kapitola z Dohlížet a trestat od Foucaulta

KAPITOLA I
ZoBECNĚNErnEsrÁruÍ
,,Nechť jsou tresty pŤiměŤenéa odpovídající pŤestupkrim,
nechťtrest smrti není udělován krom viníkťrvraždy a nechť
jsotr veŤejnámučení,jeŽse pŤíčí
humanitě, z nšena.,,1)
Protesty proti veŤejnympopravám nalezneme v druhé polovině 18.
století vŠude:u filozofri a právních teoretikri; u právníkri,
advokátri i člerrťr
parlamentu; v stlupisu poŽadavkti a pÍipotrríneki u zákorrodárcťrtra slrrotnáŽděních.Musí se trestat jinak: zrušit fyzickou konfrtrrrtacivládce s odsouzenym; rozplést tento boj tělo na tělo, jenŽ se odvíjel mezi pomstou
vladaŤe a uspokojovanym hněvem davu prostŤednictvím
popravovaného a kata. Velice rychle se veŤejnáPoprava stává
nepŤijatelnou.Viděno z hlediska moci, pro niŽ tím byla zrazována tyranie, exces/ Žízefi po pomstě a ona ,,krutá rozkoš
z trestání,,,2)
to bylo pobuiující.Z pohledu oběti, která byla ponechána beznaději a od níŽ se pŤestoočekávalo,Že bude blahoŤečit
,,nebi a svym soudďm, jimžse jevila byti zpustlá,,,r)1o
bylo zahanbující.V kaŽdém pŤípaděto bylo nebezpečnépro
1 ) Takto shrnulo kancléŤstvíV roce 1789 obecnéstanovisko soupisu po.
Žadavkti a pŤipomínek generálních stav k veŤejnému mučení. Viz
E. Seligman, Ln justice sous Ia Réaolution,1901,sv. I, a A. Desiardin,
Les Cahiers des Étatsgénérauxet Ia justicecrintinelle,1883, s. ,l3_2O.
2) J. Petion de Villeneuve, Řeč v Konstituantě, Archiaes parletnentaircs,
sv. XXVI, s.641.
3) A. Boucher d'Agris, Obseraationssrr /cs lois critninellcs,1'787,s. 125.
719
*
.)
{"
',
op()ru/ kterou zde nacházelo _ i jedno Proti druhému - násilí
krále a násilí lidu. Jako kdyby Suverénní moc neviděla v tomto soupeŤení ukrutností vyzvu, která Se sama pŤedkládá a která by mohla byt jednoho dne vzata na vědomí: lid, navykly
,,vidět téci krev,,, snadno pŤistoupil na to, ,,Že pomstít se lze
pouze prolitím krve,1'a)V těchto ceremoniích, které byly objektem tolika nepŤátelskych zájm , mtiŽeme Pozorovat protínání
pŤemíry ozbrojené jtrstice a hrozícího hněvu lidu. Joseph de
Maistre poznal v tomto vztahu jeden ze zák|adních mechanismti absolutní mcrci: kat tvoŤí pŤevodclvé kolo mezi vládcem
a lidem; smrt, kterou pŤináší,je jako smrt zotročenych rolníkri,
kteŤíbudovali Sankt Petěrburg z močálri a morovych ran; tato
smrt je principem univerzal|ty; z jedinečné vrile despoty činí
zákon pro všechny a z kaŽdého zlikvidovaného těla stavební
kámen státu; Co na tom, Že sráŽí nevinnél V tomtéŽ nebezpečném a rituálním násilí odhalovali reformátoŤí naopak to, co na
obou stranáclr pŤesalrovalo legitimní vykonávání moci: v tomttr násilí se ptlclle rrich tyranie kclnfronfuje se vzPourou; vzájerrrtrěSe Vyv()lávají. Je tu dvojí nebezpečí.Namísto pomsty by
krirrrirr;ilrríjustice měla prostě jen trestat.
Nczbytnost trestání bez veŤejnéhomučení se formulovala
rlcjprve jako hlas srdce či pohoršené pŤirozenosti: i u těch
nejničemnějšíchvrahťr je tŤeba brát pŤi jejich trestání v tívahu
pŤinejmenšímjednu věc: jejich ,,lidskost,,' v 79. století pŤijde
den, kdy se tento ,,člověk,,,odhaleny i v zločinci, stane terčem
trestní intervence, objektem, jenž má byt naPravován a transformován, oblastí celé Ťady věd a podivnych praktik _ ,,Vě-
sáhnout, chceme-li jej změnit, nybrŽ co se musí nechat netknuté,aby byl vtibec respektován' No/i me tangere,To znamená konec pomsty panovníka. ,,Člověk,,,jejŽ reformátoŤi
zdriraznovali oproti despotismu Popraviště, je sám o sobě
rovněŽ člověkem-měŤítkem:
avšak nikoli věcí,nybrŽ moci.
jak
tu
tedy
tento člověk-měŤítko
problém:
slouŽil
coby
Je
námitka oproti tradičnímpraktikám trestání?Jakym zprisobem se stal hlavním morálním ospravedlněním reformního
hnutí? Proč tato tak jednomyslná hrriza z veŤejnychpoprav
a tak lyrická vytrvalost v usilování o tresty, ježby měly byt
,,humánní,,?Anebo, CoŽ se toho také tyká, jak se tyto dva
v poŽadavcích na zmírnění trestr3_
prvky, všudypŤítomné
a ,,humanita,,_ artikulují jeden ve vztahu k dru,,měŤítko,,
hému?Prvky tak nutnéa pŤestotak nejisté,rovněŽ podezŤelé a navíc spojenénatolik pochybnym vztahem, ktery se objevuje i dnes a vŽdy, kdykoli Se Znovu klade problém
ekonomie trestání.Zdá se, jako kdyby 18. století vyvolalo
krizi tétoekonomie, a aby ji vyŤeŠilo,
navrhlo fundamentální
zákon, Že trestmusíbrát,,humanitu,,jako,,měŤítko,,,
aniŽ by
tomuto principu, povaŽovanému pŤestoza nepŤekročitelny,
byl dán definitivní smysl. Je tedy namístěvy|oŽit zrod a počáteční
historii tétoenigmatické,,mírnosti,,.
zenskych,,,,,kriminologickych,,. Nicméně v dclbě osvícenství
tu nebyla lrumanita jako pozitivní téma vědění _ Že člověk je
objektem barbarství veŤejnych poprav _, nybrž jako omezerrí
práva: legitimní hranice mclci trestat. Nikoli čeho je tŤeba dcl-
Yzdává se hold velkym reformátorrim _ Beccariovi, Servanovi, Dupatymu či Lacretellemu, Duportovi, Pastoretovi,
Tárgetovi, Bergassemu,redaktor m Cahiersnebo ustavodárnému shromáŽdění_ za to, Že uloŽili tuto mírnost soudnímu
aparátu a ,,klasickym,, teoretikrim, kteŤíji ještěke konci 18.
stoletíodmítali pŤísnymiargumenty,s)
q
5)
Lachěze,Rečv Konstituantě,3. června7797,Arcltit,es1tnrlcntcntaircs,
sv. XXVI.
120
Viz zejména polemiku Muyarta de Vluglans proti Beccariovi, Ry'ltttntion du Trnitédcs délitsat dcs plcincs,7766.
121
*
Je nicméně tŤeba zasadit tutcr reformu do Procesu/ jejŽ his.
torici odhalili teprve nedávno studiem právnickych archiv :
do procesu uvolĎování trestání během 18. století, či pŤesněji
dvojího pohybu, v němŽ, zdá se, během tohoto období ztrácejí zločiny svrij násilny charakter, zatímco tresty Se na oplátku na jedné straně zmírĎují co do intenzity, avšak Za cenu
rristu počtu mcrmentti, ve kterych intervenují. od konce 17.
století vskutku zaznamenáváme značné sníŽení počtu vražd
a obecně i fyzickych napadení; zdálo se, Že zločiny proti
vlastnictví pŤeváŽily nad násilrrymi činy; krádeŽe a podvody
nad vraŽdami a ublíŽenín.rina těle; rozptylená, pÍí|ežitostná'
ale častá delikvence těch rrejchudŠíchtŤíd je vystŤídána delikvencí omezenou a ,,zručnou,,; zločinci ze 17. století jsou
,,lidé vysílení, špatně živení, zcela impulzivní, snadno
vznětliví, pŤíleŽitostní zločinci,,; ti z 18. století jsou ,,mazaT|í,
lstiví, vypočítaví chytráci,,, zLočittci,,na okraji společnosti,,;t')
konečně i vnitŤní organizace delikvence Se mění: velké bandy zločinc (loupežníci tvoŤícímalé ozbrojené skupiny, muŽstva pašerákťr ostŤelující vyběrčí solné daně, propuštění či
zběhnuvší vojáci, kteŤíse potulují společně) mají tendenci se
rozpadat; lehce prclnásledovatelní, a tedy donuceni k vytváŤenímenŠíchskupin _ často o pouhé hrstce muŽri _, aby mohli nepozorovaně procházet, spokojovali se s méně nápadnymi operacemi, s menším zapojením sil a s menším rizikem
masakrti: ,,Fyzická likvidace anebo rozbití velkych band'..
uvolnily po roce 1755 pole pro delikvenci namíŤenou proti
majetku, jeŽ se od nynějška ukazuie byti individualistická,
která je nicméně ve skutečnosti provozována malymi skupinkami sloŽenymi z drobnych lupičri či kapsáŤri: jejich síla
zŤídka pŤesahuje počet čtyŤosob.,,7)Všeobecné změny odve-
6 ) P . C h a u n u , A r u n l c s d c N o r n n n d i c , 1 9 6 2 , s . 2 3 6 , a 7 9 6 6 ,s . 1 0 7 - 1 0 8 .
7) E. Le Roy-Ladurie, v Contrepoittt,7973.
122
dly nezákonnost od pŤíméhoritoku na tělo a obrátily ji více
čiméněpŤímok hrnotnym statkrim;od,,kriminality mas,, ke
,,kriminalitě hranic a okraje společnosti,,,vyhrazené z části
jen profesionál m. M Že se tedy zdát, jako kdyby šlo o postupny pokles toho nejniŽšíhostavu -,,odstraĎování napětí,
která ovládala lidské vztalry... lepšíkontrola násilnych popud "8)_ a jako kdyby samy nezákonné praktiky uvolnily
své sevŤenítěla a byly narníŤenyk jinym cíl m. Zmírnění
zločinri pŤedcházelozmírnění zákona. Nicméně tato transformace nemtiže byt oddělena od několika procesti, které
probíhaly pod její rirovní; pŤedevším,jak poznamenává P.
Chaunu, nemriŽe byt oddělena od modifikací souboru ekonomickych tlakri, od jistého obecného vzestupu Životní
rovně, od prudkého demografickéhonárristu, od rozmnoŽeníbohatstvía majetku a od ,,potÍebybezpečnosti,která je
následovala,,'9)Kromě toho |ze v prriběhu 18. století zaznamenat jisté pŤitvrzení justice, jejížtexty vykazují v mnoha
bodech vyšŠí
pŤísnost:v Anglii bylo do počátku 19. století
definováno 223 závažnych zločin , z nichŽ plnych 156 bylo
zavedeno během posledního sta let;tolve Francii byly zákony o potulce od počátku 17. stoletíobnoveny a posíleny ně-
8)
N. W. Mogensen, Aspects de ln sociéténuqeronne aux XVIF ct XVIIV
siěclcs,1971;strojopis dizertačnípráce, s.326, Autor ukazu|e, jak jsou
v clblasti Auge násilné zločiny v pŤedvečerVelké francouzské revoluce čtyŤikrátméně časténeŽ na konci vlády Ludvíka XIV. obecně
vzato poukazují práce vedené Pierrem Chaunuem o zločinnclsti
v Normandii na vzestup podvodri na kor násilností. Viz články
B. Bouteleta, J. Cl. Gégota a V. Boucherona v Annales de Normnndie
z |et 1962, 7966 a 1971. v pŤípadě PaŤíževiz P. Petrovitch v Crime et
crin nalitéen Frnnce aux XVlle ct XVIllc siěcles,1977.TÝ,žjev nastal,
jak se zdá, i v Anglii; viz Ch. Hibbert, The Roots of Eail, 7966, s. 72;
a J. Tobias, Crime and Industrinl Society,1967,s. 37n.
9) P. Chaunu, Annnles dc Nornandie ,1971, s. 56.
10) T. F. Buxton, Parlinmcntary Debnte,1819, s. XXXIX.
723
za sebou; stále těsnější a rizkostlivější vykonávání
vešspravedlnosti vedlo k tomu, Žebyla věnována Pozornost
nechat
keré .drobné delikvenci, kterou by byio jinak moŽné
lehce unikat: ,,spravedlnost se v prriběhu 18. století stávala
stále pomalejší, tíŽivějšía pŤísnějšíke krádeŽím, jejichŽ četnost relativně vzrristala a vriči nimž nyní vstoupilo do hry
buržoazní pojetí tŤídníspravedlnosti,,;11) rostl také, zvláště ve
Francii a ze všeho nejvíce v PaÍíŽi, policejní aparát,ktery zakolikrát
braťroval rozvoji organizované a veŤejně se projevující krimitonality a odsouval ji směrem k diskrétnějším formám. A k
poměrně
muto souboru opatŤení musíme ještě pŤipojit
všeobecně rozšírené pŤesvědčení o neutuchajícím a nebez-
pečném rrárristu zločinnosti. Zatímco dnešní historikové
je vii<onstattrjíubytek velkyclr band záŠkodníkťr,Le Trosne
venfrancouzsky
děl, jak se itrktl nrračtra kobylek vrhají na
pustoŠí
ktlt,: ,,Je ttl tetrto nenasytny hmyz, ktery dennodenně
cltlŽivtt rntrlych rolníkťr.Jsou to, abychom se vyjádŤili pŤímo,
vtljska nepŤátel, roztroušená po celém teritoriu, jeŽ tam Ži1í
vsirytu iako na dobytém rlzemí a vybírají opravdové dávky
ve iménu almuŽen;,, ti nejchudŠívenkované platí víc neŽ na
daních; ti, jejichŽ dan je vyšší, platí pŤinejmenŠím tŤetinu
svych príjm .rz) VětŠina pozorovatelťr tvrdí, že de|Lkvence
..,,t"; v to spada jí téžzastánci větší pŤísnosti a také ti, kteŤíse
domnívají, Žekdyby spravedlnost více omezila své násilí, byla by ričinnějŠía méně náchylná
ustupovat
pŤed následky
krádeŽích
11) E. Le Rrly-Ladurie, v Contrc?loittt,197g.Studie A' Fargeho o
siěcla,
potraviti v PaŤíŽiv 18. století (Lt:Vo! d,nlintcntsit Pnris au XVIII,
posílalo
až.1755
7750
lety
mezi
tendenci:
tuto
ilz+) potvrzuje
aŽ
5 % rtizsudkŮ tyto zloděje pcltravin na galeje, ale v letech 7775
vystupnovala...
časem
se
tribunálri
?o..
15
to
bylo
,,I>Íisnost
1790
iiŽ
ohroŽením uŽitečnych hodnot společnosti,která si pÍála byt v čimajetku spoŤádanáa uctivá.,, (S. 130_142.)
]2) G. Le Trtrsne, Mémoircssttr lc.sangnbonds,7764,s. 4.
svych rozhodnu tí;l3),un,nuje to rovněŽ soudní uŤedníky,
prohlašující, že jsou mnoŽstvím pŤípadri pŤetíŽeni: ,'lidská
|idu u korupce mravti znásobily počty zločinri i viníkti,,;]a)
v kaŽdém pŤípadě to dosvědčovala reálná praxe tribunálri.
letech
,,Éra revoluce-a císaŤstvíse ohlašuje jíŽ v posledních
až
7782
v
letech
ancien régime.Zvyšování rizika v procesech
7789 jepiekvapivé. Vidíme pŤísnost ohledně chudych, smluvené odmítání svědectví, vzrrist vzájemné nedťrvěry, nenávisti a strachu.//1s)
Ve skutečnosti tvoŤípŤechod od násilnych zločinti ke zločin m podvodnym součást celého komplexního mechanis-
mu/ V němŽ figuruje rozvoj vyroby, zvyšování bohatství,
intenzivnější právní i morální posuzov ání vztahri k majetku,
pŤísnějšímetody dohlíŽení, uzkostlivější členění populace,
iépe pŤizptisobené techniky získávání a shromaŽďování informací: pŤesouvání nezákonnych praktik je souvztaŽné
s určitym rozpětím a vytŤíbením praktik trestání.
Byia to všeobecná proměna postoje, ,,proměna, která náleŽí áo sféry ducha a podvěd66i/21{') Snad, avšak pravděpoclobr.tějia bezprostŤedně1i to bylo risilí o pŤizptisobení mechanismťr moci, které clhraničujíexistenci jednotlivc ; adaptace
jejich
a tŤíbeníaparátri, jeŽ mají na starosti a pod dohledem
jejich
jejich
aktivitu,
jejich
identitu,
kaŽdodenní chování,
tohoohledně
jiná
politika
je
to
zdánlivě nevyznamná gesta;
to mnoŽství těl a sil, která konstituuie populaci. To, co se zde
]nnnles
13) Viz napňíklad C. Dupaty, Mémoirc justificntif pour trois
h Ia roue, 7786, s. 247 .
cortdarnnés
14) Jeden z prezidentri Chambre de la Tournelle v dopise adresovaném
králi z 2. srpna 1768, citováno v A. Farge, Lc VoI d,nlinrcntsčlPnris nu
Xvilr siěcle,1974, s, 66.
15) P. Chaunu, Annnlesdc Normstrdic,7966,s' 108'
tluÝcronnc nux
76) Yyrazpochází z N. W Mogensena , Aspccts de In société
práce.
dizertační
strojopis
siěclcs,1971;
XVII, ct Xvlil"
125
724
rysuje, není nepochybně ani tak novy ohled na lidskost odsouzenych _ veŤejrrámučení jsou stále jeŠtěčastá, a to i za lehčízločiny -, jako spíše tendence k jemnější a detailnější justici, k uŽŠímu trestnímu rozčlenění tělesa společnosti.
V kruhovém procestt Se zdvíhá práh, po jehoŽ pŤekročenídclchází k násilrrynr čin m, kclntroly jsotr mnohem častější,
trestní intervence vyspělejŠía zároven početnější'
Pclrovnáme-li tento proces s kritickym diskurzem
refor-
mátorti, r,Šimneme si značné strategické souvislosti. PŤedtím rreŽ ustanovili principy nového trestání, vytykali tradiční justici právě excesivní povahu trestri; avšak spíš exces,
ktery je spjat s neregulérností, neŽ ten, jenŽ plyne ze zneužl'tí moci trestat. 24' bÍezna 7790 otevírá Thouret v Konstituantě diskusi o nové organizaci soudní moci. Moci, jež je
podle něj ve Francii ,,zbavena své pŤirozenosti,,, a to trojím
zp sobem. Soukromym
pŤivlastněním: místa tiŤedníkri se
kupují; dědí se z otce na Syna; mají směnnou hodnotu, a je
tedy ve skutečnosti moŽné je získat za uplatu. Konfuzí dvott
tyP.i moci: té, která vykonává spravedlnost a vynáŠí rozsudky v souladu se zákony, a té, která vytváŤí samotné zákony. A konečně existencí celé rady privilegií, která činívykonávání spravedlnosti nevěrohodnym: existují tribunály,
procesy/ obhájci, a dokonce pŤestupky, které jsou ,,privilegoVané,, a které spadají mimo rámec obecného právv.17) To je
jen jedna z bezpočtu formulací kritik starych jiŽ pĚinejmenším pril století, které všechny odsuzují v této nepŤirozenosti
princip neregulérní justice' Trestní justice je neregulérní pŤedevším pro mnoŽství instancí, jeŽ jsou pověŤeny ji zajišťovat, aniŽ by někdy tvoŤily jednotnou a spojitou pyramidu.18)
77) Archittcs parlcnrcntnlrcs,sv. XII, s. 344.
18) o tétootázce se lze mimo jiné dočístv S. Lingue t, Néccssité
d, unc réfornr dnns I'adnrinistrationdc ln justice,7764,nebo A. Boucher d'Argis,
Cnhicr d' u n ntnqistrnt, 7789.
726
lla,
-l.
-.
-l
-)F
l kdyŽ ponecháme stranou církevníjurisdikci, musíme vzít
v uvahu diskontinuity, pŤekryvánía konflikty mezi rtnnymi právními systémy:jednak práva šlechty,jež byla stále
ieště dtiležitá zejména pŤi pcltlačovánídrobnych delikt ;
práva krále, ježby|a sama o sobě velmi početná a špatně
koordinovaná (soudy panovníkti se často dostávaly do
konfliktu s rychtáŤskymi soudy, a pŤedevšímse soudy
odvolacími, kterébyly vytváŤeny později jako zprostŤedkujícíinstance);jednak práva, která jsou aťde facto nebo de jure zajišťovánaadministrativními instancemi (jako je intendant) nebo policejními instancemi (jako je velitel četnictva
čipolicejní riŤedníci);
k tomu je téžtŤebapŤipojit právo krále nebo jeho zástupce na rozhodnutí o uvěznění nebo vyhoštění,kteréstojímimo veškerou regulérníproceduru. Tyto nesčetné
instituce se svym pŤebytkemneutralizují a jsou
neschopnépokryt těleso společnostiv celérnjeho rozsahu.
Jejich propletenostzptisobuje trestníjustici paradoxně jisté
mezery. Je nesouvislá díky rriznosti zvyk a procedur, jeŽ
pretrvává navzdcrry vŠeobecnému
naŤízení
z roku 7670;je
nesouvislá díky vnitÍnírnkonflikt m o kompetence;je nestluvislá díky partikulárním zájmrim - politickym a ekononrickyrn _, j"ž se kaŽdá instance pokoušíhájit; a konečněje
nesouvislá i kv li intervencím královské moci' které mohclu prostŤednictvímudílení milosti, zmírnění trestri, pŤevedení trestu k vyššíinstanci královského soudu nebo pŤímym tlakem na soudní uŤedníky zabránit regulérnímu
a pŤísnémufungování justice.
Kritika reformátorri je spíšneŽ proti slabosti či krutosti
namíŤenaproti špatnéekonomii moci. PŤíliŠ
mnoho moci by.
lo v rukou niŽšíchzastupitelri jurisdikce, takŽe mohli _ za
pomoci ignorance a bídy odsouzeny.h _ pŤehlíŽetodvolávání se na právo a vynášet bez kontroly svévolnérozsudky;
pŤílišmnoho moci bylo na straně Žalobce,jemuž byly dány
téměŤneomezenéprostŤedky k usvědčování,zatímco obža-
127
:+:.
.Ěi
.fir
.s
L!
ll,
'i:
.{ť:'
#
#n
:Í
-a!:i
*i
lovany stál v či němu bezbrannÝ, coŽ vedlo soudce k tomu,
žebyli někdy pŤehnaně pŤísnía někdy naopak, v reakci n;] to,
pŤíliŠshovívaví; pŤíliŠmnoho moci bylo v rukou soudcťr, kteŤíse mohli spokojit s malichernymi d kazy, pokud byly,,legá|ní,,,a kteŤídisponovali značnou svobodou ve volbě trestri;
pŤíliš mnoho moci bylo pŤisuzováno i ,,královym muŽ m,,
nejen ve vztahu k obŽalovanym, ale i vzhledem k ostatním
soudním uŤedníkťrm;a konečně, pŤílišmnoho moci bylo vykonáváno samotnym králem, protoŽe mohl pozastavit běh
soudního procesu/ měnit jeho rozhodnutí, sesazovat soudní
Ťedníky, odvolávat je nebo je posílat do vyhnanství, nahrazovat je soudci s královskym pověŤením. ochromení justice
bylo mnohem méně spjato s oslabením neŽ se špatně regulovanou distribucí moci, s její kclncentrací na určitém počtu
míst a s konflikty, diskontinuitami, jež z toho vyplynuly.
Tato dysfunkce moci odkazuje k centrálnímu excesu:
k tomu, co by bylo moŽné nazvat monarchická ,,nadmoc,,
[surpouvoir], která ztotoŽnuje právo trestat s osobní mocí
panovníkar. Tatcl teoretická identifikace činí zkrá|e t'ons justi_
tiae, a|e její praktické dtisledky lze dešifrovat aŽ do moment , které vypadají jako optlzice vtiči králi a které omezují jeho absolutismus. Proto měl král, ktery si udělil právo pro
potŤeby státní pokladny prodávat uŤady justice, které mu
,,patÍi|y,,, pŤed sebou riŤedníky, drŽitele svych pověŤení, nejen neposlušné, ale pŤímo zaujaté, náchylné ke kompromisrim. Proto také bez ustání vytváŤel nové uŤady, čímžrozmn<rŽoval konflikty moci a kompetence. Proto vykonával
pŤíliš zce moc nad svymi ,,rrruži,,a uděloval jim moc téměŤ
naprostou, Což ještě zesilovalo konflikt v rámci riŤedního
aparátu. Proto justici konkuroval
(vykonávanych
proces
veliteli
mnoŽstvím ukvapenych
četnictva či policejními
riŤedníky) nebo administrativními opatŤeními, čímžparalyzova| justici pravidelnou, jež se pak stávala někdy shovívavou a nejistou, jindy však uspěchanou a pŤísnou.19)
728
Kritizována však nebyla tolik, či nejen, privilegia justice,
její svévole, její starodávná arogance, její nekontrolovatelná
práva; spíše to byla směs slabosti a excesu/ směs pŤemrŠtěnosti a mezer/ a pŤedevším sám princip tohoto smísení, monarchická nadmoc. Pravym cílem reformy, a dokonce i v jejích
nejobecnějších formulacích, nebylo ani tak za|oŽitnové právo
trestat postavené na principech větší rovnosti, ale ustavit no-
Vou ,,ekonomii,, moci trestat, zajistit její lepší distribuci, tak,
aby nebyla ani pŤíliškoncentrovaná na několika privilegovanych místech, ani príliŠrozdělená mezi proti sobě stojícími instancemi; aby byla rozdělená v homogenních kruzích, schopnych prisobit všude, spojitě a až do nejjemnějšího zrnka
sociálního tělesa.2.)Reforma trestního práva musí byt chápána jako strategie nového uspoŤádání moci trestat podle modalit, které ji učiní více pravidelnou, více učinnou, Více konstantní a méně detailní ve svych čincích;které zkrátka zvyší
její efektivitu pŤi sníŽení jejích ekonomickych nákladri (to
znamená, Že ji oddělí od systému vlastnictví, kupování a prodávání, od podplácení nejen pŤi získávání uŤadri, ale samotnych rozhodnutí) a jejích nákladti politickych (jejím oddělením od svévole nronarchické moci). Nová právní teorie
trestání odpovídá ve skutečnosti nové ,,politické ekonomii,,
l 9 ) K t é t ok r i t i c e , , p Ť e b y t k u m o c i , , a j e h o š p a t n éd i s t r i b u c e v s o u c l n í m
viz zejména C. Dupaty, Lettrcs sttr ln
critttinellc,
1g1rátu
|lrocétlttrc
7788; P. L. de Lacretelle, Dl.ssertnticlnsur le ministěre pt lic v Discottr.s
sur lc préjugétlcsleincs int'amtlntcs,1784;
C. Target, L;Es]tris rlcs cnlticrs
préscttt
ésnux Étntsgcnérnux,7789.
20) YízN. Bergasse o soudní moci: ,,Je nutné, aby zabrařujíc kaŽdému
druhu činnosti proti politickému zÍizeni a iakémukoli ílivu na vrjli
těch, kdcl se ričastníformování takového z{ízení nebo jeho uclrŽování,'proto,aby chránila všechna individua a všechna práva, disponovala tato moc silou, která by byla všemocná pňi obráně a pÍi žabezpečenía která by se stala naprosto bezmocnou, jestliŽe by změnila
své určení a směŤovala k jakémukoli zneuŽití pÍi utlačclvání.,,
(Rnpporth In Constittlgntesur Ie pouutlirjttdicinirc,Úď9,
s,17_12.)
729
moci trestat.Je tedy zÍejmé,pročtato ,,reforma,,neměla Žádny jedinečnymoment vzniku. Na počátkutétoreformy nestojí ani nejclsvícenější
soudu, ani filozofové,
občanépodléhající
ti nepŤátelédespotismu a práteléhumanity, clokonce ani sociální skupiny oponujícízákonodárcrim. Ci pŤesněji,nejsou to
pouze oni; v tomto globálním projektu nové distribuce moci
trestat a nového rozdělení jejích čink se protnulo mnoho
r znych zájmti' Reforma nebyla pŤipravena vně soudního
aparátu a proti všem jeho pŤedstavitelrim;byl'a z podstatné
částipŤipravenauvnitŤ něj, velkym počtemsoudních uŤednía konfliktti mok a na základě cílri,kteréjim byly společné,
jistě
netvoŤilimezi
ci, kteréje stavěly proti sobě. ReformátoŤi
uŤedníkyvětšinu;byli to však pŤecemuŽi práva, kteÍínačrtli
všeobecnéprincipy reformy: moc soudit by neměla byt zatíŽena bezprostŤednímvykonáváním suverénní moci vladaŤe;
měla by bji osvobozena od nárokrf vydávat zákony; měla by
byt zbavena majetkovych vztahťr;a neměla by mít jinou funkci neŽ soudit, plně vykonávat svou moc. Zkrátka aby moc
soudit jiŽ nespočívalana mnoŽstvínespojitych,někdy si i protiŤečících
privilegií, udělovanych suverénnímocí, nybrŽ na
spojitě distribuovanych ričincíchsvrchovanéstátnímoci. Tento obecny princip definuje celkovou strategii,která zahrnovala celou Ťadu ruznych bojri. Bojri filozofii jako Voltaire a novináŤri jako Brissot či Marat; ale takébojri soudních uŤedníkri,
jejichŽ zájmy však byly velmi rozmanité:Le Trosne, rada soudu první instance v orléansu, a Lacretelle,generálníadvokát
v parlamentu; Target,ktery se spolu s členyparlamentu stavěl
proti Maupeouově reformě;ale takéJ'N. Moreau, jenŽpodporoval královskou moc proti parlamentáŤr'im;téŽServan a DuPaty,oba soudní riŤedníci,kteŤívšak byli v konfliktu se svymi
kolegy, atd.
Po celé18. stoletíuvnitŤ i vně soudního aparátu, v kaŽdodenních trestníchpraktikách, stejnějako v kritice instifucílze
sledovat, Že se formuie nová strategie vykonávání moci tres-
130
tat.A,,reforma,,, tak jak se formuluje v teoriíchpráva či jak
ic schematicky podána v jednotlivych projektech,je, Ťečeno
iasně, politickym nebo filozofickym obnovením této strategie s prvotními cíli:učinit trestánía potlačenínezákonností
pravidelnou funkcí,koextenzivníse společností;
trestatnikoli méně, nybrž lépe;trestat moŽná s menšípňísností,avšak
proto, aby se trestalos většíuniverzálností a nutností;vpravit moc trestathlouběji do těla společnosti.
,il
&:,
i&
|;É
;B:
tr
:F;
''ii
.ái
-rg
.:'i.i
.s
Situace, ze kterése zrodila reforma, tedy nebyla situací
ntrvésenzibility;by|a to situace jinépolitiky vzhledem k nezákonnostem.
Obecně |ze Ťíci,že za ancien régimeměly rrizné sociální
vrstvy svérozpětítolerovanych nezákonností:nedodrŽování
iistéhopravidla, zanedbávání početnychvynosri či naŤízení
patŤilok podmínkám politickéhoa ekonomickéhofungování společnosti.Že je to rys, ktery není pro ancien régirnejedt.
nečny? Bezpochyby. Avšak tato nezákonnost byla natolik
hluboce zakotvena a byla tak nezbytná pro život kaŽdé sociální vrstvy, Že měla v jistém smyslu i svou soudrŽnost
a svou vlastní ekonomii' Někdy pŤijalaformu naprosto statutární_ což z ní činilo spíšpravidelné zproštěnínež nezákonnost:byla to privilegia pŤiznanájednotlivcrim nebo spo|ečenstvím.Někdy měla formu masivního a všeobecného
nedodrŽování, coŽ zptlsobovalo, Že v pruběhu desetiletí,
někdy i staletí, mohla byt naÍízeníbezpočtukrát vydávána
a obnovována, anižby to kdy vedlo k jejich plnění. Někdy šlo
tl posfupné zastarávání zákoru3,ježposkytovalo prostor pro jeiich náhlé znovuoživení. Někdy to byl tichy souhlas moci,
pŤehlíŽení
či prostě neschopnost ričinně prosazovat zákon
a stíhatjeho narušitele.Nejménězvyhodněné vrstvy populace neměly v principu žádná privilegia: získávaly však pro-
131
zákony a Zvyspěch v rámci okraje tclho, co jinr bylo trloŽt..trcl
ky, , prostoru tolerance, získarrélrtl ať silou Či zatvrzelostí;
a tetrto prostor byl pro ně natolik neodmyslitelnou podmínkou existence/ že by|y vŽdy pŤipraveny vzbouíit se, aby jej
ttlu populací spáchal zločiny na rikor této populace, napŤíklad Žebravy tulák, ktery kradl a vraŽdil, se snadno stával
tlbjektem zvláštní nenávisti: obrátil proti těm nejm éně zvy-
bránily; opakovaně prováděné pokusy omezit tento prostor
uplatriováním starych pravidel nebo tŤíbením represivních
ve vŠech pŤípadech lidové bouŤe,
procedur vyprovokovaly
tak jako pokusy o omezení jistych privilegií pobuŤovaly
sláva
k tékterá
však byla pociťována jako místo, kde se mr]Že zrodit zločin.
Lidová nezákonnost zahrnovala celé jádro kriminali ty, jež
zde měla krajní formu a současně pŤedstavovala vnitŤní
nebezpečí.
šlechtu, klerus i burŽoazii.
Tato nezbytná nezákonnost, jejíŽ specifické formy si kaŽdá společenská vrstva nesla s sebou, byla zachycena v celé
Ťadě paradoxri. V rriŽšíchoblastech byla spo;ována s kriminalitou, od níŽ ji bylo těŽké odlišit alespon právně, ne-li morálně: od fiskální nezákonnosti k nezákonnosti celní, k paŠování, lclupení, ozbr<ljenému b<-r1iproti vyběrčím daní
a později i proti samotnym vojáktim, a konečně aŽ ke vZPoLlŤe vedla spcljitá sottvislost, v níŽ bylo těžkévyznačit hranice;
nebo dále pcltulka (pŤísně trestaná ve smyslu naŤízení,jeŽ
však nebyla téměr nikdy naplnována) s loupením, kvalifiktlvarrymi krádeŽemi, někdy i s vraŽdami slouŽila jako pŤívětivé prostŤedí pro nezanrěstnané, pro dělníky, kteŤíneoprávněrrě opustili své zaměstnavatele/ Pro sluŽebnictvo, které
z jakéhokoli drivodu uprchlo od svych pánri, pro učedníky,
s nimiŽ bylo zle zacházeno/ Pro dezertéry, pro všechny, kterí
clrtěli uniknout nucenétnu verbování. TakŽe kriminalita se
opírala o mnohem širšínezákonnost, k níŽ byly lidové vrstvy pripoutány jako ke svym existenčním podmínkám; a naopak, tato nezákonnost byla trvalym faktorem r stu kriminality. odtud ona nejasnost v postojích veŤejnosti: na jedné
straně měl zločinec _ zejména pokud šlo o pašeráka nebo rolod svého pána _ proníka, stíhaného pro vymáhání dluh
spěch ze spontánní solidarity: v jeho násilnostech byla spatŤována pŤímá souvislost s dávnymi boji; avŠak na druhé
straně ten, kdo pocl ochranou nezákonnosti pŤijímanéurči-
732
hodněnym nezákonnost, která byla integrována do
podmínek existence' Takto se okolo zločinri splétaly
i ostouzení; tičinná Pomoc i strach se stŤídaly vzhledem
ttl pohyblivé populaci, o níŽ se vědělo, Že je tak b|ízko,
jejich
Mezi nezákonností spodiny a tou, která náleŽela
;inym
společenskym kastám, neexistovala ani pŤímá konvergence,
ani podstatná protikladnost. V obecném smyslu udrŽovaly
tyto rrizné nezákonnosti, vlastní jednotlivym skupinám,
vzájemné vztahy, které byl'y zároveĎ vztahy rivality, konkurence/ stŤetu zájmŮ, a|e i vzájemné podpory, napomáhání:
sedláky odmítnuté placení jistych státních či církevních dávek nebylo nutně pokládáno Pozemkovymi
vlastníky za
Špatné;nedodrŽování některych továrních naŤízení Ťemeslníky bylo často některymi novymi podnikateli podporováno; paŠování _ pŤíběh Mandrina, vítaného celou populací,
pŤijímaného na zámcích a bráněného dokonce členy parlamentu, to dokazuje _ se těšilo široké podpoŤe. Nakonec byltl v 17. století moŽné spatŤit, jak se rozličná fiskální odmítání sdruŽovala v mohutnych vzpclurách, jichŽ se učastnily
vrstvy populace, které si byly jinak zcela vzdálené. Yzájemná souhra nezákonností byla zkrátka součástí politického
a ekonomického Života společnosti. Nebo ještě presněji:
v trhlině, která se kaŽdodenně rozŠiŤovala lidovymi nezákonnostmi, se odehrálo jisté mnoŽství transformací (napŤíklad zastaralost Colbertovych naŤízení,nedodrŽování celních omezení uvnitŤ království, rozpuštění cechovních
praktik); vŽdyt buržoazie tyto transformace
potŤebovala;
133
#
'&
!B
:b
rs,
.:ti
s
,*1;
#
,ffi
-#
Í.
vlastnictví pozemk , dosahované nyní částečně i buržoazií
a zbavené tak feudálních bŤemen, která je zatěŽovala, stává
vlastnictvímabsolutním:všechny tolerance,jichŽ sedláci doriáhli nebo kterési zachovali (opuštěnístarych povinností či
trpevněníneregulérníchpraktik: právo volné pastvy na strrrišti,sbíráníklestíatd.),jsou nyní stíhány novymi vlastníky,
kterí 1m dali jasny a jednoznačny status trestného činu
(ptldněcujícetak v populaci Ťadu Ťetězovychreakcí čímdál
nezákonnějšíchnebo, chcete-li,čímdál zločinnějších:
rozbití
tlhrady, krádeŽ či zabíjenídobytka, zakládání poŽár , násiltrosti, vraždy).ze)Právní nezákonnost, jeŽ často zajišťovala
pŤeŽitítěch nejchudších,se postupně s novym statusem
vlastnictvístala nezákonnostímajetkovou' Tu však bude tŤeba trestat.
A tato nezákonnost, ačkoli byla buržoazií spíšpotlačována, pokud šlo o pozemkové vlastnictví, byla v pŤípadě obchodního a prrimyslového vlastnictví zce|a nepŤijatelná:rozvoi pŤístavr3,vznik velkych obchodních center, kde se
shromaŽďuje zboŽí,organizování dílen obrovskych rozměr
(s odpovídajícímasou materiálu, nástrojri a vyrobkri, které
patŤilypodnikateli a nad nimiŽ bylo těŽkéudrŽovat dohled),
to vše nutně vyŽadovalo taképŤísnépotlačenínezákonnosti.
Zprisob, jímžmá byt bohatství podle zcela novych kvantitativních měŤítekinvestováno ve zbožía ve strojích,pŤedpokládá systematickou a ozbrojenou netoleranci vtiči nezákonnosti. Fenomén je naprosto nejviditelnějšítam, kde je nejvyšší
ekonomicky rozvoj. Kv li tétonaléhavépotŤeběpotlačit nesčetnénezákonné praktiky hodlal Colquhoun podat jen pro
město Londyn vyčíslenédrikazy: podle odhad podnikatel
a pojišťovacíchspolečnostívzr staly krádeŽe zboŽí dováženéhoz Ameriky a pŤechodněuskladněného na bŤezíchTemŽe
rok co rok o 250 000 liber; jen v samotném londynském pŤí-
21) G. Le Trosne, Métnoirc.sttr/c.suagabonds,1764,s. 4.
22) Y..M. Bercé,Croqunntsct nu.pieds,1974, s. 767.
23) Yiz o. Festy, Les DéIitsrurnux et lcur répressionsottsla Réaolution et Ie
Connilnt,1956; M. Agulhon, La aie socinleen Prouence,1970.
částečněna nich za|ožI|aekonomicky rust. Tolerance byla tedy podporována.
V druhé polovině 18. století měl proces tendenci se pŤevrátit. Nejprve s všeobecnym zvyšováním bohatství, ale rovněŽ s masivním demografickym nártistem, se terčem lidovtí
nezákonnosti stávají v první Ťadě jiŽ nikoli práva, nybrŽ ma-
jetek; chmatáctví a krádeŽe postupně nahrazují pašování
a ozbrojeny boj proti daĎovym agenttim. V tomto ohledu se
sedláci, statkáŤi, Ťemeslníci často cítíbyt jejími hlavními oběťmi. Le Trosne nepochybně pouze zveličuje skutečnou tendenci, kdyŽ popisuje sedláky trpící vydíráním od tulák ještě více neŽ dŤívějŠímvymáháním feudálních dávek: zloději se na
ně dnes vrhají jako mračno zhoubného hmyzu, pleníce sypky
a poŽírajice jejich rodu.2l) Lze Ííci,Že v 18. století se postupně projevuje krize lidové nezákonnosti; a ani hnutí z počátku
Velké francouzské revoluce (tykající se odmítnutí panskych
práv), ani ta pozdější hnutí, v nichŽ se spojovaly bojproti právťrm pozemkovych vlastníkti, politické a náboŽenské protes-
ty či <ldmítání majetkovych odvodri, ji ve skutečnosti
neupevnila v její staré a vlídné formě. Navíc jíburŽoazie, ačkoli její značná část pŤija|a bez velkych problémri nezákcrnnost tykající se některych práv, pŤíliš nepodporovala
v pŤípadech, kdy šlo o to, Co povaŽova|a za práva tykající se
vlastnictví. Nic není v této věci charakterističtější neŽ problém venkovské delikvence z konce 18. století a zejména od
vypuknutí Revolucu.zz) pig6hod k intenzivnímu zemědělství
vykonával na uŽívací práva, na tolerance/ na obecně pŤijímané drobné nezákonnosti stále větší vynuceny tlak' Nadto se
734
135
#
&
#
:t:
stavu (když nepočítáme části pŤístavu patŤícívojenskému námoŤnictvu) bylo kaŽdy rok ukradeno zboží za pŤibliŽně
500 000 liber; k tomu je tŤeba pŤipočíst700 000 liber ve vlastním městě' Pri tomto nepÍetrŽitém loupení je podle Colquhouna tŤeba pcrvšimnout si tŤí ;evri: jednak napomáhání
a často i aktivního podílnictví riŤedníkri, dozorď, pŤedákri
a dělníkri: ,,kdyŽ Se na jednom místě shromáŽdí velké mnoŽství dělníkri, nutně se mezi nimi nachází mnoho Špatnych
charakterti,,; jednak existence celé organizace nedovoleného
obchodu, která zaČínáv dílnách nebo v docích, pokračuje dále pŤes pŤechovávače _ pŤechovávače ve velkém, kteŤíse specializovali na určité tyPy zboží, a pŤechovávače v malém, jejichŽ vykladní regály nabízely jen ,,Staré kusy rezavého
Že|eza, hadry a obnošené šaty,,, zatímco v zadních místnostech obchodu se skryvala ,,námoŤní munice nejvyšŠí
ceny, měděné hrebíky a šrouby, kusy litiny a vzácnych kovťr, vyrobky
ze Západní lndie, nábytek a hromad a zboží nakoupeného od
dělníkťr vŠeho druhu,, _ aŽ po pŤekupníky a kolportéry, kteŤí
trkradené zboŽí rozváže|i claleko na venkov;2a) o konečně vyroba faleŠnych peněz (po celé Anglii bylo roztroušeno 40 až50
penězokazeckych dílen, které nepŤetrŽitě pracovaly). Tento
ohromny podrrik, zahrnující současně rozkrádání i konkurenci, totiŽ usnadĚoval cely soubor tolerancí: některé platily téměŤ jako nabytá práva (napňíklad právo shrorrraŽdbvat z lodí
kusy železa či cldŤezky lana nebo znovu prodávat zlomky
cukru); jiné jsou Ťádu morálního akceptování: analogie, s níŽ
se toto loupení spojovalo v duchu svych vykonavatel , jako
pašování,,,familiárně s těmi druhy pŤestupkti, které v bec nepociťovali jako něco nesprávn"|'6//.25)
24) P. Ctllquhtlun , Trnitc sur I0 [10liccda Londras, fr. pňeklad, 1tj07,sv. I. Na
stranácl.r153_182 a 292_339 pcldává Colquhoun velice detailní popis
těchto postupri.
2 i l T n l n t a žs,. 2 9 7 _ 2 9 8 .
736
Bylo tedy nutné kontrolovat a zaznamenávat všechny
nedcrvolené praktiky. Bylo tŤeba, aby byly pŤestupky pŤesně
definovány a s jistotou trestány, aby se v tomto mnoŽství nezákonností, stŤídavě tolercrvanych a trestanych se zcela neadekvátním pobouŤením, určilo, co je nepŤípustny pŤestupek, jehoŽ privodce by byl podroben tresfu, pŤed nímŽ není riniku'
S novymi formami akumulace kapitálu, vyrobních vztahti
a právního statusu vlastnictví se lidové nezákonné praktiky, ať
uŽ se odvíjely v tiché, kaŽdodenní tolerované formě nebo ve
formě násilností, změnily z právních nezákonností na nezákonrrosti tykající Se majetku. KrádeŽ se postupně stala
jednou z hlavních vymluv legality na její cestě vedoucí od
společnosti právně-politickych
dávek ke společnosti pŤivlastnění si vyrobních prostredkti a produktri. Nebo Ťečeno
jinak: ekoncrmie nezákonností se restrukturovala spolu s rozvojem kapitalistické společnosti. Majetková nezákonnost byla oddělena od nezákonnosti právní. Toto rozlišení v sobě
skryvá opozici mezi tŤídami, protoŽe ty nezákonnosti, které
byly lidovym vrstvám nejpŤístupnější,byly nezákonnosti
majetkové _ násilné prevody majetku; a protoŽe si na druhé
straně burŽoazie rezervuje právní nezákonnosti pro sebe:
moŽnost obcházet svá vlastní naŤízenía své vlastní zákony,
zajistit si pro sebe celou ohromnou oblast ekonomickéh<;
oběhu hrou, kterou rozvíjí na Pomezí zákonti _ na pomezí,
ježbyl'o pŤedjímáno jejím mlčením nebo uvolněno faktickou
tolerancí. A toto pŤerozdělení nezákonností se promítlo dokonce ve specializaci soudních obvodri: pro majetkové nezákonnosti _ pro krádeŽe _ byly Íádné a trestní soudy; pro
právní nezákonnosti _ podvody, daĎové uniky, nezákonné
obchodní operace _ by|y speciální právní instituce, jejichŽ
jednání končila smírem, vyrovnáním, mírnymi pokutami
atd. BurŽoazíe si vyhradila plodnou oblast právních nezákonností. Současně s vytvoŤením této diferenciace se ukazuje nutnost nepŤetrŽitého policejního rozčlefiování, které míŤí
737
vyslovně proti těmto rnajetkovyrn nezákonnostetn. Ukazuje
Se, Že je nutrré optrstit starou ekorrclrnii trestajícímoci, jejírniŽ
principy byly konfuzní a proděravělá rnnolrost instancí' pŤerozdělení a koncentraci moci, jeŽ byly souvztaŽné s nehybností a nevyhnutelnou tolerancí, s tresty budícími pozornost
svou manifestací a nahodilymi pŤi svém uplatnování. Ukazuje se, Že 1e nutné definovat strategii a techniky trestání, kde
ekonomie korrtinuity a permanence rralrradí ekonomii spotŤeby a excesu. Trestní reforma se zkrátka zrodila v pr seČíku
boje proti ,,nadbytečnémoci,, panovníka a ,,podprahové moci,, získanych a tolerovanych nezákonností. A byla-li tato reforma něčím více neŽ pouhym pŤeclrodnym vysledkem souhry nahodilyclr okolností, bylo tomu tak proto, že mezi touto
nadbytečnou a podpralrovou nrocí byla utkána celá síťvztalrri. Forma monarclrické suverenity, která na stranu panovníka umisťovala prívažek zjevné, neomezené, osobní, nekonna straně
a nespojité moci, ponechávala
podŤízenych sub;ektr1 svobodny prostor trvalé nezákonnosti;
ta byla ;akoby korelátem onoho typu moci. Tak jak se svalovala vitra na r zná panovnická privilegia, tak se Ve stejnédobě trtočilo proti fungování těchto nezákonností. Oba cíle spolu sottvisely. A podle okolností či partiktrlárních taktik dávali
reformátoŤi pŤednost tomu nebo onortll. Le Trosne, f5tziokrat, ktery byl raclor-rprezicliálrrílro soudu v Orléansu, tu
'l764
publikoval pojednání
rnťrŽeslouŽit jako príklad' V roce
a
t,rahťt,
o potulce: je to lílrer1 zlodě;ťr
,,kteŤí Žijí uprostŤed
trolované
spoleČrrosti,aniŽ by byli ;ejírni Členy,,,kteŤí veciou ,,skuteča kteŤí existují mezi námi
ntlu r'álktt proti vŠetrrobčatrťtnr,,
,,ve sta\zLl,o t.rětnŽse predpokláclá, Že zde byl pŤed ustavenítn
tresobČarrskéspolečrrosti,,.VrlŽadr-rjepro trě co rrejpŤísrrějŠí
l
sr,é;lrekr'irpellí rrad Stavelll,
29 1,i/j;]t1í.trje
ty (a ;e prízrr.rčrré,
rrapríklad s paŠerát-te'Ž
slrtlr'ít'ar'e\ii
kdy ie s tritrri zaclrázetro
jízclrríčetrrictvtlstíje
aby
policie,
irbv
bylir
posÍlerra
ky); Žádá,
je.jiclr
dtlŽacluje
krácleŽt-rrri;
trpí
lraltl za ptltrroci ptlpttlact., )cŽ
138
se, aby tito rreuŽitečnía nebezpečnílidé ,,byli osvojeni státern
.t náleŽeli rnu jako otroci svym párrťrm,,;a v prípadě potŤeby
by se měly organizovat kolektivní hony v lesích, aby odtud
byli vyštváni, a každy, kdo by nějakého clrytil, by byl náleŽitč:odměněn: ,,Dává se odměna i0 liber za hlavu vlka. Tulák
ie pro společnost nekonečněkrát nebezpečnější.,,zolRoku
1777 tentyŽ Le TrosneveVues sttr la
ittsticecritnirtlelle[Pohledy
tra trestní právo] poŽaduje, aby byly ornezeny vysady verejrréhoŽalobce tak, aby obŽalovaní byli povaŽováni za nevinné aŽ do jejich pŤípadného oclsouzení, aby soudce byl pouhy* arbitrem mezi nimi a společností, aby práva byla
,,pevná, stálá, určená co nejpŤesnějŠímzptisobem,,, takže by
souzení věděli, ,,čemu jsou vystaveni,,, a souclní uŤeclrrícinebyli rričÍrnvíce neŽ ,,nástrcljetn zákona,,.27)U Le Trosnelro, jako u mnolra jirryclr v jelro době, se bo; za delimitaci tnoci trestat artikuluje prímo v potŤebě p<ldríditlidovou nezákonnost
prímějšía trvalejšíkontrole. Je pochopiielné, Že kritika verejnych poprav měIa v trestní reformě takovou drileŽitost: neboť verejná poprava byla pr<rjevern,v němŽ se viditelnyrn
zprisobern spojovala neohraničená moc suverénního panovníka a vždy pripravená lidová nezákonnost. Humánnost
trestťrbyla pravicllem, jeŽ bylo kladeno reŽimu trestání proto, aby fixovalo jelro meze v jecinom i v clrulrérn.
,,Člověk,,,
ktery rnusí byt v trestech respektovárr, je právrrí a tnorální
ftlrtnoLt, která klade toto dvojÍ vynrezení.
AvŠak ačkoli je pravda, Že refortna jako trestní teorie a ja.
ktl strategie trestrrí moci byla narysována v boclě prekrytÍ
těclito clr'ott cílti, její stabilita pro buc1ouctrosLbyla zpťrsoberta fakterrr, Že tetr clrr-rlryzatrjal na clloulror-rclclbtr preclnclstrrí
trrÍsto.A tcl proto, že tlak rra lidor,é nezákorrtrclstj se stal
\/t.p()Še
Re\,tllLlce-,
později za císai.str'í
ii jeŠtěptlzc1ějii belreIlr
2(')(;
1 7 )( ;
l.c Trtlstrc, M
t t t t l i r Ls,t r r / r ' s . l / ť l l 1 ' ( ) l l Í l 1Š7,6 4 , s . t . i ,5 ( ) , 5 . l , ( r l - ( r 2 .
I - r ' l l ' t r s r r c ,\ / 1 1 1 ' . s . s 1 1l rt 'tlstt i t ' c r i r t r 1 t c l l r , 1 7 7 7 ,s . : 1 . | , 3 7 . l 0 l _ 1 1 1 1 ,
139
,.{'
19' století základním imperativem, jejŽ reforma byla s to pŤevést ze stavu projektu do stavu institucionalizace a souboru
praktik. T"dy ačkoli lze novou trestní legislativu zjevně charakterizovat zmírněním trest , jasnější kodifikací, vyznamnym sníŽením libov le, lépe ustavenym konsenzem ohledně
moci trestat (na rikor reálnějšího rozdělení jejího vykonávání), stojí v pozadí této nové legislativy rozvrat tradiční ekonomie nezákonností a prísny nátlak pŤi dosahování je1ich nového prizprisobení. Trestní systém je tŤeba chápat jako aparát
diferencovaného spravování nezákonností, v Žádném pŤípadě jako aparát jejich potlačování.
Změnit cíl a zvolit jiné měŤítko' Definovat novou taktiku
k dosaŽení tohoto cíle, ktery je nyní mnohem subtilnější, ale
také ŠíŤeji
rozprostŤen v sociálním poli. Nalézt nové techniky,
které pŤizpťrsobítrestání tomuto cíli a změní jeho tičinky' Stanovit nové principy regulace, zpŤesnění a univerzalizace
umění trestat' Homo6;enizovat jeho aplikace. SníŽit jeho ekonomické a politické náklady pomocí zvyšení jeho efektivnosti a rozmnoŽením oblastí aplikace. Zkrátka konstituovat novou ekonomii a novou technologii trestající moci: to jsou
bezpochyby základní raisons d,Otre reformy trestního práva
v 18. století.
Na urovni principťr se tato nová strategie formuluje snadno v rámci teorie společenské smlouvy. U občana se pŤedpokládá, že jednou provŽdy pŤijal zákony společnosti, na jejichŽ
základě mtiŽe byt potrestán' Zločinec se tak zjevuje jako bytost z právního hlediska paradoxní. Porušil smlouvu, a je tedy nepŤítelem společnosti jako celku, avšak podílí se na trestání, kterému je podroben. I ten nejmenší zločin atakuje celou
společnosU a celá společnost _ včetně tohoto zločince _ je pŤítomna i v tom nejmenším trestu. Trestání je tedy zobecněnou
Ítltrkcí,koexteI
j?:::
Zdese:ilil".;lfil#TT:,T:
1lrvkri.
: ::11
JTí
t.tjÍcímoci.
Ve svém drisledku
staví takovy pňestupek
jedince do
tlptrzice proti celku
společnosti; aby
1";p",,",iJ,
má společtttlst právo pilstavit
se proti němu rovněŽ
ve své celkovosti.
tcr
nerovny boj: na jeáné
|c
straně jsou všechny síIy,
všechna
moc, všechna práva.
A tak to má byt, nebo ťj:
;;,"zahrnuta
i tlbrana každého jedince.
Velkolepé právo trestat
se tak ustavuje proto, že zločinec
Se stává obecnym nepŤítelem.
Dokonce víc neŽ nepŤí,:':''',
neboť jeho činy
stredu
sptrlečnosti - je zrádcem.
"y,na,,"iize
,,Zrú','dou,,.
Proč by tedy společnost
tlitd ním neměla mít absolutní
právo? Proe by
vyžatitly21, prostě a jednoduse,
"ui",",.r"
jeh<l vynlazení? A je-li
pravda, Že
principy trestání musí
byt štvrzeny společ"..,ko.,
i.luu,,o.,,
pak je zce|a logické,
ze ábeane souhlasi s nejvyšším
trestem
pro ty z nich, kteŤíje jako
celek napadají.
,,Každy zločinec,
ktery utočÍna spoleienska
prá'va.,stává se skrze,ín
ei..y ."belem a zrádcem své
vlasti; v takovém pňípadě
je ochrana
státu neslučitelná s jeho
vlasťníochranou; je nutné,
aby jeden
padl, a zahyne-li. ten,
kdo je vinen, je zabítnikoli
občan, nybrŽ nepŤítel,l/28)
Právo tresí", 'u p..měnilo
z odplaty panov.
níka na obranu společnosti.
Naáhr
spojení
s taksilnymi
prvky,
Žese'ff;#J:ffiffizÍI
c.inecje uchráněn pŤed
hÁzbou, ve své podstatě
excesivní,
2t])].-].Rousseau,Spolcčcttskrí
sn,tlotrca,kniha kap. V.
Nutncl Poznamenat,Že tyto Rousseauovyideje
]r,
byly využityv
i(onstituantourčitymi
poslanci,kteŤí
si prah uárzei.|J.j.
pŤísnychtrestri.Kuri zně jim principy š!?!:u::'u:
""rmi
pondencemezi krutostí i-í9,,y',d""ži|y kpo.poŤe starékoreszločinria íestri.',o.ná..u..,uán.:
'yzuau.
r."u,.,,
fil ; il ;;vneby,
a
mx
i:
:
i"u
i,!'*:JlTlIJJJilItr
ri.
t
t5rr
.i.',"^
i
p
sáŽ, spot,i,,
15,
"." .a "
!ťX,;,x'
;yi :ťi:i 3i.ll:*.
tě, Ar chiaes pnrl c mc ttti
i re.','u. XÍ'i;"s... 637,)
140
747
ale je vystaven trestu, jenŽ se zdá b,!t ničím neohraničeny. Je
to návrat k hrozivé nadmoci' To s sebou pŤináŠínutnost stanovit pro trestajícímoc prirrcip moderace.
,,Kdo by se netŤásl hrr1zou pŤi nahlédnutí do historie tolika strašnych a zbytečnych mučení, vyna|ézanych a chladně
ukládanych zr dami, které samy sebe nazyvaly mud11i?,,29)
Či jesto: ,,Zákony mne vybízejík potrestání těch nejstrašnějších zločin . PŤistupuji k tomu se vší zuŤivostí, ke které mne
tyto zločiny inspirují' Ale co to? Strašlivosti zločinri trest stále pŤesahují... BoŽe, ktery jsi vloŽil do našich srdcí odpor
k bolesti naší i nám podobnych, jsou to tytéŽ bytosti, které jsi
stvoŤil velice slabé a citlivé' kdo vynalezl tak barbarská, tak
rafinovaná mučerrí a zabíjení?,.3D)Princip moderace trestti,
dokonce ikdyž jde o potrestání nepŤítelecelku společnosti, je
artikulován nejprve jako diskurz srdce. Či pŤesnoji, vytryskne jako vykŤik těla, které se bouŤí pŤi pohledu na tolik krutosti nebo pŤi její pŤedstavě. Formulace principu, že trestání musí zristat ,,humánní,,, |e u reformátorti vyjádieno první
osobou. Jako kdyby se senzibilita vyjadŤovala pŤímo tím, kdo
mluví; jako kdyby tělo f1|ozoÍači teoretika vstoupilo mezi náruŽivost kata a poPravovaného, aby prosazovalo vlastní zákon a vnutilo jej nakonec celé ekonomii trestání. Nalézá se
v lyrismu, ktery manifestuje bezmocnost, racionální fundament pro trestní kalkul? Kde lze mezi principem smlouvy,
ktery odsouvá zločince mimo společnost, a obrazem zr dy,
,,vyvržené,, pŤírodou, nalézt hranici, ne-li v pŤirozenosti člověka, jeŽ se manifestuje _ nikoli v pŤísnosti zákona či v krutosti delikventa, n brž v senzibilitě racionálního člověka, ktety vytváÍí zákony
a nepáchá
zločiny?
z, C. Beccaria,Desdclitset despcines,vydání z roku 1856,s. 87.
despeincsinfnmantcs,1784,
.s!írIc préjugé
30) P. L. de Lacretelle,Di.scot/'".s
s.129.
li
1,42
Toto uchylení se k ,,senzibilitě,,však pŤesněnevyjadŤuje
teoretickou nemoŽnost.Pňinášís sebou fakticky princip kalkulu. Tělo, pŤedstavivost,bolest, srdce, ježmá byt respektováno - to vŠeve skutečnosti ná|ežínikoli zločinci, jenŽ má
byt trestán,ale lidem, kteŤípoté,co podepsali pakt, majíprávo praktikovat na něm moc, k nížse sjednotili.Bolest, kterou
má zmírnění trestrf vyloučit, je bolest soudcti či divákri se
vŠímtím, co mriže pŤivodit zatvrze|ost, krutost zptisobená
zvykem anebo naopak mylně zakotvenépocity lítosti,shovívavosti: ,,Milost mírnym a citlivym duším, na nichŽ tyto
strašlivétresty vykonávají jisty zptisob mučení.,,31)
To, co Se
má pŤipravita vypočítat,jsou zpětnéričinkytrestu na trestaiícíinstanci a na moc/ na niŽ si činínárok.
Zde IežíkoŤeny principu, podle něhoŽ by nikdy neměl
byt pouŽit ,,nehumánní,,trest, byt.by zločinecmohl docela
dobŤebyt zrádcem či zrr.idou. JestliŽe dnes zákon musí zacházet ,,humánně,, s jedincem, ktery se nachází ,,mirno pŤijustice nakládala nehumánním
rozenost,, (zatímco dŤívější
zptisobem s těmi, kdo byli ,,mimo zákon,,), drivod neleŽí
v nějakéhlubokéhumanitě, kterou v sobě zločinecskryl, nybrž v nezbytnéregulaci ričinkrimoci. Právě tato ,,ekonomická,, racionalita musí vyměŤovat trest a pŤitom pŤedepisovat
náleŽitétechniky.,,Humanita,,je respektovanéjméno,udělené této ekonomii a jejímu pečlivémukalkulu. ,,Pokud jde
tl trestání,jen minimum je pŤiněm podŤízenohumanitě a doporučovánopolitikou' "32)
37) Tnmtéž,
s. 131.
32) A. Duport, Řeč v Konstituantě, 22. prosince 7789, Archiaes pnrlementaires,sv. X, s. 7M.v témŽesmyslu by bylo moŽné citovat rozličné pŤíspěvky z konce 18. století, pŤedkládané vědeckymi společnostmi a akademiemi: jak dosáhnout toho, ,,aby určitá mírnost
vyšetŤovánía trestání byla v souladu s jistotou, Že potrestání bude
pohotové a exemplární a že zde občanská společnost nalezne nei
vyššímoŽnou míru zabezpečení své svobody a humanity,, (Société
743
iii';
a ::t:
' I
:L
Ěi:
*i*.
':i,:'
Vezměme- si tedy, abyclrorrr porozttnrěli této teclrno-pcllitict.
trestánÍ,krajní piípacl, zločin ze vŠeclrzločinŮ nejt쎊í:
enorfflní zločin, ktery poruŠujecelek těch rrejvícerespektovanyclr zákonri. Je spáclrán za natolik V}'jimeČnyclrokolností, v prostredí tak dťrkladrrě trtajenérn, s takovou pečlivostí a jakoby na
nejzazších lrranicích moŽného, Že mriŽe byt jen jedinynr
a v kaŽdém prípadě krajnírn činetrrsvélro druhu: nikdo ;ei nikdy nemriŽe napodobit; rrikdo jej nemťrŽebrát za príklad, ani
se vribec polroršovat nad tím, Že bvl spáchán. Je odsouzerr k tonlu, aby se ztratil beze stopy. Tato bajkallt o,,krajnosti zločinu,,
je pro novv princip trestání tírn, Čímbyl pro stará trestání pr-
'1;.
lr
*
.ě
*
s
-)u
votní hríclr: Čistou formou, v níŽ se zjevil dr-ivod pro trestání.
Měl by byt takovy zloČirrpotrestán? Podle jakyclr měrítek?
Jaky uŽitek by jeho potrestárrí prirreslo v ekoncltrrii rrroci trestat?
#
{n
Bylo by uŽitečrréc]o té nríry, do jaké by mohlo napravit ,,zltl
spáchané na spo1eČnosti//.3.{)
Neboť pokud neclránre Stranolt
škodu čistě materiálrrí - která, i kc1yŽ je rrenaprar,itelrrájaktr
v prípactě vraŽdy, nrá malou platrrost v Žebríčkulroclrrot spolet.nosti jako celku -, Škoda, kterou zprisobí takovv zloČirrcelkrr
?
spoleČrrosti,spoČíváv naruŠenÍŤádu, které do rrízaváclí: polrclr.
šerrí,ieŽ vzbuztlje, príklad, ktery nabízí,podnět k zopakovárrÍ,
rrenÍ-lipotrestán, tnoŽnost obecnélro rozŠírení,jiŽ v scrbeinese.
Aby tedy bvlo potrestání uŽitečtré,musí mít za cíl korrsekvel.lcc
L;CO]tol|ti|ld
I lcť 1 3 a r n c , 1 7 7 7 ) . M a r a t t l c 1 p o r ' č c 1 čs lr ' V m / ) / r l l ld c L c t i s l n t i o t t
c . r t t t t i t t c l l t]. . l k e í i s t l t t , , P r t r s t Ť c c ] k v P r ( ) 1 - t l l í r l t Č t rpíŤ í s r r t r s t it r c s t t r í c l r z - í k t l l r r . i r ' e F r a I r c i i , k t c r c b r , t l c r . r š k t l c 1 i l t , r ' e i e j r r Lc l c z L - l c c . t t t l jS, t, ( t \ t ' l L I t ; t t t t ,
r / . 'C i t r i l r r r i s - \ I ! r - M ! 1 r I l1ť7, S ( ) ;Č l c r r r a' k a c l c t r r i c b - v l i [ ] r i s s t l t a [ ] er t t a r t l i ) ;
, , l . c c ] c t ' r t r c t l r t r í ! r i í s t . t t l s tz á k t l r r t i k c s t r í Ž e t l íp r t r Č t tar z í r ' a Ž r r r l s t i t r t ' s t ,,?
l r t ' c I l c i t r ť tt t z t ' r á c e l t c i p ' l < l p t r l a c e ( A c a t l č t t t i ct ] c M l r s c i l l c , | 7 6 t , ; i . l t ' I r t . l l t
z
se:tal l:r,rtr,rr)
3 3 ) C ' . T . l r q t . t , ( ) 1 ) i ( ' , ' . . l l l l ( ) s/ tl it t ./ t ' p n l i c t L | t tC o d t l u í t t n, l r . [ - t l c r t i ,i ' , ] 1 r ; 1 t ' / r i
l i . ' l t r / r ' I t t F r a l t t . c , s r ' . X X l \ , s . 7 _ S . T t l t c i Ž l z c r r l r l c z t r ' i l t r ' c I . , : I - ti t. l 1 . 1 . 1 1 1 .
tr K,rnta.
ll)
C ' . l , . . l c l ' . 1 : t r t r c t ,D r ' s l , i . ' l r r ; t t r t l t 'ls7,t ) ( ) ,s r ' . l l , s . 2 1 .
t 4.r
ř
#
É
.$
s
#
*
ř
#
zločinu, clráparré jako raclu nantŠeníptlrác1ku, ktt.rá by rnolrl
zP Sobit. ,,Poměr tnezi trestem a kvalitcrr.rzloČirru je ttrčolzárr
vlivem, ktery trrá narttŠenísmlouvy zprisobeneí zlclčitleln/ l]a
sPolečensky rád.,,:s)Téntovliv zločinu však netrí nutně v prímém poměrLl k jeho ukrutnosti; zločin, ktery naplr1trjevědomí
hr zou, má často menŠídrisledky neŽ skutek, ktery je všenri
tolerován a pociťován jako vhodny k vlastnírnu rrapodobení.
Velké zločirry;sou zŤícikavé;nebezpečírraopak spočívá v každodenníclr drobnych pŤečinech, které se molrou rozmnoŽit.
Mezi zločinem a trestem Proto nelze hledat kvalitativní vztah,
ekvivalenci na základě hruzy: ,,M Že krik nešťastníktipŤi mučerrínavrátit z lrltrbin minulosti, která se Znovu nevrátí, čin,
jenžvŽ byl spácliá17,/36)Trest je tÍeba vypočítatlrikoli z funkce
zločinu, nybrž z moŽnosti jelro opakovárrí. NezaměŤovat se na
minuly piestupek, ale na budoucí portršerrípoŤádku. P sobit
tak, aby zločinec nemohl mít ani clruť zločin opakovat, ani
moŽnost, Žeby jej někclo následoval.37)Umění trestat tak bude
uměním učink ; spíšneŽ stavět proti premíŤezločinu pŤemínr
trestu bude tŤebapŤizpťrsobitnavzájem clbě Íady, které provázejí zloČin: Íadtr jelro vlastních trčinkri a Ťaclu uČinkrj trestu.
Zločin bez dynastie nevolá po potrestání. Ne více, neŽ nrěla _
podle jiné verze téŽebajky - stará spoleČnost,r, pŤeclvečersvého rozkladu a zárriku, právo vztvčovat Šiberrice.Nejzazší zloČinrremťrŽeneŽ zrfstat nepotrestán.
Byla to stará korrcepce. Nebylo tŤeba Čekat na refortntt
z 18. století, aby byla uvolnětra tato exemplárrrí ftrnkce tres-
3 5 )C '
36) C.
\7) A .
F i l a r r e i e r i , L i S c r r ' l l c cr í r ' / r rl r í . ] i s l r r Í i t líl rl ,. p i c k l a d ' l 7 | i ( . l ,s r ' ' I V s . 2 1 4 .
dc. []c.ccaria,7'rnitLtr/cs rlc;/rtsat das ltitrt,s, ltj56, s. ti7.
B a r t r a r , c , I i e c . r , K t l t r s t i t r . t a t r t e' , , S p . r t r I L ' L . 1 rrtrlcsrt , i t 1 Ír , t r c s t c c l r , k t e r c
r . r t 1 č l l r i cb,a r b a r s k c | r ( ) l č š ť l lzt . t t . r l r t lŽ, c r r t r t ít r p Ó t l i c l s k t l r t L l r . t t l s t ;s | r a t r t r j r . ' r ' r t č n rr t t . z L r r . t I r r ; p i t '1t .1t l k l . r t,. l1 . r k } . i t ' d c l t . r z r ' tp t r t l r l I t 1 1 ; 1 17 1| 1 1 6 i -
r r t i r n , j a k c l r r á I l i t S l r t l l c Č r r r l s tp i c t l z l t . n r , i í n r Ž i i t l l r r t r Ž r . r i cr , r i r Ž d č r r í . . ,
( , 4 r - c l r i . t ' sl t t l r l ť | | | t ' l t t i i t i 'SS\, ' ' X X \ / I l , ( l . t . c r t ' t t a 1 7 9 1 , s ' 9 ) .
145
tání. To, Že trestání lrledí vstŤícbudoucnosti a Že pŤinejrnerr.
ším jedrrou z jeho lrlavrríclrfurrkcí je prevence, bylo jiŽ po staletí jedním z běŽnyclr ospravecllnění práva trestat. Rozclíl
však spočíval V toln, Že prevence, která byla dŤíve očekávána
spíše ze strany tresťu a jelro zjevnosti _ a tedy i jeho neomezenosti -, ffiá nyní tendenci stát se principem jeho ekonomie
a měŤítkem jelro spravedlivyclr proporcí. Má se trestat pŤesnt1
tolik, aby se zabránilo opakování. Doclrází tedy k pŤesuntr
v mechanismu pŤíkladu: v trestním systému veŤejnych poPrav byla pŤíkladem replika zločinu; Šloo to pŤedvést,v jakei.
si zdvojené manifestaci, zločin a současně moc panovníka,
která nad ním vládne; i v trestním systému vypočítaném podle jeho vlastních učinkri musí pŤíkladny trest odkazovat ke
zločinu, avšak zprisobenr co nroŽná nejdiskrétnějšírn, musí
indikovat intervenci moci, ale co nejusporněji, a v ideálnírrr
pŤípadě zabránit pozdějšímu znovuobjevení se jednolrcl
i drulrého. PŤíklad tak jiŽ není rituálem, ktery něco manifestuje, nybrŽ znakem, ktery vytváŤí prekáŽku. ProstŤednictvírrr
této techniky trestních znakťr, která směŤovala k pŤevrácení
celého časovéhopole trestní akce, zamyšleli refclrmátoŤi dodat moci trestat učinny ekonomicky nástroj, zobecněny na ce.
lou sociální sféru, schopny kodovat veškeré;ednánía násleclně omezit celou rozptÝlenou dornénu nezákonností' Tattr
sémio-teclrrrika,jíŽ se pokouŠeli vyzbrojit tnoc trestat, spočívala na pěti či šesti lrlavrríclr pravidleclr.
Prn.oidlominimnlní k.tlnt it!/,ZloČinje spáclrárr proto, Že obstarává jistévylrody. Kctyby se spojila idea zločinu s ideou jerl
o něco větŠíclrnevylrod, pŤestal by byt zločirr Žácloucí.,,Ab1'
ktery se od rrěj oČekárlá,postaČí,kc1y,7
trest vyvolár,'al ťrČitrek,
trjrrra,kterou zpr3sobtrje, prerz1i!f prospěclr, jejŽ virrík ze z|očipri.
rrtrčerpal.,/3s)
L,Zeí.íci,Že b|ízktlst zltlČiIttra tresttl je rrr-rtrré
3 s ) C . c l c B c c c a r i . r , 7 - t . t t i t t ; . / r ' . ' . i r í l ti /' lsr i r ' s 1 l r ' i l t t , s1, s 5 6 . S . s 9
{i
146
i
l'n
$
m
$
Í
t
':.
nikoli vŠakjÍŽve staré formě, kde se veiejné mttčení
1llttlt-tt;
r|.ivalo rovnocennym zločinu co do intenzity, s dodatkem,
ktt'ry značil ,,nadbytek moci,, na straně panovníka uskutr.t.nujícíhosvou legitimní mstu; je tu určitá kvaziekviva|r.nce na rovině zájmri: mírny pŤebytek zájmu spíš se trestu
vylrnout neŽ riskovat zločin.
Praaidlo tlostntečné
itlenlitt1.
JestliŽe tnotivem zločinu je očekiivaná vyhoda, kterou má jeho vykonání pŤinést,pak učinntlst trestu spočívá v nevylrodě, která je očekávána od něj.
lyto ,, traPY,,, ježjsou jádrem trestání, pocházejí nikoli z
Pociťování utrpení, nybrž z pŤedstavy bolesti, nelibosti, nepĚ!
,,r-rtrapy trestu" jsou nahrazeny predstavou
;cmnosti
,,titrap trestu,,. Trestárrí tedy jíŽnepracuje s tělem, ale s reprelt,'tttací'Či presněji, pokud pracuje s tělem, pak v tonr stnysltt, Že není ani tak sub;ektem utrpení, jako spíš objektenr relrrezentace: vzpomínka na bolest mtiŽe zabránit recidivě
stt'jně, jako mriŽe pŤedstava fyzickélro trestu, jakkoli umělá,
sltltrŽit jako preverrce pred nakaŽlivostí zločinu. AvŠak není
|tl jiŽ bolest sama o sobě, co Se stává nástrojem trestní techniky Je tedy zbytečnéstavět na odiv, dokud je to |en rnoŽné
,r vyjma pŤípadri,kdy je tŤebavyvolat pťrsobivclureprezentat.t,podíval1ou PoPraviŠť.Jde o elizi těla jako sub;ektu trestu,
.tt,Šakrrikoli nutlrě jako prvku v predstavení. Oclrnítrrutíveft';rlyclrPoPrav jerrruŽSe na pralru teorie dostávalo pouze lyrlcké fornrulace, se nyní setkává s moŽností formulace zcela
r.tcioIlální: tnaximalizor,ána rná byt reprezentace trestu, niktlli jelro tělesná realita.
Prn,,idltlt,ct|leišíclt
tičink . Trest nrttsí pťrsobitsvyrni riejirrtt'rrzirlrrějŠÍrrri
trčirrkyna ty, kterÍ Žádlry Špatrryskr-rtekne-spá. Irali;r, krajrrÍnrpŤípladělze rÍci:kdyby bylo iisteí,Že r,irrÍktre-
/.tt.l]CZl1()\/Ll
páclrtit zltlčirry,staČilclbv tieclrat tlstatt-tí
vt\i.it,Že
l rt,l }.ltltres tá rr. J e tcl ct:trt ri l.ttgál li Í i rrtelrzi fikacc. r-rČi
trkťr, která
rtstÍclo ttllroto paracloxtt, Že v kalkulaci trestťrje tÍrllrrejrrrérrě
z.t1íttt..tt,\itrr
prr'ketrr sátrr r'ilrík (krorrrě piípaclťr,kclv je ptlcle-
1 ^1
t+/
zŤe|y z recidivy)' Beccaria tento paradox ilustroval na tresttr,
ktery travrlroval namísto trestu smrti: neustávající zotročenr
Jako fyzicky trest, ktery je krutější neŽ smrt? Vribec ne, Ťík.r
Becc.aria, rrebclťbcllest crtrclctvíje pro odsouzeného rozdělen.l
clcl tcllika dílk , kcrlik rntr zbyvá okamŽikti Života; nekonečnť'
clělerry trest, elejsky trest, tnnohem méně pŤísny neŽ trest
strrrti, clcl trělrtlŽ je jerr krťrČekk veŤejnému umučení' Naprtltr
tcltttt.tprtl ty, kte.rí tyto otroky vidí nebo si je pŤedstavují, st'
lttrpení, jeŽ otroci snáŠejí,soustŤeďuje do jediné pŤedstavy.
všeclrrry okamŽiky otroctví jsou staŽeny do jediné reprezentace, jeŽ se tak stává mnohem děsivější neŽ pŤedstava smrti,
vzhlederrl
Je to ekonomicky ideální trest: je minimalizován
k těm, kterí jej podstuptrjí (a u nichŽ, omezenych na otroctví,
nehrozí recidiva) a je maximalizován vzhledem k těm, kterí si
jej pŤedstavují. ,,Mezi tresty a zptisoby, jimiŽ jsou aplikovány
v poměru ke spáchanym pŤečin m, je tŤeba volit prostŤedky,
které vyvolají v duchu lidu nejsilnější a nejtrvanlivější dojenr
a které jsou zároveŘ nejméně kruté k tělu u'i'.'i|a.//39)
Prnzlidltl naprosté jisttlty. S pŤedstavou kaŽdého zločintr
a od něho očekávanych vyhod musí byt spojena pŤedstavil
určitého trestu s pŤesně danymi nepŤíjemnostmi, jež znějp|yrrou; je tŤeba, aby spojení jednoho s druhym bylo povaŽováno Za nevylrnutelné a aby je nic nemohlo narušit. Tento obecny prvek jistoty, ktery musí zajišťovat učinnost trestníhcl
systému, zahrnuje jisty počet ktlnkrétních pŤedpoklad ' Zákony, které definují zločiny a pŤedepisují tresty, musejí byt
naprosto jasné, ,,aby kaŽdy člen společnosti mohl rozlišovat
mezi činy kriminálními a poctivy*iz.40) Tyto zákony musejí
byt publikovány, aby k nim mohl mít kdokoli pŤístup; tedy
nikoli tistní a zvykové tradice, nybrž zapsaná legislativa, která bude ,,trvalym dokladem společenské smlouvy,,, šíŤená
I
i
3 9 ) C . d e B e c c a r i a , T r n i t éd e s d é l i t se t d e s p e i n e s , 7 7 6 4 ,v y d . 1 8 5 6 ,s . 8 7 .
40) J. P. Brissot, Théoricdes lois crintincllcs, 7781, sv. |, s. 24.
148
prtlstŤednictvím tištěnych textti, jeŽ jsou dány nar vědomí
vŠem:,,Jedině vytištění m Že trčinit celcru veŤejnost, tr niko|i
|'n několik vyjimečrryclr jedincťr, správcem posvátnei kociifikirce zákonli./41) Monarcha se musí vzclát svélrtr práva udě|ovat milost, poněvadŽ síla, která je pŤítornná v pŤedstavě
lrestu, nesmí byt clslabena nadějí, Že dojcle k pociobrré irltervt'nci: ,,Je-li lidem dovcllencr spatŤovat, Že z|oČirr rnťrŽe byt
prominut a Že trest nerrí jelro nevylrntttelrrym následkern,
uchovává se tím v nich rraděje tra beztresinost... zákony nruApredevšírn nestní
'cií byt ne prosné, soudci neclblcltnní.,l42\
iádnj, spáclrany zločirr uniknor-rt zr;rku těclr, jejiclrŽ ťrkcllern
|e vykonávat spravedlnost; nic tretnťtŽeoslabit aparát ziikclna více neŽ naděje na beztresttrost;jak by bylo IrrilŽnéustar,it
v mysli občan , pcldlélrajícíclrpravclmtlci soud , spcljení mezi z|ym skutkem a trestenr' kdyby toto spcljení bylo clvlivriováno určitym koeficientem nePravděpclclobnosti? Nebylo by
pak nutné učinit trest tím více obávarrym v jeho násilnosti,
Čímméně strachu by vzbuzoval svott neurčitostí? SpíŠerreŽ
napodobovat stary systénr a byt ,,krutějšíje tedy tŤebabyt více ostraŽitÝll.43)
odtud plyne idea, Že justičníaparát musí byt
zdvojen nástrojem dohlíŽení, jenž mu bude pŤírno pcldí.ízerr
a bude jednak umoŽŘovat, aby se zabránilo zločirrtinr, a jednak, jsou-li jiŽ spáchány, aby byl jejich pachatel odsouzen;
policie a justice musejí postupovat společně jako dvě vzá_ policie zajišťuje
|emně se doplŘující činnosti téhoŽ procesu
{l) C. de Beccaria, Trnitédes délitset des peines,1764, vyd. 7856, s.26.
42) C. de Beccaria, tamtéž.
Viz rovněŽ Brissot: ,,Je-li omilostnění nestranné,zákon je špatny; tam, kde je dobrá legislativa, jsou všechna omilostnění zločinri proti zákonu.,, (Théoriedes lois crinlinelles, 7781, sv. |,
s. 200)
43) G. de Mably, De In législation,oeuures complětes,1789,sv' IX, s.327.
Viz také E. de Vattel: ,,Není to ani tak krutost treshi, jako spíš dri.
kladnost jejich vykonávání, co udrŽuje cely svět v poslušnosti.,, (Lc
Drois des 9ens,7768,s. 163)
749
,,ptisobeníspolečnostina kaŽdéhojednotlivce,,,justice,,;lt.r
va jednotlivcri v čispolečnosti,,;4+)
tak vyjde každj,zločinrr.r
jevo a bude s naprostou jistotou potrestán. Mimoto je vŠ.rI
tŤeba,aby procedury nez stávaly skryté, aby drivody, pl.'
něŽ byl někdp odsouzen či obviněn, byly známy vŠema al.,t
každj,musel uznat i drivody k potrestání:,,Nechťsoudní r.r
da prosloví svrij názor nahlas, nechťje povinen odvolat se \,(.
svém soudu na znění zákona, kterym viníka odsuzuje' '
nechťjsou procesy, ježbyly tajemně ukryty v soudních karr
celáŤích,otevŤeny nyní všem občanrim, kteŤímají zájerrr
o osud odsouzenych. "+sl
Praaidlo obecnépraudy. Pod tímto zce|a banálním princ.i
pem se skryvá vyznamná transformace. Stary systémprár'ních dtikazŮ, užívánímučení,vynucování pŤiznání,zuŽitktr.
vání veŤejné
popravy, těla a celéhopŤedstaveník reprodukt.r
pravdy izoloval po dlouhou dobu trestnípraktiky od obecnych forem dem<rnstrace:
polodrikazy vytvárely polopravclv
a poloviníky, věty vynucenéutrapami měly hodnotu autentifikace, presumPce viny určovala míru trestu. Heterogenit.r
systému vzhledem k ŤádnémureŽimu dokazování zp sobovala skandál jen dtl doby, neŽ moc trestat zača|akvrili svti
vlastní ekonomii pociťovat potŤebu ovzduší nevyvratitelnti
jistoty. Jak dokonale spojit v mysli lidí pŤedstavu zločintl
s pŤedstavou trestu, jestliŽe uskutečněnítrestu nenásleduit,
ve všechpŤípadechuskutečněnízločinu?Ustavit toto spojerlr
se vší jednoznačnostía Pomocí prostŤedkri platnych prtl
všechny se stalo prvotním rikolem. Verifikace zločinu muselir
podléhat obecnym kritériímjakékoli pravdy. Soudní rozsudek musí b!,t v argumentech, které zapojuje, a v drikazech,
které pĚináší,homogenní s rozsudkem obecně. Prijde tedy
A. Duport, Řeč v Konstituantě, Archiues parlcmentaires, sv. XX|,
22. pnrsince 1789,s.45.
45) G. de Mably, Dc la législation,oeuzlrescontplětes,7789,sv,IX, s. 348.
o to upustit od soudních d kazti, odmítnout mučení,pňi|ntlut za nezbytnériplné dokazování pro ospravedlnění ně|rrképravdy, zrušeníjakékoli korelace mezi stupněm poderlení a mírou trestu. Jako matematická pravda i pravda
r|očinumriŽe byt pŤijata,jen kdyŽ je plně dokázána . Z toho
plyne, žeaž do okamŽiku konečnéhodokázání zločinu musí
byt obvlněny pokládán za nevinného a Že pro dokazování
musí soudce pouŽít nikoli rituální formy, nybrž obecné náltroje, čili rozum, jakym je obdaŤenkaždy, tedy i filozofové
r vědci: ,,Teoretickysi pŤedstavujisoudního riŤedníkajako fi|ozofa, ktery se pokouší odhalit nějakou zajímavou Pravdu..' Jeho moudrost mu umoŽní vzít v tivahu všechny okolnosti a všechny jejich vztahy, srovnávat je či oddělovat tak,
porby to nutně vedlo k zdravému souzení."+atyšetŤování,
uŽívání zdravého rozumu, odloŽení starého inkvizičního
modelu, aby mohl byt pŤijat mnohem pruŽnější(a dvojnárob, vědecky a zdravym rozumem, osPravedlněny) model
empirického zkoumání. Soudce bude jako ,,lodivod, ktery
naviguje loď mezi skalami,,: ,,Co budou drikazy či na které
|ndiciese bude moci spolehnout? To se nemohu ani já, ani nikdo jiny odváŽIt pŤedem obecně určit;okolnosti jsou podŤí
zeny nekonečnémupočtuproměn, d kazy a indicie se odvozují z těchto okolností, a je naprosto nutné, aby se ty
nejjasnějšídťrkazy a indicie měnily ve vzájemném soula6,.,,47)odnynějška bude trestníPraxe podŤízenaobecnému
reŽimu pravdy čispíšekomplexnímu reŽimu, v němŽ se Proplétajíheterogenníprvky vědeckého dokazování, smysl<lvého vnímání a zdravého rozumu tak, Že utváŤejí,,intimnípŤesvědčení,,soudce. Ačkoli si trestní justice stŤeŽíforrny, jež
garantujíjejí spravedlivost, m Že se nyní otevŤítpravdám
u)
46) G. Seigneux de Correvon, Essni sur I'usagcde In torture,1768, s. 49.
47) P. Risi, obseraations de jurisprudence crirninelle, fr. pŤeklad, 1758, s. 53.
j#
:
150
151
všech proud
za pŤedpokladu, Že jsou evidentní, dostatečni'
doloŽené a pŤijatelné pro vŠechny.Soudní rituál jiŽ není sánr
o sobě tv rcem sdílené pravdy. Je pŤesunut do referenčníhtl
pole obecnych dťrkazri. Splétá se zde sloŽity a nekonečny
vztah s mnoŽstvím vědeckych diskurzti, nad nímŽ trestní justice dodnes nedosáhla kontroly. Kdo je pánem spravedlnosti,
není jiŽ pánem její pravdy.
Praaidlo optimtíIníspecifikace. PoněvadŽ trestní sémiotika
odhaluje celé pole nezákonností, jež mají byt redukovány, je
tŤeba, aby byly kvalifikovány
všechny trestné činy; musejl
byt klasifikovány a sjednoceny V prostoru, jenŽ nedovolujt'
Žádnému z nich uniknout. Je tu proto nutny zákoník, ktery
bude dostatečně pŤesny na to, aby mohl jasně prezentovat
každy typ trestného činu. Mlčení zákona nesmí vzbuzovat
rraději na beztrestnost. Musí tu byt vyčerpávající a explicitní
zákorrík definující zločiny a pevně stanovující tresty.+a)
le zde
vŠak i poŽadavek ríplrreího pokrytí všech zločin určitymi
tičirrky-znaky povinnélro trestiiní, abyclrom pokročili jeŠtě
dtile. Ide;r jednotného trestu net.ná stejrry učirrek na všeclrny;
pclkuta neznamená pro bolraté r"ricstrašlivého,tak jako pottrpa netrí rric pro tcrltcl,kc|o jí byl trŽ mnclhokrát vystaverr' Škocllivost činu a rrebezpečíprirtnenící z tolro, Že bude následován,
sc liŠíptldle postavetrí paclratele; zltlčin urozetrélrtl člověka je
tnnohem ŠkodlivějŠírreŽ terrtyŽ čin spáchany mužem z lidu.49)A konečně, protoŽe trest nrá zabránit recidivě, je tŤeba
mít na paměti niternou pclvalru zločince, pŤedpokládany stupeĎ jeho špatrrosti, vlastní kvalitu jeho vrile: ,,o kolik méně je
vinen ten ze dvou lidí, kteŤíspáchali tyž z|očin, jenž měl stěŽí prostŤedky potŤebné k Živobytí, neŽli ten, ktery se utápí
v nadbytku? o kolik více je zločincem ten ze dvou kŤivopŤí48) o ttlmto tématu viz krcrmě jinych S. Linguet, Nécessité
d,une rét'ornt
dc l'ndtninistrntiondc ln justice criminelle,1764, s. L
49) P. L. de Lacretelle, Discortrssur les peines int'arnantes,lZB4,s. 744.
752
seŽníkri, jejŽ vychovávali od dětství tak, aby mu vtiskli vědomí cti, neŽli ten, ktery byl ponechán pŤírodě, jemuŽ se nikdy
nedostalo Žádného vzdělání?"so) SouběŽně s potŤebou paralelní klasifikace zločin a trestri pozorujeme, jak zde proráŽí
trestri ve shodě s jedinečnymi
nezbytnost individualizace
charaktery jednotlivych zločincri. Tato individualizace bude
velkou vahou zatěŽovat celou historii moderního trestního
práva; má své koŤeny právě zde: ve smyslu teorie práva
a podle poŽadavkri kaŽdodenní praxe je tato individualizace
nepochybně v radikální opozici k principu kodifikace práva;
avšak z hlediska ekonomie trestajícímoci a technik, jeŽ jsou
pokládány za nutné k tomu, aby uvedly do oběhu po celém
společenském tělese detailně upravené znaky trestání, bez
jakychkoli mezer, bez zbytečnych ,,vydajt3,, moci, ovšem také bez bázlivosti, je zce|a zÍejmé,Že kodifikace systému trestny čin _ trest a modulace páru zločinec - trestání jdou ruku
v ruce a dovolávají se jedna druhé. Individualizace se ukazuje iako konečny zámér pŤesně pŤizptisobeného zákoníku.
Nicméně tato individualizace je ve své povaze velmi odlišná od modulací trestu, jak je známe ze staré soudní Praxe'
Stará Praxe _ a v tomto bodě byla zcela v souladu s trestní
praxí kŤesťanské církve _ vyuŽívala k pŤizptisobení trestu
dvě Ťady proměnnych, ,,okolnosti,, a ,,záméry,,, Tedy takŤíkajíc prvky, které dovolují kvalifikovat čirro sobě' Modulace
trestu náleŽela ke ,,kazuistice,, v Širokém smyslu Slova.sl)
Avšak to, co se zde nyní začíná rysclvat, je modulace, která
odkazuje k samotnému paclrateli, k jeho povazeI ke zprisobu
jeho Života a jeho myŠlení, k jeho minulosti, ke ,,kvalitě",
a nikoli k záměr m jeho v le. Pociťuje se zde, avšak zatím jako nevyplněné, určité místo, kde v rámci trestní praxe pŤe-
5 0 ) j . . P ' M a r a t , P I a n d e l é g i s l a t i oct lr i n t i n e l l e , 1 7 8 0s, . 3 4 .
51) o neindividualizujícím charakteru kazuistiky viz P. Cariou, Lcs lt\én.
Iitéscasuistigles (strojopis dizertačnípráce).
153
Vezme psychologické vědění roli soudní kazuistiky. Na konci 18' stoletíje tento okamŽik ve skutečnostiještěpoměrně
vzdálen. Spojení zákoník-individualízace se hledá ve vědeckych modelech své doby. Dějiny pŤírodynabízejízajisténejadekvátnějŠíschéma: taxonomii druhri podle nepŤetrŽitého
stupŘování. Hledal se někdo, kdo sestavíLinného taxonomii
zločinri a trest , a to tak, ŽekaŽd!, jedinečnytrestny čina kaŽdy trestany jedinec by spadali bez rizlka nahodilosti pod
ustanovení jednoho obecnéhozák<lna.,,Musí byt sestavena
tabulka všeclrrodri zločinťr,jeŽlze zaznamenat v niznych zemích. Podle vyčtu zločinri bude poté tŤebazavést rozdělení
do druh . Nejlepšímpravidlem pro toto rozdělení je, jak se
mi zdá, oddělení zločinripodle rozdílri v jejich objektech.Dělenímusí byt takové,aby bylkaŽdj,druh jasně odlišeny od jiného a aby byl každj, jedinečny zločin uvažovany ve všech
vztazích umístěn mezi ten, ktery mu pŤedchází,a ten, ktery
vystupftování;je
po něm následuje, a to v tom nejpŤesnějším
konečnětreba, aby byla tato tabulka taková, že umoŽní porovnání s jinou tabulkou, která bude vytvoŤena pro tresty,
a to zprisobem, kdy jedna bude pŤesněodpovídat druhé.//52)
tato dvojitá tabulka trestria z|oV teorii, čispíšve snu/ vyŤeší
činriproblém:Jak aplikovat pevně daná práva na jednotlivá
individua?
V této době se formy antropologické individua|ízace,
ovšem vzdáleny tomuto spekulativnímu modelu, konstifuovaly ještěpŤílišhrubym zprisobem. Nejprve co se tyčepojmu
recidiva. Nelze Ííci,Že by toto slovo bylo ve starych trestních
Mělo však tendenci stát se kvalifikací
zákonech neznámé.s3)
samotnéhodelikventa, schopnou modifikovat udíleny trest:
52) P. L. de Lacretelle, Riflcr ions sur ln législationpénale,v Discours sur les
pai ncs i trfn ntnn tcs, 7784, s. 351-352.
53) Navzdclry tcrmu, co Ťekli Carnot nebo F. Helie a Chauveau, byl reciclivismus zcela jasně sankcionován poměrně vysokym počtem záko-
154
podle zákonnéhoustanoveníz roku 1791podléhalirecidivistétéměŤve všechpŤípadechdvojnásobnémutrestu;podle zákona z floréaluroku 10 (tj.května 1820)jim muselo byt vypáleno jako znamení písmeno R; a trestnízákoník z roku 1810
jim ukládal buď maximální vyši pňíslušného
trestu,nebo trest
bezprostŤedněnadŤazeny.Neboť to, oč zde v pŤípaděrecidivy jde, nenívykonavatel činudefinovanéhozákonem, nybrž
delikventní subjekt,určitávťrle,která manifestuje svrij v základě zločinny charakter. Úměrně tomu, jak se kriminalita
stávala namísto zločinu objektem trestní intervence, opozice
mezi tím, kdo spáchal svrij první zločin, a recidivistou nabyvala stále většíhovyznamu. A na základě tétov několika
bodech posílenéopozice |ze pozorovat, jak se v téžeepoŠe
formuje pojetízločinu,,zvášI1ě,,-zločinubezděčného,
unáhleného,spojenéhos mimoŤádnymi okolnostmi, ktery sice není omluvitelny stejně jako v pŤípaděšílenství,nicméně slibuje,Že nebude nikdy povaŽován za zločinobvykly. JiŽ Peletier
v roce 7791 poznamenal, Že d myslné vystupŘování trest ,
kterépŤedloŽilv Konstituantě,by mohlo odradit od zločinu
,,ničemu, ktery chladnokrevně promyšlí špatny skutek,,
a ktery mr3Žebyt zdržen obavou z trestu; kteréje však zároveŘ bezmocnévtičizločinrim pramenícímz ,,násilnych vášní,
kterése neohlíŽejína nic,,; tomu ovšem nelze pŤikládat d leŽitost,neboťtyto zločiny neodhalujíu svych p vodc ,,žádnou Promyšlenou šPatnost,,.54)
nri jiŽ za nncicn réginrc.NaŤízeníz roku i549 deklaruje, Že zločinec,
kter1i znovu spáchá zločin, je ,,odporná, hanebná bytost, vy]imečně
škodlivá pro obecny poŤádek,,;recidivisté v rouhání, krádeŽi, potul.
ce atd. byli podrobováni vyjimečnym trest m.
54) Le Peletier de Saint-Far8eau, Archizlesparlunentnires,3. června7797,
sv. XXVI, s.321'_322' V nás|edu|ícímroce pronesl Bellart Ťeč,kterou
|ze povaŽovat za první plaidoyer zločinu z vášně. Byl to pŤípad
Gras. Viz Annnles du bnrreaunrodernc,1823,sv. III, s. 34.
155
VŠe,co se nachází skryto pod humanizací tresť , jsou
vidla, která autorizují, či pŤesněji vyŽadují ,,mírnost,,
propočítanou ekonomii trestající moci' Vyvolávají však
něŽ pŤesun v bodě aplikace této moci: nejde jiŽ o tělo a
prajako
rovo ri-
ttrální hru pŤemrŠtěnéhoutrpení, znamení poutajících pozornost v rituálu veŤejrrépopravy; jde o ducha, či spíš o souhru
reprezentací a znak , která cirkuluje diskrétně, nicméně
s nutností a samozŤejmostí v myslích všech. JiŽ ne těLo, n,fbrŽ
duše, Ťekl Mably. A vidíme jasně, co je tŤeba pod tímto termínem rozumět: korelát určitétechniky moci. Staré trestní ,,anatomie,, dostávají vypověď. Vstupujeme tím ale skutečně do
věku netělesného trestání?
)ť
Za vychodisko mtiŽeme tedy vzít politicky projekt pŤesného rozčlenění a podchycení nezákonností, zobecnění trestní
funkce a delimitování moci trestat, které jí umoŽní kontrolovat. odtud se odví;ejídvě linie objektivace zločinu a zločince.
Na jedné straně se zločinec, ktery je prohlášen za nepŤítele
všech a ktery má byt v zájmu vŠech pronásledován, ktery je
postaven mimo smlouvu, diskvalifikuje jako občan a vynoŤuje se náhle jako divoky fragment pŤírody, kterou nese v sobě;
ukazuje se jako ničemník, zrt3,da, patrně šílenec, nemocny
a záhy,,nenormtilní,,. Právě z tohoto titulu bude jednoho dne
které je jejím korelárráleŽet vědecké objektivaci a ,,léčení,,,
tem. Na druhé straně nezbytnost měŤit zevnitŤ ričinky trestní
nrclci pŤec1episujetaktiky intervetrce nad vŠemi zločinci, skutečrryrni i moŽnymi: organizování pole prevence/ kalkulace
zájml3, uváclění reprezentací a znak do oběhu, konstituování
horizotrtu jistoty a pravdy, zohledŘování tresťripodle čímdál
tím jemrrějších proměnnyclr; to vŠevede rovněŽ k objektivaci
zločinc a zločinrj. V obou těchto pŤípadech mrfŽeme sledovat, jak se vztah moci, ktery stojí v pozadí vykonu trestání, za-
156
číná zdvojovat ve vztahu ke svému objektu, v němŽ je pojímán nejen zločin jako fakt, ktery má byt stanoven podle obecnych norem/ ale i zločinec jako jedinec, ktery ma byt rozPoz-
nán podle specifickych kritérií. Je rovněŽ vi.dět, Že se tento
vztah k objekfu nepŤikládá na trestní praxi zvnějšku, jako tomu bylo v pŤípadě zákazŮukládanych
pŤi bouŤích provázejících veŤejnépopravy nebo jako tomu bylo u vyŠetŤování,
racionálního či ,,vědeckého,,,jeŽ mělo určit, kdo p onen člověk,
ktery má byt trestán. Procesy clbjektivace se zrodily ze samotnych taktik moci a z uspoŤádání jejich realizace.
Nicméneštyto dva typy objektivace, které se objevují spolu s projekty trestní reformy, jsou jeden od druhé,ho značně
odliŠné:lišíse svymi chronologiemi a svymi ričinky. objektirlace zločince jako ttrho, kdo stojí mimo zákon,jako pŤírodního člověka, je ještě pouze zdán|ivá, je ztrácející se linií, na níŽ
se prolínají témata politické kritiky a imaginárních figur. Br'rde tŤebaještě dlouho čekat, neŽ se homo ciiminntis stane c1efinitivním objektem pole vědění' Ta druhá objektivace měla
naopak učinky mnolrem rychlejší a rozhodnějŠípotud Žeby,
la těsněji spjata s reorganizací moci trestat: s kodifikacÍ, s
definováním trestnyclr činri, vytvoŤením sazebníku trestri,
Procedurálních pravidel, s definováním role soudních Ťedník .
A také proto, Že se opírala o diskurz již vytvoÍeny ideology.
Teorií zájml3, reprezentací a znak , sériemi a genezemi, které znovu ustavil, dodával ve skutečnosti tento diskurz vykonávání moci nad lidmi jisty druh obecného pŤedpisu:
,,duch,,
jako povrch, do něhoŽ se moc zapisuje, se sémioíogií jako
nástrojem; podŤízení těl kontrole prostŤednictvím idejí; rePrezentace jako princip politiky těl, ktery je mnohem ririnnojsi
neŽ rituální anatomie veŤejnych mučení. Myšlení ideologri
nebylo jen teorií individua a společnosti; rozvíjelo se jako
technologie subtilních, ričinnych a ekonomickych
mocí
v opozici k pŤemrštěnym vydajrim moci suverénních panovníkri. Poslechněme si ještě jednou Servana:
ie tŤeba, aby ide-
157
je zločinu a trestu byly pevně spojeny a ,,následovaly jedna
druhou bez pŤeruŠení'.. KdyŽ uŽ jste takto zformovali Ťetězec
idejí v hlavách vašich občanti, budete se poté moci pyšnit tím,
Že je vedete a Že jste jejich Pány. Slabomyslny despota m Že
ovládat své otroky pomocí kovovych Ťetězri;ale skutečny Politik je svazuje mnohem pevněji Íetězy jejich vlastních idejí;
právě na pevné rovině rozumu ukotvuje jeden jeho konec;
svazek je o to pevnější, Že ignorujeme jeho osnovu a Že se domníváme byti vriči němu svobodní; zoufalství a čas nahlodávají pouta ze Že|eza i z oceli, avšak nezmohou nic proti navyklému spojení idejí, mohou je jen více upevnit; a na těchto
chabych vláknech mozku je postavena neotŤesitelná zák|adna těch nejpevněj.i.1.. 1i5i.,,55)
Je to tato sémiotechnika trestání, tato ,,ideologická moc,,,
co pŤinejmenším zčásti zrlstane v nejistotě a bude pŤevzato
novou politickou anatomií, v níŽ bude mít tělo - znovu/
avšak ve formě dosud neznámé _ hlavní roli. A tato nová politická anatomie umoŽní protnutí dvou divergentních linií
objektivace, jejichŽ formování v 18. století jsme pozorovali: té,
která zavrhuje zločince ,,z jiné Strany,, _ ze strany pŤirozenosti jdoucí proti pÍirozenosti; a té, která se pokouší kontrolovat
delikvenci pomocí propočítané ekonomie trestti. Letmy pohled na nové umění trestat odhalí lépe vystŤídání trestní sémiotechniky novou politikou těla.
7767,
de Iajusticccriminelle,
55) l. M. Servan,Discolrs sur I'ndntinistrntion
s. 35.
158
KAPITOLA
MÍRNoST
II
TRESTÁNÍ
Umění trestat musí tedy spočívatna celé technologii rePrezentace. Podnik mriŽe uspět pouze v pŤípadě, Že se zapojí do
pŤirozenéhomechanismu. ,,|ako pŤitaŽlivosttěles nás vŽdy
jakási tajemná síla tlačísměrem k našemu blahobytu. Tento
impulz je ovlivŘován jen pŤekáŽkami,kteréproti němu staví
zákony. Všechny rozličnéčinnosti člověka jsou drisledky této niterné tendence.,,Nalézt pro zločin odpovídajícítrest
znamená na|ézttakovou nevyhodu, Že pouhé pomyšlení na
ni zbaví myšlenku na zločinveškerépŤitaŽlivosti.Je to umění soupeŤícíchenergií,umění obrazll, kteréjsou spojeny asociací,VyPracování pevnych spojení,která vzdorují času:jde
o to konstituovat páry reprezentacís opačnymi hodnotami,
zavéstkvantitativnírozdíly mezi pŤítomnymisilami, ustavit
souhru znakri-pŤekáŽek,které by mohly podŤídit pohyb sil
mocenskémuvztahu. ,,Aby idea veŤejného
mučeníbylavždy
pŤítomnav srdci slabéhočlověkaa ovládala city, kteréjej Ponoukají ke zločinu.,,l)Tyto znaky-pŤekážky musely konsti.
fuovat novy arzená| trestri tak, jako byl stary reŽim trest organizován trestními znameními. Aby však fungovaly,
musely splŘovat několik podmínek.
1. Musely byt tak málo arbitrérní,jak jen to bylo moŽné.
pravda,
Že společnostve funkci svych vlastních zájmri deJe
1) C. de Beccaria, Traitédes délitsct des peines,7764,vyd. 1856, s. 119.
159