To NÁŠ pes nemá!

52
Veterina
To NÁŠ pes nemá!
„Tak jsem udělala všechno, všechno, co jsi
řekla, a nic to nepomohlo!“ zaburácela hned
ode dveří paní učitelka a píchla ukazováčkem do vzduchu. „To přece nejde, byli jsme
tu před čtrnácti dny a zase sáňkuje. Má ty
žlázy zase ucpaný a už to začíná být cítit.“
Paní učitelka matematiky byla přísnou
majitelkou krátkosrstého jezevčíka Igora,
který trpěl na ucpávání a zánět análních žláz,
a to od nepaměti.
Chovatelské veřejnosti jistě není třeba
anální žlázky představovat, ale já tak přesto
alespoň krátce učiním, protože se občas
setkám s údivem majitelů, že něco takového
vůbec existuje. A je to údiv nejen majitelů
štěněte, což by bylo pochopitelné, ale i majitelů třeba osmiletého psa. Většinou jsou
u mě v ordinaci poprvé a já v rámci běžné
prohlídky žlázky vymáčknu a obsah zkoumám, zatím co oni na mě hledí se směsí
odporu a úleku – a navíc jaksi podezřívavě,
že jsem snad ten nevábný sekret vyčarovala
bůhví odkud, protože jejich psík něco takového přece, no fuj, nemá… Prosím, má! Každý psík disponuje párovou kožní vychlípeninou v oblasti konečníku, kde se hromadí za
normálního stavu řídký žlutozelený sekret,
který pes částečně vytlačuje při vyprazdňování, značkování území a při úleku – to pak
více než částečně. Odtud taky pochází psí
zvyk vzájemného očichávání zadků: jedná se
o jejich osobní a osobitý, pro psy velmi zajímavý parfém.
Nespokojená paní učitelka
Mně obsah análních žláz moc přitažlivý
nepřipadá, a to ani za normálního stavu,
Pes přítel člověka 2/2009
kdy je žláza zdravá, a bývám velmi nerada,
když se mi podaří žlázy vyprázdnit tak
nešikovně, že se mi sekret dostane na kůži
rukou – zápach se pak nedá omýt několik
hodin. Nicméně žlázky kontroluji alespoň
jednou ročně u každého pacienta a u pacientů s problémy i výrazně častěji. Žlázka,
která se dostatečně nevyprazdňuje, se
totiž může ucpat s následným vznikem
zánětu, či dokonce velmi nepříjemného
abscesu.
Igora jeho panička postavila na stůl, já
jsem ho chytla za ocas a kusem buničiny
jsem mu žlázky vyprázdnila. Ordinací se rozlil nevábný puch a při bližším ohledání jsem
musela opět konstatovat, že Igorek má
parádní zánět análních žláz.
„A to jsem udělala všecko, cos řekla!“
pohoršeně vyprskla paní učitelka. „Doma
pořád sáňkuje, olizuje si zadek, kňučí při
tom, a tak jsem přišla hned. Ale udělala jsem
všechno!“
Bohužel je pravda, že míra náplně a vznik
zánětu análních žlázek se dají ovlivnit jen
málo. Něco se dá vylepšit stravou, aby stolice nebyla příliš měkká, protože tužší výkaly napomáhají vyprázdnění žláz, trochu
pomůže i více pohybu a bedlivé sledovaní
kvality sekretu, ale to je tak vše. Takže mé
rady, kterými jsem paní učitelku vybavila,
byly poněkud vágní, čemuž se však v tomto
případě nedá vyhnout. U Igora jsme zavedli
granulky s jehněčím, pravidelné procházky,
koupele zadku v dubové kůře s masáží
a pravidelné návštěvy u mne, a jen díky
tomu byl Igorův stav celkem přijatelný. Bez
péče by myslím brzy skončil s pořádně
bolestivým abscesem.
Koukej se připravit!
Paní učitelka byla z celé záležitosti typicky frustrovaná a vina v jejích očích jednoznačně padala na mě. Už delší dobu jsem
měla pocit, že dostanu vlastním pravítkem
přes prsty jako kdysi při hodině matematiky. To bylo vždy první stadium trestu.
Následovalo vhození pravítka mezi okna
a pak vyhození pravítka ven z okna na ulici.
Na základce jsem takto přišla o mnoho
a mnoho pravítek.Teď jsem ovšem byla celkem v klidu, na vyhození fonendoskopu
z okna si snad paní učitelka netroufne.
A když, tak jsme v přízemí.
Pokud se stav análních žlázek nedaří držet
pod kontrolou chovatelskými opatřeními
a antibiotiky, tak je na místě žlázky vyoperovat. Úplně se odstraní a dál už nemohou
zlobit. Pravda, tato operace je velmi nevděčná. Někdy jde vše hladce, ale bohužel dost
často se stane, že se dostaví pooperační
komplikace. Oblast v okolí konečníku je
bohatě prokrvená, nachází se tam mnoho
důležitých struktur a je velmi obtížné zde po
operaci udržet dostatečnou hygienu. Paní
učitelka si vyslechla mou přednášku o nevyzpytatelnosti operace a hojení a dala Igora
zapsat do operačního plánu.
Pak promluvila tak, aby ji bylo slyšet
i v zadních lavicích, a to i přes to, že jsme
v ordinaci byly samy a dělil nás jen vyšetřovací stůl a na něm malý pes. Promluvila
něco v tom smyslu, že se budu jistě snažit
a na celou operaci se řádně připravím. Už
jsem dostávala trochu vztek a opáčila jsem,
že se snažím úplně vždycky a kdybych se
necítila připravená, tak by mě ani nenapadlo
operovat .
Paní učitelka zařadila zpátečku a už jsme
si celkem mile vyjasnily zbylé záležitosti.
Poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem jí
pravítko mezi okna hodila já.
Mohlo by to být ještě lepší!
Po operaci pak stál Igorek na ordinačním
stole a celkem bez protestů si nechal tahat
stehy. Tvářil se při tom uvolněně, protože to
asi byla selanka oproti vymačkávání podebraných žlázek, které v minulosti tolikrát
absolvoval. Hojení u něj probíhalo celkem
uspokojivě, a to určitě díky velmi pečlivé
pooperační péči paní učitelky. Ta už mi svým
postojem dávala najevo, že je se mnou spokojenější, ale ne úplně spokojená, protože
jen tak mě přece může motivovat k maximálním výkonům.
Ale já mám lidské zvláštnosti ráda a nejdůležitější pro mě bylo, že se ulevilo Igorovi.
Tak jsem se na paní učitelku už jen spokojeně usmívala.
MVDr. Karolina Svobodová 
Alfavet Český Dub
Foto: S. Jansa