Zde

1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Digitální modely terénu
Obsah
Metody zobrazení výškopisu v mapách...............................................................................................1
Kóty.................................................................................................................................................1
Vrstevnice........................................................................................................................................2
Technické šrafy................................................................................................................................3
Stínování..........................................................................................................................................3
Barevná hypsometrie.......................................................................................................................4
Šrafy.................................................................................................................................................4
Literatura..........................................................................................................................................6
Metody zobrazení výškopisu v mapách
Pro znázorňování výškové složky v mapě se používá několik způsobů – bodové, liniové nebo
plošné značky, případně jejich kombinace. Mezi bodové značky patří kóty, v případě liniových se
hovoří o vrstevnicích a technických šrafách. Plošné znázornění je takové, které pokrývá víceméně
souvisle celou plochu mapového listu. Jako příklady lze uvést stínování, tónování, barevnou
stupnici nebo sklonové šrafy.
Kóty
Informace o výškových poměrech v mapě jsou zprostředkovány uvedením absolutní nebo relativní
výšky bodu. (Absolutní výška bodu VA bodu A je svislá vzdálenost mezi hladinovou plochou bodu
A, neboli skutečným horizontem bodu A a nulovou hladinovou plochou, neboli nulovým
horizontem. Relativní výška, čili relativní převýšení VAB bodů A a B je svislá vzdálenost
skutečných horizontů bodů A a B: VAB = VB – VA. Relativní výška je tedy rovna rozdílu absolutních
výšek obou bodů a je nazývána rovněž výškovým rozdílem). Relativních výšek se užívá při
určování výšek některých terénních útvarů, jako např. terénních stupňů, příkopů, náspů a výkopů,
apod.
Kóty se umisťují na význačných bodech terénu (vrcholové tvary, rozcestí, vchody do budov atd).
Číselný údaj poskytuje rychlou a přesnou informaci o výšce terénu. Kótováním se však nezíská
představa o plasticitě terénu.
-1-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Vrstevnice
Vrstevnice je svislý průmět průsečnice terénního reliéfu s vodorovnými rovinami, které mají
pravidelný rozestup od nulové nadmořské výšky. Jsou to tedy čáry, které spojují body o stejné
nadmořské výšce a tato výška je zpravidla vhodným násobkem metru.
Rozestup mezi vodorovnými rovinami se nazývá interval. Pro jeho volbu (která je závislá na
měřítku mapy a na sklonu a převýšení terénu) se klade požadavek, aby minimální rozestup
vrstevnic na mapě byl 0,2 – 0,3 mm. Tento požadavek zaručuje vrstevnice graficky znázornit na
papíře tak, aby nedošlo ke splynutí jednotlivých čar. Pro každou mapu se stanoví nejprve tzv.
základní interval vrstevnic, který se řídí vztahem i = M / 5000, kde M je měřítkové číslo.
V plochém terénu nebo u vrcholových tvarů bývá základní interval vrstevnic pro přesnější vyjádření
terénního tvaru příliš velký. Proto se používají doplňující vrstevnice v polovičním nebo
čtvrtinovém intervalu. Zpravidla se kreslí čárkovaně a použijí se pouze v místech, kde je jich
nezbytně třeba pro dokreslení terénního reliéfu. V rovinatých oblastech se volba intervalu
doplňujících vrstevnic řídí zpravidla požadavkem, aby vrstevnice na mapě nebyly od sebe vzdáleny
více jak 0,10 m. Pro zvýšení čitelnosti mapy a usnadnění orientace ve vrstevnicovém obrazu se
používají zdůrazněné vrstevnice. Jsou to vrstevnice, které se vykreslí v celém svém průběhu
silnější (tlustší) čarou. Obvykle se pro zdůrazněné vrstevnice volí pětinásobek základního intervalu.
V prostorech mapy, které byly sice zaměřeny, ale věrohodnost vrstevnic je časově značně omezená,
protože v území dochází poměrně rychle k podstatným změnám (povrchové doly, sesuvná území,
pískovny, lomy apod.) se použije pomocných vrstevnic, které slouží jen pro orientaci. Zpravidla se
nekótují a znázorňují pouze přibližně reliéf terénu.
Kótování vrstevnic usnadňuje určení výšek vrstevnic v mapě. Kóty se umisťují rozptýleně po celé
ploše mapy do přerušených vrstevnic tak, aby číslice byly vždy orientovány hlavou proti svahu.
Zpravidla se kótují jen zesílené vrstevnice.
Pro dobrou orientaci o směru sklonu terénu se doplňují vrstevnice spádovkami. Jsou to krátké
čárky (počátky hřbetnic) a vyznačují se tam, kde by z kresby vrstevnic nemusel být zřejmý směr
sklonu. Kreslí se např. v rovinách, kde jsou terénní tvary málo výrazné, vrstevnice o stejné výšce se
opakují nebo v okolí vrcholů terénních útvarů, v sedlech, spočincích a u prohlubenin. Spádovky
se kreslí vždy ve směru kosterních čar.
-2-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Technické šrafy
V současných mapách se používají technické šrafy ke znázornění prudké změny průběhu terénu
zejména u uměle přetvořeného průběhu terénu (náspy, výkopy, terasy atd.). Jedná se o střídavé delší
a kratší čárky ve směru spádu. Důvodem k jejich používání je především snadnost jejich kresby.
Technické šrafy jsou vždy doplněny kótou (absolutní nebo relativní) pro zjištění úhlu sklonu.
Stínování
Vrstevnicové znázornění výškových poměrů nedává dostatečně plastický vjem. Obraz reliéfu je
proto často doplňován stínováním, založeným na šikmém osvětlení terénu. Při volbě úhlu
dopadajících paprsků o hodnotě 45°, dostává mapa podobu leteckého snímku, kdy strany přivrácené
ke světlu jsou světlé a odvrácené ztemnělé. Rozlišuje se několik možných směrů osvětlení vůči
světovým stranám:
–
přirozené osvětlení simuluje reálné osvětlení slunečním zářením. Pro naše území od jihu.
–
konvenční osvětlení s volbou směru od severozápadu, které je z hlediska fyziologického
vnímání plasticity nejúčinnější
–
svislé osvětlení založené na kolmém dopadu světla s respektování sklonu terénu – čím příkřejší
svah, tím tmavší odstín
Stínování je vhodné jako doplňkový způsob pro mapy malého a středně velkého měřítka s
dostatečnou generalizací průběhu reliéfu terénu.
-3-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Barevná hypsometrie
Princip barevné hypsometrie je v převodu výškových poměrů do barevného zvýraznění pruhů
ohraničených zvolenými vrstevnicemi podle zvolené stupnice. Ve vývoji se vystřídaly různé
přístupy. Současné stupnice volí modrou barvu pro vodní plochy (odstín dle hloubky), zelenou pro
nížiny s přechodem přes žlutou, hnědou až červenohnědou pro výše položené plochy. Hypsometrie
je velmi názorná a do určité míry si zachovává i informaci o absolutní výšce terénu. Dnes je často
používán plynulý přechod mezi jednotlivými základními barvami.
Šrafy
Používání šraf sahá k počátkům snah o vyjádření výškových poměrů. Později byl pro tvorbu šraf
vytvořen matematický základ, který definoval jejich velikost, tvar a směr. Pro svoji pracnost a
značné grafické zatížení mapy jsou již ale využívány minimálně. Šrafy jsou obecně krátké spádnice
uspořádané ve vrstvách nebo podél určité linie. Kreslíme je jako krátké čárky proměnné délky,
tloušťky a hustoty, výjimečně jako trojúhelníky. Šrafy rozeznáváme:
–
krajinné – které se používají na mapách malých měřítek pro vyjádření všeobecného průběhu
značně generalizovaného tvaru reliéfu
–
sklonové – které vyjadřují sklon terénu poměrem světla a stínu, daného vztahem tloušťky šrafy
k šířce mezery dvou sousedních šraf
–
fyziografické – používají se při zobrazování skal, sutí a ledovců, které nelze zobrazit
-4-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
vrstevnicemi, protože jsou příliš příkré
-5-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Cvičení ke kapitole 2
Z disku N:\ si překopírujte obsah adresáře \dmt\cvicení2\ na disk D:\ . V adresáři \ukol1\ naleznete
veškerá data potřebná pro cvičení zobrazování výškopisných dat.
Zpracování bude probíhat v programu ArcMap s nadstavbami 3D Analyst a ArcScene. V prvé části
bude pracováno s bodovým a liniovým zaměřením. Z těchto měřených dat bude vygenerován TIN,
který bude zobrazen různými způsoby. Výsledkem bude 3D vizualizace modelu.
Krok 1: Načtení bodových dat a změna jejich zobrazení
– Načtěte si do prázdného projektu soubor Body.shp.
– Ve atributové tabulce této vrstvy zjistěte označení sloupce pro hodnotu výšky bodu (kontextové
menu – Otevřít atributovou tabulku). Označení sloupce si sem …........ napište, bude zapotřebí
pro další práci.
– Dvojklikem na symbol tečky vyvolejte okno pro nastavení symbolu. Zde nastavte symbol bodu
o velikosti 2.
Krok 2: Nastavení popisků tak, aby zobrazovaly nadmořskou výšku bodu na celé metry se
zarovnáním vpravo.
– Zobrazte popisky k této vrstvě pomocí kontextového menu Popsat prvky popiskami. Popisky
zobrazují identifikátor FID_1 z atributové tabulky a zobrazení je velmi nepřehledné
–
–
Ve vlastnostech vrstvy, v záložce Popisky se nastavují veškeré parametry pro zobrazení
popisků. Pro pole popiskami zvolte výšky jednotlivých bodů a zmáčkněte tlačítko Použít.
Popisky nyní zobrazují výšku bodu ale na dvě desetinná místa, která nejsou potřebná.
Zaokrouhlení na celé metry provedeme definováním výrazu (tlačítko Výraz) ve tvaru Round
([Avg_Z], 0) O funkci se přesvědčte zmáčknutím tlačítka Použít
U kót jsou výšky vždy zobrazeny vpravo od značky bodu. Změnu pozice popisku lze nastavit
pod tlačítkem Možnosti umístění popisky …. Zde nechte výběr na „Odsazovat popisku
horizontálně kolem bodu“ a změňte umístění „Preferovat pravý na střed, vše přípustné“.
Správné nastavení zkontrolujte tlačítkem Použít.
-6-
1DMT : Kapitola 2
–
–
Zobrazení reliéfu
Protože jsou popisky vykreslovány přes sebe, je vhodné jim určit rozsah měřítek, od kdy budou
popisky vykreslovány a kdy je již zobrazení příliš malé. Zvětšete proto měřítko (mapu) tak, aby
byly všechny popisky dobře čitelné. Toto měřítko budeme považovat za minimální měřítko pro
zobrazení popisků a nastavíme jej ve vlastnostech vrstvy pod tlačítkem „Rozpětí měřítek“.
Dále můžeme nastavit vlastnosti písma a symbolu. Pod tlačítkem symbol zvolte vlastnosti a v
záložce Maska nastavte Aureolu o velikosti 1 a bílé barvy.
Krok 3: Připojení liniové části zaměření
– Ze stejného umístění si připojte soubor Linie.shp. Jedná se o linie na čarách terénní kostry,
které definují zejména pozici terénních hran.
-7-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Krok 4: Tvorba digitálního modelu terénu
– V nadstavbě 3D Analyst (Create/Modify TIN – Create TIN from Feature) vygenerujte z obou
vrstev různé TIN s následujícím nastavením:
– TIN1 – pouze z bodů, nastavení neměňte
– TIN2 – body a linie, pro linie nastavte Triangulate As : hard line
– TIN3 – body a linie, pro linie nastavte Triangulate As : mass points
– TIN4 – pouze linie s nastavením Triangulate As : soft line
–
–
Porovnejte si jednotlivé TINy
Pro TIN3 zobrazte veškeré linie – vlastnosti vrstvy/Nastavení symbolů, pro Typy hran zvolte
Přidat všechny hodnoty a definujte barvu a styl pro Standardní hranu. Tímto způsobem lze
zviditelnit hrany trojúhelníkové sítě
Krok 5: Zobrazení DMT hypsometrií, sklonem nebo orientací
– Nastavení zobrazení je prováděno ve vlastnostech vrstvy v záložce Nastavení symbolů.
Standardně jsou zde Typy hran a Nadmořská výška. Druhého typu je použita hypsometrie.
Upravte zobrazení hypsometrie pro TIN 2 dle českých konvencí a rozdělte intervaly po 50m
– Pro TIN3 nastavte šedotónovou stupnici a vypněte Zobrazit efekt stínovaného osvětlení
– Pro TIN1 nastavte pouze jedinou třídu a nechte zobrazený efekt stínování.
– Pro libovolný TIN přidejte zobrazení „Svažitost plošek ...“ a „Orientace ke světovým stranám..“
-8-
1DMT : Kapitola 2
–
Zobrazení reliéfu
a určete, kde jsou svahy nejprudší
přidejte další typy zobrazení a nastavte k nim parametry dle vlastního uvážení
(při zajímavém výsledku exportujte mapu a uložte jej na disk N:\dmt\cviceni2\snimky\ - platí
pro všechny části cvičení, na závěr budou výsledky promítnuty. Pro název použijte schéma
Autor_TypZobrazeni_Nverze)
Krok 6: Tvorba vrstevnic, převýšení, orientace a stínovaného reliéfu.
– Ze všech vytvořených TINů postupně generujte vrstevnice (Contours) příkazem Surface
Analysis / Contour. Pro interval nastavte 2 m.
– Porovnejte mezi sebou jednotlivé vrstevnice a odůvodněte jejich rozdílnost.
– pro vrstevnice nastavte popisky tak, aby ležely na linii a číslo přerušilo vrstevnici (bílé pozadí
pro písmo ve stylu popisek) a zobrazení bylo úměrné měřítku.
– (Pro zvídavé: zle rovněž využít funkce Maplex pro definování stylu popisek – viz paleta
nástrojů Popisky a zapnutí funkce „Použít generátor popisek Maplex“)
– Zvolte si jeden TIN a z něj nechte vytvořit převýšení (Slope), natočení svahu (Aspect) a
stínovaný reliéf (HillShade) příkazy v menu Surface Analysis. Každé z funkcí použijte pro
alespoň dvě různá nastavení, pro Hillshade nastavte azimut 45°, 135°, 225° a 315°. Pro všechny
funkce nastavte velikost výstupního pixelu (Output cell size) na 5 m.
Krok 7: Otevření TINu v ArcScene
– Spusťte ArcScene a otevřete jeden z TINů v ArcScene
– ve vlastnostech nastavte odpovídající nastavení symbolů (hypsometrie, sklon nebo orientaci)
– pro zvýraznění použijte koeficientu převýšení: v záložce Base Heights / Z Unit Conversion
nastavte hodnotu větší něž 1.
– vyzkoušejte si manipulaci s DMT pomocí nástrojů
a třech tlačítek myši
– K
TINu přihrajte další vytvořené vrstvy
(vrstevnice, původní linie
a body apod.)
–
-9-
1DMT : Kapitola 2
Zobrazení reliéfu
Literatura
Hojovec, Vladimír: Kartografie. (str. 72-80 velmi zkráceně, vhodné rozšířit)
Huml, Buchar, Mikšovský, Veverka: Mapování a kartografie. (str.178-181)
- 10 -