicí ve Strakonicích /1953/. Severozápadní dráhu
jež měla stanice POŽ ve stanicích Praha, Kolín, Nymburk, Kralupy nad Vltavou, Hradec
Králové, Liberec, Ústí nad Labem, České Třebové, Vlkava. Střední dráha zahrnovala jednotky
Ostrava, Přerov, Olomouc s detašovanou stanicí Krnov, Brno, Břeclav s dočasnou pomocnou
stanicí v Jihlavě /1953/ a Bohumín jež nebyla klasickou jednotkou POŽ, ale respektive stálou
službou v DVS (dekontaminační a vypařovací středisko ČSD). Poslední oblastí byla
Východní dráha, která zahrnovala Slovensko. Dislokace JPO ČD je provedena v místech
bývalých útvarů požární ochrany železnic v těchto městech – Brno, Břeclav, České
Budějovice, Česká Třebová, Hradec Králové, Cheb, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Liberec,
Nymburk, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Přerov a Ústí nad Labem. Následně byly zřízeny
dvě pobočné stanice JPO Ústí nad Labem – Chomutov /1994/ a Děčín /1999/. Správa
železniční dopravní cesty, s.o. stanice Havlíčkův Brod byla otevřena /1. 3. 2012/. V roce 1954
tvořilo útvar požární ochrany železnic 276 osob a v roce 2003 bylo v 18 jednotkách
zaměstnáno 539 hasičů. Požární ochrana železnic a útvary požární ochrany železnic (POŽ)
byla definována vyhláškou ministerstva vnitra č. 87/1955 Ú.l. ze dne 30. 5. 1955 o ochraně
provozu na železnicích. Účinnost jejich zásahu byla vždy závislá na dojezdových
vzdálenostech, které s ohledem na jimi chráněná území, byly značné. Proto, po dohodě
s vedením požární ochrany státní správy v okresech, byla v poplachových plánech okresů
dohodnuta pomoc veřejných profesionálních požárních sborů, neboť byly s ohledem
na některá nebezpečná místa lépe dislokovány. Výjezdová činnost drážních požárních
jednotek byla rozmanitá. V době sucha likvidovaly požáry travních porostů a lesů kolem
železničních tratí, často vyjížděly k únikům různých nebezpečných látek. Náročné byly
zásahy v drážních zařízeních na nádraží, nástupišti, ve vlaku, v kolejišti pod trolejovým
vedením, v tunelu, na mostě a podobně. Závažné byly též požáry při srážkách vlakových
souprav, zejména spojené s úniky nebezpečných látek.
Z důvodu absolutního protipožárního zabezpečení skladů pohonných hmot
Chemopetrol n.p. Benzina (od 1. 1. 1994 ČEPRO a.s.), vznikaly v těchto objektech od r. 1953
závodní požární útvary – 11 jednotek rozmístěných po celé republice se 165 hasiči – 02
Třemošná; 03 Smyslov; 02 Bělčice; 04 Hněvice-Roudnice nad Labem; 04 Mstětice; 06
Cerekvice nad Bystřicí; 07 Šlapanov; 08 Loukov u Bystřice pod Hostýnem; 09 Střelice u Brna
a jSDHP 02 Hájek u Karlových Varů; jSDHP 03 Včelná. Dříve SDHP 09 Čepro Klobouky u
Brna, Čepro a.s. Provozní sklad Cerekvice nad Bystřicí /1992 - 2002/, ZPS Benzina sklady
Střelice u Brna /1973/; Klobouky u Brna; Litvínov 04, Nové Město (u Plaňan) 06, Potěhy 07,
Plešovec u Kroměříže 08, Bělčice /1972/, Třemošná /zruš. 31. 12. 1996/, Šlapanov /19531993/, Sedlnice 08, Velká Bíteš 09 /1976-1992/, Česká Lípa, Trutnov, Hradec Králové,
Vysoké Mýto, Jičín, Liberec, Červené Pečky).
Sloučením závodních jednot spolu s místními, resp. jejich podřízením vedení místních
jednot, nemohlo mít dlouhého trvání. Zvláštnosti požární ochrany v závodech byly již tak
velké, že je nebylo možné překlenout administrativním pokynem vyvolávajícím zdání
jednotné organizace. Průmyslové závody v období od roku 1948 do roku 1955 doznaly
velkých změn ve výstavbě i svém technickém vybavení. V tomto období se tvořily závodní
sbory a v malých provozech požární družstva. Avšak do svazové práce ČSPO mnoho členů
těchto sborů a družstev nebylo podchyceno. Další vývoj požární ochrany v závodech a vznik
nových dobrovolných závodních jednot (sborů a útvarů) ovlivnil zákon, který vstoupil
v platnost 1. 1. 1954, doplnila vyhláška ministerstva vnitra MV č. 169/1955 (Úřední list,
částka 94 ze dne 7. 9. 1955), o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech. Tato
vyhláška nově upravovala odpovědnost vedoucích pracovníků za zajištění požární ochrany,
včetně povinností jednotlivých pracovníků v oboru požární ochrany. Ve vyhlášce je upraveny
odpovědnost vedoucích orgánů závodů a podniků, pracujících a některých jejich organizaci.
Za tento úsek zodpovídali ředitelé, kteří však jmenovali referenty požární a civilní ochrany, na
něž přenesli zodpovědnost za jmenované úseky. Důležitým krokem ke zlepšení prevence bylo
ustavení požárních techniků při ředitelství všech státních statků. Podle této vyhlášky ve
stručném rozboru odpovídali hospodářští pracovníci za požární ochranu v rámci své hmotné
zodpovědnosti v celém rozsahu, a to z hlediska řízení, financování i organizace. Současně
odpovídali za dodržování všech zákonných ustanovení vyhlášek a podnikových směrnic.
Požární ochrana tím byla postavena na novou základnu orientovanou na systém státního
požárního dozoru a pracovníci požární ochrany měli možnost účinněji působit na
zabezpečování požární ochrany, než tomu bylo dosud. Tato skutečnost však nepřispěla
k tomu, že by se počet závodních požárních jednot výrazně zvýšil. Vyhláška upravovala
odpovědnost vedoucích orgánů závodů a podniků, pracujících a některých jejich organizací.
Důvodem k vydání této vyhlášky byl fakt, že v tomto období docházelo k velkému počtu
velkých požárů, které měly negativní dopad na vývoj ekonomiky. Zákon byl odrazem vývoje
společnosti a všelidového vlastnictví majetku. Za požární ochranu v závodu zodpovídal ve
smyslu uvedených předpisů ředitel. Vyhláška ministerstva vnitra č. 169/55 Ú.l. uložila členům
PO pomáhat při školení na závodech, aby každý zaměstnanec závodu znal prevenci a
zacházení s ručními hasicími přístroji. Proto na každém závodě byly vypracovány a
kontrolními orgány požadovány poplachové směrnice, požární plány, hasební plány,
organizováno školení pracujících a ustavení preventisty závodu. Byla to důležitá opatření ke
zvýšení požární ochrany socialistického majetku. Ke konci roku 1955 uvádějí celostátní
statistiky 795 závodních požárních jednot. V roce 1955 vydává ministerstvo vnitra ČSR
rozhodnutí, že požární sbory s vyšším stavem mužstva se staly požárními útvary.
Příslušníkům požárního útvaru byla uznána práva podle celostátní vyhlášky a právo označení
vojenskými hodnostmi. V posledních čtyřech letech se ustavilo 479 závodních jednot.
V tomto období jsme byli v poměrném vybavení závodů motorovými stříkačkami na předním
místě v Evropě. V roce 1959 na závodech pracovalo jen 1 307 závodních jednot.
Přestože vedoucí funkcionáři výrobních zařízení a organizací byli zodpověděni za stav
požární ochrany, věnovali jí nedostatečnou pozornost a někteří dokonce odmítali pořídit pro
ně výzbroj a techniku. Velká pozornost začala být věnována požární prevenci, byly ustaveny
funkce požárních techniků ve smyslu vládního usnesení č. 212/67 a preventistů,
v devadesátých létech zrušené a v roce 2000 znovu obnovené zákonem č. 237/2000 Sb. Byly
zavedeny pravidelné preventivní požární prohlídky se zápisem do požární knihy a mnoho
dalších povinností, které jsou v menších či větších obměnách zakotveny v současné právní
úpravě požární ochrany. V souladu s ustanovením vyhlášky č. 169/1955 Ú.l. byly zakládány
jednak závodní jednoty, jednak závodní sbory, a to podle místních podmínek. Snahou bylo
utvářet podmínky pro zakládání závodních jednot. Jejich existenci však neurčovaly jen zájmy
požární ochrany, ale i časté reorganizace ve výrobních podnicích.
Většinou mezi závodními jednotami a místními jednotami ČSPO vládly dobré vztahy,
vyskytly se tu i projevy nezdravého lokálního či resortního zájmu. Např. kritika, že závodní
jednoty a sbory jsou zbytečně dobře vyzbrojeny a že tuto výstroj neužívají, zatímco místní
jednoty a sbory k ní nemají přístup. Rozdíl mezi úrovní vybavení závodních sborů a místních
sborů ovšem existoval. Byl však dán zvláštnostmi požární ochrany v závodech, specifičností
výrobního programu, nutností rychlého zásahu, na to všechno by místní jednoty nemohly být
připravovány. V průmyslu i v zemědělství došlo k velké koncentraci výrobních procesů,
objevily se nové technologie, docházelo ke stále většímu hromadění surovin i hořlavých
materiálů v objektech. Proto také požáry vznikající v té době působily vesměs velké přímé
škody, ale i škody následné, vyvolané omezením výroby nebo dalšími opatřeními.
Rozhodujícím prvkem při zásahu se stala jeho rychlost. Vedení závodů si vesměs
uvědomovalo důležitost požární ochrany, ale z různých příčin růstávala vyhláška ministerstva
vnitra o požární ochraně na závodech nerealizovaná. S rozvojem průmyslu dochází k nárůstu
členské základny. Téměř každá továrna má svůj vlastní hasičský – požární sbor. Jako
dobrovolní členové ČSPO se podíleli i členové závodních jednot na životě a činnosti
organizace. Účastnili se celostátní požárnické soutěže o nejlepší požární družstvo, soutěže
Požárníci na pomoc zemědělství, ale zejména zúčastňovali se výcviku, školení, pečovali o
preventivní ochranu proti požárům na svém pracovišti. K požáru se mužstvo svolávalo
trubačem signální trubkou a parními píšťalami v továrnách a na dolech. Pro zvýšení
akceschopnosti členů požárních sborů jim byly přednostně přiděleny byty, ve kterých bylo
instalováno zvonkové poplachové zařízení, ovládané z vrátnice závodu (např. ZAZ Jaroměř,
Baťa a.s. Zlín, n.p. Moravan Otrokovice, n.p. Fatra Napajedla, TATRA n.p. StudénkaButovice, Baťa a.s. Zruč nad Sázavou, Vítkovické železárny, První brněnská strojírna
Brno). Později byly do bytů požárníků zavedeny telefony, které měli přispět k rychlejšímu
svolání jednotky v případě potřeby. Z praktického hlediska byli preferováni obyvatelé nepříliš
vzdálených od továren, neboť byli vždy v případě potřeby takříkajíc „po ruce“, např.
dobrovolní hasiči v textilce Martínkovice. Toto sbor nesloužilo pouze pro potřeby závodu, ale
i na ochranu k závodům patřících domů. Zároveň pomáhali při likvidaci ohně v obci i
sousedních vesnicích. Často byli u požáru první, neboť bydleli většinou v továrních domech tedy blízko stanoviště stříkačky. V letech 1863-1873 vybudovalo ředitelství Chemické tévárny
v Ústí nad Labem v bezprostřední blízkosti továrny dělnické obytné domy, byli dělníci, kteří
zde obdrželi volné byty, povinni vstoupit do továrního hasičského sboru. Tím získal sbor již
tehdy stav 140 aktivních hasičů. Velitel dobrovolného hasičského sboru fy. Hermanna Polacka
a synové Česká Třebová-Parník, úředník závodu Petr Vacek dbal na to, aby sbor byl
především doplňován o zaměstnance bydlící v továrních bytech, aby se v případě potřeby,
mohli dostavit co nejrychleji.
Závodní jednoty ČSPO vznikaly nejdříve ve větších podnicích, kde již existovaly
požární sbory jako zásahové jednotky. I v některých středních a malých závodech sice byly
požární sbory, ale většinou o jejich výcvik nikdo nepečoval. Naopak v podnicích, kde
existovaly závodní jednoty, velitelé požárních sborů se zúčastňovali pravidelných instruktáží
pořádaných okresními výbory ČSPO a závodní jednoty v těchto závodech se staraly o
vypracování poplachových směrnic, o vybavení dílen a provozů hasebními prostředky, o
vodní zdroje a ve spolupráci s okresním výborem pořádaly námětové cvičení a rozvíjely i
některé formy kulturní činnosti. Společně se zajišťováním požární ochrany zemědělských
závodů a malých provozoven, probíhalo zajišťování požární bezpečnosti v průmyslových
závodech. K zakládání dalších závodních jednot vyzýval i usnesení sjezdů ČSPO. Po II.
sjezdu ČSPO a po VII. plenárním zasedání ÚV ČSPO, které rozebralo otázky požárního
zajištění průmyslových závodů, začala se prohlubovat činnost dobrovolných požárníků
v závodech. V roce 1960 sdružoval Československý svaz požární ochrany 1 311 závodních
jednot.
Ke konci roku 1961 měl Československý svaz požární ochrany 1 501 závodních
jednot. Zakládání závodních jednotek PO ve zvýšené míře odstartovala realizace usnesení ÚV
ČSPO z května 1962 o pomoci a ochraně zemědělských a průmyslových závodů před požáry
a o zvýšení preventivní ochrany a výchovy pracujících v průmyslu. Velmi přísně bylo dbáno,
aby na všech úsecích závodů byly zaměstnanci seznamování, poučeni a školeni, jak požárům
předcházet a jak si počínat v případě jejich vzniku. Požární technici závodů a pracovníci OV
ČSPO měli v této době největší podíl na zakládání závodních jednotek PO. Statistika z roku
1963 uvádí, že v ČSPO bylo tohoto roku evidováno 2 188 závodních sborů (závodních
jednot). Závodní jednoty musely být v každém závodě. Tak např. ČSPO Severomoravského
kraje 12. 12. 1963 píše v dispečinku „... dne 11. 12. 1963 bylo založeno v našem kraji
k tomuto dni celkem 53 nových ZJ... do splnění plánu schází do konce roku 22 ZJ. Nejlepších
výsledků bylo dosaženo ... Ostrava 12 7J, Šumperk 11 ZJ a Nový Jičín 8 ZJ“. Závodní jednoty
ve své činnosti se řídily organizačním řádem ČSPO a všechna usnesení nadřízených orgánů
byla pro ně závazná. Dne 6. - 8. 7. 1964 se konal v Praze III. sjezd ČSPO. Jeho pozornost
byla zaměřena na rozšiřování vlivu na závody a ustavování nových závodních jednot (Zj
ČSPO) v průmyslových podnicích a v závodech místního hospodářství. Pohnutkou pro
zakládání závodních jednot a rozšiřování vlivu ČSPO na závody bylo sjezdové usnesení o
zvýšení členské základny na dvojnásobek. Hlavní východisko ke splnění tohoto usnesení bylo
v získávání nových členů v závodech, neboť úroveň technického vybavení místních jednot již
nedávala další možnosti pro skutečné uplatnění pro další nové tisíce dobrovolných členů.
Naopak v závodech byl pro uplatnění nových členů stále ještě velký prostor. Pro ustavení
závodních jednot ČSPO byly zprvu vybrány závody, ve kterých mělo hasičstvo v minulosti
svoji tradici. Převádět závodní jednotky požární ochrany na závodní jednoty ČSPO se příliš
nedařilo, např. Zj ČSPO Státní statek, farma Rápošov a Státní statek, farma Blato u
Uhlířských Janovic vznikla převedením členů Mj ČSPO Rápošov a Blato, kteří byli
zaměstnanci statku.
Dlouhodobé úsilí o zřizování závodních jednot ČSPO přineslo své konkrétní výsledky.
Další možností byly v jednotných zemědělských družstvech. Na tomto úseku zatím nebylo
přistoupeno k zakládání závodních jednot – i když v jiných výrobních družstvech byly
závodní jednoty vytvářeny. Po dokončení kolektivizace zemědělství a vytvoření dnešních
JZD, se stalo nutností vytvořit dobrovolné závodní požární sbory i v těchto organizacích.
Sloučením JZD vyvstala situace, která činila jednotlivé sbory během dne neschopné okamžitě
zasáhnout při případném požáru. Požadavkem místních jednot bylo, aby JZD ustavovala
vlastní požární družstva, ostatně často složená převážně z členů místního požárního sboru. Ve
většině případů jsou členové požárního sboru i členy JZD a pracují během dne na různých
pracovištích vzdálených od místa bydliště a tak docházelo k situacím, že nebylo možné tyto
členy včas dopravit k požáru. V JZD se podařilo postarat o oblast požární ochrany zřízením
požárních družstev jako zásahových jednotek. Tato družstva dlouho nevydržela a většinou ani
nevyvíjela nějakou činnost. Dne 17. 4. 1958 byl vydán zákon č. 18/1958 Sb., „O požární
ochraně“, který platil po dobu 27 let. Podle tohoto zákona byli povinni řešit požární ochranu
v závodech všichni vedoucí pracovníci. V § 12 jsou rozlišeny druhy jednotek požární ochrany
a jejich úkoly. Zákon určil druhy jednotek požární ochrany, které se dělily na profesionální a
dobrovolné. Na závodech to byly závodní požární útvary (výlučně profesionální) a závodní
požární sbory (dobrovolné a smíšené s placenými požárníky). Dále byly v podnicích ustaveny
požární hlídky. Závodní požární sbory byly složeny převážně z dobrovolných pracovníků
z řad zaměstnanců závodu-členů Místních jednot Československého svazu požární ochrany.
Závodní požární jednoty byly dobrovolné sbory na závodech, organizované a řízené OV
ČSPO. Koncem šedesátých let dosáhlo zakládání závodních jednotek PO a závodních jednot
ČSPO vrcholu. Zj ČSPO se zapojovali do soutěže „Za socialistickou péči v údržbě požárních
strojů a materiálu“.
Po roce 1948 si řada podniků ustavila své závodní hasičské sbory, které měly
dobrovolný ráz: n.p. Technolen Svitavy (n.p. Svitap Svitavy dnes SVITAP J.H.J. spol. s r.o.)
/1949/; VUD Východočeské uhlené doly n.p. Trutnov důl „Pětiletka“ /1949/; Loděnice
Svádov /1949/; Dynamocarbon Sobědruhy /1949/; n.p. KOTVA (dnes Gala a.s. ProstějovKralice) /1949/; tukové závody n.p. KOSMOS Čáslav /1949/; odbočka SDH v Fruta č. 28
Mařatice /1949/; Slezské bavlnářské závody Uherské Hradiště-Staré město (Buchlovan Staré
město - Slezan Frýdek Místek a.s. Staré město) /6. 5. 1949/; Moravské elektrotechnické
závody MEZ Brumov /1949/; Moravské elektrotechnické závody MEZ n.p. Mohelnice (k.p.
MEZ Mohelnice později SIEMENS, a.s. Mohelnice) /1949/; TOKOZ Žďár nad Sázavou
/1949/; odbočka SDH v Lineta Batelov /1949/; Partex Velké Meziříčí (později Závody
Antonína Zápotockého) /1949/; n.p. Těstárny Březí u Boršova /1949/; n.p. Velveta Varnsdorf
/15. 3. 1949/; Cotona Bystřany /29. 4. 1949/; Spojené ocelárny n.p. Vrchoslav (Šroubárna
Vrchoslav) /18. 5. 1949/; Perla 10, a.s. Zábřeh (NH Zábřeh a.s.) /obnoven 22. 6. 1949/;
Sklárna Inwald, závod Rudolfova huť Bystřice /12. 8. 1949/; PILA Hulín (n.p. Pilana Hulín
později n.p. NÁŘADÍ Hulín, Nasex – Pilana Tools a.s. Hulín dnes Slévárna Pilana Hulín,
spol. s r.o.) /8. 9. 1949/; Rieger Kloss Krnov (Výroba pian a varhan Krnov) /30. 11. 1949/;
n.p. Jitex Písek, závod 1200 (dnes Jitex Písek a.s.) /15. 12. 1949/; n.p. Moravskoslezské
pletárny závod 03 (n.p. MOP) Dolní Bečva (později LOANA závod Dolní Bečva) /1950/;
Prestro Uherský Brod /1950/; papírny OLPAP Žimrovice (Smurfit Kappa Czech s.r.o., závod
Mora Paper, závod Žimrovice) /1950/; n.p. Modeta Hořepník /1950/; n.p. Hanácké železárny
Prostějov /11. 2. 1950/; Vlárské strojírny k.p. Slavičín /obnoven 1950/; Kovofiniš Ledeč nad
Sázavou /1950/; n.p. Jitex České Budějovice /1950/; Sfinx n.p. České Budějovice (Spojené
smaltovny a závod na kovové zboží n.p. České Budějovice) /1950/; n.p. Moravskoslezské
pletárny závod 03 Dolní Bečva /24. 1. 1950/; Moravskoslezské pletárny Rožnov pod
Radhoštěm, závod 07 Krnov /10. 2. 1950/; n.p. Moravskoslezské pletárny závod Rožnov pod
Radhoštěm (n.p. MOP později LOANA závod Rožnov pod Radhoštěm) /10(17). 3. 1950/; n.p.
Kablo Sobědruhy /5. 4. 1950/; Stuhy a prýmky, závod 01 Krnov (Karnola 01 Krnov později
Závody Stanislava Kostky Neumanna) /10. 4. 1950/; Východomoravské plynárny Český
Těšín /15. 5. 1950/; AZV Automobilové závody, n.p. Vrchlabí (později ANZP Mladá
Boleslav-závod Vrchlabí) /1950/; Fruta 03 Modřice /1950/; Slezská provazárna Boletice
(později Konopa, n.p. Bolatice dnes LANEX a.s. Boletice) /1950/; Motorpal Telč /1950/;
Český nábytek Chotěboř /1950/; n.p. Fatra Napajedla, odštěpný závod Břeclav (dnes
Gumotex Břeclav) /1950/; n.p. Logarex Kardašova Řečice /říjen 1950/; Procter Gamble –
Rakona, s.r.o. Rakovník /1950-2/; n.p. KABLO Kladno, závod Velké Meziříčí /1951/; n.p.
Moravskoslezské pily, závod Valašské Meziříčí (Valašské pily Valašské Meziříčí) /1951/;
Rako Libkovice (Severočeské keramické závody) /1951/; n.p. Jitka, závod Český KrumlovPřísečná /1951/; n.p. TECHNOPLAST Chropyně (Fatra Chropyně) /1951/; n.p. Zbrojovka
Vsetín (Závody Říjnové revoluce Vsetín) /1951/; Dechtochema Velvěty (později Spolek pro
chemickou a hutní výrobu Spolechemie Velvěty dnes Lybar Velvěty) /1951/; n.p. Český
nábytek Hradec Králové /1951/; Chotěbořské strojírny Příjemky /1951/; Závody valivých
ložisek ZKL Klášterec nad Ohří /1951/; Čsl. automobilová doprava, krajský podnik 7, Hradec
Králové /1951/; Karlovarský porcelán s.p., závod 06 Horní Slavkov (Haas  Czejzek) /19512/; Sport Praha, závod 08 Hluk /1. 4. 1952/; n.p. Českomoravský len Čemolen Teplá (Jitona
a.s. Teplá) /1952/; Autopal závod Hluk (Autopal s.r.o. Nový Jičín, závod Hluk – Autopal
Hluk-Visteon) /30. 5. 1952/; SFINX 04 MARS Svratka /1952/; Ledenický nábytek v.d. (haly
Vápence) Ledenice /1952/; GAMA GROUP a.s., závod Jimramov (dříve n.p. Vitka Jimramov;
n.p. Vlněna Brno, závod Jimramov; n.p. Vigona Svitavy, závod Jimramov; Gama a.s. České
Budějovice, závod 6 Jimramov) /1952/; Státní statek, farma Rápošov /1952/; BONEX, závod
I Teplice-Trhovany /1952/; Technometra Jihlava (dnes Jihlavan a.s. Jihlava) /1952/; Kavalier
sklárny s.p. Sázava (technické sklo) /1952/; Elektropřístroje, n.p. Písek /1952/; n.p. Jiholen
Otín /1952/; Mileta a.s. 03 Miletín /první zmínka 1952/; AZNP Mladá Boleslav-závod
Kvasiny (Škoda Auto, a.s. Kvasiny) /1953/; JZD Kamenec /1953/; RUD Rosické uhelné doly
Zbýšov /1953/; Benzina n.p. Šlapanov /1953/; Lachema Brno (laboratorní a čisté chemické
materiály) /1953/; Mikrotechna Uherské Hradiště (Mesit Reality s.r.o. Uherské Hradiště) /1. 1.
1953/; Elektrárna Dukla Havířov-Suchá /1953/; Bioveta Ivanovice /1953/; k.p. Tesla Karlín,
závod Nýřany /1953/; Severočeské doly a.s. – Doly Nástup Tušimice (Severočeské
hnědouhelné doly, závod 01 Prunéřov) /1953/; v období padesátých let vznikají další závodní
požární jednotky: Geologický průzkum Rýmařov; Brokát Rýmařov (Hedva Rýmařov); n.p.
Českomoravský len Čemolen Malá Štáhle; TOS Velká Štáhle; Řetězárna Malá Morávka;
Státní statek Vajglov; Velkoobchod Rýmařov; Pramet Světlá Hora; LOANA Holešov; Testroj
Teplice (později Opravárenská základna ČEZ Teplice); Ploché sklo Teplice, závod Chudeřické
sklárny (později SKLOTAS Chudeřice a SKLO UNION, závod Chudeřice dnes Glavunion
závod Chudeřice); JMDZ Jihomoravských dřevařských závodech Bystřice pod Hostýnem; v
papírnách Novosedlice; Východočeské bavlnářské závody VBZ Náchod (nyní Tepna 01);
ČZG České závody gumárenské Náchod (nyní Rubena); v elektrozávodě Ant. Teichman a
spol. ATAS (později Moravské elektrotechnické závody MEZ Náchod nyní Atas
elektromotory Náchod a.s.); n.p. AMATI Kraslice; dopravní podnik ČSAD Chotěboř,
Pletařské závody Havlíčkův Brod provoz 01 a 02 (n.p. Pleas Havlíčkův Brod); Strojně
traktorová stanice STS Ledeč nad Sázavou; Kovofiniš Ledeč nad Sázavou, pobočný závod
Zahrádka; Strojně traktorová stanice STS Jindřichův Hradec; Strojně traktorová stanice STS
Velká Bíteš. Po roce 1953 jsou zakládány DZPS ve Filmových ateliérech Kudlov, ČSAO
(Československé automobilové závody) Gottwaldov, v cementárnách Tlumačov, Chirana, s.p.
Brno, Severočeská armaturka, České vlnařské závody, Pivovar Ústí nad Labem, JZD
Sedmpány – mnohé však po čase zanikly pro nedostatek zájmu a pochopení, hasičský sbor na
stavbě vodního díla Lipno /1954/; ČSAO (Československé automobilové závody) Holešov
/1954/; n.p. bavlnářské závody Dvůr Králové nad Labem, závod 03 Česká Skalice /1954/; n.p.
Optimit Odry /1954/; Pila Vrbno pod Pradědem (později Severomoravské dřevařské závody
n.p. Šumperk, závod Vrbno pod Pradědem dnes Dřevokombinát Vrbno pod Pradědem)
/obnoven 1954/; Kdyňské strojírny Kdyně (později Elitex k.p. Kdyně - ELITEX
MACHINERI s.r.o. Kdyně) /únor 1954/; n.p. Jihočeské papírny (Bupak) /1954/; Hranická
cementárna a vápenice /1954/; fa. Ladislav Hejduk-dřevo a kovoprůmysl, Horní Hanychov u
Liberce /1954/; Perla 02 Česká Třebová n.p. /1955/; n.p. Velveta 2 Nová Paka (později
Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka) /1955/; Pribina Přibyslav (Pribina Hesov) /1955/;
n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice /1955/; Důl František Horní Suchá /1955/; Agrozet Třešť
/1955/; Motorpal Havlíčkův Brod /1955/; Lenas Bruntál /1955/; Granitol Moravský Beroun
(později Fatra Moravský Beroun) /obnoven 1955/; ČSAO (Československé automobilové
závody) Bruntál /1955/; n.p. Slovácké cihelny, závod Hrachovec (později Severomoravské
cihelny závod Hrachovec) /1955/; Okresní průmyslový kombinát Valašské Meziříčí /1955/;
Státní statek Javorník (později SABAS Javorník) /1955/; Železorudné doly a hrudkovny
Ejpovice, závod Mníšek pod Brdy /1955-6/; n.p. Masna Přerov /1956/; n.p. Galla Měřín
/1956/; Motorpal, závod 08 Velké Meziříčí /1. 4. 1956/; Gumárny Zubří s.p. (dnes Gumárny
Zubří a.s.) /1956/; Přerovské strojírny, n.p. Přerov /1957/; Báňské stavby Sokolov /1957/;
Státní statek Jeneč /1957/; Lidka, n.p. Kutná Hora /1957/; Metalis Nejdek /1957/; n.p. ÚP
závody Koryčany /15. 12. 1957/; Keramika Dubí /1958/; JZD Slatinek /1958/; Korek
Klášterec nad Ohří /1958/; Karlovarský porcelán Klášterec nad Ohří /1958/; Nářadí n.p.
Zborovice /1958/; Nářadí n.p. Praha (dnes Narex Bystřice s.r.o.) /1958/; Stavební podnik
Chotěboř /1958/; Tesla Jihlava /1958/; Závody Říjnové revoluce (dříve Zbrojovka Jablůnka)
/13. 6. 1958/; Palivový kombinát 25. únor k.p. Vřesová /1958/; Farmaceutické závody
„Spofa“ n.p. Ústí nad Labem Předlice (později Chemodroga dnes Chemopharma n.p. Ústí nad
Labem) /1958/; Pomocné provozy JZD, závod 07 Ratíškovice /1958/; JZD Spojil /1959/;
VUAB Roztoky u Prahy (Výzkumný ústav antibiotik a biotransofmací Roztoky nad Vltavou)
/1959/; Loděnice Valtířov /1959/; Dřevařské závody Hlučen /1959/; ČSSS Milná /1. 1. 1959/;
SSAZ Nová Paka (Silniční stroje a zařízení) /14. 4. 1959/; hospodářství Československé
akademie zemědělských věd v Brankách (později stanice Výzkumného ústavu krmivářského
Čs. akademie zemědělských věd v Brankách) /1959/; lokomotivní depo ČSD Valašské
Meziříčí /1959/; požární jednotka ZBZS Uranové doly DIAMO s.p. – OZ GEAM Dolní
Rožínka /1959/; Plastik Horšovský Týn /1959/; Umělecko-průmyslové závody n.p. Velké
Karlovice (n.p. UP závody Halenkov, závod Velké Karlovice) /1959/; Státní výroba autodílů
SVA Kutná Hora /1959/; n.p. Dechtochema Teplice /12. 11. 1959/; Hlubna Holubice /1960/;
Velveta 5/6 Dolní Kalná /1960/; Přádelna česané příze Přešice (Schöller s.r.o Křešice) /1960/;
Motor, závod 04 Kaplice /1960/; Důl Svatopluk Mydlovary /1960/; nádraží ČSD Kařízek
/1960/; Východočeské papírny a.s. Lanškroun (PACO Lanškroun) /1960/; Slovácké
konzervárny Uherský Brod /1960/; v šedesátých letech byl ustaven SDH v Kaolinová továrna
(Šamotka) Calofrig Borovany, Zemědělské opravny Přibyslav (Strojně traktorová stanice STS
Přibyslav-n.p. Agrostroj Přibyslav-AKO Přibyslav), Mars Vilémov; UP závody Uherský Brod
(ÚP závody Bučovice, závod Uherský Brod); Cihelna Havřice; Geotest n.p. Uhřínov /1. 7.
1961/; Moravské chemické závody Ostrava /1961/; Transporta n.p. Chrudim /1961/; JZD
Jindřichův Hradec /1961/; ČSSS Hubenov /únor 1961/; n.p. Jitex Týn nad Vltavou /1961/;
Šroubárny Benešov (dnes Hydraulika s.r.o. Benešov) /1961-2/; SmDZ Severomoravské
dřevařské závody n.p. Šumperk, závod Vsetín provoz Karolinka (Pila Karolinka) /14. 12.
1961/; Geologický průzkum Dubí /1961/; Drutep Ledvice /4. 4. 1961/; Důl Jirásek Ledvice a
Úpravna uhlí Ledvice /27. 12. 1961/, Sklárny Kavalier a.s., závod Votice /1961/; Helios České
Budějovice (později Igla) /1961/; Lesní správa Dubí /1962/; Kaolinová továrna (Šamotka)
Calofrig Zliv /obnoven 1962/; Jihočeské dřevařské závody Trhové Sviny /1962/; Jihočeská
Fruta /1962/; Igla Trhové Sviny /1962/; n.p. Elektroporcelán, závod 02 Bohosudov /14. 12.
1962/; ČSAD U Křížku České Budějovice /1962/; Technoplyn České Budějovice /1962/;
Jihočeské mlékárny České Budějovice /1962/; Tiskárny-závod Stráž /1962/; Igla České
Budějovice /1962/; Krajská nemocnice České Budějovice /1962/; Tesla 03 České Budějovice
/1962/; Dehtochema České Budějovice /1962/; Logarex České Budějovice /1962/; ČSTP
Československý tabákový průmysl Kutná Hora, závod České Budějovice /1962/; ČSSS
Plavnice /1962/; Jitona Lišov /1963/; Krajský svaz spotřebních družstev České Budějovice
/1963/; ČSSS Rožnov /1963/; ČSSS Nové Hrady /1963/; Otavan Slavnonice /1963/; Strojně
traktorová stanice STS Dačice /1963/; Textil Slavkov u Brna /1963/; n.p. Stavostroj Nové
Město nad Metují (dnes Aman Czech Republic a.s). /1964/; dřevařský závod Delta Doksy
/1964/; ALPA Velké Meziříčí /1964/; JZD Mír Brno-Tuřany /1964/; Prefa Třebovice /1964/;
Sklárny Moravia, pobočný závod Rosice (závod Sklo Union OBAS k.p. Rosice) /1964/; Svit
koželužna Velké Meziříčí (n.p. ZAZ – Závody Antonína Zápotockého) /6. 5. 1965/; n. p.
Kovotex Lhota za Červeným Kostelcem /1965/; Šroubárna Turnov /1965/; PAPCEL, a.s.
Litovel /1965/; Proclima-Svamp s.r.o. Dolní Bousov /1965/; n.p. Krkonošské papírny
Hostinné /obnoven 1965/; Slévárna Škoda České Budějovice /1965/; Tesárna Sosní /1965/;
Motor Czech /1965/; k.p. Důl Paskov /1966/; OÚNZ Nemocnice s poliklinikou Pelhřimov
/1966/; SMDZ /1966/; JZD Líšnice /1966/; ČSSS Hořepník /1966/; Severomoravské
dřevařské závody n.p. Šumperk, závod Místek /1966/; JZD Hořepník /1966/; JZD „Jiskra“ se
sídlem v Děhylově, středisko Děhylov /1967/; k.p. ŽDB Železnobrodské sklo, závod 01
Železný Brod (dnes JABLONEX GROUP a.s. Železný Brod) /1967/; požární služba ZBZS
Hamr na Jezeře (DIAMO s.p., o.z. TÚU Stráž pod Ralskem) /říjen 1967/; n.p. OEZ Orlické
elektrotechnické závody Letohrad /1968-9/; koncem 60tých let Tesla Strašnice k.p., závod
Votice, závod 20. výročí SNP; Sladovna Ivanovice, závod Vyškovan (později LNH Lisovny
nových hmot, závod Vyškov) /1969/; JZD Petřvald na Moravě /1969/; n.p. Kovotex Lhota za
Červeným Kostelcem /1969/; OÚNZ Havlíčkův Brod (Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod)
/1969/; Státní výrobny autodílů n.p. Praha závod Rousínov (SVA Rousínov později Praga
ZKG, závod Rousínov) /1969/; Stavokonstrukce Vyškov /1969/; UP závody Rousínov /1969/;
Adast Vyškov (později Zbrojovka Vyškov) /1969/; ŽAZ Vamberk (dnes ESAB Vamberk)
/1969/; JZD Hlavnice /1969/; Kolínské cukrovary n.p. Kolín závod Vrdy /1969/;
v sedmdesátých letech byl ustaven SDH ve slévárnách Kovo Nové a Staré Ransko
(Chotěbořské strojírny Nové a Staré Ransko); ČSSS Tichá /1970/; Stavokonstrukce Týn nad
Vltavou /1970/; METRA Blansko k.p. /1970/; Barvy a laky TELURIA spol. s r.o. Skrchov
/1970/; Elektro-Praga, závod III Hlinsko /1970/; Ostroj Opava /obnoven 1970/; První
brněnská strojírna k.p. Brno pobočný závod Velká Bíteš /1971/; Autopal s.r.o. Nový Jičín
/obnoven 1971/; SPORT n.p. Nové Město na Moravě (dnes SPORTEN a.s. Nové Město n. M)
/1971/; Závod Tesla Holešovice v Brněnských Ivanovicích /1971/; Kovohutě Gustava
Klimenta Rokycany, s.p. (dnes Kovohutě Rokycany, a.s.) /7. 2. 1972, ale požární ochrana byla
organizována již před rokem 1968/; Důl Staříč II /1972/; TATRA, závod Příbor /1972/; JZD
„ČSP“ Troubky nad Bečvou /1972/; Chronotechna n.p., (PRIM) ELTON, s.p. Nové Město nad
Metují /1972/; s.p. JITKA Bavlnářské závody Otín (n.p. Jitka, závod Otín) /1972/; Dýhárna
Chrast /1972/; Východočeské papírny Chrast (později Orlické papírny Chrast) /1972/; n.p.
Jihostroj Kaplice (n.p. Jihočeské strojírny, závod 02 Kaplice) /1972/; n.p. Technolen Hlinsko
/1972/; ZVVZ Prachatice (Klima a.s. Prachatice) /1972/; Rudné doly Rýmařov (RD Jesení
státní podnik závod Rýmařov dnes Rodinné domky a.s. Rýmařov) /3. 9. 1973/; Lira Český
Krumlov /1973/; PAL Magneton Kroměříž /1973/; SFINX Všetuly /1973/; OKD, a.s. VOJ
Důl ČSM Stonava (Československý svaz mládeže Stonava) /25. 6. 1974/; KVK (Krkonošské
vápenky a kamenolomy) Kunčice nad Labem (Vápenka Kunčice) /1974/; Crystalex a.s. Nový
Bor /1974/; Mikrotechna Týn nad Vltavou /1974/; Závody přesného strojírenství Zlín /1975/;
Závody Gustava Klimenta ZGK Znojmo /1975/; TŽ VŘSR, závod Řetězárna Jeseník-Česká
Ves /obnoven 24. 4. 1974/; Spolana Neratovice /1975/; Sandrik Vyškov (později Rostex
Vyškov) /1975/; MENET Průhonice (METAZ Průhonice - Beneš a Lát, slévárna a strojírna,
a.s. Průhonice) /1975/; Chemopetrol s.p. Benzina přečerpávací stanice - 7, Velká Bíteš /1976/;
Stap Krucemburk /1976/; JZD Vyšší Brod /1976/; Mileta 02, Hořice v Podkrkonoší /1976/;
SZP Těšnovice /1976/; Mileta a.s. /1976/; Agrozet Jičín (později n.p. Agrostroj Jičín) /26. 1.
1977/; JZD Veselíčko /1977/; Pila Čáslav (Středočeské dřevařské závody Čáslav) /1977/;
Severomoravské plynárny, k.p., závod Havířov (PrimaGas Horní Suchá) /1977/; SDZ Velvary
/1977/; BYTEX, závod 7, Jihlava /1977/; Pila Budišovice, provoz státního podniku
Severomoravské dřevařské závody n.p. Šumperk /1977/; SmDZ Severomoravské dřevařské
závody n.p. Šumperk, závod Vsetín /1977/; SmDZ Severomoravské dřevařské závody, závod
Vsetín provoz Nový Hrozenkov /1977/; SmDZ Severomoravské dřevařské závody n.p.
Šumperk, závod Valašské Meziříčí, provoz 1 a provoz 2 /1977/; Severomoravské dřevařské
závody n.p. Šumperk, závod Lipník /1977/; Severomoravské dřevařské závody n.p. Šumperk,
závod Frýdek-Místek /1977/; FERAMO (EJF) Brno /14. 9. 1977/; Tesla Rožnov HavířovŠumbark /1977/; ASTRID n.p. Praha – závod ALPA, Velké Meziříčí /1978/; Bytex Lomnice
/1978/; KOVOLIT n.p. Jihlava /1979/; Antonín Rückl a synové, s.r.o., sklárna Nížbov /1979/;
TOS Hulín /1979/; Elitex Červený Kostelec a.s. (později Saurer Czech Republic s.r.o. dnes
OERLIKON CZECH s.r.o.) /1979/; Čistírny a prádelny Vyškov /1979/; Dřevodílo Rousínov
/1979/; Meta Vyškov /1979/; DDL Dřevozpracující družstvo Lukavec /1. 10. 1979, ale požární
ochrana byla organizována již před rokem 1966/; Interiér Říčany /1980/; Státní statek Květná
/1980/; JZD Fryšava /1980/; JZD Niva /1980/; Bonex, závod I Teplice-Trnovany /19. 3.
1981/; Jitona Český Krumlov /12. 1. 1981/; BYTEX Letovice /únor 1981/; KPP Krajský
plemenářský podnik Nové Homole /1981/; JZD Velké Karlovice (dnes ZOD Velké Karlovice)
/1982/; JZD Dolní Lukavice (Lukrena a.s. Dolní Lulavice) /1982/; Retex Moravský Krumlov
/1982/; Farmakon Olomouc (dnes Farmak a.s. Olomouc) /1982/; DP Autobusy Praha-Řepy
/1982/; Agromotor n.p. Velké Meziříčí /1983/; JZD „Pokrok“ Radostín nad Oslavou (dnes
ZERAS a.s. Radostín n. Osl.) /1983/; JZD Střílky /1984/; Krajský plemenářský podnik
Koroseky /1983/; Státní statek Votice /1983/; ZD Černovice /1984/; JZD Slatina nad Zdobnicí
– hospodářské středisko Zdobnice a.s. Slatina /1984/; JZD Československo-sovětského
přátelství se sídlem v Měříně /1984/; Pila Javořice Ptení /1984/; Moravolen Vrbno pod
Pradědem /1984/; ČKD Hořovice /1985/; ZD Zakřany /1985/; Jihočeské pivovary Český
Krumlov (Egenberg Český Krumlov) /19. 8. 1985/; Agrostav Želatovice /1986/; JZD Pokrok
Šlapanice /1986/; JZD Ženklava /1986/; JZD Březí /1987/; JZD Reneč /1987/; Keramika
Břeclav /1987-1988/; Transporta Břeclav /1987-1988/; Dopravní podnik DP Autobusy PrahaŘepy, Klíčov, Dejvice, Kačerov, Vršovice (dnes Správa vozidel autobusy provozovny Klíčov,
Vršovice, Kačerov, Řepy) /1987/; Chotěbořské strojírny, závod Nové Ransko /1987/;
Karlovarský porcelán Klášterec nad Ohří /obnoven 1987/.
Zákon č. 62/1950 Sb., znal i tzv. povolání k povinné službě v hasičstvu, a to
v případech, nebylo-li možné zřídit jakékoliv hasičstvo, nebo když zřízené hasičstvo nestačilo
na své úkoly. K povinné službě byli povolané způsobilé osoby ve věku od 17 do 60 let.
V květnu 1952 byly zřízeny 20členné požární sbory složené z osob povolaných k požární
službě na dolech OKD Bezruč; Masaryk I (Eduard Urx); Stalin I (Důl Rudý říjen); kde se
nepodařilo ustavit dobrovolné požární sbory. Tyto sbory byly složeny ze zaměstnanců
jmenovaných závodů.
Z historie závodních jednotek PO vyplývá, že existence některých se po čase ukázala
jako nejistá nebo dokonce jen krátkodobá. Navíc při těchto závodních jednotkách vznikala
ještě družstva civilní ochrany. K zesílení závodní požární ochrany zřizovalo vedení závodů
závodní požární hlídky. Tyto hlídky byly určeny ke zvýšení požární bezpečnosti
průmyslových a zemědělských závodů i jiných objektů, žňových plodin, skladů a
výmlatových středisek, také závodů, v nichž nebylo zatím možné zřídit dobrovolný požární
sbor. Závodní požární útvary zřizovala okresní inspekce státního požárního dozoru
v součinnosti s vedením závodů na základě zákona číslo 35/1953 Sb., o státním požárním
dozoru a požární ochraně v důležitých objektech, které vyžadovaly zvýšené požární ochrany.
Jejich zřízení určoval ministr vnitra na návrh ministra, do jehož odboru závod náležel.
Náklady spojené se zřizováním závodních požárních útvarů se hradily z rozpočtu toho
ministerstva, do jehož resortu závod náležel a věcné náklady hradil závod. Hasebním
obvodem těchto útvarů, složených z požárníků z povolání, byly vlastní závody, avšak
v souladu s platnými směrnicemi mohly být na základě souhlasu ředitele příslušného podniku
či závodu nasazeny i mimo území podniku. Zasahovalo-li závodní hasičstvo mimo závod,
náklady závodu uhradil místní národní výbor, v jehož obvodu k zásahu došlo. Výjimkou byly
případy, kdy bylo možné spravedlivě požadovat bezplatnou součinnost. Jde znovu o
ustanovení, které mohlo v praxi vyvolávat problémy. Šlo však zřejmě o případy, kdy byla
dohodnuta vzájemná pomoc veřejného a závodního hasičstva nebo kdy tuto pomoc
kompenzovala obec jiným způsobem. Závodní požární útvary zaujímaly zvláštní místo mezi
jednotkami jako nejvyspělejší složka požární ochrany s vysokými nároky na odbornou,
mravní, fyzickou a psychickou kvalitu jejich příslušníků. Vybavení těchto jednotek
odpovídalo požárnímu nebezpečí prostředí a provozů, ve kterých působili. Velitele závodního
dobrovolného požárního sboru ustanovovalo a odvolávalo vedení závodu se souhlasem
okresní (městské) inspekce SPD. Velitele závodního požárního útvaru ustanovovala a
odvolávala Ústřední správa SPD. Za organizaci, výcvik a použití závodních dobrovolných
jednotek PO a závodních požárních sborů z povolání odpovídali jejich zřizovatelé, kteří se
přitom řídili pokyny okresní (městské) inspekce SPD. U závodních požárních útvarů
z povolání odpovídaly za totéž příslušné okresní (městské) inspekce SPD. Příslušníky
jednotek PO mohli být zásadně jen občané Československé republiky s potřebnou tělesnou a
duševní způsobilostí k výkonu služby.
Příslušníky závodních dobrovolných jednotek ustanovovali jejich zřizovatelé.
Příslušníci závodních požárních sborů z povolání byli zaměstnanci závodu. Zcela novým
opatřením obsaženým v zákoně, bylo tzv. vyloučení věcí z užívání, pokud ohrožovaly požární
bezpečnost lidí nebo majetku. Takovými věcmi mohly být neodborně upravené přístroje,
stroje nebo zařízení, jejich součástky neodpovídající platným předpisům nebo technickým
normám. O tomto opatření se předem vyrozumíval závodní výbor odborové organizace.
Pokud by vyloučení z užívání vyvolalo zastavení provozu, postupovalo se jako při
zastavování provozu v závodech. Závažnějším zásahem bylo rozhodnutí o zastavení provozu,
hrozilo-li bezprostřední nebezpečí vzniku požáru, k jehož odstranění nestačilo jiné opatření.
Výkonné orgány ONV mohly v závodech zastavit jednotlivé provozy, za stejných podmínek
mohly zastavit provoz v celém závodě výkonné orgány KNV nebo národního výboru města
Brna, Ostravy nebo Plzně. Zastavení provozu jako závažný zásah do výrobního procesu mělo
řadu podmínek. Mohlo být o něm rozhodnuto až po předchozím vyjádření vedoucího
příslušného závodu, vyrozumění jeho nadřízeného orgánu a závodního výboru odborové
organizace. Účelem tohoto postupu bylo, že tyto orgány mohly podstatným způsobem ovlivnit
odstranění závady někdy i před definitivním zásahem kontrolního orgánu. Zastavení provozu
v objektech železniční, vodní a letecké dopravy navíc muselo předcházet projednání
v Oblastní požárně technické komisi správy drah nebo v Ústřední požárně technické komisi
Ministerstva dopravy. V kompetenci výkonných orgánů příslušných národních výborů bylo
též zastavení provozu v hornických závodech, ale jen v jejich povrchových částech, a to po
předchozím projednání s Obvodním báňským úřadem. Zákon a prováděcí vyhláška se
podrobně zabývaly i organizací jednotek PO. Nadále byly zachovány jednotky PO veřejné,
závodní, profesionální a dobrovolné. Závodní požární útvary zřizovaly závody, které nesly
odpovědnost také za jejich výcvik a použití. Organizaci požárních útvarů stanovilo
Ministerstvo vnitra, u závodních požárních útvarů v dohodě s příslušnými ústředními úřady.
Závodní požární útvary zřizovalo vedení závodu po vyjádření nadřízeného orgánu a
výkonného orgánu KNV nebo národního výboru měst Brna, Ostravy nebo Plzně a jejich
příslušníci byli zaměstnanci závodů. Výkon služby příslušníků požárních útvarů byl
přizpůsoben zásadám platným pro vojska, a to v rozsahu stanoveném Ministerstvem vnitra
v dohodě s Ministerstvem národní obrany. Ministerstvo vnitra mohlo také stanovit kárnou
odpovědnost příslušníků požárních útvarů, včetně řízení o kárných věcech. To bylo docíleno
ponecháním vyhlášky Ministerstva vnitra č. 91/1952 Ú.l., kterou se vydává služební a
disciplinární řád pro příslušníky požárních sborů, požárních hlídek a pro příslušníky
velitelství požární ochrany, v platnosti i pro další období. U dobrovolných jednotek PO byly
veřejné požární sbory orgánem MNV a závodní požární sbory (dále „ZPS“) orgánem závodů,
které je zřizovaly. Posílené postavení ČSPO se projevovalo u veřejných požárních sborů (dále
„VPS“) obcí zřizovaných výkonnými orgány MNV zpravidla z členů ČSPO, neboť jejich
velitele ustanovoval příslušný orgán svazu, v tomto případě výbor místní jednoty a
potvrzovala rada MNV. Počtem svých členů a mnohdy i technickým vybavením byly tyto
dobrovolné, později i smíšené závodní hasičské sbory velice slabé a finančně byly dotovány
svými závody. Tyto jednotky byly výrazně propojeny s dobrovolnými požárníky v rámci
základních organizací Československého svazu požární ochrany, které byly v závodech
rovněž ustaveny. Ostatně běžná praxe byla taková, že dobrovolný hasič v místě se stával
členem dobrovolného hasičského závodního sboru ve svém podniku. Na svazovou činnost
dobrovolných závodních hasičských sborů mateřské podniky finančně přispívaly. Tyto
závodní sbory v případě požáru zasahovaly jak ve svém závodě, tak mimo něj. V některých
případech se tak stalo, že veliteli se stávali členové ČSPO za zásluhy, místo aby byla dána
přednost mladším, odborně vyspělým a dynamickým osobnostem. U ZPS, kde dosud nebyly
zřizovány závodní jednotky ČSPO, zákon předpokládal, že při výběru osob bude dána rovněž
přednost členům svazu, pokud byli v závodě zaměstnaní.
Pokud z jakýchkoliv důvodů nebylo možné v závodě zřídit požární sbor, mohlo vedení
závodu v závodě zřídit jen požární hlídku. Kromě požární hlídky, jako nejmenší jednotky PO,
existovaly také účelově zřízené požární hlídky k zesílení požární bezpečnosti žňových plodin,
výmlatových středisek, požárně nebezpečných průmyslových nebo zemědělských provozů.
Příslušníci všech jednotek PO byli při výkonu služby podřízeni pouze svým velitelům. Měli
povinnost zúčastňovat se školení a výcviku v míře potřebné pro plnění svých úkolů. Za
výcvik a školení veřejných dobrovolných jednotek PO odpovídal ČSPO. Příslušníci
závodních požárních útvarů nesměli být bez vědomí velitele zaměstnáváni pracemi, které
nebyly součástí výkonu služby. Zákonem bylo výslovně stanoveno, že příslušníci jednotek PO
při výkonu služby požívají ochrany veřejného činitele. To se bohužel nevztahovalo na
příslušníky nezařazené do jednotek PO, tedy na příslušníky vykonávající státní správu.
Později po vytvoření Veřejných požárních útvarů byli pověřeni metodickým vedením
výcviku závodních dobrovolných sborů, preventivní činnosti a přednáškovou osvětovou prací.
Z toho vyplývala pro všechny profesionální požárníky povinnost docházet do těchto
svérázných sborů, přednášet jim, provádět školení, případně dozor v metodickém smyslu.
Svými požárními vozidly zajížděli do průmyslových podniků a na šachty a podíleli se na
výcviku závodních hasičů. Veřejné požární útvary se museli o tyto závodní dobrovolní
hasičské sbory starat, vzdělávat je, cvičit, metodicky řídit a kontrolovat, přebírat nad nimi
patronáty. Se zanikáním těchto zvláštních sborů pak zanikla i tato časově velice náročná a
vyčerpávající povinnosti profesionálních požárníků.
Zákon o drahách č. 51/1964 Sb. obsahoval i ustanovení o požární ochraně dráhy a
jejího okolí. Drážní podnik byl povinen podle těchto ustanovení zřídit v ochranném pásmu
dráhy s parním provozem ochranu proto nebezpečí požáru. Blíže upravovala prováděcí
vyhláška k tomuto zákonu číslo 52/1964 Sb. ministerstva dopravy.
Požární ochrana v letech 1960 - 1990
V padesátých a šedesátých létech vznikají další závodní požární útvary. S rozvojem
palivoenergetické základny státu, vznikají v elektrárnách a dolech profesionální útvary
požární ochrany. Z největších a nejvýznamnějších je možno uvést národní podnik Středočeské
strojírny Vodochody (AERO Vodochody, a.s. dnes Letiště Vodochody a.s.) /1953/; Liberecké
automobilové závody, n.p. Mnichovo Hradiště (Škoda LIAZ n.p., závod 02 Mnichovo
Hradiště) /1954/; Železárny a drátovny, n.p. Bohumín (později Bohumínské železárny
Gustava Klimenta dnes ŽDB Group a.s. Bohumín) /26. 10. 1954 (1955)/; Benzina Loukov
(dnes Čepro a.s., Praha středisko 08 Loukov u Kroměříže) /1. 7. 1955/; Československá
zbrojovka a.s. Brno-Líšeň /1956/; Lovochemie, a.s. Lovosice 2 (SECHEZA s.p. LovosiceSeveročeské chemické závody Lovosice (dnes Pedus service Lovosice) /1956/; MITAS a.s.,
Praha 10-Hostivař /1956/; Železorudné doly a hrudkovny pro úpravu železné rudy ŽDH
Ejpovice (RND - Rudné a nerudné doly n.p. Ejpovice, ŠKODA Plzeň, závod Ejpovice) /1. 3.
1956/; Přerovské strojírny, n.p. Přerov /1958/; Obuvnický průmysl Svit Otrokovice /1958/;
Vlárské strojírny s.p. Slavičín /1958/; Obuvnický průmysl-n.p. Svit Gottwaldov (Zlín) /1959/;
Elektrárny Opatovice nad Labem /1959/; ZPSL Ostrava (Česká správa letišť ČSL s.p. Letiště
Mošnov dnes Letiště Ostrava a.s.) /1959/; Doly Komořany DOLY V. I. LENINA s.p. Most
(MUS a.s. - Mostecká uhelná společnost a.s. dnes Lítvínovská uhelná a.s.) /1960/; Vagónka
Tatra n.p. Studénka /1. 3. 1960/; k.p. Severočeské elektrárny Komořany u Mostu - Teplárna
Komořany (UNITED ENERGY a.s. právní nástupce, a.s. Komořany, Most 1 dříve 1.SZT a.s.
Komořany u Mostu) /1961/; ŠKODA Plzeň, závod Ostrov (Škoda-Ostrov s.r.o. Ostrov nad
Ohří) /1961/; chemická továrna Kaučuk, a.s. Kralupy nad Vltavou (dnes SYNTHOS Kralupy
a.s.) /1962/; n.p. Urxovy závody Valašské Meziříčí (dnes DEZA a.s. Valašské Meziříčí) /26. 2.
1963 - 1. 4. 1963/; Severočeské hnědouhelné doly Tušimice (dnes Severočeské doly a.s. –
Doly Nástup Tušimice) vznikl sloučením ZPÚ Doly Prunéřov, závod 01 a Doly Libouš, závod
03, sídlo Tušimice /1963/; Elektrárna Tušimice /1963/; SEPAP Severočeské papírny n.p. Štětí
/1963/; Liberecké automobilové závody, n.p. Jablonec nad Nisou-Rýnovice (ŠKODA-LIAZ
a.s. Jablonec nad Nisou - Liaz, n.p., závod 01 Jablonec nad Nisou) /1963/; SD DOLY a.s.
Doly Bílina (s.p. SHR-DJF k.p. Bílina – Severočeské hnědouhelné Doly Julia Fučíka Bílina
se sídlem Úpravna uhlí Ledvice – Severočeské hnědouhelné doly Bílina) /1964/; Benzina
Smyslov (ČEPRO, a.s. 03 Smyslov) /1964/; n.p. Fatra Napajedla (dnes Aliachem a.s.
Napajedla) /leden 1965/; Brněnské výstavy a veletrhy /1965/; Válcovny plechu FrýdekMístek /1. 10. 1965/; n.p. TECHNOPLAST Chropyně (Aliachem a.s., odštěpný závod Fatra
Chropyně) /1966/; n.p. Kovona Karviná /1966/; ŠKODA Plzeň, závod Rotava /1966/;
Elektrárna Ledvice /1966/; Elektrárna Prunéřov I. /1966/; ČZNM Československé závody
Naftových motorů n.p. Praha závod Hradec Králové (ČKD Praha n.p. závod Hradec Králové)
/1966/; Silon n.p. Planá nad Lužnicí /1967/; Zbrojovka Kuřim (TOS Kuřim) /1967/; Slévárna
Škoda České Budějovice /1968/; Plynárna Praha-Měcholupy /1968/; ČKD Kutná Hora n.p. /1.
3. 1968/; Východočeské papírny a.s. Lanškroun (PACO Lanškroun) /1969/; Elektrárna
Počerady /1969/.
Jestliže bylo uvedeno, že po roce 1948 vznikají desítky dobrovolných závodních
hasičských, od roku 1953 požárních sborů, a k dalšímu nárůstu dochází po roce 1955, tak
tento slibný vývoj byl v rozporu s usnesením III. sjezdu zastaven v roce 1965. Ve dnech 27. 29. 1. 1965 se uskutečnilo zasedání ÚV KSČ, jež mj. projednávalo otázky práce a výstavby
společenských organizací. Ústřední výbor se nakonec usnesl přenést působnost těch
společenských organizací, jejichž činnost není bezprostředně spjata s výrobním procesem, ze
závodů do míst, kde pracující tráví většinu svého času, tzn. do místa bydliště. Mezi takové
byly počítány i závodní jednoty ČSPO. ÚV ČSPO přijal poslušně toto usnesení. Po
rozpracování rozhodnutí stranických orgánů zasedáním IV. pléna ústředního výboru ČSPO ze
dne 7. 5. 1965 bylo zavedeno dvoustupňové řízení v podmínkách ČSPO a došlo k již
zmíněnému (dočasnému) ukončení všech činnosti požárních sborů (závodních jednot) ČSPO
a jejich vyvedení ze závodů v celostátním měřítku. Termín pro zrušení závodních jednot byl
direktivně stanoven na 30. 9., nejpozději k 15. 11. 1965. ČSPO dostal za úkol poskytovat
vedení závodů účinnou pomoc při zabezpečování jednotlivých provozů před požáry takovými
formami, které budou sladěny s výrobou. V tomto opatření se ukázalo, že šlo o nedomyšlený a
ukvapený postup. I když většina zásahových jednotek zůstala v pohotovosti, uvedený pokyn i
následující reorganizační změny měly vliv na vývoj požární ochrany na závodech. Ústřední
orgány předpokládaly, že uvolnění členové přestoupí do místních jednot ČSPO v místě
bydliště. Byl to však omyl, protože k začlenění do místních jednot docházelo zcela výjimečně.
Ačkoliv se funkcionáři ČSPO pokoušeli přesvědčit uvolněné členy ze zrušených závodních
jednot ke vstupu do MJ ČSPO, přesvědčovací akce neměla úspěch. Značný počet členů
závodních jednot odmítl pracovat v místě svého bydliště s výmluvou, že stejně musí
v závodech zajišťovat požární ochranu, že nebudou platit členské příspěvky, které za ně dříve
platil závod. Část členů závodních jednot z ČSPO vystoupila. Z toho důvodu došlo k poklesu
členské základny. Na některých závodech šli dokonce tak daleko, že rušili i požární zbrojnice.
Je pochopitelné, že toto opatření vyvolalo u části funkcionářů zklamání a nesouhlas. Po
celých posledních 10 let požárníci dobrovolnou požární ochranu v závodech trpělivě
budovali, a proto reorganizace v říjnu 1965 vyvolala mezi členy ČSPO roztrpčení. Zrušení
závodních požárních jednot bylo velkou chybou, ale i zároveň škodou, neboť byla
zlikvidována velmi dobře organizovaná proti požární instituce. To, že závodní jednotky plnily
svůj účel, tomu nasvědčuje i okolnost, že v některých podnicích zpočátku odmítli pokyn ke
zrušení závodních jednot ČSPO respektovat. Mnohde se snažili najít cestu, jak toto opatření
obejít, když ze zrušených závodních jednot zřídily místní jednoty. Činnost byla zachována, ale
musel být změněn jejich název.
V názvu organizace byl závod vynechán a organizace byla prezentována podle názvu
ulice, ve které se nacházel. Závažným faktem však bylo, že průmyslové závody i zemědělská
družstva se ocitla ze dne na den bez požární ochrany, kterou dříve zabezpečovaly závodní
požární sbory. Péče o požární ochranu v závodech pak přešla na okresní inspekci požární
ochrany. V závodech zůstaly zachovány jako represivní složky jen požární sbory, požární
družstva CO (zásahové jednotky) převážně jako služba civilní obrany v rámci jednotného
systému výchovy CO, byly zřízeny požární hlídky, případně závodní požární útvary
v největších průmyslových podnicích, které i organizačně spadaly pod vedení závodu. Tato
organizační opatření neměla však dlouhého trvání a v roce 1968, podle usnesení ÚV SPO jsou
opět zřizovány závodní organizace SPO, ne však na všech závodech a podnicích, jako dříve.
Přesto, že tento oficiální pokyn byl dán, trvalo ještě několik měsíců, než se závodní požární
sbory uvedly znovu do své původní činnosti a práce. Značný počet požárů v letech 1966 –
1969 donutil však příslušná ministerstva a orgány k tomu, že bylo odvoláno zrušení
závodních jednot ČSPO z roku 1965. Neuběhla ani 4 léta a požární ochrana se opět dostává
do závodů, ale poněkud pracným způsobem. Řada závodních jednot se tehdy rozpadla a jejich
činnost nebyla již vůbec, nebo ne zcela v plném rozsahu obnovena. Počínaje rokem 1969 se
opět zakládaly dobrovolné požární sbory v závodech a podnicích a to podle dohody
hospodářského vedení a ČSPO. Na celostátní konferenci v Praze dne 11. 11. 1968 byla
ukončena činnost ČSPO jako celostátní organizace dobrovolné PO a byly vytvořeny dva
samostatné svazy PO (a to Český a Slovenský SPO). Hned příští den, tj. 12. 11. 1968 se konal
první sjezd Českého svazu PO. Přijaté stanovy přinesly dost novinek do činnosti PO. Změnil
se název Závodní jednoty na Závodní požární sbor (bylo to však v rozporu se současným
zněním tehdejšího zákona o PO, kdy požární sbory byly výkonnými jednotkami PO závodů,
zatím co základní články byl jen občanskými sdruženími (tj. spolky) v lůně Národní fronty.
Po ustavujícím sjezdu Svazu požární ochrany ČSSR v roce 1973 se vliv této dobrovolné
organizace pozvolna znovu začal šířit i na závody. Velká pozornost je věnována spolupráci se
závody, hlavně při organizování požární ochrany na závodech. Ve dnech 19. a 20. 1973 se v
Praze konal IV. Sjezd ČSPO, na němž byla ustanovena jednotná celostátní organizace „Svaz
požární ochrany Československé socialistické republiky (SPO ČSSR)“ a byly přijaty nové
stanovy. Základním článkem organizace se staly „Místní“ a „Závodní“ organizace SPO
ČSSR, které tvořil SPO České socialistické republiky (SPO ČSR) a SPO Slovenské
socialistické republiky (SPO SSR). V průběhu sedmdesátých let dochází opět ke stabilizaci
situace a na většině závodů a podniků začaly opět existovat dobrovolné závodní požární
sbory. Nutno zdůraznit, že veškeré závodní jednotky PO byly velmi dobře vybavovány
technikou, technickými a chemickými prostředky pro případnou ekologickou havárii,
speciálně školeny pro zásah ve svých provozech, kde se členové (zaměstnanci) samozřejmě
vyznali nejlépe. Závodní jednotky (ZJ) SPO musely být v každém závodě. Za činnost ZJ
v závodě byl odpovědný ředitel závodu, který také ukládal úkoly v ochraně proti škodám
způsobených požáry atd. Členové ZPS postupně od června 1952 zapojovali do školení a
výcviku k získání odznaku „Vzorný hasič“, který po krátkém trvání změnil označení na
„Vzorný požárník“ III stupně, příp. II stupně a „Vzorný strojník“. Odznak odbornosti SPO
„Vzorný strojník“ začal být udělován strojníkům a řidičům sborů v letech 1972 až 1979.
Ustavení továrních hasičských sborů, závodních organizací ČSPO, ZO SPO
(spolková organizace)
Hasičské spolky od schválení stanov.
tov. SDH Geipelova továrna Aš /1867/; tov. SDH hutě Kladno /1869/; tov. SDH Bratří Adlerů
Aš /1871/; tov. SDH Klaubertova továrna Aš /1872/; tov. SDH Ringhoffer Praha-Smíchov
/1872/; tov. SDH Thonet Koryčany (Koryna Koryčany) /1872/; SDH horní úřad Malé
Svatoňovice /1873/; tov. SDH Thonet Bystřice pod Hostýnem (TON Bystřice p. H.) /1873/;
tov. SDH C.k. výsadní cukrovar Schoeler Co. Čakovice /1873/; tov. SDH Veba 01 Olivětín
/1874/; tov. SDH bratří R. A. Smekal Čechy na Hané /1875/; tov. SDH Fürth Sušice /1875/;
tov. SDH státní dráha Praha-Bubny /1876/; tov. SDH „Solo“ Sušice (továrna Scheinost)
/1878/; tov. SDH Praha Modřany /1878/; SDH cukrovar Kostelec nad Labem /1879/; tov.
SDH Geipelova továrna Grün /1879/; SDH Hasičská stanice Plzeň-Skvrňany /1880/; tov.
SDH cukrovar David Bloch Kostelec nad Labem /1880/; tov. SDH železniční dílny České
Velenice (ŽOS České Velenice) /1881/; SDH továrna Loděnice u Berouna /1882/; SDH
cukrovar Dařenice /1882/; SDH tov. Liebigova Železný Brod /1883/; SDH Černínský
cukrovar Dymokury /1883/; SDH tov. Scheinostova Sušice /1884/; tov. SDH fa. M. B
Neumann Dvůr Králové nad Labem (Neuman-Ulman Dvůr Králové nad Labem) /1885/; tov.
SDH Kostelec nad Orlicí /1885/; Zámecký sbor majitele panství barona Königswartera
Kvasiny (Kvásiny-zámek) /1885/; tov. SDH n.p. Ostroj Frýdlant nad Ostravicí (Ferum
Frýdlant nad Ostravicí) /1886/; tov. SDH Parnická textilní továrna HPS Česká Třebová
(Heřman Pollack  synové Parník Česká Třebová – Perla 02 Česká Třebová, n.p.) /schválení
stanov 1888/; tov. SDH Veba 02 Broumov /1888/; SDH akc. železárny Komárov /1890/; tov.
SDH K. C. Menzel Bělá pod Bezdězem /1888/; tov. SDH Kerhartice /1890/; SDH fa. Etrich
Josef Horní Staré Město /26. 4. 1890/; tov. SDH MTZ., Náchod /1891/; tov. SDH Noe Stross
Bělá pod Bezdězem /1892/; tov. SDH Továrny Pečkovský mlýn (n.p. Jihočeské papírny
Větřní) /1892/; tov. SDH Mautnerův textilní závod Náchod /1892/; tov. SDH E. Doctor
Náchod /1893/; SDH fa. Melichar Brandýs nad Labem (tov. M. & U. Brandýs n. L.) /1894/;
tov. SDH První brněnská strojírna Brno /1895/; tov. SDH Babí-přádelna /1896/; tov. SDH
Pivovar Protivín /1897/; tov. SDH Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD Praha-Vysočany)
/1898/; tov. SDH AVON Rudník /1899/; tov. SDH Josef Etrich a synové Mladé Buky (Texlen
13 Mladé Buky) /13. 12. 1899/; tov. SDH Sklo Rapotín /1899/; tov. SDH Nymburk-státní
dílny (dílny Československých státních drah Nymburk dnes Železniční opravny a strojírny
Nymburk) /1899/; tov. SDH Přádelna a barvírna a.s. Náchod /1903/; SDH továrna ÚpiceSychrov /1903/; tov. SDH Adolf Mandel Mastig (bavlnářské závody, n.p. Tiba 01 Mostek)
/18. 3. 1904/; tov. SDH akciová továrna Červený Kostelec /1904/; tov. SDH Pivovar Klášter
Hradiště n. Jiz. /1906/; tov. SDH fa. F. Vichterle (později fa. Wichterle & Kovařík akc. spol.
Prostějov - Agrozet Prostějov) /3. 3. 1907/; tov. SDH Fantovy závody Pardubice /1908/; tov.
SDH chemická továrna Vysočany /1908/; SDH Velkostatek Hrádek u Sušice /1910/; tov. SDH
lihovar Smiřice nad Labem /1910/; tov. SDH Papírny Vrané /13. 4. 1913/; tov. SDH Česká
sirkárna „SOLO“ České Budějovice /1916/; tov. SDH Carborundum Staré Benátky /1918/;
tov. SDH chemická továrna Praha-Vysočina /1918/; tov. SDH Továrna na výrobu hliněného,
kaolinového a šamotového zboží Horní Bříza /1919/; tov. SDH Franck Pardubice /1920/; tov.
SDH Gust. Deutsch Dvůr Králové nad Labem /1920/; tov. SDH Rakovník-Šamotka /1922/;
tov. SDH fa. Weiss Dvůr Králové nad Labem /1923/; sloučení sborů tkalcovna fy. Isák
Mautner a syn s přádelnou bavlny Mautnerův textilní závod Náchod (MTZ Náchod – n.p.
Tepna) /1924/; SDH továrna Kdyně /1924/; tov. SDH Familie Pardubice /1925/; tov. SDH
Drucker Bučovice /1925/; tov. SDH Explosia Semtín /1926/; tov. SDH přádelna Malé
Svatoňovice /1926/; tov. SDH H. Hirsch Holice I. /1926/; tov. SDH fa. Weiss a syn Dvůr
Králové nad Labem (později Juta a.s. 01 Dvůr Králové nad Labem) /1928/; tov. SDH fa.
Horák Praha-Staré Strašnice /1930/; tov. SDH AVIA Letňany /1930/; tov. SDH Sklárny fa. S.
Reich a spol. Karolinina huť Nový Hrozenkov /18. 4. 1932/; tov. SDH Československá
továrna na dusíkaté látky a.s. Ostrava /1932/; SDH tov. Josef Sochor Dvůr Králové nad
Labem (později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Dvůr Králové nad Labem) /1934/; tov. SDH
Koh-i-noor (později Elektro-Praga Hlinsko, závod Jablunkov) /1935/; tov. SDH fa. Kremlička
Horní Nová Ves /1935/; tov. SDH akciová továrna na fezy Písek /1936/; tov. SDH Vojtěcha
Scheinosta Sušice /1936/; tov. SDH Aero Praha-Vysočany /1937/; tov. SDH Cukrovar Ratboř
/1937/; tov. SDH Optikotechna Přerov (k.p. Meopta Přerov) /12. 5. 1937/; tov. SDH
Českomoravské skláreny Karolínina huť /obnoven 1938/; tov. SDH Sehnoutka Hořice /1939/;
tov. SDH Budvar, akciový pivovar Budějovice /1940/; tov. SDH Baťa Zruč nad Sázavou
/1941/; tov. SDH cukrovar Uhříněves /1941/; tov. SDH fa. ing. František Janeček Kvásiny
(později AZK Automobilové závody Kvasiny) /1941/; tov. SDH cukrovar Toušeň /1941/; tov.
SDH „Sapona“ Neratovice /1941/; tov. SDH Ringhoffer Roudnice nad Labem /1941/; tov.
SDH karosárna Kvásiny /1942/; tov. SDH fa. Gráf Byšice /1942/; tov. SDH cukrovar Bašnice
/1942/; tov. SDH Sklárna fy. Kopp a syn Janštejn /1942/; tov. SDH Cukrovar Alberta
Šebetovského Cerhenice /1942/; tov. SDH fa. Vaníček a Malec Stalice /1942/; ZHS Tatra n.p.
Studénka-Butovice /1945/; ZHS Kovona n.p. Boletice nad Labem (SFINX Boletice/Děčín
XXXII) /1945/; ZHS Kovohutě Rýmařov /1945/; ZHS Moravské válcovny kovů Frýdlant nad
Moravicí (nyní Kovohutě Břidličná) /1945/; ZHS Manessmannovy závody Chomútov
(později VTŽ Válcovny trub a železa Chomutov) /7. 12. 1945/; ZHS TOFA Janovice /1945/;
ZHS Řetězárna Jeseník-Česká Ves /1945/; ZHS KOS Krnov /1945/; ZHS JIP Loučovice (n.p.
Jihočeské papírny, závod Vltavský mlýn, Loučovice) /1945/; ZHS Jitka Český Krumlov
/1945/; ZHS Českomoravské sklárny a.s. Karolinina huť /obnoven 1945/; ZHS Zbrojovka
Bojkovice /16. 2. 1946/; ZHS Dyas Uherský Ostroh /24. 5. 1946/; ZHS Chemické závody
CHZ Sokolov /1946/; ZHS Textilana Nové Město pod Smrkem (PROLIFT, a.s.) /1946/; ZHS
MŠLZ Moravské šamotové a lupkové závody n.p. Velké Opatovice, závod Březina /1946/;
ZHS Granitol Moravský Beroun (Fatra Moravský Beroun) /1946/; ZHS Dřevokombinát
Vrbno pod Pradědem /1946/; ZHS Okula Nýrsko /1946/; ZHS Mastna Kostelec (později
JmPM Jihomoravský průmysl masný dnes Kostelecké Uzeniny, a.s.) /1948/; ZHS Moravia
Hlubočky /obnoven 1948/; ZHS Pilana Hulín /1949/; ZHS n.p. Velveta Varnsdorf /15. 3.
1949/; ZHS n.p. Jitex (Jihočeský textil), základní závod Písek /15. 12. 1949/; ZHS Mileta,
závod 03 Česká Skalice /1949/; ZHS ČSPLO Československá platba Labská, n.p. stanice
Děčín /8. 2. 1949/; ZHS Děčínské skladištní společnosti /11. 7. 1949/; ZHS Bateria Děčín IVPodmokly /13. 5. 1949/; ZHS Mitop Děčín VII /1949/; ZHS fy. Spojené smaltovny a závody
na kovové zboží, n.p. Boletice nad Labem (Sfinx Boletice nad Labem) /přeregistrace 30. 4.
1949/; ZHS Lada, n.p., závod Bynov u Děčína /23. 6. 1950/; ZHS Koželužská továrna
Krucenburk /1950/; ZHS Jihočeské papírny Větřní /obnoven 1950/; ZHS n.p. MOP Rožnov
pod Radhoštěm (později LOANA závod Rožnov pod Radhoštěm) /10. 3. 1950/; ZHS n.p.
MOP Dolní Bečva (LOANA závod Dolní Bečva /1950/; ZHS Motorpal n.p. Jihlava /9. 5.
1950/; Zj ČSH Konopa n.p. Boletice (dnes Lanex a.s. Bolatice) /1951/; Zj ČSH Dechtochema
Úpořiny /1951/; Zj ČSH n.p. Olešan Košťálov 01 (později n.p. Kolora 07 Košťálov dnes
Trevos a.s. Košťálov) /10. 11. 1952/; Zj ČSH n.p. Technolen Svitavy (n.p. Svitap Svitavy dnes
SVITAP J.H.J. spol. s.r.o.) /1952/; Zj ČSH Elektropřístroje, n.p. Písek /1952/; Zj ČSH Státní
statek, farma Rápošov /1952/; Zj ČSH Kablo Sobědruhy /1953/; Zj ČSH AZK Automobilové
závody Kvasiny - AZNP Mladá Boleslav-závod Kvasiny dnes ŠKODA AUTO, a.s. Kvasiny)
/1953/; Zj ČSH Doly Nástup Tušimice /1953/; Zj ČSH TOS Čelákovice /1953/; Zj ČSPO n.p.
Optimit Odry /1954/; Zj ČSPO OKR Důl A. Zápotocký-Orlová II-Lazy /1955/; Zj ČSPO
Lenas Bruntál /1955/; Zj ČSPO Granitol Moravský Beroun /obnoven 1955/; Zj ČSPO ČSAO
(Československé automobilové závody) Bruntál /1955/; Zj ČSPO Agrozet Třešť /1955/; Zj
ČSPO Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice, závod Mníšek pod Brdy /1955-6/; Zj ČSPO
Strojní traktorová stanice Uhlířské Janovice /1956/; v polovině padesátých let byly postupně
ustaveny Zj ČSPO přerovských závodech: Zj ČSPO Masna Přerov /1956/; n.p. Kazeto Přerov
/1957/, Zj ČSPO Meopta Přerov /obnoven 1957/; Zj ČSPO ČSD Přerov /1957/; Juta,
Moravské chemické závody, na Kojetínsku: Zj ČSPO v kojetínském cukrovaru, Zj ČSPO na
Hranicku: n.p. Hranická cementárna a vápenice, Sigma Hranice, Kamenolom Olšovec, Solo
Lipník nad Bečvou, TOS Lipník nad Bečvou; Zj ČSPO SmDZ Severomoravské dřevařské
závody n.p. Šumperk, závod Vlkoš; Zj ČSPO Elektro-Praga Milotice nad Bečvou;
v cukrovarech Brodek u Přerova, Dřevohostice a Prosenice, na valašskomeziříčsku: Zj ČSPO
ve Valašských dřevařských závodech a v n.p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm; Zj ČSPO n.p.
Vitka Svitávka /obnoven 1957/; Zj ČSPO Státní statek Uhlířské Janovice /1957/; Zj ČSPO
Státní statek Bláto u Uhlířských Janovic /1957/; Zj ČSPO UP závody Koryčany /15. 12.
1957/; Zj ČSPO Českomoravské sklárny a.s. Karolinka /obnoven 21. 12. 1957/; Zj ČSPO Důl
Stachov Radvanice /leden 1957/; Zj ČSPO Textilana Nové Město pod Smrkem /1958/; Zj
ČSPO Přerovské strojírny, n.p., Přerov /1958/; Zj ČSPO ČSTP Československý tabákový
průmysl Kutná Hora-Sedlc /1959/; Zj ČSPO Sklárny Kavalier Sázava /1959/, Zj ČSPO Lidka,
n.p. Kutná Hora /1959/; Zj ČSPO Státní výroba autodílů SVA Kutná Hora /1959/; Zj ČSPO
ČSSS Milná /1. 1. 1959/; Zj ČSPO Plastik Horšovský Týn /1959/; v 60tých letech obnoven Zj
ČSPO Moravské válcovny kovů Frýdlant nad Moravicí (dnes Kovohutě Břidličná), Zj ČSPO
Kovohutě Rýmařov, Zj ČSPO TOFA Janovice, Zj ČSPO Východočeské papírny a.s.
Lanškroun (PACO Lanškroun) /1960/; Zj ČSPO Kosmos Čáslav /1960/; Zj ČSPO OBAS
(obalové sklo) Rudolfova huť Dubí /1960/; Zj ČSPO Důl Alois Jirásek /1960/; Zj ČSPO
HCHZ Dukla Hrušov /1961/; Zj ČSPO ČSSS Hubenov /únor 1961/; Zj ČSPO MCHZ
Moravské chemické závody Ostrava /1961/; Zj ČSPO Průmyslové sklárny Hostomice /1961/;
Zj ČSPO n.p. Kovohutě Děčín /1962/; Zj ČSPO Československé automobilové opravny
Gottwaldov /1962/; Zj ČSPO Nářadí Děčín (Narex Děčín) /1962/; Zj ČSPO Spojené ocelárny
n.p. Vrchoslav (Šroubárna Vrchoslav) /20. 11. 1962/; Zj ČSPO Lesní správa Dubí /1962/; Zj
ČSPO Papírny Česká Kamenice /1962/; Zj ČSPO Papírny Jílové /1963/; Zj ČSPO n.p.
Kovona Boletice /1962/; Zj ČSPO STAP Velký Šenov /1962/; Zj ČSPO STAP 01 Vilémov
/1962/; Zj ČSPO STAP 02 Vilémov /1962/; Zj ČSPO Strojně traktorová stanice STS Krásná
Lípa /1962/; Zj ČSPO TOS Varnsdorf, n.p. /1962/; Zj ČSPO Učňovská škola Děčín /1962/; Zj
ČSPO Česana Boletice /1962/; Zj ČSPO ČSD Děčín /1962/; Zj ČSPO Cukrovar Ovčáry
(Nové Dvory u Kutné Hory) /1962/; Zj ČSPO Kolínské cukrovary n.p. Kolín závod Vrdy u
Čáslavi /1962/; Zj ČSPO n.p. Elektroporcelán, závod 02 Bohosudov /14. 12. 1962/; Zj ČSPO
Otavan Slavonice /1963/; Zj ČSPO Borské sklo Chřibská /1963/; Zj ČSPO VPZ Děčín /1963/;
Zj ČSPO ZTS Jiříkov /1963/; Zj ČSPO n.p. Koh-i-noor Děčín /1963/; Zj ČSPO Pivovar Děčín
/1963/; Zj ČSPO STAP Mikulášovice /1963/; Zj ČSPO Koh-i-noor Bynov /1963/; Zj ČSPO
n.p. Agrostroj Děčín /1963/; Zj ČSPO Borské Chřibská /1963/; Zj ČSPO Bytex Šluknov
/1963/; Zj ČSPO Diana Děčín /1963/; Zj ČSPO Dřevařské závody Děčín /1963/; Zj ČSPO
Mitop Děčín /1963/; Zj ČSPO Moravské sklárny Karolinka /obnoven 4. 1. 1964/; Zj ČSPO
KARNOLA Krnov, n.p., závod Hranice /1964/; Zj ČSPO n.p. Kazeto Přerov, závod Lipník
nad Bečvou; Zj ČSPO ČSSS Nová Horka /1964/; Zj ČSPO Československá platba Labská,
n.p. stanice Děčín /1964/; Zj ČSPO Bytex, závod 8, Rumburk /1964/; Zj ČSPO Železárny
Velký Šenov /1964/; Zj ČSPO Léčiva Zahrady /1964/; Zj ČSPO Kovofiniš Ledeč nad
Sázavou /1964/; Zj ČSPO Mikov Benešov /1964/; Zj ČSPO Kovočas Děčín /1964/; Zj ČSPO
n.p. ZTS Stavostroj Nové Město nad Metují /1964/; Zj ČSPO JZD Suchdol nad Lužnicí
/1964/; Zj ČSPO Jiholen Jindřichův Hradec /1964/; Zj ČSPO Jitona Lomnice nad Lužnicí
/1964/; Zj ČSPO Obal Rozkoš /1964/; Zj ČSPO Obal Střížkovice /1964/; Zj ČSPO Otavan
Nová Bystřice /1964/; Zj ČSPO JZD Slavonice /1964/; ZO SPO Let Kunovice /15. 9. 1966/;
ZO SPO Severomoravské dřevařské závody n.p. Šumperk, závod Místek /1966/; ZO SPO
PKZ Poštoranské keramické závody Poštorná (Rakovnicko-Poštorenské keramické závody)
/8. 6. 1967/; ZO SPO pivovar Budvar České Budějovice /1968/; ZO SPO pivovar Samson
České Budějovice /1968/; ZO SPO Elektrárna Mydlovary /1968/; ZO SPO Mape Mydlovary
/1968/; ZO SPO Škoda České Budějovice /1968/; ZO SPO Koh-i-noor Gama České
Budějovice /1968/; ZO SPO Textilana Nové Město pod Smrkem (PROLIFT, a.s.) /obnoven
1968/; ZO SPO České loděnice Střekov /obnoven 1968/; ZO SPO České loděnice Valtířov
/obnoven 1968/; ZO SPO TOS Čelákovice /obnoven 1969/; ZO SPO Kovohutě Čelákovice
/obnoven 1969/; ZO SPO BSS Brandýské strojírny a slévárny Brandýs nad Labem /obnoven
1969/; ZO SPO Železárny Prostějov /1969/; ZO SPO TONASO Neštěmice /1. 1. 1969/; ZO
SPO Rubena Rudník (Avon Rubena a.s. Rudník) /1. 1. 1969/; ZO SPO SmDZ
Severomoravské dřevařské závody, závod Vsetín provoz Karolinka /1969/; ZO SPO OKD,
a.s. VOJ Důl ČSM Stonava (Československý svaz mládeže Stonava) /25. 2. 1969/; ZO SPO
UP Bučovice /obnoven 1969/; ZO SPO Cukrovar Vyškov /obnoven 1969/; ZO SPO Tatra
Studénka /obnoven 10. 3. 1969/; ZO SPO ČSD Studénka /obnoven 1969/; ZO SPO Tonak
n.p., Nový Jičín /obnoven 1969/; ZO SPO Lisovny nových hmot Vyškov /obnoven 1969/; ZO
SPO Zbrojovka Vyškov /obnoven 1969/; ZO SPO Sklárny Karolinka /obnoven 1969/; ZO
SPO Bioveta Ivanovice /obnoven 1969/; ZO SPO Dyas Uherský Ostroh /obnoven 1969/; ZO
SPO Kolínské cukrovary n.p. Kolín závod Vrdy /1969/; ZO SPO PRIMONA n.p. Česká
Třebová /obnoven 20. 9. 1969/; ZO SPO ČSSS Tichá /1970/; ZO SPO Stavokonstrukce
Vyškov /obnoven 1970/; ZO SPO TON Bystřice pod Hostýnem /obnoven 1970/; ZO SPO
Nářadí Hulín /obnoven 1970/; ZO SPO TESLA Jihlava /1970/; sloučení ZO SPO Modeta I a
Modeta II v provozovnách Březinovy sady a Havličkova ulice a vytvoření ZO SPO MODETA
n.p. Jihlava-Staré Hory /1970/; ZO SPO SKLO UNION Řetenice (dnes AGC Flat Glass
Czech a.s. Teplice-Řetenice) /květen 1970/; ZO SPO na koleji Vysoké školy báňské VŠB
Ostrava-Poruba /26. 11. 1970/; ZO SPO Fatra (Granitol) Moravský Beroun /obnoven 1970/;
ZO SPO Kovohutě Břidličná, n.p. /obnoven 1970/; ZO SPO Pramet Světlá Hora /obnoven
1970/; ZO SPO Moravské sklárny Vrbno pod Pradědem (Crystalex Vrbno pod Pradědem)
/obnoven 1970/; ZO SPO Ostroj Opava /obnoven 1970/; ZO SPO Závody S. K. Neumana
(Odetka) Vrbno pod Pradědem /obnoven 1970/; ZO SPO Železniční opravny a strojírny
Krnov /obnoven 1970/; ZO SPO ZPA Nová Paka (Závody průmyslové automatizace)
/obnoven 1971/; ZO SPO TOFA /obnoven 1971/; ZO SPO SSAZ (Silniční stroje a zařízení)
Nová Paka (později Silniční technika a.s. Nová Paka) /obnoven 1971/; ZO SPO Bonex, závod
I Teplice-Trhovany /obnoven 1971/; ZO SPO Velveta 5/1 Stará Paka /obnoven 1971/; ZO
SPO Velveta 2 Nová Paka /obnoven 1971/; ZO SPO Dukla Hrušov /obnoven 1971/; ZO SPO
MARS Svratka /1971/; ZO SPO n.p. Kolora 07 Košťálov (dnes Trevos a.s. Košťálov)
/obnoven listopad 1971/; ZO SPO n.p. Meopta Přerov /obnoven 1971/; ZO SPO Psychiatrická
léčebna Havlíčkův Brod /1971/; ZO SPO n.p. Sázavan Zruč nad Sázavou /obnoven 1971-2/;
ZO SPO ZOD Velké Karlovice /1972/; ZO SPO Tatra n.p. Příbor /1972/; ZO SPO Jitka Otín
/1972/; ZO SPO n.p. Akuma Mladá Boleslav /1972/; ZO SPO Kominické středisko Děčín
/1973/; ZO SPO Pekárny Děčín /1973/; ZO SPO Bytex Staré Křečany /1973/; ZO SPO
SFINX Všetuly /1973/; ZO SPO Lira Český Krumlov /1973/; ZO SPO Pramet Světlá Hora
/1974/; ZO SPO n.p. Jihostroj Kaplice /1974/; ZO SPO Oděvní průmysl n.p. Prostějov /květen
1973/; ZO SPO Kras Brno, závod 1 /1974/; ZO SPO Sklounion Rapotín (Osvětlovací sklo,
a.s. Rapotín); ZO SPO MEZ n.p. Mohelnice /obnoven 30. 8. 1974/; ZO SPO n.p. Jitex Písek
/obnoven 14. 2. 1974/; ZO SPO Řetězárna Česká Ves /obnoven 1975/; ZO SPO BOPO Třebíč
(Svit Třebíč-Borovina - Závody Gustava Klimenta ZGK Třebíč-Borovina) /1975/; železniční
Lokomotivní LOKO DEPO Jihlava /15. 11. 1975/; ZO SPO Důl Staříč /30. 1. 1976/; ZO SPO
Mileta a.s. /1976/; ZO SPO JZD Vyšší Brod /1976/; ZO SPO Kablo Děčín (Kabelovna Děčín)
/24. 1. 1976/; ZO SPO STAP Krucemburk/Křížová /1976/; ZO SPO Dřevokombinát Vrbno
pod Pradědem (později SmDZ Severomoravské dřevařské závody n.p. Šumperk, závod Vrbno
pod Pradědem) /obnoven 1976/; ZO SPO Lisovna nových hmot Vrbno pod Pradědem /1976/;
ZO SPO Šroubárna Turnov /1976/; ZO SPO CHH Přibyslav /1976/; ZO SPO Rudolfova huť
Dubí /obnoven 10. 6. 1976/; ZO SPO PZO Podnik zahraničního obchodu Centrotex Praha 4
/3. 3. 1977/; ZO SPO n.p. Agrostroj Jičín (AGS Jičín a.s.) /26. 1. 1977/; ZO SPO Pila
Budišovice, provoz státního podniku Severomoravské dřevařské závody Šumperk /1977/; ZO
SPO Bytex Jihlava /1977/; ZO SPO Kovohutě Mníšek pod Brdy /1978/; ZO SPO Karosa
Vysoké Mýto /1978/; ZO SPO Západočeské papírny, závod Pietas Plzeň /15. 1. 1979/; ZO
SPO Desta Děčín /1979/; ZO SPO Diana Děčín /obnoven 1979/; ZO SPO Kovolit Jihlava
/1979/; ZO SPO ZAZ (Závody Antonína Zápotockého) Vladislav /1980/; ZO SPO Interiér
Říčany /1980/; ZO SPO Tesla Jihlava /obnoven 1981/; ZO SPO Jitona Český Krumlov /12. 1.
1981/; ZO SPO Tesla Stráž nad Nisou (dnes Lites a.s. Stráž nad Nisou) /1982/; ZO SPO
Farmakon Olomouc (dnes Farmak a.s. Olomouc) /1982/; ZO SPO Jihočeské pivovary Český
Krumlov (Egenberg Český Krumlov) /19. 8. 1985/; ZO SPO Agrostav Želatovice /1986/; ZO
SPO Motorlet Praha /prosinec 1986/; SDH Domov pro osoby se zdravotním postižením
DOZP Všebořice /1995/; SDH DOZP Domov pro osoby se zdravotním postižením Všebořice
a Severní terasa Ústí nad Labem /1999/; SDH DEPRAG CZ, a.s. Lázně Bohdaneč /2000/;
SDH Cukrovary a lihovary TTD Cukrovar Dobrovice /2000/; SDH Škoda Auto a.s. Mladá
Boleslav /2000/; SDH AERO Vodochody /2000/; SDH SIEMENS Mohelnice /2000/; SDH
SŠES Chomutov /2005/; SDH HVP Polička /2006/; SDH Nemocnice Pelhřimov, p.o. /14. 9.
2011/; SDH Ideal Standard Bor /2011/.
Existence některých jednotek se však, bohužel, ukázala jako krátkodobá, neboť
přestaly vyvíjet činnost a byly vedeny pouze úředně, až zcela zanikly.
K 1. 1. 1985 bylo ve SPO ČSSR celkem 1 006 základních organizací SPO na
závodech, v roce 2009 SH ČMS organizovalo 52 SDH v podnicích. Základní organizace byla
základním článkem organizace Svazu požární ochrany. Podmínkou jejího ustavení bylo
získání nejméně 7 členů a souhlas okresního výboru Svazu. V roce 1985 bylo v okrese
Klatovy 5 ZO SPO na závodech. V roce 1985 sdružovala Krajská organizace Severočeského
kraje 91 ZO SPO na závodech, krajská organizace Jihomoravského kraje 78 ZO SPO na
závodech.
V případech, kdy nebezpečí vzniku požáru v závodu bylo zvýšené, ale nedosahovalo
intenzity pro zřízení závodního požárního útvaru (ZPÚ), byly do dobrovolných jednotek PO,
v rámci plánu práce, v nejnutnějším počtu zařazováni požárníci z povolání – osoby
vykonávající službu v DZPS jako svoje povolání. Účelem bylo zajistit rychlý výjezd a zásah
požárního sboru nebo podle potřeby provádět i preventivní opatření. Tato forma se osvědčila a
používá se doposud. Závodní požární sbory, tzv. smíšené s placenými požárníky (jednotka
sboru dobrovolných hasičů podniku, do které jsou za účelem zvýšení akceschopnosti a
zkvalitnění činnosti zařazeny i osoby vykonávající tuto službu jako svoje zaměstnání):
Rafinerie cukru A  C von Liebig Skřivany /24. 9. 1894/ (první hasiči z povolání-jmenováni
do funkce nadhasičů František Formánek /1894-6/, Josef Procházka /1894-7 a 1898-1. 10.
1932/ a Josefem Zeman /1896-7/ všichni z hasičského sboru Královské Vinohrady, Antonín
Nečesaný ze Skřivan /1897-?/); Železárny Chomutov /1905/; Akciový pivovar Plzeň /1906/;
Škodovy závody Plzeň (TA Služby a.s. Škoda Plzeň) /1908/; Muniční továrna Škoda
v Bolevci (TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Bolevec) /1908/; Železárny Třinec /1. 1. 1912/
(dodnes funguje jako Hasičský záchranný sbor Třinecké železárny, a.s.); Škoda Mladá
Boleslav (později AZNP Mladá Boleslav dodnes funguje jako Hasičský záchranný sbor
ŠKODA AUTO a.s.) /1914/; Škodovy závody Plzeň /květen 1919/; obuvnické závody Baťa
a.s. Zlín /1930/; obuvnické závody Baťa a.s. Otrokovice (později Svit Otrokovice) /24. 2.
1935/; n.p. Fatra Napajedla /1939/; Detona Bohuslavice nad Vláří (později Vlárské strojírny
k.p. Slavičín) /1940/; k.p. Meopta Přerov /1941/; Škodovy závody, závod Hradec Králové
(Strojírny Plotiště nad Labem později ZVÚ Závody Vítězného února Hradec Králové) (český
sbor) /1945/; ČKD Hradec Králové-Plotiště [český] /1945/; Koramo Kolín /1947/; TATRA
n.p. Studénka-Butovice (později Vagónka Tatra, n.p. Studénka) /konec r. 1948/; k.p. Meopta
Přerov /obnoven 1951/; Česká zbrojovka Uherský Brod /1952/; Dechtochema VelvětySpolchemia Velvěty (Spolek pro chemickou a hutní výrobu) /1953/; Česká správa dopravních
letišť Brno-Tuřany /1954/; Elektrárna Hodonín /1955/; Prestro Uherský Brod /1958/;
Elektrárna Tisová /1958/; OBAS Rudolfova huť Dubí /1960/; Železorudné doly a hrudkovny
Ejpovice, závod Mníšek pod Brdy /1960/; Důl Prezident Gottwald Hrdlovka /1962/; k.p. MEZ
Mohelnice (SIEMENS, a.s. Mohelnice později Siemens Elektromotory s.r.o. Mohelnice)
/1963/; n.p. Gumárny Zubří /1965/; n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice /1968/; KABLO
Děčín /1970/; Vlnařské závody a fezárny Strakonice (FEZKO SERVIS, a.s. Strakonice) /23. 3.
1970/; TATRA n.p. Kopřivnice /1971/; Galena, n.p., Opava-Komárov (dnes IVAX
Pharmaceuticals s.r.o. Opava 9) /1972/; AZNP Mladá Boleslav-závod Kvasiny (ŠKODA
AUTO, a.s. Kvasiny) /1972/; Chemophrarma n.p. Ústí nad Labem /1973/; Tranzitní plynovod,
s.p. KS Kompresorová stanice Kralice nad Oslavou (později RWE TRANSGAS a.s.) /1974/;
Kompresorová stanice Žíšov č.p. 80, Veselí nad Lužnicí 1 (později RWE TRANSGAS a.s.)
/1974/; Tranzitní plynovod KS kompresorová stanice IV Hostim (později RWE TRANSGAS
a.s.) /1974/; KABLO Vrchlabí /1976/; Závody na překližky a dýhy, n.p. Hodonín (n.p. ZPD
Závody na překližky a dýhy, závod 1 TATRA Hodonín) /1976/; Benzina Šlapanov (dnes
Čepro a.s., Praha středisko 07 Šlapanov) /1977/; Tranzitní plynovod, s.p. Kompresorová
stanice Hrušky (později RWE TRANSGAS a.s. Tvrdonice- RWE Gas Storage, s r.o.
Tvrdonice) /1977/; Slovácké strojírny n.p., Uherský Brod /1978/; KABLO Kladno, závod
Velké Meziříčí /1978/; Rubena Náchod /1978/; Rubena Náchod, závod Hronov /1978/; Barvy
a laky s.p. Opava (Balakom Opava) /prosinec 1978/; Tranzitní plynovod Praha, k.p. KS
Kompresorová stanice 11 Strážovice (později RWE TRANSGAS a.s.) /listopad 1979/; Zlínské
letecké závody Otrokovice (Letecké závody a.s. Kunovice, pobočná stanice Otrokovice)
/1980/; Severomoravské celulózky n.p. Paskov /leden 1982/; letecká továrna Mesit Uherské
Hradiště-Mařatice (dnes Mesit Reality s.r.o. Uherské Hradiště) /1982/; OLPA Olšany (OP
papírna, s.r.o. Olšany u Šumperka dříve Olšanské papírny a.s. Olšany u Šumperka) /1982/;
Jihomoravské dřevařské závody n.p. Brno, závod Jihlava /2. 8. 1982/; Farmakon Olomouc
(dnes Farmak a.s. Olomouc) /1983/; Jitex n.p. Písek /1985/; Benzina k.p. Třemošná (ČEPRO,
a.s. středisko 02 Třemošná) /1987/; Transporta n.p. Chrudim /1987/; Fosfa s.p. BřeclavPoštorná /29. 12. 1989/; Kovohutě a.s. Mníšek pod Brdy /1993/; k.p. Benzina Tábor-sklad
0209 Včelná /1993/; Dako a.s. Třemošnice /6. 1. 1995/; Kovohutě Břidličná /1995/; ČEPRO,
a.s., Praha, středisko Třemošná, sklad 02 – Hájek /1996/; TON a.s. Bystřice pod Hostýnem
/1997/; SCB Foundry, a.s. České Budějovice /2001/; DEKONTA a.s. /10. 1. 2002/; AL
INVEST Břidličná, a.s. /2006/; EAST BOHEMIAN AIRPORT a.s. - Letiště Pardubice /2006/.
Po přetváření některých z těchto závodních požárních sborů na profesionální bázi, hasiči
dobrovolní i z povolání zpočátku prováděli společně jednotný výcvik a školení, ale později se
jejich cesty stále více rozcházely.
Požární ochrana v letech 1990 – dosud
Koncem 90-tých let, příchodem sametové revoluce a následné privatizace podniků,
přichází i konec závodních hasičských sborů. Finanční, ale i materiální podpora již není na
takové úrovni, jako tomu bylo v minulých letech, což vedle k tomu, že hasiččinu dělají jen
skalní nadšenci. Po roce 1990 nastupující restrukturalizace přinesla zásadní změny
v majetkových vztazích. Příslušná vládní nařízení však na to operativně nereagovala, takže
novým podnikatelským subjektům nestanovila povinnost dbát o zajišťování protipožární
bezpečnosti. Situace továrních hasičských sborů na konci dvacátého století je odrazem
hospodářsky neklidných a nevyrovnaných poměrů. Některé závody ukončily činnost, některé
se různě rozčlenily a nová vedení asi došla k závěru, že si dále nemohou dovolit vydržovat
vlastní hasičský sbor. Noví akcionáři a majitelé firem často šetří na úkor bezpečnosti provozu
a tak zájem o práci v továrních hasičských sborech dále upadá. Nelze také nevidět, že
v pracovní nejistotě a honbě za penězi, je stále obtížnější dobrovolnou práci továrních hasičů
aktivizovat. V roce 1990 došlo ke znovuobnovení dřívějšího jména organizace. Základní
organizace mají nyní název Sbor dobrovolných hasičů (SDH), vyšší orgány Sdružení hasičů
Čech, Moravy a Slezska. Sbory pokračují v práci podle příslušných směrnic sjezdů a
nadřízených orgánů.
Od roku 1. 1. 1995 jsou v podnicích jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku,
jejich počet je podstatně nižší než před rokem 1989. Počet sborů dobrovolných hasičů
podniků v průběhu roku 1999 dosáhl počtu 1 084 s počty 41 616 hasičů. V jednotkách SDHP
zařazeno v roce 2003 – 4 143 hasičů; 2006 - 2 974 hasičů a 2012 - 1 665 hasičů.
Začátkem devadesátých let to vypadalo, jako by dobrovolní hasiči nebyli potřební.
Došlo k útlumu a některé závodní sbory dokonce zanikly. Výjimkou je jednotka SDHP Ostroj
a.s. Opava (přeregistrace 9. 4. 1991); Čepro a.s. provozní sklad Cerekvice nad Bystřicí /1992/;
Fehrer Bohemia s.r.o. závod 01 Česká Lípa /1995/; OKD a.s. Důl Paskov /1. 10. 2001/; SDHP
Intergal Vrchovina, a.s. Skořice /2001/; jednotka požární ochrany a.s. DEKONTA která byla
zřízena 10. 1. 2002; ČESKÁ POŠTA a.s., PJT Malešice /2003/. Za nového majitele ČKD
Kutná Hora, a.s. byl založen SDHP SCB Foundry, a.s. – Slévárna České Budějovice 1 s hasiči
z povolání v roce 2001. Závodní požární sbor JZD Zahořany převeden v říjnu 1999 na jSDHP
ZKS AGRO Zahořany s.r.o. a jSDHP Rostex Vyškov, s.r.o. /přeregistrace 1999/.
Při HZSP Kaučuk, a.s. Kralupy v roce 2003 s přechodem na čtyřsměnný provoz
začleněno dalších pět zaměstnanců (kteří jsou schopni se v případě potřeby dostavit do 20
minut na pracoviště) drží nepřetržitě pohotovost jako jednotka SDH podniku. Při HZSP
Válcoven plechu Frýdek Místek byli zřízeni dobrovolní hasiči od roku 2001 do konce roku
2006 v počtu 15 zaměstnanců z důvodu rozsáhlé restrukturalizace a snížením početních stavů
profesionálních hasičů a byli určeni k výpomoci v případech mimořádných událostí jako
povodně, ekologické havárie a asistenční hlídky. Do hasebních činností nebyli začleňováni
z důvodu nedostatečného vybavení výstrojí. V roce 2010 byl početní stav v jednotce HZSP
UE, a.s. Komořany snížen a k tomu zřízena jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku
v početním stavu 12-ti hasičů kde velitelem byl stanoven velitel HZSP. Požární hlídka Fehrer
Bohemia s.r.o. závod 02 Liberec založena 2003. Jednotka SDHP Vetropack Kyjov obnovena
1. 11. 2007, jednotka SDHP Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, se
sídlem ve Vimperku (Správa NP a CHKO Šumava) byla zřízena 2011. Má tři družstva
dislokovaná ve Stožci, na Modravě a v Prášilech. Jednotka SDHP Nemocnice Pelhřimov, p.o.
byla obnovena 1. 1. 2012.
V roce 2012 došlo k osamostatnění KE PS EPC elektrárna Počerady, která byla
součástí a.s. ČEZ a vznikl samostatný subjekt Elektrárna Počerady a.s. V této souvislosti
došlo k tomu, že vznikl i nový HZSP Elektrárna Počerady a.s. k 1. 2. 2013, neboť do této
doby byl tento HZSP organizačně zařazena jako jedna ze stanic HZSP ČEZ a.s..
Raritní požární družstvo SDH podniku Věznice Pardubice a Mírov tvořené osobami ve
výkonu trestu.
Raritní je vznik hasičské jednotky JSDHP SAPARIA a.s. tvořené Větnamskými
pracovníky ostrahy ve velkoskladu obuvi a textilu v tržnici (velkoobchodu) SAPA v PrazeLibuši v únoru 2010, jako reakce na obrovský požár areálu tržnice SAPARIA, a.s. v Praze 4 –
6. 11. 2008. Zasahovalo 80 jednotek PO a vrtulník PČR, zásah trval 4 dny. Škoda 130 mil. Kč.
Zraněno 5 hasičů. S ohněm bojovalo 420 hasičů, akce se tak řadila k největším v historii ČR.
Počty jednotek SDH podniků
1990
2 849
1991
x
1992
x
1993
x
1994
x
1995
x
1996
x
1997
1 156
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
1 156
825
681
570
473
430
407
284
2006
261
2007
2008
2009
2010
2011
2012
258
256
256
251
185
171
Křížek značí, že uvedený údaj nebyl statisticky sledován nebo není z jiných důvodů
k dispozici.
Podíl zásahů jednotek SDH podniků z celkového počtu
1990
9,0 %
1991
x
1992
x
1993
x
1994
x
1995
1,3 %
1996
x
1997
1,78 %
1998
1,9 %
1999
2,3 %
2000
1,8 %
2001
1,4 %
2002
1,0 %
2003
0,7 %
2004
0,6 %
2005
0,9 %
2006
0,7 %
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,6 %
0,5 %
0,4 %
0,6 %
0,3 %
0,3%
Počet zásahů JSDH podniků převažuje počet zásahů u požárů a planých poplachů.
Dobrovolné hasičské jednotky, které působí v podnicích, zasahují především v areálech firem.
Dobrovolné podnikové hasičské jednotky k zásahům mimo areál zpravidla nevyjíždějí.
Zásahy jednotek SDH podniků
1991
x
1992
x
1993
x
1994
1 870
1995
2 101
1996
1 360
1997
1 972
1998
1 840
1999
2 048
2000
1 809
2001
1 400
2002
1 381
2003
879
2004
804
2005
1 039
2006
1 007
2007
802
2008
689
2009
524
2010
855
2011
649
2012
1 378
„Úsporná opatření“. Jak by vypadal požár v případě jeho volného rozvoje až do
příjezdu hasičského záchranného sboru kraje. Jedná se sice jen o několik minut, protože doba
jízdy je vzhledem ke vzdálenosti opravdu minimální. Ale i těch několik minut může znamenat
mnoho. Jakých parametrů by požár za těchto několik minut asi dosáhl? Ukázalo se tedy, že i
sbory dobrovolných hasičů podniku mají svůj význam. Pozornost věnovaná požární ochraně
v závodech je na místě, neboť výše škod způsobovaných požáry v průmyslu má rostoucí
tendenci. Tato skutečnost je aktuální zvláště nyní, kdy v celé řadě podniků dochází
v souvislosti s úspornými opatřeními k rušení sborů dobrovolných hasičů nebo omezování
jejich činnosti. Jsou tedy taková opatření opravdu úsporná. Našla by se celá řada příkladů, kdy
rychlým zásahem, ať už v závodě, nebo mimo něj, prokázaly závodní požární sbory svou
oprávněnost. Vývoj, kterým tyto sbory prošly, byl provázen vždy obětavostí a odpovědností
členů, na nichž spočívala a bude spočívat největší odpovědnost při zabezpečování požární
ochrany v závodech. Všechny zmíněné SDH na závodech jsou zcela rovnocennými partnery
SDH v jednotlivých obcích a svou bohatou činností nezůstávají za nimi. Mají navíc specifické
poslání – chránit podnikový majetek, po bezpečnostní stránce zajisti plynulý chod výroby a
včasným zákrokem zabránit případným ztrátám při požáru. Třebaže jejich postavení je
poněkud složitější, dosahované výsledky svědčí o kladném přístupu při plnění úkolů nad
rámec pracovních povinností. V ostatních průmyslových závodech a provozech začali
spoléhat v případě požáru na profesionální příslušníky Hasičského záchranného sboru. To, že
členové továrních hasičských sborů chránili majetek mnohdy s nasazením vlastního života
svědčí následující požáry: 20. 8. 1904 došlo v chemické továrně fy. E. Hener k velikému
požáru, při němž byla zničena nejen továrna, ale i v blízkosti na Labi kotvící čluny.
V důsledku exploze sudů byl vrhán hořící éter přes Labe, jehož hladina byla pokryta plameny
a na druhé straně řeky začal hořet les. Velitel hasičského sboru Schichtových závodů Josef
Künster, který se v tuto dobu plavil před Labe k tomuto hořícímu lesu, si zachránil život tím,
že skočil do vody a plaval pod vodou. 5. 7. 1926 se rozvodnil Klišský potok a po průtrži
mračen povodeň strhla v blízkosti chemické továrny lávku, na které stáli 3 členové hasičského
sboru. Ti byli zachráněni před jistou smrtí díky neohroženému zákroku ostatních kamarádů.
V roce 1948 byl dobrovolný hasičský sbor Spolana n.p. Neratovice přeměněn na
profesionální hasičský sbor, v roce 1954 byl z rozhodnutí ministra vnitra, závodní hasičský
sbor VŽSKG Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda přejmenován na ZPÚ,
1955 byl ZPS z povolání n.p. Spolana Neratovice a Závody Vladimíra Iljiče Lenina Plzeň
(Škoda, oborový podnik Plzeň) přejmenován na ZPÚ, z rozhodnutí okresní inspekce státního
požárního dozoru byl v roce 1955 ustaven ZPÚ ŽBC Hrádek u Rokycan, 1958 byl ZPS
Vlárské strojírny k.p. Slavičín a ZPS Svit Otrokovice zrušen a byl vytvořen ZPÚ, v roce 1959
byl na žádost vedení n.p. Svit Gottwaldov ZPS zrušen a ustaven ZPÚ. Od 1. 7. 1971 byla ZPS
n.p. Rudý říjen (Barum) Otrokovice přejmenován na ZPÚ. ZPS z povolání Vlnařské závody a
fezárny Strakonice přeměněn r. 1975 na ZPÚ. Roku 1998 byl SDHP Škoda Auto a.s.,
závod Kvasiny organizačně začleněn do HZSP Mladá Boleslav, od roku 2003 má status
HZSP. Na základě nové legislativy vznikl v roce 1996 HZSP Siemens Elektromotory s.r.o.,
závod Mohelnice. V září 2001 se přeměnil SDHP se zaměstnanci Moravan Aviation a.s.
Otrokovice na pobočnou stanici HZSP Leteckých závodů a.s. Kunovice. Od 1. 8. 2009 byl
SDHP (se zaměstnanci) IVAX Pharmaceuticals s.r.o. Opava 9 přeměněn na HZSP Teva Czech
Industries s.r.o. Opava-Komárov. Od 1. 1. 2011 byl SDHP (se zaměstnanci) Letiště Karlovy
Vary opět převeden na HZSP.
Zrušené Zj ČSPO, ZJ SPO, SDH
Heiriches-Glück-Zeche Petřvald-Březiny /1876/; Zámecký hasičský sbor knížete
Liechtenstein Bučovice /1875/; požární oddíl Továrny Fridricha Mossiga Kounice /4. 8.
1876/; horní úřad Malé Svatoňovice /1881/; Cukrovar Rajhrad [německý] /1891/; fy. Emanuel
Feuerstein a spol. Hořice /7. 3. 1901/; fy. J. V. Rieger Vilémov /1907/; Tabáková továrna
Kutná Hora /1920/; Jáma Pokrok Petřvald /26. 6. 1927/; Sobotínské železárny bratří Kleinů
/19. 9. 1932/; zámecký sbor majitele panství barona Königswartera Kvasiny (Kvásiny-zámek)
/1932/; Velkostatek Hrádek u Sušice /1934/; Belot Praha-Žižkov (Sellier & Bellot Praha)
/1934/; jáma Pokrok Petřvald /15. 7. 1938/; Skřivanská rafinerie cukru fy. A  C von Liebig
/4. 9. 1939/; Železárny Kladno /30. 6. 1939 nebo 1940/; Káblo Kladno /1940/; Ferdinand a
Emil Kallab Velké Meziříčí /12. 2. 1940/; MOSS LEW BER Svitávka /1942/; Somet TepliceTrnovany /leden 1946/; všechny uvedené závodní požární sbory byly v roce 1951 zrušeny a
převedeny na základě zákona č. 62/1950 Sb. Do Místních jednot Československého svazu
hasičstva - Zj ČSH Kovohutě Rýmařov /1951/; Zj ČHS Českomoravské sklárny a.s.
Karolinina huť /1951/; Zj ČSH Moravské válcovny kovů Frýdlant nad Moravicí (nyní
Kovohutě Břidličná) /1951/; Zj ČSH TOFA Janovice /1951/; Zj ČSH n.p. MOP Rožnov pod
Radhoštěm /1951/; Zj ČSH n.p. MOP Dolní Bečva /1951/; Zj ČSH ČESANA Mladá Boleslav
/1951/; Zj ČSH Sklárny Moravia /1951/; Zj ČSH Zámek Český Krumlov /1951/; Zj ČSH
Lada, n.p., závod Bynov u Děčína /25. 4. 1951/; Zj ČSH Bateria Děčín IV-Podmokly /17. 5.
1951/; Zj ČSH n.p. Krásenské sklárny Valašské Meziříčí /21. 5. 1951/; Zj ČSH Děčínská
skladištní společnost /23. 5. 1951/; Zj ČSH n.p. Sigma Lutín /27. 5. 1951/; Zj ČSH Mitop
Děčín VIII /6. 6. 1951/; Zj ČSH Kabelovna Podmokly /19. 6. 1951/; Zj ČSH n.p.
Moravskoslezské pily, závod Valašské Meziříčí (Valašské pily Valašské Meziříčí) /21. 6.
1951/; Zj ČSH Thonet n.p., závod Halenkov-n.p. UP závody, závod Halenkov /20. 7. 1951/;
Zj ČSH n.p. Jiholen Otín /1952/; Zj ČSH textilka Vlněna Svitávka /1953/; Zj ČSH železniční
dílny ČSD České Velenice /1953/; Zj ČSPO Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice, závod
Mníšek pod Brdy /1960/; Zj ČSPO STAP 01 Vilémov /1963/; STAP 02 Vilémov /1963/; Zj
ČSPO n.p. Sázavan Zruč nad Sázavou /1964/; Zj ČSPO VPZ Děčín /1964/; Zj ČSPO Pivovar
Velké Popovice /10. 12. 1964 /; Zj ČSPO Cukrovar Toušeň /10. 12. 1964 /; Zj ČSPO Fruta
Mochov /10. 12. 1964/; Zj ČSPO Žďas Žďár nad Sázavou /21. 6. 1965/; Zj ČSPO n.p. Alpa
Velké Meziříčí /21. 6. 1965/; Zj ČSPO n.p. Galla Měřín /21. 6. 1965/; Zj ČSPO Léčebna
dlouhodobě nemocných Buchtův kopec /21. 6. 1965/; Zj ČSPO n.p. Agrostroj Děčín /30. 9.
1965/; Zj ČSPO Borské sklo Chřibská /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Bytex Rumburk /30. 9. 1965/;
Zj ČSPO Bytex Šluknov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO ČSPLO Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO ČSD
Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Česana Boletice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Diana Děčín /30. 9.
1965/; Zj ČSPO Dřevařské závody Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Koh-i-noor Děčín /30. 9.
1965/; Zj ČSPO Koh-i-noor Bynov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Kovočas Děčín /30. 9. 1965/; Zj
ČSPO n.p. Kovohutě Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO n.p. Kovona Boletice /30. 9. 1965/; Zj
ČSPO Léčiva Zahrady /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Mikov Benešov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Mitop
Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Narex (Nářadí) Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Papírny Jílové
/30. 9. 1965/; Zj ČSPO Pivovar Děčín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO STAP Mikulášovice /30. 9.
1965/; Zj ČSPO STAP Velký Šenov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO TOS Varnsdorf, n.p. /30. 9. 1965/;
Zj ČSPO ZTS Jiříkov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Železárny Velký Šenov /30. 9. 1965/; Zj ČSPO
JZD Jindřichův Hradec /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Otavan Slavonice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO
Strojně traktorová stanice STS Dačice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Jitona Lomnice nad Lužnicí
/30. 9. 1965/; Zj ČSPO Obal Střížkovice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO Otavan Nová Bystřice /30. 9.
1965/; Zj ČSPO JZD Slavonice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO JZD Suchdol nad Lužnicí /30. 9.
1965/; Jiholen Otín /30. 9. 1965/; Zj ČSPO n.p. Partex Nová Včelnice /30. 9. 1965/; Zj ČSPO
Důl Stachov Radvanice /říjen 1965/; Zj ČSPO Karnola Fulnek /1965/; Zj ČSPO n.p. Tonak
Nový Jičín /1965/; Zj ČSPO Autopal Nový Jičín /1965/; Zj ČSPO ČSD Studénka /1965/; Zj
ČSPO Řetězárna Jeseník-Česká Ves /1965/; Zj ČSPO Škatulkárna Horní Hanychov /1965/; Zj
ČSPO BSS Brandýs nad Labem /1965/; Zj ČSPO Ostroj Opava /1965/; n.p. Sázavan Zruč nad
Sázavou /1965/; Zj ČSPO k.p. Tesla Karlín /1965/; Zj ČSPO LOANA závod Rožnov pod
Radhoštěm /1965/; Zj ČSPO LOANA závod Dolní Bečva /1965/; Vratimovské papírny
Vratimov /1965/; Zj ČSPO ZAZ (Závody Antonína Zápotockého) Jaroměř /1965/; Zj ČSPO
bavlnářské závody, n.p. Tiba 03 Červená Skalice /1965/; Zj ČSPO Mileta Červená Skalice
/1965/; Zj ČSPO Veba Broumov /1965/; Zj ČSPO Tepna 12 Červený Kostelec /1965/; Zj
ČSPO MEZ Náchod (Závod silnoproudé elektrotechniky MEZ Náchod, koncernový podnik)
/1965/; Zj ČSPO Tepna 01-přádelna Náchod /1965/; Tepna 02-tkalcovna Náchod /1965/; Zj
ČSPO Tepna 03 Náchod /1965/; Zj ČSPO Karosa n.p., Jaroměř /1965/; Zj ČSPO Tiba,
bavlnářské závody, n.p. Jaroměř /1965/; Zj ČSPO TOS Hronov /1965/; Zj ČSPO Veba n.p.,
Broumov – závod Olivětín /1965/; Zj ČSPO Perla 02 Česká Třebová n.p. /1965/; n.p. Kolora
07 Košťálov /1965/; Zj ČSPO Mosilana Česká Třebová /1965/; Zj ČSPO UP závodů
Koryčany /1965/; Zj ČSPO Elektro-Praga Milotice nad Bečvou (ETA a.s., závod tepelné
spotřebiče Milotice n. B. dnes E-Technik a.s. Milotice nad Bečvou) /1965/; Zj ČSPO
Cementárny a vápenky Hranice /1965/; Zj ČSPO Kamenolom Olšovec /1965/; Zj ČSPO POŽ
ČSD Přerov /1965/; Zj ČSPO Lýko Přerov /1965/; Zj ČSPO n.p. Masna Přerov /1965/; Zj
ČSPO KOZETO, n.p., závod 01 Přerov /1965/; Zj ČSPO Severomoravské dřevařské závody,
n.p. závod Vlkoš /1965/; Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p., závod Kojetín /1965/; Zj
ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p. závod Brodek /1965/; Zj ČSPO Severomoravské
cukrovary, k.p. závod Prosenice /1965/; Zj ČSPO Severomoravské cukrovary, k.p, závod
Dřevohostice /1965/; Zj ČSPO Přerovské strojírny, n.p. Přerov /1965/; Zj ČSPO
CHEMOPETROL, k.p., PŘCHZ Přerov (Moravské chemické závody Přerov) /1965/; Zj
ČSPO JUTA, n.p., závod Přerov /1965/; Zj ČSPO Sigma, k.p. Hranice /1965/; Zj ČSPO
SOLO Sušice /1965/; n.p., závod Lipník nad Bečvou /1965/; Zj ČSPO TOS, k.p., závod
Lipník nad Bečvou /1965/; Zj ČSPO Konopa n.p. Boletice /1965/; Zj ČSPO Rostex Vyškov
/1965/; Zj ČSPO Bioveta Ivanovice /1965/; Zj ČSPO Velkoobchod Holubice /1965/; Zj ČSPO
Středněmoravské dřevařské závody-provozovna Bučovice /1965/; Zj ČSPO UP Bučovice
/1965/; Zj ČSPO Sladovna Ivanovice, závod Vyškovan /1965/; Zj ČSPO Pivovar Vyškov
/1965/; Zj ČSPO SVA Rousínov /1965/; Zj ČSPO UP Rousínov /1965/; Zj ČSPO Adast
Vyškov /1965/; Zj ČSPO cukrovar Vyškov /1965/; Zj ČSPO Juta, n.p. Opava /1965/; Zj ČSPO
Karnola, n.p. Opava /1965/; Zj ČSPO OSTROJ, n.p. Opava /1965/; Zj ČSPO Státní oblastní
nemocnice Opava /1965/; Zj ČSPO ŽIPA, n.p. Žimrovice /1965/; Zj ČSPO OKULA, n.p.
Budišov nad Budišovkou /1965/; Zj ČSPO BROKÁT, n.p. Vítkov (n.p. Hedva, závod Vítkov)
/1965/; Zj ČSPO ÚP závody Koryčany; Zj ČSPO TESLA Jihlava /1965/; Zj ČSPO Moravské
chemické závody Dukla Ostrava-Hrušov /1965/; Zj ČSPO MCHZ Moravské chemické
závody Ostrava /1965/; Zj ČSPO Tiskárny Ostrava /1965/; Zj ČSPO Kavárna Elektra Ostrava
/1965/; Zj ČSPO ČSD – hl. nádraží Přívoz /1965/; Zj ČSPO Lokomotivní depo Přívoz /1965/;
Zj ČSPO Slovnaft Ostrava (dříve rafinerie minerálních olejů M. Böhm Přívoz – Závody na
minerální oleje Moravská Ostrava-Přívoz) /1965/; Zj ČSPO Koksovna Vítězný únor Ostrava
/1965/; Zj ČSPO Důl Jan Šverma Ostrava /1965/; Zj ČSPO Koksovna Jan Šverma Ostrava
/1965/; Zj ČSPO Dusíkárny Mariánské Hory /1965/; Zj ČSPO Urxovy závody n.p. OstravaZábřeh /1965/; Zj ČSPO Cementárny a sádrovcové doly Zábřeh /1965/; Zj ČSPO VŽKG
Vítkovice /1965/; Zj ČSPO Důl Zárubek Ostrava /1965/; Zj ČSPO Koksovna Trojice Ostrava
/1965/; Zj ČSPO Důl Petr Cingr 3 Ostrava-Michálkovice /1965/; Zj ČSPO Důl Fučík 3
Radenice /1965/; Zj ČSPO NHKG Ostrava /1965/; Zj ČSPO NHKG – závod 28 /1965/; Zj
ČSPO Strojně traktorová stanice STS Kunčice /1965/; Zj ČSPO n.p. Jitex Písek /1965/; Zj
ČSPO Důl Generál Jeremenko Ostrava /1965/; Zj ČSPO Kamenina Hrušov /1965/; Zj ČSPO
Pekárny Svinov /1965/; Zj ČSPO Prefa Třebovice /1965/; Zj ČSPO Elektrárna 1. máje
Třebovice /1965/; Zj ČSPO Bytostav Poruba /1965/; Zj ČSPO ČSD Kařízek /1965/; Zj ČSPO
Vápenka Vápenná /1965/; Zj ČSPO Šamotárna Vidnava /1965/; Zj ČSPO Papírna Písečná
/1965/; Zj ČSPO Moravolen 04 Jeseník /1965/; Zj ČSPO Moravolen 10 Jeseník /1965/; Zj
ČSPO Armaturka Dolní Lipová /1965/; Zj ČSPO Papírny OLPA. Jindřichov /1965/; Zj ČSPO
Karosa n.p., Hanušovice /1965/; Zj ČSPO MEZ Jedlí /1965/; Zj ČSPO MEZ Postřelnov
/1965/; Zj ČSPO Moravolen Sudkov /1965/; Zj ČSPO Orban Zábřeh /1965/; Zj ČSPO n.p.
Hedva, závod 03 Zábřeh na Moravě /1965/; Zj ČSPO Papírny Lukavice /1965/; Zj ČSPO UP
Moravičany /1965/; Zj ČSPO k.p. MEZ Mohelnice /1965/; Zj ČSPO Jesenické dřevařské
závody Loštice (n.p. Jespil Loštice) /1965/; Zj ČSPO STS Ústí nad Labem /1965/; Česká
továrna na láhve n.p. Ústí nad Labem /1965/; Zj ČSPO Dechtochema Velvěty (SpolchemiaSpolek pro chemickou a hutní výrobu Velvěty) /1965/; Zj ČSPO Spojené keramické závody
(Spojker) Teplice-Trnovany /1965/; Zj ČSPO Sklárna Inwald, závod Rudolfova huť Bystřice
/1965/; Zj ČSPO Bonex, závod I Teplice-Trhovany /1965/; Zj ČSPO Důl Svornost Ohníč
/1965/; Zj ČSPO Průmyslové sklárny Hostějovice /1965/; Zj ČSPO Průmyslové sklárny
Hostomice /1965/; Zj ČSPO n.p. Dechtochema Teplice /1965/; Zj ČSPO Důl Alois Jirásek
Světec (dříve Důl Patris) /1965/; Zj ČSPO SHD Důl Alois Jirásek Ledvice a Úpravna uhlí
Ledvice /1965/; Zj ČSPO Kablo Sobědruhy /1965/; Zj ČSPO n.p. Elektroporcelán, závod 02
Bohosudov /1965/; Zj ČSPO Šroubárna Vrchoslav /1965/; Zj ČSPO Keramika Dubí /1965/;
Zj ČSPO Geologický průzkum Dubí /1965/; Zj ČSPO OBAS Lesní brána Dubí /1965/; Zj
ČSPO Důl President Gotwald Hrdlovka (Alexander) /1965/; Zj ČSPO Papírny Novosedlice
/1965/; Zj ČSPO Veřejný požární útvar Teplice-Trnovany /1965/; Zj ČSPO SKLOTAS
Chudeřice (SKLO UNION, závod Chudeřice) /1965/; Zj ČSPO SKLOTAS Řetenice (SKLO
UNION, závod 01, Teplice-Řetenice) /1965/; Zj ČSPO OBAS Rudolfova huť Dubí (SKLO
UNION Rudolfova huť Dubí) /1965/; Zj ČSPO Osan Košťany (Osvětlovací sklo Košťany)
/1965/; Zj ČSPO Kovohutě Břidličná /1965/; Zj ČSPO Brokát Rýmařov (Hedva Rýmařov)
/1965/; Zj ČSPO n.p. Moravolen Bruntál /1965/; Zj ČSPO Moravolen Zlaté Hory /1965/; Zj
ČSPO Lenas Bruntál /1965/; Zj ČSO ČSAO Bruntál (Československé automobilové závody)
/1965/; Zj ČSPO železniční stanice Krnov /1965/; Zj ČSPO ČSD dílny Krnov /1965/; Zj
ČSPO Karnola 01 Krnov /1965/; Zj ČSPO ZSKN Krnov /1965/; Zj ČSPO ČSSS Víno /1965/;
Zj ČSPO Slezské mlýny Krnov /1965/; Zj ČSPO Sklárny Valašské Meziříčí /1965/; Zj ČSPO
Sklárny Karolinka /1965/; Zj ČSPO n.p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm /1965/; Zj ČSPO
lokomotivní depo ČSD Valašské Meziříčí /1965/; Zj ČSPO MEZ Vsetín /1965/; Zj ČSPO
(Krásenské sklárny) Sklárny Vsetín /1965/; Zj ČSPO n.p. Tesla Valašské Meziříčí /1965/; Zj
ČSPO Bezkyd Nový Hrozenkov /1965/; Zj ČSPO Závody Říjnové revoluce Vsetín
(Zbrojovka Vsetín) /1965/; Zj ČSPO Závody Říjnové revoluce Jablůnka (Zbrojovka
Jablůnkov) /1965/; Zj ČSPO Valašský dřevařský průmysl Valašské Meziříčí /1965/; Zj ČSPO
Moravskoslezské pletárny Rožnov pod Radhoštěm /1965/; Zj ČSPO n.p. Slovácké cihelny,
závod Hrachovec (Severomoravské cihelny závod Hrachovec) /1965/; Zj ČSPO hospodářství
Československé akademie zemědělských věd Branky (Stanice Výzkumného ústavu
krmivářského Čs. akademie zemědělských věd Branky) /1965/; Zj ČSPO Sandrik Hošťálková
(n.p. Rostex závod Hošťálková) /1965/; Zj ČSPO Okresní průmyslový kombinát Valašské
Meziříčí /1965/; Zj ČSPO pivovar Budvar České Budějovice /1965/; Zj ČSPO pivovar
Samson České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Elektrárna Mydlovary /1965/; Zj ČSPO Mape
Mydlovary /1965/; Zj ČSPO Škoda České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Koh-i-noor Gama
(Koh-i-noor 01) České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Motor 03 České Budějovice /1965/; Zj
ČSPO Masný průmysl /1965/; Zj ČSPO Motocyklové závody Mladý /1965/; Zj ČSPO
Jihočeské papírny České Budějovice /1965/; Zj ČSPO ČSD České Budějovice /1965/; Zj
ČSPO Důl Svatopluk Mydlovary /1965/; Zj ČSPO Sfinx n.p. České Budějovice /1965/; Zj
ČSPO Drobné spotřební zboží České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Těstárna Březí u Boršova
/1965/; Zj ČSPO Tesla /1965/; Zj ČSPO Tiskárna Stráž /1965/; Zj ČSPO n.p. Logarex České
Budějovice /1965/; Zj ČSPO Igla České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Československý
tabákový průmysl České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Technoplyn České Budějovice /1965/;
Zj ČSPO Dehtochema České Budějovice /1965/; Zj ČSPO ČSAD České Budějovice /1965/;
Zj ČSPO Jihočeské mlékárny České Budějovice /1965/; Zj ČSPO Šamotárna Zliv /1965/; Zj
ČSPO Koh-i-noor 02 /1965/; Zj ČSPO ČSSS Plavnice /1965/; Zj ČSPO Horácké pily n.p.
/1965/; Zj ČSPO ČSD TVD traťové výrobní dílny Koterov /1965/; Zj ČSPO JITONA Hvozd
/1965/; Zj ČSPO Početnická služba Plzeň /1965/; Zj ČSPO Bartelnus /1965/; Zj ČSPO
Západočeské papírny n.p. Plzeň, pobočný závod Bukovec /1965/; Zj ČSPO Drutep Ledvice
/1965/; Zj ČSPO Elektro-Praga Hlinsko /1965/; Zj ČSPO Dílo Svratouch /1965/; Zj ČSPO
Transporta n.p. Chrudim /1965/; Zj ČSPO Elite Chrudim /1965/; Zj ČSPO ČSAD Chrudim
/1965/; Zj ČSPO Silnice Chrudim /1965/; Zj ČSPO Karosa n.p., závod 03 Slatiňany /1965/; Zj
ČSPO Cukrovar Slatiňany /1965/; Zj ČSPO Cihelna Tuměchody /1965/; Zj ČSPO Cihelna
Stíčany /1965/; Zj ČSPO Techtolen Hlinsko /1965/; Zj ČSPO Východočeské papírny Chrast
/1965/; Zj ČSPO Důl A. Zápotocký Orlová II-Lazy /1965/; ZJ ČSPO OU STS Přibyslav (n.p.
Agrostroj Přibyslav-AKO Přibyslav) /1965/; Zj ČSPO Vagónka Tatra Studénka /1965/; Zj
ČSPO ČSSS Nová Horka /1965/; Zj ČSPO n.p. Jitka, závod Otín /1965/; Zj ČSPO
Západočeské papírny n.p. Plzeň – hlavní závod /1965/; Zj ČSPO Plzeňské pivovary /1965/; Zj
ČSPO Dílny ČSD Plzeň /1965/; PÚ ČSD Gottwaldovo nádraží Plzeň /1965/; Zj ČSPO České
loděnice Střekov /1965/; Zj ČSPO České loděnice Valtířov /1965/; Zj ČSPO Tonaso
Neštěmice /1965/; Zj ČSPO Nářadí Hulín /1965/; Zj ČSPO TON Bystřice pod Hostýnem
/1965/; Zj ČSPO Vlněna Svitávka /1965/; Zj ČSPO ZPA Nová Paka (Závody průmyslové
automatizace) /1965/; Zj ČSPO TOFA /1965/; Zj ČSPO SSAZ (Silniční stroje a zařízení)
/1965/; Zj ČSPO BONEX, Velveta 5/1, Velveta 2 Nová Paka /1965/; Zj ČSPO Strojírna
Kotouč /1965/; Zj ČSPO TOTA Albrechtice /1965/; Zj ČSPO n.p. Benzina Roudnice nad
Labem /1965/; Zj ČSPO Pražské papírny Praha 3 /1965/; Zj ČSPO Akciová společnost
drahanovického cukrovaru, továrna na cukr surový, Drahanovice /1965/; Zj ČSPO Fatra
Chropyně /1965/; Zj ČSPO Dechtochema Úpořiny /1966/; Obas Rudolfova huť Dubí /1968/;
Zj ČSPO Motorpal n.p. Jihlava /1969/; ZO SPO Tabáková továrna Kutná Hora-Sedlc /1969/;
ZO SPO Strojní traktorová stanice Uhlířské Janovice /1969/; ZO SPO Státní statek Uhlířské
Janovice /1969/; ZO SPO Lidka, výroba čokolády Kutná Hora /1969/; ZO SPO Státní výroba
autodílů SVA Kutná Hora /1969/; ZO SPO Kavalier sklárny Sázava /1970/; ZO SPO Somet
Teplice-Trnovany /1972/; ZO SPO Průmyslové sklárny Hostomice /1976/; ZO SPO ČSD
Kařízek /1978/; ZO SPO POŽ ČSD Přerov /1978/; ZO SPO ZAZ (Závody Antonína
Zápotockého) Vladislav /1981/; ZO SPO Diana Děčín /1981/; ZO SPO Desta Děčín /1982/;
ZO SPO Kominické středisko Děčín /1982/; ZO SPO Pekárny Děčín /1982/; ZO SPO Svit
n.p. Otrokovice /1984/; ZO SPO Dřevo – závod Lipník nad Bečvou /1985/; ZO SPO MARS
Svratka /1985/; ZO SPO Státní statek, farma Rápošov /1986/; ZO SPO Severomoravské
dřevařské závody n.p. Šumperk, závod Místek /1988/; SDH Vagónka n.p. Studénka /1990/;
SDH Chotěbořské strojírny Nové Ransko /1990/; SDH SmDZ Severomoravské dřevařské
závody, závod Vsetín provoz Karolinka /1990/; SDH Stap Krucemburk /1990/; SDH Tepna 12
Červený Kostelec /1991/; SDH OLPAP Žimrovice (Olšanské papírny Olšany, n.p. závod
Žimrovice) /1991/; OLPAP Opava (Olšanské papírny Olšany, n.p. závod Opava) /1991/; SDH
Zotavovna ROH Jánské Koupele /1991/; SDH JUTA Bolatice /1991/; SDH Gumokov
(Rubena) Hradec Králové /1992/; SDH JITKA a.s. Jindřichův Hradec /1992/; SDH Rostex
Vyškov /1992/; SDH n.p. KOSMOS Čáslav /1993/; SDH Benzina Šlapanov /1993/; SDH
ZAZ Jaroměř /1994/; SDH Rubena Náchod /1994/; SDH SmDZ Budišovice (Severomoravské
dřevařské závody) /1994/; SDH Cukrovar Ovčáry (Nové Dvory u Kutné Hory) /1994/; SDH
Cukrovar Vrdy u Čáslavi /1994/; SDH Tranza – Otis Břeclav (dříve Transporta n.p. Chrudim,
závod Břeclav) /1994/; SDH Moravské chemické závody MCHZ Dukla Hrušov /24. 5. 1994/;
SDH Pribina Hesov /1995/; SDH Veba 03 Meziměstí /1995/; SDH Chemické závody CHZ
Sokolov /1995/; SDH Tonus, a.s. Jaroměř /1995/; SDH GIO STYLE PAP a.s. Sušice /1995/;
SDH Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod /1996/; SDH Tesla Jablonné nad Orlicí /1996/;
SDH ŽOS Česká Lípa /31. 12. 1996/; SDH Jihostroj Kaplice /1997/; SDH Kovohutě a.s.
Mníšek pod Brdy /1997/; SDH Ostroj (Ferum) Frýdlant nad Ostravicí /1998/; SDH PKZ
Poštoranské keramické závody Poštorná (Rakovnicko-Poštorenské keramické závody) /1998/;
SDH Sázavan Zruč nad Sázavou /1998/; PRIMONA n.p. Česká Třebová /1998/; SDH Řetězy
Vamberk-Moravia Mariánské Údolý s.p.-závod 02 Hlubočky /1. 1. 1998/; SDH Statek Sušice
/1998/; SDH DOTEX Dobrá /1998/; SDH Rico Havlíčkův Brod /1998/; SDH ZEMEX
Dlouhá Ves /1999/; SDH SOLO Sušice /8. 1. 1999/; SDH Motorpal Havlíčkův Brod /1999/;
SDH Strojírny Chotěboř /1999/; SDH Grafostroj Cvikov /1999/; SDH Narex Česká Lípa /30.
11. 1999/; SDH MITOP, a.s. Mimoň /30. 11. 1999/; SDH TATRA Příbor /2000/; SDH Falcon
Mimoň /2000/; SDH TIBA Beroun (n.p. TIBA 02 Beroun - Tiba, , bavlnářské závody, n.p.,
závod 02 Beroun, závod Socialistické práce) /2001/; SDH Orlické papírny Chrast /27. 2.
2001/; SDH Transporta Chrudim /11. 5. 2001/; SDH AMCAM TRADING Svitávka (MoosLöw-Beer Svitávka) /2002/; SDH Ideal Standart Teplice (Keramické závody Teplice) /2002/;
SDH SABAS Javorník /2002/; SDH MASSAG Bílovec /14. 1. 2002/; SDH Sigma Group
Olomouc-Lutín /31. 12. 2002/; SDH Mesit Holding a.s. /7. 3. 2003 /; SDH Šroubárna Turnov
/1. 3. 2004/; SDH Tylex Letovice /8. 9. 2004/; SDH Kabelovna Děčín-Podmokly a.s. /31. 12.
2004/; SDH TOS Svitavy (Továrny strojírenské techniky, k.p. TOS Svitavy) /2004/; SDH
Vigona, závod 03, Svitavy /2004/; SDH OSTROJ a.s. Opava /2004/; Pal Magneton Kroměříž
/2004/; SDH AGS Agrostroj Jičín /7. 3. 2005/; SDH ZPA Nová Paka /7. 3. 2005/; SDH TOFA
/7. 3. 2005/; SDH SSAZ Nová Paka (Silniční stroje a zařízení) /7. 3. 2005/; SDH BONEX /7.
3. 2005/; SDH Velveta 5/1 Stará Paka /7. 3. 2005/; SDH Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová
Paka /7. 3. 2005/; SDH VČS Trmaň /2005/; SDH Královodvorské cementárny Králův Dvůr
/2005/; SDH Kovosvit Sezimovo Ústí /2005/; SDH bavlnářské závody TIBA 03 Česká
Skalice /31. 12. 2005/; SDH Vagonka a.s. Česká Lípa (Bombardier a.s. Česká Lípa) /31. 12.
2005/; SDH Stavostroj Nové Město nad Metují (ACZ Aman Czech Republic a.s.) /2006/;
SDH TOS Čelákovice /2. pol. 2006/; SDH Důl ČSM Stonava /31. 12. 2006/; SDH Pivovar
Egenberg Český Krumlov /2007/; Metra Blansko /13. 4. 2007/; SDH Jitka Otín /31. 12. 2007/;
SDH ČD Suchdol nad Odrou /31. 12. 2007/; Svitex Svitávka /30. 9. 2008/; SDH ESAB
Vamberk /2008/; SDH VITKA a.s. BRNĚNEC /2009/; SDH Narex a.s. Lázně Bělehrad /1. 1.
2009/; SDH Cukrovar Dobrovice /2009/; SDH Orlické papírny s.r.o. Lanškroun / 31. 12.
2010/; SDH Jitex Písek a.s. /2011/;
Zrušené Zj CO, Zj PO, ZPS, DZPS, SDHP
Závod na výrobu cukru hraběte Larische Horní Suchá /1873/; Zámecký hasičský sbor knížete
Liechtenstein Bučovice /1875/; textilní továrna barona Leitenbergera Josefův Důl (Továrna
„Cosmos“ Josefův Důl později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Josefův Důl) /1885/; ochranná
služba hasičská v dobřiských železáren /1903/; fy. Meinl-Erben Velké Březno /1903/; c. k.
Horní ředitelství Příbram /1907/; Bašťanská huť /1909/; Bašťanská huť (Železárny Baška)
/1909/; Pivovar Karviná-Doly /1911/; Závod na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři
/1911/; S. Reich a spol. Františčina huť Velké Karlovice /1912/; tovární sbor hasičů akciového
cukrovaru Vyškov [německý] /28. 10. 1918/; firma M. Faber Letovice Svitávka [německý]
/1918/; Parnická textilní továrna HPS Česká Třebová (Heřman Pollack synové Parník Česká
Třebová) [německý] /1919/; Závodní oddíl hasičů v tabákové firmě Budišov nad Budišovkou
sloučen s městským spolkem hasičů /1921(3)/; Důl Hedvika Petřvald [německý] /1924/;
Thonet-Mundus Halenkov (sloučení firem Thonet a Josef Kohn) /1923 nebo 1926/;
Velkostatek Hodkov /1924/; Železárny Stará Huť u Berouna /1926/; Papírny Olšany
[německý] /1926/; Thonet-Mundus Český Těšín [německý] /1930/; firma Samuel Taussig
Hlinsko /1930/; továrna Horák Praha-Staré Strašnice /1930/; Dobrovolná tovární hasičská
jednota v továrně na sukna a vlněné zboží Bratří Lannerů /1929 nebo 1931/; Karlova huť
Frýdek Místek [německý] /1931/; hasičský sbor jámy Louis Vítkovice /7. 11. 1931/; S. Reich
a spol. Mariánská huť Velké Karlovice – Leskové /1931/; zámecký sbor majitele panství
barona Königswartera Kvasiny (Kvásiny-zámek) /1932/; Thonet-Mundus Český Těšín [český]
/1932/; Železárny Třinec [český] /1932/; Továrna Petr Polach Frenštát pod Radhoštěm /1933/;
firma E. Heintschel & spol. Jindřichovice pod Smrkem /30. 7. 1933/; akciová společnost
Škodovy závody v Plzni - závod Adamov (knížecí Lichtenštejnská továrna Adamov) /1934/;
tov. Belot Praha-Žižkov (Sellier & Bellot Praha) /1934/; Velkostatek Hrádek u Sušice /1934/;
Válcovny trub Bohumín [německý] /1934/; chemička Hrušov [německý] /1935/; Drátovny
Bohumín-Pudlov [německý] /1936/; továrna Vojtěcha Scheinosta Sušice [německý] /1936/;
Thonet-Mundus Vsetín (dříve fy. Jakub a Josef Kohn Vsetín) /1937/; Železárny Vítkovice
[německý] /1937/; Vagónka Studénka [český] /1938/; Železárny Třinec [český] /1938/;
Válcovny trub Bohumín [český] /1938/; Drátovny Bohumín-Pudlov [český] /1938/; Důl
Pokrok Petřvald [český] /1938/; Rosická báňská společnost Zastávka u Brna /1939/; chemička
Hrušov [český] /1939/; Důl Pokrok Petřvald [polský] /1939/; Železárny Třinec [polský]
/1939/; Drátovny Bohumín [polský] /1939/; Válcovny trub Bohumín [polský] /1939/; R. A.
Smekal – Praha Smíchov /1939/; Spojené lihovary a drožďárny s likérkou Mladá Boleslav
/1940/; akciový pivovar Budvar (Budweis-Budweiser) České Budějovice [český] /1940/;
chemička Hrušov [německý] /1942/; chemička Hrušov [smíšený] /1945/; Důl Pokrok Petřvald
[německý] /1945/; Moravskoslezská vozovna a.s. Studénka [německý] /1945/; železniční
dílny České Velenice České Velenice [německý] /1945/; Piettova papírna Plzeň [německý]
/1945/; Tkalcovna Ignáce Klingera Nové Město pod Smrkem [německý] /1945/; Lites Stráž
nad Nisou [německý] /1945/; firma F. Liebieg Liberec [německý] /1945/; německá jednotka
PO v neratovické chemičce /1945/; Drátovny Bohumín [německý] /1945/; Schellem Dlouhá
Ves [německý] /9. 5. 1945/; Válcovny trub Bohumín [německý] /1945/; Veba Olivětín
[německý] /1945/; Veba Broumov-Velká Ves [německý] /1945/; První brněnská strojírna
[německý] /1945/; Papírna Svoboda nad Úpou [německý] /1945/; „Moravia“ akciová
společnost, továrna na hřebíky, Hlubočky-Dukla [německý] /1945/; odbočka SDH ve
Spolkovém cukrovaru Nymburk /1945/; Velkostatek Františka Harracha Velké Meziříčí
/1946/; Detona Bohuslavice nad Vláří /1946/; R. A. Smekal Čechy pod Košířem (Hasičské
závody Čechy na Hané) /1946/; šlechtitelská stanice Sativa Keřkov /1946/; Zetor Brno /1947/;
Důl Gabriela Karviná-Doly [německý] /1948/; Důl Hohenegger Karviná-Doly [německý]
/1948/; Koksovna Karviná-Doly [smíšený] /1948/; Spolana Neratovice /1948/; Tabáková
továrna Lanškroun /1949/; Akciové železárny Hrádek /1949/; Faltisova továrna /1949/; Tonet
elektrárna Krnov /1950/; Výroba pian a varhan Krnov /1950/; Moravskoslezské pletárny
Rožnov pod Radhoštěm závod 07 Krnov /1950/; Karnola 01 Krnov /1950/; fy. Schmidt
Podmoklice /1950/; Továrna Ignás Klinger Mladá Boleslav (Lanex – Česana Mladá Boleslav)
/1950/; Královopolská Brno /1951/; odbočka SDH v Fruta č. 28 Mařatice /1951/; KABLO s.p.
Brno /1952/; Československá zbrojovka a.s. Brno /1956/; Severočeské dřevařské závody
Mimoň (Lineta Mimoň – Falcon Mimoň) /1956/; Přívoz II jáma Odra /1957/, Vlárské
strojírny k.p. Slavičín /1958/; plastikářský závod n.p. Svit Otrokovice /1958/; n.p. Svit
Gottwaldov /1959/; Severočeské doly – Doly Nástup Prunéřov /1959/; OSINEK Kostelec nad
Orlicí (koželužna firmy A. a J. Nejedlý – právní nástupce firmy Josef Seykora a synové
Kostelec nad Orlicí) /1960/, Holubna Holubice /1960/; Palivový kombinát 25. únor k.p.
Vřesová přeměněn na Závodní báňskou záchrannou stanici /1964/; Prefa Třebovice /1964/;
Východočeské uhlené doly n.p. Trutnov důl „Pětiletka“ /1964/; Cukrovar Ratiboř /1964/;
Karlovarský porcelán Klášterec nad Ohří /1965/; JZD Mír Brno-Tuřany /1966/; Lidka, výroba
čokolády Kutná Hora /1970/; Severomoravské dřevařské závody, závod Hlučín – požární četa
zařazen do systému CO /1970/; Elektrárna Karolina Moravská Ostrava /1974/; Jihomoravské
pivovary Uherský Brod /1975/; Somet Teplice-Trnovany /1975/; Urxovy závody n.p. OstravaZábřeh /1975/; Průmyslové sklárny Hostějovice /1976/; Strojně traktorová stanice STS
Kravaře /1977/; Papírny Novosedlice /1978/, Důl Svornost Ohníč /1978/; Pražský Hrad /28. 2.
1979/; Pleas Luka nad Jihlavou /1980/; Slovácké konzervárny Uherský Brod /1980/;
Koksovna Karolina Moravská Ostrava /1982/; Cukrovar Čelechovice na Hané /1982/;
Vratimovské papírny Vratimov n.p. /1983/; s.p. Jihomoravské dřevařské závody JMDZ
Jihlava (Jihlavské dřevařské závody Jihlava) /1983/; JZD Niva /1983/; Podnik živočišné
výroby PŽV Nový Jičín /1986/; Státní statek, farma Rápošov /1986/; SMDZ /1988/; UO-TEX
Ústí nad Orlicí (Perla 09 Červená Voda) /1989/; Bytex Letovice /koncem r. 1990/; Strojírny
Nové Ransko /1990/; VUD Východočeské uhlené doly n.p. Trutnov důl Zdenek Nejedlý
Rtyně v Podkrkonoší /1990/; JZD Chotýš – zemědělský závod „Podlipan“ Chotýš /1990/;
Čenkovské strojírny, n.p. Čenkov u Příbrami /1990-1/; Cukrovar Dymokury /1991/; Tesla
Havířov-Šumbark /1990-1/; Tonaso Neštěmice /1991/; Státní statek Votice /1991/; Společný
zemědělský podnik Staňkov (JZD Staňkov) /28. 1. 1991/; ČSTP Československý tabákový
průmysl Kutná Hora, závod Nový Jičín /1991/; papírny OLPAP Žimrovice /1991/; Lachema
Brno /1991/; Sfinx České Budějovice /1991/; n.p. Dechtochema České Budějovice /1991/;
Jitex Týn nad Vltavou /1992/; k.p. MEZ Frenštát pod Radhoštěm /1992/; Velvana Velvary
(Spolana Velvary) /1992/; Stavokonstrukce Týniště nad Vltavou /1992/; Mileta Vrchlabí
(Mileta 12 Vrchlabí I.) /1992/; Mileta Podhůří ve Vrchlabí /1992/; TIBA, bavlnářské závody,
n.p. Vrchlabí /1992/; Mirotechna Týniště nad Vltavou /1992/; Igla Trhové Sviny /1992/; STS
k.p. provoz Horšovský Týn /1. 2. 1992/; STS k.p. provoz Kout na Šumavě /6. 2. 1992/;
Západočeské dřevařské závody Trhanov /15. 4. 1992/; n.p. Svit Velké Meziříčí /16. 2. 1992/;
Nábytkář Domažlice /17. 4. 1992/; Školní statek Horšov /9. 3. 1992/; Západočeské pivovary
Domažlice /15. 7. 1992/; Chemopetrol s.p. Benzina přečerpávací stanice - 7, Velká Bíteš
/1992/; Strojně traktorová stanice STS Velká Bíteš /1992/; ZPA Nový Bor /1992/; RUD
Zbýšov u Brna /1992/; JZD Hlavnice /1992/; Cukrovar Klobouky /1992/; Elitex Lomnice nad
Popelkou /1992/; Hedva Rýmařov /31. 12. 1992/; JME elektrárna Oslavany (elektrárna
Prosincové stávky Oslavany) /1993/; Benzina Šlapanov /1993/; MCHZ Moravské chemické
závody Ostrava-Hrušov, n.p. závod Dukla (Hrušovské chemické závody, n.p.) /1993/; JZD
Poběžovice /12. 1. 1993/; Okresní správa silnic Domažlice /17. 2. 1993/; JZD Klenčí pod
Čerchovem /10. 3. 1993/; JZD Milavče /12. 3. 1993/; JZD Kanice (později JZD Lštění) /29. 6.
1993/; JZD Brnířov /2. 9. 1993/; Státní statek Jeneč /1993/; ZD Fryčovice /1993/; Mileta,
závod 14 Jaroměř /1993/; Tiba, bavlnářské závody Jaroměř /1993/; Juta a.s. 04 Jaroměř (fy.
Josef Etrich) /1993/; Mileta Dolní Branná /1993/; JZD Zahrádka /1993/; Státní statek Lánov
/1993/; JZD Kalensko Dolní Kalná /1993/; JZD Archlebov /1993/; Alfa Plastik Bruntál s.r.o.
/1993/; Plastic Slavětín /1993/; ASTRID n.p. Praha - závod ALPA Velké Meziříčí /1993/;
Motor 03 České Budějovice /1993/; JZD Bílov /31. 12. 1993/; KVK (Krkonošské vápenky a
kamenolomy) Kunčice nad Labem /1993-4 z evidence 1998/; Velveta Dolní Kalná /září 1990
z evidence 1993/; KRPA Svoboda nad Úpou /1993/; SSHR Boletex Bošice /leden 1994/;
FATEM Lomnice (Bytex Lomnice) /1994/; ČSAD Ostrava /1994/; Cukrovar Ovčáry
(Cukrovar M. Taussiga v Ovčarech p. Nové Dvory u Kutné Hory) /1994/; Cukrovar Vrdy u
Čáslavi /1994/; Cukrovar Vyškov /1994/; JZD Ženklava /1994/; SmDZ Budišovice
(Severomoravské dřevařské závody) /1994/; První brněnská strojírna, závod Brno /1994/;
ZEZ Žamberk /1994/; Kovohutě Děčín /1994/; OTIS a.s. Břeclav (Franza-Otis Břeclav –
Transporta n.p. Chrudim závod Břeclav) /1994/; Západočeské cihelny Blížejov /20. 5. 1994/;
BENKO dřevařský podnik (Východočeské dřevařské závody VČDZ Trutnov) /20. 2. 1994/;
Západočeské dřevařské závody Domažlice (později Západočeský dřevařský průmysl a.s.
Domažlice) /10. 10. 1994/; JZD Meclov /18. 10. 1994/; ČSAD Domažlice (později
ČETRANS) /1. 11. 1994/; JZD Srbice /16. 12. 1994/; SPORT Horšovský Týn (později ARTIS
Horšovský Týn) /31. 12. 1994/; Agromotor Velké Meziříčí /1994/; Zemědělské obchodní
družstvo Maňovice (JZD Maňovice) /1994/; VENNUS Praha a.s. /1994/; ÚP Halenkov /18.
12. 1994/; Závod lihovary a konzervárny LIKO Nýřany (Likona k.p. Nýřany) /31. 12. 1994/;
Stavební stroje k.p. Nýřany /31. 12 1994/; Sellier&Bellot a.s. Vlašim /1995/; TIBA 01 Mostek
/1995/; JZD Černíkovice /29. 9. 1995/; JZD Slezská vrchovina se sídlem Pustá Polom /1995/;
ELTON, s.p. Nové Město nad Metují (Itec group a.s.) /1995/; Sklárny Moravia, pobočný
závod Rosice (závod Sklo Union OBAS k.p. Rosice) /1995/; Karosa n.p., závod 03 Slatiňany
(Sigma n.p., THZ Slatiňany) /1995/; MŠLZ Moravské šamotové a lupkové závody n.p. Velké
Opatovice /1995/; n.p. OEZ Orlické elektrotechnické závody Sobkovice /1995/; TESLA
Votice a.s. /1995/; MEZ a.s. Nedvědice /1995/; Nová Mosilana a.s. Brno /1995/; Labit
Vrchlabí /1995/; ČKD Choceň /1995/; KRPA Klášterská Lhota /1995/; KRPA Dolní Branná
/1995/; Pila Čáslav (Středočeské dřevařské závody Čáslav) /1995/; ZAZ Jaroměř /1995/; ČKD
Slaný /pol. r. 1995/; Elektropřístroj, n.p. Kovářská (EPM Elektropřístroj s.r.o. Praha) /31. 12.
1995/; Západočeské kaolinové závody ZKZ Horní Břiza /31. 12. 1995/; ZKZ n.p. závod
Kaznějov /31. 12. 1995/; ZKZ Třemošná /31. 12. 1995/; Tonus, továrna na usně, a.s. Jaroměř
/1995/; PROGRESSA Sobkovice /1995/; Západočeské uhelné doly Zbůch (ZUD a.s. šachta
Zbůh) /31. 12. 1995/; Západočeské uhelné doly Tlučná (ZUD a.s. šachta Tlučná – Důl
Krimich Tlučná) /31. 12. 1995/; Vigona Svojanov /1996/; Jitona a.s. Teplá /pol. r. 1996/; n.p.
Českomoravský len Čemolen Malá Štáhle /31. 12. 1996/; Vertex Litomyšl /1996-7/; ATECO,
s.r.o. provozovna ŽOS Praha-Bubny /1996/; Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod /1996/;
výrobce chladírenských návěsů n.p. Orličan Choceň /1996/; Tesla Jablonné nad Orlicí /1996/;
ZD Sokoleč /21. 5. 1996/; ŽOS Česká Lípa /31. 12. 1996/; ČKD Hořovice /1996/; tírna lnu
Čistá u Hrádku /1997/; Jihostroj Kaplice /1997/; TANEX TREKO a.s. Třebechovice pod
Orebem (dříve ZAZ Závody Antonína Zápotockého Třebechovice pod Orebem s.p.) /1997/;
MEZ Vsetín /1997/; Antonín Rückl a synové, s.r.o., sklárna Nížbov /1997/; Botana a.s. Skuteč
/1997/; Český nábytek Chotěboř /1997/; JMDZ Jihomoravské dřevařské závody Bystřice pod
Hostýnem /1997/; Tiba Lánov /1997/; Kovohutě a.s. Mníšek pod Brdy /říjen 1997/; Zbrojovka
Vsetín /9. 12. 1997/; TOTEX Chrastava (n.p. Textilana Chrastava) /1997-8/; PKZ Poštoranské
keramické závody Poštorná (Rakovnicko-Poštorenské keramické závody) /1998/; PRIMONA
n.p. Česká Třebová (dříve Perla 02 Česká Třebová, n.p.) /1998/; Ostroj (Ferum) Frýdlant nad
Ostravicí /1998/; Chlumčanské keramické závody CHKZ Poběžovice (později CHKZ a.s.
Poběžovice) /16. 1. 1998/; Salma Březhrad /1998/; Cukrovar Předměřice nad Labem /1998/;
výrobní družstvo KOVO Bělá nad Radbuzou /16. 1. 1998/; Strojírna Oslavany s.r.o. (dříve
První brněnská strojírna Brno-závod Oslavany) /24. 6. 1998/; Sklárny Kavalier a.s., závod
Votice /1998/; ZD Fulnek (Hospodářské družstvo Fulnek) /1998/; OMGD s.r.o. Kaznějov
(AKTIVA s. r.o. Kaznějov - Kaznějovské chemické závody, s.p., Lachema n.p. Kaznějov)
/1998-z evidence 31. 5. 2010/; Moravské sklárny Vrbno pod Pradědem /1998/; Koh-i-noor
České Budějovice /1998/; RICO Havlíčkův Brod /1998/; DOTEX Dobrá /1998/; Lidokov
Bojkovice – závod Němčice /1998/; Mora Moravia a.s. Hlubočky-Mariánské Údolý /1. 1.
1998/; Technolen /1998/; Sladovna Hodonice /1. 3. 1998/; n.p. Sázavan Zruč nad Sázavou)
/1998/; zemědělské družstvo ZERA Ratížkovice /1. 9. 1999/; závod na výrobu nábytku Jitona
Soběslav a.s., závod Lišov /30. 1. 1999/; Elite a.s. Varnsdorf /1999/; Tosima s.r.o Dlouhá Ves
u Sušice (dříve SOLO Dlouhá Ves) /1999/; Strojírny Chotěboř /1999/; Motorpal Velké
Meziříčí /1999/; Karlovarský porcelán Klášterec nad Ohří /1999/; Dřevokombinát Vrbno pod
Pradědem /1999/; Grafostroj Cvikov /1999/; Tonak Nasavrky (Polaban n.p., Pragooděv n.p.)
/duben 1999/; Motorpal Havlíčkův Brod /květen 1999/; Evona a.s. Chrudim (dříve Elite
Chrudim) /prosinec 1999/; ZPA Stará Paka /1999/; ETA a.s. závod Litovel (Tesla Litovel)
/1999/; ISOLIT BRAVO Jablonné nad Orlicí /1999/; JZD Moravan Pikárec /1999/; KŽ
Královodvorské železárny a.s. Králův Dvůr /1999/; Geologický průzkum Rýmařov /13. 12.
1999/; Sklo Union – Sklárna Heřmanova huť /31. 12. 1999/; VTŽ Válcovny trub Chomutov
/31. 12. 1999/; KPP Nové Homole /2000/; Vertex Moravský Krumlov /2000/; TOKOZ n.p.
Žďár nad Sázavou /2000/; ZKL Klášterec nad Ohří /2000/; TOS a.s. Varnsdorf /2000/;
Cementárny Prachovice /2000/; PAPCEL, a.s. Litovel /2000/; JZD Draženov /25. 8. 2000/;
ČKD Žandov /2000/; Správa a údržba silnic SÚS Bystřice pod Hostýnem /2000/; MOVO
Plzeň /31. 12. 2000/; JIP Vrané nad Vltavou /2000/; Tiba Beroun (n.p. Tiba 02 Beroun)
/2001/; Odetka a.s. Vrbno pod Pradědem /2001-31. 12. 2002/; ČDZ České dřevařské závody
Velvary (SDZ Velvary) /2001/; Hanácké železárny Prostějov /2001/; Tatra Příbor /7. 2. 2001/;
Mlékárna Stříbro a.s. Stříbro /2001/; Masokombinát Martinov (Ostrava) (Potravinářské
závody Martinov) /2001/; AMCAM TRADING Svitávka (Löw a syn Svitávka) /18. 4. 2001/;
Juta a.s. 01 Dvůr Králové nad Labem (fy. Weiss a synové) /31. 12. 2001/; Východočeská
energetika a.s. Hradec Králové /2002/; Sklárny Nový Bydžov (k.p. Jablonecké sklárny, závod
05 Nový Bydžov) /2002/; TIBA a.s., závod 04 Smidary /2002/; NOBYKO s.r.o. Nový Bydžov
/2002/; Resonanční pila a.s. Chlumec nad Cidlinou (n.p. Hudební nástroje Chlumec nad
Cidlinou) /2002/; Impresmetal Packing Skřivany /2002/; Rolnické družstvo Králiky /2002/;
QUELLE Hradec Králové /2002/; Mileta 02 Hořice v Podkrkonoší /2002/; Mileta 10 Hořice v
Podkrkonoší /2002/; Peguform Liberec a.s., závod Libáň /2002/; E a M Manufakturing s.r.o.
Lázně Bělohrad /2002/; E a M Manufakturing s.r.o. Pecka /2002/; Benko s.r.o. Kopidlno
/2002/; Petřivý s.r.o. Ostroměř /2002/; Fenestra s.r.o. Vysoké Veselí /2002/; Jesva Hořice a.s.
/2002/; Lisovna plastických materiálů Jičín a.s. /2002/; HELAGRA Jičín a.s. /2002/;
HELAGRA Jičín a.s., provoz Libáň /2002/; HELAGRA Jičín a.s., provoz Ostroměř /2002/;
SSHR, závod Butas Butovec /2002/; CIOS-cihelna Osenice /2002/; Čepro a.s. provozní sklad
Cerekvice nad Bystřicí /2002/; ČKD Hronov /2002/; Kovospol Police nad Metují /2002/;
Barum Jetřichov /2002/; Veba 06 Machov /2002/; Veba 08 Police nad Metují /2002/; Rubena
Rudník (AVON Rubena a.s. Rudník-AVON Automotive Rudník) /2002/; VAPL Trutnov
/2002/; Dřevařské závody Borohrádek /2002/; PIANA s.p. Týniště nad Orlicí /2002/; FAB a.s.
Rychnov nad Kněžnou /2002/; Tanex Plasty Jaroměř /2002/; AGRA CZ Střelské Hoštice
/2002/; AMATI-Denak s.r.o Kraslice /2002/; Korek Klášterec nad Ohří /2002/; Ideal Standart
Teplice (Keramické závody, Sanvit, Ditmar-Urbach) Teplice /2002/; Kovohutě Příbram
/2002/; MASSAG Bílovec (dříve Koh-I-Noor Bílovec n.p., závod 01 Bílovec) /14. 1. 2002/;
Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a.s. – Moravskoslezské cukrovary Hrušovany nad
Jevišovkou /2002/; DAKO a.s. Třemošnice /2002/; JZD Puclice (později ZEAS a.s. Puclice)
/14. 6. 2002/; MILO II Olomouc (MILO tuky a.s. Olomouc) /2002/; SABAS Javorník (ZD
Javorník) /2002/; TESLA Lanškroun /30. 6. 2002/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 05 PlavyMlýnska /31. 7. 2002/; GIO STYLE PAP a.s. Sušice /28. 8. 2002/; Texlen a.s. Trutnov
(továrna Haase Trutnov) /1. 9. 2002/; ZDP-Delta, s.r.o. Tachov /1. 11. 2002/; TOVÁRNY
STROJÍRENSKÉ TECHNIKY koncernový podnik KOVOSVIT, Sezimovo Ústí, závod
Holoubkov (Kovosvit Holoubkov, a.s. - WEILER HOLOUBKOV s.r.o.) /18. 12. 2002/;
CUTISIN, a.s. Jilemnice, provoz Kořenov /31. 12. 2002/; SIGNUM s.r.o Hustopeče u Brna
(Mostárna Hustopeče) /31. 12. 2002/; LIGLASS, a.s. Železný Brod, provoz Líšný /31. 12.
2002/; Pramet Světlá Hora /31. 12. 2002/; Crystalex Vrbno pod Pradědem /31. 12. 2002/;
Lisovny plastických hmot Vrbno pod Pradědem /31. 12. 2002/; Kovohutě Břidličná /31. 12.
2002/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 06 Dolní Smržovka (přádelna Johann Priebsch dědicové)
/31. 12. 2002/; ZBZS Kladno /31. 12. 2002/; Sklárna Antonín Rückl a synové Včelnička /31.
12. 2002/; Sigma Group Olomouc-Lutín /31. 12. 2002/; SVA a.s. Holýšov (dříve LIAZ n.p.
Holýšov) /22. 1. 2003/; Královodvorské cementárny Králův Dvůr /2003/; Českomoravský
cement a.s. Beroun, výrobní závod Mokrá u Brna /2003/; Diesel International s.r.o. PrahaSmíchov /2003/; Atas elektromotory Náchod a.s. (MEZ Náchod) /2003/; VLNAP Kdyně
(později VELLUS s.r.o. Kdyně, VENNUS s.r.o Kdyně, VENNUS Praha a.s. Kdyně, PČP
Přádelny česané příze Nejdek n.p. závod 4 Kdyně) /2003/; JIZERSKÉ SKLO, a.s. Lučany nad
Nisou /30. 6. 2003/; CVH, k.p., Hranice (Cement Hranice a.s.) /11. 9. 2003/; Thrall Vagónka
Studénka /30. 9. 2003/; CHKZ Staňkov (později CHKZ a.s. výrobní družstvo Staňkov,
Chlumčanské keramické závody a.s. Staňkov) /17. 12. 2003/; ZPA a.s. Nová Paka /2003/; ZD
Hvozd /17. 12. 2003/; MOTOR JIKOV a.s. České Budějovice /9. 2. 2003/; TOS Svitavy /26.
2. 2003-z evidence 2005/; Textilana a.s. Liberec /červenec 2003/; OBRUČ Agro Černovice
(dříve ZD Černovice) /2003/; OEZ Orlické elektrotechnické závody Letohrad /8. 9. 2003/;
AMEKO a.s. (BSS, závod 04) /září 2003/; HUHTAMAKI ČR a.s. Přibyslavice /1. 10. 2003/;
Velveta a.s. závod 01 Varnsdorf /2003/; Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka /15. 11.
2003/; Velveta Varnsdorf a.s. závod 7 Stará Paka (Velveta 5/1 Stará Paka-tkalcovna) /15. 11.
2003/; HYBLER, s.r.o., závod 02 Železný Brod (n.p. Kolora Železný Brod) /31. 12. 2003/;
Kabelovna a.s. Děčín-Podmokly (Kablo Děčín) /31. 12. 2003/; Ostroj a.s. Opava /29. 7.
2004/; Orlické papírny Chrast /1. 1. 2004/; Silniční technika a.s. Nová Paka /15. 1. 2004/;
Ekotex spol. s r.o. Ivančice (Retex Ivančice) /9. 2. 2004/; Šroubárna Turnov /1. 3. 2004/;
DOAGRA a.s. Domažlice /18. 3. 2004/ (ZZN a.s. Zemědělské zásobování a nákup Domažlice
/23. 3. 2004/); PREOS-WEST a.s. Halže /18. 3. 2004/; KOREM s.r.o. Krasíkov,
Konstantinovy Lázně /16. 6. 2004/; Západočeské cihelny n.p. Žihle /2004/; Agroservis Tachov
a.s. Bor /2004/; Agroservis Tachov a.s. Planá /červenec 2004/; ČSAD autobusy Plzeň a.s.
Tachov /červenec 2004/; LIRA Horní Planá /2004/; Vigona, závod 03, Svitavy /2004-2006/;
MITOP, a.s. Mimoň /2004/; Saint-Gobain Orsil s.r.o. Častolovice /2004/; Dopravní podnik
Praha, a.s. (DP Autobusy Dejvice) /31. 12. 2004/; PERLA Ústí nad Orlicí /2005/;
DŘEVOTVAR Jablonné nad Orlicí /2004-5/; Seco Group, odštěpný závod 02 AGS Jičín
(Agrozet Jičín později n.p. Agrostroj Jičín) /1. 1. 2005/; KOVOČAS v.s. Děčín /12. 1. 2005/;
Linea Nivnice a.s. (Slovácké konzervárny, závod 1 Nivnice) /27. 1. 2005/; Kovosvit
Sezimovo Ústí /2005-z evidence 2013/; Velveta a.s. závod 01 Varnsdorf /2005/; Velveta
Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka /2005/; Velveta Varnsdorf a.s. závod 03 /2005/; Velveta
Varnsdorf a.s. závod 06 /2005/; Velveta Varnsdorf a.s. závod Teplárna Varnsdorf /2005/;
kovodružstvo DÍLO Svratouch /2005/; TRANSPORTA Chrudim /2005/; MRAZÍRNY
DAŠICE /2005/; VĚZNICE Pardubice-Vězeňská služba ČR /2005/; DŘEVOTVAR Jamné
nad Orlicí /2004-5/; KARTÁČOVNY Červená Voda /2005/; Výzkumný ústav živočišné
výroby Praha-Uhříněves /2005/; Jablonex group a.s. Železný Brod /2005/; Jitex Písek a.s.
/2005/; LUCAS AUTOBRZDY spol. s.r.o. Jablonec nad Nisou /31. 7. 2005/; Czejzek Horní
Slavkov /30. 9.Bižuterie, Česká Mincovna /31. 8. 2005/; Haas 2005/; Tepna 01 Náchod
/2005/; ZKL-VRL Praha a.s., Praha 10 /7. 8. 2005-z evidence2006/; DIOSS NÝŘANY a.s.
Nýřany /31. 12. 2005/; Tiba 03 Česká Skalice /31. 12. 2005/; ELITEX k.p. Kdyně (později
ELITEX MACHINERI s.r.o. Kdyně) /10. 2. 2006/; Trevos a.s. Košťálov /2006/;
Železnobrodské sklo, závod 01 Železný Brod /2006/; Narex Česká Lípa /2006/; ZENZA
Znojmo, provozovna Moravský Krumlov-Rakšice (Keramické závody, n.p. Znojmo, závod
Moravský Krumlov) /2006/; Tiba Dvůr Králové nad Labem /únor 2006/; Intergal Vrchovina
a.s. Skořice /1. 3. 2006/; SOLO Sirkárna a.s. Sušice /16. 5. 2006/; LITMAS, spol. s.r.o.
Tanvald /31. 5. 2006/; RIETER Hnátnice /2006/; EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA
cukrovar Hrochův Týnec (Společenský rolnický cukrovar Hrochův Týnec) /2006/; JIP Větřní
/červen 2006/; MOBA spol. s r.o. Rožnov pod Radhoštěm /2006/; OKD a.s. Důl Dukla
Havířov /2006/; Lafarge Čízkovice /2006/; Olšanské papírny Olšany, n.p. závod Vlčice /28. 2.
2006/; RIETER Hnánice (k.p. ELITEX, závod 02 Hnánice) /24. 7. 2006/; METRA Blansko
a.s. /3. 11. 2006/; Cembrit a.s. Beroun /30. 11. 2006/; PROLIFT, a.s. (Textilana Nové Město
pod Smrkem) /11. 12. 2006/; Jitka a.s. Jindřichův Hradec /15. 12. 2006/; Retex Moravský
Krumlov /18. 12. 2006/; PRECIOSA – LUSTRY, a.s. Kamenický Šenov /1. 1. 2007/;
Proclima-Svamp s.r.o. Dolní Bousov /2007/; SEBA T, a.s. Tanvald, závod 07 Dolní Smržovka
/1. 4. 2007/; BVV a.s. Brno /2007/; Pivovar Eggenberg Český Krumlov /2007/; ALMA Nová
Bystřice /2007/; TOS Čelákovice /7. 6. 2007/; INTERGAL Vrchovina /2007/; VITKA a.s.
BRNĚNEC /2007/; ČD Suchdol nad Odrou /31. 12. 2007/; Jitka Otín /31. 12. 2007/; ZVVZ
a.s. Milevsko /2008/; Chodovar spol. s.r.o. Chodová Planá /19. 3. 2008/; BOHEMIA SPORT
LION (Bohemia Sport Horažďovice) /8. 10. 2008/; Přádelna Slezan a.s. Frýdek-Místek Staré
město (závod 01 Slezan a.s. Frýdek Místek–Přádelna Staré město u Uherského Hradiště)
/2008/; Tesla, a.s. Jihlava /2008/; Továrna na piana, a.s. Hradec Králové (Piana 02 Nový
Hradec Králové) /2008/; Důl ČSA Doubrava „závod Karviná“ /2008/; Crystalex a.s. Nový
Bor /2009/; DEPRAG CZ a.s. Lázně Bohdaneč (dříve Narex a.s - Nářadí Lázně Bělohrad /1.
1. 2009/; ZKS AGRO Zahořany /7. 9. 2009/; Pribina Přibyslav /2009/; Alcoa Fujikura Czech
s.r.o. Stříbro /2009-z evidence 2011/; Cesar Crystal Josefodol /2009/, Pila Javořice Ptení
/2009/; Tesla Hloubětín, a.s., Praha 9 /2009/; MTH Praha a.s., výrobní divize Hranice /2009/;
Slezan a.s. Frýdek Místek, závod 04 Místek-Tkalcovna Beskytská /březen 2009/; Závod 02
Slezan a.s. Frýdek Místek – Tkalcovna Hálkova /březen 2009/; Slezan a.s. Frýdek Místek,
závod 03 Frýdlant v Čechách – Tiskárna textilu /březen 2009/; OKD OKK a.s., provoz
koksovna Jan Šverma /23. 3. 2009/; OKD OKK a.s., provoz koksovna Svoboda /23. 3. 2009/;
OKD, Pila-Salma a.s. Ostrava /23. 3. 2009/; OKD a.s. Důl ČSA Karviná /23. 3. 2009/; OKD,
a.s. Důl Lazy, o.z. Orlová /23. 3. 2009/; OKD a.s. Důl Paskov /30. 4. 2009/; OKD, a.s. VOJ
Důl ČSM Stonava /1. 5. 2005/; IVAX Pharmaceuticals s.r.o. Opava 9 /1. 8. 2009/; Laufen CZ
s.r.o. Znojmo (Keramické závody, n.p. Znojmo) /2009/; Minerva Boskovice /2009/; Crystalex
a.s. Karolinka /2009/; Pila Javořice, a.s. Ptenský Dvorek /2009/; Kovotex Červený Kostelec
(Elitex, Saurer Czech dnes Oerlikon Czech) /koncem r. 2010/; Alimex obchodní družstvo
Nezvěstice /1. 12. 2010/; Papírna Plzeň a.s. Plzeň /31. 5. 2010/; Strojplast a.s. Tachov /31. 5.
2010/; SERW spol. s r.o. Sedlec /9. 11. 2010/; Lukrena a.s. Dolní Lukavice /25. 8. 2010/;
Zemědělské obchodní družstvo ZOD Vrčeň /23. 9. 2010/; Jitex Písek a.s. /2011/; ALLTUB CE
a.s. Kolín (Cebal Kolín) /březen 2011/; Korona Lochovice /srpen 2011/; Safina a.s. Vestec
(Kovohutě Vestec) /listopad 2011/; RWE Gas Storage, s r.o. Dolní Dunajovice /2011/; RWE
Gas Storage, s r.o. Tvrdonice /2011/; ZEPO Bořitov, družstvo /2011/; ZEMSPOL a.s. /2011/;
ČKD Blansko strojírny a.s. /2011/; Alcoa Fujicora a.s. Stříbro /2011/; Beneš a Lát a.s. závod
Z-02 - Poříčany /srpen 2012/; Okula a.s. Nýrsko /září 2012/.
Zánik mnohých z těchto závodních hasičských sborů souvisel jak s ekonomikou, tak s
vytvářením centralizovaného profesionálního Hasičského záchranného sboru ČR. Mnohdy
byly sbory zrušeny na žádost vedení podniku pro nízký počet hasičů jednotky nebo vysoký
věk členů.
Zrušené jednotky SDH podniku s pracovníky zařazenými v hlavním pracovním
poměru do jednotky: k.p. MEOPTA Přerov /1946/; UP závody n.p. Bučovice /1996/, Jawa a.s.
Týnec nad Sázavou-Brodce /1996/; Transporta Chrudim /1997/; Kovohutě a.s. Mníšek pod
Brdy /1. 11. 1997/; Čepro a.s. Klobouky u Brna /1999-2000/; TESLA Lanškroun /2000/;
Bezpečnostní integrovaný záchranný sbor BIZS Magneton Kroměříž /2000/; Jitex Písek a.s.
Písek /2001/; Letecké závody a.s. Kunovice, pobočná stanice Otrokovice (dnes Moravan
Aviation a.s. Otrokovice) /září 2001/; Vlnap Nejdek /31. 3. 2002/; Česká zbrojovka a.s.
Uherský Brod /1. 3. 2003/; Lybar a.s. Velvěty /31. 7. 2003/; Kabelovna a.s. Děčín-Podmokly
(Kablo Děčín) /31. 8. 2003/; Walter Motor Smíchov (Motorlet a.s. Jinonice) /2003/; Tranzitní
plynovod KS IV Hostim (později TRANSGAS a.s. Hostim dnes RWE Transgas Net, s.r.o.,
provoz KS Hostim) /31. 12. 2003/; Kompresorová stanice RWE TRANSGAS a.s. Kralice nad
Oslavou (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Kralice nad Oslavou) /31. 12. 2003/;
TRANSGAS, a.s. Praha Strážovice (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Strážovice) /31. 12.
2003/; RWE Transgas a.s., kompresní stanice Žíšov, Veselí nad Lužnicí (RWE Transgas Net,
s.r.o., provoz KS Veselí nad Lužnicí) /31. 12. 2003/; Kompresorová stanice RWE Transgas
a.s. Kouřim (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Kouřim) /31. 12. 2003/; Kompresorová
stanice RWE Transgas a.s. Břeclav (RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Břeclav) /31. 12.
2003/; nkt cables Velké Meziříčí k.s. (Kablo Elektro) /1. 7. 2008/; nkt cables Vrchlabí k.s.
(Kablo Vrchlabí) /31. 12. 2008/; Barvy laky Hostivař a.s. /30. 4. 2009/; Akzo Nobel Coatings
CZ, a.s. Opava-Komárov (BALAKOM a.s. Opava-Komárov) /1. 5. 2009/; OKD a.s. Důl
Darkov Karviná /23. 3. 2009/; Kovohutě Povrly (MĚĎ POVRLY a.s. Povrly) /2008/;
Olšanské papírny a.s. Lukavice, závod Jindřichov /2009/; ADAST a.s. Adamov /2009/;
ZEVETA AMMUNITION Bojkovice a.s. /2009/; EOP Elektrárny Opatovice nad Labem a.s.
/31. 7. 2013/.
V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikají závodní požární útvary převážně u
nově vzniklých podniků nebo ze stávajících závodních požárních sborů Z největších a
nejvýznamnějších uvádíme: Sklárny KAVALIER n.p. Sázava /1. 5. 1971/; ČST
Československá televize (dnes Česká televize s.o., Praha 4 Kavčí hory) /1971/; Rudý říjen
(Barum) Otrokovice (dnes Barum Continental spol. s.r.o. Otrokovice) /1. 7. 1971/; chemická
továrna Paramo Pardubice /1972/; obuvnický podnik k.p. ZKG (Závody Gustava Klimenta)
Třebíč-Borovina (n.p. Svit Třebíč-Borovina, BOPO a.s. Třebíč) /1972/; odbytové středisko
0623 Benzina Střelice u Brna (Čepro 09 Střelice) /1. 1. 1973/; Benzina Bělčice (dnes Čepro
a.s., 02 Bělčice) /1. 11. 1973/; strojírny Závody přesného strojírenství ZPS GottwaldovMalenovice (dnes TAJMAC-ZPS a.s. Zlín-Malenovice) /1973/; Barvy a laky, závod 4 n.p.,
Uherské Hradiště-Staré město /1973/; Moravské železárny, a.s. Olomouc /1973/; Motorpal
n.p. Jihlava /1974/; FEZKO Strakonice /1975/; Dopravní podnik o.z. Metro Praha 4 /1. 2.
1975/ (PS depo Kačerov 1975, PS depo Hostivař 1985, PS depo Zličín 1995, PS depo
Kačerov 1995, od 1. 1. 2005 HZSP Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s.); Barvy a laky n.p.
Kralupy nad Vltavou – BAL Kralupy nad Vltavou (Balak a.s. Kralupy nad Vltavou dnes
Barvy a laky Hostivař a.s. Pobočka Kralupy nad Vltavou) /1976/; ČKD-Naftové Motory
Praha 5-Smíchov /1976/; Elektrárna Dětmarovice (dnes ČEZ a.s. el. Dětmarovice) /1976/;
Elektrárna Tisová (dnes ČEZ UKE ETI Tisová) /1977/; KVHÚV Palivový kombinát 25. únor
k.p. Vřesová (dnes Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. Sokolov-SUAS) /1. 1. 1976/;
Léčiva n.p. Praha (dnes ZENTIVA, a.s. Praha 10) /10. 12. 1976/; Elektrárna ChvaleticeVýchodočeská energetika a.s. (České energetické závody-Elektrárna Chvaletice) /1977/;
TATRA a.s. Kopřivnice /1977/; Lučební závody Kolín /1977/; Kovohutě Gustava Klimenta
Rokycany, s.p. /březen 1977/; k.p. Benzina Tábor-sklad 0209 Včelná (Čepro a.s. Boršov) /1.
1. 1978/; Česká správa letišť Karlovy Vary (ZPSL Karlovy Vary) /1978/; Závody na překližky
a dýhy, n.p. Hodonín (později ZPD, závod TATRA Hodonín – Ploma a.s. Hodonín) /1978/;
Elektrárna Hodonín /1978/; Pražský Hrad (Kancelář Prezidenta republiky) /1. 3. 1979/; Palác
kultury Praha (dnes Kongresové centrum Praha a.s.) /1980/; ZVS Zeveta Bojkovice (Česká
zbrojovka Bojkovice) /1981/; sklárny Glavunion a.s., závod Sklotas Řetenice (SKLO UNION,
závod 01, Teplice-Řetenice – Glaverbel Řetenice) /1981/; Jaderná elektrárna Dukovany k.p.
/1. 1. 1982/; Elektrárna Prunéřov II. (dnes EPR Elektrárna Mělník pobočná stanice Elektrárna
Prunéřov Kadaň-Prunéřov) /1982/; Severomoravské celulózky n.p. Paskov (dnes BIOCEL
Paskov, a.s.) /25. 4. 1983/; JmDZ Jihomoravské dřevařské závody n.p. Brno, závod Jihlava
(Jihlavské dřevařské závody Jihlava dnes Kronospan CR Jihlava) /15. 10. 1983/; JmDZ
Jihomoravské dřevařské závody n.p. Brno, pobočná stanice Břeclav /15. 10. 1983/;
Krkonošské papírny Hostinné /1983/; Barvy a laky Praha-Hostivař (dnes Barvy a laky
Hostivař a.s.) /1983/; Chemické závody Sokolov /1983/; Chemopharma n.p. Ústí nad Labem
/1984/; (Závody ťaškého strojárstva) ZTS Třemošnice /1985/; Jihočeské papírny, n.p. Rudého
práva Větřní (Jihočeské papírny a.s. Větřní u Českého Krumlova) /1985/; Moravské chemické
závody Ostrava (dnes BorsodChem MCHZ s.r.o. Ostrava-město) /1. 11. 1986/; Vodní stavby
a.s. České Budějovice (VJET Sezimovo Ústí) /únor 1986/ dnes ČEZ a.s Jaderná elektrárna
Temelín /duben 1991/; požární jednotka s profesionálními požárníky letiště Brno-Tuřany
/1987/; POŽ Vlkava /1987/; Lachema Brno (dnes Pedus service Brno) /1988/; Důl 1. máj
Karviná (Důl Darkov Karviná) /1989/; Fakultní nemocnice Motol, Praha 5 /1. 10. 1989/.
Původní zákon č. 18/1958 Sb., již v některých částech nezajišťoval ani nedával záruku
pro úspěšnou práci požární ochrany, jak v průmyslu, zemědělství, tak i v ostatních odvětvích
národního hospodářství. Od doby, kdy byl schválen, došlo na základě rozvoje výroby
k technickým i technologickým změnám, byla zaváděna automatizace a mechanizace a
využívány nové, požárně nebezpečné suroviny a materiál. Podle nových směrnic ministerstva
vnitra byly závodní SPO zaměřeny pouze na zásahy ve vlastním závodě. Po více jak 25 letech
byl 1. 7. 1985 přijat nový zákon ČNR č. 133/1985 Sb., vyšel 17. 12. 1985 s účinností od 1. 1.
1986 o požární ochraně, který neměl podstatný vliv na vznik nových závodních požárních
útvarů. Jednotky byly i nadále rozděleny na profesionální a dobrovolné, veřejné a závodní.
Byla zavedena odborná způsobilost a povinnost absolvování základní odborné přípravy pro
zařazení k samostatnému výkonu služby v požární jednotce. Pouze se změnilo názvosloví ze
závodní požární sbor (ZPS) na dobrovolný závodní požární sbor (DZPS) a z příslušníků ZPÚ
se staly pracovníci. V době nabytí účinnosti zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, počet
závodních požárních útvarů zřizovaných jednotlivými organizacemi kulminoval.
Přehled názvosloví na úseku požární ochrany
/ve smyslu zák. č. 133/1985 Sb./
Závodní požární útvar (ZPÚ)…………… Závodní požární útvar (ZPÚ)
Závodní požární sbor (ZPS)..................... Dobrovolný závodní požární sbor (DZPS)
příslušníci ZPÚ.......................................... pracovníci ZPÚ
členové ZPS............................................... členové DZPS
Vzdělávání závodních požárníků z povolání nejprve probíhalo v Krajských učilištích
požární ochrany (KUPO), zřízených u profesionálních útvarů PO. Zrušení krajských učilišť
požární ochrany proběhlo po nabytí účinnosti zákona č. 18/1958 Sb. Škola požární ochrany
Ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku od roku 1967 zabezpečovala základní a další odborné
kurzy, např. požárních techniků, preventistů, strojníků, spojařů, velitelů závodních požárních
útvarů.
Požární stanice VŽSKG Vítkovických železáren a strojíren Klementa Gottwalda,
závod 1 Ostrava byla nějaký čas školou požární ochrany ministerstva vnitra, než se instituce
přestěhovala do Frýdku-Místku. V roce 1969 na návrh krajského náčelníka inspekce PO
plukovníka Vaňka tu byla zřízena odbočka Učiliště PO ministerstva vnitra ve Frýdku-Místu
pro výcvik nováčků. Požárníci ze závodních požárních útvarů-6ti týdenní kurz nováčků
požárního sboru a v učilištích požární ochrany Ministerstva vnitra-3 týdenní kurs velitelů,
příp. 2 týdenní kurs protiplynové služby. Dále musel každý příslušník ZPÚ absolvovat školení
a výcvik v rozsahu 480 hodin ročně na každé směně. Dobrovolní požárníci získávali
odbornost způsobilost k funkcím podle příslušných ustanovení zákona ČNR o požární
ochraně č. 133/85 Sb. a vyhlášky MV ČSR č. 37/86 Sb. – velitel DZPS, strojník DZPS,
preventista požární ochrany závodů (organizací) ve 14ti denních kurzech na Ústřední škole
Svazu požární ochrany ČR Bílé Poličany, okres Trutnov. Internátní kurzy pro pracovníky PO strojník, technik, specialista, preventista, protiplynová služba, údržba EPS Tesla organizoval
OIST PoS Poličské strojírny, Polička.
Po ukončení úplného středního vzdělání s maturitou byla možnost absolvovat
pomaturitní studium na střední odborné škole požární ochrany MV ČSR ve Frýdku Místku,
kterým se získávala odborná kvalifikace pro činnost v oboru PO, ve středních vedoucích a
technických funkcích, pro výkon činnosti v projektových organizacích a pro funkce požárních
techniků. Absolventi středních škol mohli získat vysokoškolské vzdělání studiem na Vysoké
škole báňské v Ostravě, v oboru technika požární ochrany a bezpečnost průmyslu. Denní
studium bylo čtyřleté, studium při zaměstnání trvalo šest let. Absolventi získávali titul
inženýra a měli možnost uplatnění ve vyšších řídících funkcích, projektových organizacích a
ve funkčních požárních techniků ministerstev, VHJ a velkých závodů. Řidiči závodních
požárních útvarů, požárníci z povolání-zaměstnanci podniku a členové dobrovolného
závodního požárního sboru, kteří vykonávali funkci požárníka v závodě mimo své zaměstnání
se školili v rozsahu 32 vyučovacích hodin, a to v souladu s vyhl. FMD č. 94/72 Sb. ve znění
pozdějších změn a doplňků vyhl. 107/79 Sb. a vyhl. č. 20/82 Sb. a tématickým plánem
povinného používání řidičů z povolání, doplněným o problematiku vlastního provozu PS.
K 31. 12. 1985 byl podíl jednotek závodních požárních útvarů a sborů na zásahové
činnosti 14%. K 1. 1. 1990 existovalo více než 138 ZPÚ dislokovaných zhruba v 165
objektech, neboť některé velké ZPÚ, např. Škoda Plzeň (4 stanice Plzeň-hlavní závod /PlzeňBolevec a Plzeň-Doudlevce/, České Budějovice, Ejpovice, Ostrov, Rotava); Tesla (Nýřany,
Rožnov pod Radhoštěm, Pardubice); Svit (Gottwaldov, Otrokovice, Třebíč); Severočeské
doly a.s. – Doly Nástup Tušimice (Severočeské hnědouhelné doly, Doly nástup Tušimice,
pobočné stanice závod 01 Prunéřov, závod 02 sídlo Málkov); ČKD (jen v Praze 4 stanice,
Slaný, Hradec Králové, Kutná Hora, Blansko) nebo jednotky PO Českých drah (v síti
Československých státních drah ČSD v České republice 16 požárních stanic), Dopravního
podniku hl. m. Prahy, závod Metro (depo Kačerov, Hostivař), měly detašovaná pracoviště na
dalších stanicích v pobočných závodech.
Od 1. 1. 1995 nabývá účinnosti novelizace zákona ČNR č. 133/85 Sb. schválená
poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 29. 9. 1994 § 203/1994 Sb. – zákon, kterým se
mění a doplňuje zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění
zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb. Při této novelizaci došlo
ke změnám názvů:
Závodní požární útvar…………………
Jednotka Hasičského záchranného sboru podniku
Dobrovolný závodní požární sbor …….
Jednotka Sboru dobrovolných hasičů podniku
V 80 letech 20 století byli požární jednotky ustavené na větších objektech národního
hospodářství NH a spadali pod požární službu CO (PS-CO). Požární ochranu na závodech ve
smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 37/86 zajišťovali ředitelé závodů a k tomu zřízené
odbory. Ve velkých podnicích a závodech byly zřízeny závodní požární útvary s veškerou
požární technikou, výzbrojí a výstrojí. V menších závodech, ve státních statcích a
zemědělských družstvech byla zajišťována požární ochrana po stránce represe dobrovolnými
požárními jednotkami. K tomuto účelu vlastnili autocisterny, PPS 8 nebo PPS 12. Česká státní
pojiš´tovna se každoročně podílela z fondu zábrany škod na zavádění elektrické požární
signalizace ve velkých závodech.
Práce s mládeží
Některé ZO SPO na závodech měli i své kolektivy mladých požárníků (žákovská
družstva), tvořené z řad dětí zaměstnanců podniku nebo učňů a učnic odborného učiliště,
např. n.p. Sigma Pumpy Olomouc; JIPAP Petrovice; Moravia k.p. závod 02 Hlubočky;
Motorpal n.p. Jihlava; Osvětlovací sklo Janštejn; ČSAO Holešov; Nářadí Pilana Hulín;
Rubena Náchod; Severomoravské dřevařské závody Vrbno pod Pradědem; Granitol Moravský
Beroun; ČSD Krnov; Jiholen Otín; n.p. Slezan, závod 07 Staré Město; ČSD Krnov a
dorostenecká družstva Aero Vodochody, Vagónka Studénka, Oděvní průmysl n.p. Prostějov;
k.p. Elitex Ústí nad Orlicí, závod 02 Hnánice; Liaz, závod 09 Holýšov; n.p. Slezan; n.p.
Modeta 2 Pelhřimov; Válcovny trub a železa Chomutov; ZVL Klášterec nad Ohří; n.p. JIP,
závod Rudého práva Větřní; n.p. JIP, závod Vltavský mlýn, Loučovice; ČKD Praha; Důl ČSM
Stonava; Sklotas Chudeřice; Sklotas Řetenice; Českomoravské sklárny Karolinka /od r. 1960/;
Textilana Nové Město pod Smrkem /od r. 1965/; Prestro Uherský Brod /od r. 1966/; Motorpal
Jihlava n.p. /od r. 1972/; n.p. Primona Česká Třebová /od r. 1972/.
Práce se ženami
Ve Věstníku zemské organizace pokrokových žen moravských v září 1936 napsala
paní Štěpánka Tomanová z Lutína: „Již v dřívější době snilo několik našich srdnatých žen o
tom, že by bylo dobré vycvičiti se a pracovati se strojem hasičským. Služba hasičská je těžká
a vyžaduje velkých obětí, avšak my nelekáme se toho...“ A že nezůstalo jen u slov, potvrzuje
výstřižek z Nedělních lidových listů z 21. XI. 1937, nazvaný „Lutínské ženy vzor statečnosti“.
I ženský hasičský sbor fy. Sigmund-Chema dosáhl svých úspěchů. Po válce pak se zmenšující
se zaměstnaností žen v závodě sbor zanikl.
V roce 1937 požární sbor Českomoravské sklárny a.s. Nový Hrozenkov – Karolinina
huť založil družstvo žen pod vedení Růženy Bambuškové a její zástupkyní byla Marie
Neherová. V roce 1970 bylo obnoveno družstvo žen pod vedením Anny Kulčákové.
V roce 1951 rada ONV Hradec Králové schválila návrh na utvoření ženského
hasičského sboru v n.p. Český nábytek ve Škroupově ulici v Hradci Králové.
V padesátých létech se setkáváme se ženami jako členkami soutěžních požárních
družstev. Postupem let se podíl žen na organizačním životě požárních sborů stupňuje.
Po boku mužů pracovalo v požárních sborech i řada žen. Pozadu nezůstávali ani
družstva žen, např. n.p. Velveta 5/6 Dolní Kalná /od r. 1964/; Kappa Morava Paper Žimrovice,
Orpa Lanškroun, k.p. ŽBS Železnobrodské sklo, závod 01-Železný Brod; ŽBS
Železnobrodské sklo, závod 2-Těpeř; Slovácké strojírny Uherský Brod; JIPAP Loučovice; k.p.
Bižuterie Jablonec nad Nisou; Preciosa a.s. Kamenický Šenov; Jihostroj s.p. Kaplice; Tonak
n.p. Nový Jičín /od r. 1961/; Slezan n.p. Frenštát; Slezan n.p., závod 01 Frýdek-Místek;
Slezan, závod 04; Slezan, závod 08; Tesla Vrchlabí II, TON Bystřice pod Hostýnem, Pilana
Hulín, MODETA n.p. Jihlava, Textil Slavkov u Brna, LNH Vyškov, k.p. Elitex Ústí nad
Orlicí, závod 02 Hnánice /od roku 1986/; Elitex, s.p. Ústí nad Orlicí (k. p. Elitex Ústí nad
Orlicí, závod 01); Elton, s.p. Nové Město nad Metují; MEZ Náchod; n.p. ZEZ, závod
Žamberk; ZŤS Hrinov, n.p. Fatra Napajedla, Vlněna Svitávka, Velveta 5/1 Stará Paka,
Vagónka Tatra Studénka, n.p. Jitka Otín, Jiholen Otín, Železniční dílny České Velenice; Veba
Olivětín, Oděvní průmysl n.p. Prostějov; Moravské chemické závody Přerov, Severomoravské
dřevařské závody, n.p. závod Vlkoš; ZVS Meopta, k.p. Přerov /do r. 1970 a do r. 1985/; n.p.
Modeta Hořepník; LNH Lisovny nových hmot, závod Vyškov; Texlen, závod 02-Kalná Voda;
Technolen, závod 04 Hostinné; UP Koryčany; Státní traktorová stanice Beroun; PAL Valašské
Klobouky; n.p. OEZ Letohrad; Tesla Lanškroun; OEZ Sobkovice; ZAZ Litoměřice (Závody
Antonína Zápotockého n.p. Litoměřice); n.p. ZEZ, závod Žamberk; Liaz n.p., závod 01
Jablonec nad Nisou; Liaz n.p., závod 09 Holýšov; Jihomoravské dřevařské závody Břeclav;
textilní závod Mosilana Brno; Gumotex Břeclav; n.p. Textilana Liberec, závod 01; n.p.
Textilana Nové Město pod Smrkem /1960-1990/; n.p. Textilana Aš; n.p. Závody na překližky
a dýhy Hodonín, závod 1 Tatra Hodonín; n.p. Závody na překližky a dýhy Hodonín, závod 7
Chrást u Chrudimi; Baťa a.s. Zruč nad Sázavou (n.p. Sázavan Zruč nad Sázavou); n.p. Svit
Otrokovice; n.p. Svit Velké Meziříčí; ZKG Třebíč, provozovna Počátky; OUS Varnsdorf; n.p.
Slezan, závod 08, Frýdek-Místek; n.p. Polygrafia Lipník nad Bečvou; Závody Říjnové
revoluce Slavičín; GŘ ČAZ, n.p. Motorpal Jihlava /od r. 1979/; TON Bystřice pod Hostýnem
/od r. 1981/; Báňské stavby Sokolov; Jitona Stod; Elitex Soběslav; Jitex Týn nad Vltavou; n.p.
Jitex Milevsko; JZD Nezvěstice; JZD Chválenice; JZD Krchleby; JZD Sebranice; n.p.
Modeta 2 Pelhřimov; n.p. Mileta Hořice, závod 06 Víchová; n.p. Mileta Hořice, závod 14
Jaroměř; Mileta, závod 02 Hořice; n.p. Mileta Hořice, závod 03 Česká Skalice; Mileta, závod
04 Borovnice; n.p. Mileta Hořice, závod 05 Vrchlabí; Mileta, závod 06 Víchová; Mileta,
závod 07 Roztoky; Mileta, závod 13 Dolní Branná; Mileta, závod 14 Jaroměř; Mileta Černý
Dvůr; Perla 02 Česká Třebová; s.p. PLEAS závod 1 – provoz konfekce Havlíčkův Brod;
Budvar České Budějovice; Koh-i-noor České Budějovice; n.p. JIP, závod Rudého Práva
Větřní; n.p. Jitka, závod Český Těšín; Tesla Votice; Dukla Hrušov /od r. 1961 do r. 1970/;
Pleas Polná; Důl ČSM Stonava; Bonex, závod 01 Teplice-Trnovany; Spolchemie Velvěty;
Obas Rudolfova huť Dubí; Barvy a laky Uherské Hradiště-Staré Město; Prestro Uherský Brod
/1955-60/; Cyas Uherský Ostroh /od r. 1953/; Perla 10, a.s. Zábřeh /od r. 1953/.
Soutěže požárních družstev a družstev CO
Mezi závody byly pořádány soutěže, které zvyšovaly odbornou připravenost. Nejprve
se zúčastňovali soutěží pořádaných ČSPO. Připravenost požárních družstev prokazovali
členové v soutěži požárních družstev závodních jednot ČSPO, do které se zapojila i požární
družstva vojenská již v okrskových kolech soutěže. Nejlepší pak družstva soutěžila
v okresních a krajských kolech. Celostátní soutěž požárních družstev dospělých členů
závodních organizací SPO, závodních požárních útvarů, vojenských útvarů a civilní obrany.
Soutěže probíhaly již od počátku 50 let a postupně byly rozšířeny o populární disciplínu,
přebor jednotlivce. Přebor jednotlivce i soutěže požárních družstev prošly od svého zrodu
organizačním i obsahovým vývojem. V jednotlivých ročnících se projevily klady i nedostatky.
Do roku 1953 se konaly soutěže hasičů v rámci okrsků podle vlastních soutěžních směrnic.
V následujícím roce se začalo soutěžit podle celostátních směrnic na všech stupních, to
znamená okresní kola, krajská kola a celostátní kolo. Aby mohly býti prověřovány získané
návyky a vědomosti v požární ochraně, začaly se organizovat mezizávodní, mezipodnikové,
oborové, resortní soutěže. Požární ochrana přestala býti pouze výsadou mužů. Začaly v ní
aktivně pracovat i ženy. Např. v roce 1953 získalo družstvo žen závodní jednoty Jiholen
v krajské soutěži první místo; v roce 1954 se vítězem okresního kola soutěže stalo družstvo
závodního požárního sboru n.p. Pilana Hulín, které se tak probojovalo do krajského kola a po
jeho úspěšném absolvování se účastnilo celostátního kola, kde zvítězilo a získalo 1. cenu –
automobilovou stříkačku PRAGA AS 16. V roce 1953 se družstvo hasičů TOSu Čelákovice
probojovalo do celostátního kola v Olomouci. V roce 1954 družstvo mužů ZHJ n.p. Sázavan
Zruč nad Sázavou obsadilo 1 místo v soutěží PO jednotek, v druhém kole získalo standartu
OV ČSPO Kutná Hora a postoupilo do krajského kola, kde obsadilo 3 místo. V roce 1955 byli
mistry ČSR závodních požárních sborů družstvo k.p. MEZ Mohelnice. V roce 1955 družstvo
dorostenek Zj ČSPO Meopta Přerov obsahidlo 3 místo v celostátní soutěži. O rok později
v roce 1955, kdy se družstvo ZPS Pilana stalo vítězem okresního kola; probojovalo se pak
následně i do celostátního kola, kde se umístilo na velmi pěkném 2. místě a v kategorii žen
získalo 1 místo. V roce 1955 se družstvo žen tkalcovny Velveta 5/1 Stará Paka probojovalo až
do celostátní soutěže v Brně, kde získalo 2 místo. V červnu 1956 se uskutečnilo 2 kolo
požárnické soutěže, v němž zvítězilo družstvo n.p. Pilana Hulín a v ženách družstvo žen n. p.
Pilana Hulín. Na základě těchto dobrých výsledků se družstvo mužů n.p. Pilana zúčastnilo i
celostátní soutěže, kde se stalo absolutním vítězem. V letech 1956, 1957, 1958, 1972, 1978,
1980, 1983, 1985, 1987, 1988 družstvo mužů ZHJ n.p. Sázavan Zruč nad Sázavou obsadilo 1
místo v okrskové i okresní soutěží OV ČSPO Kutná Hora. V roce 1958 získalo družstvo žen
Jiholenu titul absolutního vítěze okresní soutěže. V letech 1957, 1958, 1959, 1960, 1971
družstvo mužů a 1961, 1962 družstvo žen Tatra n.p. Studénka vyhrálo okresní soutěž
požárních družstev. V roce 1963 družstvo Třineckých železáren obsadilo 2 místo v krajské
soutěži požárních útvarů v severomoravském kraji. V roce 1961, 1968, 1969, 1971 družstvo
mužů n.p. Tonak Nový Jičín vyhrálo okresní soutěž požárních družstev. V letech 1968 a 1969
vyhrálo družstvo mužů i žen n.p. Tonak Nový Jičín i krajské kolo v požárním sportu, ženy i
navíc roku 1972. Soutěžní družstvo ZAZ Jaroměř při reprezentaci na CTIF v r. 1966
v Jugoslávii Kralocjaku obsadil I místo. V roce 1969 obsadilo I. místo celostátní soutěži
Slovenska závodní požární sbor Poštoranské keramické závody Poštorná. V roce 1969 dosáhl
sbor Vitka Brněnec vítězství v okresním a krajském kole a obsadil 1 místo v Republikovém
kole v Praze. Od tohoto vítězství ještě několikrát získali 1 místo v okrskových, okresních a
podnikových soutěží. V roce 1969 vyhrálo družstvo žen n.p. Tonak Nový Jičín finále
mistrovství republiky v požárním sportu, v roce 1972 obsadily 3 místo. V roce 1972 se
umístilo na prvním místě v okresní i krajské soutěži družstvo DZPS Báňské stavby Sokolov.
V roce 1975 se účastnil ZPS Poštoranské keramické závody Poštorná soutěže v Rakousku,
kde získal I místo v kategorii hosté. V roce rok 1976 na celostátním kole v Plzni se ženy ZPS
Dolu ČSM Stonava umístily na třetím místě. V roce 1978 získal první místo v kategorii mužů
v prvním i druhém kole okresní soutěže požárních družstev závodní požární sbor ze Setuzy
Ústí nad Labem. Tento sbor se stal také absolutním vítězem oborové soutěže požárních
družstev GŘ Tukového průmyslu, která se konala 23. 9. 1978 v Holanech v okrese Česká lípa,
což svědčilo o jeho vysoké technické a morální úrovni. V květnu 1984 se účastnilo družstvo
mužů a družstvo žen ZPS Jihostroj Kaplice požární soutěže v Sonnebergu v NDR. Obě
družstva získala první místa. V roce 1986 obsadili ženy z ZPS Jihostroj 2 místo v soutěži
Sonnebergu. V roce 1988 se stalo družstvo DZPS z Jihostroje Kaplice absolutním vítězem
soutěže a držitelem putovního poháru – Memoriálu mjr. PO Jaromíra Urbana v Českém
Krumlově (ze 68 družstev). Na první celostátní soutěži, takzvané „Národní kolo soutěže
požárních útvarů v požárním sportu“ hasičů z povolání v roce 1970 se zúčastnil ZPÚ dolu J.
Fučíka Ledvice a obsadil 3 místo. V letech 1974 a 1975 se soutěžní družstvo ZPÚ Škoda
Plzeň zúčastnilo nároční soutěže o „Putovní pohár města Český Krumlov“ a při obou startech
zvítězilo. ZPÚ Škoda Plzeň vybojoval 1 místo v krajském kole soutěže požárních družstev a
v požárním sportu v letech 1953, 1955, 1956, 1959, 1969, 1974, 1975, 1976, 1978, 1979,
1980, 1981, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1990, 1991, 1992, 1993, 1994, 1995;
2 místo 1972, 1973. V letech 1969 a 1976 vyhráli i okresní a národní kolo a stali se mistry
republiky. HZS Škoda služby a.s. Plzeň obsadil 2 místo v letech 1997, 1998, 1999 a v roce
2000 dokonce vyhrál Mistrovství České republiky hasičů z povolání. ZPÚ Škoda Plzeň
obsadil 3 místo r. 1983 na Slováckém poháru v soutěži družstev. Ženy ZPS Textil Slavkov
vybojovaly na krajském kole CSPD roku 1972 1 místo a postoupily do národního kola,
v němž se umístily na 3 místě. Soutěžní družstvo ZAZ Jaroměř se zúčastnilo jako representant
ČSSR mezinárodní soutěže CTIF v Karlovacu v Jugoslávii. Zde vzorně reprezentovalo naši
republiku a získalo zlatou medaili. 19. 5. 1984 se konal 7. ročník soutěže požárních sborů
Plzeň-jih. Za účasti 31 družstev zvítězil sbor cihelen Stod. Třineckoželezárenští hasiči v roce
1984 dosáhli 1 místo v okresní i krajské soutěži. TOS Čelákovice obsadil 1 místo kategorie
muži v okresním kole soutěže požárních družstev dne 17. 5. 1986 v Čelákovicích. V kategorii
mužů byl v prvním ročníku soutěže „O putovní pohár MěNV a MěV NF“ v Chrudimi v roce
1985 ZPS Elite Chrudim. V prvním kole soutěže „O putovní štít přerovského povstání“ v roce
1985 se družstvo žen ZVS Meopta, k.p. Přerov umístilo na prvním místě. V květnu 1985
zvítězili požárníci z n.p. Okula nýrsko v I a II kategorii v soutěži požárních družstev okrsku č.
20. V roce 1985 zvítězili ženy z Jitexu a muži z Mikrotechny z Týnce nad Vltavou v soutěži
„O putovní pohár OV SPO České Budějovice“. Požárníci ze Zbrojovky Brno zvítězily mezi
38 družstvy mužů v soutěži v požárním sportu „O putovní pohár ZO SPO Střelice u Brna“
1986. Na okresní soutěži požárních družstev v roce 1986 o Putovní pohár předsedy MěstNV
v Pelhřimově obsadily ženy z Modety Pelhřimov druhé místo. Družstvo dobrovolného
závodního požárního sboru n.p. Kablo Velké Meziříčí vyhrálo putovní pohár v soutěži
pořádané ZO SPO Dolní Loučky „O putovní pohár Vítězného února“. V letech 1986 až 1988
za účasti dvaceti družstev (z toho 10 ze Slovenska) se konal na moravskoslovenském pomezí
v Turzovce „Beskydský pohár československej vzájomnosti“. Všechny tři ročníky vyhrál
TON Bystřice pod Hostýnem. V roce 1988 na Mistrovství české republiky štafet v hale LIAZ
Jablonec nad Nisou obsadili muži n.p. OEZ Letohrad 1 místo. V roce 1989 na Mistrovství
České republiky štafet v hale LIAZ Jablonec nad Nisou obsadili muži ZSE OEZ Letohrad 1
místo a ženy ZSE OEZ Letohrad dělené 1-2 místo. Na okresní soutěži v požárním sportu
v Křížové obsadilo družstvo ZO SPO Chotěbořských strojíren závod Nové Ransko
v celkovém pořadí 3 místo a první místo v přeboru jednotlivců. Družstvo žen s.p. Jihostroj
Kaplice vyhrálo soutěž o Putovní pohár MěV NF Třeboň v roce 1989. Družstvo mužů ze
závodu 03 Vigona Svitavy zvítězilo v okresním kole soutěže v požárním sportu. V roce 1989
se stalo družstvo DZPS Mesit Uherské Hradiště celkovými výtězi Velké ceny OSH ČMS
Uherské Hradiště, nejstarší okresní ligy v republice. V roce 1989 v soutěži DZPS „O Putovní
pohár rady ONV“ v Železném Brodě obhájili prvenství muži ze závodu 01 s.p. LIAZ Jablonec
nad Nisou a požárnice k.p. Bižuterie. Jan Šimíček z DZPS Tatra Příbor vyhrál běh na 100
metrů – muži a vojenský požární útvar VÚMV 2022 Praha I. obsadil 3 místo ve štafetě 4x100
metrů na V. ročníku halové soutěže v požárnicích disciplínách v Jablonci nad Nisou 7-8. 4.
1990.
Mezi nejúspěšnější soutěžní družstva patří podnikový hasiči skláren Karolinka.
Nejlepšího úspěchu dosáhlo družstvo žen na Velké ceně v rámci republiky, kde se umístily na
3 místě. Výsledky družstva mužů na úseku pohárových soutěží a požárního sportu byly
daleko větší a to zásluhou vedení závodu, že vytvořilo velmi dobré podmínky. Jen pro
informaci se družstvo mužů zúčastnilo v letech 1981 až 2008 361 soutěží, z toho 201 prvních
umístění, 63 druhých a 35 třetích umístění. Z toho počtu účastí je nejcennější první místo
v Kolíně, kde byl našim družstvem mužů vytvořen světový rekord na nástřikové terče, kde
nám byl udělen certifikát Ohnivá země. V roce 1995 byl tento rekord znovu našim družstvem
překonán o půl vteřiny.
Soutěž požárních sborů Nových Měst ČSSR o „Novoměstskou proudnici“
V roce 1979 vznikla z popudu ZPS Textilana Nové Město pod Smrkem soutěž požárních
družstev mužů a žen Nových Měst z celého Československa (Nové Město na Moravě, nad
Váhom, nad Metují, pod Smrkem a Kysucké Nové Mesto). Soutěž se konala každý rok
v jiném Novém Městě. Soutěž zrušena v roce 1989.
III ročník – 1981 – 1 místo ženy – ZVL Kysucké Nové Město (Slovensko)
IV ročník – 1982 – 1 místo ženy – Tepna Nové Město nad Metují
V ročník – 1983 – 1 místo muži – Tepna Nové Město nad Metují
VI ročník – 1984 – 1 místo muži a ženy – Tepna Nové Město nad Metují
VII ročník – 1985 – 1 místo muži – ZVL Kysucké Nové město (Slovensko)
VII ročník – 1985 – 1 místo ženy – Tepna Nové Město nad Metují
VIII ročník – 1986 – 1 místo muži – ZVL Kysucké Nové Město (Slovensko)
IX ročník – 1987 – 1 místo muži – VIMA Nové město nad Váhom (Slovensko)
IX ročník – 1987 – 1 místo ženy – ZVL Kysucké Nové Město (Slovensko)
X ročník – 1988 – 1 místo muži – OÚNZ Nové Město na Moravě
X ročník – 1988 – 1 místo ženy – Tepna Nové Město nad Metují
Podnikové soutěže v požárním sportu
Od roku 1965 se požární družstva zúčastňovali soutěží organizovaných po linii ÚV
ČSPO na všech stupních. Podle celostátních směrnic požárních družstev PD v požárním
sportu z roku 1978 se závodní požární sbory a vojsko zúčastňovalo společně s družstvy
veřejných požárních sborů celostátních soutěží. V roce 1976 uspořádalo Ministerstvo
průmyslu ČSR soutěž o nejlepší požární družstvo. Pro výcvik požárních jednotek se pořádala
oborové soutěžní klání v disciplínách požárního sportu v kategorii muži a ženy. Na oborové
soutěže navazovala soutěž resortních ministerstev, do které postoupili vítězové oborových
soutěží, např. VHJ Obuvnický průmysl Gottwaldov; VHJ Karlovarský porcelán; VHJ
CHEPOS Brno; GŘ VHJ Unichem Sokolov (putovní pohár); GŘ OKD Ostravskokarvinských dolů (putovní pohár); GŘ VHJ Unichem Pardubice (putovní pohár); VHJ
Pletařského průmyslu Písek „O pohár GŘ PP Písek“ /od r. 1979/; Jitex Písek (putovní pohár
podnikového ředitele) /od r. 1970/; Barvy a laky; VHJ České závody gumárenské a
plastikářské ČZGP Gottwaldov /od r. 1976/; GŘ pivovarů a sladoven Praha; GŘ Kovohutě;
GŘ dřevařského průmyslu Praha; koncern zemědělského strojírenství VHJ Agrozet Brno;
VHJ Tabák; VHJ Škoda Plzeň (vnitropodniková soutěž požárních družstev CO 1981-9); VHJ
Sklotas (Sklo Union); VHJ Aero Praha /od r. 1979/; VHJ Vlnařského průmyslu (GŘ VP
vlnařského průmyslu Brno) (putovní pohár) /od r. 1977/; VHJ Zbrojovka; VHJ Karlovarský
porcelán /od r. 1983/ (pohár generálního ředitele); VHJ ZPA Praha; n.p. Hedva Moravská
Třebová (putovní pohár podnikového ředitele) /od r. 1981/; n.p. Vlněna Brno /od r. 1976/; n.p.
Retex Ivančice /od r. 1977/; organizací zahraničního obchodu (pohár ministra zahraničního
obchodu) /od r. 1977/; oborový podnik Průmstav Praha (pohár generálního ředitele) /od r.
1987/; VHJ PPC Plzeň; Podnikové ředitelství Nářadí Praha (putovní pohár podnikového
ředitele) /od r. 1971/; Podnikové ředitelství n.p. Lachema Brno; VHJ ČKD n.p. Praha; VHJ
Sigma /1977 - 1987/; TOK (Textil – Oděv – Kůže); „TEXTIL – VLNA – KŮŽE Brno“; Tosta
Aš; Československé hudební závody Hradec Králové; Stavokonstrukce Uhříněves n.p.;
Technoplast/Plastimat; n.p. Technolen Lomnice nad Popelkou; VHJ Svit n.p. Otrokovice /od r.
1975/; soutěž Českého obuvnického průmyslu; soutěž Kolínských cukrovarů; soutěž
Jihomoravských cukrovarů; koncern Kovosvit Sezimovo Ústí; GŘK koncern Elitex Liberec
/od r. 1980/, n.p. Texlen Trutnov /od r. 1972/; Východočeské dřevařské závody VČDZ
Trutnov; k.p. Sigma; n.p. Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem /od r. 1964/; k.p.
Sklárny Kavalier (pohár podnikového ředitele); k.p. Jablonecké sklárny Desná (putovní pohár
ředitele) /od r. 1975/; n.p. Textilana Liberec /od r. 1954/; Tiba, bavlnářské závody, n.p. /od r.
1958/; Bytex Jihlava (Průmysl bytových textilií) /od r. 1985/; Velveta Varnsdorf /do r. 2005/;
n.p. BYTEX; ředitelství s.p. Mileta Hořice v Podkrkonoší /od r. 1966/; Kovohutě Břidličná
n.p. (putovní pohár ředitele podniku „O pohár podnikového ředitele“) /od r. 1964/; s.p. Čs.
Automobilové opravny Jihomoravského kraje; Severomoravské dřevařské závody; n.p.
Jihočeské dřevařské závody; n.p. Závody na překližky a dýhy Hodonín (putovní pohár
podnikového ředitele); Přádelny česané příze Nejdek (pohár ředitele) /od r. 1963/; k.p. MEZ
Postřelmov (o pohár podnikového ředitele) /od r. 1979/; Kablo Kladno (putovní pohár
podnikového ředitele k.p. Kablo Kladno) /1980 - 1988/; n.p. Veba; n.p. Brněnské papírny;
Jihočeské papírny, n.p. /od r. 1969/; VHJ Chemopetrol k.p. /od r. 1978/; Metaz; GŘ LIAZ,
o.p., Jablonec nad Nisou; VHJ/GŘ ČKZ Československé keramické závody Praha (putovní
pohár generálního ředitele ČKZ) /1978-1990/; GŘ Tesla Rožnov pod Radhoštěm; GŘ
Lnářského průmyslu Turnov (putovní pohár generálního ředitele); GŘ I. Brněnská strojírna;
KOVO podniků a závodů Východočeského kraje (putovní pohár pracujících n.p. Stavostroj
Nové Město nad Metují) /od r. 1970/; Československých státních drah (soutěž CO - ČSD)
celostátní soutěž závodních požárních útvarů železnic; SFINX České Budějovice;
Československé automobilové závody ČAZ (putovní pohár generálního ředitele GŘ ČAZ) /od
r. 1974/; GŘ ČAZ, n.p. Motorpal (pohár ředitele); GŘ Bavlnářského průmyslu (VHJ
Bavlnářský průmysl) /od r. 1974/; GŘ československých vagonek Praha (pohár generálního
ředitele); GŘ automobilového průmyslu ČSSR; oborové/GŘ Tukového průmyslu, koncern
Praha (pohár generálního ředitele); GŘ Federálního ministerstva všeobecného strojírenství
(GŘ Závody všeobecného strojírenství Brno) /od r. 1980/; Jihočeské pivovary /1975-1990//;
s.p. Jihomoravské dřevařské závody (o putovní pohár ředitele) /od r. 1985/; OKD (putovní
pohár generálního ředitele OKD); federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu; resort
spojů-federální ministerstvo spojů; Svaz průmyslu papíru a celulózy; GŘ podniků Oděvního
průmyslu pořádalo oborovou soutěž podniků (Kras, Severka, Pragoděv, Otavan, Triola, Šohaj
aj.) /od r. 1979/; KARA; GŘ nábydkářského průmyslu Brno pořádalo oborovou soutěž
podniků /1979 - 1988/ (Interiér Praha s.p., Jitona, n.p. Kovona; UP závodů, ředitelství
Bučovice; UP Rousínov (putovní pohár ředitele podniku Rousínov) /od r. 1974/; TON n.p.
Bystřice pod Hostýnem (putovní pohár) /1969-1989/; GŘ hutní druhovýroby GŘHD Bohumín
/od r. 1969/; Osvětlovací sklo k.p. Valašské Meziříčí (pohár ředitele) /od r. 1973/; Karnola
Krnov; Slezské mlýny Krnov; RICO Veverská Bitýška; n.p. Modeta; n.p. Perla (putovní pohář
ředitele); n.p. Lisovny nových hmot; Ostravsko-karvinských elektráren /od r. 1971/; JIPAP
Přibyslavice; s.p. Jablonecká bižuterie Jablonec nad Nisou /od r. 1977/; MŠLZ Moravské
šamotové a lupkové závody n.p. Velké Opatovice; Plastimat /1978-1985/; AZNP Mladá
Boleslav; SvčŘS Severočeské ředitelství spojů Ústí nad Labem; Západočeské keramické
závody; Závody Říjnové revoluce; Skleněná bižuterie; SFINX České Budějovice; n.p.
Železnobrodské sklo (putovní pohár podnikového ředitele) /od r. 1965/; VHJ Pleas n.p.; n.p.
Průmystav Praha /od r. 1988/; Nábytkářského průmyslu /od r. 1983/; soutěž požárních
družstev JZD okresu Vsetín /1976/; soutěž požárních družstev zemědělských závodů okresu
Ústí nad Orlicí „Putovní pohár JZD Líšnice“ a Putovní standartu OZS a OV SDR Ústí nad
Orlicí /1978-1990/, soutěž požárních družstev zemědělských podniků a státních statků okresu
Louny /od r. 1984/; soutěž závodních požárních družstev státních statků okresu Karlovy Vary;
okresní soutěž požárních družstev zemědělských podniků okresu Třebíč (putovní pohár OV
SDR-okresní výbor Svazu družstevních rolníků Třebíč) /od r. 1988/; okresní soutěž požárních
družstev okresu Svitavy; okresní soutěž požárních družstev zemědělských podniků okresu
Kutná Hora /od r. 1980/; okresní soutěž požárních družstev zemědělských podniků okresu
Žďár nad Sázavou /od r. 1988/, soutěž závodních jednotek PO zemědělských podniků okresu
Kroměříž (putovní pohár ředitele Okresní zemědělské správy Kroměříž) /od r. 1980/. Každé
dva roky se konala krajská soutěž požárních hlídek koncernového podniku Zemědělské
zásobování a nákup Brno. Podnikové kolo soutěže v požárním sportu se konalo střídavě vždy
v jiném závodě. Vítězové vnitropodnikových soutěží postoupili do navazující soutěže (do
oborového kola) příslušného ministerstva, např. paliv a energie, těžkého průmyslu, dopravy a
spojů, chemického průmyslu, všeobecného strojírenství, ministerstva spotřebního průmyslu
ČSR, které pořádal vždy jiný podnik.
Soutěže závodních požárních jednotek měli rok od roku vyšší úroveň a zúčastňovalo
se jich stále více družstev. Požárníci z povolání se účastnili přeboru požárních útvarů
v disciplínách požárního sportu.
Jedna z největších pohárových soutěží DZPS a ZPÚ, která byla určena jen pro závodní
požární sbory probíhala soutěž v Karolince. V roce 1969 se uskutečnil z vnitropodnikové
soutěže první ročník pohárové soutěže o „Putovní pohár ředitele skláren Karolinka Raťkovská grapa“. V prvním ročníku se zúčastnilo 7 družstev a v dalších letech se účast
zvyšovala v průměru 85 – 100 družstev. Každým rokem se na tuto soutěž sjížděli přední
družstva z celé naší republiky. Rekordní účast byla v roce 1992, kdy se soutěže zúčastnilo 156
družstev mužů a žen.
V roce 1976 vznikla soutěž závodních požárních sborů okresu Plzeň a pořádala ji
OIPO ve spolupráci s OV SPO. Soutěž družstev závodních požárních sborů okresu
Chomutov. OIPO Kroměříž pořádala od roku 1977 do roku 1988 soutěž v požárním sportu
pro závodní družstva (dobrovolná). Této soutěže se zúčastňovalo v průměru patnáct družstev.
Další soutěže: „O putovní pohár n.p. KOH-I-NOOR Bílovec“ /od r. 1972/, O putovní vázu ZO
SPO UP Rousínov, závod Klementa Gottwalda /od r. 1978/; „O putovní pohár vagónky“ /od r.
1960/ a „O putovní vagon“ /od r. 1973/, „Putovní pohár závodu Autopal Hluk“ /od r. 1987/,
„Putovní pohár ředitele/vedení závodu Jihostroj Kaplice“ /1974/, „O pohár podniku Dukla
Hrušov“, „O putovní pohár ředitele Dolu Doubrava“; „Zlatá proudnice ZO SPO Kablo Děčín“
/od r. 1975/, Keramické závody, n.p. Znojmo podniková soutěž v požárním sportu memoriál
Františka Opavského. Závodní požární útvar Třinecké železárny v letech 1974 – 1976
organizoval soutěž v požárním sportu nazvanou Třinecká kokila. ZPÚ LIAZ, o.p. závod 01
Jablonec nad Nisou pořádal od roku 1986 celostátní halovou soutěž jednotlivců. Soutěže
v požárním sportu organizovali mnohé závody „Pohár ředitele Dolu Nástup“, „Pohár ředitele
Elektrárny Tušimice“, SDH OKD a.s., VOJ Důl ČSM Stonava pořádal vlastní soutěž v
požárním sportu která, byla ukončena v r. 2004 XXIX ročníkem o putovní pohár ředitele Dolu
ČSM a X ročníkem soutěže o putovní pohár starosty obce Stonava. Hasiči z podniku LITES
a.s. pořádali od r. 1985 memoriál Luboše Petráka. SDH pivovaru Egenberg Český Krumlov /
1995-2007/; „O pohár Generálního ředitele Jitex a.s. Písek“ /do r. 2011/; SDH Tylex Letovice
„O pohár ředitele Tylexu“ do r. 1999; SDH Vitka a.s. Brněnic byl do r. 2007 pořadatelem
„Memoriálu Josefa Spurného“ zařazeného do extraligy České republiky v požárním útoku.
V současné době probíhá soutěž, „O putovní pohár Generálního ředitele Tonak“ /od r. 1998/,
„O pohár pivovaru PLATAN s.r.o Protivín“ /od r. 2001/, „O pohár personálního ředitele a.s.
Veba“ /od r. 2008/, SDH LASSELSBERGER, s.r.o. výrobní závod Chlumčany pořádá od r.
2000 Memoriál VLASTIMILA REITSPIESE o putovní pohár. Požární hlídka firmy IDEAL
AUTOMOTIVE BOR /OSH Tachov/ pořádá od r. 2011 hasičskou soutěž v požárním útoku
„O pohár vedoucího závodu“. SDH Prazdroj a.s. pořádá na nádvoří Plzeňského pivovaru od r.
2009 soutěž v požárním útoku mužů, mužů nad 35 let a žen Prazdroj Cup. OSH Mladá
Boleslav o putovní pohár velitele HZSP Škoda auto a.s. v obouch kategoriích Mladých hasičů.
Od původních soutěží ČSPO popř. PO CO, které probíhaly v šedesátých letech 20 století „v
plné zbroji“ a měli demonstrovat připravenost ke zdolání mimořádné události, se dnešní
soutěže liší a to ne v odvaze, odolnosti, pevné vůli, vytrvalosti či fyzické kondici. Např.
putovní pohár náčelníka CO okresu Jihlava. Požárnické soutěže se přizpůsobovaly náročnosti
výcviku a jejich náplň se stále více přibližovala výkonu služby. Celá snaha o kvalitní soutěž
byla završena nácvikem a soutěžemi v disciplínách požárního sportu. Závodníci nejsou
výkonnými sportovci, soutěží se naprosto bez úlev v rámci odborné přípravy. Soutěžící jsou
stejně jako dříve z různých směn, secvičí se až těsně před závody. Od r. 1959 probíhá
podniková soutěž farmaceutických závodů VHJ SPOFA, přestože oborový podnik již
neexistuje, pořádá se soutěž dál. Hasiči z Okuly Nýrsko, v této soutěži zvítězili jedenadvacet
krát. Dokonce se jim povedlo udržet v Nýrsku pohár osmnáct let v řadě.
Od roku 2002 společnost ČEPRO Praha a.s. opět organizuje soutěže hasičských
jednotek společnosti. Soutěže probíhají ve sportovních disciplínách zaměřených na sílu a
vytrvalost s prvky požárního sportu, jako je požární útok, práce v dýchací technice, práce na
vodě, štafeta s překážkami. Dále v současnosti probíhají soutěže JPO ČSD a jednotek SDHP
DP Autobusy Praha (dnes Správa vozidel autobusy). Soutěž jednotek PO HZS v požárním
sportu se řídí „Pravidly požárního sportu“, vydanými pokynem náměstka ministra vnitra a
vrchního požárního rady ČR č. 26/2007 ze dne 27. 4. 2007. Od r. 1983 do r. 2004 probíhali
oborové soutěže SPPaC papírenského a celulózského průmyslu. Pokud chtějí, tak se
podnikové sbory se účastní soutěží pořádaných HZS ČR nebo SH ČMS. Jednotlivci se účastní
dnes oblíbených soutěží TFA (anglická zkratka Toughest Firefighter Alive, což ve volném
překladu znamená, nejtvrdší hasič přežije), např. Fenzy Cup pořádané podnikem AERO
Vodochody a.s. Pro ty, kdo neví, jak Fenzy probíhá, malé vysvětlení: soutěží se v zásahovém
obleku, obuvi, přílbě, opasku s nasazeným izolačním dýchacím přístrojem. Hasič nejprve
vynese hadici „B“ do 2. patra, další vytáhne nahoru po laně, seběhne dolů, palicí přemístí 70
kg závaží na vzdálenost 1,5 metru, roztáhne dvě zavodněné hadice „C“, projde mezi kužely a
nakonec 20 metrů odtáhne 90 kg figurínu.
V roce 1997 družstvo HZSP Aero Vodochody, a.s. se stalo absolutním vítězem Velké
ceny vrchního požárního rady ČR v požárním útoku družstev. V roce 2002 obsadilo družstvo
hasičů Českých drah Česká Třebová celkové druhé místo v šestikolové celorepublikové
soutěži požárních jednotek „Velká cena ČR v požárním útoku družstev HZS krajů a HZS
podniků“. Výše uvedené družstvo dokonce v roce 2004 v těžké konkurenci družstev HZS ČR
dokonce tuto soutěž celkově vyhrálo.
18. 6. 2009 na IX. ročníku krajské soutěže družstev profesionálních hasičů v požárním
sportu na třetím místě skončili hasiči podniku Deza a.s. Valašské Meziříčí.
VYPROŠŤOVÁNÍ ZRANĚNÝCH OSOB Z HAVAROVANÝCH VOZIDEL
6. 10. 2004 obsadilo soutěžní družstvo HZSP Aero Vodochody a.s. na II. Mistrovství
HZS České republiky ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel v Pardubicích
3 místo.
22. 9. 2012 obsadilo soutěžní družstvo profesionálních podnikových hasičů Škoda
Auto a.s. Mladá Boleslav na VI. mistrovství HZS ČR ve vyprošťování zraněných osob
z havarovaných vozidel v Karlových Varech 3 místo.
ŽELEZNÝ HASIČ
18. 10. 2009 Ostrava - Pohár ředitele HZS MSK - kategorie do 40 let - 2 místo Aleš
Navrátil – HZS Deza Valašské Meziříčí
7. 11. 2009 Studentský železný hasič 2009 – VŠB Ostrava kategorie muži 1 místo Aleš
Navrátil, HZSP DEZA Valašské Meziříčí; 2 místo Josef Palát, HZSP DEZA Valašské
Meziříčí.
2. 5. 2010 proběhla na Jihlavském náměstí požární soutěž TFA 2010 (tzv. hasičský
víceboj). Soutěže se zúčastnilo cca. 80 družstev. HZSP Kronospan Jihlava reprezentovalo
družstvo ve složení Tomáš Cacek, Lukáš Kolouch a André Rožnovjak. Družstvo v této velmi
náročné soutěži se umístilo 1 místě.
29. 5. 2010 Štramberská Trúba 2010 (okres Nový Jičín) v kategorii do 40 let vyhrál
Jiří Mikulecký z HZS SŽDC Česká Třebová, druhý skončil Aleš Navrátil HZSP DEZA
Valašské Meziříčí.
10. - 11. 6. 2011 na Mistrovství Evropy v TFA v německém Monchelenbachu
v kategorii do 50 let zvítězil Josef Palát (HZS podniku DEZA Valašské Meziříčí)
15. 9. 2011 XI. ročník soutěže v disciplínách TFA „O putovní pohár krajské ředitelky“
v Kroměříži třetí příčku obsadilo družstvo HZS podniku DEZA a.s. Valašské Meziříčí.
18. 9. 2011 TFA Ostravská věž 2011 – kategorie A do 35 let: 3 místo Josef Palát
(HZSP Deza Valašské Meziříčí) a Pohár ředitele HZS MSK v TFA 2011 – kat. A do 35 let: 3
místo Rudolf Mališ (HZSP Letiště Ostrava).
9. 9. 2012 TFA Štramberská trúba 2012 v kategorii do 35 let na třetí příčce skončil
Josef Palát z HZS podniku DEZA, a.s. Valašské Meziříčí.
30. 9. 2012 TFA Ostravská věž 2012 v kategorii do 35 let a celkově na druhé příčce
skončil Josef Palát z HZS podniku DEZA, a.s. Valašské Meziříčí. Celkově seriálu soutěží v
TFA v „O pohár ředitele HZSMSK 2012“ obsadil 2 místo.
7. 9. 2013 TFA Štramberská Trúba 2013 v kategorii do 35 let obsadil 3 místo Martin
Koliba – HZSP Letiště Leoše Janáčka Mošnov. Celkové pořadí seriálu Pohár ředitele HZS
Moravkoslezského kraje v TFA 2013. Kategorie do 35 let: 1 místo Martin Koliba – HZSP
Letiště Leoše Janáčka Mošnov, 2 místo Rudolf Mališ – HZSP Letiště Leoše Janáčeka
Mošnov. Kategorie nad 35 let: 2 místo Josef Palát – HZSP DEZA Valašské Meziříčí.
5. mistrovství ČR v TFA PRAHA
V sobotu 8. 10. 2011 se za deštivého a větrného počasí konalo v prostorách před
obchodním domem Arkády v Praze na Pankráci V. mistrovství ČR v TFA. Za velice
nepříznivého počasí se na start postupně postavilo 85 hasičů, kteří tvořili 14 družstev
Hasičských záchranných sborů krajů a družstvo které reprezentovalo Hasičské záchranné
sbory podniků ve složení Jan Šimek - HZSP Barum Otrokovice, Martin Koliba a Rudolf
Mališ - HZSP Letiště Ostrava a.s., Aleš Navrátil a Josef Palát - HZSP DEZA Valašské
Meziříčí a Daniel Kouřil - HZSP České dráhy. Vedoucím družstva byl ing. Ivan Korbelář
tajemník Asociace velitelů HZSP. Jako náhradník byl připraven Luděk Klement s HZSP Aero
Vodochody. Soutěžilo se ve třech kategoriích, jednotlivci do 40 let, jednotlivci nad 40 let a
družstva. Družstvo tvořilo 6 hasičů, z nichž jeden musel být z kategorie B nad 40 let. Do
výsledného času družstva se započítávaly čtyři nejlepší časy. Úkolem závodníků bylo
roztažení dvou kusů B hadic, 60 úderů kladivem v hammerboxu, překonání dvoumetrové
bariéry, přesun osmdesátikilové figuríny, výstup po žebříku na konstrukci a vytažení břemene.
Na závěr je čekal výstup do 20. podlaží budovy City Empiria. To vše v zásahovém obleku a s
dýchacím přístrojem na zádech jako zátěž. V kategorii do 40 let se umístil na třetím místě
Aleš Navrátil z HZSP. V kategorii nad 40 let vybojoval mistrovský titul Daniel Kouřil z
HZSP. Mistrem ČR v kategorii družstev se stali závodníci, kteří reprezentovali Hasičské
záchranné sbory podniků (součet 4 nejlepších časů v družstvu).
Hasič Aleš Navrátil z HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí reprezentuje Českou republiku
Jako jediný hasič z podnikového hasičského záchranného sboru reprezentoval Aleš
Navrátil na Světových hrách hasičů (World Fire Games) v jihokorejském Daegu (2010), kde
získal medaile v disciplíně in-line skating (stříbrná medaile v in-line bruslení) a na Světových
hrách hasičů a policistů v činné službě v New Yorku v USA (2011).
Soutěže v hasičském víceboji TFA kategorie do 40 let:
2009 Pohár ředitele HZS MSK 2 místo
2009 Studentský železný hasič – VŠB Ostrava 1 místo
2010 Štramberská Trúba 2010 2 místo
2011 X. ročník Hasičského pětiboje v Telči 3 místo
2011 XI. ročník „O putovní pohár krajské ředitelky“ Kroměříž 3 místo
I. ročník celostátní výtvarné soutěže pro děti a mládež na téma „Požární ochrana“ vyhlásil ZO
SPO Koospol a.s. Praha 3 v roce 1976.
KULTURA, DIVADLA, HUDEBNÍ SOUBORY
TOVÁRNÍ HASIČSKÉ DECHOVKY
Již v roce 1861 vznikla závodní dechová hudba v Karlově huti později Válcovnách
plechu Frýdek Místek. Byla vedená pod názvem „Hasičská hudba“ (hudba závodního sboru z
Lipiny). Hrávala v širokém okolí na různých slavnostech světských i církevních. Lipinští
„Karlohuťáci“ byli ve druhé polovině minulého století muzikou velice oblíbenou. Jejich
vytíženost byla značná, na konci století jim bylo dokonce ze strany frýdeckých měšťanů
vytýkáno, že na smluvené akce se někdy vůbec nedostavili. Vedle těžké práce ve Válcovnách
plechu se zde hrála dobrá dechovka o sobotách odpoledne na „Platz koncertech“, které se
staly dostaveníčkem širokého okolí. Byla ale také období, kdy se jen muzicírovalo u
příležitostí veselých a smutných.
Další zpráva o konání hasičské kulturní akce máme z 26. 10. 1874, když na slavnosti
spojené se zkoušením stříkačky v Bohumíně vyhrávala kapela petřvaldského Feuerwehru pod
vedením hasičského veterána, který již dvaadvacet let byl velitelem tohoto hasičského sboru.
Tím nebyl nikdo jiný, než než zakladatel hasičství na Těšínsku a jednoho z nejstarších
hasičských sborů v České republice hormistr Hermann Menzel, nositel služebního kříže.
S podporou vedení firmy „Benedikt Schroll a syn“ Broumov-Olivětín založil v roce
1875 kapelník Karel Römeth z Broumova hasičskou kapelu složenou převážně z členů
hasičského sboru. Jeho sláva opustila i brány Schrollova závodu. Učinkovala nejen ve městě,
ale i v přilehlých slezkých lázeňských městech a jejich účast byla i ve Vídni při příležitosti
konání Světové výstavy. Brzy po svatbě, kdy se stal JUDr. Eduard Langer zástupcem své
manželky Johany Schrollové v ředitelské radě, projednávali na své schůzi hospodářství v
uplynulém roce, kde Langer předložil návrhy, které nasvědčovaly, že chce do řízení závodu
pronikavě zasahovat. Mimo jiné se mu zdálo, že závodní kapela, na kterou bylo třeba v roce
1893 vynaložit 1.370 zlatých, je příliš nákladné a prosadil její rozpuštění. (Jednalo se zřejmě o
zmiňovanou kapelu hasičského sboru).
Poté, co se do města Bystřice pod Hostýnem nastěhovali Thonetové, byla v továrně na
ohýbaný nábytek, založena kapela továrních hasičů, která se stala proslulou svými koncerty.
Koncertovala denně v zámeckém parku, určité dny i na náměstí a v Zahájeném. Thonetovi
potomci, Jacob a August, dokonce sami skládali.
Zajímavostí je dechová kapela ZO SPO n.p. Plastimat Liberec.
Ochotnický divadelní soubor měl tovární hasičský sbor Mariánské huti v Leskovém
1904 a hasičský tovární sbor Karolininy huti 1901.
Tovární hasičský sbor Benedikta Schrolla Olivětín, výpis z roku 1902. Uspokojeni
krásným průběhem loňské večerní zábavy, uspořádali jsme 5. ledna 1902 s příslušníky našeho
sboru, jejich kamarády a všemi rodinnými příslušníky veselý večer, který byl střídavě
vyplněný hudebními skladbami, zpěvem, divadelními výstupy a živými obrazy. Měl přátelský
průběh. Dvě šarže s 4 muži se podíleli dne 3. srpna 1902 na výletě hasičské jednoty firmy
Hermann Pollack synové.
Tovární hasičský sbor fy. Hermann Polack a synové Česká Třebová-Parník pořádal
každoročně svůj ples v tovární restauraci a býval to jeden z nejlepších plesů ve městě.
Hasičský sbor fy. Jan Etrich v Mladých Bukách pozval občany na 1. silvestrovský večer s
programem „Hudba-zpěv-tanec“ do sálu jídelny této firmy. Hrála hudba pana Merty z
Trutnova a šlo pravděpodobně o první taneční zábavu v obci po válce. Na zachované
pozvánce sice není uvedeno datum, ale dá se usuzovat, že zábava se konala na Silvestra v roce
1945 a ne později. Od 1. 1. 1946 byly totiž ustaveny České lnářské textilní závody (ČLTZ) v
Trutnově a sem byl zařazen i „Johan Etrich v Mladých Bukách“.
Roku 1960 proběhl první hasičský ples ZPS Perla 10, a.s. Zábřeh. Na pozvánce s
pozdějším konáním zábavy již bylo uvedeno: Hasičský sbor ČLTZ a sál jídelny ČLTZ. Do
roku 1992 pořádali plesy závodní požární sbory Texlen 13 Mladé Buky a Texlen 02 v Kalné
Vodě. Perla 10, a.s. Zábřeh od roku 1986 organizoval i dětský karneval.
Podle Stanov ČSPO uzavřely kolektivní členství s OV tyto závody: OPP Vyškov;
ZDSP Bučovice; RaJ Vyškov; Potraviny Slavkov; ČSAD Vyškov; Rostex Vyškov; Přádelny a
čistírny Vyškov; Jednoty LSD Vyškov; Dechtochema Úpořiny /1962/; Drutep Neštěmice
/1968/; ČSAD Ústí nad Labem /1968/; Výpočetní stanice Chabařovice /1968/; Inženýrskoprůmyslové stavby Ústí nad Labem /1968/; Drutep Teplice /1970/; Konstrukta Teplice /1972/;
Drutep Teplice /1975/; Konstruktiva Teplice /1975/; Státní statek Bílina /1976/. Neboť u
těchto závodů nebyly vytvořeny podmínky pro ustavení dobrovolných závodních požárních
sborů.
S požárními sbory uzavřely dohody o kolektivním členství: Hlubna Holubice, Drůbež.
Strojírny Bohdalice, JZD Rousínovec, JZD Brankovice, JZD Drysice, JZD Pustiměř, JZD
Hlubočany, JZD Němčany. Dohody byly oboustranné, výhodné pro obě strany a měly být
důsledně plněny.
V roce 1986 v koncernu Československého uranového průmyslu, který byl jedinou
československou organizací, jež vyhledávala, těžila a dodávala radioaktivní suroviny,
pracovalo 133 požárních družstev (celkem 1116 členů) a 327 požárních hlídek (1119 členů).
Téměř 4 tisíce dobrovolných požárníků pracovalo v požárních družstvech JZD - Jednotné
zemědělských družstev v okrese Třebíč.
Zásahová družstva tvořili zaměstnanci, kteří byli k tomuto účelu školeni a prováděli
výcvik s požární technikou a výzbrojí, kterou měli k dispozici. Existovala řada závodních
požárních sborů, které sloužili k ochraně závodů a družstev. Tato požární družstva ale již
nebyly samostatnými požárními sbory s úplnou organizací a jejich pracovníci nebyly většinou
ani členy SPO. Členové ZPÚ se většinou zúčastňovali i práce v dobrovolné organizaci Svazu
požární ochrany.
Po roce 1990 došlo ke zrušení SPO ČSFR a vznikla nástupnická organizace Sdružení
hasičů Čech, Moravy a Slezska. 2. 6. 1990 proběhlo v Jesenici rozšířené plenární zasedání
ÚV SPO ČR, kde bylo ustaveno nové občanské sdružení působící na úseku požární ochrany Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a zároveň se změnil nový název pro ZO SPO na
Sbor dobrovolných hasičů. Z požárníků se opět stali hasiči. Při výměně členských průkazů
mnoho SDH na závodech ukončilo členství ve SH ČMS. Další závodní SDH ukončovali svoji
činnost s omezováním výroby ve svých mateřských podnicích. Další ranou pro členskou
základnu bylo snižování počtu zaměstnanců z důvodu propouštění. Mnohdy se nedařilo po
odchodu doplňovat stavy dobrovolných hasičů v podnicích vhodnými kandidáty. Mladí lidé
již nejevili zájem o práci v požární ochraně. Transformace zemědělských družstev přináší
pozvolný zánik závodních jednotek.
1980 – Příběh o miliardě korun následných škod
V ČKD Praha zavedli kdysi pro podnikové požárníky systém odměn podle zásahů u
požárů. A tak se jim tam začaly množit drobné požáry. Až jednou vznikl požár s
několikamilionovou škodou, a vyšlo najevo, že to zapálil jeden požárník, aby dostal odměnu
za zásah. Tak se odměny za zásahy zrušily a malé požáry se přestaly objevovat.
V historii továrních sborů byly chvíle, na které hasiči neradi vzpomínají. Jedná se o
rozsáhlý požár jednoho z největších průmyslových komplexů Prahy, závodu ČKD Naftové
motory -. Sobota 19. 7. 1980 Požár výrobní haly n.p. ČKD – Naftové motory v Praze 5Smíchov. Příčinou požáru bylo úmyslné zapálení podnikovým hasičem, který byl obžalován a
odsouzen za sabotáž. Úplná pravda o skutečném úmyslu pětačtyřicetiletého Z. Vítka,
zaměstnaného ve smíchovském závodě Naftové motory jako závodní požárník, nevyšla
najevo ani při pozdějším vyšetřování. Jisté je jen to, že při pochůzce polil dřevěnou podlahu
na několika místech montážní haly a v 17.45 hodin jedno z nich zapálil. Možná že si chtěl
následnou aktivitou při hašení požáru vysloužit uznání. Hořlavá konstrukce střešního trámoví,
špalíčková podlaha haly prosycená olejem a výbuchy lahví s plyny na svařování se postaraly
o to, že ani 212 hasičů s 56 proudy vody nemohlo zachránit montážní halu s drahocennými
motory na export! Na likvidaci požáru bylo nasazeno 29 družstev z Prahy a okolí, včetně
pomoci dobrovolných a vojenských hasičů. Důsledkem úmyslu založeného požáru byla nejen
historicky druhá nejvyšší škola – 142 800 tisíc Kč, ale absolutně nejvyšší škoda následná – 1
miliarda Kč. Velký požár ve výrobním podniku ČKD Naftové motory v létě 1980 však
dodávky lokomotiv předčasně ukončil a přes snahu výrobce i železnice se již nepodařilo
výrobu obnovit.
Automobilka AZNP Mladá Boleslav v osmdesátých letech převzala do vlastnictví
fotbalový stadion a tělovýchovnou jednotu TJ AUTO ŠKODA zaměstnávalo hráče vesměs
jako požárníky.
V roce 1989 příslušníci ZPÚ zachránily při požárech a technických zásazích 637 osob.
Období do roku 1990 bylo obdobím, kdy počet závodních požárních útvarů a jejich
zaměstnanců dosáhl maxima, kterého zřejmě již nikdy nebude dosaženo. Ke konci roku 1989
bylo na území České republiky 138 závodních požárních útvarů (se 166 stanicemi) s 4 073
zaměstnanci. V roce 1998 bylo 137 hasičských záchranných sborů podniků (průmyslových)
s celkově asi 3 500 profesionálními hasiči. Podstatně se zlepšila vybavenost těchto jednotek
mobilní i specielní technikou, mnohdy špičkovou zahraniční, která často nebyla ani ve
vybavení veřejných požárních útvarů. Důležité provozy byly chráněny zařízením elektrické
požární signalizace. Nedostatečným pochopením z řad restituentů, nových majitelů továren po
roce 1989, rozpustili tovární sbory a starost o zásahy v případě požáru přenesli na sbory
v místě. Změny majitele nejvíce postihly dobrovolné závodní požární sbory, které sice některé
existují do současné doby, avšak neúčastní se žádných soutěží a o represi nemůže být také řeč.
Ekonomické změny po roce 1989 se odrazily na počtu závodních útvarů. V roce 1990 bylo
v Praze 21 závodních požárních útvarů, 2005 polovina 11, 2009 pouhých 8. V letech 1999 –
2003 ubylo 13 jednotek HZS podniků, přičemž za stejné období došlo k nárůstu zásahů
jednotek HZS podniků vůbec. Počet požárů v průmyslu se neustále zvyšuje, škody jimi
způsobené tvoří 80-95% škod ze všech požárů v ČR. Přitom statistiky požárovosti dokazují,
že největší škody jsou v těch podnicích, které nemají vlastní hasiče.
Noví majitelé podniků se snaží sbory rušit, nebo alespoň snižují jejich početní stavy. A
to mnohdy se souhlasem HZS krajů, jak tomu bylo např. u sboru SONP POLDI a.s. Kladno
(1. 10. 1869-červen 1995), Škoda Plzeň /před r. 1878-31. 8. 2005/, Válcovny
Mannesmannových trub Chomútov (později VTŽ Válcovny trub, n.p. Chomutov) /1892-31.
12. 1999/, jedny z nejlepších sborů v ČR vůbec, knížecí Lichtenštejnská strojírna (továrna)
Adamov /červen 1865-2009/; továrna Haase Trutnov (později Texlen a.s. Trutnov) /1881-1. 9.
2002/; Blanenské železárny a strojírny (ČKD Blansko) /1887-2011/; Cukrovar Čelechovice na
Hané /Cukrovar Čelechovice na Hané /před r. 1862-1982/; Textilní firma F. Liebieg Dörfel
(Textilana Liberec, závod 01) /1865-červenec 2003/; Textilana Liberec, závod 02 Nové Město
pod Smrkem /5. 5. 1877-11. 12. 2006/; HYBLER, s.r.o., závod 02 Železný Brod (n.p. Kolora
Železný Brod) /1868-31. 12. 2003/; PRIMONA n.p. Česká Třebová (dříve Perla 02 Česká
Třebová, n.p.) /1887-1998/; KRPA Svoboda nad Úpou /1870-1993/; Moravskoslezské
cukrovary Hrušovany nad Jevišovkou /1872-2002/; Praha-Bubny – sbor na státní dráze /18761996/; ČKD Tatra Praha-Smíchov /1872-1991/; ČKD Polovodiče /1898-1996/; Válcovny
plechu a.s. Frýdek Místek /1884-31. 12. 2006/; AMCAM TRADING Svitávka /20. 6. 1878-
18. 4. 2001/; Tylex Letovice /1878-8. 3. 2004/; Cukrovar Vyškov /1888-1994/; Ostroj (Ferum)
Frýdlant nad Ostravicí /1886-1998/; Koh-i-noor Gama České Budějovice /1883-1998/; SOLO
Sirkárna a.s. Sušice /1875-16. 5. 2006/; PAP Sušice /1883-28. 8. 2002/; SEBA T, a.s. Tanvald,
závod 06 Dolní Smržovka /1850-31. 12. 2002/; n.p. UP závody, závod Halenkov /30. 11.
1882-18. 12. 1994/; Rolnický akciový cukrovar Klobouky /1882-1992/; ŽDB Group a.s.
Bohumín /1885-1. 7. 2008/; Jihočeské papírny a.s. Větřní u Českého Krumlova /1885-červen
2006/; KŽ Královodvorské železárny a.s. Králův Dvůr /1875-1999/; Závody všeobecného
strojírenství Morávia, k.p. závod 2 Hlubočky-Dukla /1885-1. 1. 1998/; JIP Vrané nad Vltavou
/1890-2002/; KRPA PAPER a.s. Hostinné /1870-2001/; Agrozet Prostějov /1895-1993/; ČKD
Praha /1898-2002/; AVON Rudník /1899-1999/; BSS Brandýské strojírny a slévárny Brandýs
nad Labem /1892-1992/; n.p. Buzuluk Komárov /1. 1. 1888-po r. 1989/; Texlen 13 Mladé
Buky /13. 12. 1899-po r. 1989/; které byly zrušeny mnohdy po více jak 120 letech své
existence.
Počty jednotek HZS podniků
K 31. 12. bylo v České republice evidováno jednotek HZS podniků (kategorie JPO IV).
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
166
165
x
x
x
x
142
x
1997
137
1998
137
1999
124
2000
122
2001
116
2002
115
2003
114
2004
111
2005
99
2006
97
2007
93
2008
94
2009
94
2010
89
2011
79
2012
80
Počty zaměstnanců HZS podniků
K 31. 12. bylo v České republice evidováno profesionálních hasičů HZS podniků.
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
4 073
x
x
x
x
x
x
x
1998
x
1999
x
2000
x
2001
3 292
2002
3 391
2003
3 292
2004
3 158
2005
2 563
2006
2 448
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2 345
2 472
2 430
2 335
2 398
2 432
Počty členů SDHP vzhledem ke zvýšené fluktuaci nelze stanovit. V DZPS bylo v roce
1990 zaměstnáno 286 požárníků z povolání.
Podíl zásahů jednotek HZS podniků z celkového počtu
1990
40,0 %
1991
x
1992
x
1993
x
1994
x
1995
16,9 %
1996
x
1997
11,52 %
1998
10,8 %
1999
11,1 %
2000
10,9 %
2001
10,2 %
2002
7,9 %
2003
8,0 %
2004
8,2 %
2005
8,4 %
2006
7,8 %
2007
6,7 %
2008
6,8 %
2009
6,7 %
2010
7,3 %
2011
7,4 %
2012
5,6 %
Zásahy HZS podniků mají rozhodující podíl na počtu technologických a technických pomocí,
ale i planých poplachů. Mnoho z těchto pomocí mělo charakter události, kde byla činnost
jednotky PO předem dohodnuta, a proto nebyly tyto události pojaty do statistiky událostí a
zásahů jednotek PO.
Počet zásahů jednotek HZS podniků
1991
x
1992
10 622
1993
16 570
1994
19 448
1995
18 209
1996
17 936
1997
12 754
1998
10 422
1999
10 664
2000
10 722
2001
10 159
2002
10 974
2003
10 404
2004
9 988
2005
9 785
2006
10 152
2007
9 363
2008
9 011
2009
9 515
2010
11 242
2011
9 826
2012
9 633
Koncem roku 1989 se změnily politické poměry v celé střední Evropě, včetně
Československa. Ke slovu přišla demokracie. Nezměnila se ovšem náplň hasičů. Ta zůstala
stejná snad všude a zůstane za jakéhokoli režimu i vlády. Vždyť jejich hlavním úkolem je a
bude zasahovat proti požárům, ale i provádět prevenci proti jejich vzniku. Hlavně po roce
1990 bylo nutné prakticky ve všech podnikových jednotkách hasičů dokázat či obhájit jejich
opodstatnění. Objevovaly se návrhy různých řešení, např. privatizace hasičských záchranných
sborů podniků, smluvní zajištění různými hasičskými záchrannými sbory, až po převedení
podnikových hasičů do Hasičského záchranného sboru ČR. Bylo třeba neustále čelit tlaku na
snížení početního stavu podnikových hasičů. V současné době je sílící trend k likvidaci
podnikových HZS i SDH a snaha přenést požární represi na jednotky HZS ČR. Počet jak
dobrovolných tak i profesionálních sborů v průmyslových a jiných provozech klesá. Další
praxe ukáže, do jaké míry to je rozumné opatření a zda je tato cesta správná. Lze si jen přát,
aby toto poučení nestálo životy a hodnoty, která vytvářejí bohatství státu. Další existence
závodních hasičských sborů je závislá na porozumění vedoucích činitelů podniků zřizovatelů k problematice zajišťování požární ochrany. Některé tovární sbory tuto podporu
neměly a musely činnost omezit, některé i zanikly. Podnikový hasiči bohužel mnohde skončili
vůbec a jinde bojují o přežití. HZSP skončily přesně tak jako jejich zřizovatelé. Bývá
pravidlem, že po privatizaci závodu a při každém utahování opasků to odnesou nejvíce ti prý
„zbyteční“ podnikový hasiči. V průběhu několika posledních desetiletí vedlo porovnání cen
moderních detekčních poplachových systémů zjišťujících počínající požáry s neustále se
zvyšujícími náklady na vlastní hasičské jednotky k trvalému poklesu počtu průmyslových
závodů připravených bránit se proti ohni vlastními hasičskými útvary. Velká část obchodních
a průmyslových podniků dnes v oblasti proti požární ochrany spoléhá na dokonale fungující
detektory kouře a alarmy napojené na automatická zařízení, jakými jsou sprinklerové systémy,
drenčerová zařízení a systémy vypouštějící do ohrožených míst inertní plyny. Tyto
technologické vymoženosti vedou ve spojení s velkým důrazem na protipožární výcvik
zaměstnanců a zabezpečení jednotlivých budov k dosažení vysoké úrovně požární
bezpečnosti komerčních objektů. Zachování vlastních hasičských jednotek schopných
okamžitě zareagovat na vypuknutí požáru je nezbytné pro ta průmyslová odvětví, ve kterých
existuje značné nebezpečí propuknutí požáru. Zaměstnanci těchto podnikových jednotek jsou
speciálně vycvičeni ke zvládání konkrétních druhů nebezpečí plynoucích z jednotlivých typů
výrobků a materiálů. Požár nebo únik nebezpečných látek, k němuž by došlo například
v jaderných zařízeních, v petrochemických rafineriích, chemických závodech nebo ve velkých
skladech pohonných hmot, je spojen s bezprostřední hrozbou zamoření okolních obydlených
oblastí jedovatými či výbušnými látkami.
Další důvod pro existenci vlastních hasičských sborů představuje z obchodního
hlediska nepřijatelná výše ztrát, kterou by v případě požáru způsobilo zastavení činnosti
některých provozů (například v automobilovém průmyslu) či vyřazení rozsáhlých
skladovacích komplexů. Firemní hasičské jednotky plní stejné povinnosti jako běžné hasičské
sbory. Jsou rovněž odpovědné za nepřetržitě probíhající školení ostatních zaměstnanců
v oblasti všeobecných pravidel požární ochrany a prevence včetně správného chování při
vypuknutí požáru a zabezpečují výcvik zaměstnanců v zacházení s ručními hasicími přístroji.
Firemní hasičské jednotky provádějí pravidelná požární cvičení a často se účastní výcviku
společně s nejbližším hasičským sborem. Pro případ požáru v některém ze speciálních typů
průmyslových závodů je důležité, aby měli členové místních hasičských sborů představu o
celkovém uspořádání závodu či výrobního komplexu a o jeho protipožárních zařízeních a
systémech. Při společných cvičeních firemních a veřejných hasičských sborů jsou často
simulovány krizové situace, vyžadující použití celé škály různých způsobů zdolávání ohně a
nasazení veškerého vybavení. A toto není určitě ku prospěchu věci, vždyť hasičské záchranné
sbory podniků zasahují mnohdy společně s hasičskými záchrannými sbory krajů, kdy
vypomáhají nejenom svoji speciální technikou (např. ZPÚ ŽBC Hrádek u Rokycan měl v roce
1965 první CAS 32 T 138 v okrese Rokycany), ale doplňují i mnohdy chybějící, nebo
nedostatečné početní stavy zasahujících jednotek. Podnikový hasiči umí věci, které státní
umět ani nemůžou, navzájem se tedy doplňují a pomáhají si. Postoje některých ředitelů
podniků, kteří pod heslem snižování tzv. neproduktivních nákladů chtějí rušit závodní útvary.
Často argumentují vývojem požárovosti za poslední léta, neberou ovšem v úvahu, že její
snižování je právě zásluhou dobré práce jejich hasičů a nové techniky. A že když je zruší,
mohou naopak počítat s citelným růstem požárovosti. Z největších požárů např.:
 6. 11. 1995 požár tkalcovny v Červené Vodě, okres Ústí nad Orlicí. Škoda – 200 milionů
Kč. Příčina – nedbalost při používání propanbutanového hořáku při izolačních pracích na
střešní krytině. (ZPS Perla a.s., závod 09 Červená Voda zrušen 1989)
 6. 4. 1997 požár pivovaru ve Vratislavicích, okr. Liberec. Škoda 1 milion Kč (ZPS
Pivovaru Vratislavice nad Nisou zrušen)
 29. 11. 1997 Požár rotační pece na hliníkový odpad v Mníšku pod Brdy, okr. Praha-západ.
Škoda 1 200 tisíc Kč. 19. 6. 2010 požár potrubí firmy Alutherm (areál Kovohutě) (ZPS
Kovohutě a.s. Mníšek pod Brdy zrušen 1. 11. 1997)
 22. 9. 1999 požár stavebních konstrukcí a vybavení pilnice Jihomoravských dřevařských
závodů v Bystřici pod Hostýnem, okr. Kroměříž. Škoda 18 milionů Kč, uchráněno 10
milionů (ZPS JMDZ Bystřice pod Hostýnem zrušen 1997)
 14. 4. 2000 požár střechy laboratoří a kanceláři cukrovaru firmy LIZON s.r.o. ve VrdechDolní Bučici, okr. Kutná Hora. Příčina – nedbalost při svařování. Škoda – 10 milionů Kč
(ZPS Kolínské cukrovary n.p. Kolín závod Vrdy zruš. 1994)
 2. 5. 2000 požár střechy a technologického zařízení cukrovaru firmy HESO v Brodcích
nad Jizerou, okr. Mladá Boleslav. Příčina – nedbalost svářeče při řezání autogenem. Škoda
5 milionů Kč (ZPS Cukrovar Brodce zrušen)
 1. 7. 2002 požár textilní továrny Přádelny lnu firmy Moravolen a.s. 04 Jeseník. Příčina –
technická závada stroje-vznícení od žhavých částic. Škoda byla vyčíslena na 40 miliónů
Kč. Zraněn jeden hasič. (DZPS n.p. Moravolen 04 Jeseník zrušen)
 27. 8. 2000 požár lakovny strojírny ve Slatiňanech na Chrudimsku, škoda 500 tisíc Kč.
(SDHP Karosa n.p., závod 03 Slatiňany zrušen 1995)
 10. 10. 2002 požár stříkacího a lakovacího boxu firmy VARIEL, a.s., Zruč nad Sázavou,
okr. Kutná Hora. Příčina: elektrostatický výboj v lakovací kabině. Škoda: 13 200 tisíc Kč.
(DZPS VARIEL Zruč nad Sázavou zrušen)














7. 11. 2002 požár výrobní budovy firmy TONASO Neštěmice, okr. Ústí nad Labem.
Příčina – nedbalost při svařování. Škoda 20 milionů Kč. (ZPS chemičky TONASO
Neštěmice zrušen 1991)
2. 3. 2003 požár pilnice firmy HEEGENSTTALER, Trhanov, okr. Domažlice. Příčina:
technická závada. Škoda: 25 milionů Kč. Zraněn: 1 hasič. (DZPS Západočeské dřevařské
závody Trhanov zrušen)
4. 4. 2003 Požár skladu a šatny firmy Hamé Babice v Kunovicích (SLOVÁCKÁ FRUTA
a.s., Kunovice), okr. Uherské Hradiště. Škoda: 6 820 000 Kč. (ZPS Slovácké konzervárny,
závod 5 Babice zrušen)
27. 7. 2003 požár dřevozpracujícího podniku bývalé Jitony v Lomnici nad Lužnicí, okr.
Jindřichův Hradec. Příčina: úmyslné zapálení. Škoda – 15 milionů Kč. 9. 3. 2010 požár v
půdním prostoru skladu spojového materiálu bývalého areálu firmy Jitona v Lomnici nad
Lužnicí. Zásah byl veden v dýchací technice. Vzniklá škoda činí 20 tisíc Kč., hodnota
uchráněného majetku je 500 tisíc Kč. (ZPS Jitona Lomnice nad Lužnicí zrušen)
27. 9. 2004 požár výrobní a skladová haly s hutním materiálem v areálu podniku ZPA
Nová Paka a.s., okr. Jičín způsobil škodu za 50 milionů Kč. Nikdo nebyl zraněn. Hala
lehla popelem. (SDHP ZPA Nová Paka a.s. zrušen r. 2003)
11. 11. 2004 požár lisu ve firmě SVA Holýšov. Škoda byla vyčíslena na 50 tisíc Kč.
Příčinou požáru byla technická závada na motoru (ZPÚ SVA Holýšov, závod 09 zrušen
15. 11. 1994, SDHP SVA Holýšov zrušen 22. 1. 2003)
30. 11. 2004 požár skladu bavlny přádelny Schoeller k.s. Litvínov, okr. Most o rozloze 20
x 15 metrů. Škoda 105 milionů Kč. Příčina: technická závada – elektrický zkrat v
zářivkovém tělese (SDHP Schoeller Litvínov zrušen)
1. 4. 2005 Dílna na strojní výrobu a garáže firmy MKZ a.s., Rájec-Jestřebí, okr. Blansko.
Škoda: 11 312 000 Kč. Zraněna: 1 osoba. (SDHP MKZ Moravské keramické závody
Rájec Jestřebí zrušen)
8. 1. 2006 požár transformátoru rozvodny RWE Transgas a.s., Žíšov (SDHP RWE
TRANSGAS NET, s.r.o.-Veselí nad Lužnicí zrušen 31. 12. 2003)
24. 9. 2006 K ekologické havárii na vlečce v Kovohutích Mníšek vykolejila lokomotiva. Z
proražené nádrže vyteklo 3000 litrů nafty. Škoda na lokomotivě je 161 tisíc Kč. Na
odstranění ekologické havárie bude zapotřebí 700 tisíc korun (SDHP Kovohutě a.s.
Mníšek pod Brdy zrušen 1993)
23. 10. 2006 Požár chemické laboratoře v areálu bývalých Hrušovských chemických
závodů v Ostravě. Plameny zachvátili střechu a druhé patro jedné z budov. Na místě
zasahovalo 50 hasičů s 20 vozy z 13 jednotek (ZPS HCHZ Dukla Hrušov-Hrušovské
chemické závody, n.p. Zrušen 1993)
6. 12. 2006 Požár na úpravárenském rámu TOTEX. Příčinou požáru bylo vznícení
bavlněného prachu uvnitř strojního zařízení, při vyhřívání rámu TOTEX na požadovanou
provozní teplotu. (SDHP TIBA a.s., závod 13 Dvůr Králové nad Labem zrušen v únoru
2006)
7. 8. 2007 požár střechy bývalého cukrovaru v Kojetíně, okr. Přerov. Příčina – nedbalost
při řezání plamenem. Škoda – 1 milion Kč. (ZPS Severomoravské cukrovary, k.p., závod
Kojetín zrušen)
31. 8. 2007 požár výrobní a skladové budovy více firem v areálu bývalé textilní továrny
KOLORA, Liberec – Vesec. Požár zachvátil tři výrobní a skladovací haly na ploše zhruba
půl hektaru. V jedné z hal byl sklad drogerie, ve druhé strojírenská výroba, další objekt
byl nevyužívaný. Oheň zničil prakticky polovinu areálu továrny, budovy se změnily
v ruiny. Při požáru se lehce zranili tři lidé včetně jednoho hasiče. Škoda: 73 310 tisíc Kč.
Zraněny: 3 osoby, zasahovalo 17 JPO, délka zásahu 2 dny (SDHP Kolora Liberec-Vesec)






15-16. 9. 2007 požár indukční kelímkové tavící pece ve slévárně válců KD Foundry
v areálu bývalých železáren ve městě Králův Dvůr, okr. Beroun). 18. 11. 2007 Škodu za
zhruba 3,5 milionu Kč si vyžádal výbuch a požár Haly udržovací pece ve Slévárně válců a
odlitků KD Foundry v Králově Dvoře, okr. Beroun. Příčinou požáru bylo prasknutí
protavení vyzdívky a výtok žhavého tekutého kovu pod pec, který ve styku s vodou
vybuchl. 13. 5. 2008 požár střechy objektu modelárny v areálu bývalých
královodvorských železáren. (SDHP Královodvorských železáren a.s. Králův Dvůr byl
zrušen 1999)
10. 7. 2007 požár v bývalém Narexu Děčín. Škoda 10 milionů Kč. (ZPS Narex Děčín
zrušen)
14. 8. 2001 požár kotelny a zasobniků na mazut a asfalt ve firmě Dehtochema Bitumat,
a.s. v Bělé pod Bezdězem, okr. Mladá Boleslav. Příčina: technická závada. Škoda: 10 153
000 Kč. Zraněn: 1 hasič. 3. 9. 2007 došlo k požáru ve Svobodě nad Úpou, Krkonošské
papírny a.s., divize Dehtochema. Šetřením příčiny požáru bylo zjištěno, že došlo k
vznícení roztaveného asfaltu v nádrži pro přípravu asfaltové směsi na výrobu asfaltované
lepenky. Příčinou požáru bylo samovznícení koksových úsad na vnitřních stěnách nádrže
pro asfaltovou směs. Požárem nebyla způsobena žádná škoda. Lokalizaci a likvidaci
požáru provedli před příjezdem požárních jednotek zaměstnanci provozu a to pomocí
přenosných hasicích přístrojů. 9. 7. 2010 Požár střechy papírny (ZPS KRPA/Dehtochema
Svoboda nad Úpou zrušen 1993)
16. 10. 2007 požár výrobní haly v odštěpném závodu firmy RAUSCHER, a.s. Nová Paka,
okr. Jičín, která se zabývá výrobou medicínských textilií. Škoda byla vyčíslena na 210
milionů Kč, evakuováno 120 osob, zraněna 1 osoba. Firma sídlila v části areálu bývalé
tkalcovské firmy Velveta a.s. Nová Paka (SDHP Lohman a Rauscher s.r.o. Nová Paka i
SDHP Velveta Varnsdorf a.s. závod 2 Nová Paka zrušen 15. 11. 2003)
19. 10. 2007 požár střešní konstukce administrativní budovy v bývalém závodě TexlenLibeč. Požár zapříčinila nedbalost (od kouřovodu kamen na pevná paliva došlo ke
vznícení prken a trámů střešní konstrukce) (ZPS Texlen-Libeč zrušen)
18. 2. 2008 – velký požár 4 střech prázdných strojírenských hal o ploše 100 x 70 metrů v
areálu Roudnických strojíren a sléváren a.s. Roudnice nad Labem. Hořelo na ploše 700
metrů čtverečních. U požáru zasahovalo 13 hasičských jednotek s 10 cisternovými vozy, 3
výsuvné plošiny a 1 automobilový žebřík (ZPS Roudnických strojíren a sléváren zrušen)

27. 6. 2008 požár plastů na 2krát 2 metrech v montážní hale bývalého podniku Solo
Sušice. Požár vznikl asi 1,5 metrů pod úrovní podlahy skladu ve skladové jámě. Hasiči
museli zasahovat v dýchací technice. Oheň byl lokalizován půl hodiny po ohlášení požáru
(SDHP SOLO Sirkárna a.s. Sušice byl zrušen 16. 5. 2006)

19. 8. 2008 Požár oleje v transformátoru v hale v areálu firmy Juta 01 ve Dvoře Králové
nad Labem zabývající se zpracováním polypropylenu a polyethylenu. V jedné z hal došlo
k požáru ovládacího panelu SIMA, který vyhřívá olej v dloužících válcích stroje na
výrobu folie – polotovaru pro podstřešní systémy. V době příjezdu hasičů na místo byl již
požár lokalizován zaměstnanci závodu, kteří použili několik přenosných práškových
hasicích přístrojů. Hasiči požár dohasili a odvětrali zakouřené prostory. Příčinou vzniku
požáru byla pravděpodobně technická závada na regulátoru teploty oleje, který zahříval
olej na vyšší teplotu a došlo ke vznícení. Požár značně poškodil panel a bylo nutné
odstavit z provozu celý stroj na výrobu folie. Hmotná škoda byla předběžně odhadnuta na
60 tisíc Kč., uchráněné hodnoty na stroji činí 1 milion Kč. Při požáru nebyl nikdo zraněn.
2009 Požár meziskladu v textilce Juta ve Dvoře Králové nad Labem. Škoda 16 milionů
Kč. Příčina úmyslné zapálení (Juta a.s. 01 Dvůr Králové nad Labem zrušen 31. 12. 2001)











12. - 13. 9. 2008 požár střechy haly formátovny 100 x 20 metrů a přidružených provozů
v areálu společnosti Akuma a.s., Mladá Boleslav. Příčinou byla podle hasičů nedodržení
technologického postupu při formátování akumulátorů. Škoda byla ve výši 100 milionů
Kč. Zasahovalo 41 jednotek PO, zásah trval 3 dny. Nikdo nebyl zraněn. 6. 7. 2009 požár
v prostorách zkušebny akumulátorů. Škoda dosáhla výše 25 milionů Kč. Požár zkušebny
způsobila topná spirála v temperanční vaně. (ZPS Akuma Mladá Boleslav zrušen)
6. 10. 2008 požár ve sklárnách v Heřmanově huti, okr. Plzeň-sever. Jednalo se o únik
roztaveného skla z tavící pece. Vlivem technické závady vyteklo 56 tun skloviny. 24. 12.
2009 Technická havárie sklářské pece a následný rozsáhlý požár průmyslových objektů
sklárny STÖLZLE-UNION spol. s r.o. Heřmanova Huť. Došlo k explozi tlakových nádob
a zřícení střechy hořící haly 40 x 80 metrů. Zasahovalo 14 profesionálních a dobrovolných
jednotek, celkem 106 hasičů. Zraněn 1 hasič. V průběhu zásahu bylo nasazeno celkem 32
kusů požární techniky. Škoda byla vyčíslena na 226 milionů Kč. Příčinou požáru byla
technická závada-výron žhavé taveniny. (SDHP Sklo Union – Sklárna Heřmanova Huť
zrušen 31. 12. 1999)
1. 2. 2009 požár střechy hal v areálu bývalých dřevařských závodů Hamiro Nové Strašecí.
V jedné z nich bývala sušárna dřeva a ve druhé výrobna palet. Nyní sloužily jako sklady
dřeva. Požár obě haly o rozměrech 15×20 a 10×15 metrů zcela zničil. Škoda se v tomto
případě vyšplhala 1 milion Kč, z toho 500 tisíc škoda vznikla shořením budov, dalších 358
tisíc provozovateli dřevovýroby. Uchráněný majetek 200 tisíc Kč (SDHP Mamiro Nové
Strašecí zrušen)
23. 2. 2009 úniku látky Merkaptan v areálu bývalého Motorpalu v Havlíčkově Brodě,
způsobující zápach v ovzduší (SDHP Motorpal Havlíčkův Brod zrušen v květnu 1999).
21. 3. 2006 Mořící linka KOVOHUTĚ, a.s., Čelákovice, okr. Praha-východ. Příčina:
technická závada topné spirály pro ohřev mořící lázně. Škoda: 9 762 000 Kč. 29. 10. 2009
požár elektrické pece v objektu Kovohutí Čelákovice (SDHP Kovohutě Čelákovice zrušen
r. 2006)
12. 11. 2009 požár přízemí průmyslové haly ve firmě Retex Moravský Krumlov. Jednalo
se o zahoření stroje. (SDHP Retex Moravský Krumlov zrušen 18. 12. 2006)
30. 12. 2009 požár v objektu truhlárny a laminovny v areálu bývalých Brandýských
strojíren a sléváren. Škoda 1,5 milionu Kč. (ZPS n.p. BSS, závod 01 Brandýs nad Labem
zrušen 1992)
5. 1. 2010 Exploze dvou akumulačních nádrží na stlačenou páru v gumárnách Avon
Automotive v Rudníku. Na následky výbuchu zemřeli 2 lidé. Další dva lidé utrpěli těžká
zranění a 13 bylo zraněno lehce. Škody jdou do desítek milionů korun. (SDHP AVON
Rubena a.s. Rudník-AVON Automotive Rudník zrušen 2002)
21. 1. 2010 požár střechy jednoho ze skladů v areálu Perla Zábřeh (ZPS Perla 10, a.s.
Zábřeh /NH Zábřeh a.s./ zrušen)
30. 3. 2010 požár v podniku Jihočeské dřevařské závody Soběslav. Požár zachvátil dvě
stavební buňky o rozměrech 2,5x5 metrů. Příčinou bylo nedbalostní jednání (zřejmě
odhozený nedopalek. Vzniká škoda 40 tisíc Kč. Uchráněné hodnoty 150 tisíc Kč (ZPS
Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 04 Soběslav zrušen)
4. 4. 2010 rozsáhlý požár sklárny-výrobní haly s pecí na tavení skla, Dubí, okr. Teplice.
Při havárii prasklinou vytekla jedna ze dvou van na sklovinu, při následném požáru
shořela elektroinstalace a další podpůrná zařízení tavící vany. Oheň následně zachvátil
střechu závodu. Příčina technologická závada. Škoda 10 milionů Kč (ZPS SKLO UNION
Rudolfova huť Dubí zrušen)










8. 7. 2010 požár v jedné z hal přádelny CLASIC COTTON spol. s r.o. v Průmyslové ulici
v Jaroměři – Josefově, okr. Náchod. Na místo postupně vyjeli hasiči s celkem 22
zásahovými vozidly, včetně výškové techniky. Ve druhém nadzemním podlaží výrobní
haly o rozměrech zhruba 30 x 50 metrů došlo k požáru jednoho ze strojů na zpracování
bavlněné příze. Požár se velmi rychle rozšířil po igelitových zástěnách a přízi ve strojích
na celou halu. Šetřením a ohledáním místa události bylo zjištěno, že požár způsobila
technická závada na elektroinstalaci na jednom z dopřádacích strojů (elektrický oblouk na
rozběhovém odporu asynchronního třífázového motoru). Požár likvidovalo 8 jednotek PO.
Zraněn 1 hasič. Hmotná škoda se odhaduje na 150 milionů Kč, uchráněné hodnoty činí
300 milionů korun. (ZPS Tonus, továrna na usně, a.s. Jaroměř zrušen 1995)
21. 8. 2010 Požár střechy neutralizace jedné z budov bývalých skláren v Dobroníně. Požár
vznikl vlivem nedbalosti při demontáži komína. (ZPS Jihlavské sklárny Bohemia n.p.
Dobronín zrušen).
30. 9. 2010 požár střechy sušárny palet v Cukrovaru Dobrovice. Škoda 50 tisíc Kč.
Zasahovalo 7 jednotek PO. (SDH Cukrovar Dobrovice zrušen 2009)
13. 4. 2010 požár výrobní haly SIGMA a.s. Lutín, okr. Olomouc, o rozměrech přibližně 80
x 25 metrů a výšce asi 20 metrů, která byla původně určena pro výrobu čerpadel. Příčina:
nedbalost při kouření. Na likvidaci požáru se podílelo osm jednotek PO (tři jednotky HZS
ČR a pět jednotek SDH obcí) a celkem 63 hasičů. Zraněny 2 osoby. Podařilo se zachránit
život jedné osobě, která se nacházela uvnitř hořící haly. Škoda 26 572 tisíc Kč; 27. 10.
2010 únik tavícího železa mimo pec a následné hoření hydraulických hadic a oleje u
nízkofrekvenční pece v areálu Sigmy Lutín. Škoda 100 tisíc Kč. Uchráněný majetek ve
výši 10 milionů Kč. 18. 4. 2011 Požár velkoobjemového kontejneru s odpadem převážně
plastu v areálu bývalé Sigmy Lutín (SDHP n.p. Sigma pumpy Olomouc-Lutín zrušen 31.
12. 2002)
24. 11. 2010 se zřítila patnáctimetrová násypka na uhlí, která usmrtila dělníka. Neštěstí se
stalo při demoličních pracích v areálu bývalého podniku Vlněna Svitávka. V objektu
pracovali čtyři dělníci, tři vyvázli bez zranění (SDHP AMCAM TRADING Svitávka
zrušen 18. 4. 2001)
12. 12. 2010 rozsáhlý požár po předchozí explozi autodílny o rozloze 15 x 6 metrů v
areálu železáren v Prostějově. Škoda vyčíslena na 5 miliónu Kč (SDHP Železárny
Prostějov byl zrušen 2001)
12. 12. 2010 požár administrativní budovy v bývalém cukrovaru, Dolní Beřkovice, okr.
Mělník. Příčina – úmyslné zapálení. Škoda 1 milión Kč. (ZPS Polabský cukrovar Dolní
Beřkovice zrušen)
12. 7. 2010 požár pásového dopravníku uhlí ve Slévárně Liberec-Ostašov. Na místo vyjelo
sedm jednotek a výšková technika. 13. 1. 2011 požár gumového dopravníku v areálu
bývalé slévárny podniku LIAZ (ZPS LIAZ, n.p. závod 04 Liberec byl zrušen)
22. 2. 2011 požár výrobní haly v objektu společnosti Kovosvit MAS Sezimovo Ústí.
Hmotná škoda byla vyčíslena na částku 100 tisíc Kč, uchráněné hodnoty byly odhadnuty
na částku 15 milionů Kč. Příčina technická závada na elektroinstalaci. 8. 3. 2012 požár
stropního ventilátoru ve slévárně závodu Kovosvit MAS Sezimovo Ústí. Škoda ve výši 50
tisíc Kč, hodnota uchráněného majetku 5 miliónů Kč (SDHP Kovosvit Sezimovo Ústí
zrušen 2005)
26. 7. 2011 Požár kovozpracujícího podniku Holoubkov. Hořet začalo zřejmě v části
objektu, kde se leští kovy. V době požáru byly v objektu dvě osoby, které také
zalarmovaly hasiče. Krátce po příjezdu jednotek byl vyhlášen třetí stupeň poplachu a na
místě zasahovalo celkem 16 jednotek hasičů. V ranních hodinách se podařilo dostat požár
pod kontrolu a snížit poplachový stupeň. Hasiči po likvidaci hlavního ohniska požáru
začali s dohašováním a rozebíráním střešních konstrukcí. Požár zasáhl dvě haly a rozšířil














se i na střechu přilehlých objektů, které jsou sendvičového typu, takže nalézání ohnisek a
hašení bylo velmi obtížné. Ohniska hasiči hledali pomocí termokamery a s hašením
pomáhalo vysokotlaké hasicí zařízení Cobra, které je schopno naráz hasit a řezat daný
materiál. Škoda předběžně činí 10 milionů korun (SDHP Kovosvit Holoubkov, a.s. WEILER HOLOUBKOV s.r.o. zrušen 18. 12. 2002)
15. 11. 2011 požár osobního automobilu v Siemensu Drásov. Požár vznikl v motorovém
prostoru. Jednalo se o služební vůz jednoho s kooperantů Siemens Drásov (SDHP
SIEMENS s.r.o. Drásov zrušen)
16. 2. 2012 Požár odpadu na rozloze cca 5×10metrů v areálu bývalé firmy Primona.
(SDHP PRIMONA a.s. Česká Třebová zrušen 1998)
25. 3. 2012 Propadnutí střechy v objektu Tiba Broun; 28. 7. 2012 požár budovy Tiba
Beroun (SDHP TIBA 02 Beroun zrušen 2001)
18. 4. 2012 požár kotelny v bývalé slévárně (ZPS ZVÚ Pilníkov zrušen)
10. 5. 2012 požár sila plného pilin v objektu Českých dřevařských závodů Praha a.s. ve
Velvarech. Příčinou vzniku ohně bylo vznícení dřevních pilin od zapadlé okuje. Zraněn
jeden hasič. (SDHP ČDZ České dřevařské závody Velvary zrušen 2001)
1. 6. 2012 požár několika nádob s olejem v kovohutích Povrly. Hasiči dostali požár brzy
pod kontrolu. Škoda 10 miliónů Kč (SDHP MĚĎ POVRLY a.s. Povrly zrušen 2008).
5. 6. 2012 požár střechy průmyslového objektu v hale výrobce dlaždic a keramických
obkladů areálu firmy Lassesberber Minerals, s. r. o. Horní Bříza. Byl vyhlášen třetí stupeň
požárního poplachu. Zasahovalo 13 jednotek PO. Požár vznikl při použití svářecí
soupravy. Škoda ve výši 500 tisíc Kč. (ZPS Západočeské keramické závody Horní Bříza
zrušen).
23. 7. 2012 požár zadního traktu bývalé textilní továrny Kolora Semily (Podmoklicích).
V jedné z hal garáží s dílnami hořela dodávka. Příčina technická závada v motorové části
dodávky. Škoda činí 1 milion Kč. (ZPS n.p. KOLORA 01 Semily zrušen)
9. 8. 2012 Požár střechy bývalé slévárny. Motor Jikov a.s. České Budějovice Oheň zasáhl
i stroje uvnitř objektu. Škoda 7,5 milionu. (SDHP MOTOR JIKOV a.s. České Budějovice
zrušen 9. 2. 2003)
30. 8. 2012 požár střechy bývalého objektu Textilany Nové Město pod Smrkem (SDHP
PROLIFT, a.s. (Textilana) Nové Město pod Smrkem zrušen 11. 12. 2006)
23. 9. 2012 požár frekvenčního rozvaděče v papírenském podniku Smurfit Kappa
v Hradci nad Moravicí, části Žimrovice. Ke zranění žádné ze zúčastněných osob nedošlo a
celková hmotná škoda byla stanovena ve výši 150 tisíc Kč. Příčina požáru byla technická
závada (ZPS Smurfit Kappa Czech s.r.o., závod Mora Paper, závod Žimrovice byl zrušen
1994).
22. 12. 2012 rozsáhlý požár skladu přízí a přípravně výroby o rozloze 110 x 55 metrů a
výšce 11 metrů společnosti tkalcovna MILETA, a.s. Hořice, okr. Jičín. Uvnitř haly byly
výrobní stroje, hotové výrobky i příze pro výrobu. Hmotná škoda 250 milionů korun,
uchráněné hodnoty 350 milionů Kč (celý výrobní úsek). Při požáru byl zraněn 1 hasič.
Kvůli rozsahu byl vyhlášen zvláštní stupeň požárního poplachu. Po 3 dny na místě
zasahovalo 17 jednotek PO. Příčinou byla technická závada zářivkového svítidla (SDHP
Mileta Hořice v Podkrkonoší byl zrušen 2002)
9. 3. 2013 Požár střechy nízké budovy a budovy skladu skladu v areálu výrobce
motocyklů Jawa Moto v Týnci nad Sázavou na Benešovsku. Škoda 600 tisíc Kč. (SDHP
Jawa a.s. Týnec nad Sázavou-Brodce zrušen 1996).
6. 6. 2013 Požár klimatizace v bývalém Texlenu Trutnov (ZPS Texlen Trutnov zrušen 1. 9.
2002)

26. 8. 2013 požár haly v areálu cementárny v obci Mokrá-Horákov na Brněnsku. Hasiči
zjistili, že hoří uvnitř samostatně stojící haly o rozměrech asi 60 na 20 metrů. Podle
zaměstnanců bylo uvnitř uskladněno na 200 tun štěpky, což je drcená směs
nízkochlorových plastů, dřeva a textilu, která slouží jako palivo. Na místo přijelo
13 hasičských jednotek a aktivován tak byl i třetí stupeň požárního poplachu. Škoda ve
výši 200 tisíc korun. Jeho příčinou bylo zřejmě samovznícení naskladněné štěpky (SDHP
Českomoravský cement a.s. Beroun, výrobní závod Mokrá u Brna zrušen 2003)

24. 3. 2003 požár skladu hořlavých kapalin CZECH VHEELER s.r.o., s cca 5 000 tunami
technického benzínu v areálu bývalé huti Koněv Poldi Kladno, jeden člověk zraněn.
Příčina – úlet karbonu z výfuku vysokozdvižného vozíku Desta. Oheň na objektu napáchal
škodu 750 tisíc Kč, na vysokozdvižném vozíku další 1 milion Kč. Škoda na poničeném
energomostu je 450 tisíc Kč. 29. 4. 2007 požár v budově válcoven areálu Poldi Kladno,
28. 7. 2007 zřícena stropu haly bývalého průmyslového gigantu Poldi Kladno na místě
zemřeli dva muži a tři byli ranění, 5. 5. 2008 požár olejové vany (6000 litrů) v kalírně
bývalé Poldi Kladno, 9. 1. 2009 požár potrubí v areálu Poldi Kladno. Hořel dehet
v trubkách, jimiž při provozu proudil plyn. 9. 3. 2009 požár hydraulického oleje v areálu
Kladenských hutí Poldy. Oheň zapříčinilo odlétnutí kousku železa pod elektrickou pec,
kde byla nahromaděná mastnota, prach a hydraulický olej. Škoda 100 tisíc Kč, uchráněné
hodnoty jeden milion korun. 9. 4. 2009 rozsáhlý požár starých palet v areálu Poldi
Kladno, 7. 12. 2009 Vážné zraněné utrpěl pětiletý chlapec v areálu průmyslového gigantu
Poldi v Kladně, 21. 2. 2010 Požár hydraulického oleje pod kovacím strojem v hale firmy
Poldi hütte v Kladně. Škoda 200 tisíc Kč. Uchráněné hodnoty činí 500 tisíc Kč. Tato
událost si vyžádala několikadenní odstávku stroje do doby odstranění požárem zničených
rozvodů elektroinstalace a hydrauliky, čímž vznikla i nemalá následná škoda na výrobě
oceli. 27. 4. 2010 požár dvou trafostanic velmi vysokého napětí a přílehlé haly firmy
ALPIQ GENERATION, spol. s r.o. v areálu bývalé ocelárny huti Koněv v Kladně-Dubí.
Příčina – technická závada na olejovém transformátoru VVN. Zranění: 2 hasiči. Škoda
vzniklá požárem 28 milionů Kč. Uchráněné hodnoty 7 milionů Kč. Po dva dny zasahovalo
15 jednotek PO. 28. 5. 2010 Požár nepovolené skládky pneumatik na ploše 30 x 30 metrů
v areálu Poldi v Kladně-Dubí. Škoda 50 tisíc Kč, uchráněné hodnoty 200 tisíc Kč.
Příčinou bylo úmyslné zapálení. Drobné požáry v areálu bývalé Poldovky bývají častější.
(ZPÚ Poldi Kladno zrušen v červnu 1995)
1. 8. 2001 požár skladu 18x 45 metrů ČKD v Kolbenově ulici v Praze 9. Oheň hasilo 9
jednotek. Škoda přesáhla částku 47 milionů Kč (ZPÚ ČKD Praha; ČKD Polovodiče; ČKD
Služby zrušen v ½ 90 let)
25. 1. 2004 požár haly v areálu bývalých železáren Chomutov (dnes Feromet Group)
způsobil škodu za 17 milionů Kč (HZSP i SDHP VTŽ Chomutov zrušen 31. 12. 1999)
1. 5. 2004 požár v tovární hale lakovny v areálu bývalé automobilky Liaz nyní patřící
firmě IMPERIO s.r.o., Mnichovo Hradiště, okr. Mladá Boleslav. Oheň zachvátil
mezistropí těsně pod střechou budovy. Zasažená plocha asi 80 x 100 metrů. Škoda 5
milionů Kč. Na místě zasahovalo asi 80 hasičů z dvaceti hasičských jednotek se šesti vozy
výškové techniky. Příčina: nedbalost při řezání autogenem. (ZPÚ Škoda LIAZ Mnichovo
Hradiště zrušen 1996)
25. 6. 2006 spadl z komína kotelny firmy Kovohutě Rokycany dvaadvacetiletý mladík.
Pádem si přivodil smrtelná ranění, kterým na místě podlehl. 4. 1. 2013 výbuch pece v
Kovohutích Rokycany a následný požár rozvodné skříně. Škoda 15 mil. Kč. Uchráněné
hodnoty 50 mil. Kč. 20. 6. 2013 požár kondenzátoru tavné pece Kovohutě-Rokycany
(ZPÚ Kovohutě Rokycany zrušen 1. 12. 1988)









27. 9. 2006 požár střechy výrobní budovy v areálu Škoda Plzeň. 19. 10. 2007 požár
rozvodny v přístavku před halou č. 16 ve firmě Pilsen Steel a.s. v Plzni. Škoda byla
vyčíslena na milion korun. Příčina požáru byla technická závada. 25. 10. 2007 Požár
střechy slévárny oceli ve firmě Pilsen Steel (dříve Škoda Steel) v areálu závodu Škoda
v Plzni. Jednalo se o požár střechy na ploše asi 30 metrů čtverečních. Nikdo nebyl zraněn.
Příčinou požáru byly nepředpokládané změny provozních parametrů - únik žhavých částí
vsázky (žhavého železa) do střešní konstrukce při standardním technologickém procesu.
Škoda – 2 miliony Kč. 9. 1. 2008 Požár dehtu v potrubí, jímž za provozu proudil plyn.
Požár vznikl zřejmě od autogenu. 31. 1. 2008 Při rozebírání zařízení ve slévárně šedé
litiny vzplály staré odlučovače pod střechou. 3. 9. 2008 požár plynu ve slévárně v Pilsen
Steel, bývalém areálu Škoda v Plzni. Při provádění demoličních prací zde došlo během
rozbrušování lešení ke vzniku jiskry, která iniciovala hoření acetylenu, jenž unikal
z netěsnícího potrubí. Požár se obešel bez zranění i beze škod. 15. 4. 2009 asi 1400 litrů
oleje uniklo v areálu závodu v Plzni Doudlevcích. Příčinou úniku byla závada na čerpadle
transformátoru. Olej stekl po střeše do okapové roury a odtud do jímky na dešťovou vodu.
31. 1. 2009 podniku Škoda Steel v Plzni smrtelně zkolaboval v desetimetrové výšce
jeřábník. Čtyřiadvacetiletý jeřábník si nejprve stěžoval na bolesti na hrudi, pak
zkolaboval. Pokusy o záchranu ale byly marné. 17. 8. 2011 Požár olejové vany v objektu
průmyslového podniku Škoda v Borské ulici v Plzni. Na místo vyjelo sedm hasičských
jednotek. V hale, kde je umístěna největší kalící vana došlo k požáru oleje, který vana
obsahovala. Požár vznikl zřejmě chybou v technologickém postupu. Při požáru se zranil
jeden z pracovníků, který byl v bezprostřední blízkosti. K ošetření jej odvezla ZZS. Požár
olejové vany o rozměrech cca 8 x 9 metrů hasiči likvidovali pomocí pěny. Plameny se
podařilo zlikvidovat po více než hodině, pak ještě bylo nutné olejovou vanu ochlazovat.
(HZSP TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Doudlevce ukončil činnost 31. 8. 2005; TA Služby a.s.
Škoda Plzeň-Bolevec ukončil činnost 31. 8. 2005; TA Služby a.s. Škoda Plzeň ukončil
činnost 30. 9. 2006)
3. 8. 2006 požár dílny slévárny litiny firmy Zetor a.s., Brno se škodou 1 milion Kč.
Příčina – elektrický zkrat v rozvodu nízkého napětí. 30. 1. 2012 požár střechy haly. 15. 10.
2012 Požár skladu pneumatik a gumové drti v areálu Zetoru. Oheň zachvátil halu, která
sloužila jako sklad drceného směsného odpadu, zpracovávaného na palivo pro
cementárny. Protože v hale hořel odpad na ploše zhruba 30 krát 30 metrů, požár zasáhl
také sousední sklad traktorových pneumatik a hrozilo jeho rozšíření na sousední objekty
včetně trafostanice na místo postupně během 7 hodin vyjelo 16 jednotek PO. Škoda 1
milion Kč, uchráněné hodnoty 20 milionů Kč. Příčina – biologické samovznícení. (HZSP
Zetor-Služby zrušen 2004)
21. 9. 2006 Lis na překližku ve výrobní hale firmy PLOMA, a.s., Hodonín. Příčina:
technická závada a vznícení usazenin ve vzduchotechnice od žhavých jisker. Škoda: 30
milionů Kč. (HZSP Ploma a.s. Hodonín zrušen červeneci 2005)
31. 10. 2006 požár odpadu nevyužívaného objektu firmy BOPO Třebíč-Borovina. Škoda
způsobená požárem byla vyčíslena na 490 tisíc Kč. (ZPÚ BOPO Třebíč zrušen 1993)
21. 2. 2007 požár střechy elektrické žíhárny firmy FERROMET GROUP, s.r.o. Hrádek u
Rokycan (majitelem objektu jsou Železárny Hrádek, a.s.). Škoda 1,5 milionu Kč. 17. 7.
2008 výbuch žhavé oceli v peci v objektu železáren Hrádek na Rokycansku. Záchranáři
ošetřili čtyři popálené lidi a další, kterým se udělalo nevolno. Na místě zasahovaly čtyři
sanitky a dva vrtulníky. Tři zraněné transportoval vrtulník, jednu osobu převezl do
nemocnice sanitní vůz. Výbuchem došlo k samouhašení požáru a lokalizace byla
provedena pomoci hasicích práškových přístrojů. Na místě zasahovaly čtyři hasičské
jednotky. Škoda 1 milion korun. 25. 6. 2011 výbuch tavené oceli, v železárnách Hrádek u
Rokycan. Při výbuchu došlo k požáru jeřábu a od strusky vznikly další požáry - jeřábu,









střechy a odpadu. Výbuchem byla zraněna jedna osoba, která utrpěla popáleniny a zranění
od úlomků strusky. Zraněná osoba byla letecky převezena na popáleninové oddělení. Na
místě zasahovaly 4 jednotky, které současně likvidovaly všechny vzniklé požáry. 4. 1.
2013 Požár - výbuch pece, Kovohutě Hrádek u Rokycan. Událost se obešla bez zranění.
(HZSP Železárny Hrádek, a.s. zrušen 2001)
30. 11. 2007 požár v areálu podniku Daewoo Avia v Praze 9-Letňanech. Vznítil se zde
přepravní plechový kontejner generátoru spalujícího bioplyn. Oheň, který zničil
elektroinstalaci a poškodil rozvodné součástky, způsobil škodu za asi 7 milionů Kč. Při
požáru nebyl nikdo zraněn. Příčinou požáru byla technická závada elektroinstalace.
(HZSP Avia Letňany-Daewoo byl zrušen 19. 12. 2005)
19. 6. 2007 požár v hale Orlických papíren v Lanškrouně. Jednalo se o požár sušicí pece
v papírenské výrobě, přičemž k požáru došlo při provozu tohoto zařízení. Celé zařízení
bylo v automatickém provozu a došlo k požáru v jeho vnitřním sušicím prostoru. Škoda
byla vyčíslena na 240 tisíc Kč. (HZSP Orlické papírny ORPA, a.s. Lanškroun byl bez
náhrady zrušen 30. 3. 2004, SDHP ORPA, a.s. Lanškroun je bez techniky zrušen 2011)
22. 8. 2007 požár v objektu MOTORPAL, a.s. Jihlava jednalo se o pec škoda 500 tisíc Kč.
9. 6. 2010 Požár v areálu firmy Motorpal, ul. Strojírenská, kde byl v jedné z hal ohlášen
dým z ventilace. 10. 11. 2010 Požár v podniku Motorpal ve Starých Horách, kde došlo k
zahoření dvou zářivkových svítidel a silnému zakouření. (HZSP Motorpal zrušen k 1. 1.
2000)
8. 8. 2006. čerpání vody ze sklepa ve slévárnách ve Vsetíně, výpadkem proudu ohrožen
provoz pecí; 29. 11. 2007 rozsáhlý požár pod tavicí pecí v hale bývalé vsetínské slévárny.
Oheň zlikvidoval střechu budovy a část vybavení technického skladu. 17. 10. 2010 požár
pod tavící pecí ve vsetínské slévárně. (ZPÚ n.p. Zbrojovka Vsetín zrušen 31. 5. 1994 a
SDHP zrušen 9. 12. 2007)
3. 6. 2008 Požár střechy budovy 20 x 100 metrů v areálu firmy Ostramo Vlček.
Zasahovalo 8 jednotek hasičů (HZSP Ostramo-Vlček a spol. zrušen 1997)
20. 8. 2008 požár energomostu v areálu ŽDB a.s. Příčinou vzniku požáru byla technická
závada elektroinstalace v kabelovém kanále. Škoda 2 milióny Kč. 2. 5. 2009 požár ŽDB
Group a.s., rozvodna u ČOV. 17. 4. 2009 požár podnik Železárny a drátovny, hala
Bonatrans. 21. 8. 2009 požár ŽDB Group. 10. 12. 2009 požár dům služeb ŽDB. 15. 12.
2009 požár ŽDB Group a.s.; 25. 3. 2010 požár filtru linky Coltz, provoz Bonatrans; 29. 6.
2010 požár v kabelovém mostě; 10. 9. 2010 zatopené prostory CO krytu v podniku; 27.
10. 2010 požár Drátovna TND. 9. 11. 2010 Požár olejů Bonatrans; 11. 10. 2011 požár
dopravního prostředku; 25. 11. 2011 Požár sklad; 10. 8. 2012 požár elektromotoru,
vrátnice č. 5 Drátovny; 30. 8. 2012 požár elektrozařízení v kompresorovně; 27. 7. 2012
požár trafostanice, Bohumín, Bonatrans; 9. 4. 2013 požár kabelový rozvod (HZSP ŽDB
Group a.s. Bohumín zrušen 1. 7. 2008)
11. 1. 2009 požár sušícího stroje buničiny, 15. 1. 2009 výbuch a následný požár 6 tisíc
litrů mazutu v areálu papíren Mondi Packaging Paper, a.s. Štětí, 2. 3. 2013 požár bagru
v areálu továrny Mondi ve Štětí. Hořela motorová část bagru od vyteklého oleje, který se
vznítil. Škoda způsobená požárem 1 milión Kč. (HZSP Pedus service Štětí 31. 12. 2008)
27. 5. 2009 rozsáhlý požár elektrických vodičů uvnitř kabelové lávka na střeše výrobní
haly NKT Cables Kladno (Kablo Kladno). Škoda činní 5 miliónů Kč (HZSP nkt cables
a.s. Kladno zrušen 31. 12. 2003)
3. 9. 2009 únik turbínového oleje z papíren JIP Větřní, a.s. 10. 10. 2010 Papírenský stroj
JIP, a.s., Větřní, okr. Český Krumlov. Škoda 2 mil. Kč. (HZSP a SDHP zrušen v červenu
2006)








9. 3. 2010 rozsáhlý požár barev ve výrobní hale na výrobu lamino odlitků o rozměrech 55
x 26 metrů (laminátovna firmy G. F. Praha) firmy Intos v areálu firmy TOS CZ, Žebrák,
okr. Berou. Škoda činní 13 225 tisíc Kč. Zasahovalo 13 jednotek PO. (ZPÚ TOS Žebrák i
SDHP INTOS Žebrák zrušen)
18. 7. 2010 čerpání vody ze zatopené haly v areálu bývalé Zbrojovky v Brně-Zábrdovicích
17. 4. 2011 požár skládky komunálního a stavebního odpadu v areálu brněnské zbrojovky
(HZSP Zbrojovka Brno-Líšeň zrušen v pol. r. 1999).
5. 8. 2010 požár nového obřího nakladače Liebherr 586 rakouské výroby v areálu
Elektrárny Hodonín. Příčinou požáru byla technická závada na elektroinstalaci. Stroj byl
do závady v provozu pouhých 16 hodin. Škoda dosáhla 4 miliónů Kč. 10. 4. 2013 Ke
zraněnému muži v areálu elektrárny v Hodoníně vyjely dvě jednotky hasičů. Operační a
informační středisko HZS JMK vyslalo k události jednotku HZS ze stanice Hodonín.
Z brněnské stanice Lidická vyjel zásahový technický automobil s lezeckým družstvem a
speciální technikou. Zraněný muž ležel po pádu z asi 22 metrů na dně elektrárenského
cyklonu, což je asi 30 metrů vysoká věž trychtýřového tvaru. Vážně zraněný muž zůstal
uvězněný ve spodní části cyklonu, která měla v průměru méně než metr. Situaci
komplikovala skutečnost, že na dně byla vrstva teplého popílku a prachu. Lezecká skupina
z hodonínské stanice okamžitě slanila ke zraněnému jednapadesátiletému muži a poskytla
mu ve spolupráci se ZZS první pomoc. Spolu s brněnskými lezci pak hasiči zraněného
muže pomocí kladkostrojů a lezecké techniky vyprostili ven a pomohli záchranné službě
s transportem pacienta k vozidlu. Zásah byl vzhledem k vyšší teplotě, prašnosti a úzkému
manipulačnímu prostoru uvnitř šachty pro hasiče velmi namáhavý. (HZSP Elektrárna
Hodonín byl zrušen v červenci 2003)
8. - 10. 4. 2011 rozsáhlý požár továrny zabývající se recyklací technologických odpadů v
bývalém areálu Technoplast Chropyně, okr. Kroměříž. Oheň zachvátil část jedné
z výrobních hal a sklady s uschovanými rolemi barexu, druhu koženky. Tato mimořádná
událost nevídaných rozměrů se zařadila na 2. místo největších požárů v ČR. Požár trval 90
hodin a s ničivým živlem bojovali hasiči ze 71 jednotek profesionálních, dobrovolných a
podnikových hasičů čtyř krajů ČR. Přímá škoda se vyšplhala na 289 milionů Kč.
Dohašování probíhalo ještě 10 dní. 3. 5. 2011 požár areálu bývalého podniku na
zpracování plastů v Chropyni. Došlo zde k rozhoření ohnisek po mohutném požáru, který,
zhruba před měsícem objekt zcela zničil. (HZSP Aliachem a.s., odštěpný závod Fatra
Chropyně zrušen 31. 10. 2009)
8. 5. 2011 požár dřevěné boudy o rozměrech zhruba 3 x 3 metru v areálu pražské
Waltrovky (HZSP Walter Motor zrušen 1997 – SDHP Motorlet a.s. Jinonice zrušen 2003)
19. 10. 2011 požár klimatizace z jedné haly místní továrny GZ Digital Media v Loděnici,
okr. Beroun. 27. 11. 2011 Požár rozsáhlý požár střechy výrobní haly gramofonových
desek v areálu firmy GZ Digital Media a.s. Požár vznikl v místnosti příručního skladu
hořlavých kapalin ve 3. nadzemním podlaží výrobní haly o rozměrech 112 m x 32 m a
postupně se rozšířil na plochu 40 x 32 metrů s tím, že část plechové střechy na ocelové
konstrukci o ploše 32 x 32 metrů se zřítila na podlahu 3. NP. Zraněny 2 osoby. Příčina –
nedbalostní jednání-nesprávné používání hořlavých kapalin a plynů. Škoda 42 290 tisíc
Kč. (ZPÚ Gramofonové závody Loděnice zrušen)
28. 3. 2012 požár stříkacího boxu v přerovských strojírnách. Škoda 200 tisíc Kč. (HZSP
ČKD-Přerovské Strojírny zrušen 31. 3. 2000)
10. 4. 2012 požár prachu z lehkých slitin v jedné z výrobních hal v areálu bývalého ČKD
v Hradci Králové. Požár způsobil odtržení kovových dvířek odlučovače a vyšlehnutí
plamenů, které vážně zranily jednoho ze zaměstnanců. (HZSP ČKD Hradec Králové
zrušen 2002)

15. 7. 2013 požár nevyužívané budovy o rozměru 30x20 metrů v areálu bývalého
výzkumného ústavu v Praze-Běchovicích (ZPÚ VPZ VÚ Výzkumné ústavy Běchovice
zrušen 1995).
 25. 7. 2013 došlo k úniku a následnému požáru plynu v areálu závodu ZVÚ v Hradci
Králové. Na místoudálosti vyjelo 10 jednotek hasičů. Po příjezdu hasičů na místo
bylozjištěno, že došlo k požáru technického plynu, který unikal z armatury v jedné z hal.
Tím, že rozvody potrubí vedly přes celý areál, tak plyn unikalještě v dalších dvou halách.
V jedné z nich začalhořet v oblasti ventilu, v další hale došlo k poškození samotného
potrubí. Hmotná škoda byla vyčíslena na 50 tisíc Kč. Při zásahu nebyl nikdo zraněn.
(HZSP ZVÚ a.s. Hradec Králové zrušen v srpnu 1998)
 14. 8. 2013 Plameny zachvátily celou místnost 10x10 v jedné z budov areálu TOMA
Otrokovice. Podle oznamovatele došlo ke vznícení benzínu v prostoru místnosti s barvami
a tmely. Celkem k požáru mířilo šest cisternových automobilů. Při požáru nedošlo ke
zranění zaměstnanců ani zasahujících hasičů (HZSP Toma a.s. Otrokovice zrušen 30. 9.
1997).
Každoroční rozsáhlé požáry průmyslových objektů se již v České republice stávají
nevítanou tradicí. Charakterizovat je lze zejména nasazením velkého množství sil a
prostředků JPO, enormním rozsahem zasažené plochy, významným množstvím ohrožených
osob, materiálu nebo technologií vysoké hodnoty, a následně extrémně vysokými škodami
způsobenými vlivem požáru, zplodin hoření, zřícených konstrukcí aj. Zásah JPO také často
komplikuje složitá orientace v členitém prostředí takového objektu, vnitřní strukturované
dispozice jednotlivých budov, přítomnost produktovodů, elektrických vedení a zařízení pod
napětím, častá přítomnost většího množství nebezpečných, hořlavých nebo výbušných látek
apod. To vše klade vysoké nároky na řízení zásahové činnosti ze strany VZ případně štábu VZ
a na odbornou připravenost, fyzickou zdatnost i vybavení zasahujících hasičů.
Pro účely plošného pokrytí území ČR jsou podnikové jednotky PO dle operační
hodnoty začleněny do kategorií JPO IV a JPO VI. Jednotky PO kategorie JPO IV a JPO VI
plní úkoly jednotky v místně příslušném areálu podniku svého zřizovatele, příp. na výzvu
územně příslušného operačního a informačního střediska Krajského ředitelství Hasičského
záchranného sboru poskytují speciální techniku. Po dohodě se zřizovatelem mohou být
jednotky kategorie JPO IV a JPO VI využívány k zásahům i mimo svůj územní obvod (mimo
areály podniků), ale KŘ HZS musí zároveň garantovat minimální úroveň požární ochrany
k zajištění jejich podniku. Např. při katastrofálních povodních v červenci a srpnu 1997, kdy
bylo zasaženo 33 okresů České republiky a bylo od začátku povodní jen do 8. 7. 1997
nasazeno 62 hasičských záchranných sborů podniků s 539 hasiči a 37 sborů dobrovolných
hasičů podniků s 427 hasiči. Mezi nejaktivnější HZSP patřili Škoda Plzeň, Chemopetrol
Litvínov, Škoda Auto Mladá Boleslav, Spolana Neratovice, Žďas Žďár nad Sázavou, Aero
Vodochody a Českých drah. Hlavní náplní závodních hasičů nejsou rychlé zásahy, ale
zejména prevence. Podnikoví profesionální hasiči jsou u požáru či havárie ve firmě na místě
prakticky okamžitě a velmi dobře znají prostředí zásahu. Výhodou při zásazích podnikových
hasičů v areálu mateřského podniku je, že jsou velmi rychle na místě události a dobře znají
prostředí. Po roce 1989 došlo ve většině podniků k privatizaci, následně k restrukturalizaci a
tím i k radikálnímu poklesu podnikových hasičů. Vzácnou výjimkou vzniku profesionálních
podnikových hasičů je Semperflex Optimit a.s. Odry (Optimit Odry a.s.) /1991/; Benzina, s.p.
Cerekvice nad Bystřice (dnes Čepro a.s.) /1992/; Benzina, s.p. Šlapanov (dnes Čepro a.s.,
Praha středisko 07 Šlapanov) /1993/; ŠKODA AUTO a.s. závod Vrchlabí /1993/; Benzina, s.p.
Třemošná (dnes Čepro a.s. 02) /1994/; pobočná stanice JPO HZS ČD Ústí nad Labem –
Chomutov /1994/; DRASLOVKA, a.s. Kolín /1. 9. 1996/; Siemens Elektromotory s.r.o.,
závod Mohelnice /1996/; Oděvní průmysl Prostějov (dnes Oděvní podnik, a.s. Prostějov) /1.
9. 1998/; AL INVEST Břidličná a.s. /1999/; pobočná stanice JPO HZS ČD Ústí nad Labem –
Děčín /1999/; Letecké závody a.s. Kunovice, pobočná stanice Otrokovice /září 2001/;
ŠKODA AUTO a.s. závod Kvasiny /20. 10. 2003/; ADM Prague s.r.o., pracoviště Olomouc
(VTS CHEMOIL Praha-Komořany; Infraspol a.s. detašované pracoviště Olomouc - Setuza
a.s., závod 02 Olomouc-Holice – MILO Olomouc) /2003/; ZÁVODNÍ HASIČI BOSCH –
Bosch Diesel s.r.o. Jihlava-závod III /2006/, závod II /2008/ (požární hlídka-hasiči z
povolání); UE, a.s. Komořany /přeregistrace 27. 2. 2006/; ČEZ a.s. EDU JE Dukovany
/přeregistrace 28. 5. 2009/; Teva Czech Industries s.r.o Opava-Komárov /1. 8. 2009/; Letiště
Karlovy Vary s.r.o. /obnoven 1. 1. 2011/; SŽDC Havlíčkův Brod /1. 3. 2012/.
S přechodem na civilní provoz byl obnoven ZPÚ Letiště Brno-Tuřany (dnes HZSP
LETIŠTĚ BRNO a.s.) /1992/; SDHP EAST BOHEMIAN AIRPORT a.s. - Letiště Pardubice
/2006/. Tato jednotka působí na letišti v Pardubicích, společně s vojenskou hasičskou
jednotkou zajišťují požární ochranu letiště. V roce 2007 byla doložena smlouva mezi EBA a
VHJ Letiště Pardubice o vzájemné spolupráci. HZSP Jihočeské letiště České Budějovice a.s.
/září 2007/, Záchranná a požární služba Letecké služby Hradec Králové a.s. /2012/.
Velkou ranou pro činnost hasičských záchranných sborů podniků byla novela zákoníku
práce z roku 2000, podle které již závodní hasiči nemohou pracovat ve 24 hodinových
směnách a museli přejít na směny 12 ti hodinové. Přes značné úsilí se nepodařilo Ministerstvu
vnitra ČR a Českomoravské konfederaci odborových svazů při projednávání novely
v Parlamentu ČR prosadit úpravu pracovní doby pro hasičské záchranné sbory podniků.
Situaci řešili majitelé podniků zpravidla tak, že početní stav ze tří směn rozdělili do směn čtyř
a počet zaměstnanců ve směně tak klesl o 25%. Odchylně od schváleného posouzení
požárního nebezpečí a mnohdy na počet, který nezaručuje účinné provedení hasebního
zásahu. Činnost jednotek HZSP lze zařadit mezi specifickou vzhledem k druhu činnosti,
kterou se zabývá daný podnik. Podnikový hasiči jsou zaměstnanci konkrétního podniku. Plní
úkoly spojené s požární ochranou podniku. Závody musí adekvátně zajistit požární ochranu
s ohledem na možná rizika ohrožení osob a majetku. Situaci by vyřešilo, aby pojišťovny při
určování výše pojistného přihlížely k tomu, zda v podniku je nebo není hasičský sbor. Je
statisticky doloženo, že provoz hasičů je levnější než případné škody, které by firmě vznikly
při mimořádných událostech.
V roce 2003 vstoupilo v platnost nařízení vlády č. 352/2003 Sb., o posuzování
zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů
jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo podniků.
Prvořadý úkol – požární ochrana podniku
Valná většina profesionálních podnikových hasičů se čistě hasičskou činností neživí.
V nejlepším případě je kumulovaná funkce hasič-ostraha podniku (např. HZSP Kronospan CR
a.s. Jihlava; Dalkia Česká republika a.s. Divize Ústí nad Labem; POLIČSKÉ STROJÍRNY a.s.
Polička; OP Prostějov; Optimit Odry a.s.; Třinecké železárny a.s. Třinec; ČKD Kutná Hora,
a.s.; Motorpal Jihlava; Zetor-Služby Brno; Thral Vagónka Studénka; TOS Kuřim; ČKD Slaný;
Adast a.s. Adamov; ZVÚ a.s. Hradec Králové; SDHP Mesit Reality s.r.o. Uherské Hradiště;
TON a.s. Bystřice pod Hostýnem; Granitol a.s. Moravský Beroun; Gumokov s.p. (nyní
RUBENA a.s. Náchod, provoz Hradec Králové); Fosfa a.s. Břeclav; ZVS Zeveta Bojkovice;
ČZ a.s. Uherský Brod; RWE TRANSGAS NET, s.r.o.; Kablo Elektro Velké Meziříčí; MĚĎ
POVRLY a.s. Povrly; METAZ a.s. Týnec nad Sázavou; Škodovy závody Hradec Králové;
Transporta Chrudim /1993-1997/. Bohužel podniků, které si z hasičů dělají jen „výhodnou
pracovní sílu“, je stále dost. Mnohde provádějí údržbu zeleně a komunikací-odklízení sněhu,
údržba areálu závodu (HZSP VÍTKOVICE REALITY DEVELOPMENTS s.r.o., Spolchemie
a.s. Ústí nad Labem, ADM Prague s.r.o., pracoviště Olomouc; Čepro a.s.; Paramo Pardubice;
ŽDB Bohumín; Válcovny plechu Frýdek Místek; SDHP Žďas Žďár nad Sázavou),
v extrémních případech pracují přímo ve výrobě – balení a expedice výrobků aj.
Podnikoví hasiči existují již více než 170 let. Zažili doby dobré i špatné. Teď prožívají
období, které určitě není obdobím z těch lepších. Ale všichni věří, že i toto špatné období
pomine a jejich postavení se zlepší. Že nebudou slýchat, že hasiči se děli na „státní“,
podnikové a dobrovolné. Vždyť oni jsou taky profesionální hasiči. A nejenom proto, že za
svou práci dostávají mzdu. Změněné společenské a ekonomické podmínky vyvolaly značný
pohyb i ve výrobní sféře. Řada organizací zanikla, naopak vznikaly nové výrobní subjekty,
v řadě případů docházelo ke změně výrobních programů různých organizací. To mělo značný
vliv i na činnost závodních požárních útvarů, jejichž osud byl spojen s další existencí
mateřské organizace. V řadě případů závodní požární útvary zanikaly z důvodu zániku
mateřské organizace. V některých případech docházelo k dělení výrobních kapacit na menší
celky a důvody pro existenci profesionální požární jednotky tak zanikly. Například v
organizaci Škoda Plzeň, rozdělené na menší závody, nechtěl žádný převzít péči o závodní
požární útvar. Proto byla jednotka přičleněna k závodu Služby, a.s., a než zcela zanikla,
poskytovala ostatním závodům ochranu za úplatu. Obdobně při zrušení Závodního požárního
útvaru Tesla Rožnov pod Radhoštěm převzal tuto činnost podnikatelský subjekt. To však
nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, neboť ze zákona měla být zřizovatelem
jednotky PO vlastní organizace. Zákonné prostředky ke sdružování prostředků, které obsahuje
§ 69a zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, byly využívány velmi sporadicky. Jednotka
HZSP má a bude mít své opodstatnění v průmyslových areálech, kde dochází k
„rozmělňování“ požárního rizika odprodejem nebo pronájmem různých částí původního
podniku. Zrušení jednotky HZSP Fatra Chropyně a Gumotex Břeclav předcházel prodej
budovy na výrobu koženky firmě SVITAP a haly na výrobu molitanu polské firmě Organika.
V těchto budovách bylo nejvyšší požární riziko.
Zrušené ZPÚ a HZSP
V roce 1945 došlo ke zrušení společného závodního požárního útvaru ČKD a Škoda Hradec
Králové [německý], Železárny Třinec [německý] /1945/; německá jednotka PO v litvínovské
chemičce /1945/; Prestro Uherský Brod /1958/; ÚPOŽ Krnov /1963/; Urxovy závody, závod
Ostrava /1969/; sloučení elektrárna Evřenice a Komořany /1979/; Tesla Strašnice /1981/;
Elektrárna Prunéřov I. /1982/; Československé aerolinie Tuřany-letiště (dříve Česká správa
dopravních letišť Brno-Tuřany) /1. 1. 1982/; Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. /1.
12. 1988/; Kamenouhelné doly Kladno /30. 6. 1989/; ČKD Praha, závod Tatra Smíchov
/1991/; SLOVAIR Skláře u Mariánských Lázní /1991/; Elektrárna Ledvice /1991/; ČKD Slaný
/1991/; POŽ Vlkava /1992/; Filmové ateliéry Hostivař /1992-3/; Doly nástup Tušimice, závod
01 Prunéřov (pobočná stanice) /1992/; Doly nástup Tušimice, závod 02, sídlo Málkov /1992/;
ŠKODA Plzeň, závod Rotava /1992/; ZVS Zeveta Bojkovice (Česká zbrojovka Bojkovice)
/1992/; BOPO a.s. Třebíč /1993/; k.p. Benzina Tábor-sklad 0209 Včelná (Čepro a.s. Boršov)
/1993/; Tesla Pardubice (HTT Tesla Pardubice) /1993/; Pražský Hrad (Kancelář Prezidenta
republiky) 31. 3. 1994/; Zbrojovka Vsetín /31. 5. 1994/; SVA Holýšov-Státní výrobny autodílů
n.p. Praha závod Holýšov (dříve n.p. LIAZ Jablonec nad Nisou, závod 09 Holýšov) /15. 11.
1994/; SONP POLDI Kladno /červen 1995/; Tesla Rožnov pod Radhoštěm (SVAS 1990-1992,
TVC 1992-1994) /1995/; Královopolská Brno /1995/; VPZ VÚ Výzkumné ústavy Běchovice
/1995/; Mototechna Praha-Stodůlky /1995/; Železárny Chomutov /1995/; Chemické závody,
a.s. Sokolov /31. 12. 1995/; Motorlet Stará Boleslav /1995/; Škoda Dieselové Motory
Smíchov (Československé závody Naftových motorů n.p. Praha - a.s. ČKD Naftové motory
Praha 5-Smíchov) /1996/; Plynárna Praha-Měcholupy /1996/; Liberecké automobilové
závody, n.p. Mnichovo Hradiště (Škoda LIAZ Mnichovo Hradiště) /1996/; Lučební závody
Kolín /31. 8. 1996/; ŠKODA-LIAZ a.s. Jablonec nad Nisou-Rýnovice /31. 8. 1997/;
Ostravská rafinerie minerálních olejů n.p. Ostramo Ostrava-Přívoz (Ostramo-Vlček a spol.)
/1997/; Praga Praha-Vysočany (Letecké závody, n.p., Praha-Vysočany – Automobilové závody
Klementa Gottwalda, n.p. Praha-Vysočany) /1997/; Walter Motor (Motorlet a.s. Jinonice - ZJŠ
Závody Jana Švermy Praha-Jinonice) /1997/; Škoda Ejpovice s r.o. (Škoda k.p. závod Dýšina)
/31. 1. 1997/ (od 1. 2. 1997 vytvoření pobočné stanice HZSP Škoda Plzeň a.s. do 31. 3. 1999);
Toma a.s. Otrokovice (býv. n.p. Svit Otrokovice) /30. 9. 1997/; Kovona Karviná /1998/; Letov
a.s. Praha-Letňany /1998/; pobočná stanice JPO HZS ČD Ostrava – VaDS Bohumín
(vypařovací a desinfekční stanice) /1. 4. 1998/; Adast a.s. Adamov /31. 7. 1998/; ZVÚ a.s.
Hradec Králové /srpen 1998/; Trival (býv. Škoda-slévárna České Budějovice) /1999/;
Zbrojovka Brno-Líšeň /pol. r. 1999/; Škoda-Ostrov s.r.o. Ostrov nad Ohří /pol. r. 1999/; VTŽ
Válcovny trub Chomutov /31. 12. 1999/; Glavunion Teplice-Řetenice /1999/; Mezinárodní a
meziměstská telefonní a telegrafní ústředna Praha (MTTÚ) /1999/; DIOSS NÝŘANY a.s.
Nýřany (Tesla k.p. Nýřany) /1999/; Lachema Brno /1999/; VZLÚ a.s. Praha-Letňany a ABF
Praha (Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s.) /31. 12. 1999/; SEPAP Štětí /2000/; Motorpal
a.s. Jihlava /1. 1. 2000/; Důl 1. Máj Karviná (Důl Darkov Karviná) /2000/; ČKD-Přerovské
Strojírny /31. 3. 2000/; Vlnap Nejdek /31. 10. 2000/; TPÚ Tlaková Plynárna Úžin PALIVOVÝ KOMBINÁT UŽIN (Palivový kombinát A. Zápotockého Ústí nad Labem, s.p.)
/1. 10. 2000/; Lovochemie /27. 12. 2000/; Svit a.s. Zlín /2001/; Železárny Hrádek a.s. /2001/;
KRPA PAPER a.s. (Krkonošské papírny) Hostinné /2001/; SKLOTAS ŘETENICE
(Glavunion Řemenice – Glaverbel Řemenice /2001/; ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou /2002/;
ČKD Dopravní systémy Praha-Zličín /2002/ - Siemens a.s. Kolejová vozidla Zličín /31. 5.
2004/; ČKD Motory, a.s. Hradec Králové /2002/; COLORLAK a.s. Staré město /2002/; TOS
Kuřim /1. 1. 2003/; Elektrárna Hodonín /červenec 2003/; ČKD Blansko /listopad 2003/;
Thrall Vagónka Studénka /30. 9. 2003/; Letecké závody a.s. LET Kunovice /21. 5. 2003/; nkt
cables a.s. Kladno (k.p. Kablo Kladno) /31. 12. 2003/; Orlické papírny Lanškroun (ORPA, a.s.
Lanškroun) /30. 3. 2004/; Siemens Elektromotory s.r.o, závod Mohelnice (SIEMENS, a.s.
Mohelnice) /2004/; Vlárské strojírny Slavičín /duben 2004/; Letecké závody a.s. Kunovice,
pobočná stanice Otrokovice (Moravan Aviation a.s. Otrokovice) /2004/; Zetor Služby s.r.o.
/2004/; Ploma a.s. Hodonín (ZPD, závod TATRA Hodonín) /červenec 2005/; AB Barrandov
(Barrandov Studio) /2005/; Moravské železárny, a.s. Olomouc /2005/; Barvy a laky Hostivař
a.s. /březen 2005/; TA Služby a.s. Škoda Plzeň-Doudlevce /31. 8. 2005/; TA Služby a.s. Škoda
Plzeň-Bolevec /31. 8. 2005/; Avia Letňany-Daewoo /19. 12. 2005/; sloučení ČEZ a.s.
elektrárna Tušimice a Prunéřov /1. 6. 2006/; JIP Větřní /červen 2006/; TA Služby a.s. Škoda
Plzeň /30. 9. 2006/; Mitas a.s. Praha výrobní úsek Zlín /1. 11. 2006/; SILON s.r.o. Planá nad
Lužnicí /30. 11. 2006/; Válcovny plechu Frýdek Místek /31. 12. 2006/; ŽDB Group a.s.
Bohumín /1. 7. 2008/; Pedus Service Štětí /31. 12. 2008/; Sklárny KAVALIER, a.s. Sázava
/31. 12. 2008/, sloučení Spolchemie a.s. Ústí nad Labem a Setuza a.s. Ústí nad Labem /1. 3.
2009/ - Setuza Ústí nad Labem /1. 4. 2009/; Pedus service Brno (Pliva-Lachema a.s. Brno)
/2009/; Aliachem a.s., odštěpný závod Fatra Chropyně /31. 10. 2009-1. 12. 2009/; Poličské
strojírny a.s. Polička /31. 11. 2010/; OP Prostějov /1. 12. 2010/; Gumotex a. s. Břeclav /30. 4.
2011/; Chemopharma a.s. Ústí nad Labem /1. 7. 2011/; Správa železniční dopravní cesty, s.o.
stanice Hradec Králové /30. 9. 2011/; Správa železniční dopravní cesty, s.o. stanice Břeclav
/30. 9. 2011/; Správa železniční dopravní cesty, s.o. stanice Děčín /30. 9. 2011/; Správa
železniční dopravní cesty, s.o. stanice Olomouc /30. 9. 2011/; Kronospan CR a.s. Jihlava /16.
1. 2012/; Správa železniční dopravní cesty, s.o. stanice Kolín /31. 3. 2012/.
Bylo ještě mnoho dalších hasičských sborů, které zabezpečovali požární ochranu
Závodní požární útvary: n.p. ČKD Stalingrad Praha-Vysočany; ČKD Kompresory PrahaLibeň; ČKD Polovodiče; ČKD Polovodiče, provozovna Benešov u Prahy; ČKD PrahaSlévárny; ČKD Služby; Letecké opravny Malešice; Kablo Praha-Hostivař; TOS Žebrák;
(TPZS) SLOVAIR Holešov; Tesla Vráble; PČP Přádelny česané příze Nejdek n.p. závod 4
Kdyně; n.p. Nářadí Ždánice; Elektrárna Ervěnice;
Dobrovolné tovární hasičské sbory: OSA Praha; továrna Praha-Holešovice; továrna F. X.
Brosche Praha-Libeň; Akciový pivovar Praha-Smíchov; Vinořský cukrovar; Cementka PrahaPodolí; Walter Praha (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha Jinonice); Důl
Václav Kladno; Cukrovar Zvoleňoves; Velkostatek Hodkovice; Cukrovar a rafinerie cukru
Michala B. Tellera Kutná Hora; GRAF Byšice; Kompertova továrna na obuv; Kopalova
továrna Krásno; Lučební Poláčkova továrna; Cukrovar J. E. hraběte Waldstein-Wartenberga
Mnichovo Hradiště; Firma Meinl-Erben Velké Březno; Firmy Antonín Štrombach Louny;
továrna Bítouchov; fa. Bratři Herzigové; přádelna Lochovice; Českomoravská-Kolben-Daněk,
Silniční oddělení Praha-Libeň; Motor-Union Trhové Sviny; Textilní továrna Zlivec; G. A.
Fröhlich syn a spol. (Velveta 6/1 Varnsdorf); Münch Třešť; Tírna lnu Batelov; Mikrofona
Valašské Meziříčí; Továrna na kůže fa. Kantorek Rožnov pod Radhoštěm; Továrna na
klobouky Valašské Meziříčí; bratří Thonetové Nový Hrozenkov; tovární hasičský sbor Velké
Karlovice; Pivovar Záhlinice; tovární sbor p. Kohna; tovární sbor p. Grätzra; Lázně Teplice
nad Bečvou; fy. J. V. Hybler Dařenice; Thonet Liptál; CRISTOPH + UNMACK G.M.B.H.
Černousy; továrna Haase-ova Poříčí; továrna Kočbeř Nová Paka; tovární sbor Maršov;
továrna Röderova Maršov;
Zámecký hasičský sbor: p. Vlad. hraběte z Aichelburgů Slapy; panství hraběte Valdštejna;
zámek Sychrov; velkostatek hrabat Stadionů zv. Nový dvůr Kouty;
Závodní hasičské sbory: Továrna Dětských vozidel Duchcov, Krušnohorské pily Osek;
Ústřední rozvodové energetické závody; Středočeské elektrárny n.p. Trmice; Důl Pavel II
Litvínov; Státní pila Loučky; Lodena, n.p. Fulnek; Morana, n.p. Fulnek; Moravskoslezské
pily, n.p. Fulnek; Stuhy a prýmky, n.p. Fulnek; Oldřich Cihelna, továrna pro výrobu čerpadel
Háj; Slezské bavlnářské závody Horní Benešov; Juta, n.p. Opava; Karmola, n.p. Opava; Mila,
n.p. Opava; Sigma pumpy Opava; Zemská léčebna pro duševně a nervově choré Opava;
Dobrovolné závodní požární sbory: Elektromont Teplice-Bystřany; závod Marila
Rokycany; Elektromont Teplice-Bystřany; Sklárny Chlum u Třeboně; Letiště Praha-Ruzyně;
SVA Státní výrobny autodílů, závod 8 Příbram; Leros Praha; Léčiva Praha; Masokombinát
Písnice (Mastný průmysl Písnice); Masokombinát Čakovice; Výstaviště Praha; Narex Praha;
Tos Hostivař; Technometra Praha; Fruta Mochov; Gotwald II Kladno; Hornické učiliště
Kladno; Delta Doksy; JZD Modlenice; COMAX Velvary; Stavební správa Řež, p. Klečany u
Prahy; Státní statek Votice; Státní statek Blažejovice; JZD Velké Výkleky; n.p. Kablo Kolín;
Cukrovar Plaňany; Cukrovar Český Brod; Středočeských tukových závodů Nelahozeves;
Sedřeza; Cukrovar Benátky nad Jizerou; Cukrovar Dolní Cetně; Cukrovar Vlkov; Cukrovar
Dolní Bousov; Cukrovar Kropáčova Vrutice; Cukrovar Brodce; Cukrovar Čejetičky; STS
Strojní traktorová stanice Olbramovice; JZD Temelín; JZD Hrdějovice; MZ Hrdějovice; JZD
Boršov; JZD Slavče; JZD Pašínovice; JZD Češnovice; JZD Strážkovice; JZD Olivník; JZD
Borovany; JZD Žár; JZD Křenovice; JZD Staré Homole; JZD Doubravice; JZD Doubravice;
JZD Ločevice; JZD Podhájí; Konopa Český Krumlov; Pila Gabriela Benešov nad Černou;
ZVVZ a.s. Milevsko; Elektropřístroj, n.p. Písek; n.p. Jitex Milevsko; Kovosvit Sezimovo
Ústí, závod Písek; n.p. Rudý Letov Červená nad Vltavou; Vlnařské závody a fezárny
Strakonice – závod 01; Vlnařské závody a fezárny Strakonice – závod 02; Vlnařské závody a
fezárny Strakonice – závod Z; Vlnařské závody a fezárny Strakonice – závod F; Vlnařské
závody a fezárny Strakonice – závod Sítos Strakonice; Vlnařské závody a fezárny Strakonice
– provozovna Katovice; LADA Soběslav; Jihočeské papírny Větřní závod Tábor; n.p. Kablo
Tábor; ČSD železniční stanice žst. Tábor; ČSD Bečov nad Teplou; Elektroizola Tábor;
Textilní továrna Zlivec; Škoda Klatovy; RETEX Klatovy; STRUNAL s.r.o. Luby (Strunal CZ,
a.s. Luby); Textilana závod 6 Aš; TOSTA Aš; Severočeská armaturka; České vlnařské závody;
Pivovar Ústí nad Labem; Důl 5 květen; Důl Prokop Holý; Důl Milada II (Milada-Peri);
Povrchový důl Gustav (Gustav II); textilní závod n.p. Benar Kovářská; Vertex Jirkov (Vertex
1 a Vertex 2); ČD ŽOS Chomutov; TOSTA Aš, závod 04 Vejprty; Rudné doly Měděněc; ČD
Lokomotivní depo Chomutov; Zemědělské družstvo Strupčice; Mastný průmysl Chomutov;
ČD stanice Chomutov; Strojně traktorová stanice STS Prunéřov; Dřevařské závody Jirkov;
Důl Jan Žižka Chomutov; Rozvodna Hradec u Kadaně; s.p. Vlněna Brno, závod 1; Vlněna
Brno, závod 2; Vlněna Bystré; s.p. Čs. Automobilové opravny Lelekovice; s.p. Čs.
Automobilové opravny, závod 2 Brno-Špitálka; s.p. Čs. Automobilové opravny Zlín; AK
Šumava; JZD Humburky; OÚNZ-nemocnice Nové Město na Moravě; Důl Ležáky Most, k.p.
Kopisty; Sigma s.p. Slatina Brno; JZD Tupesy; Tesla Sezam; ZD Zákřany; JUTA, závod 02
a.s. Úpice; JUTA, závod 05 a.s. Bernartice; JUTA, závod 12 a.s. Úpice; Chemotechna
Šternberk; VŽKG Štramberk; Sklárny Lednické Rovné; n.p. Zbirovie Zbiroh (Nářadí Zbiroh);
Cukrovar Dolní Beřkovice, s.p.; Lenka Kácov; Interier Zlonice; Strojně traktorová stanice
STS Hostivice; POTIS Hospozín; RETEX Dolní Kounice; AMATI n.p. Sedlčany; AMATI
n.p. Vejprty; AMATI n.p. Stříbro; AMATI n.p. Brno; TON Moravský Písek; TON Strážnice;
TON Hradiště; n.p. Motorpal Jemnice (Slavona Jemnice-Otavan Jemnice ČSAO Čs.
Automobilové závody Jemnice); Plynostav, k.p. – Tranzitní plynovod, k.p. Praha; Letiště
Praha-Ruzyně; ČKD Kutná Hora; Výzkumně-vývojový ústav a provozovna Načeradec;
Výrobně-vývojový ústav Vlašim; Kartounka Mnichovo Hradiště; Sukno Humpolec;
Zemědělské zásobování a nákup ZNZ Nový Jičín; Loana Příbor; Romo n.p. Fulnek;
Šmeralovy závody Brno, závod Boskovice; KRAS Brno, závod Boskovice; Transgas,
podzemní zásobník plynu Lobodice (Severomoravské plynárny, k.p., závod Lobodice);
Cukrovar Mnichovo Hradiště; Tonak – závod 2; Tonak – závod 3; Potraviny – závod 01 České
Budějovice; Potraviny – závod 02 České Budějovice; Jihočeské cihelny D. Bukovska;
Jihočeský mastný průmysl; Motor 01 České Budějovice-K. Dvory; Otavan Třeboň;
Západočeské cihelny Stod; Plastimat Plzeň; JEDNOTA – sklad potravin Staňkov; Agropodnik
Domažlice; ELPO Klenčí pod Čerchovem; DESTA Domažlice; JZD Pocínovice; OSEVA
středisko Černovice; OSEVA středisko Chotiměř; Státní statek středisko Všeruby; Státní
statek středisko Holubeč; OSEVA Horšovský Týn; ZEMEX Sušice; Plastimat Tachov;
Severomoravské drůbežářské závody, n.p., závod Přerov; JZD „20. Výročí osvobození“
Skalička; JZD „Záhoran“ Všechovice; JZD „Vítězný únor“ Želatovice; JZD „Záhoří“
Soběchleby; JZD „Nový směr“ Býškovice; Mechanizace traťového hospodářství, výrobní
závod 04 Hranice (MTH Hranice); JZD „30. Výročí osvobození“ Dřevohostice; JZD „Nový
život“ Tovačov; Agrostav Přerov; JZD „Rudý říjen“ Kokory; KOZETO, n.p., závod 01
Přerov; KOZETO, n.p., závod 03 Přerov; KOZETO, n.p., závod 02 Lipník; Severomoravské
dřevařské závody, n.p., závod Lipník; Severomoravské dřevařské závody, n.p. závod Vlkoš;
Severomoravské cukrovary, k.p., závod Kojetín; Severomoravské cukrovary, k.p. závod
Brodek u Přerova; Severomoravské cukrovary, k.p. závod Prosenice; Severomoravské
cukrovary, k.p, závod Dřevohostice; SELIKO, k.p., závod Přerov; SELIKO, k.p., závod
Kojetín; Meopta, k.p. Přerov; Liaz, n.p., závod 03 Liberec-Hanychov /03 Liberec-Horní
Hanychov motorárna/ (Liberecké automobilové závody, n.p. Liberec-Hanychov); Liaz, n.p.,
závod 04 Liberec-Ostašov /slévárna/; Liaz, n.p., závod 04 Liberec-Rochlice /modelárna/;
ČSAO Liberec; ČSAO Rochlice, HEDVA Liberec; LIAZ, n.p., závod 07 Přerov; LIAZ, n.p.,
závod 05 Mělník; LIAZ, n.p., závod 11 – SIZ Jablonec nad Nisou; Liaz Doubrava; OKE, k.p.,
závod Teplárna Přerov; CHEMOPETROL, k.p., PŘCHZ Přerov (Chemopetrol, k.p.,
Přerovské chemické závody Přerov); JUTA, n.p., závod Přerov; Severomoravské pivovary,
k.p., závod Přerov; Pozemní stavby, n.p., závod Přerov; Přerovské strojírny, n.p., závod
MONTÁŽE Přerov; UP závody Bučovice, závod Velký Týnec, provoz Přerov; UP závody
Bučovice, závod Veselí nad Moravou; ZZN Zemědělské zásobování a nákup, k.p., odštěpný
závod Přerov; Zemědělské zásobování a nákup, k.p., Hradec Králové odštěpný závod
Trutnov; JZD „Haná“ Horní Moštěnice; JZD „Pobečví“ Rokytnice; JZD Partutovice; Mlýny a
těstárny, n.p., závod Olomouc, mlýn Kojetín; PREFA, k.p., závod Tovačov; JZD „Moravská
brána“ Prosenice; SIGMA, k.p., Hranice; Obchodní sladovny, k.p., závod Brodek; SOLO
Sušice, n.p., závod Lipník nad Bečvou; TOS, k.p., závod Lipník nad Bečvou; JZD „Luha“
Jindřichov; Severomoravské cihelny, n.p., závod Prosenice; JZD Střítež; JZD „50. výročí
vzniku KSČ“ Osek nad Bečvou; Plastimat, závod 05 Modrá; Spolek pro chemickou a hutní
výrobu Boletice; 1. Brněnská strojírna Brno, závod Třebíč; Průmyslové stavby Brno;
Jihomoravské dřevařské závody Polná (Jihlavské dřevařské závody Polná); Modeta JihlavaStaré Hory; Modeta Jihlava-Havlíčkova; Modeta Jihlava-Březinovy sady; Pleas Polná; Partex
Malý Beranov (Pleta Malý Beranov); Českomoravský len Stará Říše; Českomoravský len
Větrný Jeníkov; Československé hudební nástroje; JmPM Hodice; JmPM Krahulčí; Interier
Třešť, provoz 11, 12, 13, 14; Motorpal Batelov; OÚNZ nemocnice a psychiatrická léčebna
Jihlava; Silnice Jihlava; Sklárny Bohemia Antonínův Důl; Sklárny Bohemia Dobronín;
Strojně traktorová stanice STS Jihlava; Strojně traktorová stanice STS Třešť; Tona Jihlava;
Tokoz Polná (TKZ Polná); Pila Třešť; JZD Vidonín; JZD Věcov; JZD „Vzhled“ Nové Město
na Moravě; JZD Mostiště; JZD „Dukla“ Dolní Heřmanice; JZD (Agro) Rozsochy; Botana
Žďár nad Sázavou; Zetor Havlíčkův Brod; Plastimat Havlíčkův Brod; MŠLZ Moravské
šamotové a lupkové závody n.p. Velké Opatovice, závod Svitavy; MŠLZ Moravské šamotové
a lupkové závody n.p. Velké Opatovice, závod Mladějov; MŠLZ Moravské šamotové a
lupkové závody n.p. Velké Opatovice, závod Vidnava; SKZ Severočeské keramické závody
Most; Keramické a sklářské suroviny Sedlec; KSNP Sedlec u Karlových Varů; OK STS
Toužim; ZZN Zemědělské zásobování a nákup, k.p., Kaznějov; JZD Dřevec; Plzeňské dílo
provoz Chrást; ZZN Zemědělské zásobování a nákup, k.p. Kralovice; Vigona Opatov;
ZENZA Znojmo, provozovna Hrušovany nad Jevišovkou (Keramické závody, n.p. Znojmo,
závod Hrušovany nad Jevišovkou); TOS Holice; Technolen Dolní Kalná, Technolen Hostinné;
Jihomoravské dřevařské závody, závod Bojkovice (Středomoravské dřevařské závody, n.p.
Brno závod Bojkovice); Olšanské papírny Rožnov pod Radhoštěm; STS Karolinka; DZPS
Horní Hrozenkov; Papírna Velké Karlovice; SFINX Kroměříž; TON Kroměříž (Thonet
Kroměříž); n.p. KOVONA Bystřice pod Hostýnem; n.p. Českomoravský len ČEMOLEN
Bystřice pod Hostýnem; RETEX Hulín (VLÁKNO Hulín); Cukrovar Hulín; ŠOHAJ Hulín;
Výzkumný ústav obilnářský Kroměříž; FRUTA Uherské Hradiště; ČSAD Československá
automobilová doprava závod Cheb; Tosta Aš závod Plesná; Tosta Aš závod Házlov; Tosta Aš
závod Libá; Tosta Aš technický závod Aš; Tosta Aš barevna Aš; Tosta Aš závod konfekce Aš;
Tosta Aš závod rukavice Aš; METAS n.p. Slévárna hliníku Krásné u Aše; SVKHZ Sedlecko
Vilštenské kaolinové a hliné závody n.p. Sedlec u Karlových Varů závod Skalná; ČSSS
oborový závod Skalná; ESKA závod Plesná; Kovosvit Dvorce; Dřevařské závody Třísová;
Sklo Union Duchcov; n.p. MEZ Zábřeh; n.p. Technolen, závod 01 Lomnice nad Popelkou;
n.p. Technolen 03 Jilemnice; n.p. Technolen 04 Hostinné; n.p. Technolen, závod 06 Bojanov;
Kavalier Sázava, závod 02 Držkov; Technická ústředna spojů, závod 01 Praha 7; PAL
Magneton Valašské Klobouky; Brněnské strojírny, Západomoravské strojírny; n.p. Krajka
Kraslice; n.p. Svit Slavičín; n.p. Svit Veselí na Moravě; Unitex Jindřichovice pod Smrkem;
Cukrovar Úžice; n. p. Závody na překližky a dýhy Kralupy nad Vltavou; Sklo Union Dolní
Rychnov; Západočeské cihelny, závod 05 Plzeň-Košutka; textilní závod n.p. Benar Benešov
nad Ploučnicí; n.p. Benar 11 Litvínov; n.p. Autobrzdy Hejnice; n.p. Elektroporcelán
Raspenava; Strojobal Bílý Potok; Časana Raspenava-provoz Hejnice; Elitex k.p. Ústí nad
Orlicí, závod 01; Brněnské papírny, závod Tišnov; Brněnské papírny s.p. závod Prudká u
Tišnova; Brněnské papírny, závod Šlapanice; Brněnské papírny; závod Letovice; Lenas
Hanušovice; Lenas Holba Hanušovice; Pivovar Hanušovice; Pila Hanušovice; ZZN
Zemědělské zásobování a nákup, k.p., Nezvěstice; n.p. MEZ Postřelmov; Skleněná bižuterie
Hraničná; Skleněná Bižuterie Nová Ves; k.p. Železnobrodské sklo, závod Sklenařice;
Železnobrodské sklo, závod Líšné; JZD Zálší; JZD Klášterec nad Ohří; JZD Veltěže; Státní
statek Postoloprty VOJ Žiželice; JZD Orasice; JZD Vrbno Nad Lesy; JZD Čechtín; JZD
Vítězný únor Klučov, středisko Lipník; JZD Svatoslav; JZD Výčapy; JZD Budoucnost
Moravské Budějovice; JZD Menhartice; JZD Klučov; JZD Přeštice; JZD Nezvěstice; JZD
Chválenice; JZD Chlístovice; JZD Pertoltice; JZD Krchleby; Státní statek Uhlířské Janovice;
n.p. Hedva, závod Vítkov; n.p. Hedva, závod 12 Letohrad; n.p. Hedva, závod 18 Moravská
Třebová; Důl Vítězný únor a Důl Antonín Zápotocký; Důl 1. máj; SOU 1. máj Karviná;
elektrárna Československé armády; elektrárna Vítězný únor; k.p. Elitex Ústí nad Orlicí, závod
04 Žamberk; k.p. Elitex, závod Boskovice; Elitex k.p. Třebíč; Elitex k.p. Soběslav; Agrozet
Roudnice; Agrozet Letovice; Agrozet Pelhřimov; Agrozet Svratka; Agrozet Humpolec;
Brnosmalt Brno; Agrozet Uherský Brod; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 01 České
Budějovice; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 02 Vyšší Brod; Jihočeské dřevařské
závody n.p., závod 03 Písek; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 04 Soběslav; Jihočeské
dřevařské závody n.p., závod 05 Jindřichův Hradec; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod
06 Suchdol nad Lužnicí; Jihočeské dřevařské závody n.p., závod 08 Obrataň; Jihočeské
dřevařské závody n.p., závod 07 Volary; n.p. Kablo Kladno; n.p. Šroubárna Turnov; n.p.
Modeta 2 Pelhřimov; JZD Příluka; JZD Dolní Újezd-středisko Desná; JZD Sebranice; ZKZ
Západočeské keramické závody Břasy; Důl Ferdinand Chomle (ZUD Plzeň, podnikového
ředitelství Radnických dolů, n.p., Břasy); n.p. Mileta Hořice, závod 01 Bělohrad; n.p. Mileta
Hořice, závod 02 Hořice; n.p. Mileta Hořice, závod 03 Česká Skalice; n.p. Mileta Hořice,
závod 05 Vrchlabí; n.p. Mileta Hořice, závod 06 Víchová; n.p. Mileta Hořice, závod 07
Roztoky; n.p. Mileta Hořice, závod 14 Jaroměř; n.p. Mileta Hořice, závod 10 Hořice;
Vlnařské závody a fezárny Strakonice – závod 01; Vlnařské závody a fezárny Strakonice –
závod 02 (Fezko, závod 2, Strakonice); Vlnařské závody a fezárny Strakonice – závod Z;
Vlnařské závody a fezárny Strakonice – závod F; Vlnařské závody a fezárny Strakonice –
závod Sítos Strakonice; Vlnařské závody a fezárny Strakonice – provozovna Katovice; žst.
Strakonice; MEZ Postřelmov; MEZ Bedřichov; MEZ Jedlí; Cementárny a vápenky Loděnice
u Berouna; koncernová účelová organizace Drůbežnictví Loděnice u Berouna; Prefa Hýskov;
Texlen 13 Kalná Voda; Texlen 02 Kalná Voda; Státní statek Mikulov, závod 01 Drnholec;
Hamiro Nové Strašecí; Pila Rájec; ZPS Janštýn; Adast Dobruška; Tiba Záblatí; JZD
Vávrovice; JZD Neplachovice; n.p. Kovona Karviná; SDB Rozvoj Orlová; SPT Karviná;
Těšínské papírny; s.p. TONER Moravská Třebová; HEDVA, závod 01 Moravská Třebová;
HEDVA závod 02 Moravská Třebová; Vigona Svitavy; Severočeské dřevařské závody Česká
Lípa; JZD Jiřice u Miroslavi; JZD Moravský Krumlov; Pivovar Černá Hora; Texlen 06
Trutnov III; Texlen 09 Trutnov I, Texlen 11 Trutnov II; Elektropřístroj Praha-Modřany; VKD
Jívka; Veba Jívka; Kara Bohuslavice; Strojtex Dvůr Králové; Transporta Úpice; Teplárna
Dvůr Králové; Elektroporcelán Žacléř; Nářadí Hostinné; Rico Žacléřov; Mileta 09 Černý Důl;
VUD Východočeské uhlené doly n.p. Trutnov důl Jan Šverma Žacléř; Tesla Vrchlabí; ZPA
Trutnov; ZVÚ Pilníkov; Strojtex 09 Dvůr Králové; Strojtex 02 Dvůr Králové; Pal Hajnice;
Prefa Trutnov III; Nářadí Vrchlabí; ČSAD Dvůr Králové; Mileta 04 Borovnice; Technolen
Hostinné; Juta Adamov; Juta 03 Dvůr Králové; Krpa Labská; Krpa Hostinné; Tiba Verdek;
Tiba Dvůr Králové Slovany; Texlen 26 Rudník; Texlen 23 Úpice; Texlen 16 Trutnov III;
Texlen 10 Trutnov II; Juta Bernartice; Juta Dvůr Králové; Krpa Prosečné; Krpa Čistá; Krpa
Dolní Branná; Tiba Kocbeře; Tiba Dvůr Králové školní závod; Tiba Dvůr Králové pod
nádražím; Texlen 27 Úpice; Texlen 25 Rtyně v Podkrkonoší; Texlen 21 Úpice; Texlen 11
Trutnov II; Texlen 09 Trutnov I; Texlen 06 Trutnov III; Vigona 04 Dolní Brusnice; EPO II
Trutnov III (elektrárna Poříčí); JZD Lužany u Jičína; ČSD Cheb požární jednotka ochrany
železnic uzel Cheb; ČSD Trutnov; nádraží ČSD České Budějovice; ČSD depo Zbůch; Hlavní
nádraží Mladá Boleslav; Opravovny depo ČSD České Budějovice; ČSD - ŽOS Liberec;
Zj ČSPO: Fezko (továrna na klobouky, fezy, šály); TOTA Albrechtice; n.p. Benzina
Roudnice nad Labem; Pražské papírny Praha 3; Sklárny Chlum u Třeboně; Cukrovar
Drahanovice; ZO SPO: LIAZ, n.p. závod 04 Liberec-Ostašov; Společný podnik pro
zemědělskou výrobu Kroměříž, závod 01 Těškovice; Lázně Libverda; Cukrovar Mělník;
Chemička Mělník; Loděnice Mělník; Traktorka Mělník; PANP Mladá Boleslav; DUP 01
Nový Rychnov; Ředitelství Československých státních lázní Mariánské Lázně;
Československé státní lázně Františkovy Lázně; AZNP Automobilové závody Škoda n.p.
Mariánské Lázně; ČSSS oborový závod Dolní Žandov; ČSSS odborné dílny Mokřiny u Aše;
ČSSS VTK Velkokapacitní teletník a kravín Klest u Františkových Lázní; ESKA Cheb; HDB
Hnědouhelné doly a briketárny n.p. Sokolov, strojní závod Cheb; PČP Přádelny česané příze
n.p. Nejdek závod Cheb; Cremona n.p. Luby u Chebu; Sklo Union n.p. závod Hranice u Aše;
Stavokonstrukce n.p. Uhříněves závod Plesná; Stavokonstrukce n.p. Uhříněves závod Luby u
Chebu; Textilana Liberec závod Ohara Aš; Textilana Liberec závod Podhradí u Aše; n.p. Pleas
Havlíčkův Brod, závod 05 Chlumec nad Cidlinou; s.p. PLEAS závod 1 – provoz konfekce
Havlíčkův Brod; JZD Veveří; JZD Ježov; JZD Velké Výkleky; Mitas Praha 5; Důl Ležáky
DLM k.p. Most; Tesla Karlín; Důl Jan Svěrma Holešice; Důl Doubrava; Důl Centrum Dolní
Jiřetín u Mostu; n.p. Šroubárna Turnov; k.p. Jablonecké sklárny Desná; k.p. Jablonecké
sklárny, závod 07 Zásada; n.p. Plastimat Liberec; Tesla Liberec; závod 01 Primatex;
Československé akademie zemědělských věd Jedlová; Bytex Chrastava; Bytex LiberceRochlic; Bytex Hlinsko; JZD Těšnovice; n.p. Lisovny nových hmot, závod Chuchelná; n.p.
Lisovny nových hmot, závod Budišov nad Budišovkou; n.p. Lisovny nových hmot, závod
Zlatá Hora; Texlen 01 Trutnov II; Texlen 03 Horní Maršov; Texlen 05 Žacléř; Texlen 15
Chvaloč; Tiba Zálabí Dvůr Králové; Krpa 02 Hostinné; Krpa 08 Svoboda nad Úpou; Juta 02
Úpice; Kara Trutnov III; Texlen 04 Libeč; Texlen 22 Úpice; Tiba Vorlech Dvůr Králové; Krpa
06 Hostinné; Krpa 08 provoz III Mladé Buky; Technolen Hostinné;
Sbory dobrovolných hasičů podniku: MORA MORAVIA Hlubočepy; VZLU Výstaviště
Letňany; PAL Praha-Kbely; Autobrzdy, závod 03 Rakovník; ZZN Zemědělské zásobování a
nákup, Rakovník; Veba a.s., závod 02 Broumov-Nová Ves; INTOS Žebrák; Strojírny Kolín;
AVIA Kutná Hora; VARIEL Zruč nad Sázavou; Intermont Karlovy Vary; Karlovarský
porcelán, závod Stará Role; Karlovarský porcelán, závod Nová Role; Karlovarský porcelán,
závod Dalovice; Chodos Chodov; Elektro, výrobní družstvo Bečov nad Teplou;
Rukavičkářské závody Dobříš, závod Abertamy; OZAP Toužim; Slévárna Heunisch Krásná
(Metalurgické závody Týnec nad Sázavou, závod Krásná); Jáchymovské doly Horní Slavkov;
Dřevovýroba Potůčky; Báňské stavby Sokolov; Sokolovské strojírny Sokolov; Sematex
Kraslice; Prádelny česané příze Svatava (Vlnap a.s. Svatava-PČP Přádelny česané příze
Svatava); Libatex Libavské Údolí; STASIS Horní Slavkov; Autobrzdy Kraslice; Legios a.s.
Louny (Lostr a.s. Louny); Mlýn-závod TERO-Těstárna Rosice; MetalPres Zastávka; VČS
Tmáň; ALBA Hořovice; Bohemia Musico - Delicia s.r.o. Hořovice; PVK Želivka Hulice;
Šroubárna Libčice (SCREWS WIRE Libčice nad Vltavou); Šroubárna Žďánice; Baxter
Kostelec nad Černými lesy (SEVAC Bohumile); Šroubárny Kyjov s.r.o.; KORONA
Lochovice; Kaučuk a.s. Kralupy nad Vltavou; ŽOS a.s., Storea Enso Timber Planá u
Mariánských Lázní; Union Napajedla (Slaviamotor Napajedla); Schoeller Litvínov, k.s.
(Korda Litvínov); Mlékárna Kunín a.s.; NOWACO mrazírny a.s. Depo Opava; Armaturka
Vranová Lhota a.s.; Státní statek Teplá;
jednotka SDH se zařazenými hasiči z povolání: JDZ Jihočeské dřevařské závody n.p.,
závod 07 Volary; Metaz a.s. Týnec nad Sázavou (Metalurgické závody se sídlem Týnec nad
Sázavou); OKD a.s. Důl ČSA; n.p. MEZ Vsetín (Moravské elektrotechnické závody); n.p.
Zbrojovka, závod Jablůnka (CŽ Jablůnkov); n.p. Buzuluk Komárov; n.p. Solo Sušice a mnohé
jiné.
Ještě méně se využíval způsob uvedený v § 66 odst. 2 výše uvedeného zákona, který
se souhlasem vlády umožňoval zřídit jednotku Sboru dobrovolných hasičů v organizaci.
Množily se případy, kdy vedení organizací projevovalo snahu jednotku PO zrušit, i když se
výrobní podmínky nezměnily, a to z důvodu, že členové jednotky PO, jako neproduktivní
pracovní síly, snižovali hospodářské výsledky organizace. Na tyto případy reagovala další
novelizace zákona o požární ochraně provedená zákonem č. 237/2000 Sb., která zavedla
v § 76 odst. 4 pokutu až do výše 10 miliónů Kč právnické nebo podnikající fyzické osobě,
která by zrušila jednotku PO bez souhlasu hasičského záchranného sboru kraje.
Závodní požární útvar Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany, s.p. /1988/, Fezko
Strakonice, Elektrárny Opatovice nad Labem, byl přeměněn na závodní požární sbor
s požárníky z povolání. Hasičské záchranné sbory podniků přeměněné na sbory dobrovolných
hasičů podniků se zaměstnanci z povolání Prestro Uherský Brod /1958/; ZVS Zeveta
Bojkovice (ZEVETA AMMUNITION Bojkovice a.s) /1992/; k.p. Benzina Tábor-sklad 0209
Včelná /1993/; ADAST a.s. Adamov /1998/; TRIVAL České Budějovice (bývalý závod Škoda
Slévárna) /1999/; Vlnap Nejdek /2000/; ŽĎAS a.s. Žďár nad Sázavou /2002/, Barvy a laky
Uherské Hradiště-Staré město (Colorlak a.s. Staré město) /2002/; n.p. Let Uherské HradištěKunovice (AIRECRAFT Industries a.s. Kunovice) /2003/; Letiště Karlovy Vary s.r.o. (Česká
správa letišť Karlovy Vary) /2003/; Walter Motor Smíchov (Motorlet a.s. Jinonice) /1997/;
Barvy laky Hostivař a.s. /2005/; Moravské železárny, a.s. Olomouc /2005/; MITAS a.s. Zlín
/2006/; Dopravní podnik Praha, a.s.; Kovohutě Povrly (MĚĎ POVRLY a.s. Povrly);
Mechanika Praha; Interpharma Modřany; AL INVEST Břidličná, a.s. /2006/; Balak a.s.
Kralupy nad Vltavou (Barvy Laky Kralupy – BAL Kralupy nad Vltavou) /2006/; OP
Prostějov /1. 12. 2010/; Kronospan CR a.s. Jihlava /16. 1. 2012/.
Závodní požární útvar Urxovy závody, závod Ostrava /1969/; Filmové ateliéry
Hostivař /1992-3/; SVA a.s. Holýšov (dříve LIAZ n.p. závod 09 Holýšov) /1994/; ZTS
Třemošnice (DAKO Třemošnice) /1994/; Zbrojovka Vsetín /1994/; Královopolské strojírny
Brno /1995/; Motorlet Stará Boleslav /1995/; Škoda Dieselové Motory Smíchov (a.s. ČKD
Naftové motory Praha 5-Smíchov – Diesel International s.r.o. /1996/; změněn na dobrovolný
závodní požární sbor, hasičský záchranný sbor podniku TOS Kuřim /2003/; VZLÚ a.s.
(Výzkumný a zkušební letecký ústav a.s. Praha-Letňany) /2000/; DIOSS NÝŘANY a.s.
Nýřany /2000/; OKD a.s. Důl Darkov Karviná /2000/; SKLOTAS Řetenice (Glavunion
Řemenice – Glaverbel Řemenice); ČKD Blansko a.s. /2003/; SILON s.r.o. Planá nad Lužnicí
/1. 12. 2006/; Linde Friger a.s. Beroun; TOS Žebrák; PČP Přádelny česané příze Nejdek n.p.
závod 4 Kdyně změněn na sbor dobrovolných hasičů podniku.
ZPÚ TESLA Rožnov pod Radhoštěm jako jSDHP převzala v r. 1994 soukromá
bezpečnostní agentura Moba Zlín s.r.o. – MOBA-Hasiči Rožnov pod Radhoštěm, HZSP
Siemens Mohelnice přeměněn r. 2003 na fy. Hasiči Mohelnice s.r.o. (hasiči z povolání), který
provozuje město Mohelnice. HZSP Elektrárna Hodonín /2003-dosud/, PLOMA, a.s. Hodonín
(hasiči z povolání) /2005-1. 3. 2009/, ČKD Slaný (hasiči z povolání) /1991 - pol. r. 1995/;
ŽDB a.s. Bohumín (hasiči z povolání) /2008-dosud/; Sklárny KAVALIER, a.s. Sázava (hasiči
z povolání) /1. 1. 2009-duben 2011/; SDHP ČEPRO a.s. Klobouky u Brna /2000-dosud/,
Česká zbrojovka a.s. Uherský Brod /2003-dosud/, Kabelovna a.s. Děčín /31. 8. 2003-dosud/,
RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Žíšov, Veselí nad Lužnicí /2004-dosud/, RWE Transgas
Net s.r.o. KS Kralice nad Oslavou /2004-dosud/, RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Hostim
/2004-dosud/, RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Strážovice /2004-9/, RWE Transgas Net,
s.r.o., provoz KS Kouřim /2004-dosud/, RWE Transgas Net, s.r.o., provoz KS Břeclav /2004dosud/, DIOSS NÝŘANY a.s. Nýřany /2006-9/, BOPO a.s. Třebíč /1993-2000/, JIP Větřní
/2007-5. 11. 2009/, Barvy a laky Praha-Hostivař /2009-dosud/, Mileta Hořice v Podkrkonoší
/2002-dosud/; byl nahrazen motorizovanými požárními hlídkami (s mobilní požární
technikou) - Piana 02 Nový Hradec Králové s.p. (Továrna na piana, a.s. Hradec Králové nyní
Petrof) /1990-dosud/; Benzina Velká Bíteš /1992-dosud/, Strojní a traktorová stanice Velká
Bíteš /1992/, SSHR Osočkan Vlkov /1994-dosud/, ZPA a.s. Paka /2003/, UNIPLET Třebíč /do
r. 2010/; PrimaGas Horní Suchá (Severomoravské plynárny, k.p., závod Havířov /do dubna
2011/ (s přenosnou motorovou stříkačkou) – změna JPO VI na požární hlídky (§ 69 odst. 1.
zákona o PO, § 4 odst. 4 a § 7 odst. 3 vyhlášky o jednotkách PO). Požární hlídku zřizují
právnické osoby a podnikající fyzické osoby, kterou určil HZS kraje na základě výsledků
posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů, pokud nezřizuje
jednotku požární ochrany. Požární hlídka je forma jednotky PO, na kterou jsou v některých
směrech kladeny nižší požadavky než na klasickou jednotku PO, zejména na její vybavení.
Vyjma početního stavu a vybavení se na hlídky vztahují stejná ustanovení jako na jednotky
SDH. Zřízení požární hlídky místo jednotky PO v konečném důsledku nic neřeší, kromě
nižších požadavků na vybavení technikou a věcnými prostředky. V roce 1907 byl ve
Vilémově rozpuštěn existující tovární sbor firmy J. V. Rieger a místo něho bylo utvořeno
pomocné družstvo pro továrnu. SDH Kovohutě Děčín /1994/ byl nahrazen požárními
hlídkami a skupinou požárních prevenstistů, SDHP Lenka Kácov, Variel Zruč nad Sázavou,
ZD Úžice, Tabák a.s. Kutná Hora /1991/, Kovohutě Děčín /1994/, Pila Čáslav /1995/, AGRA
CZ Střelské Hoštice /2002/, Pila Javořice Ptení /2009/, Crystalex a.s. Nový Bor /2009/,
přeměněn na požární hlídku, JPO VI v kompresorové stanici Strážovice-SDHP RWE Transgas
Net, s.r.o., provoz KS Strážovice (hasiči z povolání) /2004/ byla přetransformována na
požární hlídku z důvodů vylepšení technického zabezpečení provozu. Z důvodu likvidace
firmy zanikly i závodní požární sbory či útvary – Státní statek, farma Blato u Uhlířských
Janovic /1993/; Cukrovar Ovčary u Kutné Hory /1995/; UP závody n.p. Bučovice /1996/;
Kolínské cukrovary n.p. Kolín závod Vrdy /1994/; Středočeské dřevařské závody n.p., pila
Čáslav /1995/; Jitona a.s. Teplá /1996/; Pliva-Lachema a.s. Brno /2009/.
Povinnosti na úseku PO vůči závodu jáma Louis Moravská Ostrava-Vítkovice /19311936/; OLPAP Žimrovice (Smurfit Kappa Czech s.r.o., závod Mora Paper, závod Žimrovice)
/1994/; JIP Loučovice (LIGMA Loučovice-Papírny Vltavský mlýn a.s. Loučovice); Lidokov
Boskovice-závod Němčice /1998/; Závod lihovary a konzervárny LIKO Nýřany (Likona k.p.
Nýřany) /1995/, Stavební stroje k.p. Nýřany /1995/; DAKO Třemošnice /6. 1. 1995/; LNH
Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem (Lisovny plastických hmot Vrbno pod Pradědem)
/31. 12. 2002/; Odetka a.s. dříve textilka ZSKN Vrbno pod Pradědem Saint-Gobain Orsil s.r.o.
Častolovice; VČS Tmaň; Moravia Hlubočky /1. 1. 1998/; Cementárna Holcim Prachovice
/2000/; Aliachem a.s., odštěpný závod Fatra Chropyně /31. 10. 2009/; AMATI-Denak Krasice
s.r.o.; VČS Tmaň převzal místní SDH obce (smlouva mezi podnikem a obecním úřadem o
sdružení sil a prostředků-po novele zákona č. 133/1985 Sb., členové vč. techniky přešli
organizačně pod působnost obce a jednotka SDH obce smluvně zabezpečuje požární ochranu
pro závody). 14. 11. 2001 byla podepsána smlouva mezi Obecním úřadem Doudleby nad
Orlicí a fy. Charvát a.s. k zajištění požárního družstva pro tento podnik. Městský hasičský
sbor Blansko, Zábřeh nad Odrou, Plzeň, Nymburk, Uherský Brod; Batelov a Mařatice zřídili
své odbočky (pobočné stanice-tovární filiálka) v Salmových železárnách v Blansku /8. 11.
1882-1887/; v cementárně Zábřeh nad Odrou /13. 12. 1891/; ve Škodových závodech - hlavní
závod /1908-26/ a pokusná střelnice a muniční továrna Bolevec u Plzně /1908-18/; Akciovém
pivovaře v Plzni /1906/; ve Spolkovém Cukrovaru v Nymburce /1942-5/; Zbrojovce Uherský
Brod /1941/; Lineta Batelov /1949/ a Fruta č. 28 Mařatice /1949-51/. Dále tovární odbor
Lánský a Prachovický.
Smíšený závodní požární sbor s hasiči z povolání, který po propuštění profesionálních
hasičů pokračoval dále jako zcela dobrovolný: Transporta Chrudim /1997-2005/; Jitex Písek
a.s. /2001-2011/; Lybar a.s. Velvěty; nkt cables Vrchlabí k.s..
Po ukončení činnosti jednotky SDHP působili nadále jako občanské sdružení na úseku
požární ochrany – Okula Nýrsko, Elektropřístroj Písek, Textilana Liberec, Textilana Nové
Město pod Smrkem, Avon Rudník, BOPO Třebíč, Sklárny Crystalex a.s. Karolinka.
5. 5. 1875 po založení městského hasičského sboru v Bučovicích byl sloučen se
zámeckým hasičským sborem; 1876 německý závodní hasičský a záchranářský sbor při
uhelném dole Heiriches-Glück-Zeche Petřvald-Březiny přeměněn na obecní dobrovolný sbor,
4. 8. 1876 splynul požární oddíl Továrny Fridricha Mossiga Kounice s Freiwillige Feuerwehr
Stadt Kanitz; 1888 německý tovární hasičský sbor papírny v Olšanech přeměněn na obecní; 7.
3. 1901 fy. Emanuel Feuerstein a spol. Hořice přejmenován na Sbor dobrovolných hasičů
odděl. II; tovární hasičský sbor Dobrovolné jednoty hasičské závodu na loupání vrby panství
vsetínského v Ratiboři si nechal v roce 1911 změnit stanovy a přejmenoval se na Dobrovolný
hasičský sbor v Ratiboři; Závodní oddíl hasičů v tabákové firmě Budišov nad Budišovkou
sloučen s městským spolkem hasičů /1921(3)/; 26. 6. 1927 Jáma Pokrok přejmenován na
hasičský sbor Petřvald-město; v roce 1920 splynuly hutní hasiči knížecí a biskupské železárny
Železná s obecním hasičským oddílem; v roce 1929 byl dobrovolný tovární hasičský sbor
Bratří Lannerů převeden na obec jako Dobrovolný hasičský sbor Krahulčí; na základě
schválených stanov zemským úřadem v Brně číslo jednací 60152/V-13/1931 byl přeměněn
sbor „Závodní jámy Louis“ na český sbor dobrovolných hasičů v Moravské OstravěVítkovicích; dne 19. 9. 1932 přešli k SDH Sobotín závodní hasiči z bývalých železáren; 1934
požární sbor Českomoravské sklárny a.s. se rozhodl změnit název a ustavit obecní SDH Nový
Hrozenkov – Karolinina huť a to z toho důvodu, aby se mu na činnost dostávalo pravidelné
roční podpory hasičské župy; 15. 7. 1938 jáma Pokrok změněn na hasičský sbor Petřvaldmísto; 1939 dobrovolný závodní požární sbor Rosické báňské společnosti v Zastávce u Brna
byl přeměněn na obecní; 4. 9. 1939 fy. A  C von Liebig Skřivany převeden na obecní; 12.
10. 1939 byl změněn název sboru na SDH fy. ČMS Českomoravské sklárny na SDH Nový
Hrozenkov-Karolinina Huť; v dubnu 1946 byly sloučeny obecní a tovární hasičský sbor
TOFA ve Třech Sekerách; v červnu 1946 byly sloučeny hasičské sbory z Dolu Evžen a jáma
Pokrok-Pustek v jeden obecní hasičský celek pod názvem Hasičský sbor v Petřvaldě ve
Slezsku; 1947 fy. Kopp a syn Janštejn začleněn do SDH Horní Dubenky; 1948 hasičský sbor
n.p. Vitka Svitávka sloučen s SDH Svitávka; 12. 3. 1951 Zj ČSH n.p. Krkonošské papírny,
závod I Hostinné; Polabské papírny, závod II a IV Hostinné; Texlen Hostinné; ČSAD
Hostinné a ČSD Hostinné se sloučili v MJ ČSH Hostinné nad Labem (okres Vrchlabí); 1951
Zj ČSH n.p. MOP Rožnov pod Radhoštěm; 1951 Zj ČSH n.p. MOP Moravskoslezské pletárny
závod 03 Dolní Bečva; 5. 11. 1951 Zj ČSH s.p. KABLO závod Vsetín, Zj ČSH n.p. MEZ
Vsetín; 1951 Zj ČSH n.p. Krásenské sklárny závod Vsetín sloučeny se Mj ČSH Vsetín; 20. 7.
1951 Thonet n.p., závod Halenkov-n.p. UP závody, závod Halenkov splynul s Mj ČSH
Halenkov jako její pomocné družstvo, 21. 5. 1951 n.p. Krásenské sklárny Valašské Meziříčí
převeden na Mj ČSH v Krhové a ve Valašském Meziříčí, 21. 6. 1951 n.p. Moravskoslezské
pily, závod Valašské Meziříčí (Valašské pily Valašské Meziříčí), 1951 ČESANA Mladá
Boleslav, 1951 Sklárny Moravia-utvořili odbočku městského sboru, 1953 převedeni
dobrovolní hasiči z textilky Vlněna do Mj ČSPO ve Svitávce; 10. 12. 1964 Zj ČSPO
Kovohutě Čelákovice a Zj ČSPO TOS Čelákovice sloučen s Mj ČSPO Čelákovice; 18. 1.
1965 Zj ČSPO Textilana Nové Město pod Smrkem na základě rozhodnutí členů a se
souhlasem vedení závodu přeměněn na Mj ČSPO; 1965 Zj ČSPO STZ Ústí nad Labem a
České továrny na láhve n.p. Ústí nad Labem-Střekov utvořili Mj ČSPO Tovární čtvrť a
Střekov; 1965 Zj ČSPO Průmyslové sklárny Hostomice splynul s Mj ČSPO Hostomice; 1965
Zj ČSPO Pivovar Velké Popovice sloučen s Mj Velké Popovice; 1965 Zj ČSPO Dyas Uherský
Ostroh veden jako Mj ČSPO Uherský Ostroh IV; 25. 8. 1965 ustavení nové Mj ČSPO sídliště
TOS Čelákovice; 1969 Zj ČSPO Motorpal n.p. Jihlava začleněn do Mj ČSPO Jihlava-Staré
Hory, Zj ČSPO n.p. Jitka Otín přeměněn na sídlištní Mj ČSPO-zrušen 1968, 1965 Zj ČSPO
n.p. Stavostroj Nové Město nad Metují přeměněn na Mj ČSPO, 1965 Rubena Náchod
přeměněn na Mj ČSPO; Zj ČSPO Západočeské papírny n.p. Plzeň – hlavní závod, přeměněn
Mj ČSPO, Zj ČSPO Plzeňské pivovary přeměněn na Mj ČSPO, Zj ČSPO Železniční opravny
a strojírny ČSD Plzeň, Zj ČSPO STS, Zj ČSPO Sklárna Ústí nad Labem-Střekov přeměněny
na Mj ČSPO, 1965 Zj ČSPO TON Bystřice pod Hostýnem vystupuje na veřejnosti pod
hlavičkou Bystřice p. H. II (od roku 1970 opět obnoven), Zj ČSPO Vlněna Svitávka zrušen a
přeměněn SPO Svitávka II-Vlněna; 1965 Zj ČSPO Sigma Pumpy Lutín přeměněn na Mj
ČSPO Lutín II.; 1965 Zj ČSPO Závody Stanislava Kostky Neumanna Vrbno pod Pradědem a
Zj ČSPO Severomoravské dřevařské závody Vrbno pod Pradědem přeměněn na Mj ČSPO
Vrbno II; 1965 Zj ČSPO MEZ Mohelnice sloučen s Mj ČSPO Mohelnice; 9. 12. 1965 Zj
ČSPO okresu Jičín – ZPA Nová Paka (Závody průmyslové automatizace), TOFA, SSAZ
(Silniční stroje a zařízení) Nová Paka, BONEX, Velveta 5/1, Velveta 2 sloučeny do nové
Místní jednoty ČSPO Nová Paka II /počínaje rokem 1971 opět svou činnost obnovily jako ZO
SPO v závodech/, 1965 členové závodního hasičského sboru Strojírna Kotouč, dle nařízení
okresního velitelství ČSPO se stali členy městského sboru ve Štramberku; 1985 ZO SPO
Mars Svratka sloučen s ZO SPO Svratka; 1986 ZO Státní statek, farma Rápošov přeměněn na
ZO SPO ČSSR Zbraslavice; 1995 DZPS Stavební stroje k.p. Nýřany sloučen s DVPS Nýřany;
1998 SDHP Moravia Hlubočky přeměněn v SDH obce; 1999 SDH Dlouhá Ves sloučen se
závodní organizací TOSIMA (dříve SOLO Dlouhá Ves); 2005 SDHP Kovosvit MAS a.s.
združen s SDH města Sezimovo Ústí jako SDH Sezimovo Ústí, Kovosvit MAS a.s.; 2006
SDHP JIP Větřní a.s. přeměněn v SDH obce Větřní.
Při výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany zajišťoval požární ochranu OVPÚ Třebíč
(požární stanice Skryje) 1980-14. 7. 1983, který se následně rozdělil na ZPÚ Jaderná
elektrárna a VPÚ požární stanice Hrotovice. Požární ochranu (represi) ve firmě KRPA
Krkonošské papírny Hostinné /2001/; RAUSCHER s.r.o. Nová Paka /2003/; BVV a.s. Brno
/2007/; Válcovny Plechu Frýdek Místek /1. 1. 2007/; OKD, a.s. /1. 4. 2009/; smluvně
zajišťuje HZS ČR. Náhrada HZSP jednotkou HZS ČR v případě, kdy se jedná o uskutečnění
zásahu v první fázi požáru do několika málo minut ve firmě s vysokým požárním nebezpečím
není prozřetelné. Schází dokonalá znalost výrobní technologie, umístění jednotlivých
provozů, množství a druhu skladovaných látek, technologických provozů.
SDHP Jihočeské papírny a.s. Větřní u Českého Krumlova; SDHP Koryna nábytek a.s.
Koryčany; SDHP Morpa a.s. Olšany (Olšanské papírny a.s. Lukavice závod Jindřichov) a
SDHP Mitas a.s. Praha, výrobní úsek Zlín utvořili společnou jednotku s SDH obce Větřní
/2003/, s SDH města Koryčany (JPO II) /2006/, s SDH Jindřichov (JPO III/1) /1. 2. 19942009/ a města Zlín /1. 2. 2007/ (dnes hasiči z povolání města Zlína). Jednotka SDHP Trevos
a.s. Košťálov byla zrušena v roce 2006 z důvodu přechodu na jinou výrobu, než je klasický
textil, kde je menší nebezpečí požáru.
Po zrušení ZPÚ BOPO Třebíč, Zbrojovka Brno-Líšeň, ČKD Slaný /1991 - pol. r.
1995/; ZVÚ a.s. Hradec Králové /1998-2003/ a ČKD Hradec Králové /2002-3/ přešla část
zaměstnanců zajišťujících požární ochranu k podnikové bezpečnostní službě. ZPÚ Tesla
Pardubice byl po svém zrušení dále provozován bývalými hasiči za úplatu, jako privátní
společnost zabývající se PO.
V roce 1880 zakoupil majitel hošťálkovického velkostatku baron Rothschild ruční
čtyřkolovou stříkačku pro své velkostatky a obce Hošťálkovice, Bobrovníky a Lhotku.
Stříkačka byla umístěna v Hošťálkovickém statku a v případě požáru si občané Hošťálkovic
/do r. 1901/, Lhotky /do r. 1908/ a Borovníky s vlastním koňským potahem museli pro
stříkačku přijet. Dobrovolný hasičský sbor Sokolnice byl založen roku 1892. Skládal se při
svém založení ze tří čet: z občanů sokolnických, zaměstnanců cukrovaru a z čety dělníků na
velkostatku hraběte Mittrovského. Každá četa měla kolem 20 mužů. Tyto čety tvořily
hasičský sbor pod společným velením, které bylo české.
Hasičský sbor Dobřenice byl založen v roce 1907. Do té doby obec využívala
hasičských stříkaček velkostatku a cukrovaru. Zakladatelem SDH Mokrosuky byl v roce 1891
pan Bohumil Haneberg-Spiegel, majitel velkostatku Hrádek a panského dvora v
Mokrosukách, který zakoupil ruční stříkačku a vyčlenil ve dvoře jednu místnost jako hasičské
skladiště. Roku 1912 zakoupila Správa nadačního velkostatku v Ronově n. D. hasičskou
stříkačku pro Třemošnici, která v té době měla 56 popisných čísel a 490 obyvatel. Od této
chvíle, začala obec Třemošnice tvořit svaz dobrovolných hasičů.
Hasičský sbor Klobouky byl založen již v roce 1884. U zrodu stál ředitel v té době
moderního cukrovaru pan Bohumil Zap a základem sboru byli hasiči cukrovarského továrního
sboru a cukrovarská hasební technika. Správní rada cukrovaru také dobrovolný hasičský sbor
podporovala. Podotýkám, že podpora cukrovaru hasičům i obci trvala, bez ohledu na režim
nebo války, až do doby jeho uzavření v roce 1992. V únoru roku 1900 jmenoval klobucký
hasičský sbor Bohumila Zapa prvním čestným členem a prostřednictvím deputace mu v Praze
byl předán diplom. Správní rada zakoupila služební obleky a helmy pro prvních 20 činných
členů sboru, žebříky, hadice a další nářadí a náčiní. Obstarala také prvního cvičitele sboru,
jímž se stal - Josef Záruba.
Dne 2. 1. 1877 usneslo se obecní zastupitelstvo v Loukově v řádné schůzi, aby
vzhledem k zákonu ze dne 25. 5. 1876 jímž se zřizování sborů dobrovolných hasičů důtklivě
doporoučí ve schodě knížecím dvorem Dařenickým a cukrovarem Svijansko-Podolským
zařízen byl sbor dobrovolných hasičů v Loukově. Zvláštní zařizovací odbor k účelu tomu
sestaven byl z obecního starosty pana Jos. Kroupy, z říditele cukrovaru pana Emanuela
Mayera, správce velkostatku pana Antonína Vostatka a pana Josefa Žďárského a pana Jos.
Janků obecních radů a týž odbor svolal všeobecnou schůzi dne 19. 9. 1877 a na den 23. 9. t.r.
Tam jednomyslně bylo usneseno sbor hasičský co nejdříve založiti. Do prozatimního výboru,
jehož úkolem bylo sestavit sboru přiměřené stanovy, zvoleni mj. byli pánové Emanulel Mayer
ředitel cukrovaru, Antonín Vostatek správce dvoru. Zástupcové knížecího dvoru Dařenic a
cukrovaru Svijansko-Podolského zúčastnili se schůzí zařizovacích až do 21. 10. 1877, po tom
čase pojali asi úmysl založiti si samostatný sbor dařenicko-cukrovarský což také později
uskutečnili.
5. února 1928 se konala ustavující schůze Hasičského sboru v Rovnáčově, který se
zrušením osad za válečného období roku 1939 – 1945 stal sborem místního textilního závodu
Fejfar a Mládek.
Menzelův hasičský sbor zasahoval v letech 1855-1876 i při požárech v Petřvaldě a
okolí, takže vykonával i funkce příznačné pro dobrovolné hasičské sbory. Hasičský sbor
založil v roce 1885 někdejší provozovatel větřínské papírny Ignác Spiro k ochraně svého
závodu, jeho zaměstnanců, ale i obyvatel Větřní. Německý hasičský sbor Vítkovického
horního a hutního těžířstva měl na starosti od roku 1897 ochranu železáren a obce Vítkovice.
Hasičský sbor papírny v Českém Krumlově byl v roce 1875 (na přechodnou dobu) přičleněn
k městskému a velitelem společného sboru se stal továrník Ludvík Spiro. Sbor dobrovolných
hasičů firmy hutě Kladno /1869-1876/; Bratří Thonetové Halenkov (později Thonet-Mundus)
/1882-1924/; Cukrovaru Drahanovic; Bratři R. A. Smekal Čechy pod Kosířem; Schellova
továrna Dlouhá Ves u Sušic /1918-45/; Rosická báňská společnost Zastávka u Brna /18801939/; Nová huť u Berouna (později sklárna Nížbor); textilní firma Schmidt Podmoklice /do r.
1911/; Parnická textilní továrna HPS Česká Třebová (Heřman Pollack  synové Parník Česká
Třebová) /1887-1911/, akc. železárny Petzold a spol. Komářov /1888-1906/; Josef Friedl
Plesná u Chebu /1871-1879/; továrna na sukna a vlněné zboří Bratří Lanerů Krahulčí /19121929/; Továrna „Cosmos“ Josefův Důl; textilní továrna Svitávka /1878-1885/; Sobotkova
tkalcovna Loděnice u Berouna /1870-1898/; strojírna Loděnice u Berouna /1870-1898/;
Schwarzenberská továrna na šamotové zboží Zliv /do r. 1898/; Thonet Koryčany /do r. 1898/;
Thonet Bystřice pod Hostýnem /do r. 1898/; ratimovská továrna na výrobu papíru /do r. 1922/;
Dobrovolná jednota hasičská závodu na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři; cukrovar
Vrbátky; Cukrovar Čelechovice na Hané; Cukrovar Doloplazy u Nezamyslic /do r. 1924/;
cukerní rafinerie Hrušovany u Brna /do r. 1906/; Rolnický akciový cukrovar Klobouky; S.
Reich a spol. sklárna Karolinina Huť /do r. 1931/; Jarošovský pivovar /do r. 1905/; Mora
Moravia Hlubočky /1885-1945 a září 1948-1. 1. 1998/, JZD Hostovice zajišťoval požární
bezpečnost v obci. Jednotka HZSP Dalkia Česká republika, a.s. Divize Ústí nad Labem
(Teplárna a.s. Trmice-Ústí nad Labem – Středočeské elektrárny n.p. Trmice), HZSP DOLY
a.s. Doly Bílina (DJF s.p. Bílina se sídlem Úpravna uhlí Ledvice) /1967/, jednotky SDHP
Avirunion a.s. Nové Sedlo; Olšanské papírny a.s., závod Jindřichov; n.p. JIP, závod Rudého
Práva Větřní; zajišťuje represivní činnost i pro obec Nové Sedlo, obec Jindřichov, obec
Ledvice; obec Trmice; obec Větřní /1952-2006/. Pro zabezpečení represivní činnosti požární
ochrany v obci, která vyplívá ze zákona 133/85 Sb., vzhledem k tomu, že město Nové Sedlo,
obec Jindřichov, obec Ledvice, obec Trmice a obec Větřní nemá vlastní požární jednotku.
Závodní požární útvary ČSD Nymburk /do r. 1970/; Aero Vodochody /do r. 1994/, ŽDB
Bohumín /do r. 1995/ a JPO ČSD Česká Třebová (dosud) zajišťovali výjezdy do vnějšího
hasebního obvodu města, protože byli nejbližší profesionální jednotka. Dokonce ŽDB
Bohumín a ČSD Česká Třebová zajišťovali i příjem tísňové linky 150. Společnost FIRE
PREVENTION s.r.o., průmyslový areál Plzeň vznikla postupným vyčleněním preventivní
složky podnikového Hasičského záchranného sboru Škoda Plzeň. Požární ochrana byla
rozšířena o poskytování technických služeb (kontroly provozuschopnosti hasicích přístrojů,
hydrantů, atp.) a v neposlední řadě také o služby v oblasti bezpečnosti práce. Ve firmě PLIVALACHEMA a.s. Brno /1999-2009/; ROTO, n.p. Sepap Štětí (dnes MONDI BAGS Štětí a.s. a
Norske Skog) /2000-31. 12. 2008/; SECHEZA s.p. Lovosice (bývalé Severočeské chemické
závody Lovosice) dnes LOVOCHEMIE, a.s. Lovosice /od 27. 12. 2000-dosud/, požární
ochranu v podniku zajišťuje firma P. Dussmann s.r.o.-Pedus service, sídlící v Praze. Agentura
Hrivna Barrandov ostraha-hasiči zajišťuje jednotku ve filmových ateliérech Barrandov – AB
Barrandov. Požární ochranu ve firmě Kabelovna a.s. Děčín-Podmokly /od 1. 9. 2003/ a
v kompresorové stanici RWE Transgas a.s., Žíšov č.p. 80, Veselí nad Lužnicí 1 /od r. 2005/ je
zajišťována pracovníky strážní služby firmy LEON nyní SEVEN Česká Kamenice, resp.
Special Securite Praha s.r.o., bez existence SDH. Ve firmě Lybar a.s. Velvěty a AGC Flat
Glass Czech Teplice-Řetenice zajišťuje požární ochranu bezpečnostní agentura LOTER
SECURITY ELECTRONIC s.r.o. Teplice-Řetenice. Požární hlídku hotelu Atrium (hasiči z
povolání), později Požární službu hotelu Hilton Praha převzala bezpečnostní agentura Special
Service International, spol. s r.o. SDHP Elektrárny Opatovice nad Labem provozovala dceřiná
společnost VAHO s.r.o. /2003-10/. Závodní požární útvar Brněnské výstavy a veletrhy,
Pražský Hrad /od 1. 4. 1994/ a v chemičce Hexion Speciality Chemicals Sokolov (Eastman
dříve Chemické závody Sokolov a.s.) /od 1. 1. 1996/ převzal HZS ČR dle § 66 odst. 2. zákona
č. 133/1985, který se souhlasem vlády umožňoval zřídit jednotku Sboru požární ochrany i v
organizaci (dnes HS-11 a Chemické závody) - na základě usnesení vlády České republiky č.
548 ze dne 27. 9. 1995 zřízení jednotky HZS okresu Sokolov v Chemických závodech a.s.
Sokolov. Dále probíhala jednání o převzetí jednotky HZS podniku Aero Vodochody a Letiště
Brno.
Závěr
Unie pracovníků požární ochrany organizací
Počátkem 90 let vznikly závodky Unie pracovníků PO podniku a Unie závodních
hasičů, postupně se však vytrácely, ažř zanikly.
Poprvé v historii československého hasičstva se po roce plném změn a zvratů spojili
do společné organizace pracovníci závodních požárních útvarů a členové dobrovolných
závodních požárních sborů. 8. 11. 1990 byla v Brně založena Unie ochrany organizací.
Hlavním cílem bylo prosazování oprávněných pracovníků požární ochrany organizací a
zlepšování stavu na úseku požární ochrany. Předsedou unie byl zvolen ing. Michal Wowesný
(DP Metro Praha), místopředsedou ing. Svatopluk Marek (Válcovny plechu Frýdek Místek).
Představitelé závodních požárních útvarů se právem obávali, že s očekávanou privatizací
podniků budou jejich stanice rušeny.
Asociace velitelů HZS podniků o.s.
Neustálé znevýhodňování „podnikových“ proti „státním“ hasičům, sociální postavení
podnikových hasičů při srovnatelném pracovním riziku, při stejné požadované kvalifikaci,
výcviku atd. vedlo k založení Asociace velitelů HZS podniků dne 24. 10. 2001 v Praze, podle
zákona o sdružování č. 80 z roku 1993. Toho zakládajícího setkání se účastnilo 35 zástupců
HZS podniků z celé republiky. Toto občanské sdružení chce jednotně zastupovat zájmy a
požadavky hasičských záchranných sborů podniků a sborů dobrovolných hasičů podniků.
Cílem je studovat a analyzovat problematiku požární ochrany v průmyslových a
neprůmyslových podnicích ve vztahu k činnosti jednotek HZSP a SDHP, pracovní a sociální
podmínky zaměstnanců HZSP a členů SDHP a zpracovávat podklady k jejich zlepšování.
Sdružení se chce podílet na připomínkování a tvorbě legislativních předpisů vztahujících se
k HZSP a SDHP, hájit a prosazovat oprávněné zájmy HZSP a SDHP a jejich zaměstnanců
s cílem dosáhnout jejich srovnatelnosti s Hasičským záchranným sborem ČR. Prezidentem
Asociace hasičských záchranných sborů podniků byl zvolen Ing. Oldřich Lukš z HZSP
Spolana, a.s., Neratovice.
V závěru roku 2001 byla založena Asociace velitelů hasičských záchranných sborů
podniků jakožto institut potřeby podnikových hasičů pro jejich společnou prezentaci široké
veřejnosti. Podnikovým hasičům šlo zejména o to, aby měli subjekt, který by komunikoval
s orgány státní správy jako zástupce všech podnikových hasičů a poskytoval těmto orgánům
aktuální informace o podnětech, potřebách a návrzích ze strany podnikových hasičů a to ať už
členů či nečlenů této Asociace. V té době probíhající jednání ukázala, že GŘ HZS ČR odmítlo
k problematice HZSP realizovat separátní jednání, ale akceptovalo pouze jednání s celkem.
V této době žádný takový subjekt na straně podnikových hasičů neexistoval (všechny
dřívější pokusy nebyly úspěšné) a to bylo tím hlavním impulzem. Vznikla AVHZSP, které
řada pesimistů předpovídala rovněž krátkou existenci, avšak opak je pravdou.
I když má Asociace ve svém názvu uvedeny jen velitele sborů (což je jen pragmatické
řešení z hlediska délky názvu), jejími členy se mohou stát nejen velitelé a jejich zástupci
kteréhokoliv HZSP a SDHP na území ČR, ale také ostatní zaměstnanci (členové) těchto HZSP
a SDHP a též další fyzické osoby sympatizující s podnikovými hasiči a to včetně jejich
podpory. Tím je zaručena demokraticky možnost účasti kteréhokoliv podnikového hasiče a
dalších osob na všech aktivitách směřujících ke zlepšení postavení podnikových hasičských
sborů.
Asociace velitelů HZS podniků je členem Českého národního výboru CTIF (Comité
Technique International de Prévention et D´extinction du Feu v překladu znamená
Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů) od roku 2004
Asociace velitelů HZS podniků vystavovala na III. a V. Celorepublikovém srazu
dobrovolného hasičstva s výstavou historické hasičské techniky 4. - 5. 6. 2004, resp. 11-12. 6.
2010 v Litoměřicích.
27. 7. 2010 proběhlo přátelské setkání arcibiskupa pražského, metropolity a primase
českého Dominika Duky se zástupci hasičů České republiky. Delegaci hasičů tvořili i
prezident Asociace velitelů HZS podniků Ing. Oldřich Lukš.
Zahájily svoji činnost dvě nové odborné sekce Asociace a to „Sekce ICAO“
k problematice letištních HZS a „Sekce 59“ k problematice HZS chemických podniků.
Posláním a cílem AVHZSP je:

studovat a analyzovat pracovní a sociální podmínky zaměstnanců HZSP a SDHP a
zpracovávat podklady k jejich zlepšování,

podílet se na připomínkování a tvorbě legislativních předpisů vztahujících se k HZSP a
SDHP,

hájit a prosazovat oprávněné zájmy HZSP a SDHP a jejich zaměstnanců s cílem dosažení
jejich srovnatelnosti s HZS ČR,

napomáhat zvýšení vzdělanosti zaměstnanců HZSP a SDHP,

podporovat publikační činnost v oblasti požární ochrany, bezpečnosti průmyslu a
bezpečnosti práce,

spolupracovat s tuzemskými, mezinárodními a zahraničními sdruženími shodného či
obdobného charakteru, jako je AVHZSP,

rozšiřovat vědeckotechnické poznatky a praktické zkušenosti z oblasti požární ochrany a
záchranářských služeb,

vytvářet ekonomickou základnu pro naplnění výše uvedených poslání, zejména formou
členských příspěvků, sponzorských příspěvků, darů a vlastní činností.
Vedení AVHZSP je tvořeno Výkonným výborem a Revizní komisí
Výkonný výbor 2001 – 2003 byl zvolen v tomto složení:
ing. Oldřich Lukš
- president AVHZSP (HZSP Spolana a.s.)
Metoděj Popov
- vicepresident AVHZSP (HZSP Biocel Paskov a.s.)
ing. Miloš Hladík
- tajemník (HZSP Aero Vodochody a.s.)
ing. Vojtěch Pařízek
- ekonomický tajemník (HZSP SŽCD s.o. Praha 4)
Zdeněk Kustl
- jednatel (HZSP ČEZ, elektrárna Mělník)
Revizní komise byla zvolena v tomto složení:
Pavel Malý
- předseda RK (HZSP Synthesia Pardubice)
Robert Skýpala
- člen (HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí)
Jan Aulický
- člen (HZSP Škoda Auto Mladá Boleslav)
Výkonný výbor 2004-2006 byl zvolen v tomto složení:
ing. Oldřich Lukš
- president AVHZSP (HZSP Spolana a.s.)
Metoděj Popov
- vicepresident AVHZSP (HZSP Biocel Paskov a.s.)
ing. Miloš Hladík
- tajemník (HZSP Aero Vodochody a.s.)
ing. Vojtěch Pařízek
- ekonomický tajemník (HZSP SŽCD s.o. Praha 4)
Zdeněk Kustl
- jednatel (HZSP ČEZ, elektrárna Mělník)
Revizní komise byla zvolena v tomto složení:
Pavel Malý
- předseda RK (HZSP Synthesia Pardubice)
Robert Skýpala
- člen (HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí)
Josef Myška
- člen (HZSP Paramo a.s. Pardubice)
Výkonný výbor 2007-2009 byl zvolen v tomto složení:
ing. Oldřich Lukš
- president AVHZSP (HZSP Spolana a.s.)
Metoděj Popov
- vicepresident AVHZSP (HZSP Biocel Paskov a.s.)
ing. Miloš Hladík
- tajemník (HZSP Letiště Vodochody a.s.)
ing. Vojtěch Pařízek
- ekonomický tajemník (HZSP SŽCD s.o. Praha 4)
Ivan Korbelář
- jednatel (HZSP Airport Vodochody)
Revizní komise byla zvolena v tomto složení:
Josef Myška
- předseda RK (HZSP Paramo a.s. Pardubice)
Robert Skýpala
- člen (HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí)
ing. Ladislav Novák
- člen (HZSP BorsodChem MCHZ, s.r.o., Ostrava)
Výkonný výbor 2010-2012 byl zvolen v tomto složení:
ing. Oldřich Lukš
- president AVHZSP
Metoděj Popov, DiS.
- vicepresident AVHZSP (HZSP Biocel Paskov a.s.)
bc. Ivan Korbelář
- tajemník (HZSP Letiště Ostrava a.s.)
ing. Vojtěch Pařízek
- ekonomický tajemník (HZSP SŽCD s.o. Praha 4)
ing. Jaroslav Vlašic
- jednatel (HZSP Airport Vodochody)
Revizní komise byla zvolena v tomto složení:
Josef Myška
- předseda RK (HZSP Paramo a.s. Pardubice)
Robert Skýpala
- člen (HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí)
ing. Ladislav Novák
- člen (HZSP BorsodChem MCHZ, s.r.o., Ostrava)
Výkonný výbor 2013-2015 byl zvolen v tomto složení:
ing. Oldřich Lukš
- president AVHZSP
Metoděj Popov, DiS.
- vicepresident AVHZSP (HZSP Biocel Paskov a.s.)
bc. Ivan Korbelář
- tajemník (HZSP Letiště Ostrava a.s.)
mgr. Pavel Holý
- ekonomický tajemník (HZSP SŽCD s.o. Praha 4)
Zdeněk Ramík
- jednatel (HZSP Airport Vodochody)
Revizní komise byla zvolena v tomto složení:
Josef Myška
- předseda RK (HZSP Paramo a.s. Pardubice)
Robert Skýpala
- člen (HZSP Deza a.s. Valašské Meziříčí)
ing. Ladislav Novák - člen (HZSP BorsodChem MCHZ, s.r.o., Ostrava)
V závěru roku 2011 slavila Asociace velitelů HZS podniků 10. výročí své existence.
Pamětní medaile k 10. výročí založení AVHZSP
V návaznosti na pozitivní výsledky svých aktivit se Výkonný výbor AVHZSP rozhodl
u příležitosti 10. výročí založení Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků
zřídit Pamětní medaili. Pamětní medaile byla zřízena za účelem ocenění práce členské
základny AVHZSP v uplynulých 10ti letech existence AVHZSP a ocenění těch osob, které
svými činy nebo podporou přispěly k úspěšné práci AVHZSP a k podpoře existence a práce
hasičských záchranných sborů podniků. Pamětní medaile „in natura“ nebo náprsní stužka se
nosí na levé straně prsou za všemi státními, resortními a spolkovými vyznamenáními a před
všemi pamětními medailemi.
Medaile: Je kruhová o průměru 35 mm o tloušťce 3 mm, zhotovená z mosazi. Povrchová
úprava je ve stylu „antique bronz“. Na lícové straně medaile je uprostřed umístěn znak
AVHZSP a kolem je kruhový opis „Asociace velitelů hasičských záchranných sborů
podniků“. Na rubové straně jsou ve dvou řádcích umístěny letopočty 2001 – 2011 a kolem je
kruhový opis „10. výročí založení AVHZSP“. Medaile má oboustranně zvýšený okraj a
plocha mezi texty a atributy je hladká. V horní části má medaile kolmé ouško s pohyblivým
kroužkem k zavěšení na stuhu.
Stuha: Je splývavá průvlečná, o šířce 36 mm a délce 60 mm, v barevném provedení zelenočerveno-modro-zeleném v poměru 3:15:15:3. Červená a modrá barva symbolizují hasičstvo
jako takové, zelená barva symbolizuje naději, kterou hasiči dávají postiženým lidem při jejich
záchraně a záchraně či ochraně jejich majetku. Součástí kompletu jsou dvě malé náprsní
stužky o rozměru 36 x 10 mm, vzadu opatřené vodorovnou připínací sponou. Shodná spona je
i u stuhy medaile „in natura“.
Etui: Je zhotovena z plastu, přičemž spodní část je z plastu černého a víko z plastu
bezbarvého transparentního. Spodní část etui je vyložena pěnovým plastem (EVA vložka)
s výsekem pro uložení medaile a dvou malých náprsních stužek. Etui je 93 mm široká, 153
mm dlouhá a 25 mm vysoká.
Autorem výtvarného návrhu je Ing. Oldřich Lukš, grafickou úpravu provedla Hana
Bretšnajdrová, výroba realizována u specializované pražské firmy. Po delší rozpravě
Výkonného výboru AVHZSP o potencionálních držitelích této medaile bylo rozhodnuto o
výrobě a udělení pouhých 150 ks, což činí medaili vzácnou a žádanou pro osoby oceněné a
pro sběratele-faleristy medaili vzácnou a těžko dostupnou. Evidenci udělených Pamětních
medailí spravuje Výkonný výbor AVHZSP.
Asociace (dále jen „AVHZSP“) je občanským sdružením ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, které se zabývá problematikou požární
ochrany v průmyslových i neprůmyslových podnicích, pracovními a sociálními podmínkami
zaměstnanců HZSP, vzděláváním zaměstnanců HZSP a publikační činností.
Kontakt: Ing. Oldřich Lukš prezident
Sdružení má sídlo na adrese: Blanická 13, 120 00 PRAHA 2
e-mail: [email protected]
Doslov
Práce na této publikaci narážela zpočátku na četná úskalí. Největším z nich byl značný
nedostatek dokumentárního materiálu. Starší dokumenty se zachovaly jen ojediněle. Dalším
úskalím bylo studium odborné literatury celostátního charakteru, jenž je regionálních
archivech a museích poskrovnu. Měl jsem i určité obavy, zda uvedená data souhlasí se
skutečností. Snad jsem neudělal v textu závažné chyby a laskavý čtenář promine i to, že tam
nenašel informace, které chtěl vědět.
Pokud některý z čtenářů může doplnit historii závodní požární ochrany, může se spojit
s aktivem pro historii na [email protected] Autoři uvítají každou informaci,
která pomůže zachovat pro budoucnost doklady o nezměrně obětavé práci našich
podnikových hasičů.
ŽENSKÝ HASIČSKÝ SBOR
fy. Sigmund-Chema a.s. Lutín
Kromě mužského sboru měly závod Sigmund-Pumpy a Chema a.s. Lutín také ženský
požární sbor. Byl založen 10. 3. 1936 s názvem „Ženský dobrovolný ochranný sbor“ a
přihlásilo se do něj 81 členek. Sbor měl čtyři složky: hasičskou, asanační, samaritánskou a
pořádkovou. Krátce po založení se členky 17. 5. zúčastnily okrskového sjezdu hasičstva, kde
předváděly ukázkové hašení domu zasaženého leteckou bombou. Již během prvního půl roku
působení se dále zúčastnily hasičských župních cvičení v Řepčíně, Loučanech, Velké Bystřici
a Grygově, kde největší úspěch sklidily za cvičení s hasičskými sekyrkami. V roce vzniku
byly v hasičské službě tyto členky: velitelka Štěpánky Tomanová, Anežka Báťková, Františka
Bečáková, Aloisie Dolínková, Anežka Endlicherová, Marie Hamerková, Josefa Hrubanová,
Ludmila Chytilová, Vlasta Krejčíříková, Ludmila Kulísková, Františka Mazurková, Marie
Navrátilová, Františka Nyklová, Jarmila Planičková, Božena Pluhaříková, Ludmila
Pluskalová, Štefka Punčochářová, Filomena Richtrová, Helena Richtrová, Anna Smejkalová,
Marie Svozilová, Anna Šiblová, Anna Šindelářová, Jarmila Šindelářová, Božena Šolcová,
Olga Tesařová, Marie Valášková, Libuše Vybíralová, Hana Fričerová a Marie Báťková.
Hasičky se v roce 1937 účastnily např. 3. - 6. 7. celostátního hasičského sjezdu v
Bratislavě, kde předvedly cvičení se stříkačkami a se sekyrkami a byly hodnoceny jako třetí
nejlepší ukázka, či 27. 6. okrskového cvičení v Ludéřově, kde předvedly hašení požáru
obytných budov a stodoly a opět cvičení se sekyrkami. Na tomto setkání cvičily poprvé v
nových stejnokrojích. Mimo to se členky sboru účastnily cvičení v Ústíně, Šumperku či
Náměšti, v srpnu se aktivně účastnily hašení požáru v Sigmě a velitelka sboru Štěpánka
Tomanová napsala o sboru osm článků do novin a časopisů.
Následujícího roku se zúčastnily např. V březnu nácvičné II. okrsku ve Slatinicích, v
červnu hasičského cvičení v Olomouci – Novém Světě, oslavy 50 let trvání hasičské župy č.
VII Olomoucko-Šternberské či okrskového cvičení v Těšeticích. Po vzniku Protektorátu na
čas ustaly spolkové aktivity sboru, ale již od začátku roku 1939 se hasičky opět začaly
účastnit hasičských schůzí, setkání a cvičení. V květnu to bylo např. v Loučanech při
okrskovém cvičení, v červnu v Olomouci Hodolanech na secvičné žen z celé župy či v
červenci při slavnosti svěcení stříkačky ve Lhotě u Drahanovic. Na krajské schůzi 19. 11.
1939 byla také velitelka sboru paní Tomanová zvolena krajskou vedoucí žen. Oběžníkem
Okresní hasičské jednoty z července 1940 bylo doporučeno, aby se nekonala žádná veřejná
cvičení, včetně jízdy s hasičskou výzbrojí na slavnostech či jako doprovodů hasičů na
pohřbech. Hasičky tak dále prováděly jen interní cvičení. Sbor podle všeho po válce v
podstatě splynul s hasiči továrního sboru a zaniknul.
Hasičská hymna
Ženského dobrovolného ochranného sboru firmy Sigmund-Chema Lutín
Časy se stále mění,
Co bývalo už není,
A nejvíce se ženy změnily.
Emancipace vládne
A povolání žádné už není,
V němž by ženy nebyly.
A je možné, že za čas kratičký,
Všechny ženy budou hasičky
A pak se může lehce stát,
Že nám přijdou hoši zazpívat:
Refrén:
Vy panenky od Sigmundů, holky jako ze zlata,
Vy panenky od hasiček nejhezčí jste děvčata.
Helenky rudé, sukně modré a srdíčko dobré snad,
Kdo Vás pozná, ten Vás musí dívky milovat.
Až na župní sjezd půjdem,
Tu štěstím zářit budem,
Až pojedeme s naší stříkačkou.
Pak do vsi vjedeme prudce
A všechny mužská srdce k nám
Vřelou láskou vzplanou potají
A až se bude krajem večer brát,
Bude míti každý jednu rád a
Na nebi, když vyjde hvězdička,
Bude slyšet stále písnička:
Refrén
Až všechno zacvičíme,
Na stanou smutné chvíle
Kdy zapomenem na svoje druhy.
Pak auto připravíme,
Hadice, stroj upevníme,
Než na zpáteční cestu se dáme,
A pak chlapci z celé vesnice,
Litovat budou velice,
A až nám přijdou potom s Bohem dát,
Budou dlouho na nás vzpomínat:
Refrén
ODPOČÍVEJTE V POKOJI, PO HASIČSKÉM BOJI!
Modlitba hasiče
Nechť kdekoliv oheň vzplane,
já splním svoji povinnost.
Pro záchranu životů Pane,
dodej mi síly dost.
V náručí vynést dítě,
když ještě nevypršel čas,
ale i starce, matku,
která má šedý vlas.
Stále na stráži stojím,
protože povolaný jsem,
před ohněm blízké chráním
a pomoci chci všem.
Když z Tvé vůle se má stát,
že sám při tom život ztratím,
požehnej Pane mé rodině
a laskavou rukou vrať jim,
co při plnění poslání
jsem jiným lidem dal
Amen
Motto „kdo v životě za sebou nechával stopy, nemusí se bát, že po nich nepůjdeme
dál…“
Na cestě za dnešní rozvinutou podnikovou požární ochranou je i několik smutných
pomníčků. Vzpomeňte na ty naše kolegy, kteří zahynuli při výkonu služby v souvislosti s
plněním pracovních úkolů:
† 31. 5. 1892 zahynuly při záchranných pracích důlního požáru – členové dobrovolného
hasičského oddílu z dolu Marie Březové Hory (Příbram) – důlní Antonín Pešek (*1842),
cvičitel hasičského sboru August Žlutický (*1859) a Sládek. Činy zachránců byly
obdivuhodným sebeobětováním, neboť jejich jediným bezpečnostním opatřením byly v octě
namočené šátky, ovázané kolem úst. Zachrániti horníka ze spárů smrti, vynést mrtvého ze
šachty přeplněné kouři bylo hrdinstvím, často sebeobětováním. Pomáhali, zachraňovali - až
otráveni klesli v hlubinách v náruč příšerné smrti. V úctě se skláníme před heroickými činy
těchto mužů, kteří s bezpříkladnou obětavostí položili životy za své druhy ve chvílích
nejtěžších... Při záchraně svých druhů sami zahynuli v hlubinách šachty. Správní výbor
hasičského sboru se usnesl postavit pomník cvičiteli březohorských hasičů a důlnímu tesařovi
Augustinu Žlutickému, který položil život pro své kamarády. Na zhotovení pomníku byla
prováděna sbírka, na které se finančně podílelo 40 hasičských sborů z okolí Příbrami i ze
vzdálenějších hasičských žup. Pomník byl postaven a ve spolupráci s Jednotou divadelních
ochotníků odhalen na březohorském hřbitově dne 20. srpna 1893, za účasti veřejnosti.
† 26. 1. 1930 došlo ke smrtelnému úrazu dvacetiletého hasiče Stanislava Třaskoře člena
továrního hasičského sboru Chemičky Hrušov při požáru výrobny kyseliny sírové
† 25. 4. 1944 zahynul při hašení požáru továrny Matěj Kakos, člen továrního sboru hasičů ve
Waltrovce a dobrovolného hasičského sboru v Praze-Řeporyje.
† 27. 12. 1967 v dopoledních hodinách se propadl požárník Josef C. na Dole Alois Jirásek
Ledvice do prohořelé uhelné sloje. Při pádu do hloubky pěti metrů byl omráčen a udusil se na
žhavém doutnajícím uhlí.
† 29. 1. 1971 při požáru v suterénu staré kalírny došlo k usmrcení 3 příslušníků ZPÚ AZNP
Mladá Boleslav: Borýsek Otto (*1944), Bouček Josef (* 1944), Král František (* 1937).
Jednalo se o požár v prostoru pod kalícími pecemi, v prostoru kabelových kanálů. Přebytková
sůl odtékající z pece byla v suterénu jímána do barelu. Vlivem sálavého tepla od tohoto barelu
došlo ke vznícení prachu a mastnoty na elektrickém vedení. Zásahu se zúčastnilo celkem pět
hasičů. Během zásahu dva příslušníci ZPÚ odešli pro další materiál a tím si zachránili život.
Jeden příslušník zahynul přímo u zásahu, zbylí dva zemřeli na následky zranění v nemocnici.
† 22. 3. 1979 obětoval svůj mladý život Adolf Balon, předseda ZO SPO Šmeralovy závody
Brno. Jmenovaný byl členem Svazu požární ochrany ČSSR od roku 1962. Byl nositelem
odznaku Vzorný požárník II. stupně a čestného odznaku „Za příkladnou práci“ v požární
ochraně. Při požáru v kompresorovně Šmeralových závodů – svým přímým bezprostředním
zásahem – v zájmu uchránit hodnoty – utrpěl popáleniny, kterým v krátké době podlehl. Svým
činem a příkladem prokázal svoji neohroženost, statečnost a oddanost. Adolfu Balonovi in
memoriam udělil ÚV SPO ČSR svazové vyznamenání „Za odvahu a statečnost“.
† 29. 11. 2002 zemřel při požáru Ladislav Tajšl, * 6. 3. 1954 († 48), hasič-strojník HZS
podniku Škoda Služby a.s. Plzeň. Jako řidič požárního vozu CAS 32 Tatra 815 vyjížděl
k hašení požáru mimo areál závodu k podniku HAPPICH, Domažlická 178 v Plzni v západní
části města. Posádku vozu dovezl za použití světelných a zvukových výstražných znamení ve
velmi hustém městském provozu na místo zásahu. Asi 5 minut po dojezdu padl a přestal
dýchat. Okamžitě mu byla přítomnými hasiči poskytnuta první pomoc a okamžitě přivolána
Územní záchranná služba Plzeň-město. Přesto, že resuscitace postiženého byla prováděna
více než 40 minut, zemřel na infarkt myokardu, pravděpodobně následkem nervového vypětí
a vyčerpání. V oboru pracoval 15 let. Byl ženatý a měl 2 děti.
----------------------------------† 1911 při cvičení s 20 metrovým pojízdným žebřem na dvoře továrny se po vystoupení 4
hasičů žebr ohnul, narazil na střechu bývalé modelárny, takže se zlomil. Dva členové
továrního sboru První brněnské strojírny Brno Josef Lang a Leopold Pospíšil se zabili.
† 1921 při seskakování do záchranné plachty zahynul člen továrního sboru První brněnské
strojírny Brno Karel Čuřík.
† 1986 náhlé úmrtí pana Františka Šmídla, příslušníka ZPÚ Škoda, pobočná stanice Bolevec,
který zemřel při výkonu služby.
† 30. 5. 1989 došlo ke smrtelnému úrazu rtm. PO Milana Kružíka (* 14. 8. 1963, svobodný),
pracovníka Útvaru Požární ochrana ŠKODA KONCERN v Plzni. V PÚ pracoval jako strojník
PO 4 roky, 3 měsíce. Byl členem reprezentačního družstva ČSSR v požárním sportu a
povolán do přípravy reprezentantů stanovené na 15. 5 - 2. 8. 1989. Při tréninku v požárním
sportu na cvičné věži na cvičišti PÚ k.k. ŠKODA v Plzni na Karlově prováděl dne 30. 5. 1989
výstup jednohákovým žebříkem o délce 4080 mm. Při výsedu do třetího okna došlo, patrně
uklouznutím, k pádu z výše 11 metrů do pískoviště cvičiště. (Příčina pádu nebyla přesně
stanovena). Spolu s ním trénoval na stěně příslušník PÚ Jiří Kovář. Po ošetření v Závodní
nemocnici, kde byla konstatována zlomenina 3. krčního obratle a porušení míchy byl
převezen na neurochirurgické oddělení fakultní nemocnice v Plzni, kde 7. 6. 1989 zemřel. Při
vyšetřování případu nebyly zjištěny žádné fyzické ani psychické stavy, které by zapříčinily
pád při tréninku.
† 2. 9. 2002 při zabezpečování akceschopnosti jednotky požární ochrany Hasičského
záchranného sboru podniku Českých drah, s.o. došlo při jízdě osobním automobilem pro
opravenou požární techniku k tragické dopravní nehodě, při níž zahynuli pan Josef Korf a pan
Jaroslav Bílek. U přívěsu, taženého nákladním vozidlem se utrhlo zkorodované tažné zařízení.
Přívěs vjel do protisměru přímo před projíždějící osobní vozidlo hasičů. Osádka automobilu
něčí nezodpovědnost zaplatila životem.
Josef Korf - velitel jednotky požární ochrany HZS ČD, * 23. 5. 1956
V dubnu 1980 nastoupil jako technik požární ochrany v podniku Spolchemie Velvěty, kde se
později stal velitelem jednotky požární ochrany tohoto podniku. 1. 7. 1986 přešel k jednotce
požární ochrany HZS ČD v Ústí nad Labem, kde zastával postupně funkce hasič, velitel
směny a velitel jednotky požární ochrany. Byl členem Sboru dobrovolných hasičů v Žalanech.
Měl vysoké odborné znalosti, které neustále prohluboval. V roce 2002 byl přijat ke studiu na
odbornou školu požární ochrany. Poslední období života strávil při organizování a zajišťování
pomoci při srpnových povodních a odstraňování jejich následků. Výraznou měrou se podílel
při zajišťování humanitární a materiální pomoci odříznuté ústecké čtvrti Střekov po železnici.
Jako velitel jednotky požární ochrany se staral o svěřenou jednotku nejen v Ústí nad Labem,
ale i o stanice v Děčíně a Chomutově. Svým příkladným přístupem ke svému povolání patřil
mezi nejlepší velitele HZS ČD. Pečlivě se staral o svoji rodinu, manželku a děti.
Jaroslav Bílek – hasič technik specialista pro strojní službu, * 24. 3. 1951.
K jednotce požární ochrany HZS ČD v Ústí nad Labem nastoupil 1. 6. 1989 jako hasič
strojník. Jeho koníčkem byly stroje a vše, co s nimi souvisí. Byl jeden z nejobětavějších
hasičů jednotky, kdykoliv připraven a ochoten k výkonu služby a k pomoci. Během
posledních týdnů nezištně pomáhal při záchraně životů a majetku při povodních s těžkou
vyprošťovací technikou nejdříve v Praze a posléze v Ústí nad Labem. Jeho velká oblíbenost
v kolektivu byla vyvolána dobrými povahovými vlastnosti, jako je kamarádství, ochota
pomoci, obětavost, skromnost. Svého nejbližšího ztratila manželka a dva synové.
----------------------------------Na frontě první světové války padl v roce 1914 Josef Altstern; velitel hasičského sboru
Kladno-hutě.
Oběti druhé světové války z řad závodního hasičstva
Komanditní společnost Julius Rütgrs v Zábřehu nad Odrou: Josef Hanzelka, Otto Krčmář;
Baťa a.s. Zruč nad Sázavou: František Gabriš, Josef Subert, František Pocházka – věznění
nepřežili;
Frýdlantské železárny Frýdlant nad Ostravicí: František Mamula, František Šmíra a František
Mareček;
Walter Praha: Matěj Kakos 25. 4. 1944
Čest jejich památce!
Rychlá zdravotnická pomoc – specialita podnikových hasičů
Základním posláním podnikových hasičů je ochrana majetku zřizovatele sboru a
záchrana života a zdraví zaměstnanců. V některých závodech se podnikový hasiči podílejí na
rychlé zdravotnické pomoci a na transportu pacientů. Sanitní vozidla sloužili v rámci zajištění
první pomoci při úrazech a náhlých onemocněních zaměstnanců závodů. Podle řádu strojní
služby se jedná o automobil s účelovou nástavbou. Podle řádu strojní služby se jedná o
automobil s účelovou nástavbou. Dnes se převážně užívají sanitní vozidla - kategorie A1 A2.
Dle normy ČSN EN 1789 patří do této kategorie vozidla pro dopravu nemocných, raněných a rodiček dříve označované jako DNRR. Do
kategorie A1 patří vozidla pro přepravu jednoho pacienta Do kategorie A2 patří vozidla pro přepravu jednoho nebo více pacientů na
Transportní sanitky jsou určené pouze k přepravě pacientů. Jedná se většinou o
přepravu pacientů se stabilizovaným zdravotním stavem na místo dalšího léčení. Nejsou
určené pro přepravu akutních pacientů. Transportní sanitky užívané hasičskými sbory mají
zdravotnickou výbavu k poskytnutí první pomoci, kterou obvykle tvoří větší lékárnička,
samorozpínací vak pro dospělého, přikrývku s povlečení, pomůcky k účinnému zastavení
krvácení, soupravu k ošetření popálenin a vakuové dlahy. Posádku těchto vozidel tvoří
obvykle pouze vyškolený řidič. Sanitní automobil je motorové vozidlo, jehož obsluhu tvoří
hasiči a které je konstrukčně uzpůsobeno k poskytování pomoci a k přepravě pacientů. Může
být vybaveno dalším speciálním příslušenstvím k ochraně před požáry.
Před válkou sloužilo ve službách záchranného sboru Škodových závodů v Plzni sanitní
vozidlo Škoda 6R. V poválečných letech měli hasiči k dispozici velice rozmanitý vozový park
složený z trofejních automobilů různých typů a provedení, např. Mercedes (ČKD Hradec
Králové) a Wanderer (Nářadí Hulín 1950*). Politické změny po únoru 1948 znamenaly
postupný přechod na hromadnou výrobu několika málo typů sanitních vozidel. Nejprve
užívali vozidla Praga (Škoda Plzeň), pak přecházeli na Škoda 1100 Tudor (Žďárské strojírny a
slévárny, Spolana Neratovice 1959, Rudné a nerudné doly Ejpovice 1956), Škoda 1101 (ČKD
Hradec Králové 1958-67, Spolana Neratovice 1959), Škoda 1102 Tudor (Třinecké železárny,
Škoda Plzeň, Žďárské strojírny a slévárny), Škoda 1201 (ZVÚ Hradec Králové 1965-70;
Elektrárna Opatovice nad Labem 1959-66), Škoda STV 1202 Stejšn (ČKD Hradec Králové
1967-78, Kaučuk Kralupy nad Vltavou 1965-83, Urxovy závody Valašské Meziříčí 1963-78,
Třinecké železárny; Elektrárna Opatovice nad Labem 1966), Škoda 1203/ TAZ 1203 (ČKD
Hradec Králové 1978-2002, ČKD Kutná Hora, ZVÚ Hradec Králové 1970-98, Deza Valašské
Meziříčí 1978-96, Kaučuk Kralupy nad Vltavou 1971-86 a 1983-95, Letiště Praha-Ruzyně,
Letiště Karlovy Vary, Letiště Ostrava, ZPSL letiště Brno-Tuřany do r. 1993 a do r. 2003,
Třinecké železárny, vojenské letiště Náměšť nad Oslavou, VÚ 8361 Letiště Žatec,
Královopolské strojírny Brno 1991-7, Blanické strojírny Vlašim, Tatra Kopřivnice, Sepap
Štětí, Spolana Neratovice do r. 1989, Palivový kombinát 25. únor k.p. Vřesová 1958, Aero
Vodochody, Mitas Praha, Vagónka Tatra Studénka 1969-2003, Barum Continental Otrokovice,
Královodvorské železárny Králův Dvůr do r. 1999*, Třinecké železárny do r. 2002; TOS
Kuřim do r. 2003; LET Kunovice do r. 1997; Válcovny trub Chomutov; TAZ 1500 (Válcovny
trub Chomutov 1992-5; Žďas Žďár nad Sázavou do r. 2002; Aircraft Industries a.s.* 2004-8) a
Avia 21 Furgon AMBULANCE (Spolana Neratovice 1989-dosud, Letiště Vodochody 1990dosud, Železárny a drátovny Bohumín do r. 2007, SONP Poldi Kladno 1989, Synthos Kralupy
a.s. 1986-2001; Škoda Plzeň; Válcovny Plechu Frýdek Místek), Avia 15 F TR. 02.04. (VŽKG
Ostrava, Letiště Praha, United Energy a.s. Most-Komořany 1997-2002). Ojediněle se objevuji
i vozidla zahraniční provenience, např. francouzský RENAULT Saviem SG2 (Nová huť
Ostrva 1968) a Mercedes Benz Puch (Mostecká uhelná 1982-2010, 1989-2010). Raritní jsou
vozidla RZP/SV Tatra 613 (Tatra Kopřivnice 1991-dosud), Volga GAZ 24-02 (Škoda
Ejpovice), Mazda E2000 Resustic (Barum Continental Otrokovice 1994-dosud) a Š Forman
plus 135 L(X) (ZVÚ Hradec Králové, Sellier & Bellot a.s. Vlašim, Benzina Cerekvice 19922000, Elektrárna Opatovice –do r. 2013*, ZBZS Uranové doly DIAMO s.p. – OZ GEAM
nosítkách/křeslech.
Dolní Rožínka 1994-dosud*). V rámci požární služby na vojenských letištích fungovali
sovětské vozidla UAZ 452A 4x4 (THZS VÚ 8407 Kbely, VÚ 8361 Letiště Žatec); Land
Rover Defender (vojenské letiště Přerov). V dnešní době užívají podnikový hasiči širokou
škálu podvozků především řady Volkswagen Transporter (Spolchemie Ústí nad Labem 19852003; Sokolovská uhelná Vřesová 2010-dosud, Bosch Diesel Jihlava 2007-dosud, Třinecké
železárny 2002-dosud, ŽDB Bohumín 2007-dosud, Žďas 2002-dosud*, Synthos Kralupy
1995-dosud, Unipetrol RPA, Jaderná elektrárna Temelín 2003-dosud; Škoda Auto, závod
Mladá Boleslav 2008-dosud; Škoda Auto závod Vrchlabí 2009-dosud; Škoda Auto, závod
Kvasiny 2000-2010 a 2010-dosud; Aircraft Industries a.s.* 2002-4. Ford Tranzit (Letiště
Praha-Ruzyně 1992-2002 a 1993-2002, Letiště Ostrava 2002-dosud, 2002-dosud; Škoda
Služby Plzeň, Arcelor Mittal Ostrava, Deza Valašské Meziříčí, Synthesia), Ford Tranzit 350 L
(Arcelor Mittal Ostrava 2002-dosud), PEUGEOT J5 (JETE 1994-2003), Mercedes 134
Sprinter (Deza Valašské Meziříčí 1995-dosud), Mercedes (Litvínovská uhelná 2010-dosud) a
terénní podvozky Range Rover (Severočeské hnědouhelné doly Tušimice); Nissan Patrol
(Doly Nástup Tušimice), Mercedes Benz GL (Doly Nástup Tušimice), Steyer Puch 280 GE a
290 GE (SD Doly Bílina 1982), MB GL 320 CDI (SD Doly Bílina), Toyota LandCruiser
(Sokolovská uhelná 1997-dosud).
V některých sborech byli tzv. vozidla první pomoci, jednalo se o osobní automobil,
vybavený prostředky k prvotnímu ošetření a převozu lehce zraněného k lékaři, např. Zetor
Služby Brno, Sellier  Bellot Vlašim. Tam kde neměli speciální vozidla, tak se užívá
rozšířené zdravotnické vybavení RZA, PPLA, DA, TA, VA (např. skupina ČEZ, Čepro, Mitas
Praha; Paramo Pardubice, Vítkovice Reality Developments, Letiště Brno, Aircraft Industries
a.s.*). Záchranné vozy pro případ většího množství raněných měli Třinecké železárny v
minulosti Robur, A 21 Furgon, A 31 1992-dosud, Chemopetrol Litvínov „sanitní“ upravený
autobus Škoda 706 R0, později Karosa ŠL11, Letiště Praha /od r. 2004/ a Ostrava /od září
2011/ zdravotnický kontejner, obsahující velké množství polních nosítek, vakuové matrace
atd. Vybraní požárníci ZPÚ ČKD Hradec Králové, SONP Poldi Kladno, Blanické strojírny
Vlašim, Škoda Ejpovice absolvovali kurz pro pomocné zdravotnické pracovníky se
specializací „Řidič zdravotnické služby“ a HZSP Arcelor Mittal Ostrava, Jaderná elektrárna
Temelín mají absolvovaný kurz „řidič Rychlé lékařské pomoci“. Své sanitní vozidla
nedohledatelných značek měl ZPÚ ČKD Kutná Hora. Vlastní zdravotní službu měly i velké
podniky (většinou provozovanou hasičskými sbory), např. Detona Bohuslavice nad Vláří*,
Baťa Zlín*, Walter Praha-Jinonice*; Škodovy závody Plzeň - závod Adamov. /*jedná se o
SDHP/
Počty činností: předlékařské pomoci u jednotek PO – DZPS, SDHP
1992
10
1993
12
1994
10
1995
6
1996
9
1997
10
1998
3
1999
3
2000
6
2001
5
2002
20
2003
47
2004
54
2005
54
2006
87
2007
63
2008
74
2009
52
2010
55
2011
72
2012
159
Počty činností: předlékařské pomoci u jednotek PO – ZPÚ, HZSP
1992
479
1993
577
1994
548
1995
525
1996
544
1997
571
1998
391
1999
512
2000
458
2001
351
2002
289
2003
255
2004
272
2008
362
2009
300
2010
357
2011
360
2012
381
2005
253
2006
342
2007
443
Předlékařskou první pomoc zajišťovali HZSP Válcovny plechu Frýdek Místek,
Motorpal a.s. Jihlava, Zetor Brno, tovární hasičský sbor firmy Wichterle a Kovařík, tovární
hasičský sbor První brněnská strojírna Brno, dobrovolný závodní hasičský sbor Karlovy huti,
dobrovolný Č. Třebovsko-Parnický hasičský sbor tovární firmy Heřm. Pollacka synové
Meziměstí /od r. 1904/; tovární hasičský sbor fy. Benedikt Schroll /od r. 1904/; dobrovolný
hasičský sbor firmy Baťa Zruč nad Sázavou, sbor továrních hasičů závodu Tatra StudénkaButovice. Své samaritánské oddíly měly tovární hasičské sbory J. Hückeĺs Sons Neutitschein
(dnes Nový Jičín); S. Reich Krásno; MÜHLIG UNION Teplice; ČKD Praha-Vysočany;
Ringhoffer Praha-Smíchov; Aero Praha-Vysočany; Weiss Dvůr Králové nad Labem; továrna
Kostelec nad Orlicí; Fantovy závody Pardubice; továrna Franck Pardubice; Semtín-Explozia;
H. Hirsch Holice I.; Fa. Kremlička; Pivovar Klášter; Přádelna Svatoňovice; Cukrovar
Čakovice; Lihovar Smiřice; továrna Loděnice; železárny Komárov; Carborundum Benátky;
akciový pivovar Budějovice, Baťa a.s. Zruč nad Sázavou, Sigmund-Pumpy Lutín.
Samaritánské oddíly hasičských sborů továrních Fy. Benedikt Schroll a Herman Pollak
z Náchoda, během I. světové války se velmi humanitárně uplatnily při ošetřování raněných při
transportech po příjezdu lazaretních vlaků do zajateckého tábora. K oddělení červeného kříže
pro místní dopravu zraněných a nemocných vojínů se přihlásili, Kvasiny-zámek, Kladno-hutě,
Kladno Václav. důl. Rakouským zákonem z roku 1870 je povinností pečovat o raněné a
dopravovati je zdarma do nemocnice. Větší průmyslové závody zřizovaly samostatné
záchranné sbory. Hasičští samaritáni poskytovali první pomoc při haváriích v továrnách.
Vojenské hasičské jednotky
Důkladné uplatňování všech zásad požární ochrany patří mezi nejdůležitější faktory ovlivňující
celkovou bezpečnost prakticky ve všech oborech lidských činností. Nejinak je tomu i v armádě a
dalších ozbrojených silách. Díky jejich specifickému poslání je zde třeba požární ochraně přikládat
zvlášť velký význam. Každá armáda na světě má ve svých organizačních strukturách vojenské
hasičské jednotky. Hasičské jednotky působí zejména v blízkosti velkých muničních skladů,
vojenských letišť, raketových základen nebo v době cvičení ve výcvikových prostorech.
Vojenská hasičská jednotka je zřízena v souladu se zákonem o požární ochraně (ČNR č.
133/85 Sb. ve znění pozdějších předpisů podle §65a Vojenská hasičská jednotka). Řídí se
zákonem, prováděcími vyhláškami a dalšími předpisy a normami, základním řádem AČR,
nařízením náčelníka Generálního štábu AČR, předpisem vševojsk-1-1, předpisy a standarty
NATO. V rámci resortu Ministerstva obrany je zřízeno 15 vojenských hasičských jednotek
řízených Ředitelstvím logistické a zdravotnické podpory pro zajištění hasebních obvodů
vojenských výcvikových prostorů a skladů munice. Tyto stanice VHJ jsou na úrovni
hasičského záchranného sboru a jsou plně profesionalizovány a standardně vybaveny požární
technikou a materiálem. VHJ je složena z vojáků z povolání a civilních zaměstnanců.
Vojenské hasičské jednotky AČR působí ve vojenských objektech a zařízeních. Na základě
zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, výkon požárního
dozoru v resortu Ministerstva obrany v souladu s § 85a provádí Ministerstvo obrany vlastními
orgány požárního ochrany. Vojenské hasičské jednotky fungují na základě § 65a, zákona o
požární ochraně, jako jednotky požární ochrany. K výkonu požárního dozoru v resortu obrany
byl vytvořen Vojenský požární dozor, který vykonává požární dozor ve vojenských objektech,
vojenských útvarech, vojenských zařízeních a u právnických osob založených nebo zřízených
Ministerstvem obrany, v rozsahu § 31 zákona o požární ochraně. V současnosti tvoří Vojenský
požární dozor pod Ministerstvem obrany 9 pracovníků. Vojenské hasičské jednotky fungují v resortu
Ministerstva obrany obdobně jako jednotky sborů dobrovolných hasičů podniků, přičemž
zřizování, vnitřní organizaci, vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární
ochrany a výkon služby v ní stanoví Ministerstvo obrany. Ministerstvo obrany rovněž stanový
podmínky odborné způsobilosti, nástupního odborného výcviku, odborné přípravy, zdravotní
způsobilosti a funkční označení příslušníků vojenských hasičských jednotek, které nesmí být
zaměnitelné s hodnostním označením příslušníků hasičského záchranného sboru. Za jednotky
požární ochrany uvedené v § 65 odst. 1 písm. b) a d) se ve vojenských objektech, vojenských
útvarech, vojenských zařízeních, vojenských záchranných útvarech a u právnických osob
založených nebo zřízených Ministerstvem obrany považují vojenské hasičské jednotky.
Vojenská hasičská jednotka je složena z vojáků a občanských zaměstnanců (dále jen "členové
vojenské hasičské jednotky"). Pro vojenskou hasičskou jednotku se při společném zásahu
jednotek požární ochrany a vojenských hasičských jednotek uplatňuje právo přednostního
velení jako pro jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku a členové vojenské hasičské
jednotky jsou podřízeni veliteli zásahu. Tam, kde není zřízena vojenská hasičská jednotka,
může orgán požární ochrany Ministerstva obrany nařídit zřízení požární hlídky. VHJ dále
poskytuje pomoc v souladu s § 73 zákona, která je poskytována na výzvu operačního
střediska HZS ČR. Vojenští hasiči zasahují mimo resort Ministerstva obrany:
Požáry mimo resort Ministerstva obrany
2002
21
2003
58
2004
365
2010
4
2011
17
2012
12
2005
26
2006
32
2007
27
2008
8
2009
8
Technické zásahy mimo resort Ministerstva obrany
2002
102
2003
70
2004
40
2010
45
2011
8
2012
7
2005
284
2006
117
2007
35
2008
7
2009
6
2008
155
2009
194
2008
1 649
2009
1 984
Požáry v resortu Ministerstva obrany
2002
156
2003
204
2004
185
2010
111
2011
224
2012
276
2005
177
2006
189
2007
262
Technické zásahy v resortu Ministerstva obrany
2002
477
2003
1 255
2004
1 2175
2010
2 652
2011
3 622
2012
4 451
2005
1 381
2006
1 744
2007
1 661
Vojenské hasičské sbory
V roce 1880 v Jindřichově Hradci bylo vytvořeno první hasičské oddělení o dvaceti
mužích. Mezi nejstarší zmínky o zajištění požární ochrany v objektech armády patří zmínky o
stříkačkách kasáren 98 pluku, zeměbrany, praporu č. 30 Vysoké Mýto, vojenské telegrafní
dílny Kbely, požární pohotovost vojenské akademie Hranice (hasičský sbor Hranice-ústav),
vojenská požární hotovost Jičín a Vojenská hasičská pohotovost kasáren Místek před více než
sto lety.
Své útvarové vojenské požární družstvo (posádkový požární sbor) muselo mít podle
zákona 133/1985 Sb. každý vojenský útvar (posádka) a odloučený samostatný prapor. Velitele
dělal voják z povolání (většinou praporčík z povolání) - náčelník požární ochrany. Velitele
družstev apod. dělali vojáci základní služby, většinou řidič-strojník byl přímo přidělený na
CAS (v té době khaki zelené). Ostatní vojáci-požárníci základní služby - mužstvo měli
hasiččinu mimo své vojenské zařazení. Vojenské požární družstvo bylo podřízené dozorčímu
útvaru. Služba požární hlídky trvala 24 hodin a skládala se z preventivních obchůzek. Do
služby nastupovali každý druhý den, režim 24/24. Všichni vojenští požárníci procházeli
40hodinovým základním výcvikem. Příprava vybraných členů požárního družstva ČSLA byla
prováděna v odborném kursu po základním výcviku při nástupu základní vojenské služby. Po
příchodu k útvaru, po absolvování kursu pak pokračoval teoretický i praktický výcvik
zaměřený na problematiku příslušného útvaru či druhu vojska. Pracovním stejnokrojem jim
byli „maskáče“ vzor 60. Požárnické přilby PZ 3 a PZ 11.
Stálá pohotovost požárního družstva znamenala povinnost do deseti minut začít hasit
či jinak zasahovat v objektu vojenského útvaru. Jinak to bylo u letištních hasičů. Tam byli
vojáci ZS přímo zařazeni jako požárníci. Byly součástí roty zabezpečení letového provozu,
tzv. TPZH (technická, požární a záchranná hotovost). V podstatě se nejednalo o ryze požární
jednotku. Složení družstva TPZH bylo 9 mužů: velitel, velitel požárního družstva, 3 požárníci,
1 zdravotník a 3 řidiči (hasicí vůz, sanitka a vyprošťovací autojeřáb). Řidič autojeřábu byl i
strojník tohoto vozu. Službu vykonával velitel vojenského požárního útvaru - důstojník VZP,
3 velitelé družstev - poddůstojníci VZP. Družstvo včetně strojníků tvořili VZS.
V nepřetržitých cyklech se střídaly ve službě 1+5 mužů. Kromě toho se držela stálá hotovost
pro bezpečnost budov. Vojáci-požárnici se dělili na dvě skupiny. Jedna byla určena pro
ochranu leteckého provozu (TPZH) a další pro požární ochranu budov. Jejich činnost byla
vzájemně propojena. Týden pohotovost na letišti a požární výcvik pro hašení a vyprošťování
lidí z letadel, týden základní vojenský výcvik v kasárnách. Byli různé stupně hotovosti. Při
nejvyšším šlo o letovou akci, která se prováděla přímo na letišti. Zde byl nutný výjezd
jednotky do jedné minuty. Takzvaná diverze znamenala výjezd do pěti minut. To bývalo při
přeletech z nějakého důvodu nebezpečných, kdy letadlo nemířilo přímo na toto letiště.
Působnost požární jednotky nebyla vymezena hranicemi letištního areálu. Při vyhlášení
nouzového stavu (např. v případě požáru letadla), znamenalo to poplach, při němž vozidla
vyjížděla na předsunutá stanoviště a do tří minut museli začít hasit. Druhá požární hotovost
pomáhala i při zásazích na civilní objekty v blízkém okolí.
Vojenští hasiči měli své soutěže v rámci resortu Ministerstva Národní obrany-soutěž
příslušníků požárních družstev vojenských útvarů, např. soutěž vojsk ministerstva vnitra a
když jim to povolil velitel útvaru, tak se zúčastňovali i celostátních soutěží požárních družstev
vojenských útvarů, které pořádal Československý svaz požární ochrany (např. VÚ Česká
Třebová; VÚ Halenkov; VÚ Bohdalice, VÚ Vyškov, VVŠ PVLS Vyškov, VÚ Heřmanův
Městec, VÚ 9675 Strašice, VÚ Plzeň-Slovany, VÚ 3003 Hradec Králové, VÚ Bohosudov, VÚ
Malburk Bruntál, VÚ Babice, VÚ Hrdly; VÚ Stará Boleslav, VÚ Úvaly, VÚ 7509 Praha; VÚ
6020 Bělá pod Bezdězem; 3880 Stará Boleslav; VZÚ 4081 Jindřichův Hradec, VÚ Kaplice).
Nejlepší družstva pak soutěžila v okresních a krajských kolech. Podle celostátních směrnic
požárních družstev PD v požárním sportu z roku 1978 se vojsko (kategorie vojenských
jednotek) zúčastňovalo společně s družstvy veřejných požárních sborů celostátních soutěží.
V roce 1957 měla ČSPO 146 vojenských požárních družstev.
Od 1. 1. 1996 do 1. 10. 1997 vzniklo celkem 28 jednotek tehdy Vojenské hasičské
záchranné služby pod Správou vojenského bytového fondu, které byly členěný do 7 regionů.
Těmto jednotkám přímo veleli vojenští inspektoři PO - budoucí vojenský požární dozor. Do
konce roku 2001 spadala veškerá činnost týkající se požární ochrany v rámci resortu
ministerstva obrany do působnosti sekce správy majetku. Nedostatek kompetencí a mnohdy
také složitá organizace vedly k tomu, že požární prevence v armádě nebyla na dostatečné
úrovni. Od 1. 1. 2002 byl stanoven Vojenský požární dozor, spadající pod Úřad kontroly
bezpečnosti výcviku, letů a služeb Generálního štábu AČR, respektive pod inspektora AČR.
Vojenský požární dozor má v současnosti svá pracoviště v posádkách Praha, Brno, Olomouc,
Plzeň, České Budějovice, Pardubice a Litoměřice. Vojenské hasičské jednotky byli součástí
vojenského bytového fondu (vojenská ubytovací a stavební správa) a mnohdy byly obsazeny
nedostatečným počtem často i nekvalitně vycvičených lidí.
První redukce vojenských hasičských jednotek proběhla v roce 2001, před převodem
požárních jednotek pod ŠVOSPO Dašice, jednalo se o 8 jednotek. Další redukce těchto
jednotek proběhla v průběhu roku 2003. Snížením počtu vojenských hasičských stanic a jejich
podřízení Školicímu výcvikovému a opravárenskému středisku požární ochrany (ŠVOS PO) v
Dašicích se podařilo přiblížit jejich možnosti na úroveň civilních hasičů. Hlavní změna
spočívala především v tom, že se z jednotek, které v podstatě nebyly akceschopné, neboť
existovaly spíše na papíře, stávali profesionální hasičské jednotky. Daní za profesionalizaci
jednotek bylo snížení jejich počtu. Snahou aby ve vybraných důležitých prostorech byly jen
profesionální vojenské hasičské jednotky, které odpovídají požadavkům nejen početně, ale i
vybavením. Místa s nižším požárním zatížením zajišťují hasiči Ministerstva vnitra.
Vojenští hasiči zabezpečují jen vojenské výcvikové prostory, letecké a muniční
základny a základny pohonných hmot a maziv, což jsou z hlediska požárů nejrizikovější
místa. Věcnými a technickými prostředky jsou plně kompatibilní s jednotkami Ministerstva
vnitra. V roce 2002 existovalo podle § 65 a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, 44
vojenských hasičských jednotek s 808 členy. V roce 2003 byly některé jednotky delimitovány
k Ministerstvu vnitra, Hasičskému záchrannému sboru České republiky, na základě usnesení
vlády č. 519. (Usnesení vlády ČR ze dne 28. 5. 2003 č. 519 k převodu vybraných vojenských
hasičských jednotek do struktur územně příslušných hasičských záchranných sborů krajů).
Tím se počet vojenských požárních jednotek částečně snížil. Po této úpravě bylo pod
velitelstvím logistiky v podřízenosti VÚ 8677 Dašice 18 vojenských hasičských jednotek, a
v podřízenosti VÚ 5333 Chlumec nad Cidlinou 2 vojenské hasičské jednotky. U Velitelství
vzdušných sil bylo dislokováno 7 vojenských hasičských jednotek a u Velitelství sil územní
obrany 5 vojenských hasičských jednotek. V kompetenci Ministerstva obrany zbylo 32
vojenských hasičských jednotek:
Velitelství logistiky – v podřízenosti VÚ 8677 Dašice
Vojenská hasičská jednotka Libavá, Boletice u Českého Krumlova, Janovice, Strašice,
Přáslavice, Velká Hleďsebe, Hradiště, Rapotice, Chlumec nad Cidlinou, Jince, Trávčice,
Bohuslavice nad Vláří, Jaroměř, Moravský Krumlov, Konice, Bechyně, Lipník nad Bečvou a
Kostelec nad Labem.
Velitelství logistiky – v podřízenosti VÚ 1337 Týniště nad Orlicí
Vojenská hasičská jednotka – Týniště nad Orlicí, Čermná nad Orlicí, Bohdalice, Mikulovice,
Konice, Chotěboř – Bílek, Květná u Svitav, Trávčice, Dobronín, Vráž u Písku, Mladkov.
Velitelství logistiky – v podřízenosti V.Ú. 5333 Chlumec nad Cidlinou
Vojenská hasičská jednotka Heřmanův Městec (Kostelec u Heřmanova Městce), Halenkov.
Velitelství vzdušných sil
Vojenská hasičská jednotka Čáslav (Chotusice), Náměšť nad Oslavou (Sedlec-Vícenice),
Pardubice, Kbely, Přerov-Bochoř, Planá u Českých Budějovic, Brandýs nad Labem-Stará
Boleslav.
Velitelství sil územní obrany
Vojenská hasičská jednotka Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Rakovník, Bučovice, Olomouc.
Nová struktura plošného rozmístění a centrální organizace vojenských hasičských jednotek
umožňuje pružné nasazení sil a prostředků podle potřeb krizových štábů. V roce 2002 bylo k
dispozici celkem 12 vojenských hasičských stanic, z nichž drtivá většina byla podřízena
ŠVOS PO v Dašicích a jen jediná z nich - ve VVP Libavá (VÚ Hodslavice) byla podřízena
veliteli pozemních sil. Hlavní náplní školicího střediska v Dašicích bylo pořádání odborných
kurzů pro hasiče. Středisko pořádalo 16 druhů kurzů, z nichž polovina má akreditaci do
civilního sektoru. Středisko si samostatně zabezpečovalo opravárenskou činností
provozuschopnost a použitelnost v prvé řadě svých prostředků a školicí činností i odbornou
připravenost sil pro zabezpečení požární ochrany v rámci armády a Integrovaného
záchranného systému. V současné době probíhají po přestěhování z Dačic kurzy požárních
odborností a výcvik vojenských hasičů v posádce Vyškov-Dědice (VVP Březina). Mimo to
v současné době existují požární družstva: VÚ Chotusice, VÚ Kostelec nad Orlicí, VÚ Velká
Čermná.
Počty stanic vojenských hasičských jednotek v Armádě České republiky
2002
44
2003
32
2004
22
2005
20
2006
20
2007
20*
2008
22*
2009
19*
2010
2011
2012
19*
18
18
* jedna jednotka dislokovaná od 21. 5. 2007 do 2011 na základně Šajkovac v Kosovu v
kontingentu AČR v silách KFOR. Historicky první vojenská hasičská jednotka zařazená v
rámci zahraniční mise je připravena k plnění požární ochrany základny Šajkovac a plnění
úkolů v rámci KFOR v prostoru odpovědnosti kontingentu AČR. Příslušníci VHJ jsou
vybíráni ze Záchranných praporů AČR – Bučovice, Rakovník, Olomouc, základen letectva z
Čáslavi a Přerova. Družstvo VHJ ve složení 3+1 drží 24 hodinovou hotovost na zřízené lince
150 k hašení požárů, technickým zásahům a řešení dalších mimořádných událostí. VHJ
disponuje standardním vybavením běžné hasičské jednotky na území ČR a také speciálním
vybavením určeným právě pro zahraniční misi: jedním velitelským vozidlem Land Rover,
cisternovou automobilovou stříkačkou T815 CAS 32 a kombinovaným hasičským
automobilem KHA 32 – Mercedes Benz ACTROS, 6x6 s obsahem 11 tisíc litrů vody, 1150
litrů hasící pěny a 2x 152 kilogramů hasícího prášku.
Počty vojenských hasičů
2002
808
2003
754
2004
482
2010
471
2011
468
2012
468
2005
483
2006
483
2007
483
2008
479
2009
468
Požární družstvo: VÚ Vyškov, VVŠ PVLS Vyškov (Vojenské tankové učiliště, Vysoká
škola pozemních vojsk, Vojenská střední škola, Vojenská akademie Vyškov, Vuss Brno)
/1945/; vojenská jednotka, umístěná v Premonstrátském klášteře v Teplé má vlastní sbor
/1951/; požární jednotky Vojska ministerstva vnitra MV /1952/; VÚ MV Praha (požární rota
Zabezpečovací pluk FMV Praha) /1952/; VÚ Česká Třebová /1951/; VÚ 3107 Letišti PlzeňLíně /1953/; VÚ Hostašovice /listopad 1955/; požární četa 7. prapor civilní obrany VÚ
(požární četa 7. prapor civilní obrany VÚ Bučovice později hasičská záchranná četa VZÚ
5782 Bučovice - 155. záchranný prapor Bučovice) /1958/, začátkem 60 let VOP-26 Štemberk,
s.p.; požární četa 1. vojenský záchranný pluk CO Kutná Hora (požární četa prapor CO Kutná
Hora, hasičská záchranná četa „71. záchranná a výcviková základna, hasičská záchranná četa
„152 záchranný prapor“) /1966/; VÚ Jihlava-Pístov /1982/; letiště Pardubice /1993/. Zrušené
požární družstva: VÚ Plzeň /1992/; Vojenská zotavovna Bedřichov Špindlerův Mlýn /1993/;
Vojenský opravárenský podnik 026 Štemberk, s.p. /1995/; VÚ Jihlava /1995/; VÚ 8361
Letiště Žatec (požární družstvo 11. letecké základny Žatec VÚ 4928) /31. 8. 1995/, VÚ Hájek
/1996/; LOM Praha s.p. /2000/; VÚ 4431 Protiletadlová raketová základna Dobříž /2002/;
Vojenské lesy, s.p. Hořovice /2006/. V letech 2007-8 působila záchranná hasičská družstva
aktivních záloh u VZÚ 5872 Bučovice a VZÚ 4081 Jindřichův Hradec.
Mimo toho: Vojenská požární pohotovost posádky kasáren v Ruzyni, VÚ Praha, VÚ
Dejvice, Vojenský rehabilitační ústav Slapy nad Vltavou, Prapor Hradní stráže Kladno, VÚ
Mladá Boleslav, VÚ Turnov, VÚ Litoměřice (2x), VÚ Týn nad Vltavou, VÚ Tábor, VÚ
Plzeň-Slovany, VÚ 9124 Jánská, VÚ Česká Lípa, VÚ Mimoň, VÚ 3003 Hradec Králové, VÚ
Jičín, VÚ Trutnov, VÚ 3992 Železniční vojsko Pardubice, Vojenský opravárenský podnik 081
s.p. Přelouč, VÚ Brno, VVÚ Vyškov, VVŠ PVLS Vyškov, VÚ ČSLA Olomouc, VÚ Stará Ves
nad Ondřejnicí, VÚ Bruntál, VÚ Kroměříž, VÚ Bystřice pod Hostýnem, VÚ Železniční
vojsko Sázava, VÚ Havlíčkův Brod, VÚ 5198 Kramolín, VÚ Hlína, VÚ 7505 Rožmitál pod
Třemšínem, VÚ Ostrovec, VÚ Chomutov, VÚ Kadaň, VÚ Cheb, VÚMV 2022 Praha I, VÚ
5550 Břehyně, VÚ 3822 Nové Město nad Metují; VÚ 4561 Bohdalice; Vojenský požární
útvar VÚ 8127 Louny; Vojenský požární útvar Sokolov, Vojenský požární útvar Hranice;
vojenský požární letištní útvar Klementa Gottwalda.
Založení profesionálních vojenských hasičských jednotek: požární záchranná služba
na Letišti Plzeň-Líně /1968/, VHZS VÚ Rapotice /1990/; 11. vojenský záchranný pluk civilní
obrany Varnsdorf /1991/; 21. Vojenský záchranný pluk CO Olomouc- požární četa (později
hasičská záchranná četa „75. záchranná a výcviková základna Olomouc“) /1. 10. 1991/;
VHZS letiště Líně /1992/, VHZS vojenské letiště Kbely VÚ 8407 (THZS VÚ 8407 – Vhj
letiště Kbely) /1992/; 12. záchranný pluk CO v Jindřichově Hradci-požární četa (později
hasičská záchranná četa 72. záchranná a výcviková základna Jindřichův Hradec) /31. 10.
1992/; VHJ VÚ 5333 Halenkov /1. 1. 1994/; VHJ VÚ 6950 Brandýs nad Labem-Stará
Boleslav /1994/, 73. záchranná a výcviková základna Rakovník (samostatná záchranná rota
Rakovník-VHJ Rakovník) /30. 6. 1994/, VHJ Přerov-Bochoř /1. 1. 1995/, VHJ VVP Hradiště
/1996/, VHZS 32 základna taktického letectva VÚ 7658 Náměšť nad Oslavou /1996/, VHZS
Janovice nad Úhlavou /1. 1. 1997/, VHZS Strašnice /1. 1. 1997/, VHZS Zbiroh /1. 1. 1997/,
VHZS Velká Hleďsebe /1. 1. 1997/, VHZS Jaroměř (VHJ Nový Ples) /1. 1. 1997/, VHJ
Konice /1. 1. 1997/; VHJ Strašice /1. 1. 1997/; VHJ VÚ 5910 Štěpánov /1997/; VHJ
Přáslavice /1997/; VHJ Libavá /1997/; VHJ Lipník nad Bečvou /1997/; VHJ Jince /1. 10.
1997/; VHJ Vyškov-Dědice /2001/; VHZS letiště Pardubice /2003/; VHJ Týniště nad Orlicí
(základna munice) /2004/, VHJ VÚ 133 719 Dobronín (muniční sklad) /2004/. V průběhu
roku 2000 u 75. záchranné a výcvikové základny Olomouc vznikl odloučený 157. Ženijní
záchranný prapor (žpr) Hlučín. Požární ochrana na vojenských útvarech a vojenských letištích
byla již zajišťována před tímto datem.
Zrušené vojenské hasičské jednotky: vojenský hasičský útvar Brno-Slatina (letiště) /1.
5. 1991/, Ostrava-Mošnov (letiště) /1993/, VHJ Havlíčkův Brod (letiště) /31. 12. 1994/, 11.
vojenský záchranný pluk civilní ochrany Varnsdorf /1994/, VHZS Letiště Líně u Plzně VÚ
3107 /jednotka tvořená vojáky z povolání 1992-5, jednotka tvořená o.z. 1995-7/; VHJ Zbiroh
/2001/; VHJ VÚ 5910 Štěpánov /31. 12. 2001/; VHJ AČR Praha 1 /2002/; VHJ VÚ 2547
Halenkov (VÚ 5333 Halenkov) /31. 12. 2002/; VHJ Lipník nad Bečvou /31. 12. 2002/; VHJ
Stavení Moravský Krumlov /31. 12. 2002/; VHZS Janovice nad Úhlavou /2003/; VHJ VÚ
6220 Bělá pod Bezdězem-Vazačka /2003/; VHJ Planá u Českých Budějovic /2003/; VHJ
Velká Hleďsebe /30. 6. 2003/; VHJ Lipník nad Bečvou /30. 6. 2003/; VHJ Bechyně (letiště)
/30. 6. 2003/, VHJ Konice /30. 6. 2003/; VHJ Kostelec nad Labem /30. 6. 2003/; VHJ VÚ
8677 Dašice – ŠVOS PO Dašice (Školicí výcvikové a opravárenské středisko požární ochrany
Dašice) /2003/; VHZS Rapotice /30. 6. 2004/; VHJ Strašice /30. 6. 2004/; VHZS Janovice nad
Úhlavou /2004/; VHJ VÚ Konice /jednotka tvořená o.z. 31. 11. 2004, jednotka tvořená vojáky
z povolání 1. 12. 2004-30. 9. 2007/; VHJ Chrast /2005/; VHJ Chrudim /2005/; VHJ VÚ
Kostelec u Heřmanova Městce (sklad PHM) /2006/; VHJ VÚ 1337 Bohuslavice nad Vláří
(MO ČR Bohuslavice nad Vláří) /2007/; VÚ 152. Ženijní prapor (žpr) Kutná Hora – vojenský
záchranný prapor /30. 9. 2008/; VÚ 153. záchranný prapor Jindřichův Hradec – vojenský
záchranný prapor /30. 8. 2008/; VÚ 157. Ženijní prapor (žpr) Hlučín – vojenský záchranný
prapor /30. 9. 2008/; VZÚ 5782 Bučovice - 155. záchranný prapor Bučovice /30. 9. 2008/;
VHJ Přáslavice /31. 12. 2008/; VHJ VÚ 1337 Hostašovice (muniční sklad) /2009/; VHJ
Květná u Svitav (muniční sklad) /2013/. K 1. 1. 2009 byl 157. Vojenský záchranný prapor
(žpr) Hlučín na základě rozhodnutí vlády začleněn do struktury Hasičského záchranného
sboru České republiky (záchranný útvar HZS ČR Hlučín). Další výše nejmenované
profesionální vojenské požární družstva: VHJ VÚ 7509 Praha 6 Juliska (Štábní autoprapor),
VHJ Slaný, VHJ Kostelec nad Labem, VHJ Brdy, VHJ Zbiroh, VHJ VZ 1534 Radošov, VHJ
VÚ 5180 Dobříš, VHJ Hranice (71. mechanizovaný prapor), VHJ Šumperk, VÚ Jihlava.
Vojenské hasičské jednotky – aktuální stav k 31. 12. 2009
Letiště Praha-Kbely 6. základna dopravního letectva; VÚ 7214 Chotusice-Čáslav
(Letiště Čáslav základna 212 taktické letky); VÚ Brandýs nad Labem-Stará Boleslav; VÚ
6817 Boletice u Českého Krumlova; VVP Jínce; VVP Hradiště; VÚ Jaroměř-Nový Ples;
Letiště Pardubice; VÚ Týniště nad Orlicí; VÚ Čermná nad Orlicí; VÚ Květná u Svitav
(muniční sklad); VZ Vyškov; Město Libavá; Letiště Přerov-Bochoř; VÚ Hostašovice; VÚ
Dobronín; Letiště Náměšť nad Oslavou. Záchranné hasičské družstvo AZ u VZÚ 5876
Olomouc (neobsazené) a záchranné hasičské družstvo AZ u 15. Ženijní záchranné brigády
Bechyně.
VHJ se zřizují ve vojenských objektech, zabezpečují vojenské výcvikové prostory, letecké a
muniční základny, základny pohonných hmot a maziv, které jsou nejrizikovější z hlediska
požárů. Neméně významným úkolem je i výpomoc VHJ při likvidaci požárů a mimořádných
událostí v civilním sektoru.
VHJ se dělí do tří kategorií dle určení:
 pro vojenská letiště (Kbely, Sedlec-Vícenice, Pardubice, Přerov, Čáslav)
 pro muniční sklady (Květná, Týniště nad Orlicí, Hostašovice, Nový Ples (Jaroměř),
Dobronín, Mladkov, Čermná nad Orlicí, Travčice)
 pro vojenské výcvikové prostory (Libavá, Jince, Hradiště, Vyškov, Boletice)
Každý ze samostatných praporů měl svoje požární družstvo vycvičené k zdolávání
požárů pomocí prostředků, které měl prapor k dispozici: tlumnice, hasicí přístroje, krumpáče,
lopaty. Toto vybavení v počtu odpovídajícím vojenským požárním předpisům bylo umístěno
ve stanoveném počtu a ve stanovených místech v dostatečném počtu na přístupných deskách,
za jejich kompletnost zodpovídali příslušné dozorčí orgány a kontroloval je a o doplňování a
aktualizaci se staral týlař každého samostatného praporu.
Veškerá hasební technika podléhala po materiální stránce Krajské vojenské ubytovací
a stavební správě (KVUSS). Požární zbrojnice byla svěřena do přímé péče samostatnému
strojnímu praporu. Původně požární družstva ČSLA začínala v padesátých letech s technikou
AS 16 Praga RN či ASC 16 Praga RN a DS 16 nebo PPS 8, později CAS 20 ZIL a CAS 16
ŠKODA 706 RTH. Od 70tých let CAS 32 T 138 a T 148 a PPS 12. Vozidla T 148 byla pro
potřeby armády dodávána i v tzv. „vojenské“ verzi. Ta se lišila jak esteticky, např. použitým
předním nárazníkem, poklopem na kabině, tak technicky, např. použitím vícepalivového
motoru. Nová hasičská technika se většinou „staví“ přesně podle požadavků jejich uživatelů.
Rozsáhlejší modernizace vozidel vojenských hasičů souvisí s reformou ozbrojených.
Pro činnost ve vojenských výcvikových prostorech a zásahy v zalesněném terénu jsou
některé typy techniky specificky upraveny. Jedná se o požární techniku především na
podvozcích Tatra 815 (CAS, PHA, KHA, AV 15, AD 28, ropné havárie), Tatra 148 (CAS, AJ),
LIAZ (CAS), UAZ 469 BI 4x4 (VA, RTP), Land Rover Defender 110 (TA) a požární tank
SPOT-55. Zabezpečení leteckých základen, které musejí mít techniku s větším objemem a na
vyšší úrovni, než je běžné: Mercedes-Benz ACTROS 6x6 (KHA-letištní speciál), MercedesBenz Atego 1328 AF 4x4 (RZA). Letištní jednotky i sanitní vozidla Škoda 1203 TAZ nebo
UAZ-452A 4x4. Dýchací přístroje Saturn S5/7 a Dräger, přilby oranžové Schubert F200 a
Gallet F1 S, u Saturnů masky CM-4 a CM-5, Firemany III a IV, hnědé (vojenští hasiči) nebo
oranžové (vojenské záchranné útvary CO), boty většinou HAIX a Ranger. Mimo dýchací
techniky jsou VHJ dále vybaveny ochrannými protichemickými obleky, zvedacími vaky,
vyprošťovacím zařízením, elektrocentrálami atp. Součástí jednotky je i lezecká skupina
schopná zásahu ve výškách a nad volnou hloubkou.
Úkoly vojenských hasičů:
- záchrana majetku, osob a zvířat
- lokalizace a likvidace požáru
- pomocné práce při haváriích a živelných pohromách
- likvidace průmyslových havárií
- likvidace úniku nebezpečných látek
- poskytování první pomoci
- asistence při vojenské a jiné činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím
- kontroly požární ochrany
Své vojenské požární družstva měli na území republiky i okupační armády
Wehrmachtu (VÚ Vyškov) a sovětské armády (VÚ Trutnov).
Vojenští hasiči
Vnější znaky příslušnosti k hasičům
UNIFORMA
Uniforma (z francouzského uniforme) je oděv jednotného charakteru pro lidi, kteří
patří např. k organizované skupině. Díky stejnému vzhledu umožňuje jednoduché
rozpoznávání příslušníků skupiny.
První členové hasičských spolků nepoužívali žádný zvláštní stejnokroj. Mezi sbory
vznikajícími po roce 1867 nebyl však vzájemný styk, jednotná pravidla a vyskytovaly se
velké rozdíly. Co nově vznikající sbor, to různé odchylky v jeho kroji. Ponejvíce od
prvopočátku vzniku sboru sloužily za vzor hasičům stejnokroje obecní či státní policie (tj.
režné kalhoty a černé blůzy s pletenými spoji (tzv. „čamáry“) a hodnosti byly označovány (po
způsobu vojenských) jednak hvězdičkami na límci, později pak „pletenci“ na levém rukávu.
Velitel sboru na důkaz své funkce nosil po levém boku šavli. Hasičské uniformy se v průběhu
času vícekrát měnili. Ve stejnokroji povoloval ústřední výbor Svazu dobrovolného hasičstva
všem soukromým sborům odchylky, když si jich vlastník (tovární správa) přála. Činní
členové, kteří cvičili, vykonávali službu, měli právo nosit stejnokroj a spolkové odznaky.
Tehdejší výstroj se skládala s přilby, opasku, blůzy, horolezeckého provazu a sekyrky.
Uniforma hasičského sboru v bývalé Karlově huti - Lezci byli vyzbrojeni přilbou, pásem se
sekerou a karabinou, lanem a plátěnou blůzou. Stříkači a záchranné družstvo, mělo pouze
červenobílé čepice a plátěné blůzy. Jako parádní uniformu měli všichni hutnické kytlice
z černého sukna se zlatými ozdobami. O členství ve sborech byl mezi zaměstnanci zájem a
všichni, kteří byli přijati, si to pokládali za věc cti. Snad za to částečně mohl i slušivý
stejnokroj, který se mohl uplatnit při tehdy tak oblíbených a častých nejrůznějších průvodech
a slavnostech.
Přilba továrního sboru fy. Johann
Etrich Mladé Buky
Velitel hasičského sboru
Měšťanského pivovaru Plzeň
(Západočeské pivovary, závod
Prazdroj dnes Prazdroj a.s. Plzeň)
Uniformy továrního hasičského sboru Benedikta Schrolla Olivětín - členstvo bylo vybaveno
černými koženými přilbami, které měli černé hřebeny a vepředu hasičské emblémy z mosazi
v červeném poli a s písmeny SF. Velká písmena FS by měla v překladu znamenat, jako oheň
Schatzlar. Trubači a hudebníci měli kožené přilby s červeným hřebenem. Kožené přilby
velitelů čet byly označeny mosaznými hřebeny a kovovými pásy. Přilby velitelů a jejich
zástupců byly z leštěného kovu s mosaznými hřebeny. Později nosil sbor hnědé látkové blůzy,
tmavě modré soukenné kalhoty a při strážní nebo požární službě, hnědé cvičné blůzy. Pro
zimní měsíce měli k dispozici pláště. Hasiči ve svých uniformách byli neodmyslitelnou
součástí všech světských i církevních slavností, vítání vzácných návštěv, pohřbů významných
osobností a členů sboru, svěcení praporů apod.
Používali se dvojí uniformy – pracovní a slavnostní.
Pracovní – byly z počátku režné (bělavé), po roce 1939 se jejich barva změnila na zelenou
(khaki), po roce 1953 pak na modrou (platí dosud) a na místo režných nastoupily šité z
plátěných materiálů. K pracovnímu stejnokroji neodmyslitelně patřila ochranná přilba
(různého provedení a vzhledu, podle níž bylo možno na prvý pohled poznat hasičské
funkcionáře) a která se do dvacátých let používala i při nošení vycházkových stejnokrojů.
Vycházkový – byl v barvě tmavomodré, od dvacátých let XX. století byly plášť a kalhoty v
barvě černé. Od padesátých let byl celý stejnokroj v barvě švestkově modré, v současnosti pak
v barvě námořnické modré.
Vývoj hasičských krojů (stejnokrojů) prošel celou historickou řadou v jejich provedení
a zastavíme se již nikoliv u krojů, ale stejnokrojů (byly sjednoceny pro celou hasičskou
organizaci) od doby vzniku Československé republiky. V roce 1927 byl pracovní stejnokroj
ujednocen a byl používán do roku 1937, kdy došlo k velmi významné změně. Po připojení k
Německu roku 1938 byly hasičské sbory zrušeny a hasičstvo nově zorganizováno jako
hasičská policie s jednotnými uniformami. Po druhé světové válce, v roce 1952 ministr
národní obrany Alexej Čepička zavedl zelené uniformy hasičů. Od roku 1953 se jejich barva
změnila na tmavomodou, která slouží hasičům do současnosti. Vzhled uniformy se řídil
stejnokrojovými předpisy, které se v průběhu let měnily: 1893, 1901, 1919, 1927, 1936, 1939,
1947, 1953, 1968, 1986, 1990, 1995, 2000, 2007.
HODNOSTI A FUNKČNÍ OZNAČENÍ
Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 91/1952 Ú.l., kterou se vydává služební a
disciplinární řád pro příslušníky požárních sborů, požárních hlídek a pro příslušníky
velitelství požární ochrany. Vyhláška ukládala vedení podniků upravit vnitřní pořádek svého
požárního sboru. U závodní jednotky musel být provozní řád schválen okresním národním
výborem. Stejně jako v zákoně o státním požárním dozoru č. 35/1953 Sb. a požární ochraně č.
18/1953 Sb., tak i v tomto zákoně se hovoří o tom, že příslušníkům požární ochrany, tedy i
příslušníkům závodních požárních útvarů přísluší stejnokroje a hodnosti. Tento zákon
dokonce uváděl, že k upevnění kázně a k usnadnění výkonu služby může ministr vnitra po
dohodě s ministrem národní obrany zavést stejnokroje pro příslušníky ostatních složek
požární ochrany (byly tím myšleny závodní požární útvary). Stejnokrojový předpis – MV č.
226.44-29/-53-HV/. Podle Zákona o požární ochraně č. 18/1958 Sb., také příslušníkům
požárních sborů náležel stejnokroj.
Podrobnosti upravoval ČSPO se souhlasem MV učiněným v dohodě s ministerstvem
financí. Zvláštní statut platil pro povyšování členů závodních dobrovolných požárních sborů.
Úprava stejnokrojů a hodnostní označení u závodních požárních sborů se řídila jednotlivými
směrnicemi vydanými ČSPO.
Československý svaz požární ochrany – ČSPO 1953 - 1958
člen
zástupce velitele sboru
předseda výboru ZJ
mladší požárník
velitel sboru
starší požárník
velitel družstva
člen výboru závodní místopředseda výboru
jednotky
ZJ
Funkce:
Velitel
Požární specialista I.
Velitel družstva
Požadované vzdělání:
ÚSO technického směru + pomaturitní studium
ÚSO technického směru + 3 roky praxe
ÚSO nebo vyučen strojní směr + 6 let praxe
Strojník PO I.
Strojník PO II.
Technik PO II.
Požárník I.
Vyučen strojní směr + 6 let praxe
Vyučen strojní směr + 3 roky praxe
Vyučen + 3 roky praxe
Vyučen + 3 roky praxe
Hodnost:
Nadporučík PO
Poručík PO
Podporučík
nebo
nadpraporčík PO
Praporčík PO
Podpraporčík PO
Podpraporčík PO
Praporčík PO
Novela zákona č. 237/2000 Sb., od 1. 1. 2001 zrušila dosavadní hodnosti u
zaměstnanců hasičských záchranných sborů podniků a nahradila hodnosti funkčním
označením (mladší hasič, starší hasič, strojník, technik, velitel družstva, zástupce velitele
jednotky, velitel jednotky atd.). Na rozdíl od příslušníků HZS ČR podnikoví hasiči za své
hodnosti nepobírali žádné finanční příspěvky, jejich hvězdičky na rameni byly v podstatě
čestné a stavovské. Zvyšovaly však hasičské sebevědomí a prestiž hasičského povolání
v rámci podniku. Autorem novely zákona byl poslanec za ČSSD plukovník Jan Žižka, t.č.
součastně ředitel HZS okresu Kladno a od 1. 1. 2001 ředitel HZS Středočeského kraje.
Hasičský záchranný sbor podniku od 1. 1. 2001
Funkční označení HZS podniků na pracovním obleku
hasič
starší hasič po 3 letech
strojník
v jednotce
preventista požární
ochrany
technik služeb
technik PO
požární referent
velitel družstva
velitel čety
velitel směny
vedoucí oddělení
velitel stanice
zástupce velitele jednotky
HZS podniku
Velitel jednotky HZS podniku
odborně způsobilá osoba
Vedoucí odboru PO
Ředitel HZS podniku
Označení členů DZPS, případně požárních hlídek zákon č. 133/85 Sb. ČNR o PO a
vyhláška ministerstva vnitra č. 37/86 nikterak neupravoval. U členů DZPS se předpokládalo
členství v ZO SPO v mateřské obci nebo v závodě. V řadě větších závodů měli vlastní ZO
SPO. Požárníci příslušející k DZPS nebo požárním hlídkám měli své hodnostní označení ve
své základní organizaci. Stejnokrojový předpis pamatoval na velitele družstva. Neznal ovšem
velitele sboru. Stanovy ve svém článku 9 říkali, že „jedním z místopředsedů je zpravidla
velitel dobrovolné jednotky požární ochrany“. V současnosti pro označování členů jednotek
SDH závodů (jSDHP) platí předpis vydaný HS SPO MV ČR z roku 1989 doplněný přepisem
Vyhláška MV č. 247/2001 Sb. O organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění
pozdějších předpisů (226/2005 Sb.). Členové zařazení do jednotek nosí na náramenících
stejnokroje označení funkce v jednotce. Funkční označení členů jednotek se nosí i na
pracovním stejnokroji PS II a svetru – růžice průměr 14 mm - stříbrné, proužek stříbrný.
Funkční označení SDH na pracovním obleku
Hasič
Starší hasič po 3 letech v jednotce
Strojník
Technik služeb
Velitel družstva
Zástupce velitele jednotky
Velitel jednotky
HASIČSKÉ PRAPORY
Humánní činnost hasičských spolků a sdružení je v minulosti opravňovala k tomu, aby
zásady pomoci bližnímu zveřejňovaly vhodnými způsoby. Jedním z nich byly prapory a
zástavy jednotlivých sborů, zejména dobrovolných. Hasičské sbory užívají své prapory jako
výraz své existence a aktivního života. Hasičské sbory při slavnostních shromážděních a
průvodech nosí také své prapory a standarty různých tvarů a výtvarného provedení. Prapor
spojuje své členy a vzdává hold dlouholeté práci sboru. Spolkový prapor je v historickém
vývoji zájmových hnutí znamením sounáležitosti. Je symbolem, který sjednocuje. Zároveň je
také symbolem, který reprezentuje skupinu svých nositelů. Slavnostní vyšívaný prapor
reprezentuje svého majitele při různých jednáních, společenských setkáních, soutěžích
místních i mezinárodních. Například hasičské prapory jsou chloubou každého hasičského
sboru, který vlajku i po několik generací pečlivě uchovává a při soutěžích se s ním hrdě
prezentuje. Poslání spolkových praporů zůstává stále stejné: Být symbolem myšlenky, která
spojuje navzájem lidi, jdoucí za stejným cílem. Prapor je pro hasiče symbolem cti veškerého
hasičstva. Nesmí být poskvrněn způsobem nehodným života čestného člověka. Sborový
prapor je znamením, že v jeho rukou je bezpečnost, majetek i životy spoluobčanů. V praporu
volá k hasiči vznešená idea hasičská, prapor mu připomíná slib nejsvětější oběti, oběti
vlastního života pro blaho spoluobčanů. Slib skládaný na prapor jest přísahou republice, že
její synové znají své povinnosti a že je vždy, stůj co stůj, splní. (tak hodnotil význam
hasičského praporu článek 163 služebního řádu čsl. hasičstva A – 1 z dob první republiky).
Povinností všech hasičů je prapor zdravit, ať jsou v obleku občanském či ve stejnokroji. V
pozdravu praporu se projevuje úcta k ideám, které tento prapor ztělesňuje. Podobně jako
prapor hasičský zdravíme i prapory všech státotvorných korporací. Obřady odevzdání a
přijmutí nového praporu, jakož i uchování praporu mají své historické rituály, které rovněž
služební předpis čsl. hasičstva přesně určoval a předepisoval. Hasičské prapory se směly nosit
jen při veřejných vystoupení hasičských a při státních nebo národních slavnostech. Při
pohřbech byl prapor zahalen černou průsvitnou rouškou (flórem). Oproti prvotním
zvyklostem, kdy krojovaní hasiči se zúčastňovali např. církevních slavností, po roce 1900
bylo toto zapovězeno a hasičského praporu nesmělo být nikdy použito při projevech
politických nebo církevních. Bylo věci prestiže, aby každý hasičský sbor vlastnil prapor.
Obstarání praporu bylo finančně nákladné, protože pro ně platili určité pevné zásady. Musel
mít především stanovené parametry. Na jedné straně byl namalovaný obraz svatého Floriána,
patrona hasičů, na druhé byl vyšitý znak hasičského sboru a jeho název. Žerď, na které byl
prapor upnutý, měl též určené rozměry a tvar. Je dobrým zvykem přivítat nový historický
prapor za účasti spoluobčanů při žehnání nebo slavnostního odevzdání. Vysvěcení praporu se
konalo za okázalé slavnosti. Vysvěcení praporu prováděl kněz. V okolí praporu stála celou
dobu vysvěcení čestná stráž. Prapor má svoje stálé místo v hasičské zbrojnici. Bere se jen při
zvláštních hasičských slavnostech. Prapor mohou nosit jen určení členové sboru – vlajkonoši.
Platilo také, že měl-li být před sborem nesen prapor, muselo být přítomno nejméně 10 členů
sboru ve stejnokrojích pod vedením velitele sboru nebo jeho zástupce. Slavnostní prapor mají
podnikové sbory:
- Sobotkova tkalcovna Loděnice u Berouna - Sbor měl vlastní prapor s nápisem
„Tovární sbor dobrovolných hasičů v Loděnici“ s vyšitými symboly hasičů a znakem
továrny uprostřed.
- HZSP Škoda Auto a.s. Mladá Boleslav – 2003
- HZSP Kaučuk Kralupy – 2003, po změně názvu Synthos Kralupy – 2008
- HZSP SŽDC – 2011
- HZSP DP hl. m. Praha – 2012
- Požární hlídka Velebný & Fan Ústí nad Orlicí – 2011
Počet zásahů SDH podniků podle druhu událostí
Požáry
Dopravní nehody
Práce na vodě
Čerpání vody
Olejové havárie
Úniky látek
Technologické pomoci
Technické pomoci
Jiné technické zásahy
Plané poplachy
Celkem
1994
876
25
1
36
8
17
76
182
84
565
1 870
1995
637
34
0
29
14
7
288
143
64
885
2 101
Index %
73
136
0
81
174
41
379
79
76
157
88
1996
616
36
16
18
10
374
55
74
161
1 360
1997
352
40
51
188
10
9
115
55
10
1 142
1 972
Index %
1998
Index %
Požáry
57
399
113
Dopravní nehody
57
111
23
4
Práce na vodě
x
2
10
Čerpání vody
1 175
18
230
Olejové havárie
56
23
67
Úniky látek
90
6
Technologické pomoci
50
31
57
71
Technické pomoci
100
39
100
Jiné technické zásahy
13
10
111
Plané poplachy
709
1 263
Celkem
145
1 840
93
V případech „technologické pomoci“ nejsou od r. 1997 evidovány do statistiky událostí a
zásahů jednotek PO asistence při svařování a podobných činnostech SDH podniků, neboť
mnoho z nich mělo charakter události, kde byla činnost jednotky PO předem dohodnuta.
Index %
2002
2001
97
274
282
Požáry
225
18
Dopravní nehody
8
x
x
105
Živelné pohromy
x
x
Práce na vodě
0
x
x
22
Čerpání vody
Úniky nebezpečných chemických
220
75
látek celkem
34
185
27
50
Z toho ropné produkty
390
x
x
Technické havárie celkem
4
x
Z toho technické havárie
x
275
132
Technické pomoci
48
89
17
Technologické pomoci
19
x
x
237
Ostatní pomoci
x
5
x
Jiné technické zásahy
0
0
0
Radiační nehody a havárie
0
x
x
Ostatní mimořádné události
517
53
979
Plané poplachy
Celkem
1 400
1 381
99
Změna metodiky
2002
274
18
105
75
Index %
97
225
x
220
2003
235
10
2
46
Index %
86
56
2
62
2004
128
10
1
42
50
390
4
132
17
237
0
0
517
1 381
185
x
x
275
89
x
0
x
53
99
32
231
3
67
16
145
0
0
355
879
64
59
75
51
94
61
0
0
69
64
38
294
0
111
15
168
0
3
326
804
Index %
Požáry
54
Dopravní nehody
100
Živelné pohromy
50
Úniky nebezpečných chemických
91
látek celkem
Z toho ropné produkty
119
Technické havárie celkem
127
Z toho technické havárie
0
Technické pomoci
166
Technologické pomoci
94
Ostatní pomoci
116
0
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
x
Plané poplachy
92
2005
116
10
5
55
Index %
90
100
500
134
2006
76
11
12
60
Index %
66
110
240
109
51
295
0
186
14
95
0
0
551
134
100
0
68
93
57
0
0
169
20
379
1
245
8
125
0
0
479
93
128
x
132
57
132
0
0
87
Celkem
91
1 039
128
1 007
98
2007
80
8
24
Index %
105
73
183
2008
74
11
8
Index %
92
138
33
67
22
236
1
133
11
91
0
1
386
802
112
120
62
100
54
138
72
0
x
81
80
43
8
211
1
171
21
18
0
0
342
689
64
36
89
100
129
191
20
0
0
89
86
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
2009
76
0
4
25
Index %
103
0
50
58
2010
65
6
9
Index %
86
x
36
10
204
0
184
9
11
0
0
215
524
125
97
0
108
43
61
0
0
63
76
9
179
0
163
2
14
0
0
596
855
90
88
0
89
22
127
0
0
277
163
2011
52
4
13
7
Index %
89
67
144
78
2012
76
11
22
18
Index %
146
275
169
257
120
0
109
3
8
0
0
460
67
0
67
150
57
0
0
77
288
0
147
69
72
0
0
981
240
0
135
2 300
900
0
0
213
649
76
1378
212
Zásahy HZS podniků u jednotlivých druhů událostí
Požáry
Dopravní nehody
Práce na vodě
Čerpání vody
Olejové havárie
Úniky látek
Technologické pomoci
Technické pomoci
Jiné technické zásahy
Plané poplachy
Celkem
1994
2 625
374
47
341
276
351
5 521
2 219
1 489
6 205
19 448
1995
1 928
391
53
386
298
435
5 542
2 047
1 361
5 78
18 209
Index %
73
105
113
113
108
124
100
92
61
93
94
1996
2 290
315
58
415
291
343
4 830
1 983
884
6 528
17 936
1997
2 167
532
135
639
255
408
1 497
2 119
821
4 181
12 754
Index %
1998
Index %
Požáry
95
2 225
103
Dopravní nehody
169
545
102
Práce na vodě
233
46
34
Čerpání vody
154
163
25
Olejové havárie
88
317
124
Úniky látek
119
322
79
Technologické pomoci
31
654
44
Technické pomoci
107
1 718
81
Jiné technické zásahy
93
537
65
Plané poplachy
64
3 895
93
Celkem
71
10 422
82
V případech „technologické pomoci“ nejsou od r. 1997 evidovány do statistiky událostí a
zásahů jednotek PO asistence při svařování a podobných činnostech HZS podniků, neboť
mnoho z nich mělo charakter události, kde byla činnost jednotky PO předem dohodnuta.
Index %
2002
2001
111
1 248
1 125
Požáry
105
748
784
Dopravní nehody
x
638
x
Živelné pohromy
x
x
36
Práce na vodě
x
x
Čerpání vody
237
Úniky nebezpečných chemických
115
517
595
látek celkem
383
336
Z toho ropné produkty
114
4 032
Technické havárie celkem
x
x
92
Z toho technické havárie
x
x
2 157
2 765
128
Technické pomoci
675
626
Technologické pomoci
93
x
544
Ostatní pomoci
x
x
621
Jiné technické zásahy
x
0
0
Radiační nehody a havárie
0
26
Ostatní mimořádné události
x
x
3 651
Plané poplachy
4 047
90
Celkem
10 722
10 974
102
Změna metodiky
2002
1 248
784
638
595
Index %
111
105
x
115
2003
2 101
940
100
673
Index %
168
120
16
133
2004
1 409
854
72
732
114
x
x
128
93
x
0
x
90
102
452
3 694
27
2 566
802
241
0
9
2 887
10 404
118
92
29
93
128
44
0
35
79
95
554
3 994
55
2 938
738
263
2
11
2 914
9 988
2005
1 292
877
90
671
Index %
92
103
126
92
2006
1 409
951
139
623
Index %
109
108
154
93
447
3 563
10
2 664
556
333
1
2
3 289
9 785
81
89
200
89
75
127
50
18
133
98
435
3 613
65
2 778
391
379
1
46
3 370
10 152
97
101
650
104
130
114
100
2 300
102
104
2007
1 493
846
410
Index %
106
89
295
2008
1293
927
247
Index %
87
110
60
588
417
3 276
2
2 559
340
375
0
7
2 743
9 363
94
96
91
3
92
87
99
0
15
81
92
550
409
3 041
1
2 313
201
542
0
0
2 937
9 011
94
98
93
50
90
59
145
0
0
107
96
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
383
Technické havárie celkem
4 032
Z toho technické havárie
92
Technické pomoci
2 765
Technologické pomoci
626
Ostatní pomoci
544
Radiační nehody a havárie
0
Ostatní mimořádné události
26
Plané poplachy
3 651
Celkem
10 974
Index %
Požáry
67
Dopravní nehody
91
Živelné pohromy
72
Úniky nebezpečných chemických
109
látek celkem
Z toho ropné produkty
123
Technické havárie celkem
108
Z toho technické havárie
104
Technické pomoci
114
Technologické pomoci
92
Ostatní pomoci
109
Radiační nehody a havárie
x
Ostatní mimořádné události
122
Plané poplachy
101
Celkem
96
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
Požáry
Dopravní nehody
Živelné pohromy
Úniky nebezpečných chemických
látek celkem
Z toho ropné produkty
Technické havárie celkem
Z toho technické havárie
Technické pomoci
Technologické pomoci
Ostatní pomoci
Radiační nehody a havárie
Ostatní mimořádné události
Plané poplachy
Celkem
2009
1 202
1 008
299
Index %
93
109
121
2010
1 188
1 104
-
Index %
99
110
-
472
348
3 426
6
2 860
235
325
0
0
3 108
9 515
86
85
113
600
123
117
60
0
0
106
106
528
392
5 190
2
4 546
175
467
0
0
3 232
11 242
112
113
151
33
159
74
144
0
0
104
118
2011
1 427
1 007
576
Index %
120
91
109
2012
1 289
1 029
596
Index %
90
102
103
407
104
463
114
3 873
1
2 932
228
718
0
0
2 943
9826
75
50
64
130
153
0
0
91
87
4 262
1
3 190
198
873
0
2
2 455
9633
110
100
109
87
123
0
x
83
98
Továrna na sukna a vlněné zboží Bratří Lannerů Krahulčí (továrna Löw a továrna Jan Satrana)
Stálý hasičský sbor Fantovy rafinérie minerálních olejů (dnes Paramo Pardubice) zal. 1908
Hasičská výzbroj dobrovolného hasičského sboru železáren Vítkovice v 90. letech 19. století
Hasičská zbrojnice železáren Vítkovice používaná do roku 1930
Hasičský sbor papírna bratří Haasů Vrané nad Vltavou 1913
Závodní požární sbor JIP Vrané nad Vltavou 1978
Tovární hasičský sbor R. A. Smekal Čechy pod Košířem (Hasičské závody Čechy na Hané)
Chemická továrna v Ústí nad Labem (Chemisch-fabrik Aussig a.d. Elbe později Spolek pro
chemickou a metalurgickou výrobu) byla vybudována v roce 1857. Již při prvním uvedení do
provozu byly k dispozici hasicí pomůcky, a sice sací a tlaková stříkačka od Cornelius Franke
Berlín i s tlakovými hadicemi z pryže, požární vědra, několik požárních žebříků a požárních
háků.
Pomocný hasičský sbor Spolek pro chemickou a hutní výrobu závod Rybitví /zal. 1926/
Freiwillige Feuerwehr NW Nesseldorfer Wagenbau Fabriks = Kopřivnická vozovka /zal. 1895/
Freiwillige Feuerwehr NW Nesseldorfer Wagenbau Fabriks = Kopřivnická vozovka
Freiwillige Feuerwehr NW Nesseldorfer Wagenbau Fabriks = Kopřivnická vozovka
Hasičskou historii tvořili skutečně především lidé. A takovéto fotografie, byť značně zestárlé,
vypovídají mnohé o lidech, jejich přátelstvích i morálních hodnotách a starostech. O zcela
obyčejných lidech, kteří jsou ve své podstatě přece jen neobyčejní. Nemůže totiž být obyčejný
ten, kdo nasazuje svůj život pro druhé.
Hasičský sbor firmy MÜHLIG UNION Teplice (dnes AGC Flat Glass Czech a.s.) /zal. 1904/
Hasičský sbor firmy MÜHLIG UNION Teplice (dnes AGC Flat Glass Czech a.s.)
Tovární hasičský sbor cukrovaru Skřivany s parní stříkačkou /zal. 1894/
Sbor dobrovolných hasičů Dílen Československých státních drah Nymburk /zal. 1899/ (dnes
Železniční opravny a strojírny Nymburk a.s.)
Parní stříkačka Reichových skláren v Krásně. Roku 1887 podle plánu ing. Scheerpeltze byla
vyrobena dvouválcová parní stříkačka. Jen kotel k ní byl objednán u Vítkovických železáren.
Historická parní stříkačka Reichových skláren z roku 1900
Požár Reichových skláren v Krásně (nad Bečvou) r. 1907
Huťský hasičský sbor Glasfabrik - Reichova huť Krásno /zal. 18. 8. 1880/ (Sklo-Union Valašské
Meziříčí později n.p. Českomoravské sklárny Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou dnes STV
Glass a.s. Valašské Meziříčí)
V roce 1908 oslavil Ignác Reich třicetileté výročí v krásenských sklárnách. Jeho zaměstnaci mu
při této příležitosti zhotovili tablo.
Hasičská zbrojnice ve sklárnách Reich, stanoviště parních stříkaček a vysokozdvižného žebře.
Snímek z počátku 20. století.
Huťský hasičský sbor Glasfabrik - Reichova huť Krásno /18. 8. 1880/ (Sklo-Union Valašské
Meziříčí později n.p. Českomoravské sklárny Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou dnes STV
Glass a.s. Valašské Meziříčí) /nejstarší dochovaná fotografie huťského hasičského sboru/
Roku 1876 vypukl požár v textilní továrně Ignaze Klingera v Novém Městě pod Smrkem. Po této
události byl založen tovární sbor dobrovolných hasičů. V roce 1894 koupila firma Ignáce
Klingera od W. Knausta z Vídně tříválcovou parní stříkačku, jejíž výkon činil 1286 litrů za
minutu. Byla použita i při hašení požáru turistické chaty.
Sbor hasičů Akc. železárny Komárov /zal. 1890/ (později n.p. Buzuluk Komárov) 1910
Sbor hasičů Akc. železárny Komárov (později n.p. Buzuluk Komárov) 1901
V roce 1880 byl ustaven v pivovaře hasičský sbor, který měl 48 mužů a tři požární stříkačky. Do
tohoto sboru byli pečlivě vybíráni členové, kteří později vykonávali v pivovaře funkci policie.
Soukromí sbor Měšťanského pivovaru Plzeň stál mimo Českou ústřední jednotu hasičskou. V r.
1906 požádal Akciový pivovar o zřízení hasičské pobočky městského profesionálního hasičského
sboru ve svém závodě, k čemuž skutečně došlo, a sbor byl navýšen o dalších pět hasičů.
DZPS PRVNÍ BRNĚNSKÁ STROJÍRNA koncernový podnik BRNO, pobočný závod Velká Bíteš
Soutěž družstev v požárním sportu o pohár podnikového ředitele
Sbor „Moravia“ akciová společnost, továrna na hřebíky, Hlubočky-Dukla s majiteli továrny,
bratry Karlem a Maxem Machanky uprostřed /zal. 1885/
Přádelna Bratří Buxbaumové Malé Svatoňovice-Jestřebec (později Texlen závod 07 Malé
Svatoňovice dnes POLYTEX) /zal. 1926/;
Přádelna Bratří Buxbaumové Malé Svatoňovice-Jestřebec (později Texlen závod 07 Malé
Svatoňovice dnes POLYTEX) /zal. 1926/;
Požární družstvo KRPA Krkonošských papíren Svoboda nad Úpou /zal. 1870/
Závodní požární sbor Ostroj n.p. Frýdlant nad Ostravicí později Ferum Frýdlant nad Ostravicí
/zal. 1887/ (100 let)
ZPS Východočeské bavlnářské závody - Veba 01 Broumov-Olivětín (dnes VEBA, textilní závody
a.s. Broumov) /zal. 1874/
ZPS Východočeské bavlnářské závody - Veba 01 Broumov-Olivětín (dnes VEBA, textilní závody
a.s. Broumov)
ZPS Východočeské bavlnářské závody - Veba 01 Broumov-Olivětín (dnes VEBA, textilní závody
a.s. Broumov)
Záchranný havarijní a požární útvar Metro Praha (dnes Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s.)
Záchranný havarijní a požární útvar Metro Praha (dnes Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s.)
POŽ – Požární ochrana železnic Liberec /zal. 1953/
POŽ Liberec
Požární ochrana železnic - HZS SŽDC Brno zal. 1953
Požární ochrana železnic - HZS SŽDC Brno
Požární ochrana železnic - HZS SŽDC Brno
ZPSL Ostrava Mošnov /zal. 1959/
Požárníci NHKG Ostrava – hašení s použitím lafetových proudnic /zal. 1952/ - 1975
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
Požární útvar národní podnik Nová huť Klementa Gottwalda se sídlem v Ostravě-Kunčicích
ZPÚ n.p. Spolana Neratovice (dnes SPOLANA a.s. Neratovice) /zal. 1948/
ZPÚ n.p. Spolana Neratovice (dnes SPOLANA a.s. Neratovice) /zal. 1948/
ZPÚ n.p. Urxovy závody Valašské Meziříčí (dnes DEZA a.s. Valašské Meziříčí) /zal. 1963/
AE Medaile b.l. - K 25. výročí založení továrního hasičského sboru
továrny Benedict Schroll a syn. Jehličnatý strom, ozubená kola, číslice,
Přilba, žebřík a hasičské nářadí, opis. Postř. bronz 28 mm, pův. ouško, Šil.471
textilní
opis /
Medaile
1912
K
20.
výročí
založení
podnikového
hasičského
v železárnách ve Staré Huti u Berouna. 10-řádkový nápis / Přilba s lanem, žebřík,
sboru
AE Medaile 1899 - Památka na oslavy 25-letého založení dobrovolného hasičského
sboru továrny Heintschel a Co. 10-řádkový nápis / Přilba, hasičské nářadí, dubové
ratolesti, opis. Al 29 mm, pův. ouško, Šil.96
Vysvětlivky:
Přehled názvosloví na úseku požární ochrany
Zj ČSPO
ZO SPO ČSSR
SDH
Zj CO
Zj PO
ZPS
DZPS
jSDHP
ZPS z povolání
ZPÚ
jHZSP
Zájmová organizace na úseku požární ochrany
Závodní jednota ČSPO (od 1. 1. 1953 do roku 1964)
Závodní organizace SPO ČSSR (od roku 1968 do roku 1990)
Sbor dobrovolných hasičů (od 1950 do roku 1953 a od roku 1991)
Jednotka požární ochrany-represivní složka
Závodní jednotka civilní ochrany (od roku 1950)
Závodní jednotka požární ochrany (po roce 1948)
Závodní požární sbor (od 11. 11. 1968 do roku 1985)
Dobrovolný závodní požární sbor (po roce 1985 do roku 1995)
Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku (od 1. 1. 1995)
Profesionální:
Závodní požární sbor z povolání (po roce 1948 do roku 1955)
Závodní požární útvar (od roku 1955 do roku 1995)
Jednotka hasičského záchranného sboru podniku (od 1. 1. 1995)
Vážení přátelé, bratři a sestry, tradice nás zavazuje: HASIČI BYLI, JSOU A BUDOU!
Nikdo nemá právo ničit to, co naši předkové za těžkých podmínek vytvořili! Musíme
obdivovat ušlechtilou snahu, houževnatost a vytrvalost zakladatelů a dalších průkopníků, kteří
přes mnohé překážky prosadili možnost vytváření hasičských spolků ve snaze co nejlépe
chránit životy a majetek nás všech. Hasič by měl být člověkem, ke kterému bude mít občan
úctu a jeho práce si bude vážit, stejně jako celá společnost. Tomu musíme svými činy
napomáhat všichni.
Všem pokračovatelům v plnění a rozvíjení hasičské myšlenky, jak žijícím, tak i
zemřelým, patří za jejich obětavou práci náš upřímný dík.
Motto: „Bez znalosti minulosti nemůžeme budovat svou budoucnost“
Historici zemí CTIF jednali v Přibyslavi
V Centru hasičského hnutí (dále CHH) se v Přibyslavi 5. – 8. 10. 2005 uskutečnilo již XIII.
Mezinárodní setkání historiků hasičství a požární ochrany na téma „Tovární hasičské sbory“.
Rozhovorů se zúčastnilo téměř 80 zahraničních historiků z 10 zemí Evrioy a prezident CTIF
p. Walter Egger ze Švýcarska a řada hostí. Bylo vyslechnuté 27 vystoupení na téma „Tovární
hasičské sbor“. Za Českou republiku připravili příspěvky pan PhDr. Jaromír Tausch, CSc., a
Ing. Michal Wowesný, ředitel hasičů Metra Praha. CHH v Přibyslavi vydalo z dodaných
podkladů více jak třistastránkový almanach, který obdržel každý účastník. Ing. K. Richter
hodnotil velmi kladně práci mezinárodního týmu historiků. Z rozhodnutí výkonného výboru
SH ČMS pěti zahraničním spolupracovníkům bylo uděleno ocenění Řád sv. Floriána: HansJoachim Augustin – Německo; Peter Gerard Doolaard – Holandsko; Peter Schmid –
Rakousko; Jaromír Tausch – Česko; Jozef Bohuš – Slovensko. V závěru předal prezident
CTIF Walter Egger nejúspěšnějším aktivistům vyznamenání CTIF, poprvé udělené v ČR, a to
PhDr. Jaromíru Tauschovi, CSc., a JUDr. Miroslavu Řepiskému. Třinácté mezinárodní setkání
hasičských historiků podle ohlasů přítomných skončilo úspěchem.
PODNIKOVÝ HASIČI VE SVĚTĚ
Soukromé HZS a ZZS v Dánsku
Záchranné složky v Dánsku prošli v posledních několika letech vývojem, kdy činnosti
v oblasti PO a ZZS jsou ve stále větší míře vykonávány soukromými provozovateli. Asi
nejznámějším případem je firma Falck, jež provozuje více než 60% všech hasičských stanic
v Dánsku. Prvenství v hasičství má Sophus Falck z Dánska narozený v roce 1864. Tento muž
byl velkým nadšencem pro poskytování pomoci při požáru a tak zřídil svůj vlastní požární
sbor. 3. 10. 1884 se Sophus Falck zúčastnil záchranných prací při požáru královského paláce
Christiansborg v Kodani. První Falcova stanice požárního sboru byla uvedena v činnost
v říjnu 1904 v Kodani. První motorové čerpadlo pro ni zakoupili v roce 1908. Stanice měla
podepsanou smlouvu o výpomoci při požáru ve 200 objektech a místech v Kodani. Dokonce
otevřela svoji pobočku i na ostrově Funen v roce 1918. Od dubna 1922 Falck začíná
poskytovat požární služby. Podle nejrůznějších zjištění se dá říci, že se jednalo o jediný
soukromý požární sbor ve světě, který působil léta. Dánské obce mohou provozovat buď
vlastní HZS nebo si nasmlouvat tyto služby u soukromých firem. Společnost Falck v současné
době zaměstnává ve 22 zemích více než 16 000 lidí. Je největší záchrannou službou v rámci
Evropské unie a to jak z pohledu počtu záchranářů, tak i z pohledu počtu sanitních vozidel.
Rovněž v rámci požární ochrany jsme největší privátní požární brigádou na světě. V oblasti
záchranné zdravotní služby a hasičských služeb pracuje ve Falcku více než 5.000
zaměstnanců.
Pro porovnání ke konci roku 1997 mělo Rakousko 315 závodních hasičských
jednotek, jako součást prevence v průmyslových podnicích s cílem okamžité pomoci
v případě požáru nebo jiné mimořádné události. Závodní hasičské jednotky, složené ze
zaměstnanců podniků, kteří pomáhají chránit závody a tím i svá pracovní místa. V roce 2007
bylo v Rakousku 300 podnikových hasičských sborů.
Klášterní hasičský sbor sv. Florián
Klášterní hasičský sbor kláštera augustiniánských kanovníků v obci Sv. Florian. Díky svému
založení v roce 1847 je nejstarším rakouským závodním hasičským sborem.
www.feuerwehrmuseum-stflorian.at
Spolkové země
Burgensko
Dolní Rakousy
Horní Rakousy
Korutany
Předarlbersko
Salcbursko
Štýrsko
Tyrolsko
Vídeň
Počet závodních hasičských jednotek
7
79
38
27
31
3
61
23
54
V roce 1992 bylo v Německu 4 100 profesionálních i dobrovolných závodních
jednotek PO se 124 000 hasičů a záchranářů. Ve Spolkové republice Německo bylo v roce
2001 897 závodních hasičských sborů. Celkem v Německu je 900 sborů profesionálních
podnikových hasičů s asi 33 000 členy. Spolková republika německo Horní Falc má 12
závodních a 5 podnikových hasičských sborů. Bavorsko má 9 333 osob v podnikových
jednotkách. Ve Švýcarsku včetně Lichtenštejnského knížectví bylo v roce 2008 250 sborů
podnikových hasičů s 8 000 členy. Celkem je na území Slovinska v roce 2008 asi 300
profesionálních podnikových hasičů. V Maďarsku v podnikových hasičských sborech slouží
4 650 hasičů, 12 sborů je profesionálních, ostatní dobrovolné. Ve Švýcarsku je 250
podnikových hasičských sborů s počtem členů 8 000 a 10 letišních hasičských sborů s počtem
členů 1 000. V rakousku pracuje 320 podnikových sborů s 3 500 hasiči.
V Slovenské republice pracuje Asociácia zaměstnancov hasičských jednotek
18. 4. 2007 střetnutí zástupců najvýznamnejších Závodních hasičských útvarů (dále ZHÚ) na
prezídiu Hasičského a záchranného zboru v Bratislave – zvolení přípravného výboru na
založení Asociace zaměstnanců hasičských jednotek (dále AZHJ). Za členy přípravného
výboru byli zvoleni: Ing. Marián Čemez; Ján Jeňo; Juraj Nádaši; Ing. Ján Slezák, PhD; RNDr.
Ladislav Pethő.
13. 6. 2007 – Ustavující sněm AZHJ v Žilině - Sněmu sa zúčastnilo 31 zástupců ZHÚ z
celého Slovenska. Za prezidenta AZHJ byl zvolený Ing. Jozef Lauko a za predsedy komisií
byli zvoleni:
1. Ing. Ján Slezák PhD. – předseda sekce legislativy a odborné přípravy
2. Ing. Marián Čemez – předseda sekce hasičského sportu
3. Ján Jeňo – předseda sekce konzultačně – poradenských služeb
4. Kamil Švihorík – kontrolor AZHJ
Podnikové jednotky PO:
 Jednotka hasičského záchranného sboru podniku („jednotka HZS podniku“), která je
složena z hasičů – zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří
vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání, s minimálním počtem 4
zaměstnanců v jednotce HZS podniku, kteří vykonávají službu jako své zaměstnání.
 zřízení jednotky HZS podniku určí krajský úřad. Ten přitom vychází z výsledku posouzení
požárního nebezpečí.
 Jednotka hasičského záchranného sboru podniku je dislokována na stanicích podniku.
Kromě centrální stanice podniku, se zřizují pobočné stanice podniku, a to v případech,
kdy je třeba zajistit, aby doba jízdy jednotky v podniku ze stanice podniku k místu zásahu
nepřesahovala 5 minut; to neplatí pro podniky provozující dopravu a u podniků
provozujících liniová vedení produktovodů, energetické dálkovody a povrchové doly. U
jednotky hasičského záchranného sboru podniku dislokované na stanicích v prostoru
letiště smí doba jízdy na místo zásahu dosahovat až 5 minut, jen pokud mezinárodní
smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
 Výkon služby v jednotce hasičského záchranného sboru podniku je organizován ve
směnách. Směna se skládá z nejméně jednoho družstva a dalšího nezbytného počtu
příslušníků odborných služeb.
 Hasičský záchranný sbor kraje může, s ohledem na míru požárního nebezpečí podniku
nebo dokumentaci zdolávání požáru, určit, že vedle jednotky hasičského záchranného
sboru podniku bude zřízena i jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku.
 Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku („jednotka SDH podniku“), která je složena
z hasičů – členů, avšak zaměstnanců právnické nebo podnikající fyzické osoby, kteří
zpravidla nevykonávají činnost v této jednotce PO jako své zaměstnání.
 zřízení jednotky SDH podniku určí krajský úřad. Ten přitom vychází z výsledku
posouzení požárního nebezpečí.
Každý druh jednotky má svou operační hodnotu. Tato hodnota vypovídá o schopnosti
jednotky požární ochrany provádět činnost při zdolávání požárů a záchranných prací při
živelných pohromách a jiných mimořádných událostech a při ochraně obyvatelstva. Operační
hodnotu jednotky PO tvoří doba výjezdu pro vyhlášení poplachu (pro HZSP je stanovena na 2
minuty a SDHP 10 minut) a územní působnost (JPO-IV HZSP = jednotka hasičského
záchranného sboru podniku a JPO-VI = SDHP jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku
mají územní působnost omezenou na objekt zřizovatele).
Legislativa SDHP, dříve DZPS
Podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, § 65
je jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku složena ze zaměstnanců právnické osoby,
kteří nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání. Jednotku
sboru dobrovolných hasičů zřizují právnické osoby, které provozují činnosti se zvýšeným a
vysokým požárním nebezpečím, které určí HZS kraje, který přitom vychází z výsledků
posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů. Velitele této jednotky
jmenuje právní subjekt právnické osoby po předcházejícím vyjádření HZS kraje k jeho
způsobilosti vykonávat funkci. Počet členů a vybavení jednotky sboru dobrovolných hasičů
podniku stanoví na základě výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace
zdolávání požárů HZS kraje. Zaměstnanci podniků, členové jednotek sboru dobrovolných
hasičů podniku musí být starší 18 let a zdravotně způsobilí.
Podle předpisu 37/1986 Sb. § 87 odst. 1. DZPS zřizuje organizace, ve které se
nevyžaduje zřízení závodního požárního útvaru a zabezpečení požární ochrany jen požárními
hlídkami bylo nedostatečné.
TOVÁRNÍ POŽÁRY
Požáry továren bývají v důsledku jednou z nejhorších katastrof. Oheň je totiž živel,
který sice lidem pomáhá, ovšem v případě, že se stane nezvladatelným vše zničí. Pokud požár
zasáhne továrnu, může být katastrofa nasnadě. Nejde jen o to, že oheň během několika
okamžiků zachvátí skoro vše, nevybírá si čas, ani místo, kdy zaútočí. Škody, kdy požár
vypukne v továrně, jsou často miliónové, a to i přesto, že hasiči k nehodě přijedou včas a
požár se snaží uhasit v co nejkratší době.
Důsledky takového požáru jsou dalekosáhlé. Nezanedbatelným důsledkem požáru
továrny je i sociální dopad. Když oheň zničí celou továrnu znamená to, že zaměstnanci ze dne
na den přijdou o práci. Velké továrny bývají zdrojem obživy pro několik desítek i stovek lidí.
O práci tak přijdou lidé zastávající většinou dělnické profese, a ti poté již nejsou schopni si
najít jinou práci či za prací někam dojíždět. To znamená ohrožení nejen pro konkrétního
jedince, ale i pro celou společnost, protože s tímto faktem narůstá i křivka nezaměstnanosti.
Nepříznivým faktem při požáru továrny může být tržní dopad. Zničením továrny na
určitý výrobek může mít dopad na konkurenci, která v té chvíli zvedne své ceny. Toto se
pochopitelně negativně dotkne i spotřebitelů.
Když hoří byt, někdo ztrácí domov, něčí jistoty jsou v základu otřeseny. Když hoří
v dílně, v kanceláři, ve skladu … něčí podnikání může být ohroženo. A to ještě není řeč o tom,
že takový požár může ohrožovat nejen vlastního podnikatele (jeho zaměstnance, jeho
majetek), ale též okolí (zdraví nebo životy lidí, případně majetek někoho jiného), nemluvě o
možné kontaminaci prostředí.
Bc. David DVOŘÁČEK, DiS.
Narozen 30. 9. 1977 v Mostištích. V roce 2000 absolvoval kurz pro Řidiče sanitního vozidla
přepravy nemocných, raněných a rodiček. Absolvent Vyšší odborné školy zdravotnické Brno
2005-2008 a Vysoké školy zdravotnické Praha 2011-2012, obor: Zdravotnický záchranář.
Specializační studium v oboru: Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní
péči 2007 – 2010. Člen SH ČMS od roku 2000. Po celou dobu členství působil ve dvou
sborech. Vykonává zde různé funkce zejména v oblasti represe. V SH ČMS působil v řadě
funkcí. Dlouholetý hasičský novinář. V roce 2004 získal odbornost Technik PO. U
profesionálních hasičů pracoval v podniku Bosch Diesel s.r.o. Jihlava. Za svou práci obdržel
řadu medailí: 2002 Čestné uznání SDH; 2008 Čestné uznání OSH Žďár nad Sázavou; 2012
medaile „Za příkladnou práci“. Odznaky odbornosti 2004 PREVENTISTA I stupně a 2009
HASIČ III stupně; STROJNÍK, VELITEL, 2012 rozhodčí požárního sportu. Pracuje jako
zdravotnický záchranář u Zdravotnické záchranné služby. Předtím byl zaměstnán v několika
dalších zdravotnických zařízeních. Kromě zaměstnání se věnuje publikační, přednáškové a
vzdělávací činnosti v oblasti záchranářství a první pomoci. Publikuje v odborných časopisech
„Zdravotnické noviny“, „Rescue Report“ a časopisu pro neodkladnou lékařskou péči
„Urgentní medicína“. Působí také jako lektor Českého červeného kříže. Jako pravidelný
dobrovolný dárce krve získal bronzovou 2002, stříbrnou 2007 i zlatou 2012 Medaili prof.
MUDr. Jana Janského, která se dává za 40 odběrů.
Mgr. Martin Hakauf
Narozen 1987. Vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a nyní zde působí jako interní
doktorand. Od roku 1998 je členem Sboru dobrovolných hasičů Odolena Voda - Dolínek.
Díky blízké spolupráci sboru s podnikovou jednotkou Letiště Vodochody se již 10 let zabývá
insigniemi podnikových hasičských jednotek na území České republiky. Jeho sbírká v tuto
chvíli čítá přes 200 kusů rukávových nášivek mnoha desítek podnikových jednotek, některých
již v současnosti dávno zrušených.
Tato publikace, ani žádná její část, nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem dalšího
rozšiřování v jakékoliv formě a jakýmkoliv způsobem, ať již mechanickým nebo
elektronickým, včetně pořizování fotokopií, nahrávek informačních databází na magnetických
nosičích, bez písemného souhlasu vlastníka autorských práv a vydavatelského oprávnění.
Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.
Text není opatřen odkazy na prameny.

Podobné dokumenty

90 let.indd

90 let.indd štíty. Ty uchvátí návštěvníka na první pohled. Ale Telč má ještě jedno velké bohatství. A tím je spolkový život, který se za těmito štíty ukrývá. A nádherným historickým kulisám dodává reálný život...

Více

E Ostatní útvary

E Ostatní útvary E6F1 – Tu kova . 3 není nic jiného, než zadní trakt objektu Kounicova 26. Jedná se o velký objekt se t emi nádvo ími, umíst ný mezi Kounicovou a Tu kovou (r.2008)

Více

Vyzkoušejte si mapy do mobilu

Vyzkoušejte si mapy do mobilu HASIČSKÉ SBORY V REGIONU

Více

Svazek I: Historie hasičů

Svazek I: Historie hasičů každého živlu v ostatní tři bez mezistupně. Tak může Aristotelés vysvětlit např. sublimaci. Aristotelův žák, Theofrastos napsal o ohni celý spis, z něhož se zachovaly zlomky. V něm například popisu...

Více

6/2012

6/2012 směrné hodnoty (provisional regulation values), při jejichž překročení byla omezena konzumace vody a potravin: pro 131I (300 Bq/kg, pro kojeneckou stravu 100 Bq/kg), 137Cs (200 Bq/kg), uran (20 Bq/...

Více

Sport - město Choceň

Sport - město Choceň Foerstrově ulici - vedle fary). Svým prvním povoláním byl Václav Prágr malířem pokojů (a tuto živnost provozoval ve Vysokém Mýtě vlastně po celý život), kromě toho byl ale i amatérským malířem. Mal...

Více

Sokol 5/2015 - Česká obec sokolská

Sokol 5/2015 - Česká obec sokolská obci sokolské, se kolona rozjela do našeho sídla, Tyršova domu, na jehož prvním nádvoří u památníku odbojů proběhl pietní akt k uctění sokolských obětí povstání. Během cesty historickou částí Prahy...

Více

Analytická část - Město Humpolec

Analytická část - Město Humpolec i návštěvníky. Součástí profilu je také analýza vybraných ukazatelů charakterizujících především socioekonomické podmínky ve městě. Cílem analytické části je charakterizovat území z hlediska faktor...

Více