Křídla kondora nad bojovými skupinami EU

1
Josef Fučík
KŘÍDLA KONDORA NAD BOJOVÝMI SKUPINAMI EU
Od vzniku své bezpečnostní politiky hledá Evropská Unie způsob, jak vytvořit
věrohodnou vojenskou sílu, schopnou zasahovat v ohniscích napětí, a to i mimo území
členských států. Projekty takového vojenského potenciálu doznávají v současnosti významné
změny. Dosavadní záměr (headline goal - HG) z helsinského summitu EU 1999 – vytvořit do
roku 2003 k uvedenému účelu šedesátitisícový sbor s leteckými a námořními prvky - byl
v tichosti převeden na katalogizační proces, tedy administrativní sestavování jistého
fantomového vojenského tělesa. Své zde zřejmě sehrála vidina mimořádně vysokých nákladů
na zřízení operačního svazu, jehož existence a možnosti použití jsou na první pohled více než
problematické.
Novým řešením pro uvedené vojenské zásahy EU se v roce 2004 staly revidované HG,
tentokrát s cílovým rokem 2010. Jejich součástí je zřízení 13 bojových skupin (či uskupení –
battle groups, dále BG), každé o 1500 osobách, pohotových k zasazení do 15 dnů a
schopných působit v cílových oblastech vzdálených až několik tisíc kilometrů do 120 dnů. EU
předpokládá možnost vedení dvou současných operací BG. Tyto vojenské síly mohou být
zasazeny kdekoliv (around the world) a plnit celou škálu úkolů podle kapitoly 5 Smlouvy o
EU. Jistým vzorem zásahů BG se má stát operace Artemis, tedy zásah jednotek EU
v Demokratické republice Kongo v létě 2003.
Vysoký představitel EU Chavier Solana vyjádřil s dosavadní přípravou a formováním
BG spokojenost, dodal však, že „jisté detaily musí být ještě dořešeny“ (AFP, Brussels,
22/11/2004), aby BG byly schopny rychlého zasazení a dosahovaly potřebné bojové
účinnosti. A právě řešení těchto detailů se stalo předmětem nejrůznějších polemik a úvah.
Jejich hlavním mottem se stává (nikoliv překvapivé) poznání, že koncepce BG není pouhým
přeskupením současného (evropského) vojenského potenciálu, ale má-li být brána vážně,
vyvolá potřebu jeho zvýšení. Současné dosud nedořešené otázky se točí zejména kolem
mandátu BG, financování jejich operací, způsobu přepravy do oblasti zasazení, jejich záloh a
ukončení zásahu (řekněme jistého „vyvedení z boje“, což je vždy věc velmi delikátní).
Ve velmi kvalitní studii „EU Battlegroups – Theory and Development in the Light of
Finnish-Swedish Co-operation“ z roku 2005 vyslovují k tomu její autoři (M. Kerttunen, T.
Koivula, T. Jeppsoon) z helsinské National Defence College řadu pozoruhodných poznatků.
Připomeňme zde z jejich práce alespoň jeden z problémů mimořádné technické a finanční
náročnosti, jímž je přeprava sil BG do oblasti zasazení. Ten se jistě může stát i kamenem
úrazu české účasti v tomto projektu.
Autoři se v tomto smyslu nejprve zabývají sestavu (fiktivní) BG o předepsaném počtu
osob, jež musí být vzhledem k politicky citlivému poslání a své relativně vysoké zranitelnosti
odpovídajícím způsobem vybaven a zabezpečen. Mají zde na mysli především účinné velení a
zpravodajství, potřebnou palebnou sílu a údernost jednotky, požadovanou ochranou sil,
zdravotnickou službu, aj. Svoji analýzu přepravního problému pak staví na této organizaci
BG:
1. Velitelství a štáb, včetně spojovací a informační podpory
2. Bojová skupina
- Mechanizovaný pěší prapor
2
- Velitelství
- Velitelská rota
- 2 roty mechanizované pěchoty
- týlová (logistická) rota
- Jednotky bojového zabezpečení
- Rota (baterie) palebné podpory
- Ženijní četa
- Četa protiletadlové obrany
- Průzkumná četa
- Zpravodajská četa/týmy
- Vrtulníková zabezpečovací jednotka
- Služby bojového zabezpečení
- Logistická rota
- Zdravotnická četa
- Četa vojenské policie
3. Prostředky operační a strategické podpory
- Letecké
- Strategická vzdušná přeprava
- Taktická vzdušná přeprava
- Přímá letecká podpora
- Letiště pro přilétající jednotky
- Námořní – (zde z hlediska našich úvah neuvádíme)
- Logistické
- Služby bojového zabezpečení
- Technické zabezpečení
- Zdravotnické bojové zabezpečení
- Jiné
- Speciální síly
Pokud jde o výzbroj a zbraňové systémy, studie předpokládá, že základní technikou
budou bojová vozidla pěchoty/obrněné transportéry a jejich lafetované zbraně. Pro příklad
další kalkulace uvažují s (obdobnými) vozidly jako jsou Hägglunds CV 90 s kanony ráže 30 –
120 mm či Mowag Piranha s 30mm kanonem, až po (finské vozidlo) Sisu XA-180/200
s těžkými kulomety ráže 12,7 mm nebo .50, taktickým systémem PVO nebo protitankovými
střelami jako ITOW. Jednotky palebné podpory mohou být vyzbrojeny lehkými polními
kanony (houfnicemi) nebo 120mm minomety. Avšak i tyto relativně lehké zbraňové systémy
mají hmotnost značně vyšší než 10 tun. Každá rota mechanizované pěchoty může mít asi 10 –
12 bojových vozidel a rotu (baterii) palebné podpory, tj. 6 – 9 polních kanonů nebo
minometů.
Příklad uvedený ve studii dále počítá se zasazením BG v délce 30 dnů, a to za
předpokladu, že EU bude schopna přepravit do cílové oblasti současně jak živou sílu, tak její
materiál. BG musí rovněž mít logistickou kapacitu, umožňující manipulaci s materiálem a
zásobami, potřebnými pro celou dobu trvání operace. K představě o těchto materiálních
potřebách byla sestavena následující tabulka, sestavená s využitím ukazatelů, jež používá pro
sestavování svých přepravních plánů armáda USA (US Field Manual 55-15); je nutno ji
považovat za variantu a nemusí tedy být vyčerpávající):
3
Třída
I
II
III
IV
V
Druh
Životní potřeby/strava
voda
Oděv jednotlivce
Pohonné hmoty a mazadla
Stavební materiál
Munice
VI
VII
Osobní potřeby
Vozidla a zbraňové systémy
VIII Zdravotnický materiál
IX
Náhradní díly
Celkem
Materiál
Kg/muž/ den Tun/BG/30 dní
Poznámka
3,2
144
V bezvodých oblastech
50
2250
1,4
63
0,23
10,3
3,8
171
1/3 palebného průměru
100
mechanizované brigády
1,5
0,3
-
67,5
650
162
114
13,5
30
1525
3631
25 CV 90 (26 t)
12 XA-185 (13,5 t
6 AMOS (19 t)
Bez vody
S vodou
Letecká přeprava je zde považována za nejrychlejší, což neznamená, že se jí musí
přepravit celá BG (v našich podmínkách však pravděpodobně půjde o jedinou reálnou
variantu). Zároveň se připomíná, že Američané přepravili vzduchem lehkou brigádu (asi 2000
mužů) s jejím veškerým materiálem z USA do Bosny a Hercegoviny v rámci operace IFOR.
Celý přelet byl uskutečněn za čtyři dny 288 vzlety letounů C-17. V již zmíněné operaci
Artemis bylo k přepravě potřeba 50 vzletů letounů Antonov An-24, 20 vzletů letounů Airbus
300 a 72 vzletů letounů C-130 Hercules, které tak přepravily jednotku asi 1500 osob do
Entebbe v Ugandě; odtud následovalo dodatečných 276 vzletů letounů C-130 při její přepravě
do Bunia v Kongu; celková hmotnost přepraveného materiálu byla 2410 tun.
Dále se uvádějí obdobné příklady a zkušenosti z námořní přepravy prvních jednotek
do místa operace a využití mořských cest pro jejich další zásobování a střídání (rotaci)
zasazeného kontingentu.
Připomíná se, že požadavek, vyslovený plánovači EU o možnosti zasazení dvou BG
současně, rozhodujícím způsobem ovlivní všechny dosavadní uvažované nároky na letecké a
námořní prostředky strategické přepravy. Je např. nutno počítat s přepravní zálohou pro síly
rychlé reakce NATO; případné využití civilních dopravních letounů zvýší požadavky na
kvalitu přistávacích drah (a tedy na již tak značné náklady), atd. Tyto záležitosti by mělo
vyřešit plánování v rámci GAD (Global Approach Deployability).
V hledání možností, jak zajistit potřebnou kapacitu strategické letecké přepravy se
uvažují tři možnosti –pooling (vytvoření společného přepravního fondu), chartering
(pronájem letounů) nebo jejich akvizice (nákup). U poolingu by bylo nutno se převážně
spoléhat na efektivnější využití současných prostředků členských zemí EU. Je k dispozici asi
150 letounů C-160 Transall (nosnost 16 t, dolet 1800 km) a asi 140 letounů C-130Hercules
(19 t, 3200-5000 km). To však je přepravní kapacita stále nedostačující. Další možností jsou
tak charterové lety ukrajinských nebo ruských letounů An-124 Condor (120-150 t, 5000 km).
V rámci dohody Berlin Plus se rovněž naskýtá možnost využít amerických letounů, např. C-5
Galaxy (120 t, 5200 km) nebo C-17 Globemaster (78 t, 5000 km). V tomto případě je však
nutno upustit od požadavků samostatné přepravní kapacity EU. Byl již sice dojednán nákup
4
letounů Airbus A400M (nosnost 29 t), avšak první stroje jsou očekávány od roku 2008 a
poslední letouny z celkové dodávky (80 – 200 kusů) v roce 2020. To tedy znamená, že (přes
veškeré ambiciózní plány –pozn. aut.) je EU v tomto směru odkázána na řešení ad hoc a musí
se spoléhat na Američany, Rusy či Ukrajince.
Z hledání možností námořní přepravy zde pouze poznamenáváme, že analýza přichází
k závěru, že toto řešení není o nic obtížnější, než vzdušná alternativa.
Ukazuje se tedy, že již tento jeden, nahodile vybraný „detail“ z těch, které zbývají
k dořešení, než první BG vyrazí do světa, bude úlohou značně složitou. Moc času k tomu
nezbývá, neboť podle bruselských plánovačů se uvažuje s vysláním první BG do Afriky
k udržování pořádku při nadcházejících volbách v Demokratické republice Kongo.