Studijní materiály pro makro a mikroekonomiku

Studijní materiály pro makro a mikroekonomiku

Studijní materiály pro makro a
mikroekonomiku
pro předměty
A7B16MME - Makro a Mikroekonomika,
A1B16MME - Makro a Mikroekonomika,
Y16MME – Makro a mikroekonomika
jsou dostupné na stránce
http://ocw.cvut.cz/moodle/course/view.php?id=465
doc. Ing. Helena Fialová, CSc.
Katedra ekonomiky, manažerství a humanitních
ČVUT v Praze, FEL
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
1. pednáška
VÝZNAM EKONOMIE. ZÁKLADNÍ POJMY.
OSNOVA:
1. Obsah a cíl pedmtu
2. Sedm ekonomických principů
3. Vybrané základní ekonomické pojmy
Ad 1. OBSAH A CÍL PEDMTU
▪ Vysvětlit základy ekonomie na vysokoškolské úrovni, zejména základní ekonomické
kategorie (pojmy) a jejich vztahy (nap. pidaná hodnota, diskontní sazba, obligace a výnos
z ní, fiskální politika, devalvace měny).
▪ Poskytnout základní vědomosti pro život.
▪ Vysvětlit princip ekonomického myšlení.
▪ Poskytnout základní vědomosti pro navazující ekonomické předměty.
Ad 2. SEDM EKONOMICKÝCH PRINCIPŮ
1. Princip vzácnosti (aneb „žádný oběd není zadarmo“)
2. Princip porovnání nákladů a prospěchu
3. Princip rozdílného významu nákladů
4. Princip komparativních výhod
5. Princip rostoucích nákladů příležitosti (neboli pravidlo „ovoce na dosah“)
6. Princip efektivity
7. Princip rovnováhy
1
Ad 3. VYBRANÉ ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY
DEFINICE EKONOMIE
(Nejstrunjší definice - neplýtvat)
Volba nejlepšího zpsobu vyuití omezených zdroj pi zajištní neomezených poteb.
Neomezené poteby (lepší výraz je chtní, anglicky „wants“).
Omezené (vzácné, anglicky scarce) zdroje.
Volba (choice).
Vdycky jsou alternativy (options), nap. udlat něco nebo neudlat.
Rozhodování (decision-making) znamená porovnávat prospch a náklady. Prospch je výnos
s určitým rizikem, s jakým bude dosaen. (Riziko je míra nejistoty, e ádoucí výsledek
nenastane.) Obvykle vyjadujeme prospch v penzích jako zisk. To je však zúžený pohled.
Nesprávné porovnání prospchu a náklad plyne z toho, e prospch uvažujeme jen
v částkách vyčíslitelných v penězích a neuvažujeme všechny náklady .
OPPORTUNITY COST - cena píleitosti, cena ztracené příležitosti, cena nejlepší
nevyuité píleitosti, náklady píleitosti. (Kvtináka na ulici a cena její práce, plat uitele a
úetního, mince na zemi.)
Cena kadého zboí je dána velikostí jeho opportunity cost (markantní je to u ceny práce).
RACIONÁLNÍ CHOVÁNÍ
Porovnání nákladů a prospěchu. Náklady nesmí být větší než prospěch. Rozhodování je
písn individuální.
HOMO ECONOMICUS
Vypoítavý sobec, který mí vše na peníze.
EKONOMIE JAKO VDA
Od roku 1969 se uděluje Nobelova cena. Odlišnosti od ostatních vdních obor:
- neme si dovolit experiment
- neme vyzkoušet více variant
- obrovský dopad kadého pokusu (národ není sto bílých myší).
2
MIKROEKONOMIE a MAKROEKONOMIE
Mikroekonomie se zabývá chováním jednotlivých subjektů (firem, spotřebitelů, trhů zboží)
Makroekonomie se zabývá ekonomikou země jako celkem.
VSTUP - VÝSTUP (input – output)
VÝROBNÍ FAKTORY (dleité vstupy)
Pda (land), práce (labor), kapitál (cupital), podnikatelské schopnosti (entrepreneurial
ability). Peter Drucker – entrepreneurial ability bude nejdleitjším výrobním faktorem ve
21.století.
PRODUKNÍ FUNKCE
Kombinace faktor (složená produkční funkce)
Q = f(xi)
Q = A x f(L, K, N)
Kapitál
Kombinace vstup plus výrobní technologie → produktivita faktor.
Slož ená
prod ukční funkce
A
B
C
D
Práce
3
HRANICE VÝROBNÍCH MONOSTÍ
H r a n ic e v ý r o b n íc h m o ž n o s t í
15
A
B
12
I
C
D
9
U
6
3
E
S
0
F
1
2
3
Z bo ž í X
4
5
Kombinace produkt pedstavujících výstup.
Posuny hranice: doprava v dsledku ekonomického rstu, doleva po katastrofách.
Body pod hranicí - nevyuité faktory, body nad hranicí - nedosaitelné.
Hranice je dána vysplostí ekonomiky, stupnm industrializace, pomrem soukromého a
veejného sektoru, efektivností vládní hospodářské politiky atd.
Je to jediná ze známých funkcí, která je konkávní, jinak jsou funkce bn konvexní.
TOK A STAV
Toková veličina (flow) má asový rozmr a je závislá na délce období (objem produkce,
inflace, píjmy z daní a veškeré píjmy nebo výdaje).
Stavová veličina (stock) je vztaena k uritému okamiku (nezamstnanost, dluh nebo
pohledávka) - nemá smysl sítat údaje k rzným okamikům.
EKONOMICKÉ SUBJEKTY
1. Domácnosti (households)
2. Podniky (businesses)
3. Veejná ruka, vláda, stát (government)
4
KLÍČOVÉ POJMY
Ekonomie, vzácné zdroje, rozhodování, opportunity cost, racionální chování, mikroekonomie,
makroekonomie, vstup, výstup, výrobní faktor, produkční funkce, hranice výrobních
možností, tok, stav, ekonomický subjekt.
5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
2. pednáška
TRH. POPTÁVKA A NABÍDKA.
OSNOVA:
1. Definice trhu
2. Úloha trhu v ekonomice
3. Poptávka a zákon poptávky
4. Nabídka a zákon nabídky
5. Tržní rovnováha
6. Regulace cen
7. Komparativní výhody
Ad 1. DEFINICE TRHU
Trh je oblast ekonomiky, kde se setkává nabídka a poptávka (prodávající a kupující) a
výsledkem tohoto setkání je prodej a současně koupě zboží v určitém množství a za určitou
cenu. Laik si představí tržiště nebo jarmark.
Trh je důsledkem dělby práce, tj. specializace výrobců.
Naturální směna, všeobecný ekvivalent (peníze), papírové peníze (vrcholem je
bezhotovostní placení).
Dokonale konkurenční trh. Trh s omezením nebo vyloučením konkurence.
Ad 2. ÚLOHA TRHU V EKONOMICE
Laický názor: zprostředkování směny.
Pohled ekonoma: optimální alokace zdrojů.
Cena je významný fenomén. Je signálem pro kupující i prodávající. Nefunguje-li trh,
1
je cena falešným signálem. Cena je stimulem pro efektivní výrobu. Dochází k přelévání
výrobních faktorů hledajících nejvyšší zhodnocení.
Tržní hospodářství je soustavou trhů. Trh zboží, trh práce, trh kapitálu, trh peněz.
Ad 3. POPTÁVKA A ZÁKON POPTÁVKY
Poptávané množství zboží je množství, které požadují kupující za určité ceny. Závisí na těchto
cenách. Zobrazuje se pomocí poptávkové křivky jejíž průběh je dán zákonem poptávky,
podle kterého jsou kupující ochotni s klesající cenou nakupovat větší množství zboží.
Faktory určující polohu, tvar a sklon poptávkové křivky:
a) Tvar určuje cena.
b) Sklon určuje elasticita.
c) Polohu určují příjmy, zvyklosti, ceny substitutů a komplementů, charakter zboží
(normální, luxusní a podřadné), demografické charakteristiky, očekávání, publicita trhu,
vládní opatření (například daně).
Rozlišujeme změnu poptávaného množství (pohyb po křivce - mění se cena i množství) a
změnu poptávky, tj. její zvýšení nebo snížení (posun křivky - mění se cena nebo množství).
Ad 4. NABÍDKA A ZÁKON NABÍDKY
Nabízené množství zboží, které nabízejí prodávající za určité ceny.
Nabídková křivka podle zákona nabídky, podle kterého jsou nabízející ochotni s rostoucí
cenou nabízet větší množství zboží.
2
S
S
M n o ž s tv í
Se stoupající cenou výrobci zapojují další faktory, zapojují se méně výkonní výrobci.
Polohu nabídkové křivky určují tyto faktory:
- ceny vstupů,
- technologie a organizace práce,
- počet výrobců,
- přírodní faktory,
- vládní opatření.
Pohyb po křivce a posun křivky.
Ad 5. TRŽNÍ ROVNOVÁHA
Kompromis. Rovnovážné množství a rovnovážná cena.
S
D
Cen a
E
D
S
Mn ožství
3
Tržní nerovnováha:

prodávající požadují vysoké ceny → vzniká přebytek, ten tlačí ceny dolů a přicházejí
nové faktory

kupující žádají nízké ceny → vzniká nedostatek, ten tlačí ceny nahoru a faktory
opouštějí trh
S
D
Přeby tek
Cen a
E
Ned ostatek
D
S
Mn ožství
Posuny křivek
Posun křivky znamená vždy i posun rovnovážného bodu. Není sporu o tom, kam se
rovnovážný bod posune. Posun rovnovážného bodu můžeme logicky odvodit nebo vyčíst
z nakresleného grafu.
Ad 6. REGULACE CEN
a) Cenový strop
Příklad: trh benzínu
D
60
S
E
40
C e n o v ý s tr o p
20
S
C h y b ě j íc í
m n o ž st ví
D
M n o ž s t v í [ m il . li tr ů ]
4
b) Cenová podlaha
Příklad: trh mléka
D
21
S
P řeb ytečn é
m n o žst v í
14
C en o v á p o dla h a
7
E
S
D
M n o ž s t v í [ m il . li tr ů ]
Ad 7. KOMPARATIVNÍ VÝHODY
Absolutní výhoda v mezinárodním obchodu (koncept Adama Smithe)
Absolutní výhodou se rozumí schopnost určité země vyrábět některý výrobek nebo výrobky
(poskytovat některou službu nebo služby) s nižšími náklady (tj. s menší spotřebou výrobních
faktorů. Podle Adama Smithe (1723-1790) byla takto pojatá absolutní výhoda podmínkou
mezinárodní směny, kdy země vyváží výrobky a služby, při jejichž výrobě má absolutní
výhodu, a dováží výrobky a služby, ve kterých tuto výhodu nemá.
Komparativní výhoda v mezinárodním obchodu (koncept Davida Ricarda)
David Ricardo (1772-1823) formuloval v roce 1817 princip komparativních výhod, podle
kterého se do mezinárodního obchodu mohou zapojit všechny země, tedy i takové, které
mají absolutně vyšší náklady při výrobě všech směňovaných výrobků než jejich obchodní
partneři. Rozhodující jsou tzv. relativní výhody, tzn., že země budou vyvážet výrobky a
služby, které vyrábějí s nižšími náklady příležitosti, mají tudíž ve výrobě tohoto zboží
menší nevýhodu než jejich obchodní partneři (nebo větší výhodu), a budou dovážet výrobky
a služby, které vyrábějí s vyššími náklady příležitosti a mají proto v jejich výrobě větší
nevýhodu (nebo menší výhodu).
5
PŘÍKLADY
2 země, 2 zboží
Příklad 1 (absolutní výhoda):
Země
Zboží (počet hod./1 kus)
USA
EU
PC
auta
1
3
2
1
USA mají absolutní výhodu ve výrobě aut (vyrobí auto za 1 hodinu, kdežto EU na to potřebuje
3 hodiny), EU má absolutní výhodu ve výrobě počítačů (vyrobí PC za 1 hodinu, kdežto USA na
to potřebují 2 hodiny).
Země se budou specializovat podle svých absolutních výhod: USA na výrobu aut, EU na
výrobu PC.
Příklad 2 (komparativní výhoda):
Země
Zboží (počet hod./1 kus)
USA
EU
PC
auta
1
3
2
4
USA mají absolutní výhodu ve výrobě obou komodit. PC vyrobí za 1 hodinu (EU potřebuje 3
hodiny) a auto za 2 hodiny (EU potřebuje 4 hodiny).
Podle A.Smithe není vzájemně výhodný obchod možný. Podle D.Ricarda záleží na
komparativních výhodách.
Země se bude specializovat na výrobu komodity, při jejíž výrobě jsou její náklady příležitosti
nižší (ztrácí méně)
USA vyrobí za 1 hodinu 1 PC nebo ½ auta . Specializací na PC opouští výrobu aut (1PC = ½
auta, výrobou jednoho PC ztratí možnost vyrobit půl auta).
EU vyrobí za 1 hodinu 1/3 PC nebo ¼ auta. Specializací na auta opouští výrobu PC. (Kdyby
se specializovala na PC, ztratila by za jeden počítač ¾ auta , protože 1 PC = ¾ auta)
Hledáme směnný poměr výhodný pro obě země:
Směnný poměr: ½ auta < 1PC < 3/4 auta
6
KLÍČOVÉ POJMY
Trh, optimální alokace zdrojů, poptávka, zákon poptávky, poptávané množství, nabídka,
zákon nabídky, nabízené množství, posun křivky a pohyb po křivce, regulace cen, cenový
strop, cenová podlaha, absolutní výhoda, komparativní výhoda.
7
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
3. pednáška
ELASTICITA. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
OSNOVA:
1. Elasticita
2. Užitek
3. Indiferenční křivky a indiferenční mapa
4. Zákon substituce
5. Rozpočtové omezení
6. Rovnováha spotřebitele
7. Substituční a důchodový efekt
Ad 1. ELASTICITA
Definice:
Pružnost. Mezi dvěma ekonomickými veličinami, kdy jednu z nich považujeme za funkci
druhé y = f(x), je elasticita definována jako míra relativní změny y vůči relativní změně
x. Tento vztah lze dále upravit a platí, že elasticita je dána podílem derivace funkce v bodě
a měrnou hodnotou v tomto bodě.
dy
E
y
E
dx
dy
dx
x
1
:
y
x
Různé typy elasticity:
cenová elasticita poptávky a nabídky
důchodová elasticita poptávky
elasticita investic v důsledku změny úrokové míry
elasticity daňových plateb při změnách důchodů nebo daňových sazeb
Elasticita je kladná nebo záporná.
Cenová elasticita poptávky:
Vzorec:
ΔQ
E
Q
ΔP
P
Je záporná.
Elastická poptávka: │E > 1│
Neelastická poptávka: │E < 1│
Jednotkově elastická poptávka: │E= 1│
Dokonale elastická poptávka: E = ∞
Dokonale neelastická poptávka: E = 0
Cenová elasticita poptávky a příjem firmy.
Faktory ovlivňující cenovou elasticitu poptávky:
- naléhavost potřeby
- substituce
- komplementarita
- časový horizont
- podíl na rozpočtu
- různé (informovanost, móda, panika, svátky…)
2
Cenová elasticita nabídky:
Je kladná.
Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky
dostupnost vstupů
mobilita vstupů
substituce vstupů
časový horizont
Křížová elasticita poptávky
Změna poptávky po jednom zboží v důsledku změny ceny jiného zboží
Kladná - substituty
Záporná - komplementy
Vzorec:
Δ
Ek
Q1
Δ
Q1
Δ
P2
nebo
Ek
Q
Q
Δ
2
2
P1
P1
P2
Ad 2. UŽITEK
Tři rozhodnutí spotřebitele:
1. Co a v jakém množství bude nakupovat.
2. Kolik vynaloží práce na dosažení určitého příjmu.
3. Jakou část příjmu utratí a jakou uspoří.
Uvažujeme racionálně se chovajícího spotřebitele.
Rozhodnutí učiní spotřebitel
podle užitku, který mu získané zboží přinese,
podle rozpočtového omezení, kterým je limitován.
Užitek představuje uspokojení, nebo-li subjektivní potěšení, užitečnost věci či služby.
Máme zato, že se užitek nedá měřit. Klasikové se domnívali, že ano, a jednotkou byl 1 UTIL.
Dnes považujeme za nejjednodušší způsob měřit užitek zboží jinými nebo jiným druhem zboží.
Porovnáváme, jakého zboží jsme ochotni se vzdát, abychom získali žádoucí zboží (se žádoucím
užitkem). Obecně se nejlépe měří užitek penězi.
3
CELKOVÝ A MEZNÍ UŽITEK
Mezní hodnoty jsou základem pro rozhodování. Průměrné hodnoty jsou veličiny evidenční,
důležité pro srovnání, analýzu, popis.
Celkový užitek (total utility)
TU
Platí, že od určitého bodu s rostoucím uspokojením celkový užitek roste, avšak s každou další
spotřebovávanou jednotkou se růst zpomaluje. Kdyby přestal užitek růst, racionálně chovající se
spotřebitel by přestal statek spotřebovávat.
Jestlliže se růst celkového užitku zpomaluje, znamená to, že mezní užitek klesá.
Mezní užitek (marginal utility)
MU
Jestliže U = f(q1), pak
TU
MU = ------
dTU
= ----------
q
dq
Zákon klesajícího mezního užitku: Spotřebitel spotřebovává zboží až do doby, kdy jeho cena
se rovná meznímu užitku.
MU = p
Kdy bude spotřebitel nejvíce spokojen? Když mu poslední jednotka jednoho vybraného zboží
přinese stejný užitek jako poslední jednotka druhého, třetího atd. zvoleného zboží.
Platí
MU1
____
p1
MU2
=
_____
p2
MU3
=
MU
_____
p3
=
______
1
4
Ad 3. INDIFERENČNÍ KŘIVKY
Indiferenční křivka je množina bodů, které reprezentují kombinaci dvou druhů zboží, která
přinášejí spotřebiteli vždy stejný užitek. Spotřebitel je indiferentní, kterou kombinaci zvolí.
I n d if e r e n č n í k ř iv k a
A
250
E
200
B
150
100
C
D
F
50
0
20
40
60
80
2
B y d le n í [m / m ě s .]
Snižování spotřeby jednoho druhu zboží znamená současné zvyšování spotřeby druhého druhu
zboží.
ϕk = f(Q1,Q2)
Spotřebitel si však dovede představit celkově vyšší míru uspokojení.
Indiferenční křivky mohou vyjadřovat různé koeficienty uspokojení
ϕk = f(Q1,Q2,k)
5
.
I n d if e r e n č n í m a p a
250
200
k=4
150
k=3
100
k=2
50
k=1
0
20
40
60
80
2
B y d le n í [m / m ě s .]
Ad 4. ZÁKON SUBSTITUCE
Podle zákona substituce platí, že čím je zboží vzácnější, tím vyšší je jeho relativní substituční
hodnota (a vzácnější je, když je ho méně). Vysvětlení pro cenu diamantů a vody (Smithův
paradox).
Mezní míra substituce:
MUx
MRS = ------MUy
Ad 5. ROZPOČTOVÉ OMEZENÍ
Spotřebitel může realizovat své preference jen do výše příjmu (správně rozpočtu).
Model - domácnost kupuje jen dva druhy zboží, nespoří, nepůjčuje si.
I = PxQx + Py Qy
Rozpočtová přímka:
6
250
R o z p o č to v á p ř í m k a
M
200
R
150
P
100
50
N
0
20
40
60
80
2
B y d le n í [m / m ě s .]
Průsečík s osou x - všechen příjem (celý rozpočet) vydá za zboží x
Průsečík s osou y - všechen příjem (celý rozpočet) vydá za zboží y
Ad 6. ROVNOVÁHA SPOTŘEBITELE
Hledáme maximum uspokojení. Spojíme indiferenční mapu s rozpočtovým omezením.
R o v no v á ha
s p o tř e b it e le
250
200
A
150
100
F
50
0
20
40
60
80
B y d le n í [m 2 / m ě s .]
Maximálního uspokojení dosáhne spotřebitel tehdy, když nemůže své celkové uspokojení zvýšit
tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím druhého zboží (při daném příjmu). Je to
tzv. Paretovo optimum.
Maximální užitek nastane pro spotřebitele tehdy, jestliže se mezní užitky jednotlivých zboží
rovnají.
7
MUx
MUy
------
=
------
px
py
neboli jejich poměr je roven poměru cen:
MUx
-----
px
= -----
MUy
py
Graficky nastane maximální užitek tehdy, když se sklon linie příjmů rovná sklonu nejvyšší
indiferenční křivky, které se linie příjmů stane tečnou.
Ad 7. SUBSTITUČNÍ A DŮCHODOVÝ EFEKT
Substituční efekt: Za předpokladu neměnných ostatních cen se vyplatí přesunout poptávku ze
zboží, jehož cena roste, na zboží, jehož cena se nemění.
Důchodový efekt. Pojem nominální a reálný důchod.
Normální, luxusní a podřadné (inferior) zboží.
KLÍČOVÉ POJMY
Elasticita, cenová elasticita poptávky, cenová elasticita nabídky, křížová elasticita poptávky,
užitek, celkový užitek, mezní užitek, zákon klesajícího mezního užitku, indiferenční křivka,
indiferenční mapa, zákon substituce, rozpočtové omezení, rovnováha spotřebitele, substituční
a důchodový efekt.
8
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
4. pednáška
CHOVÁNÍ VÝROBCE. NÁKLADY A PŘÍJEM FIRMY.
OSNOVA:
1. Znaky dokonale konkurenčního trhu
2. Chování výrobce – cíl firmy: maximalizace zisku
3. Produkt. Zákon klesajících výnosů
4. Náklady
5. Příjem firmy
Ad 1. ZNAKY DOKONALE KONKURENČNÍHO TRHU
Rozlišujeme výrobce na dokonale konkurenčním trhu a výrobce monopolního
Znaky dokonale konkurenčního trhu:
▪ Výrobky jsou stejné (identické)
▪ Je velký počet výrobců, z nichž každý má jen malý podíl na trhu
▪ Žádná firma neovládá ceny (firmy jsou příjemci cen)
▪ Je velký počet spotřebitelů
▪ Vstup a opuštění trhu jsou volné
▪ Existují dokonalé informace o trhu
Ad 2. CHOVÁNÍ VÝROBCE
Input - output.
Výrobce vystupuje na trhu jako strana poptávky na trhu faktorů a jako strana nabídky na trhu
výrobků a služeb.
Cílem činnosti podniku je zisk (pozor na výjimky, bylo by lepší hovořit o benefitu) předpokládáme racionálně se chovající podnik (a zejména dlouhodobou perspektivu).
1
Jedná se o maximální zisk, a to celkový maximální zisk.
zisk = příjem minus náklady
Existují dvě cesty, jak dosáhnout maxima celkového zisku:
1. snižovat náklady na jednotku (průměrné náklady)
2. zvyšovat objem produkce
Ad 3. PRODUKT
ZÁKON KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ
Jednoduchá produkční funkce: vztah výrobního faktoru (například práce) a výstupu.
Objem produkce – v ekonomii se používá výraz PRODUKT (product)
Celkový produkt (total product)
TP
Průměrný produkt (average product) AP
Mezní produkt (marginal product)
MP
Uvažujeme jen faktor práce.
Tři základní situace:
1. lineární funkce - konstantní přírůstky
2. degresivní funkce - klesající přírůstky
3. progresivní funkce - rostoucí přírůstky
První pravidlo mikroekonomiky:
Mezní veličiny (v našem příkladu produkt) rostou i klesají rychleji než veličiny průměrné.
Nebo-li průměrné veličiny mají za mezními zpoždění.
Druhé pravidlo mikroekonomiky:
Mezní veličiny dosahují svého extrému v inflexním bodu křivky celkových veličin (v našem
příkladu při progresivně-degresivní funkci je to maximální hodnota).
Třetí pravidlo mikroekonomiky:
Mezní veličiny jsou totožné s průměrnými veličinami v extrémní hodnotě průměrných veličin
(v našem příkladu protíná křivka mezního produktu křivku průměrného produktu v maximu
průměrného produktu).
2
Poznámka: Kdyby celkový produkt klesal, byl by mezní produkt záporný, ale průměrný stále
kladný. Průměrný produkt nemůže být záporný, pokud se vůbec nějaký produkt vytvoří.
Rovnováha výrobce - analogie rovnováhy spotřebitele.
Indiferenční křivky se nazývají izokvanty.
Ad 4. NÁKLADY
Náklady stálé (fixní - FC) a proměnné (variabilní - VC).
Délka období: období krátké a dlouhé. Rozlišuje se podle chování stálých nákladů.
Krátké období - stálé náklady se nemění, mění se pouze náklady proměnné.
Dlouhé období – mění se proměnné i stálé náklady
Graf stálých, proměnných a celkových nákladů pro určitý typ výroby v krátkém období
Typický vývoj: degresivně - progresivní funkce.
TC .... celkové náklady
FC .... stálé náklady
VC .... proměnné náklady
TC
C en a
VC
10 400
}

10 300
10 200

}
10 100
FC
10 000


0
0FC .... stálé náklady

}

}
1
2
3
4
5
M n o žst v í
Pro stálé náklady se používá též výraz utopené náklady (sunk cost).
Celkové náklady jsou součtem stálých nákladů a proměnných nákladů (TC=FC+VC).
3
Průměrné náklady na jednotku výroby nebo průměrné celkové náklady na jednotku výroby
se vypočítají jako podíl celkových nákladů a objemu produkce (ATC = TC/Q). Obdobným
způsobem lze vypočítat průměrné stálé náklady (AFC = TFC/Q) a průměrné proměnné náklady
(AVC=TVC/Q). (Průměrné celkové náklady lze vyjádřit té_ jako součet průměrných stálých
nákladů a průměrných proměnných nákladů ATC = AFC + AVC).
Pro rozhodování podniku o objemu produkce mají zásadní význam mezní náklady. Ty vyjadřují
přírůstek celkových nákladů v důsledku zvýšení produkce o jednotku.
Graf průměrných a mezních nákladů pro určitý typ výroby v krátkém období:
0
AFC ... průměrné stálé náklady
AVC ... průměrné proměnné náklady
ATC ... průměrné celkové náklady
MC ... mezní náklady
4
Ad 5. PŘÍJEM
Tržba firmy za určité období. Součin množství prodaného zboží a jednotkové ceny.
Celkový příjem (total revenue)
TR
Průměrný příjem (average revenue)
Mezní příjem (marginal revenue)
AR
MR
Na dokonale konkurenčním trhu platí: MR = AR = P.
Vztah celkového příjmu firmy a celkových nákladů.
KLÍČOVÉ POJMY
Dokonale konkurenční trh, produkt, celkový, průměrný a mezní produkt, pevné náklady,
proměnné náklady, průměrné náklady, mezní náklady, dlouhé a krátké období, příjem firmy,
celkový, průměrný a mezní příjem firmy, zisk.
5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
5. pednáška
CHOVÁNÍ VÝROBCE. MAXIMALIZACE ZISKU.
OSNOVA:
1. Definice zisku
2. Význam zisku
3. Maximalizace zisku v krátkém období
4. Ztráta v krátkém období
5. Maximalizace zisku v dlouhém období
AD 1. DEFINICE ZISKU
Celkový zisk (total profit)
TΠ
Průměrný zisk (average profit)
Mezní zisk (marginal profit)
AΠ
MΠ
Celkový zisk je rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady firmy (TΠ = TR - TC).
Průměrný zisk je zisk, kterého firma dosahuje na jednotku produkce (AΠ = TΠ/Q).
Mezní zisk je rozdíl mezi mezním příjmem a mezními náklady firmy (MΠ = MR - MC). Je to
přírůstek celkového zisku při zvýšení produkce o jednotku (MΠ = △TΠ/ △Q).
Maximálního celkového zisku dosahuje firma při velikosti produkce Q*, když se její mezní
příjem rovná mezním nákladům.
MR = MC
V praktickém životě rozlišujeme zisk před zdaněním a zisk po zdanění. V teorii se jedná vždy
o zisk před zdaněním.
1
Zisk účetní a zisk ekonomický : ekonomický zisk uvažuje jako nákladovou položku též
opportunity cost (viz 1. přednáška)
Záporný zisk je pouze elegantní výraz pro ztrátu.
Rozlišujeme zisk v krátkodobém a dlouhodobém horizontu:
V ekonomii není pro rozlišení krátkého a dlouhého období určují časová délka tohoto období,
ale dva factory:
krátké období: nemění se fixní náklady
nevstupují nové a neodcházejí stávající firmy
dlouhé období: fixní náklady se mění (všechny náklady jsou proměnné)
firmy vstupují a odcházejí
AD 2. VÝZNAM ZISKU
▪ Ukazuje synteticky výsledky hospodářské činnosti podniku
▪ Je hlavním podnětem k podnikání, promítají se v něm vnitřní i vnější vlivy:
Vnější vlivy: - ceny vstupů
-
ceny výstupu
-
daňový systém
-
úrokové míry
-
poplatky, omezení, subvence
Vnitřní vlivy: - technologie
-
kvalita produkce
-
struktura produkce
-
struktura nákladů
-
organizace práce a management
▪ Je zdrojem odvodů do státního rozpočtu
▪ Je zdrojem financování dalšího rozvoje podniku
2
Pojem Cash flow – pohotové peníze, hotovost, tok hotovosti.
Rozdíl mezi Cash flow a aktivem.
Cash flow = toková veličina
Aktivuma = stavová veličina
Ad 3. MAXIMALIZACE ZISKU V KRÁTKÉM OBDOBÍ
Maximalizace celkového zisku
Firma hledá objem produkce, při kterém je zisk maximální.
P = AR = MR = D
Poptávka je cenově dokonale elastická.
MR = MC
Cíl dosáhnout maximální zisk při minimálních nákladech je nesmysl.
Křivka MC jedné firmy je její krátkododobou křivkou nabídky v rostoucí části MC.
3
AD 4. ZTRÁTA V KRÁTKÉM OBDOBÍ
Bod zavření firmy (shut-down point) – fixní náklady považuje firma za utopené a snaží se
minimalizovat ztrátu. Pokud AVC převýší cenu, firma opouští trh.
V krátkém období (viz) může firma pokračovat v činnosti, pokud kryje z příjmů alespoň
proměnné náklady, přičemž jí může vzniknout ztráta až do výše celkových stálých nákladů.
fixní náklady považuje firma za utopené a snaží se minimalizovat ztrátu Firma by měla
ukončit činnost, pokud je její celkový příjem nižší než celkové proměnné náklady. Jako bod
zavření firmy se označuje bod, ve kterém křivka průměrných proměnných nákladů v grafu
dosahuje minima a dotýká se křivky mezního příjmu.
MC
A TC
AVC ... průměrné proměnné
náklady (average variable
A VC
cost)
ATC
...průměrné
celkové
náklady
(average total cost)
b o d z a v ř e n í fi r m y
MC ... mezní náklady
(marginal cost)
0
M n o ž st v í
Firma se ztrátou pokračuje v činnosti tehdy, když může zvětšením nebo zmenšením produkce
ztrátu zmenšovat a přejít do zisku. Firma přechází do dlouhého období.
AD 5. MAXIMALIZACE ZISKU V DLOUHÉM OBDOBÍ
Vztah nákladů a rozsahu produkce:
* Úspory z rozsahu
* Ztráty z rozsahu
* Konstantní výnosy z rozsahu
4
Důležitý závěr: Zisk (mluvíme o ekonomickém zisku) dosahují firmy jen krátkodobě.
Dlouhodobě dosahují jen normální (průměrný) zisk a ekonomický zisk je nulový. Zisk
v odvětví přitahuje faktory, konkurence tlačí dolů ceny až na nulový ekonomický zisk. Pokud
klesne cena pod normální zisk, faktory odvětví opouštějí, klesá nabídka, rostou ceny atd.
MC
SAC
D
SM C *
SAC *
P*
P*
LAC
T
LAC
LMC
0
0
Q*
Q*
M n o žst v í
SAC ....průměrné náklady v krátkém období (short-run average cost)
SMC ....mezní náklady v krátkém období (short-run marginal cost)
LAC ....průměrné náklady v dlouhém období (long-run average cost)
KLÍČOVÉ POJMY
Dokonale konkurenční trh, produkt, celkový, průměrný a mezní produkt, pevné náklady,
proměnné náklady, průměrné náklady, mezní náklady, dlouhé a krátké období, příjem firmy,
celkový, průměrný a mezní příjem firmy, zisk celkový, průměrný a mezní, zisk účetní a
ekonomický, krátké a dlouhé období, bod zavření firmy, úspory z rozsahu, ztráty z rozsahu,
konstantní výnosy z rozsahu.
5
M n o žst v í
MR
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
6. pednáška
SELHÁNÍ TRHU.
MONOPOL. OLIGOPOL. MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE.
OSNOVA:
1. Příčiny selhání trhu
2. Monopol
3. Maximalizace zisku monopolu
4. Reálná situace v dnešním světě (monopolistická konkurence a oligopol)
Dodatek: Teorie firmy
Ad 1. PŘÍČINY SELHÁNÍ TRHU
▪ Vnitřní síly brání dokonalé konkurenci (monopol)
▪ Trh neumí zajistit produkci veřejných statků
▪ Trh škodí životnímu prostředí
▪ Vládní zásahy do fungování trhu
V dalším výkladu se jedná jen o monopol.
Ad 2. MONOPOL (čistý nebo-li úplný monopol)
Znaky:
▪ Na trhu je jediný výrobce , který plně ovládá dané odvětví.
▪ Neexistují těsné substituty.
▪ Monopol stanoví cenu a množství zboží, které dodává na trh, v souladu s křivkou poptávky.
▪ Vstup do odvětví pro jiné firmy je obtížný nebo i nemožný.
Firma je tvůrcem ceny (price-maker)
1
Ekonomické příčiny vzniku monopolu:
▪ Inovace - úspory z rozsahu.
Úspory z rozsahu mohou být i úspory na reklamních výdajích (trh těstovin nevyžaduje sám o sobě
velký rozsah, ale jen ve velkém rozsahu si může dovolit reklamu, která přiláká zákazníky).
▪ výlučné vlastnictví výrobního faktoru (minerální vody, půda, know-how)
Administrativní příčiny vzniku monopolu:
▪ vládní licence (zbraně, alkohol, energie), za licence se platí
▪ patenty a ochranné známky
Přirozený monopol (jednou z forem je např. místní monopol)
Tajný monopol (tzv. gentlemanská dohoda)
Ad 3. MAXIMALIZACE ZISKU MONOPOLU
Monopol je vlastně celým trhem. Platí pro něj křivka poptávky v celém rozsahu.
Monopol volí P i Q - stanovením ceny určuje množství a naopak. Větší množství může monopol
prodat jen tehdy, když sníží cenu. Zvýší-li cenu zboží, prodá ho méně.
Příjem monopolu:
Celkový příjem monopolu roste, dosahuje maxima, pak klesá. Souvisí to s elasticitou poptávky.
Na dokonale konkurenčním trhu je pro firmu poptávka dokonale elastická (firma prodá všechno
za danou cenu). Pro monopol je lpopt8vka elastická v levé polovině křivky.
Celkový příjem monopolu dosahuje maxima pro objem produkce, který odpovídá polovině
celkového množství.
Mezní příjem monopolu stále klesá. Je vždy menší než cena .
MR < P
Klesá dvakrát rychleji než průměrný příjem. Pro polovinu množství (celkový příjem je
maximální) je mezní příjem nulový.
Průměrný příjem monopolu je znázorněn na křivce poptávky v každém bodě. Je to vlastně cena
pro dané množství. Stále klesá.
2
Na rozdíl od trhu dokonalé konkurence se AR nerovná MR.
Monopol nikdy nevyrábí více než polovinu poptávané produkce. Monopol cenu prostě
stanoví. Ale ne svévolně. Bere ohled na křivku poptávky. Kdyby ho nebral, pak nastanou tyto
skutečnosti:
▪ náhradní výroba (whisky podomácku),
▪ dovoz
▪ omezení spotřeby
▪ substituty
Pravidlo pro maximalizaci zisku monopolního trhu
MC = MR
Grafické vyjádření monopolního zisku:
MC
AC
P*
T
D
M n o žst v í
Q*
MR
Je monopol opravdu pokrokem?
Odpověď: jen při svém vzniku. Potom omezení spotřeby v důsledku vysokých cen, absence
snahy po snižování nákladů, nevyužité zdroje, neefektivní využívání zdrojů.
Protimonopolní (antitrustové) zákonodárství. V ČR Úřad na ochranu hospodářské soutěže.
3
Ad 4. REÁLNÁ SITUACE V TRŽNÍ EKONOMICE
▪ Monopolistická konkurence
▪ Oligopol
MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE
Znaky:
▪ Na trhu je mnoho výrobců
▪ Vstup a opuštění trhu je volné
▪ Výrobky jsou blízkými ne však dokonalými substituty (jsou diferencované)
▪ Firmy jsou „hledači“ cen
P > MC
Příklad: maloobchod, restaurace.
Na trhu monopolistické konkurence existují všechny formy cenové i necenové konkurence.
(Někdy údajně neplatí křivka poptávky: dražší jídla v restauracích jsou více poptávaná než stejná
jídla v jiných restauracích i když levnější. Není to pravda - příčina je v necenové konkurenci,
protože zákazník nekupuje jen výrobek samotný, ale všechny s tím spojené služby, ocení
prostředí, obsluhu atd.)
OLIGOPOL
Firma je hledačem ceny (price-seeker).
Tržní struktura zachovává některé prvky monopolu při omezené konkurenci.
Znaky:
▪ Na trhu je málo prodávajících a mnoho kupujících
▪ Výrobky mohou být jak identické nebo těsné substituty (ropa, cement)
tak diferencované (spotřební zboží od automobilů až po zmrzlinu)
▪ O trhu jsou nedokonalé informace
▪ Bariéry pro vstup firem do odvětví jsou značné, protože velké firmy dosahují úspory z rozsahu
4
V cenové oblasti většinou firmy respektují cenového vůdce (oligopol s dominantní firmou).
Mohou nastat dvě krajní situace
1. všechny firmy udržují vysoké ceny
jedná se o tzv. smluvní oligopol - kartel (je nejméně žádoucí)
2. nastane cenová válka
Dodatek: TEORIE FIRMY
Manažerská teorie: oddělení vlastníků a manažerů (control a management)
Vlastníkům záleží na dividendách, manažeři jsou s firmou těsně svázáni. Netrvají proto vždy na
maximalizaci zisku, dávají přednost maximalizaci obratu.
Namísto MC = MR uplatňují TC = TR.
Tato teorie stranní velkým firmám s odůvodněním, že jsou pro společnost prospěšnější,
protože nemusejí maximalizovat zisk.
KLÍČOVÉ POJMY
Selhání trhu, monopol, přirozený monopol, příjem monopolu celkový, mezní a průměrný,
protimonopolní zákonodárství, monopolistická konkurence, oligopol, cenová válka, oligopol
s dominantní firmou, kartel.
5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
7. pednáška
ZÁKLADY MAKROEKONOMIKY.
VLÁDNÍ HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA.
ZÁKLADNÍ TEORETICKÉ KONCEPCE.
OSNOVA:
1. Makroekonomika – nová kvalita problémů
2. Agregátní nabídka a poptávka
3. Tržní a centrálně řízené hospodářství
4. Hospodářská politika vlády
5. Laissez-faire
6. Keynesiánství
7. Monetarismus
8. Magický čtyřúhelník
Ad 1. MAKROEKONOMIKA – NOVÁ KVALITA PROBLÉMŮ
Ekonomika jako celek se vyrovnává s makroekonomickými problémy pomocí jiných
mechanismů a opatření než každý jednotlivý subjekt.
Dosud mnoho problémů nevyřešených. Například: Proč jsou lidé nezaměstnaní? Proč se
ekonomika „přehřívá?“ Prospívá ekonomice měna podhodnocená nebo nadhodnocená?
Stále se vedou spory o tom, zda jsou mzdy a ceny pružné, zda je státní sektor stabilizujícím
činitelem či ne, zda mají být daně vyšší nebo nižší pro podnícení ekonomické aktivity, zda je
deficitní státní rozpočet škodlivý aj.
1
Moderní makroekonomie čelí novým problémům, jako je nutnost ochrany životního prostředí,
vliv globalizace, význam institucí.
Ad 2. AGREGÁTNÍ NABÍDKA A POPTÁVKA
Agregátní nabídka je souhrn množství všech výrobků a služeb nabízených k prodeji na trhu
v celé ekonomice. Křivka agregátní nabídky znázorňuje množství všech výrobků a služeb,
nabízených k prodeji při každé cenové hladině a je stoupající.
Agregátní poptávka je souhrn poptávky všech subjektů v ekonomice po celkovém množství
všech výrobků a služeb. Křivka agregátní poptávky znázorňuje množství všech
poptávaných výrobků a služeb při každé cenové hladině a je klesající
. Rovnováha agregátní nabídky a poptávky se nazývá makroekonomická rovnováha.
Stále se vedou spory o křivku agregátní nabídky, zda je strmá nebo plochá. Rozhodující je
krátkodobý nebo dlouhodobý horizont.
Posuny obou křivek doleva a doprava.
Ad 3. TRŽNÍ A CENTRÁLNĚ ŘÍZENÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Tržní hospodářství je hospodářství založené na fungování trhu. Myslí se dokonale
konkurenční trh. Ve světě je známé v různých formách.
Opakem je hospodářství nazývané v učebnicích nevhodně plánované. Plán je centrem
pozornosti právě v tržním hospodářství - plán firem, plány vládní (Francie, Japonsko).
Správný název je centrálně řízené hospodářství. A to může být třeba kapitalistické
hospodářství ve válečném období, v různých krizových situacích, atd.
V zemích střední a východní Evropy bylo centrálně-přídělové a centrálně-příkazové
hospodářství - anglicky COMMAND ECONOMY.
Znaky centrálně přídělového hospodářství:
▪ vlastnictví převážně státní (event. družstevní)
▪ rozhodování o základních makroekonomických veličinách
2
▪ na hmotných ukazatelích
▪ svévolně stanovené hodnotové kategorie (ceny, úroky, měnový kurz)
▪ tendence k rovnostářství pod záminkou rovnosti
Tržní hospodářství není jen ekonomický model. Je to i způsob života a myšlení. Dá se těžko
říci, že by byl jednoznačně přitažlivý.
Na dotaz, co si myslí o tržním hospodářství, řekl W. Churchill, že je špatné, ale dodal, že
nezná nic lepšího.
Trh je nástrojem směny a alokace zdrojů (viz 2.přednáška v mikro), vysílá signály o nabídce a
poptávce, o investičních příležitostech. Nejsou to však jen plné obchody, balíky akcií a
závratné zisky. Trh - to je též nezaměstnanost, inflace, bankroty.
Trh nemá morálku, nerozlišuje ušlechtilé a neušlechtilé potřeby. Zprostředkuje prodej chleba
a nemovitostí, ale i drog a otroků. Neporadí si s externalitami a vede k poškozování životního
prostředí. Nezná slitování s handicapovanými lidmi.
Vládní hospodářská politika jako korekce selhávajícího trhu:
1) Jeho kultivace nebo omezování a nahrazování opatřeními vládní hospodářské politiky.
2) Jeho podpora a ochrana antimonopolními zákony.
Pozor: Stojí proti sobě dvě síly - stát a trh a obě mohou selhávat.
Ad 4. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA VLÁDY
Je to aplikace hospodářské teorie v řízení ekonomiky země. Ekonomická teorie není jen jedna
- existuje řada škol a směrů. Každý zákon, každé tvrzení je spjato se jménem nějakého
velikána.
Názory ekonomických myslitelů jsou často kontroverzní. Málokde je tolik zášti, nenávisti a
pohrdání jako mezi ekonomy. Neexistuje recept na úspěšnou hospodářskou politiku vlády.
3
Hladký chod ekonomiky zemí s vyspělým tržním hospodářstvím je jen iluze. Denně nastávají
rozpory a objevují se nové problémy. Většinou se jedná o kompromisy.
Dvě základní koncepce hospodářské politiky:
1. Volná hra tržních sil
2. Regulace hospodářství státem
Ad 5. LAISSEZ-FAIRE
Volná hra tržních sil - též politika "Laissez-faire".
Založena na učení klasiků (Smith, Ricardo, Mill). Neviditelná ruka trhu. Sayův zákon
(nabídka si vytváří poptávku a trh zajistí optimální alokaci zdrojů). Fungovalo do konce 20.let
20.století. Pak Velká deprese 1929-33.
Ad 6. KEYNESIÁNSTVÍ
J.M.Keynes. Dílo "Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz". Teoretik deprese. Zabývá se
výlučně makroekonomickými procesy. Cílem je zmírnit negativní dopad deprese. Nejen
diagnóza ale i terapie.
Zásady:
1. Regulovat ekonomiku (viditelná ruka státu).
2. Krátkodobý horizont ("Dlouhodobě jsme všichni mrtvi").
3. Prvotní úloha poptávky.
4. Důraz na zaměstnanost a sociální klid.
5. Malá váha penězům ("Money does not matter"). Inflace méně nebezpečná než
nezaměstnanost.
Terapie:
Hlavní cíl - stimulovat agregátní poptávku (tj. spotřebu):
▪ Státní podnikání
▪ Deficit státního rozpočtu v depresi
▪ Rozsáhlý veřejný sektor
▪ Mírná inflace
4
▪ Progresivní zdanění a vůbec vyšší zdanění
▪ Nízké úrokové sazby (podpora investic)
Keynes zavedl pojmy očekávání a nejistota. Vnesl do ekonomie psychologické motivy.
Uznávali ho jen Britové. Američané ne. Rooseveltův "New Deal" byl v podstatě
keynesiánský, ale Američané to nepřiznali.
60.léta - "zlatý věk keynesiánství"
70.léta - "úzká ulička"
80.léta – stagflace
Ke slovu se dostali liberálové, kteří vzkřísili klasiky.
Výtky keynesiáncům:
▪ státní podniky ztrátové
▪ státní byrokracie a vysoké náklady na státní sektor
▪ přílišná regulace bere iniciativu
▪ podcenění úlohy peněz.
Ad 7. MONETARISMUS
Milton Friedman. Díla „Za vším hledej peníze“, „ Kapitalismus a svoboda“.
Návrat k podpoře svobodného trhu.
Zásady:
1. Neregulovat
2. Dlouhodobý horizont
3. Prvotní úloha nabídky (též respektování poptávky)
4. Centrem pozornosti peníze -"Only money matters"
5. Největší nebezpečí inflace.
Terapie:
▪ Reprivatizace
▪ Rušení plošných sociálních výhod
5
▪ Snižování daňových sazeb (ekonomové strany nabídky – Arthur Laffer)
▪ Vyrovnaný státní rozpočet
Která filozofie je pro hospodářskou politiku vlády úspěšnější? Největších úspěchů i v
60.letech dosahovaly země, které nebyly keynesiánské - Německo a Japonsko. Ke konci
80.let se zdá, že monetarismus selhává. Na přelomu 20. a 21. století selhává „sociální stát“
v Evropě.
"O stabilitu měny, ekonomickou rovnováhu a ekonomický růst je třeba v regulovaném tržním
hospodářství stále pečovat."
Ad 8. MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK
Čtveřice hlavních makroekonomických ukazatelů zakreslených do grafu tak, že jejich
spojnice vytvářejí čtyřúhelník. Ukazatele postihují komplexně hospodářskou rovnováhu země
a růst. Hodnocení čtyřúhelníku je závislé na jeho ploše. Čím větší je plocha, tím se
makroekonomická situace sledované země hodnotí jako příznivější (příp. hospodářská
politika vlády úspěšnější). Reálně se maximální naplnění všech ukazatelů jeví jako velmi
nepravděpodobné. V konkrétní situaci se obvykle jedná o kompromis mezi vyšším
naplněním některého z cílů za cenu horších výsledků v cíli nebo cílech jiných. Do protikladu
se zpravidla uvádějí tempo inflace a míra nezaměstnanosti, dále růst ekonomiky a tempo
inflace nebo vnější rovnováha a kterýkoliv další ukazatel.
Vypovídací schopnost čtyřúhelníku je ve skutečnosti omezená, protože pro hodnocení
úspěšnosti kteréhokoliv ukazatele je důležité jeho optimum v té které zemi. Navíc zmíněné
čtyři ukazatele nepokrývají celou oblast vládní hospodářské politiky, protože neříkají nic o
veřejných financích, populačních problémech, politické nestabilitě a mnoha dalších
oblastech ovlivňujících ekonomiku země.
Ukazatele magického čtyřúhelníku:
1) PRODUKCE (G) - roční přírůstek reálného HDP v %
2) NEZAMĚSTNANOST (U) - míra nezaměstnanosti v %
3) INFLACE (P) - změna indexu spotřebitelských cen v %
4) BILANCE (B) - podíl salda obchodní bilance na HDP v %
6
KLÍČOVÉ POJMY
Agregátní nabídka, agregátní poptávka, makroekonomická rovnováha, tržní hospodářství,
hospodářská politika vlády, laissez-faire, keynesiánství, monetarismus, magický čtyřúhelník.
7
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
8. pednáška
HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT – DEFINICE A TVORBA.
1. Definice HDP
2. Struktura tvorby HDP
3. Výpočet HDP
4. Potenciální HDP
Ad 1. DEFINICE HDP
Měří celkový ekonomický výkon země.
Definice: celková hodnota finálních statků vyrobených v ekonomice země za určité období
(zpravidla jeden rok) a procházejících trhem vyjádřená v peněžních jednotkách.
Co HDP není:
ukazatel prosperity země
Roste ve válce a po válce, zvyšují ho katastrofy, rozvody, kriminalita, znečišťování životního
prostředí a následná náprava, bourání domů, zbytečná výstavba, více úředníků atd.
ukazatel celkového ekonomického výkonu
Chybí dvě důležité položky:
► práce pro sebe
► stínová ekonomika
Práce pro sebe: ušiju si šaty, vypěstuju mrkev, opravím střechu.
1
Stínová ekonomika (má několik forem):
* skrytá (autorské honoráře, příjmy umělců, příjmy z prodeje produktů ze zahrádek)
* neformální (melouchy, nezdaněný pronájem, spropitné)
* nelegální (obchod drogami a zbraněmi, prostituce,
výroba bez licence, úplatky)
ukazatel blahobytu
Životní úroveň lidí s ním má souvislost, ale není to jednoznačné. Vysoký HDP může být
způsoben zbrojní výrobou, zboží může být nekvalitní, nežádoucí sortiment, ekologicky
škodlivé atd.
HDP je jen výsledek práce a neříká nic o tom, s jakými náklady (kolik pracovních hodin) byl
vyroben.
Hrubý domácí produkt a hrubý národní produkt
Hrubý národní produkt je celková hodnota finálních statků vyrobených národními subjekty
příslušné země, ať v zemi samé nebo v zahraničí, za určité období (zpravidla jeden rok),
procházející trhem a vyjádřená v peněžních jednotkách.
Schéma vztahu hrubého národního produktu a hrubého domácího produktu země X:
B
A
C
A…. produkce firem země v zemi X
B ...produkce zahraničních firem v zemi X
C ...produkce firem země X v zahraničí
Hrubý domácí produkt země X = A+B
Hrubý národní produkt země X = A+C
Vzájemné propojení výrobců z různých zemí a existence mezinárodních společností na jedné
2
straně a reinvestice zisků na druhé straně znemožňují přesné rozlišení domácího a národního
produktu v číselném vyjádření.
Ad 2. STRUKTURA TVORBY HDP
Tabulka odvětví podle SITC.
Podle Mezinárodní nomenklatury odvětví (International Standard Industrial Classification
- ISIC) se na tvorbě HDP podílejí tato odvětví, která tak tvoří agregátní nabídku:
A - Zemědělství, lesnictví a rybolov.
B - Těžební průmysl a lomy.
C - Zpracovatelský průmysl.
D - Výroba elektřiny, plynu, páry a klimatizačních zařízení.
E - Dodávky vody, kanalizace a hospodaření s odpady.
F - Stavebnictví.
G - Velkoobchod, maloobchod, opravy automobilů a motocyklů.
H - Doprava a skladové hospodářství.
I - Ubytovací a stravovací služby.
J - Informační služby a komunikace.
K - Finanční a pojišťovací činnosti.
L - Operace s nemovitostmi.
M - Odborné, vědecké a technické činnosti.
N - Administrativní a pomocné služby (například pronájem, leasing, cestovní kanceláře,
bezpečnostní agentury).
O - Státní správa a obrana.
P - Vzdělávání.
Q - Zdravotní a sociální služby.
R - Umění, zábava a rekreace.
S - Ostatní služby (například spolky, opravy počítačů a předmětů pro domácnost).
T - Nájemní obsluha v soukromých domácnostech.
U - Exteritoriální organizace a orgány.
Jednotlivá odvětví se spojují do tří základních ekonomických sektorů, a to
odvětví položek A a B do primárního sektoru
odvětví položek C - F do sekundárního sektoru a
3
odvětví položek G - U do terciárního sektoru
Primární, sekundární a terciární sektor - graf podle Fourastiéra (v grafu jde o podíly
pracovníků, tehdy se ještě HDP jako souhrn produkce neměřil. Odlišnost proti podílům na
produkci je dána různou produktivitou práce.)
Moderní pojetí uvažuje i kvartární sektor (vědu a výzkum), statisticky se zatím nesleduje.
Ad 3. VÝPOČET HDP
▪ HDP jako suma výrobků:
► finálních výrobků
► přidaných hodnot
▪ HDP jako suma důchodů.
Ad 4. POTENCIÁLNÍ HDP
Maximální HDP vytvořený za těchto předpokladů:
▪ se stávajícími pracovními silami,
▪ se stávající výrobní technologií,
▪ za stavu odpovídajícímu přirozené míře nezaměstnanosti,
aniž by se urychlila inflace.
4
Překročení potenciálního HDP (přehřátí ekonomiky).
KLÍČOVÉ POJMY
Hrubý domácí produkt, hrubý národní produkt, finální výrobek, Mezinárodní nomenklatura
odvětví, primární sektor, sekundární sektor, terciární sektor, přidaná hodnota, nominální
produkt, reálný produkt, deflator HDP, potenciální produkt, přehřátí ekonomiky.
5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
9. pednáška
HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT – UŽITÍ.
OSNOVA:
1. Čtyři formy užití HDP
2. Spotřeba a úspory
3. Investice
4. Makroekonomická rovnováha
5. Investiční multiplikátor
6. Recesní a inflační mezera
7. HDP jako souhrnný ukazatel
8. Kritika HDP a nové ukazatele
Ad 1. ČTYŘI FORMY UŽITÍ HDP
V literatuře označeno jako „výdaje na HDP“
Soukromá spotřeba (C)
Soukromé hrubé investice (Ig)
Vládní výdaje (G)
Čistý export (Xn = X minus M)
C + Ig + G + Xn
1
Ad 2. SPOTŘEBA A ÚSPORY
Spotřební funkce:
Ú sp o r y
24
S p o t ř e b n í fu n k c e
20
D
B
C
A
16
12
4 5
20
24
16
12
M ě s íč n í d i s p o n ib i ln í d ů c h o d v ti s . K č
Úspory = odložená spotřeba. Optimální míra úspor (Američané versus Japonci).
Úsporová funkce.
2
Ú sp o r ov á f u n k c e
G
F
1
E
C
B
D
Ú sp o r y
0
A
-1
18
20
14
16
M ě s íč n í d i s p o n ib i ln í d ů c h o d v ti s . K č
2
Průměrný a mezní sklon ke spotřebě a k úsporám.
Průměrný sklon ke spotřebě a k úsporám:
C
APC = ----Y
S
APS = -----Y
APC + APS = 1
Mezní sklon ke spotřebě a k úsporám:
ΔC
MPC = ----ΔY
ΔS
MPS = -----ΔY
MPC + MPS = 1
Ad 3. INVESTICE
Hrubé a čisté investice.
Hrubé = obnovovací plus rozšiřovací.
Čisté = rozšiřovací.
Kapitál je stavová veličina.
Investice je toková veličina.
Kategorie investic:
▪ Stavby, stroje a zařízení
▪ Obytné budovy
▪ Zásoby
3
Ad 4. MAKROEKONOMICKÁ ROVNOVÁHA
Rovnováha agregátní poptávky a nabídky
▪ rovnovážný růst
▪ rovnováha na trhu práce
▪ neinflační prostředí
▪ vyrovnaný státní rozpočet
▪ vyrovnaná obchodní, resp. platební balance
Základní podmínka makroekonomické ronováhy
rovnost úspor a investic
Podle klasiků nastává automaticky (rozhodující je úroková míra a její změny).
Keynes zpochybnil úlohu úrokové miry a zdůraznil význam očekávání. Rozhodující pro investory
je mezní efektivnost kapitálu. Nerovnováhu způsobují neplánované investice, což jsou vlastně
neprodejné zásoby zboží
Podle Keynese má v makroekonomice rozhodující úlohu vláda.
Ad 5. INVESTIČNÍ MULTIPLIKÁTOR
C + I + I
C + I
32 00
C
 I = 5 0 m ld. K č
30 00
28 00
 Y = 20 0 m ld . K č
26 00
4 5
26 00
28 00
30 00
32 00
H D P v m ld . K č
Všechny výdajové složky HDP mají multiplikační účinek na růst HDP. V grafu je zobrazen
4
multiplikátor investičních výdajů.
Multiplikátor je koeficient, který udává velikost změny HDP při změně výdajové složky HDP
(v grafu výdajů na investice). M je roven 4 → přírůstek HDP bude čtyřnásobně větší než přírůstek
investic (při zvýšení investic o 50 mld. Kč vzroste HDP o 200 mld. Kč).
Multiplikační účinek výdajových složek je dán sklonem spotřební funkce.
1
M = --------------
nebo
1 – MPC
1
M = ------------MPS
Ad 6. RECESNÍ A INFLAČNÍ MEZERA
Recesní mezeru představuje část HDP, o kterou je skutečný HDP nižší než potenciální
produkt.
Recesní mezera:
A g g r e g a te e x p e n d it u r e s
32 00
30 00
28 00
R e c e ssion ar y g a p
26 00
4 5
26 00
28 00
30 00
32 00
G D P [b i ll io n s o f C Z K ]
5
Inflační mezeru představuje část HDP, o kterou skutečný HDP převyšuje potenciální
produkt.
Inflační mezera:
A g g r e g a t e e x p e n d i tu r e s
32 00
30 00
28 00
I n fl a t i o n a r y g a p
26 00
4 5
26 00
28 00
30 00
32 00
G D P [b i ll io n s o f U S $ ]
Ad 7. HDP JAKO SOUHRNNÝ UKAZATEL
▪ Hospodářská síla země (HDP celkem)
▪ Ekonomická úroveň zemí (HDP na obyvatele)
▪ Ekonomický růst (tempo růstu reálného HDP)
Mezinárodní srovnání hospodářské síly a ekonomické úrovně zemí je ovlivněno zvoleným
měnovým kurzem. Náhradou za měnový kurs slabé nebo silné měny je ukazatel parita kupní
síly (PPP – Purchasing Power Parity).
Pro hodnocení kvality některých ekonomických oblastí se používá HDP jako objektivní
měřítko řady ekonomických ukazatelů (zejména v oblasti veřejných financí):
▪ poměr sumy peněz vybraných na daních k HDP (viz 12. přednáška – Fiskální politika)
▪ poměr výdajů státního rozpočtu na jednotlivá odvětví a oblasti sociálních služeb k HDP (viz
12. přednáška – Fiskální politika)
▪ poměr deficitu veřejných financí a vládního dluhu k HDP (viz 12. přednáška – Fiskální
politika)
6
Ad 7. NOVÉ UKAZATELE
Stále se opakují pokusy nahradit HDP jako ukazatel celkového výkonu ekonomiky jiným
ukazatelem, který zachycuje i životní úroveň obyvatelstva (viz nedostatky HDP v předchozí
přednášce). Kromě výstředních ukazatelů, např. Index štěstí nebo Index šťastné planety se
obvykle zmiňují dva ukazatele:
1. Čistý ekonomický blahobyt (Net Economic Welfare).
Teoretický ukazatel, který zahrnuje navíc
▪ práci pro sebe
▪ stínovou ekonomiku
a odečítá škody na životním prostředí.
2. Projekt Světové banky z roku 1999, který odhadl a vyčíslil pro více než 200 zemí
hodnotu čtyř ukazatelů v přepočtu na hlavu, a to
▪ přírodní zdroje
▪ výrobní zdroje
▪ lidské zdroje
▪ instituce
KLÍČOVÉ POJMY
Čtyři formy užití HDP, spotřební funkce, úsporová funkce, průměrný sklon ke spotřebě,
průměrný sklon k úsporám, mezní sklon ke spotřebě, mezní sklon k úsporám, kapitál,
investice, hrubé a čisté investice, makroekonomická rovnováha, investiční multiplikátor,
recesní mezera, inflační mezera..
7
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
10. pednáška
PENÍZE. INFLACE. BANKY.
MONETÁRNÍ POLITIKA CENTRÁLNÍ BANKY.
OSNOVA:
1. Definice a funkce peněz
2. Trh peněz
3. Definice a měření inflace
4. Typy inflace
5. Regulace inflace
6. Deflace. Dezinflace
7. Nominální a reálné hodnoty
8. Bankovní soustava
9. Centrální banka
10. Monetární politika centrální banky
Ad 1. DEFINICE A FUNKCE PENĚZ
Univerzální zboží.
Naturální směna – různé zboží – drahé kovy – papírové peníze – bezhotovostní platební styk.
Množství peněz v ekonomice se měří pomocí agregátů M.
Peněžní agregáty M1, M2.
Pojem likvidita.
1
Funkce peněz:
Zúčtovací jednotka
Prostředek směny
Uchovatel hodnot
Ad 2. TRH PENĚZ
Poptávka po penězích = poptávka po bankovních půjčkách
Nabídka peněz = nabízené bankovní půjčky
Cena peněz = úrok
Zvýšení nabídky peněz (snížení poptávky po penězích → pokles
úroku
Snížení nabídky peněz (zvýšení poptávky po penězích
→ růst
úroku
Krátké období:
* růst nabídky peněz →pokles úrokové míry →zvýšení investic →
růst HDP
* snížení nabídky peněz
→ zvýšení úrokové míry → snížení
investic →snížení růstu HDP (př íp. pokles)
Dlouhé období
Uplatnění kvantitativní teorie peněz založené na rovnici směny.
Cenová hladina (P) se mění přímo úměrně množství peněz
v ekonomice (M)
a rychlosti obratu peněz (V) a nepřímo
úměrně objemu produkce (Q).
MxV= PxQ
Zvyšování množství peněz v ekonomice (M) vede k růstu cenové
hladiny (P).
Monetarismus – moderní kvantitativní teorie peněz.
Ad 3. DEFINICE A MĚŘENÍ INFLACE
Všeobecný vzestup celkové cenové hladiny.
Inflace x zdražování
2
Měření inflace:
index cen spotřebitelů (CPI - Consumer Price Index)
index cen výrobců (PPI - Producer Price Index)
deflátor HDP
Problémy CPI:
▪ Výběr reprezentantů (spotřební koš)
▪ Skladba
▪ Váhy položek
▪ Změny reprezentantů a vah
Spotřební koš ČR: změny ve skladbě a vahách v roce 2007. 12 skupin, 725 položek.
Ad 4. TYPY INFLACE
Rozlišujeme různé typy inflace podle několika hledisek.
1. podle tempa:
▪ plíživá (creeping), jednociferná, mírná
▪ pádivá (galloping), dvou- a víceciferná,
až hyperinflace (více jak 50% za měsíc, tj. 3000% p.a.)
2. podle příčiny:
▪ nákladová (cost-push)
monopolizace, růst mezd a platů, dovoz
▪ poptávková (demand-pull)
schodek státního rozpočtu, vývoz,
příliv zahraničního kapitálu,
nedůvěra v měnu (masový výběr úspor),
přehřátí ekonomiky
3. podle projevu:
▪ otevřená (open)
▪ skrytá (hidden)
▪ potlačená (opressed)
3
Ad 5. REGULACE INFLACE
Různé názory na to, zda je inflace jev pozitivní nebo negativní.
(V rámci celé ekonomiky má otázka smysl jen u mírné inflace.)
Zastánci pozitivního vlivu inflace: stimulace ekonomického růstu
Zastánci negativního vlivu inflace: daň z hotovosti, zvýšení daňového břemene,
přerozdělení důchodů, zpoždění růstu mezd za růstem cen.
Inflační spirály.
Možnosti a nástroje vlády pro regulaci inflace:
▪ Vestavěné stabilizátory (daně, úspory).
▪ Zmrazení cen a (nebo) mezd:
(mzdově nákladová inflace je nebezpečná tím, že živí sama sebe)
▪ Fiskální politika vlády.
▪ Monetární politika centrální banky.
Vždy existuje možnost snížení tempa inflace. Její využití závisí na nákladech, které vyvolá.
Ad 6. DEFLACE. DEZINFLACE.
Pokles cenové hladiny – deflace
Snížení tempa inflace – dezinflace
Růst cen po předchozí stagnaci nebo poklesu – reflace.
Ad 7. NOMINÁLNÍ A REÁLNÉ HODNOTY
Nominální HDP je produkt vyjádřený ve skutečných cenách.
Reálný HDP je produkt vyjádřený ve stálých cenách.
Přepočet nominálního produktu na reálný se provádí pomocí deflátoru HDP podle vzorce:
4
nominální HDP
reálný HDP = ----------------------deflátor
HDP je vyjádřen v peněžních jednotkách.
Deflátor má formu indexu.
Další ukazatele:
Nominální a reálná mzda
Nominální a reáný úrok
Nominální a reálný měnový kurs
Ad 8. BANKOVNÍ SOUSTAVA
V zemích s tržním hospodářstvím je pravidlem dvoustupňová soustava:
1. Centrální banka (u nás Česká národní banka, v EU Centrální banka, v USA Federální rezervní
systém). Cílem činnosti není dosažení zisku.
2. Obchodní (komerční) banky (viz mikro, chovají se jako každý jiný podnik).
Ad 9. CENTRÁLNÍ BANKA
Centrální banka je vládou ustanovená vrcholná instituce zodpovědná za řízení peněžního
oběhu v zemi, tj. za vydávání (emisi) peněz, stanovení úvěrových podmínek na trhu a dozor
nad činností obchodních bank.
Funguje jako banka emisní, banka bank a banka vlády.
Cíl: obecně zabezpečit stabilitu měny.
Pro ČNB podle Ústavy je cílem „péče o cenovou stabilitu“.
Cílování inflace (od roku 1998).
Pokud není dotčen hlavní cíl, má ČNB za úkol podporovat „obecnou hospodářskou politiku
vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu“.
Širší cíle v jiných zemích.
5
Centrální banka provádí monetární politiku.
Ad 10. MONETÁRNÍ POLITIKA CENTRÁLNÍ BANKY
Monetární politika spočívá v ovlivňování nabídky a poptávky po penězích.
Tři základní nepřímé nástroje monetární politiky:
▪ diskontní sazba (repo sazba u nás)
▪ operace na volném trhu
▪ povinné minimální rezervy obchodních bank
Rozlišuje se restriktivní a expanzivní monetární politika.
Restriktivní monetární politika je zaměřená na snížení peněžní zásoby.
Nástroje se používají v této formě:
▪ zvýšení diskontní sazby
▪ prodej státních cenných papírů
▪ zvýšení povinných minimálních rezerv obchodních bank
Expanzivní monetární politika je zaměřená na zvýsení peněžní zásoby.
Nástroje se používají v této formě:
▪ znížení diskontní sazby
▪ nákup státních cenných papírů
▪ snížení povinných minimálních rezerv obchodních bank
Smíšená fiskální a monetární politika
Stabilizační politika centrální banky je často v rozporu s vládní podporou ekonomického růstu.
Centrální banka proto obvykle reaguje ve své politice na důsledky vládní hospodářské politiky.
6
Obvyklé kombinace obou politik:
▪ expanzivní fiskální a restriktivní monetární politika (schodek státního
rozpočtu a vládní dluh nutí banku k restrikci)
▪ restriktivní fiskální a expanzivní monetární politika (dobrý stav veřejných finance
umožňuje bance expanzivní politiku)
Méně časté kombinace:
▪ expanzivní fiskální i monetární politika (veřejné finance nejsou ohroženy)
▪ restriktivní fiskální i monetární politika (stav veřejných finance je neuspokojivý,
je nutná restrikce v obou oblastech)
KLÍČOVÉ POJMY
Peníze, peněžní agregáty, likvidita, funkce peněz, trh peněz, rovnice směny, inflace, měření
inflace, index cen spotřebitelů, plíživá inflace, pádivá inflace, hyperinflace, inflační spirály,
deflace, dezinflace, dvoustupňová bankovní soustava, cíl centrální banky, monetární politika
centrální banky, diskontní sazba, operace na volném trhu, povinné minimální rezervy obchodních
bank, restriktivní monetární politika, expanzivní monetární politika.
7
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO a MIKROEKONOMIKA
11. pednáška
TRH PRÁCE. NEZAMĚSTNANOST.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
OSNOVA:
1. Základní demografické charakteristiky
2. Trh práce
3. Nezaměstnanost
4. Přirozená míra nezaměstnanosti
5. Hospodářský cyklus
Ad 1. ZÁKLADNÍ DEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY
Obyvatelstvo:
Počet obyvatelstva a tempo jeho růstu
Porodnost a úmrtnost
Migrace
Struktura obyvatelstva věková a podle pohlaví
Pracovní síly:
Část obyvatelstva starší než 15 - 18 let (různě podle délky povinné školní docházky
v jednotlivých zemích) v rozdělení na osoby zaměstnané, což jsou lidé, kteří pracují nebo
mají zaměstnání, případně nepracují z důvodu nemoci, stávky nebo volna, a osoby
nezaměstnané, což jsou ti, kteří nepracují, ale aktivně práci hledají, nebo jsou dočasně
uvolněni z práce a čekají na výzvu k nástupu, anebo ti, kteří jsou dočasně uvolněni z práce na
určitou dobu. Mezi pracovní síly se v souladu s definicí nepočítají děti a školáci, ženy v
1
domácnosti, důchodci, dlouhodobě nemocní a invalidní občané a dále lidé, kteří pracovat
nehodlají (např. hazardní hráči nebo bezdomovci) a osoby, které se vzdaly snahy najít práci.
Pojetí pracovních sil je různé podle zemí a věrohodnost vykazovaných údajů je
zpochybňována nepřesnou definicí pracovních sil a neúplným podchycením všech osob.
Pojem pracovní síly se kryje s pojmem ekonomicky aktivní obyvatelstvo.
Pracovní síly se sleduje v různých strukturách:
Struktura podle ekonomické aktivity
Struktura podle kvalifikace
Struktura podle příjmů
Struktura podle sektorů v národním hospodářství
Ad 2. TRH PRÁCE
Nabídka a poptávka na trhu práce.
strana nabídky → pracovníci
strana poptávky → firmy
Rovnováha na trhu práce.
S
D
S
D
n e d o b r o v ol n ě
n eza m ěst na n í
z a m ě s tn a n í
z a m ě s tn a n í
W
S
W’
W
E
d o b r o vo l n ě
n eza m ěst na n í
S
D
P r a c o v n í s íly
E
d o b r o vo l n ě
n eza m ěst na n í
P r a c o v n í s íly
D ... poptávková křivka (demand curve) E ... rovnovážný bod (equilibrium point)
S ... nabídková křivka (supply curve)
W ... rovnovážná mzda (equilibrium wage)
W'... mzda při mzdové regulaci (cotrolled wage)
2
D
Ad 3. NEZAMĚSTNANOST
počet nezaměstnaných
Míra nezaměstnanosti = ----------------------------------------celkový počet pracovních sil
Nezaměstnanost a její dopad na ekonomiku posuzujeme z různých hledisek zejména podle typu
nezaměstnanosti..
Typy nezaměstnanosti:
a) Věcné hledisko:
frikční
strukturální
cyklická
b) Hledisko dobrovolnosti:
dobrovolná
nedobrovolná
c) Časové hledisko:
krátkodobá
dlouhodobá
Stanovení minimální mzdy a nezaměstnanost.
Dalším důležitým ukazatelem na trhu práce je míra participace. Je to podíl pracovních sil na
populaci ve věku 15-64 let.
Ad 4. PŘIROZENÁ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI
Ceny a mzdy jsou v rovnováze, takže nedochází k inflaci.
Odpovídá potenciálnímu produktu.
Liší se podle zemí a mění se s časem.
3
Ad 5. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
Cyklický vývoj nebo fluktuace?
Schéma hospodář ského cyklu: 2 (4) fáze, 2 body obratu.
Každý cyklus je ojedinělý. Jedinou pravidelností je stř ídání př íznivých a nepř íznivých
období.
Na obrázku je znázorněno obecné schéma konjunkturního cyklu:
A-B ... fáze vzestupu, oživení
(recovery)
B-C ... fáze poklesu (recession)
A, C .. dolní body obratu, dno
(trough))
B .... horní bod obratu, vrchol (peak)
Dlouho trvající hluboká recese se nazývá deprese.
Pro vrcholný bod se užívá výraz boom.
Průběh cyklu
Zkoumáme délku a amplitudu kolísání.
Cyklický vývoj a trend.
Zvlášť hluboká a dlouhotrvající recese se nazývá deprese.
4
Příčiny cyklu
Vnitř ní př íčiny. Vnější šoky.
Smyslem a účelem analýzy cyklu je prognóza dalšího vývoje.
Regulace cyklu
Možnost zmírnění cyklických výkyvů (vládní hospodářská politika).
Vliv zahraničních ekonomik na ekonomiku země.
Politický cyklus.
Keynesiánci: Hospodářská politika vlády musí být zaměřena na zmírnění cyklických výkyvů.
Monetaristé: Vláda nemůže cyklický vývoj zmírnit, naopak ho zapřičiňuje a prohlubuje.
Účinnost vládní hospodář ské politiky je v největší míř e ovlivněna fází hospodář ského
cyklu.
KLÍČOVÉ POJMY
Pracovní síly, zaměstnaní, nezaměstnaní, míra nezaměstnanosti, míra participace, přirozená míra
nezaměstnanosti, konjunkturní cyklus, recese, vzestup, vrchol, pokles, deprese.
5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
12. pednáška
FISKÁLNÍ POLITIKA. STÁTNÍ ROZPOČET. VEŘEJNÝ DLUH.
OSNOVA:
1. Státní rozpočet
2. Obecné problémy rozpočtové politiky
3. Důsledky schodku státního rozpočtu
4. Vestavěné (automatické) stabilizátory
Ad 1. STÁTNÍ ROZPOČET
Soustava veřejných rozpočtů.
Příjmy - výdaje - saldo.
Hlavní zdroj příjmů jsou daně.
Daně přímé a nepřímé.
Přímé daně:
Firmy:
Daň ze zisku (v ČR daň z příjmu)
Daň z kapitálu
Daň silniční
Jiné
1
Domácnosti:
Daň z příjmu
Daň z kapitálových výnosů
Daň z majetku
Daň z převodu majetku
Daň darovací
Jiné
Nepřímé daně:
Spotřební daň
Daň z přidané hodnoty nebo daň z obratu
Clo
Rozpočet je veličina toku.
Dluh je veličina stavu (kumulované deficity minus splátky).
Ad 2. OBECNÉ PROBLÉMY ROZPOČTOVÉ POLITIKY
Míra přerozdělování prostředků:
Suma daní vztažená k HDP
Výše příjmů státního rozpočtu na jednoho obyvatele
Struktura příjmů (daňová soustava a míra zdanění)
Daňová kvóta – složená daňová kvóta.
Je mylné domnívat se, že daňové břemeno nese ten, kdo je uveden jako plátce daně.
2
Lafferova křivka
L a ff e r o v a
k řiv ka
M
B
A
0
35
50
75
100
Struktura výdajů
D a ň o v á s a z b a [% ]
Mandatorní (ze zákona povinné) výdaje státu.
Principy neekvivalence (nejsou "mašličky"), nenávratnosti (rozdíl proti úvěrovým vztahům),
nedobrovolnosti.
Hledisko celku: Nutný fenomén pro obecné blaho.
Hledisko jednotlivce: Loterie s vynucenou účastí.
Vyrovnaný nebo schodkový státní rozpočet?
Za jakých okolností vláda schvaluje přebytkový rozpočet?
Je mylné domnívat se, že budoucí generace se zatěžuje pouze deficitem státního rozpočtu.
Ad 3. DŮSLEDKY SCHODKU STÁTNÍHO ROZPOČTU
Tři přístupy ke schodku státního rozpočtu:
Schodek je nepřípustný. Rozpočet musí být vždy vyrovnaný.
Schodek jen v rámci cyklu.
Schodek vždy, když to vyžaduje stabilita ekonomiky nebo ekonomický růst.
3
Financování schodku státního rozpočtu
Vládní dluhopisy – doba splatnsti, úroky (výnos z dluhopisů).
Schodek státního rozpočtu a vnitřní vládní dluh.
Dluhová služba (vytěsňovací efekt).
Akruální účetnictví.
Strukturální a cyklický schodek.
Ad 4. VESTAVĚNÉ (AUTOMATICKÉ) STABILIZÁTORY
● daně
● sociální podpory
● podpory v nezaměstnanosti
KLÍČOVÉ POJMY
Fiskální politika, státní rozpočet, přímé daně, nepřímé danš, daňová kvóta, složená daňová kvóta,
Lafferova křivka, mandatorní výdaje státního rozpočtu, schodkový rozpočet, vládní dluh, dluhová
služba, vestavěný stabilizátor.
4
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
MAKRO A MIKROEKONOMIKA
13. pednáška
ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ POLITIKA. DEVIZOVÁ POLITIKA.
ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE. EURO.
OSNOVA:
1. Zahraniční obchod – základní pojmy.
2. Zahraničně obchodní politika vlády
3. Devizová politika.
4. Měnový kurs
5. Hospodářská a měnová unie
6. Konvergenční kritéria Maastrichtské smlouvy
7. ČR a euro
Ad 1. ZAHRANIČNÍ OBCHOD - ZÁKLADNÍ POJMY
Dovoz – vývoz – obchodní bilance.
Saldo obchodní bilance – kladné nebo záporné.
Obchodní bilance jako součást platební bilance země.
Komparativní výhody (vysvětleno v mikroekonomii).
1
Ad 2. ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ POLITIKA VLÁDY
Soubor zásad a jim odpovídajících prostředků, jimiž stát řídí své obchodní styky s jinými
zeměmi, a ovlivňuje tak objem a strukturu svého zahraničního obchodu.
Dvě základní koncepce obchodní politiky:
svoboda obchodu, tj. obchod bez omezení a překážek,
ochranářství, tj. omezování a regulace zahraničního obchodu zdůvodňovaná obvykle
nutností ochrany hospodářství, ochrany slabých a mladých odvětví a obranou (nebo
odvetou) proti omezením ze strany partnerských zemí.
Prostředky zahraničně obchodní politiky:
jednostranné (autonomní), které jsou uplatňovány z rozhodnutí příslušných státních
orgánů
smluvní (dvoustranné či mnohostranné, tj. bilaterální nebo multilaterální), které nabývají
účinnosti na základě smluv (dohod) s jinými státy
Smluvní prostředky obchodní politiky jsou vlastně autonomní prostředky uplatňované
po dohodě se smluvním partnerem nebo partnery.
Nejširší mezinárodní smlouva - Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT General Agreement on Tariffs and Trade) sjednaná v roce 1947 v Ženevě mezi 23
zakládajícími členy.
Činnost byla k 1.1.1995 rozšířena v rámci nově vzniklé Světové obchodní organizace
(WTO - World Trade Organization).
Světová obchodní organizace - WTO.
Zaměření zahraničně obchodní politiky:
Obvykle je to podpora vývozu a omezení dovozu, setkáme se však i s omezením vývozu a
podporou dovozu.
2
Podpora vývozu se realizuje obvykle formou
a) vývozních subvencí, tj. podpor vývozcům, jejichž výrobní náklady jsou příliš vysoké ve
srovnání s konkurencí na světových trzích,
b) vývozních prémií vývozcům, kteří prosadí vývoz zboží nebo služeb, na kterém má stát
zájem, event. vývoz do teritorií žádoucích pro stát,
c) státních úvěrů na vývoz,
d) státních záruk za úvěry na vývoz poskytnuté finančními institucemi.
Omezení dovozu dosahuje stát těmito hlavními prostředky:
a) uvalením cel
D
D
S
S
PE
E
P Z + c lo
PZ
dom á cí
produk ce
D
C
A
A’
B’
B
dovo z
M n ož s tv í
PE
E
P Z + c lo
PZ
Graf: Dílčí trh zboží po zavedení cla
A
dom ácí
produkce
D
C
A’
B’
C ...
tuzemská nabídka po zavedení cla
D ... tuzemská poptávka po zavedení cla
B
PE ...
dovo z
rovnovážná cena
PZ ...
zahraniční cena
PZ+clo... zahraniční cena + clo
M n ož s tv í
b) kvantitativními restrikcemi, tj. omezeními pro určitá zboží nebo
dovozce
c) devizovými restrikcemi, tj. omezeními při nákupu deviz, event. pluralitou devizových
kursů podle měn a teritorií,
d) úplným zákazem dovozu (embargem).
3
AD 3. DEVIZOVÁ POLITIKA
Regulace vnějších ekonomických vztahů země → odraz v platební bilanci.
Ovlivňuje:
Příliv a odliv kapitálu do země a ze země
Zahraniční obchod země
Obchod službami (zejména turistiku)
Směnitelnost měny:
plná
omezená (částečná)
žádná
AD 4. MĚNOVÝ KURS
Cena měnové jednotky země vyjádřená v měnových jednotkách jiné země.
Kurs pevný - vázaný na pevnou měnovou paritu s povolenými maximálními odchylkami.
Kurs pohyblivý (neboli plovoucí) je výsledkem vztahu poptávky a nabídky měny na
devizových trzích.
Měnový kurs je ovlivňován jednak hospodářskou a politickou stabilitou země, její obchodní a
platební bilancí, zejména pohybem kapitálu, jednak spekulací.
Devizové intervence centrální banky - nákup a prodej vlastní měny.
Důsledek devizových intervencí: posílení nebo oslabení měny.
4
Zvýšená poptávka po domácí měně (nabídka zahraničních měn) ji posiluje, snížená
poptávka ji oslabuje. Silná měna (měna s vysokým kursem) podporuje dovoz a ztěžuje
vývoz. Dovoz tak působí jako protiinflační činitel, zároveň však ovlivňuje negativně
domácí produkci. Bankroty podniků, které nemohou konkurovat levnějšímu dováženému
zboží, a omezování vývozu vedou ke snížení aktiva obchodní bilance, příp. zvýšení
pasiva.
Zvýšená nabídka domácí měny ji oslabuje. Slabá měna (měna s nízkým kursem)
podporuje vývoz a tlumí dovoz. Současně však ovlivňuje cenovou hladinu v zemi, protože
zlevnění vývozu vede spolu se zdražováním dovozu k vyšší poptávce po tuzemských
výrobcích, a tím k vzestupu cen. Projeví se to zejména u ekonomik s plně vytíženými
výrobními kapacitami.
AD 5. HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE
Evropská unie - 27 členů
Hospodářská a měnová unie (EMU) – 16 členů (poslední přijatý člen 2009 Slovensko)
Členství v EMU → přijetí společné měny (eura).
Podmínka přijetí do EMU: plnění konvergenčních kritérií Maastrichtské smlouvy.
AD 6. KONVERGENČNÍ KRITÉRIA MAASTRICHTSKÉ SMLOUVY
Konvergenční kritéria (zaměřena na fiskální a měnovou stabilitu zemí) stanoví hranice pro
tyto ukazatele:
1. Míra inflace nesmí být vyšší než 1,5% nad průměrnou mírou inflace tří členských státù
EU, jež byly v předchozím roce v cenové stabilitě nejlepší.
2.
Roční schodek státního rozpočtu nesmí překročit 3% hrubého domácího produktu nebo
musí výrazně klesat a blížit se těmto 3%. Celkový kumulovaný schodek státního rozpočtu
nesmí být vyšší než 60% hrubého domácího produktu nebo musí uspokojivě klesat a
přibližovat se 60% uspokojivým tempem.
5
3.
Průměrné úrokové sazby dlouhodobých vládních dluhopisů nesmí překročit o více jak 2%
průměr tří členských států EU, jež byly v předchozím roce v cenové stabilitě nejlepší.
4.
Země musí udržovat svoji měnu v normálním fluktuačním pásmu Evropského měnového
systému alespoň po dobu dvou let.
5.
Národní centrální banky musí být nezávislé na svých vládách, aby se mohly zapojit do
Evropského systému centrálních bank.
Členství v mechanismu směnných kursů ERMII: Měny zemí zapojených do tohoto mechanismu
jsou navázány na euro a mohou kolísat v pásmu ±15% od zvolené centrální parity). Pro
udržení kursu v daném pásmu provádí centrální banka dané země devizové intervence.
V mechanismu ERMII musí země setrvat dva roky před přijetím do EMU.
AD 7. ČESKÁ REPUBLIKA A EURO
Vstup ČR do EU 2004 – odklad zavedení eura.
Euro musí ČR přijmout, není však stanoven termín, který závisí na plnění
konvergenčních kritérií Maastrichtské smlouvy (Pakt stability a růstu).
Původní termín 2010 byl zrušen.
ČR neplní bod 2 konvergenčních kritérií – pořádek ve veřejných financích.
Zavedení společné měny znamená společnou měnovou politiku:
Přínosy:
úspora nákladů na směnu měn
odstranění kursového rizika a zesílení přílivu zahraničních investic
dlouhodobě nižší úrokové sazby
disciplina veřejných rozpočtů
větší cenová transparentnost
6
Náklady:
jednotná měnová politika („jedna velikost musí padnout všem“)
nerovnovážné a nadměrné dohánění mezd v EU (varující příklad sjednocení Německa)
ztráta kurzových a úrokových přizpůsobovacích mechanismů
nezodpovědné vládní zadlužování díky možnosti “snižovat” dluh inflací
nucené převzetí parametrů Paktu stability a růstu
problematické vyrovnávání cenových hladin
KLÍČOVÉ POJMY
Zahraniční obchod, obchodní bilance, komparativní výhoda, zahraničně obchodní politika
vlády, svoboda obchodu, ochranářství, Všeobecná dohoda o clech a obchodu, Světová
obchodní organizace, clo, kvantitativní omezení, devizová politika, směnitelnost měny,
měnový kurs, pevný kurs, plovoucí kurs, devizové intervence centrální banky, Evropská unie,
Hospodářská a měnová unie, konvergenční kritéria Maastrichtské smlouvy, euro.
7