Vyjděte z ní Můj lide! | 2. část

Vyjděte z ní Můj lide! | 2. část
Solomon Asch byl zvědavý. Většina lidí se považuje za nezávisle smýšlející a odvážné. Ale když přijde nějaký
tlak, kolik lidí má opravdu odvahu stát za svým
přesvědčením? Asch se rozhodl to zjistit.
Provedl řadu experimentů, skrze které mohl
otestovat moc přizpůsobování se. Umístil
testovaného člověka do větší „kontrolní“
skupiny a pokládal řadu otázek. Zpočátku každý
odpovídal správně. Po chvíli však skupina (která
byla vyškolena Aschem, jak má odpovídat)
začala
odpovídat
na
některé
otázky
nesprávně.Testovaný člověk nevěděl, že ostatní
byli vyškoleni, aby odpovídali nesprávně. Téměř
75% takto testovaných jednotlivců se nejméně
jednou rozhodlo odpovědět jako hlavní skupina.
Přitom znali správnou odpověď. Byl to
jednoduchý „viditelný test“, který dokázali vidět
svým vlastním zrakem! Ale odpověděli
nesprávně,
když
byli
konfrontováni
s nepříjemným postavením jediného člověka,
který trval na správné odpovědi.
Nikdo nechce zůstat osamocen – obzvláště
tehdy, když každý další trvá na tom, že se mýlíš.
Není to příjemné. Není to pohodlný pocit.
Přichází vlastní pochybnost a člověk stojící
osamocen začíná pochybovat o svém vlastním
přesvědčení. Každý má rád, když „podpůrná
skupina“ podobně smýšlejících lidí souhlasí
s tím, čemu člověk věří.
Solomon Asch, psycholog a vědec.
Asch zjistil, že když jen jeden ze skupiny odpověděl správně, testovaný člověk zůstal pevný ve svém
přesvědčení a nenechal se zviklat. Zafungovalo to i tehdy, když ten jiný člověk odpověděl jinak než ten
testovaný! Člověk nachází útěchu a podporu, když je obklopen lidmi stejně smýšlejícími nebo alespoň těmi,
kdo se nebojí být také odlišní.
Bible vyzdvihuje zvláštní skupinu lidí, která obdrží velké pocty v nebi: „To jsou ti, jenž následují Beránka,
kamž by koli šel.“ (Zjevení 14,4) Háček je v tom, že i když jsou vysoce poctěnou skupinou v nebi, na zemi jsou
těmi, kdo musí obstát osamoceni. Spasitel varoval před cenou za následování druhých, kamkoli vede:
Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více
nežli mne, neníť mne hoden. A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden.
(Matouš 10,37.38)
Toto je test, před kterým stojí poslední generace. Miluješ
svého Spasitele více než svou práci? Miluješ svého
Spasitele více než tvůj dům nebo společenské postavení?
Miluješ svého Spasitele více než svého životního partnera
… miluješ Ho více než své děti? Všichni, kdo
uposlechnou výzvu opustit Babylon, odpoví na každou
z těchto otázek „ano“.
Když se člověk rozhodne utéct z Babylonu, jeho nebo její
první reakcí často je: „Do jaké církve budu nyní chodit?
Existuje někdo jiný v mé blízkosti, kdo věří stejně jako
já? Můžeme mít společné bohoslužby? Člověk, který
strávil roky bohoslužbami s podobně věřícími lidmi, se
může cítit zmatený při pomyšlení, že by měl mít
bohoslužby zcela sám. Nemá z toho dobrý pocit. Někdy
pokračuje v návštěvě církve, dokonce i v nesprávný den,
jen proto, aby byl ve společenství věřících.
Taková reakce proti bohoslužbě o samotě je normální.
Každý má zpočátku takové pocity. Biblické to však není.
V Bibli je 80 krát použito slovo „církev“ a 35 krát
„církve“. Všech 115 výrazů je v Novém Zákoně. Je
nešťastné, že „církev“ je zavádějící překlad původního
slova. Slovník definuje slovo „církev“ takto:
Budova zasvěcená pro veřejnou bohoslužbu . . .
kolektivní těleso křesťanů, složené ze tří velkých
větví – římsko katolické, protestantské a ortodoxní východní. . . . zvláštní těleso křesťanů
sjednocené pod jedním . . . krédem, a užívající stejných rituálů a obřadů . . . nějaká skupina
uctívajících,nějaké organizované těleso křesťanů setkávajících se ve stejné budově za účelem
náboženské bohoslužby.1
Povšimni si důrazu na skupiny. Podle definice je „církev“ skupinou lidí, kteří se spojují na základě společných
věrouk. To je naprostý opak slova, které je použito v Novém Zákoně. Skutečné slovo je Ekklesia a to znamená
„vyzvaní ven . . . Ekklesia, od ek 'ven z' a klesis 'vyzvání' . . .“2
Ekklesia je slovo použité v celém Novém Zákonu a odkazuje na ty Vyvolané jedince. Slovo církev, které
zdůrazňuje nějakou skupinu, je nesprávným překladem a nemělo by být nikdy použito. Křesťané jsou doslova
Jedinci vyzvaní vyjít ven. Když je slyšet výzva k útěku z Babylonu, nikdo se už nemá vrátit k Babylonskému
členství a Babylonským formám bohoslužby jen proto, že je nepříjemné stát osamocen.
Nezachráníš lidi z Babylonu, když budeš vstupovat do Babylonu. Naopak, vlastním příkladem jim ukážeš lepší
způsob a vyzveš je, aby se k tobě přidali mimo Babylon! Existuje stále mnoho upřímných lidí v Babylonu, kteří
touží po větším světle. To však neomlouvá nikoho, kdo má toto světlo, aby projevoval podporu Babylonu tím,
že bude světit společně s Babylonem!
Když Izraelité odpadli u Baal-Peor, nebyla to zprvu otevřená vzpoura. Moábské ženy se nejdříve spřátelily
s ženami Izraele. Sdělování si receptů a rozmlouvání o dětech a manželech nebyl hřích. Avšak toto přátelství
položilo základy, které vedly k hříchu. Když Moabité lákali Izrael k hříchu, jednoduše je pozvali na flám!
„Vítejte sousedé! Pojďme slavit.“ Co začalo jako nevinné přijetí přátelství, vedlo Izraelity přímo do odpadlictví.
Toto smíchání pravdy a bludu, věřící uctívající s nevěřícími (nebo dokonce nevědomými) bylo v Písmu přísně
zakázáno.
Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj, syn matky tvé, aneb syn tvůj, aneb dcera tvá, aneb
manželka, kteráž jest v lůně tvém, aneb přítel tvůj, kterýžť by milý byl jako duše tvá, řka:
Pojďme a služme bohům cizím, (kterýchž jsi neznal ty ani otcové tvoji), z bohů pohanských,
kteříž vůkol vás jsou, buď blízko aneb daleko od tebe, od jednoho konce země až do druhého
konce jejího, nepovoluj jemu, aniž ho poslouchej;neodpustíť mu oko tvé, aniž se slituješ, aniž
zatajíš ho, ale bez milosti zabiješ jej; ruka tvá nejprv na něj bude vztažena, abys ho zabil, a
potom ruce všeho lidu. A ukamenuješ jej až do smrti, nebo chtěl odvésti tebe od Yahuwaha
tvého Eloah . . . . (viz Deuteronomium 13,6-10)
Většina modlářů žijící okolo Izraele uctívala falešné elohim z nevědomosti. To však nedávalo Izraeli svolení
spojovat se s nimi v bohoslužbě „za účelem kamarádství“.
Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla a chlipnostmi loudí ty, kteříž byli vpravdě
utekli od těch, jenž bludu obcují. . . . Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost . . .
[našeho Eloaha a Spasitele, Yahushuu], opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn
jest poslední způsob jejich horší nežli první. Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty
spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání. Ale
přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém
říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině
umytá do kaliště bláta. (2. Petrova 18.20-22)
Jakmile vidíš pravdu, že „Babylon Veliký“, který
způsobuje, že „z vína hněvu smilstva jeho pili všickni
národové“3, je Satanova celá infrastruktura lží, klamů a
světských pokušení, jakmile vidíš, že Babylon zahrnuje
všechna organizovaná náboženství a denominace, které
světí ve špatný den vypočítaný podle falešného kalendáře,
nesmíš se vrátit a spojit s Babylonem jen proto, abys měl
„společenství“ nebo abys svědčil.
To je velká změna. To zabere čas se tomu přizpůsobit. Jen
tehdy, když se skrze víru rozhodneš poslouchat, změní se
tvé pocity a pozice vyvolaného z Babylonu začne být
příjemnější. Nakonec bude odloučení přirozenější než
ponoření v Babylonu a už nebudeš chtít jít zpět!
Stůj pevně v síle Toho, který má moc zachránit. On tě
nikdy neopustí. Varování a výzva k útěku z Babylonu je
skloubena s pozváním: Pozváním k připojení se
k unikátnímu a odlišnému členství. Společenství Povolaných opustit Babylon. Toto je velmi vysoké povolání a
svatá výsada. Právě k tomuto společenství Yahuwah pozývá ty z poslední generace, kteří Ho budou ctít a
vystoupí z Babylonu, aby Ho uctívali v Jeho stanovený, oddělený den.
Bible nazývá toto zvláštní společenství Povolaných: Synové Sádocha.
Když se Izraelité vzbouřili u zlatého telete, jediný kmen zůstal věrný a pevný v opozici vůči vládnoucímu (a
násilnému) odpadlictví. Pro svou odvahu a věrnost byl kmen Levi Yahuwahem odlišen od ostatních tím, že mu
byla svěřena úloha knězů. To byla nesmírná pocta. Ze všech kmenů právě oni stáli nejblíže Yahuwahovi a byli
prvními, kteří poznávali Jeho vůli, aby ji pak předávali dále lidu.
Během následujících pár generací se i do této kněžské linie vkradla zatvrzelost srdce. Vyvrcholilo to krizí, kdy
velekněz Elí odmítl odstranit své syny Ofniho a Fínese z kněžského úřadu, navzdory hrubému zneuctění Nebes.
Elí byl shovívavým otcem. Miloval klid a mír, nevyužíval své otcovské moci, aby potlačil
zlozvyky a vášně svých dětí. . . . Ačkoli se pro to vůbec nehodili, byli ustanoveni kněžími ve
svatyni, aby sloužili . . . [Yahuwahovi].
. . . Tito bezbožní kněží přestoupili zákon . . . [Yahuwahův]. a zneuctili svůj svatý úřad svými
zpustlými a zvrhlými skutky. Přesto svou přítomností nadále poskvrňovali stánek . . .
[Yahuwahův]. Mnozí z rozhořčení nad zvrhlými činy, jichž se dopouštěl Ofni a Fínes, přestali
navštěvovat stanovené bohoslužby. A tak začali lidé zanedbávat službu . . . [Yahuwahem]
nařízenou a opovrhovat jí, protože byla poskvrněna hříchy bezbožníků. Ti pak, kteří podléhali
zlu, byli tím k hříchu povzbuzováni. Bezbožnost, zpustlost, ba i modloslužebnictví se začaly
hrozivě rozmáhat.4
Kvůli Elího nedbalosti ve výchově svých synů k lásce, úctě a poslušnosti vůči Yahuwahovi, poselství Nebes
bylo:
Yahuwah, Eloah Izraele říká: „Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou [a
skrze Mé kněze] konat svůj úřad věčně.“ Ale nyní Yahuwah říká: „Jsem toho dalek! Ty, kdo mě
ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni. Hle, přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě
i tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez starce. . . Co přijde na oba tvé syny, Ofniho a Fínese,
bude pro tebe znamením: oba zemřou v týž den. Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude
konat, co mám na srdci a v mysli. . . On bude vykonávat po všechny dny svůj úřad před mým
pomazaným.“ (viz 1. Samuelova 2,27-36)
Jednoho dne zemřeli synové Elího i se svým starým otcem. Yahuwah nabídl výsadu chodit před Ním dalším.
Zajímavé je, že kněžská linie Elího pokračovala. Existovaly dvě kněžské linie! Synové Elího se stali symbolem
zkaženého náboženského systému, kterému scházel duch a moc Yahuwaha.
Sádoch, kněz, který stál na straně Yahuwahova pomazaného v době vážného národního ohrožení,5 se stal
symbolem odlišného duchovního dědictví, které pochází pouze z čistého, intimního vztahu s Yahuwahem.
Synové Elího a synové Sádocha měli dvě odlišné a oddělené funkce. Synové Elího sloužili lidu.
Nýbrž i Levítové, kteříž se vzdalovali ode mne, když bloudil Izrael, kteříž zbloudili ode mne za
ukydanými bohy svými, ponesou nepravost svou. Nebo budou v svatyni mé za služebníky, v
povinnostech při branách domu, a za slouhy při domu. Oni budou zabíjeti oběti zápalné i oběti
lidu, a oni stávati budou před nimi k sloužení jim.
Proto že přisluhovali jim před ukydanými bohy jejich, a byli domu Izraelskému příčinou pádu v
nepravost. Pročež přisáhl jsem jim, . . . že ponesou nepravost svou. Aniž přistoupí ke mně, aby
mi kněžský úřad konali, ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým, neb k
nejsvětějším, ale ponesou pohanění své i ohavnosti své, kteréž páchali. Protož postavím je za
strážné u domu, ke vší službě jeho i ke všemu, což činěno býti má v něm. (Ezechiel 44,10-14)
Synové Elího zůstali ve službě, ale sloužili jen lidu. Nejenže jejich zkažená srdce byla dokonale naladěná na
zatvrzelá srdce lidí, ale lid je taky chtěl.
Kdo bude pochovávat mrtvé,
oddávat mladé, dedikovat miminka,
navštěvovat
nemocné,
radit
problémovým,
pečovat
o
bezdomovce a sponzorovat církevní
večeře? Kdo bude kázat v neděli
nebo sobotu nebo kterýkoliv jiný den
zvolený za svatý? Kdo rozhodne o
tom, jaká stavba se bude stavět a
který program se bude následovat?
Kdo se postará o to, aby byl církevní
bulletin naplněn informacemi? Kdo
učiní rozhodnutí o tom, který
"vzdálený" kazatel přijede na
návštěvu a nabídne shromáždění
novou tvář a nějaký nový program?
Kdo
bude
zodpovědný
za
shromáždění lidí a rybí večeře? Nechť zkažení synové Elího vykonávají tyto záležitosti . . .6
Jaký kněz, takový lid. Lidé s kamennými srdci jsou obsluhováni knězi kamenných srdcí. Synové Elího sloužili
lidu, ale nesloužili Yahuwahovi. Jen ti s čistým srdcem mohou sloužit čistému Eloahovi a synové Elího nebyli k
tomu způsobilí. Tato vysoká pocta je rezervovaná striktně synům Sádocha.
Elího systém je podporovaný program. Může existovat jen tak dlouho, dokud jsou lidé ochotni
ho podporovat. . . . [Yahuwahovo] poselství je, že Synové Sádochovi, pod Jeho autoritou, budou
přivedeni do popředí a podpora se zhroutí. . . . [Yahuwah] přivodí události v průběhu historie,
které budou požadovat jejich povstání. Synové Sádochovi přivedou na světlo každou ubohost
Elího systému.7
Sádochovi synové mají živé spojení se svým Stvořitelem. Usilují o neustálý kontakt s Yahuwahem. Dosáhnou
bodu, kdy je nemožné říci, kde On začíná a oni končí. Yahuwah a synové Sádocha jsou jedno. „To, co tito
synové přináší k modlitbě, intervenci nebo zamyšlení, má Jeho pozornost. To, co On cítí, chce, po čem touží, je
jejich největším zájmem.“8Jedině takoví lidé slouží před Yahuwahem.
Kněží pak Levítští, synové Sádochovi, kteříž drželi stráž nad svatyní mou, když zbloudili synové
Izraelští ode mne, ti budou přistupovati ke Mně, aby Mi přisluhovali, a státi před tváří Mou,
obětujíce Mi tuk i krev . . . Ti přicházeti budou k svatyni Mé, a ti přistupovati k stolu Mému, aby
Mi sloužili a drželi stráž Mou.
. . . V rozepři pak ať se postavují k souzení, a podlé soudu Mého soudí ji. Zákonů Mých i
ustanovení Mých při všech slavnostech Mých ať ostříhají, a Sabatu mého světí. (Ezechiel
44,15.16. 24)
Synové Sádochovi mají velmi vysoké povolání:
Jen synové Sádocha (Spravedlnosti) mohli předstupovat před . . . [Yahuwaha] a sloužit Mu. Ti,
kteří chodí ve svatosti, nekompromitujíc žádný aspekt Slova nebo chození, a kteří učí lid, aby byl
svatým, se kvalifikují. Služba . . . [Yahuwahovi] začíná s čistýma rukama a čistým srdcem. Její
odměna je odlišná; Namísto pocty [chvály] od lidí, nachází synové Sádocha chválu od . . .
[Yahuwaha]. Jeho přítomnost zaručuje, že pokoj vládne a "všelijaká věc, oddána Bohu v Izraeli,
jejich bude." (Ezechiel 44,29). Pokoj bude spočívat na domech shromáždění, když jim
předkládají svatost a cestu . . . [Yahuwahovu].9
Jen synové Sádocha mohou sloužit Yahuwahovi. A kvůli jejich věrnosti, oddanosti a lásce k Němu je jim dána
velmi zvláštní odměna, nebeská odměna:
Dědictví pak jejich toto: Já jsem dědictví jejich, protož vládařství nedávejte jim v Izraeli; Já jsem
vládařství jejich. (Ezechiel 44,28)
Yahuwah je dědictvím Sádochových synů. Jak obrovské duchovní dědictví jim patří!
Synové Sádocha nepotřebují vnější ozdoby. Nepotřebují církevní límečky, lákající kostely a chrámy, drahé auta
nebo vysoké tituly. Oni se vzdělávají ve škole Nebes a každá oblast jejich života je ovlivněna.
Synové Sádochovi nezachovávali rituály, oni vstupovali do přítomnosti . . . [Yahuwaha], aby
vykonávali své povinnosti.
(Stání
v
přítomnosti
Nejvyššího mění metody a
postoje člověka ke službě.)
Oni učili lid rozdílu mezi
svatým
a
znesvěceným.
Nenosili svá svatá roucha
používaná při službě, když
kráčeli
po
ulicích.
Nepotřebovali
proslulost
[slávu a pozornost] jako knězi
před lidem. Lidé pozorovali
jejich odlišné chování. Byli to
svatí muži konající svaté věci,
a . . . [Yahuwah] jim žehnal.
Chodili jinak, mluvili jinak,
jejich životy odrážely svatost . . . [Yahuwahovu]. Brali vážně příkaz „Svatí buďte, nebo já Svatý
jsem“ (1. Petrova 1,16). Využívali příležitosti, aby učili lid „rozlišovat mezi nečistým a čistým“
(Ezechiel 44,23). . . . Lidé viděli, že synové Sádochovi jsou odlišní.10
Nejsou to jen ti, kteří byli "vysvěcení ke službě", kdo jsou povoláni, aby byli služebníky Yahuwaha. Nejsou to
jen muži nebo dospělí, kteří jsou povoláni k tomuto vysokému určení. Nebe vyhlíží všechny, kdo postaví
Yahuwaha na první a nejpřednější místo ve svých životech, aby byli syny a dcerami Sádocha.
Takoví lidé jsou lidé rozlišení. Ostatní budou pozorovat syny a dcery Sádochovy a když v nich uvidí
Yahuwaha, „poznají je, že chodili s Yahushuou.“ (Skutky 4,13)
Kde najdeme někoho, nějakou skupinu, nějaké skutečně . . . [zbožné] muže a ženy, kteří
povstávají a žijí Sádochův život? Jedině . . . [Yahuwah] to může způsobit. . . . [Yahushua] nyní
vytváří takovou skupinu. Tato skupina chápe zaběhnutý Systém a odmítá ho od svého základu až
po jeho vnější projevy. Synové Sádochovi jsou na scéně a jsou si vědomi ceny spojené s
odmítnutím tohoto "Systému". Ti, kdo se sami nazývají "svatí", povstanou a budou bránit až na
smrt tento starý řád; Izrael to dělal a církev to taky udělá. Církevní lídři budou kázat, že tito
synové Sádochovi nejsou upřímní, že jsou to falešní proroci, nespolehliví mystikové a že se jim
je třeba při každé příležitosti vyhýbat. Někteří je začnou pronásledovat. Jiní je budou chtít zavřít
do blázince, zatímco ti mírnější jen křesťansky převychovat. Tento Systém nezemře bez boje, ale
zahyne společně s každým stéblem struktury člověka postavené na písku historie.11
Yahuwah tě nevyzývá, abys opustil otroctví Babylonu, aniž by ti nenabídl něco daleko většího a vzácnějšího.
Nebe vytváří celou generaci knězů, synů a dcer Sádochových, kteří budou kráčet ve spravedlnosti před Ním.
Tito lidé si Ho uchovávají. Touží po tom znát lépe Jeho vůli a jakmile ji poznají, ihned ji uposlechnou. Žádné
sobecké zájmy nemaří jejich službu Lásky. Spatřili slávu Božství a netouží po ničem větším, než sloužit Tomu,
koho milují. Společně s Davidem by raději byli vrátným v domě Yahuwaha, než přebývali v bohatých palácích
hříchu. (Žalm 84,10)
Světský Systém synů Elího nemá pro Syny a Dcery Sádochovy žádné kouzlo a přitažlivost. Služba pod
Yahuwahem je dostačující odměnou za to, že musí stát o samotě a zaplatit jakoukoliv cenu. On je jejich
dědictvím a oni nic jiného nechtějí.
Kterou službu si zvolíš? Chceš být pod službou těch ze Systému synů Elího? Můžeš chodit na bohoslužby v
krásném kostele, poslouchat vzrušující hudební sbory, těšit se dobrému jídlu a společenským shromážděním.
Můžeš být uznávaným lídrem ve své místní církvi, zastávat místo v radě církve a rozhodovat o útratě darů.
Můžeš si z toho udělat i kariéru, kdy tě vyšší vzdělání vynese ještě k většímu uznání. Můžeš sloužit lidem a
druzí ti mohou sloužit, se zaměřením na „každého potřeby“. Můžeš obdržet chválu a uznání lidí . . . ALE
nemůžeš sloužit Yahuwahovi.
Nebo jsi ochoten být povolán opustit
Babylon? Jsi ochoten opustit všechny
lidské organizace, všechny lidské
struktury a podpůrné systémy? Vystoupit
z řady, být nezávislý a sám? A být
služebník pod Yahuwahem? Můžeš zažít
pronásledování. Zajisté se setkáš s
odporem. Nemůžeš činit kompromisy se
světáctvím. Musíš být ochoten obětovat
všechno, co se postaví mezi tebe a tvého
Stvořitele. Služba Yahuwahovi začíná s
čistýma rukama a čistým srdcem, protože
jen lidé, kteří jsou v souladu s Elohimem,
Mu mohou sloužit.
Odměny jsou velmi odlišné. Namísto
souhlasu a úcty lidí budeš milovaným v
Nebi. V každé době budeš mít přímý
přístup k trůnu Všemohoucího, když budou vzhůru stoupat tvé modlitby, dokonale naladěné na vůli Nebeského
Otce. Andělé budou s tebou spolupracovat, budeš-li vystupovat jako mluvčí Nebes. Tvé srdce naplní pokoj,
který nezničí žádné vnější okolnosti. Budeš obklopen nebeskou atmosférou, kterou zakusí všichni, kteří přijdou
s tebou do kontaktu, navzdory opozici a pronásledování, budeš požehnáním všude, kam půjdeš. Budeš
Yahuwahovým hlasem, Jeho rukama, Jeho srdcem, které se dostane k druhým lidem, protože nebude žádného
odloučení mezi tvou a Jeho vůlí.
Kterou službu si pro sebe zvolíš? Co jsi ochoten obětovat pro to, aby byl Yahuwah tvým dědictvím?
Tento den si zvol:
Budeš sloužit jen lidem?
Nebo budeš sloužit pod Yahuwahem?
Odměna za opuštění Babylonu stojí za cenu, kterou je třeba zaplatit!
1
"Church," Webster's New Universal Unabridged Dictionary, emphasis supplied.
2
Ekklesia , #1577, The New Strong's Expanded Dictionary of Bible Words.
3
viz Zjevení 14,8 a 18,1-3.
4
E. G. White, Patriarchs and Prophets, pp. 575-577.
5
viz 2. Samuelova 15.
6
C. R. Oliver, The Sons of Zadok, p. 78.
7
Oliver, The Sons of Zadok, p. 55.
8
Oliver, The Sons of Zadok, p. 218.
9
Oliver, The Sons of Zadok, p. 20-21.
10
Oliver, The Sons of Zadok, p. 19-20.
11
Oliver, The Sons of Zadok, p. 99, emphasis supplied.