Přehled zpráv 2.5.2015 - 12.5.2015

Transkript

Přehled zpráv
2.5.2015 - 12.5.2015
Pražské jaro
OperaPLUS
Pražské jaro nabídne uznávané symfonické orchestry a téma smíření ........................................................... 5
10.5.2015
OperaPLUS
Pražské jaro
(čtk)
Německý dirigent chce Mou vlast vyprávět jako příběh .................................................................................... 6
11.5.2015
OperaPLUS
Pražské jaro
(čtk)
Pietní akt u hrobu Smetany otevřel 70. ročník Pražského jara .......................................................................... 6
12.5.2015
OperaPLUS
Pražské jaro
(čtk)
Radio Proglas
První dny Pražského jara ....................................................................................................................................... 7
11.5.2015
Radio Proglas
Pražské jaro
Klára Beránková
Do Prahy přijedou světové orchestry .................................................................................................................... 8
10.5.2015
Radio Proglas
Pražské jaro
Klára Beránková
Českobudějovický deník
Zahajuje 70. ročník festivalu Pražské jaro ...............................................................................................................9
11.5.2015
Českobudějovický deník str. 17 Kultura
Pražské jaro
(čtk)
Pražské jaro zahájí hamburský orchestr..................................................................................................................9
12.5.2015
E15 str. 18 Kultura
Pražské jaro
čtk
Festival připomene historické události ..................................................................................................................10
12.5.2015
Haló noviny str. 10 Servis, tv program
Pražské jaro
(the)
Havlíčkobrodský deník
Zahajuje Pražské jaro ...............................................................................................................................................11
11.5.2015
Havlíčkobrodský deník str. 15 Zpravodajství
Pražské jaro
(čtk)
Hospodářské noviny
SMETANA I STALIN ..................................................................................................................................................11
12.5.2015
Hospodářské noviny str. 12 Panorama
Pražské jaro
Daniel Konrád
Má vlast je krásná poprvé i po deváté ....................................................................................................................13
12.5.2015
Pražské jaro
Frank Kuznik
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
1
Hudební rozhledy
EDITORIAL.................................................................................................................................................................13
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 1 Editorial
Pražské jaro
Hana Jarolímková
ANONCE ....................................................................................................................................................................14
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 2 Anonce
Pražské jaro
THOMAS HENGELBROCK, DIRIGENT ZAHAJOVACÍHO KONCERTU PRAŽSKÉHO JARA..............................15
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 3 Rozhovory
Pražské jaro
Miloš Pokora
Lidové noviny
Co nám sdělí Němci o Mé vlasti? ............................................................................................................................ 18
12.5.2015
Lidové noviny str. 7 Kultura
Pražské jaro
JINDŘICH BÁLEK
Festival Pražské jaro začal. Má vlast zazněla poprvé v německém .................................................................. 19
12.5.2015
lidovky.cz
Pražské jaro
čtk
Listy Prahy 1
Jubilejní Pražské jaro ve fotografii i jinak ..............................................................................................................19
5.5.2015
Listy Prahy 1 str. 4
Pražské jaro
PT
Metro
Debut. Pražské jaro dává šanci začínajícím...........................................................................................................20
7.5.2015
Metro str. 16 Kultura
Pražské jaro
ČTK
Pecková i Hamlet na Pražském jaru .......................................................................................................................20
12.5.2015
Pražské jaro
PAVEL URBAN
Mladá fronta DNES
Zač utratí Pražské jaro 70 milionů...........................................................................................................................21
9.5.2015
Mladá fronta DNES str. 5 Scéna
Pražské jaro
Věra Drápelová
Festival láká na Peckovou i Robina Hooda............................................................................................................23
9.5.2015
Pražské jaro
— Věra Drápelová
Kdysi chtěl žít v klášteře, teď zahájí Pražské jaro.................................................................................................23
12.5.2015
Mladá fronta DNES str. 12 Kultura
Pražské jaro
(vd)
Moravskoslezský deník
Filoktétés: světová premiéra ...................................................................................................................................24
12.5.2015
Moravskoslezský deník str. 7 Kultura
Pražské jaro
BŘETISLAV UHLÁŘ
2
Začíná Pražské jaro ..................................................................................................................................................25
12.5.2015
Pražské jaro
(čtk)
Pražský deník
Zítra začíná Pražské jaro, téma bude smíření........................................................................................................25
11.5.2015
Pražský deník str. 2 Z metropole
Pražské jaro
(pap)
Tina
Pražské jaro...............................................................................................................................................................26
6.5.2015
Tina str. 52 Z domova
Pražské jaro
Týden
Symfonici i ozvěny války .........................................................................................................................................26
11.5.2015
Týden str. 80 Kultura
Pražské jaro
Antonín Kocábek
Týdeník Rozhlas
Pražské jaro: pro sílu okamžiku i pro archiv .........................................................................................................27
4.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 8 Rozhlasové téma týdne
Pražské jaro
Petr Veber
Liverpool - kultura na každém kroku ......................................................................................................................29
4.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 12 Rozhovor
Pražské jaro
Alena Sojková
Handel i Schubert poučeně .....................................................................................................................................31
11.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 11 Nalaďte si
Pražské jaro
Vojtěch Havlík
3
Český rozhlas
Pražské jaro zahájí německý orchestr. Program ovlivnila druhá světová válka .............................................. 32
12.5.2015
Český rozhlas
Pražské jaro
Markéta Kaňková, Anna Kottová
Česká televize
Gesto smíření: Pražské jaro otevřel německý dirigent ....................................................................................... 33
12.5.2015
Česká televize
Pražské jaro
iHNed.cz
Začíná Pražské jaro. Letos otevře dveře, které byly Němcům po válce zavřené ............................................. 34
12.5.2015
iHNed.cz
Pražské jaro
Daniel Konrád
novinky.cz
Začalo Pražské jaro. Mou vlast zahraje orchestr z Německa ............................................................................. 36
12.5.2015
novinky.cz
Pražské jaro
Vladimír Říha, Právo
ceskenoviny.cz
Začalo Pražské jaro. Mé vlasti se poprvé ujal německý orchestr ...................................................................... 36
12.5.2015
ceskenoviny.cz
Pražské jaro
čtk
4
Pražské jaro
OperaPLUS
Pražské jaro nabídne uznávané symfonické orchestry a téma smíření
10.5.2015
OperaPLUS
čtk
Uznávané symfonické orchestry a interprety nabídne jubilejní sedmdesátý ročník Pražského jara, jehož výročí
rezonuje s výročím konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé zahajovací koncert
12. května v pražském Obecním domě svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení
Thomase Hengelbrocka. V historii to bude teprve popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání
zahraničního orchestru. V podání německého orchestru se tak stane vůbec poprvé.„Zrod Pražského jara spadá do
doby, kdy uplynul teprve rok od konce tragického německého záboru vaší země v podobě Protektorátu Čechy a
Morava. Jsem dojat, že od té doby jsme od vás svědky tolika smířlivých gest, letos zviditelněných tím
nejvýmluvnějším způsobem – německý dirigent s německým orchestrem hraje na Pražském jaru Smetanovu Mou
vlast,“uvedl Hengelbrock.Program festivalu přináší čtyřicet pět koncertů se širokým dramaturgickým rozpětím – od
hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby po specifické projekty
přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické interpretaci. Festival letos vedle
Severoněmeckého rozhlasového orchestru Hamburk nabídne také Petrohradskou filharmonii v čele s Jurijem
Těmirkanovem, Budapešťský festivalový orchestr s Ivánem Fischerem a Orchestra dell’Accademia Nazionale di
Santa Cecilia se Sirem Antoniem Pappanem. Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka
vystoupí spolu s Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým dětským sborem a altistkou Elisabeth Kulman.
Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu s šéfdirigentem
Vasilijem Petrenkem. Na Pražském jaru bude mít významné zastoupení i soudobá hudba. Součástí programu bude
například dílo Petra WajsaraVápenná sinfonietta, které vzniklo na objednávku Pražského jara. Soudobou hudbu
nabídne také divadelní řada, jejíž čtyři opery budou součástí festivalu. Na festivalu zazní 23. května v Rudolfinu
pěvecký koncert Pocta Jarmile Novotné. Uznávaný basbarytonista Adam Plachetka uvede své mladší kolegy a
kolegyně, které společně s ním doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Tomáše
Braunera. Debut Pražského jara 31. května v Rudolfinu nabídne dirigenta Marka Šedivého. Jako host s ním
vystoupí francouzský hobojista Johannes Grosso, vítěz soutěže Pražského jara z roku 2014.Mezinárodní hudební
soutěže Pražské jaro 2015 se letos zúčastní padesát jedna flétnistů a šedesát tři klarinetistů z celého světa.
Slavnostní předání cen se uskuteční 15. května na Staroměstské radnici. Česká televize odvysílá přímý přenos
zahajovacího koncertu, od 11. května do 4. června nabídne festivalové zpravodajství a pořídí záznam koncertu
Afflatus Quintet, který uvede 25. května. Český rozhlas na stanici Vltava uvede sedmnáct koncertů, z toho šest ze
záznamu. Prodej vstupenek byl zahájen loni 12. prosince. Jejich ceny se pohybují od 500 korun do 3900 korun.
Loni lidé utratili za vstupenky přibližně 24 milionů korun a festival se vyprodal ze zhruba 94 procent. Rozpočet
sedmdesátého ročníku festivalu je přibližně 83 milionů korun, v posledních letech se pohyboval mezi 75 až 80
miliony korun. Více informací a program se nachází na stránkách festivalu Pražské jaro.
Foto Gunter Glücklich / NDR
5
OperaPLUS
Německý dirigent chce Mou vlast vyprávět jako příběh
11.5.2015
OperaPLUS
čtk
Cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany je podle německého šéfdirigenta Thomase
Hengelbrocka geniálním dílem, které bytostně vychází z kulturního povědomí a dějin českého národa.
Nejdůležitější při jeho interpretaci je vyprávět příběh, řekl dnes novinářům. Je potěšen, že může být se
Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu u zahájení jubilejního sedmdesátého ročníku mezinárodního
hudebního festivalu Pražské jaro. Má vlast zahajuje festival tradičně 12. května. Poprvé v jeho historii ji přednese
německý orchestr. Rovněž i toto těleso si letos připomíná sedmdesát let od svého založení. Do Prahy navíc
zavítalo v době oslav sedmdesátého výročí konce druhé světové války. „Já jsem coby Němec s polskými kořeny
rád, že zde mohu být, protože se cítím jako Evropan,“ řekl dnes šéfdirigent. Podle ředitele festivalu Romana Bělora
je pozitivní, že byl německý orchestr pozván nezávisle na historických reminiscencích. „Můžeme to dnes brát
naprosto svobodně, volně a bez předsudků a dívat se (na spojení české a německé kultury) jako na věci
mimořádně inspirující,“ řekl. Pražské jaro již mnoho let zahajují i zahraniční tělesa, podle ředitele je nicméně
náhoda, že na letošek padla volba na Němce. Je rád, že Smetanovo dílo může více proniknout na zahraniční
pódia. Jeho odkaz totiž zastiňuje Dvořák a Janáček, míní Bělor. Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu
hrál Mou vlastpřed Pražským jarem opakovaně v Hamburku a okolních městech a podle Hengelbrocka byl o ni
velký zájem. Za nejdramatičtější a nejsilnější symfonickou báseň považuje Šárku, zároveň je pro něj impozantní
interpretace Tábora a Blaníku. Ty se mimo Českou republiku slýchají jen velmi málo, dodal. Německý houslista a
dirigent je znám svým zájmem o historicky poučenou interpretaci všech stylových epoch, i v Mé vlasti budou
hudebníci hrát na historické rohy a využívat techniky devatenáctého století.
Foto Bertold Fabricius
OperaPLUS
Pietní akt u hrobu Smetany otevřel 70. ročník Pražského jara
12.5.2015
OperaPLUS
čtk
Pietním aktem u hrobu Bedřicha Smetany na vyšehradském hřbitově dnes dopoledne vstoupil do svého
sedmdesátého ročníku mezinárodní hudební festival Pražské jaro. V den Smetanova úmrtí v souladu s tradicí
desítky lidí uctili památku českého komponisty, jehož cyklus symfonických básní Má vlastkaždoročně přehlídku
zahajuje. Také dnes zazní na slavnostním koncertu ve Smetanově síni Obecního domu v přednesu
Severoněmeckého rozhlasového orchestru Hamburk za řízení Thomase Hengelbrocka. Před vzpomínkovým aktem
pořadatelé položili věnce a květiny i u hrobů Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Josefa Suka. V podání
Žesťového septetu Pražského hradu zazněly slavnostní fanfáry, ukázky z Fibichovy opery Pád Arkuna a largo z
DvořákovyNovosvětské. Písně Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a Západ slunce si přítomní vyslechli v provedení
Kühnova dětského sboru pod vedením sbormistra Jiřího Chvály. Slavnostní projev, esej s názvem Byl Beethoven
nacista?, místo nemocného autora Jiřího Stránského přečetl ředitel Pražského jara Roman Bělor. Esej Jiřího
Pilky Chvála hry ze sbírky Doteky hudby přednesla Taťjana Medvecká. Kultovní dílo české hudby Má vlast se uvádí
na Pražském jarutéměř každoročně. Skladby se ujímá každý rok jiný dirigent. Má vlast se na festivalu nehrála
6
pouze v roce 1948, výjimkou jsou také roky 1946 a 2006, kdy byla uvedena až
druhý den festivalu. Cyklus šesti symfonických básní inspirovaný historií, legendami a krajinou Čech vznikl v letech
1874 až 1879, premiéra se konala 5. listopadu 1882 v Praze na Žofíně. Názvy jednotlivých vět se vztahují k české
historii. Program festivalu přináší čtyřicet pět koncertů – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů
přes koncerty komorní hudby po projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické
interpretaci. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu s
šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem. Kompletní program i informace o vstupenkách jsou na stránkách
festivalu Pražské jaro.
Foto archiv
Radio Proglas
První dny Pražského jara
11.5.2015
Radio Proglas
Klára Beránková
O víkendu začala soutěž Pražského jara s rekordně vysokým počtem přihlášených účastníků.
V pátek 8. května 2015 se naplno rozhořelo klání 67. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru
FLÉTNA. Z 61 účastníků vybraných z rekordního počtu 220 přihlášených kandidátů ze 40 zemí světa dorazilo
do Prahy 44. O den později 9. května zahájili soutěž také KLARINETISTÉ, kde do prvního kola bylo přijato 66
kandidátů vybraných ze 190 přihlášených z 32 zemí světa. Ve druhém kole bude, jako již tradičně, povinná
skladba napsaná na objednávku Pražského jara: pro flétnu Transflautato od Sylvie Bodorové a
pro klarinetisty ClarinoPré od Aleše Pavlorka. V obou případech se jedná o skladby s klavírem. Mezinárodní
hudební soutěž Pražské jaro vstupuje do letošního ročníku s inovacemi, neboť výrazné obměny doznalo personální
složení Stálé soutěžní komise. Po dvaceti letech ji opustil její předseda Jiří Hlaváč a spolu s ním další dlouholetí
členové Zuzana Růžičková, Václav Riedlbauch a Ivan Klánský. Novým předsedou byl jmenován Michal Kaňka,
který jako předseda violoncellové soutěže v roce 2012 ukázal výborné organizační i umělecké schopnosti a byl
proto po skončení soutěže jmenován členem stálé komise a od září 2014 pak jejím předsedou. Dalšími novými
členy jsou Jiří Gemrot, Martin Kasík a Vlastimil Mareš. Spojovacím článkem “staré” a “nové” komise zůstává
Stanislava Střelcová. Na svém prvním zasedání se komise shodla na pokračování dlouholeté tradice pražskojarní
soutěže jakožto zakládajícího člena Světové federace mezinárodních hudebních soutěží v Ženevě a
na vyprofilování oborového zastoupení s důrazem na pravidelné opakování jednotlivých oborů. Složení porot
pro oba obory je následující:
Flétna
Předseda
András Adorján – Dánsko
Philippe Bernold – Francie
Barbara Gisler-Haase – Rakousko
Renate Greiss-Armin – Německo
Roman Novotný – Česká republika
Jiří Válek – Česká republika
7
Carol Wincenc – USA
Klarinet
Předseda
Jiří Hlaváč – Česká republika
Philippe Berrod – Francie
Hans Christian Bræin – Norsko
Shirley Brill – Izrael
Slavko Goričar – Slovinsko
Vlastimil Mareš – Česká republika
Gerald Pachinger – Rakousko
Zdroj: tisková zpráva Pražského jara
Do Prahy přijedou světové orchestry
10.5.2015
Radio Proglas
Klára Beránková
Vedle filharmoniků z
Petrohradu, Liverpoolu a Hamburku, kteří vystoupí vždy na dvou koncertech, se milovníci
orchestrálního umění mohou těšit i na další.
Jako první to bude koncert Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, který na Pražském jaru
vystoupí vůbec poprvé! Díky řadě vynikajících nahrávek kompletních oper se řada posluchačů mylně domnívá, že
se jedná v prvé řadě o orchestr operní. Opak je pravdou. Toto těleso patří k předním symfonickým orchestrům
nejen v Itálii, ale i ve světovém měřítku. V současné době dokonce figuruje jako jediný italský zástupce
mezi dvaceti nejlepšími orchestry planety (na základě známého výzkumu časopisu Classic FM). Právě letos oslaví
své desáté výročí v čele orchestru Sir Antonio Pappano, který je zároveň hudebním ředitelem královské opery
Covent Garden v Londýně, kde působí od roku 2002. I pro něj se stane květnové vystoupení pražskojarním
debutem. Narodil se rodičům italského původu ve Velké Británii (Esex), avšak v jeho třinácti letech se rodina
přestěhovala do USA, kde získal hudební vzdělání. Poprvé na sebe upozornil v Bayreuthu jako asistent dirigenta
Daniela Barenboima. Potom stál v čele různých operních domů. Ač Orchestr Národní akademie sv. Cecílie slavil už
v minulosti velké úspěchy na předních světových pódiích, v době éry Sira Antonia Pappana dobyl ještě cennější
pozice na prestižních festivalech (je pravidelným hostem festivalů v Salcburku a Lucernu, londýnských Proms ad.) i
v oblasti nahrávek (například skvělé nahrávky Čajkovského, v poslední době Rachmaninovových symfonií, dalších
operních kompletů pro firmu EMI). V úvodu jejich očekávaného pražského koncertu zazní reprezentační titul
Itálie, slavná předehra k Verdiho Síle osudu. A zvláště se můžeme těšit na Sibeliovu Symfonii č. 2, kterou skladatel
započal komponovat právě v Itálii.
Dalším vítaným hostem letošního festivalu je Budapest Festival Orchestra. Jeho název vstoupil do povědomí
hudební sféry teprve v relativně nedávné době, vždyť byl založen roku 1983. Na našem festivalu se naposledy
představil v roce 2008. Šlo o závěrečný koncert, na němž vystoupili oba zakladatelé orchestru – jak Iván
Fischer coby šéfdirigent, tak i András Schiff, který byl sólistou Dvořákova klavírního koncertu. Tehdy zazněla i
další Dvořákova díla. Dlužno říci, že pro Budapešťský festivalový orchestr je Dvořák zvláště inspirujícím
8
skladatelem, o čemž svědčí i úctyhodný počet nahrávek na CD vydavatelství
Philips (Slovanské tance, Legendy, symfonie i díla méně známá). Ovšem jeho doménou je v prvé řadě hudba jeho
vlasti, zvláště pak tvorba Bély Bartóka, jejíž nahrávky v nastudování Ivána Fischera vzbudily ve světě veliký ohlas.
Na jejich letošním vystoupení zazní předehra k Mozartově opeře Kouzelná flétna aPrvní symfonie Johannesa
Brahmse. Toužebně očekáváme dnes už legendární portugalskou klavíristku Marii João Pires, kterou
Budapešťský festivalový orchestr doprovodí v MozartověKlavírním koncertu Es dur KV 271.
Českobudějovický deník
Zahajuje 70. ročník festivalu Pražské jaro
11.5.2015
Českobudějovický deník str. 17 Kultura
(čtk) Pražské jaro
Praha – Uznávané symfonické orchestry a interprety nabídne 70. ročník Pražského jara, jehož výročí rezonuje s
výročím konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé zahajovací koncert 12. května
v pražském Obecním domě svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase
Hengelbrocka. V historii to bude teprve po páté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání
zahraničního orchestru. Program festivalu přináší 45 koncertů.
Region| Jižní Čechy
Publikováno| Českobudějovický deník; Kultura; 17
Publikováno| Českokrumlovský deník; Kultura; 17
Publikováno| Jindřichohradecký deník; Kultura; 17
Publikováno| Písecký deník; Kultura; 17
Publikováno| Prachatický deník; Kultura; 17
Publikováno| Strakonický deník; Kultura; 17
Publikováno| Táborský deník; Kultura; 17
ID| bc358f61-9d2e-4016-949d-bac17b365ed6
Pražské jaro zahájí hamburský orchestr
12.5.2015
E15 str. 18 Kultura
Pražské jaro
čtk
Program festivalu přináší 45 koncertů v podání předních světových i tuzemských těles
HUDEBNÍ FESTIVAL
Uznávané symfonické orchestry a interprety nabídne jubilejní 70. ročník Pražského jara, jehož výročí rezonuje s
výročím konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé dnešní zahajovací koncert v
pražském Obecním domě svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase
Hengelbrocka.
V historii to bude teprve popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání zahraničního
orchestru. V podání německého orchestru se tak stane vůbec poprvé. „Zrod Pražského jara spadá do doby, kdy
uplynul teprve rok od konce tragického německého záboru vaší země v podobě protektorátu Čechy a Morava.
Jsem dojat, že od té doby jsme od vás svědky tolika smířlivých gest, letos zviditelněných tím nejvýmluvnějším
způsobem – německý dirigent s německým orchestrem hraje na Pražském jaru Smetanovu Mou vlast,“ uvedl
Hengelbrock.
9
Program festivalu přináší 45 koncertů se širokým dramaturgickým
rozpětím – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby po specifické
projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické interpretaci.
Festival letos vedle Severoněmeckého rozhlasového orchestru Hamburk nabídne také Petrohradskou
filharmonii v čele s Jurijem Těmirkanovem, Budapešťský festivalový orchestr s Ivánem Fischerem a Orchestra
dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia se sirem Antoniem Pappanem. Česká filharmonie pod vedením
šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka vystoupí spolu s Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým dětským sborem a
altistkou Elisabeth Kulmanovou. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému filharmonickému orchestru v
Liverpoolu s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.
Na Pražském jaru bude mít významné zastoupení i soudobá hudba. Součástí programu bude například
dílo Petra Wajsara Vápenná sinfonietta, které vzniklo na objednávku Pražského jara. Soudobou hudbu nabídne
také divadelní řada, jejíž čtyři opery budou součástí festivalu. Na festivalu zazní 23. května v Rudolfinu pěvecký
koncert Pocta Jarmile Novotné. Uznávaný basbarytonista Adam Plachetka uvede své mladší kolegy a kolegyně,
které společně s ním doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Tomáše Braunera.
Debut Pražského jara 31. května v Rudolfinu nabídne dirigenta Marka Šedivého. Jako host s ním vystoupí
francouzský hobojista Johannes Grosso, vítěz soutěže Pražského jara z roku 2014. Mezinárodní hudební soutěže
Pražské jaro 2015 se letos zúčastní 51 flétnistů a 63 klarinetistů z celého světa. Slavnostní předání cen se
uskuteční 15. května na Staroměstské radnici.
45 koncertů nabídne jubilejní 70. ročník prestižní hudební přehlídky
Festival připomene historické události
12.5.2015
Haló noviny
(the)
str. 10 Servis, tv program
Pražské jaro
Dnes začíná 70. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (PJ). Dopoledne v 10 hodin se
představitelé současné české kultury a široká veřejnost pokloní v den 121. výročí skonu památce skladatele
Bedřicha Smetany na Vyšehradě. Jeho symfonický cyklus Má vlast zazní večer v pražské Smetanově síni
Obecního domu.
»Mezinárodní hudební festival Pražské jaro vstupuje do jubilejního 70. ročníku. Je to příležitost nejen k
bilancování, ale jde také o výzvu pro všechny účinkující, aby návštěvníkům poskytli to nejlepší ze svého umu,«
uvedl prezident republiky Miloš Zeman, jenž nad akcí převzal záštitu. »Velice oceňuji, že pořadatelé tohoto
nejvýznačnějšího hudebního festivalu, který se v České republice koná, nezapomněli na to, že si připomínáme 70.
výročí konce druhé světové války, tohoto nejstrašnějšího konfliktu. Zvláště uvedení Sedmé symfonie Dmitrije
Šostakoviče, známé též jako ‚Leningradská‘, nechť je nám symbolicky všem připomínkou, že svoboda není
samozřejmostí a je nutno za ni bojovat a přinášet oběti. Přeji všem interpretům úspěch a návštěvníkům ty nejlepší
a také nejniternější prožitky v koncertních sálech,« dodal Zeman.
Již od minulého týdne v pražských koncertních sálech probíhá Mezinárodní hudební soutěž PJ -letos v oboru flétna
a klarinet. Do flétnového klání se přihlásilo 220 kandidátů ze 40 zemí. Nejpočetněji jsou zastoupeny Čína, Francie,
Itálie, Japonsko, Korea, Maďarsko, Rusko, Slovinsko, Španělsko, Tchaj-wan a USA. Zájemci pocházejí také ze
zemí, jež se na evropských hudebních kolbištích neobjevují často (Arménie, Austrálie, Chile, Kazachstán,
Kolumbie, Nepál, Turecko, Venezuela). Výběrová komise do prvního kola doporučila 61 soutěžících. V klarinetové
kategorii bylo letos 190 zájemců z 32 států, nejvíce z Francie, Itálie, Koreje, Maďarska, Portugalska, Ruska,
Španělska a Tchaj-wanu. Zájemci pocházeli také z Austrálie, Brazílie, Číny, Islandu, Turecka a dalších zemí. Do
prvního kola výběrová porota doporučila 66 zájemců. Finálové koncerty ve Dvořákově síní pražského Rudolfina
budou ve středu a ve čtvrtek veřejně přístupné. Slavnostní předávání cen nejlepším účastníkům proběhne v pátek
od 11 hodin v reprezentačních prostorách pražské Staroměstské radnice.
Programová nabídka letošního ročníku PJ představuje z hledisek uměleckých i námětových sled
mimořádných událostí. Již dnešní zahajovací večer je událostí mimořádnou. Těleso NDR Sinfonieorchester
Hamburg bude prvním německým souborem, jenž toto dílo má za čest při zahájení PJ uvádět.
Foto popis| Z loňského pietního aktu u Smetanova hrobu na pražském Vyšehradě
Foto autor| FOTO - archiv
10
Havlíčkobrodský deník
Zahajuje Pražské jaro
11.5.2015
Havlíčkobrodský deník str. 15 Zpravodajství
výročím konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé zahajovací koncert 12. května
v pražském Obecním domě svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase
Hengelbrocka. V historii to bude teprve po páté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání
zahraničního orchestru. Program festivalu přináší 45 koncertů s širokým dramaturgickým rozpětím, od hostování
velkých zahraničních symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby po specifické projekty přinášející
premiéry nových děl.
Region| Vysočina
Publikováno| Havlíčkobrodský deník; Zpravodajství; 15
Publikováno| Jihlavský deník; Zpravodajství; 15
Publikováno| Třebíčský deník; Zpravodajství; 15
Publikováno| Žďárský deník; Zpravodajství; 15
Publikováno| Pelhřimovský deník; Zpravodajství; 15
ID| 49578abc-cfb0-4d03-91b2-d893c26ef991
Hospodářské noviny
SMETANA I STALIN
12.5.2015
Daniel Konrád Pražské jaro
PRAŽSKÉ JARO DNES ZAČÍNÁ PO SEDMDESÁTÉ – A POPRVÉ SVĚŘUJE MOU VLAST NĚMECKÉMU
ORCHESTRU. ZATÍMCO NĚMEČTÍ HUDEBNÍCI NA PRVNÍ ROČNÍKY NESMĚLI, SOVĚTŮ JEZDILO HODNĚ.
UŽ ZA RAKOUSKA-UHERSKA ALE ČEŠI POŘÁDALI PRVNÍ VELKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL.
Situace, kdy na dnešním zahajovacím koncertu festivalu Pražské jaro zahraje Mou vlast vůbec poprvé německý
orchestr, je především symbolická. Ale z podobných symbolů tento festival vznikl – a když přesně před sedmdesáti
roky začínal jako oslava konce druhé světové války, tehdy, při vůbec prvním poválečném jaru, musel být tento pocit
z hudby cítit.
Byl ale cítit také v tom, že Pražské jaro zpočátku vůbec nezvalo Němce. „Němečtí hudebníci se na
festivalu začali objevovat teprve roku 1949. Do té doby převažovali hráči z vítězných mocností protihitlerovské
aliance,“ vysvětluje ředitel festivalu Roman Bělor. Kvůli dnešnímu koncertu dokonce obdržel vyčítavý dopis od
posluchačky, která v interpretech, německém NDR Sinfonieorchesteru Hamburg, spatřuje snad přímo následovníky
Hitlera. „Je to dobrá připomínka toho, že zatímco Němci se vyrovnali se svojí historií seriózně, Češi mají v tomto
ohledu stále co dohánět,“ míní Bělor. Ale hned také dodává, že dnes jde přece jen už o ojedinělý výkřik.
Do jakési „legendy o Pražském jaru“, kterou si letos festival u příležitosti svého 70. výročí připomíná, ale
patří oslavy nejen konce války. Roku 1946, kdy proběhl poprvé, slavila padesáté výročí Česká filharmonie, ze které
prezident Beneš jen pár měsíců předtím dekretem udělal státní orchestr. Beneš pak převzal záštitu i nad prvním
ročníkem Pražského jara, kde k filharmonikům na úvod pro změnu promluvil ministr zahraničních věcí Jan
Masaryk. Tak trochu rudý cirkus „Byla to tedy oslava konce války a zároveň oslava České filharmonie. Prvním
Pražským jarem ale také vyvrcholilo dlouhodobé úsilí Čechů o vlastní hudební festival,“ zdůrazňuje dnes Bělor.
Připomíná již za války Václavem Talichem organizované Pražské hudební máje, či dokonce takzvaný Český
hudební festival, jenž se roku 1904 odehrál na pražském Výstavišti jako první velká tuzemská hudební přehlídka.
Tehdy šlo o víkendovou akci s tisícihlavými sbory, za monarchie částečně i výraz národní totožnosti. Právě tento
aspekt jako by
převzalo Pražské jaro, když se dějiny začaly otiskovat do něj.
11
Bylo to patrné už během Pražského jara 1948, třetího ročníku,
během jehož konání abdikoval Beneš a na jeho místo nastoupil Klement Gottwald. Rok nato už festival pořádal
koncerty ke sjezdu KSČ a zval muzicírující dělnice a laureátky Stalinových cen. V roce 1950 ve světové premiéře
uvedl kantátu nazvanou Stalinův rozkaz a v dalších letech se nesl v duchu hesel „Sovětské umění náš vzor“ či
„Hudbou za mírovou spolupráci národů“.
Roman Bělor dnes připomíná, že přes zjevný ideologický vliv v 50. letech a nejrůznější častušky, které „z
toho dělaly tak trochu rudý cirkus“, ale Sověti na Pražské jaro také vždy posílali špičkové hudebníky – jen v
prvních letech klavíristu Svjatoslava Richtera či violoncellistu Mstislava Rostropoviče. „Ten roku 1950 na Pražském
jaru vyhrál čtvrtý ročník mezinárodní soutěže mladých talentů, což mu do značné míry pomohlo v kariéře. A soutěž
díky tomu brzy získala renomé,“ připomíná Bělor.
Právě na tuto „lepší“ stránku ruské účasti na festivalu by měl letos 3. června navázat závěrečný koncert
festivalu, jejž – symbolicky vzhledem k válce – opět odehrají „Spojenci“: britská Royal Liverpool Philharmonic pod
taktovkou Rusa Vasilije Petrenka.
To na historicky prvních Pražských jarech by orchestry typu Royal Liverpool Philharmonic neměly šanci. A
nejen proto, že dle komunistické strany na festival „imperialistické velmoci“ nepatřily, a do konce i vystoupení
Cleveland Orchestra, sponzorované americkým ministerstvem zahraničí, mohlo v roce 1965 proběhnout jen jako
mimořádný koncert mimo hlavní program.
Šedesátá léta a přílet „superstar“ Přesto tradice, že Pražské jaro zve špičkové symfonické orchestry ze zahraničí,
začala vznikat už roku 1949, kdy do Prahy dorazili Budapešťští filharmonici. Na pomyslný vrchol pak festival v
tomto ohledu vystoupal v 60. letech s návštěvami Vídeňských a Berlínských filharmoniků. Když pořadatelé na
starém letišti v Ruzyni vyjednávali povolení k přistání soukromého tryskáče, jejž si do Prahy dirigent Berlínských
filharmoniků Herbert von Karajan také sám pilotoval, Pražské jaro zažilo i svoji první „superstar“ klasické hudby.
Další tradice, kdy festival končil provedením Beethovenovy Deváté, byla založena roku 1949. A teprve před
pár lety ji Pražské jaro zrušilo. „Od té doby se devátý Beethoven vrací pouze na programu jednotlivých koncertů,
což nám dramaturgicky uvolnilo ruce. Dokud měl festival dva pevně fixované body, bývalo někdy těžké ty večery
zpestřit. Teď jsme si nechali jen zahajovací koncert,“ vysvětluje Bělor v narážce na další tradici, tentokrát z roku
1952, kdy na výročí Smetanova úmrtí 12. května Pražské jaro poprvé začalo interpretací Mé vlasti.
Tato a další jubilea festival připomíná natolik důrazně, až dnes bývá označován za nejkonzervativnější z
tuzemských přehlídek. Když si ale Roman Bělor nechal před lety zpracovat analýzu návštěvnosti, s překvapením
prý zjistil, že nynější Pražské jaro má mladší publikum než abonentní cykly tuzemských orchestrů. „Velmi solidně
je tam zastoupená věková skupina mezi 35 a 50 lety, tedy ve zkratce lidí, kteří si již vybudovali život a mají
zaměstnání i společenské postavení,“ míní Bělor, jehož úkolem je od roku 2001, odkdy festival vede, mimo jiné
dohlížet na to, aby mělo Pražské jaro své diváky i za dalších sedmdesát roků. „Nejde to jinak než postupnou
výchovou a přemlouváním potenciální cílové skupiny, kterou jsou pro nás středoškoláci, vysokoškoláci a obecně
nadšenci do hudby,“ míní.
Ti, kteří přenášejí dědictví Bělor ale silně vnímá, že po sedmdesáti letech má Pražské jaro v české společnosti
vyšší cíle než „jen“ pořádat atraktivní koncerty a udržovat si publikum. „Od začátku mělo Pražské jaro snahu
zlepšovat národní povědomí o kultuře a pomáhat pěstovat elity, rozšiřovat jejich obzor. Nemá smysl zavírat oči
před tím, že dnes tuto nabídku využívá jen malá část české společnosti,“ připomíná Bělor a upozorňuje, že právě
tato malá, do kultury zainteresovaná část je pro společnost stěžejní, protože přenáší její dědictví.
Donedávna se k této malé části společnosti hlásili také čeští prezidenti – tradici přerušil až ten nynější,
když si vloni zahajovací koncert Pražského jara nechal ujít.
SYMFONIE Z OBLÉHÁNÍ Festival Pražské jaro, který letos slaví 70., jubilejní ročník, ode dneška do 3. června
nabídne 45 koncertů včetně vystoupení Petrohradské filharmonie, Budapest Festival Orchestra či Royal Liverpool
Philharmonic. Kromě zahajovacího koncertu se výročí druhé světové války promítne i do vystoupení Petrohradské
filharmonie. Ta zahraje Šostakovičovu Symfonii č. 7, podávající svědectví z nacistického obléhání Leningradu,
které skladatel se svou rodinou částečně prožil.
Foto popis| Čtrnáct let ve funkci Roman Bělor je ředitelem festivalu Pražské jaro od 1. července 2001. Do té doby
působil jako ředitel Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
Foto popis| Festival s ministrem Na prvním ročníku Pražského jara v roce 1946 hrála takřka výhradně Česká
filharmonie. Na snímku k jejím hráčům hovoří tehdejší československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.
Foto popis| Triumfální návrat Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila bylo na Pražském jaru v červnu 1948 (snímek
nahoře) jednou z posledních skladeb, které v Československu oddirigoval Rafael Kubelík. Měsíc nato využil
pozvání na festival v Edinburghu a emigroval. Po pádu komunismu Kubelík svůj návrat oslavil triumfálním
koncertem na Pražském jaru v květnu 1990 (na snímku dole). Foto: 3x ČTK
Foto autor| Foto: HN – Matej Slávik
O autorovi| Daniel Konrád mailto:[email protected]
12
Má vlast je krásná poprvé i po deváté
12.5.2015
Frank Kuznik Pražské jaro
Až dnes německý dirigent Thomas Hengelbrock vkročí na pódium Obecního domu, doprovodí jej orchestr NDR
Sinfonieorchester Hamburg – teprve páté zahraniční a vůbec první německé těleso, kterému Pražské jaro ve své
sedmdesátileté historii svěřilo interpretaci Smetanovy Mé vlasti. Dirigent Hengelbrock si výjimečnost okamžiku
uvědomuje. „Velice silně vnímám historické i politické souvislosti vzniku Pražského jara. Tehdy ještě lidé měli v
čerstvé paměti život v Protektorátu Čechy a Morava,“ připomíná Hengelbrock v rozhovoru pro HN. „O to větší
poctou je, že my, Němci, můžeme po tolika letech zahájit nejdůležitější český hudební festival,“ dodává.
V klasické hudbě se dodnes najdou tací, kteří by skladby typu Mé vlasti nejraději svěřovali jen tuzemským
orchestrům. Z Hengelbrocka ale není důvod mít obavy. Tento uznávaný šestapadesátiletý dirigent a dále houslista,
muzikolog a režisér v minulosti vedl komorní orchestr Deutsche Kammerphilharmonie Bremen či vídeňskou
Volksoper. Kromě moderní hudby se ale také zaměřoval na baroko a byl jedním z prvních, kdo odstartovali stále
aktuální trend renesance staré hudby. Té se začátkem 90. let Hengelbrock věnoval se svými soubory BalthasarNeumann, jejichž členové starou hudbu v Německu jako jedni z prvních hráli na dobové nástroje.
Šéfdirigentem NDR Sinfonieorchesteru Hamburg, který dnes povede na Pražském jaru, je Hengelbrock od
roku 2011. A jak říká, s jeho předchozími angažmá má to nynější společnou hlavně důkladnou přípravu. „Nejprve
vždy zkoumám historický kontext, v němž hudba vznikala. Analyzuji partituru a v místních pramenech se snažím
pochopit, jaký skladba měla ve své době význam, což je třeba v případě Smetanovy Mé vlasti stěžejní,“ říká
dirigent. „Bez znalosti politické atmosféry, v níž Má vlast vznikla, a bez toho, co tehdy pro Čechy znamenala, by ji
dirigovat nešlo.“
Ani tady ale Hengelbrock s přípravou nepřestává. „Dalším krokem je nastudovat si, jak tuto skladbu
interpretovali jiní. Jak Mou vlast dirigoval Václav Talich, na co dával důraz? To je pro mě nutné vědět,“ říká
Hengelbrock, jehož interpretace prý na diváky přesto někdy působí překvapivě. „Ale je to z mé strany velmi
důkladně připravené překvapení,“ zdůrazňuje.
Hengelbrock je pro zahajovací koncert vhodnou volbou i proto, že se o českou hudbu zajímá dlouhodobě.
„Vysoce si považuji Smetanu, Dvořáka a Suka, ale nezapomínejme, že Češi skládali nádhernou hudbu už před
romantismem,“ připomíná. „Ve dvorních orchestrech v Mannheimu, Mnichově či Drážďanech působila spousta
výtečných českých hudebníků. A skladby Jana Dismase Zelenky či Jiřího Antonína Bendy v mém hudebním životě
hrály zásadní roli,“ vysvětluje.
Dnes nepůjde jen o to, že Mou vlast na Pražském jaru zahraje první německý orchestr. Zahraje ji orchestr,
který má více než sedmdesátiletou tradici bohatou na velké dirigenty: v minulosti spolupracoval s Hansem
Schmidtem-Isserstedtem, Günterem Wandem, Christophem Eschenbachem či Christophem von Dohnányim. „Díky
tomu má orchestr obdivuhodně plný, hluboký, dalo by se říci až temný německý zvuk, zejména díky dřevům,“
popisuje Hengelbrock.
Ten už s orchestrem Mou vlast v posledních dnech uvedl „na zkoušku“ v Hamburku a ve třech dalších
německých městech. „Čím déle se jedné skladbě věnujete, tím více mají hudebníci důvodů, proč se do ní ponořit.
A to vede ke stále lepším interpretacím,“ říká Hengelbrock a pak dodává: „Pro mě osobně je ale Má vlast krásná
vždycky – ať ji diriguji poprvé, či podeváté.“
Foto autor| Foto: Profimedia
O autorovi| Frank Kuznik, mailto:[email protected]
Hudební rozhledy
EDITORIAL
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 1 Editorial
Hana Jarolímková Pražské jaro
Vážení a milí čtenáři, v „předvečer", dalo by se říci, významného výročí, které Mezinárodní hudební festival
Pražské jaro oslaví v příštím roce - 70 let od okamžiku, kdy se v atmosféře doznívání následků jedné z největších
válečných katastrof v dějinách lidstva poprvé rozezněla pražská pódia tóny děl českých a světových hudebních
13
velikánů, si snad lze připomenout, že ve chvíli, kdy tehdejší prezident ještě
nikoliv „socialistického" Československa Edvard Beneš (1884-1948) přebíral záštitu nad novým kulturním počinem,
asi nikdo v této zemi a možná v celé Evropě netušil, že II. světovou válku vystřídá velmi nebezpečná „válka
studená". Válka, jež probíhala formou lokálních konfliktů v různých částech planety a během níž svět rozdělený na
tři tábory (tzv. kapitalistický, komunistický a rozvojový) stál několikrát na počátku nukleární katastrofy.
A opět jsme svědky toho, jak dokáže hudba sbližovat. I přes veškeré politické problémy a dokonce i přes tzv.
„železnou oponu" si dokázal festival Pražské jaro udržet „punc mezinárodnosti". Pravda, nemohli na něm
vystupovat čeští umělci žijící v emigraci v „kapitalistické" (tudíž nepřátelské) cizině, ale řadě zahraničních
orchestrů, sólistů i dirigentů to bylo „dovoleno". Takzvaní „emigranti" (slovo v dobové mocenské „hantýrce"
vnímané jako politicky zabarvená nadávka) si na svůj návrat museli počkat až do období nové etapy našich dějin,
jež se začalo odvíjet po roce 1989 a které na festivalu zahájili Rafael Rubelík a Leonard Bernstein.
Od svých počátků zní na festivalu cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast, který byl dosud svěřen
pouze třem orchestrům ze zahraničí, řízeným zahraničními dirigenty. Letos to bude tedy po čtvrté, ovšem vůbec
poprvé se bude jednat o německý orchestr s německým dirigentem! A to z kulturně-historického hlediska
představuje zcela zásadní okamžik, který Thomas Hengelbrock, dirigent tohoto významného koncertu, v závěru
svého rozhovoru, uveřejněného na dalších stranách našeho časopisu, až dojemně komentuje slovy: „Jsem si dobře
vědom historického významu této události. Vždyť zrod Pražského jara spadá do doby, kdy uplynul teprve rok od
konce tragického německého záboru vaší země v podobě Protektorátu Čechy a Morava. Jsem dojat, že od té doby
jsme od vás svědky tolika smířlivých gest, letos zviditelněných tím nejvýmluvnějším způsobem..." I když po dlouhá
staletí představovalo České království a později jedna část Československé republiky- „zemi tří kultur", české,
německé a židovské, vše se v 19. století začalo postupně měnit. Na jedné straně se sice např. němečtí literáti
uchylují k českým historickým tématům, jež považují za součást „své" mytologie a historie (píší ódy na kněžnu
Libuši nikoliv na „Nibelungy", fascinuje je postava Jana Žižky apod.), na straně druhé však sílí „nacionalismus", kdy
ten německý, podpořený frustrací německy mluvícího obyvatelstva, jež se - v okamžiku, kdy se zrodilo
Československo - dostalo do postavení národnostní „menšiny", dovedl „české" Němce do náruče Adolfa Hitlera.
Poválečný „odsun" německého obyvatelstva pak pomyslný „příkop" mezi oběma národy ještě prohloubil. Gesto,
které učinilo vedení Pražského jara, tak patří k dalším projevům smíření, jež se pomalu a postupně objevují na
obou stranách. A to je důležité. Koneckonců to první bylo vlastně učiněno již v roce 1952, kdy zahájení s Mou vlastí
patřilo (a dodnes patří) skladateli z nejčeštějších a závěr s Beethovenovou „Devátou" (do roku 2003) autorovi
německému...
Foto popis|
O autorovi| Hana Jarolímková, šéfredaktorka
ANONCE
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 2 Anonce
Pražské jaro
Německý houslista a dirigent Thomas Hengelbrock patří k osobnostem, v nichž se snoubí spontánní muzikálnost,
šíře vzdělání, všestrannost a povaha posedlého hledačství, demonstrovaná jak zájmem o historicky poučenou
interpretaci všech stylových epoch, tak zájmem o hudbu soudobou. R té ho inspirovalo jeho působení v roli
asistenta Witolda Lutoslawského, Mauricia Ragela nebo Heinze Holligera, zatímco s historicky poučenou
interpretací se sblížil zejména díky svému účinkování v souboru Concentus Musicus Wien a jako zakladatel
Freiburger Barockorchester. Navíc je zakladatelem Balthasar-NeumannChor a Balthasar-Neumann-Ensemble,
zaměřených na historicky poučenou interpretaci hudby od baroka po současnost, a Feldkirch festivalu. Na
Pražském jaru představí s NDR Sinfonieorchester, vůbec prvním německým orchestrem, který se tohoto úkolu na
našem nejvýznamnějším festivalu zhostí, Mou vlast... -»strana 3 Collegium 1704 slaví. Naštěstí s námi a v
zaplněných koncertních sálech. Nemohlo pro svůj holdovací koncert k desetiletému výročí vybrat lépe, než Mši h
moll, BWV232 Johanna Sebastiana Bacha. Ne pro roztomilé spřežení dvou výročí - 330 let od narození skladatele
a deset let Luksova souboru, ale pro dosažení prvotního cíle - nastolit také v Česku bachovskou tradici
interpretace. Excelentní výsledky souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 našeptávají, zda by
cembalista Václav Luks neměl kromě dirigování dávat i manažérské kurzy jak plnit sny a dobývat svět. Bachova
Mše h moll je už dvě stě let, počínaje prvým kupcem a vydavatelem, brána za největší hudební dílo všech dob,
opus summum - opus maximum. Odborníky fascinuje forma zpracování mše, nedostižné umění kontrapunktu,
tvořivé přejímání děl dřívějších, spirituální skloubení luteránského a katolického vyznání a naše muzikology i styčné
body Bachova veledíla s našimi zeměmi... —» strana 10 I když Vídeňská filharmonie sklízí na svých mezinárodních
turné zpravidla velké úspěchy a v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni jsou často její koncerty
14
vyprodány, stává se na různých úrovních své činnosti občas i terčem kritiky.
Především v Rakousku jí bylo v posledních letech vytýkáno, že v její dramaturgické nabídce se málo objevují díla
soudobé hudby. Sedmý abonentní koncert, který zazněl v rakouské metropoli v polovině března ve Zlatém sále,
reagoval nejen na tyto oprávněné výtky, ale i na hudební, tuzemské a aktuální společenské souvislosti, které
ovlivnily a inspirovaly vedení Vídeňské filharmonie k zajímavé sestavě skladeb kombinujících hudební historii a
současnost. R nastudování děl Gyôrgyho Ligetiho, Josepha Marxe a Antona Brucknera byl přizván Maestro Zubin
Mehta, který do svých letošních plánů zařadil s Vídeňskou filharmonií nejen extrémně náročný Novoroční koncert,
ale i tradiční květnový openair v zahradách zámku Schônbrunn... -» strana 38 Jméno Paula Hindemitha je v
hudebním interpretačním světě nezastupitelně spojeno s violou. Jeho obsáhlý kompoziční odkaz v oblasti tvorby
pro sólové nástroje, v hudbě komorní či koncertantní, však kromě violy pamatuje na celou paletu hudebních
nástrojů, z nichž zásadní roli hraje klavír. Klavír nikoliv pouze vázaný v nástrojové spolupráci s řadou dalších
nástrojů, nýbrž jako sólový nástroj, kterému je svěřována řada specifických tvůrčích vyjadřovacích záměrů s
nesporným vyvrcholením v prezentaci Hindemithových hudebně-teoretických názorů v cyklu Ludus tcnalis z roku
1942. V rané Hindemithově tvorbě nalézáme klavírní cyklus, vytvořený v letech 1917-19 a nazvaný V noci... Sny a
zážitky, op. 15. V obsáhlém souboru čtrnácti částí můžeme zaznamenat u výrazově postupně se profilujícího
mladého skladatele kompromis mezi hudbou chápanou programně a hudbou komponovanou v rovině čistě
absolutně pojatého tvůrčího náboje... -»strana 46
Foto popis|
THOMAS HENGELBROCK, DIRIGENT ZAHAJOVACÍHO KONCERTU
PRAŽSKÉHO JARA
5.5.2015
Hudební rozhledy str. 3 Rozhovory
Miloš Pokora Pražské jaro
Německý houslista a dirigent Thomas Hengelbrock patří k osobnostem, v nichž se snoubí spontánní muzikálnost,
šíře vzdělání, všestrannost a povaha posedlého hledačství, demonstrovaná jak zájmem o historicky poučenou
interpretaci všech stylových epoch, tak zájmem o hudbu soudobou. K té ho inspirovalo jeho působení v roli
asistenta Witolda Lutoslawského, Mauricia Ragela nebo Heinze Holligera, zatímco s historicky poučenou
interpretací se sblížil zejména díky svému účinkování v souboru Concentus Musicus Wien a jako zakladatel
Freiburger Barockorchester. Navíc je zakladatelem Balthasar-Neumann-Chor a Balthasar-Neumann-Ensemble,
zaměřených na historicky poučenou interpretaci hudby od baroka po současnost, a Feldkirch festivalu. Působil u
Německého komorního orchestru v Brémách, Volksoper Wien a hostoval mj. u Bavorského rozhlasového orchestru
i Mnichovské filharmonie. Na bayreuthském festivalu uvedl v duchu historicky poučené interpretace například i
Verdiho opery Rigoletto a Falstaff. Od roku 2011 převzal po Christophovi von Dohnányim poslání šéfdirigenta NDR
Sinfonieorchesteru, tělesa velké tradice, formovaného například takovými dirigenty jako Hans SchmidtIsserstedt
nebo Gúnter Wand. Zajímaly mě jeho názory i pocity před vystoupením ve Smetanově Mé vlasti. Mimochodem jde
už o páté vystoupení zahraničního dirigenta na festivalovém zahájení, ale v podání německého orchestru se tak
stane vůbec poprvé.
* Svá studia jste věnoval houslové hře a jako houslista jste svou hudební dráhu také začínal. Co se udalo a co vás
nakonec rozhodující měrou inspirovalo k tomu, ze se vaše umělecké srdce postupně otevíralo a nakonec úplně
oddalo dirigentskému poslání?
Jako dítě jsem chtěl být houslistou. Touha stát se dirigentem ve mně sílila ve shodě s tím, jak narůstal
počet koncertů, při nichž jsem účinkoval jako koncertní mistr. Rozhodl jsem se brzy. Dirigentské poslání miluji a
jediné, co mi chybí a co jsem jako houslista prožíval, je onen přímý fyzický kontakt s nástrojem a pocit, jako by mi
jeho zvuk procházel tělem. Ovšem, když mě na dirigentském stupínku zaplavuje zvuk orchestru, prožívám stejně
velký fyzický zážitek.
* Na počátku umělecké dráhy jste se dotkl dvou zdánlivě velmi vzdálených světů. Na jedné straně jste jako asistent
soudobých autorů získával zkušenost s Novou hudbou, na straně druhé jste se dostal díky účinkování v souboru
Concentus Musicus pod Nikolausem Harnoncourtem do bezprostředního styku s historicky poučenou interpretací.
Ovlivnilo to nějakým způsobem onen fakt, ze jste se jako interpret vydal spíše nekonformní cestou hledačství nez
snadnější cestou navazování na velké dirigentské vzory? A existují podle vašeho názoru vůbec nějaké styčné body
mezi snahou pochopení nejnovější hudby a snahou o co nejvěrnější výklad hudby uplynulých epoch?
15
Především bych chtěl zdůraznit, že se bráním tomu být označován za
dirigenta, který je na určitou oblast specializován. Například v houslové hře jsem byl v mládí veden v romantickém
duchu a byl jsem dokonce označován za typického romantického houslistu. V orchestru jsem pak poznal řadu
velkých a typově rozdílných dirigentů. Na jedné straně tu byli již zmínění významní soudobí skladatelé Lutoslawski, Ragel, Holliger, u nichž jsem pracoval jako asistent, a na druhé straně tu bylo mé působení v
souborech, založených pro historicky poučenou interpretaci starší hudby atd. Ale ptal jste se, zda existují nějaké
styčné body například mezi snahou o pochopení nejnovější hudby a snahou o co nejvěrnější výklad hudby
uplynulých epoch? Samozřejmě existují, a každý dirigent si je uvědomí, když si při studiu jakékoli skladby položí
jednoduchou otázku: „Co svou hudbou skladatel zamýšlel?". Dříve neexistovaly žádné počítačové notové
programy, noty se psaly ručně a zvlášť ze spontánně nahozených skic se dalo leccos vyčíst, stejně jako z
autorových letmých poznámek nebo zapsaných postřehů pamětníků. Proč však zůstávat jenom u nejstarších
epoch, když nám například k hlubšímu poznání takových Brahmsových symfonií pomáhá Walter Blume v notových
vydáních, které se opírají o zkušenosti Brahmsova dirigentského současníka Fritze Steinbacha, který tuto hudbu s
Brahmsem přímo konzultoval. Nebo takový Mahler. Já osobně při studiu jeho děl, například čtvrté a páté symfonie,
čerpám ze zkušeností a interpretační praxe Willema Mengelberga, který byl Mahlerovým přítelem, velmi se pro
něho obětoval a jehož poznámky vpisované do Mahlerových partitur jsou velmi inspirativní. Samozřejmě nekopíruji,
zůstávám svůj. Mimochodem v Japonsku jsem uvedl první „hamburskou" verzi Mahlerovy 1. symfonie, jež
reflektuje mnohé poetické podněty z autorova mládí, které jsem čerpal z programů a jiných dobových zdrojů. Asi
byste se divili, co všechno zní v této symfonii jinak, například ona fanfára na začátku, která je obvykle svěřena
klarinetu, hraje lesní roh zdálky, i tempa a dynamika se podstatně liší. Tolik velmi stručně o různých zdrojích
historicky poučené interpretace, o kterou se snažím i v novějších dílech.
* Realizujete jeden významný projekt za druhým, namátkou vzpomeňme na unikátní produkci pro Expo 2003, při
které byla exponována hudba G. Ligetiho a J. S. Bacha. Současně jste proslul jako zakladatel nových ansámblů,
inšpirátor zajímavých inscenací atd. Připravujete nějaké zásadní inovace i z pozice svého nynějšího poslání
šéfdirigenta NDR Sinfonieorchester Hamburg?
Když jsem do Hamburku v roce 2011 přišel, měl jsem už velmi konkrétní představu o tom, co chci s tímto
orchestrem dosáhnout. V prvé řadě jsem se zaměřil na to, abychom se stali co nejvíce flexibilní, a to jak po
interpretační, tak repertoárově-dramaturgické stránce, a aby si orchestr osvojil i potřebné nové hrací techniky. Nyní
máme na programech široký repertoár od raného baroka až po soudobou hudbu, ale chtěl bych se v budoucnu
více věnovat i koncertnímu provádění oper. Ovšem zvlášť klíčovou událostí, kterou očekáváme, je otevření budovy
Labské filharmonie, jejíž sál byměl být hotov v roce 2016 a kde bychom už měli v červenci téhož roku zkoušet,
abychom v lednu 2017 mohli uspořádat zahajovací koncert.
* Je známo, ze při vedení orchestru se nelze řídit čistě demokratickými pravidly. O vás ale víme, že nejste
přívržencem vysloveně autoritářského přístupu ke zkouškovým fázím...
Zkušenost mi říká, že vysloveně autoritativní vedení brání přirozenému hudebnímu vývoji. Člena orchestru
k něčemu vyzveme a on nás následuje. Hudebníci ale hrají lépe, když cítí, že vycházejí z nějakého společného
základu, z něčeho, na čem se také podílejí. Podle mého názoru bychom obraz dirigentů, kteří dovedou svým
autoritativním gestem všechno dokonale zařídit a vyřešit (krásně tento problém z obecného hlediska pojal Elias
Canetti), měli přece jenom revidovat. Nevím o žádných dobrých výsledcích vysloveně autoritářského vedení, a to
stejně jako ve správních radách velkých firem, tak u orchestrů. Dirigenti musí mít schopnost své hudebníky
motivovat, dalo by se říci, že s nimi musí mít v průběhu provedení nějaké skladby přímo láskyplný vztah, pokud to
hudebníci nevycítí a naopak vycítí u dirigenta stopy ješitnosti, jde o začátek rozchodu.
* Česká filharmonie si podle mého názoru do jisté míry stále udržuje určitý specifický charakter, zvláště její zvuk je
v obklopení jiných národních orchestrů stále identifikovatelný. Přesto by mě zajímalo, jaký je váš názor na to, že
světové orchestry, zvláště ty bohaté a mezinárodně obsazené, ztrácejí v dnešní době ony specifické zvukové a
interpretační rysy, jimiž se v minulosti vyznačovaly.
Určité známky takového jevu pozorujeme. Tím víc je posláním dirigentů pokusit se každému orchestru, u
něhož hostují, vtisknout svůj interpretační názor. Mimochodem také NDR Sinfonieorchester má svůj specificky
identifikovatelný charakter, po celá léta vytvářený osobnostmi, které u něj působily a působí. Zejména šéfdirigenti
Hans Schmidt-Isserstedt a Günter Wand podstatně ovlivnili jeho specifický zvuk, který nás okouzluje zejména v
hudbě Brahmse a Brücknera. Je ozvláštněn nádherně plným, hlubokým a dalo by se říci německy tmavším
témbrem, zejména v sekci dřevěných nástrojů. Je však třeba dodat, že v současnosti se tento zvuk více
proměňuje, a to v závislosti na stylovém zakotvení interpretované hudby.
16
* Měl jste již během své událostmi nabité umělecké dráhy možnost blíže
poznat českou hudbu?
Českých skladatelů, Smetany, Dvořáka, Suka a dalších, si moc vážím, nicméně v žádném případě se
nechci soustředit pouze na jednoho z nich. Znám bohatou tradici české hudby a nezapomínám ani na ty
předromantické mistry, kteří působili po celé Evropě včetně Německa (stačí vzpomenout na Mannheim, Mnichov
nebo Drážďany) a kteří pocházeli z českého prostředí. Rád bych zdůraznil, že v mém hudebním životě sehrála
důležitou roli i hudba Jana Dismase Zelenky nebo Jiřího Antonína Bendy a jeho bratra Františka.
* Můžete nám prozradit, jak jste se s NDR Sinfonieorchester na provedení tak stěžejní české repertoárové
dominanty, jakou je Smetanův cyklus Má vlast, připravoval? Opíral jste se přitom o nejvýznamnější nahrávky tohoto
díla, například historickou Talichovu nebo Kubelíkovu?
Při přípravě na interpretaci jakéhokoli díla se snažím postihnout co nejvíce momentů, které jeho genezi
obklopují. Samozřejmě danou hudbu nejprve analyzuji, ale současně pátrám po biografických informacích o jejím
tvůrci, snažím se dopátrat historických souvislostí a s tím souvisejícího životního prostředí, v jakém tato hudba
vznikala, což je zvláště u takového titulu jako Má vlast klíčově důležité. Jen tak se mi daří proniknout do politické
atmosféry vzniku díla a odpovědět si na otázku, co pro váš národ Smetanův cyklus znamenal a o čem vypovídaly
jednotlivé legendy. Ruku v ruce s tím se snažím vysledovat i interpretační tradici díla, například jak byl tento cyklus
uváděn za Václava Talicha a jak se interpretace těchto symfonických básní vyvíjela. Pokud se mi podaří všechny
tyto poznatky vstřebat, neměl by můj jiný národnostní původ hrát žádnou roli. Velmi dobře si uvědomuji, že
Smetanova Má vlast je geniální dílo, že autorovo vyjadřování bytostně vyvěrá z kulturního povědomí a dějin
vlastního národa, aniž by v něm byly stopy jakýchkoli mechanicky povrchních transformací folklorních intonací.
Pokud vás na mém pojetí něco překvapí, ujišťuji vás, že v žádném případě nepůjde o překvapení samotné, ale o
pokus o dosud nepoznané rozkrytí něčeho, co je v hudbě obsaženo.
* Na základě informací z vašich webových stránek se dovídáme, že budete Smetanovu Mou vlast provádět v
Německu ještě několikrát předtím, než se objevíte na zahajovacím festivalovém koncertu v Praze. Chystáte při
těchto příležitostech na svém pojetí ještě něco dolaďovat?
Pokud se déle věnujeme určitému hotovému interpretačnímu projektu a ověřujeme si ho v různých sálech a
před různými posluchači, přináší to hudebníkům nejen zajímavé zážitky, ale i cenné zkušenosti, které vždy motivují
k ještě větším výkonům. Já osobně prožívám při každém svém dirigentském výstupu onu nádhernou cestu za
ideálem se stejnou intenzitou, bez ohledu na to, zda hrajeme dané dílo poprvé či popáté.
* Vystupoval jste na různých hudebních festivalech, a jeden jste v roce 2002 dokonce založil. Jaký máte vztah k
Pražskému jaru a jak vnímáte, že váš dirigentský počin, realizovaný s německým orchestrem v podobě
zahajovacího koncertu tohoto festivalu, bude v jistém smyslu nejen průkopnický, ale rovněž zvlášť ostře
sledovaný?
Mimochodem v Praze jsem byl poprvé již před 35 lety se studentským orchestrem. Pražské jaro považuji
nesporně za jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů a pro nás jako německý orchestr je velkou ctí, že
můžeme tento festival zahajovat. Jsem si také dobře vědom historického významu této události. Vždyť zrod
Pražského jara spadá do doby, kdy uplynul teprve rok od konce tragického německého záboru vaší země v
podobě Protektorátu Čechy a Morava. Jsem dojat, že od té doby jsme od vás svědky tolika smířlivých gest, letos
zviditelněných tím nejvýmluvnějším způsobem - německý dirigent s německým orchestrem hraje na Pražském jaru
Smetanovu Mou vlast!
Foto popis| Thomas Hengelbrock
O autorovi| Miloš Pokora, Zadáno pro: MHF Pražské jaro
17
Lidové noviny
Co nám sdělí Němci o Mé vlasti?
12.5.2015
Lidové noviny str. 7 Kultura
Pražské jaro
JINDŘICH BÁLEK
Tradičně, ale přece jen jinak než v minulých letech dnes začíná už 70. ročník Mezinárodního hudebního festivalu
Pražské jaro.
Připomene výročí války, světové orchestry, domácí pěvecké hvězdy i komorní hudbu.
Poprvé v historii zahájí Pražské jaro Mou vlastí německý orchestr. Je to velmi působivá historická událost, i když
stejně symbolické je, že se to uskutečnilo až v 70. ročníku festivalu. Ve vztahu k tomuto dílu a při této příležitosti
jsme zatím dokázali být mimořádně konzervativní. Konkrétně přijede NDR Synfonieorchester Hamburg, jeden z
řady pozoruhodných německých rozhlasových orchestrů, se svým šéfem Thomasem Hengelbrockem. A čím bude
typické právě jejich provedení, je předmětem velkého očekávání. Druhé symbolické hostování přijíždí z opačné
světové strany, tuto sobotu provede Petrohradská filharmonie se svým šéfem Jurijem Těmirkanovem
Šostakovičovu Leningradskou symfonii. A na svém druhém koncertu přidají symfonii Pátou a Houslový koncert.
Kéž by všechny vzpomínkové akce Ruska ve výročním roce konce války měly tak jednoznačné symbolické
vyznění.
Pražské jaro je jako každoročně skoro výhradním dovozcem koncertů velkých světových orchestrů. Kromě dvou
zmíněných to budou ještě tři a z různých národních hudebních kultur s různě namíchaným programem. Orchestr
italské Národní akademie svaté Cecílie se svým šéfem Antoniem Pappanem přiveze kromě Verdiho také
severského Jeana Sibelia a jeho barvitou přírodní Symfonii č. 2. Budapešťský festivalový orchestr s Ivánem
Fischerem zase přiváží na jedné straně Brahmsovu První, úhelný kámen německého repertoáru, a se slavnou
křehkou klavíristkou Marií Joao Piresovou provede i Mozartův Klavírní koncert Es-dur. A nakonec festival uzavře
dvojicí koncertů Královská filharmonie z Liverpoolu, u nás známá díky svému někdejšímu šéfovi Liboru Peškovi.
Teď přijede se současným šéfem Vasilijem Petrenkem a hrát bude jak Elgara a Brahmse, tak Janáčka a Dvořáka.
Své reprezentativní koncerty nají na festivalu i české orchestry, jak Česká filharmonie s Jukou Pekkou Sarastem a
Jiřím Bělohlávkem, tak Orchestr FOK s budoucím šéfem Pietarim Inkinenem. Divadelní řadu ozvláštní dvě soudobé
opery Pokud jde o pěvce, spoléhá festival letos zcela na domácí síly. Společný recitál budou mít Dagmar Pecková
a Štefan Margita. Adam Plachetka představí výrazné české pěvce z generace ještě mladší, než je on sám. V
komornějších programech se představí Kateřina Kněžíková i Roman Janál. Jinak komorní hudbě bude patřit jeden
z mála dramaturgicky svébytných festivalových řad – jde o Víkend komorní hudby, o který se podělí od pátku 22.
května do pondělí 25. května deset souborů či sólistů, počínaje klavíristkou Vivianou Sofronitskou přes
Zemlinského kvarteto až po Afflatus Quintet.
Divadelní řada se drží v koprodukcích s partnery zeměpisně nejbližšími, ale ozvláštní ji dvě soudobá operní
díla: Filoktétés Jana Klusáka v podání souboru Národního divadla moravskoslezského a opera Ľubicy Čekovské
Dorian Gray, kterou uvede Slovenské národní divadlo.
Seznam významných hostů festivalu letos doplňují dva špičkové soubory staré hudby: Bach Collegium
Japan se svým slavným šéfem Masaakim Suzukim a Akademie Für Alte Musik Berlin. Mezi sólisty je snadné
přehlédnout nenápadné, ale velmi zajímavé klavírní nokturno Paula Lewise se třemi posledními Beethovenovými
sonátami. O to výraznější je první hostování slavného klavíristy Murrayho Perahii ve velkém celovečerním
klavírním recitálu.
Celkově se letošní ročník drží spolehlivých dosažených met a nezpochybnitelné tradice nejstaršího
hudebního festivalu u nás.
Foto popis| Filoktétés. Operu Jana Klusáka na Pražském jaru představí Národní divadlo moravskoslezské.
Foto autor| FOTO NDM – M. POPELÁŘ
O autorovi| JINDŘICH BÁLEK, Autor je redaktor ČRo
18
Lidovky.cz
Festival Pražské jaro začal. Má vlast poprvé začal v německém
12.5.2015
čtk
lidovky.cz
Pražské jaro
PRAHA - Dlouhými ovacemi vstoje skončil v úterý úvodní koncert 70. ročníku mezinárodního hudebního festivalu
Pražské jaro. Největší tuzemskou přehlídku klasické hudby poprvé v historii zahájil německý orchestr.
Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu řídil
šéfdirigent Thomas Hengelbrock. Tradičně zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany.
Festival potrvá do 3. června.
Předznamenaly ho fanfáry, které se čtvrt hodiny před začátkem koncertu rozezněly před Obecním domem.
Pořadatelé poprvé na zahájení použili v koncertní síni stupňovité hlediště, aby posluchačům v zadních řadách
zlepšili hudební zážitek. V úvodu koncertu zazněla česká hymna, kterou Němci pro Čechy přednesli netradičně
vstoje. Účast německých hudebníků na Pražském jaru je symbolická. Také orchestr má sedmdesátiletou tradici, do
Prahy navíc zavítal v době oslav 70. výročí konce druhé světové války. Jde teprve o páté zahraniční těleso, jemuž
byl úvodní koncert svěřen. Dirigent Hengelbrock v pondělí novinářům řekl, že historické souvislosti vzniku festivalu
po skončení války vnímá silně a je pro něj poctou, že Němci mohou nejdůležitější český hudební festival zahájit.
„Dnešní večer byl jedním z nejdůležitějších v mém muzikantském životě,“ řekl po koncertu Hengelbrock. Hrát Mou
vlast ve Smetanově síni s německým orchestrem byl pro něj dojemný zážitek.
Zeman se zahájení opět neúčastnil
Mou vlast si orchestr vyzkoušel na několika koncertech už v Hamburku a okolí. V úterý ji zahrál bez přestávky tak,
jako to loni na festivalu zavedl Jiří Bělohlávek. Někteří přítomní kritici byli s provedením spokojeni, interpretace se
podle nich v detailech lišila od podání českých orchestrů. Šestapadesátiletý Hengelbrock vede orchestr, který se
pyšní bohatou dirigentskou tradicí, od roku 2011. Jako příznivec historicky poučené interpretace všech stylových
epoch studoval i historický a politický kontext, v němž Má vlast vznikla. O českou hudbu se zajímá dlouhodobě.
Tak jako loni se úvodního koncertu neúčastnil prezident Miloš Zeman, hlava státu přitom bývala v minulosti
přítomna pravidelně. Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka se nemohl zúčastnit, protože už je v Olomouci,
kde ráno zahajuje třídenní návštěvu kraje. Prezident zaslal festivalu tradičně zdravici, uvedl Ovčáček.
Koncert se bude opakovat ve středu.
Listy Prahy 1
Jubilejní Pražské jaro ve fotografii i jinak
5.5.2015
Listy Prahy 1 str. 4
Pražské jaro
PT
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro slaví v letošním roce jubilejní 70. ročník. K oslavám připravil
fotografickou výstavu, která přináší na 70 historických snímků dnes již legendárních dirigentů, sólistů a pěvců, jímž
uplynulá desetiletí aplaudovalo festivalové publikum.
Za sedm desetiletí bylo na Pražském jaru odehráno přes 3800 koncertů, počet vystupujících umělců by se bez
nadsázky dal přirovnat ke středně velkému krajskému městu. Z takového množství museli autoři výstavy vybrat 70
fotografií - najdeme zde taková jména, jako Leonard Bernstein, Herbert von Karajan, Emil Gilels, Elisabeth
Schwarzkopf či Martha Argerich. Fotografie pocházejí převážně z objektivů Jovana Dezorta a Zdeňka Chrapka,
kteří rovněž svým způsobem patří k legendám festivalu - vždyť v jejich archivech najdeme na tisíce fotografií
pořízených během festivalových koncertů. Výstavu mohou zhlédnout diváci od 13. května do 1. června v Rudolfinu.
19
Další zpestření je přichystáno pro návštěvníky koncertů v Obecním
domě, neboť v prostorách šaten bude instalován interaktivní objekt studentů ČVUT. Autorka konceptu Anna
Kutíková se inspirovala názvem festivalu a ročním obdobím, ve kterém je festival každoročně uváděn a vytvořila
společně s Miroslavem Macíkem hravou florální instalaci. Zájemci, kteří se u objektu zastaví, zjistí, v jakou květinu
je počítačový algoritmus nechá proměnit. Podoba květiny je ovlivněná věkem, pohlavím snímaného, stejně tak
mimikou obličeje. Snad je i jistá symbolika ve skutečnosti, že optimisticky naladěné tváře má prý počítačový
program tendenci vyhodnocovat jako mladší.
A do třetice, od 15. do 30. května bude na náměstí Republiky postaveno reprezentativní informační
centrum Pražského jara, za jehož architektonickým návrhem stojí proslaveného studio Orgoj Chorchoj.
Návštěvníci se dozvědí vše o programu jubilejního ročníku, na digitálních obrazovkách pak poběží fotografie z
historie festivalu. Rovněž je připraven bohatý doprovodný program, jako například akce Běžíme na koncert ve
spolupráci s Pražským mezinárodním maratonem, nebo Den s ČT art.
Foto popis|
Metro
Debut. Pražské jaro dává šanci začínajícím
7.5.2015
Pražské jaro
ČTK
Debut Pražského jara letos 31. května v Rudolfinu nabídne dirigenta Marka Šedivého. Jako host s ním vystoupí
francouzský hobojista Johannes Grosso, loňský vítěz soutěže Pražského jara. Za doprovodu Symfonického
orchestru Českého rozhlasu zahrají díla Klementa Slavického, Martina Hyblera a P. I. Čajkovského. Do programu
Pražského jara byl pravidelný dirigentský debut zařazen poprvé loni.
Regionální mutace| Metro - Praha
Pecková i Hamlet na Pražském jaru
12.5.2015
Metro
PAVEL URBAN
str. 13 Kultura
Pražské jaro
Pestrý program plný zahraničních hvězd nabízí jubilejní 70. ročník prestižního festivalu.
Popáté v historii Pražského jara zazní zahajovací cyklus Má vlast od Bedřicha Smetany v podání zahraničního
tělesa. Dnes večer se o něj postará Norddeutschen Rundfunk Sinfonieorchester Hamburg pod taktovkou Thomase
Hengelbrocka. „Pražské jaro považuji za jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů a pro nás jako německý
orchestr je velkou ctí, že můžeme zahajovat,“ řekl Hengelbrock. O víkendu se diváci ve Smetanově síni Obecního
domu můžou těšit na Petrohradskou filharmonii, která představí díla Dmitrije Šostakoviče.
Tohoto ruského skladatele připomene v úterý 26. května také dirigent Marko Ivanovič, specialista na
filmovou hudbu. Šostakovičova stopa se objeví v suitě k filmu Hamlet. Během večera zazní i tóny ze snímku
Dobrodružství Robina Hooda či ukázky hudby ze známých českých filmů.
Za zmínku stojí také koncert Budapešťského festivalového orchestru, který doprovodí při Mozartově
Klavírním koncertu Es dur i portugalskou pianistku Marii Joao Piresovou. Nebudou samozřejmě chybět ani české
hvězdy. Unikátní spojení nabídne 18. května Rudolfinum, kde se sejdou Dagmar Pecková a Štefan Margita. Česká
filharmonie se v rámci Pražského jara představí hned dvakrát. Nejdříve příští pátek s třetí symfonií Gustava
Mahlera a 30. května pod taktovkou finského dirigenta Jukka-Pekky Sarasteho.
Tipy Pražského jara Na festivalu se představí také tuzemské hvězdy. * Štefan Margita si kromě koncertu s
Dagmar Peckovou zahraje i v opeře Z mrtvého domu, která má premiéru 14. 5. v Národním divadle. * Známý pěvec
Adam Plachetka vystoupí 23. 5. v Rudolfinu.
Regionální mutace| Metro - Praha
20
Mladá fronta DNES
Zač utratí Pražské jaro 70 milionů
9.5.2015
Věra Drápelová Pražské jaro
Přehlídka toho nejlepšího z klasické hudby, ale i finančně náročná událost, to je festival Pražské jaro, který začíná
12. května. Jako jeden z mála v Česku si může dovolit zvát velké hvězdy, přesto musí dobře počítat. Rozhodně v
nižších relacích než některé jiné evropské přehlídky.
První ročník festivalu se uskutečnil roku 1946, takže většinu své existence fungoval v totalitním režimu. Ten mu
sice poskytoval ekonomickou jistotu, ale do nemalé míry jej ovlivňoval dramaturgicky, takže v programech hlavně z
padesátých let se najdou bizarnosti jako kantáta Zdravice Stalinovi nebo večer za skladeb inspirovaných
mongolskými lidovými písněmi.
Skok do tržní reality
První porevoluční ročník roku 1990 se nesl v podobně opojném duchu jako ten poválečný. Vrátili se pianista Rudolf
Firkušný a dirigent Rafael Kubelík, kteří kdysi stáli u zrodu festivalu. Přijel i Leonard Bernstein, který si na prvním
ročníku odbyl svůj mezinárodní debut jako neznámý mladý dirigent. Teď dirigoval závěrečný koncert, jen pár
měsíců před svou smrtí.
Z čistě finančního hlediska nebyl zanedbatelný fakt, že v euforické náladě doprovázející pád železné opony
a komunistických režimů ve východní Evropě se světové hvězdy v Praze ochotně vzdávaly honoráře.
Nicméně tato euforie zase postupně vyprchala a začal běžný život. Festival se musel začít orientovat v
tržní ekonomice jako kterákoli jiná instituce a přijmout fakt, že už není osamoceným pootevřeným oknem do
západního hudebního světa jako za totality. Navíc, postupně se začalo ukazovat, že politická svoboda ještě
neznamená, že kultura, potažmo přehlídka klasické hudby začne být automaticky vnímána nejen jako kultivovaná
propagace státu, ale i jako přínos pro jeho ekonomiku. Bylo zjevné, že vyspělé země jako Rakousko nebo
Německo jsou daleko napřed. Včetně rozvinutého sponzoringu a mecenášství.
Bez státu to nejde
Ještě v devadesátých letech se festival přeměnil ze státní příspěvkové organizace na obecně prospěšnou
společnost. V současnosti činí jeho rozpočet kolem sedmdesáti až osmdesáti milionů korun. „Z hlediska jeho krytí
lze zjednodušeně říci, že dvě pětiny zdrojů pokrývá veřejný sektor, to znamená ministerstvo kultury a hlavní město
Praha, další asi dvě pětiny poskytují komerční partneři neboli sponzoři a mecenáši a jednu pětinu získáváme
prodejem vstupenek,“ upřesňuje tiskový mluvčí festivalu Pavel Trojan.
Pro srovnání, jeden z nejprestižnějších evropských festivalů klasiky, který se koná každé léto v rakouském
Salcburku, hospodaří v přepočtu s necelými dvěma miliardami korun. Od veřejného sektoru dostává přes tři sta
milionů korun, přibližně stejná suma mu přichází od sponzorů.
Na rozdíl od Pražského jara sice sám produkuje nákladné inscenace oper i činoher, navíc je rozsáhlejší a
delší, nicméně i tak to je rozdíl. Přivézt takové množství hvězd jako Salcburský festival, ale i některé jiné evropské
přehlídky není momentálně v silách žádného tuzemského festivalu.
Oproti Pražskému jaru navíc v Salcburku téměř polovinu rozpočtu pokrývají příjmy z prodeje vstupenek. A jejich
ceny v nejdražší kategorii běžně přesahují deset tisíc korun na operu a šest tisíc korun na koncert třeba
Vídeňských nebo Berlínských filharmoniků. Mimochodem, lístky na koncert českého souboru dobových nástrojů
Collegium 1704, který v Salcburku letos debutuje, stojí „jen“ něco přes tři tisíce korun.
Na Pražském jaru musí nejvíce zaplatit zájemci o úvodní koncert. Kdo chce vyslechnout Mou vlast v
podání Symfonického orchestru Severoněmeckého rozhlasu a dirigenta Thomase Hengelbrocka, musí za nejlepší
místa ve Smetanově síni Obecního domu dát 3 900 korun.
Druhým nejdražším večerem jsou koncerty italského Orchestra dell’Accademia nazionale di Santa Cecilia s
dirigentem Antoniem Pappanem a závěrečný večer Královské liverpoolské filharmonie s dirigentem Vasilijem
Petrenkem, na něž nejdražší lístky shodně stojí 3 100 korun. Jen o málo levnější jsou vstupenky na recitál
amerického pianisty Murraye Perahii v Rudolfinu.
Orchestry stojí miliony
21
Podle Trojana ceny vstupenek na určitý koncert částečně odrážejí výši
nákladů na příslušnou akci. „Zdůrazňuji ovšem slovo částečně. I kdyby se totiž prodaly veškeré vstupenky za
stanovenou cenu, prakticky u žádného koncertu, zvláště pak orchestrálního, by výtěžek ze vstupného nepokryl
náklady. Je proto nutné zdůraznit, že bez veřejné podpory a sponzorů by musely být ceny vstupenek podstatně
vyšší, často mnohonásobně,“ zdůrazňuje.
Náklady na hostování špičkového zahraničního symfonického orchestru se podle něj pohybují v řádech
milionů korun. „U těch nejvýznačnějších se částka může vyšplhat na šest až sedm milionů. Zahrnuje honoráře
orchestru, dirigenta, sólistů, dále logistiku, ubytování a tak dále,“ vysvětluje Trojan. K nejnákladnějším projektům
tak patří hostování Berlínských či Vídeňských filharmoniků, kteří patří do absolutní elity.
Výše honorářů pro světové umělce není podle něj možné zveřejňovat. „Mohou se pohybovat od desítek
tisíc až po částky v řádech statisíců,“ naznačuje pouze.
Při srovnávání Pražského jara a Salcburského festivalu vyvstane i jiný rozdíl. I přes astronomické ceny
vstupenek je totiž spousta koncertů a představení v Salcburku beznadějně vyprodána. Pražské jaro mívá také
spoustu koncertů vyprodaných, nicméně v Česku nastavené psychologické hranice cen lístků zatím většinou
nepřekračuje. Výjimkou bylo již zmíněné hostování Berlínských filharmoniků se sirem Simonem Rattlem na
loňském Festivalu Rudolfa Firkušného, který Pražské jaro rovněž pořádá.
Námitka, že na takovéto akce chodí smetánka dychtící „být vidět“, obstojí jen částečně. Nikdo nikdy a nikde
totiž nemůže předem s určitostí vědět, kdy se na koncertě sejde nevzdělaná „snobárna“ a kdy informované
publikum.
Něco to však vypovídá o různé kupní síle středních, respektive vyšších středních vrstev u nás a v
Rakousku nebo Německu. Tedy lidí, u nichž se předpokládá vyšší vzdělání, a tím i větší movitost, a kteří tvoří
základ obecenstva klasické hudby. Také to vypovídá o ochotě těch nejbohatších utrácet tímto způsobem, a tím
fakticky podporovat ekonomiku. Studie totiž vyčíslují ekonomický efekt Salcburského festivalu, na nějž se nabaluje i
turistický ruch, pro Rakousko téměř na osm miliard korun.
Černé ručníky, prosím
Mluvčí Trojan potvrzuje, že návštěvníky Pražského jara tvoří převážně lidé s vysokoškolským a středoškolským
vzděláním. „Silně jsou zastoupeni lékaři, právníci, akademická sféra, podnikatelé, ale také studenti a mladí lidé
obecně. V posledních letech zaznamenáváme mírné snižování věkového průměru diváků, což nás těší. V rámci
programu Rozkvět Pražského jara jsme proto připravili pro mladé publikum přes tisíc vstupenek za sníženou cenu
sto korun. Cizinci tvoří podle různých průzkumů deset až patnáct procent návštěvníků,“ dodává.
Přípravu třítýdenního festivalu zajišťuje stálý jedenáctičlenný tým. „Ředitel, tři pracovníci zahraniční produkce,
jeden má na starosti české projekty, dva se zabývají propagací a marketingem, dva zajišťují tradiční soutěž
Pražského jara, dále je tu ekonomka a kolegyně, která pečuje o agendu vstupenek,“ vypočítává Trojan. Tato
sestava se během přehlídky ještě rozroste o další spolupracovníky, jako jsou řidiči, tlumočníci nebo lidé, kteří
doprovázejí jednotlivé umělce.
Oproti světu rockové hudby, jejíž hvězdy mívají často kuriózní potřeby, však prý na Pražském jaru nemusí
řešit žádné zvláštní rozmary. „Naprostá většina umělců si neklade nadstandardní požadavky. Troufal bych si
dokonce říci, že čím větší umělecká osobnost, tím méně nezvyklých přání. Pokud si pamatuji, tak mě nejvíc pobavil
požadavek na černé ručníky v šatně,“ přiznává Trojan.
***
V pěti bodech
1 Rozpočet se pohybuje přibližně mezi 70 a 80 miliony korun
2 Nejnákladnější jsou koncerty světových orchestrů
3 Dvě pětiny rozpočtu kryjí sponzoři a mecenáši, pětinu příjmy ze vstupenek
4 Nejdražší lístky stojí 3 900 korun, nejlevnější stokorunu
5 Většinu návštěvníků tvoří lidé s vysokoškolským a středoškolským vzděláním
Tipy z programu najdete na další straně
22
Foto popis| Neobvyklý host Na Pražském jaru nevystupují pouze hvězdy
klasické hudby. Roku 2011 hostilo i filmovou hvězdu Johna Malkoviche, který uvedl hudebně-divadelní projekt
Pekelná komedie, inspirovaný příběhem masového vraha Johanna Unterwegra.
Foto autor| Foto: Dan Materna, MAFRA
O autorovi| Věra Drápelová, redaktorka MF DNES
Festival láká na Peckovou i Robina Hooda
9.5.2015
Pražské jaro
— Věra Drápelová
V programu Pražského jara je řada lákadel, ať už symfonických, nebo sólových koncertů. Některé jsou již
vyprodané, jiné však při troše štěstí ještě lze vyslechnout. Většina se jich koná v Obecním domě nebo v Rudolfinu.
12. května (repríza 13. května) Poprvé zahajují Němci Úvodní koncert, na němž tradičně zazní cyklus symfonických
básní Bedřicha Smetany Má vlast, byl svěřen Symfonickému orchestru Severoněmeckého rozhlasu. Bude to teprve
popáté, co festival otevře zahraniční těleso. A poprvé tak učiní německý orchestr.
16. května Vzpoura proti nacistům Petrohradská filharmonie je jedním z nejočekávanějších hostů letošního ročníku.
Pod taktovkou Jurije Těmirkanova zahraje na obou večerech Šostakovičovu Symfonii č. 7 zvanou Leningradská,
která je sugestivním svědectvím z města obléhaného nacisty.
18. května Sejdou se po letech Na počátku kariér Dagmar Peckové a Štefana Margity stál v osmdesátých letech
úspěch v soutěži, která každý rok festivalu předchází. Pro letošní ročník si připravili společné vystoupení. Zazpívají
árie českých a světových autorů.
26. května Zazní hudba k Hamletovi Pražské jaro má v programu i odlehčenější projekty. Jako třeba koncert
filmové hudby, který se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK nastuduje Marko Ivanović. Zazní Šostakovičova
suita z hudby k filmu Hamlet, Korngoldova suita z hudby k filmu Dobrodružství Robina Hooda nebo ukázky z tvorby
Zdeňka Lišky.
28. května Přijíždí šéf Covent Garden Jedním z vrcholů festivalu by se měl stát koncert italského Orchestra
dell’Accademia nazionale di Santa Cecilia a britského dirigenta s italskými kořeny sira Antonia Pappana. Historie
tělesa sahá až do roku 1908, Pappano v současnosti šéfuje londýnské Královské opeře Covent Garden.
29. května Maďaři doprovodí hvězdu Budapešťský festivalový orchestr je v porovnání s italskými kolegy relativně
mladý. Založen byl roku 1983, ale dnes patří mezi nejlepší světová tělesa. Přijede i se svým zakladatelem Ivánem
Fischerem, pod jehož taktovkou mimo jiné doprovodí proslulou portugalskou pianistku Marii Joao Piresovou v
Mozartově Klavírním koncertu Es dur.
30. května Sólo pro pianistu Americký pianista s řeckými kořeny Murray Perahia už v Praze hostoval několikrát,
vždy s mimořádným úspěchem. Držitel dvou Grammy a osmi „Oscarů klasiky“ neboli cen časopisu Gramophone
uvede program ze skladeb Bacha, Haydna, Beethovena, Francka a Chopina.
30. května Češi s Finem Na festivalu nesmí chybět ani první tuzemský orchestr. Česká filharmonie se představí
dvakrát. Na druhém koncertě ji povede finský dirigent Jukka-Pekka Saraste. První polovinu vyplní hudba dvacátého
století, a to Webernova Passacaglia a Korngoldův Houslový koncert s norskou sólistkou Vilde Frangovou. V druhé
bude následovat Brahmsova Symfonie č. 4.
2. a 3. června Angličani zahrají Dvořáka Poslední dva večery patří Královské liverpoolské filharmonii, která u nás
zdomácněla zásluhou bývalého šéfa Libora Peška. V současnosti ji vede Vasilij Petrenko, který na prvním koncertě
uvede Janáčka, Berga a Elgara. Druhý den doprovodí pianistu Paula Lewise a na úplný závěr provede Dvořákovu
Symfonii č. 7.
Kdysi chtěl žít v klášteře, teď zahájí Pražské jaro
12.5.2015
Mladá fronta DNES str. 12 Kultura
(vd) Pražské jaro
PRAHA Smetanovou Mou vlastí dnes začne 70. ročník Pražského jara. Zahraje ji Symfonický orchestr
Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku se svým šéfem Thomasem Hengelbrockem.
Jsou prvními Němci, kteří festival zahájí. „Zrovna jsme uvažovali, že Mou vlast zařadíme do repertoáru,
když přišla nabídka z Pražského jara,“ popsal Hengelbrock.
23
Skladbu už odehráli na čtyřech koncertech v severním Německu a
všechny prý byly vyprodané. Hengelbrock se v rámci příprav seznámil s legendárními českými nahrávkami. „Při
všech rozdílech mají všechny něco společného, jakýsi pocit domova,“ zdůraznil.
Využil prý také svých zkušeností s ansámblem dobových nástrojů Balthasar-Neumann, který před lety
založil a s nímž uvedl i některé opery, a to včetně Belliniho Normy s Cecilií Bartoli. „Chci především vyprávět
příběh,“ podotkl.
Šestapadesátiletý Hengelbrock má částečně polské kořeny. „Otec byl filozof, matka teoložka, ale
manželství jim příliš nefungovalo. Já sám jsem v mládí uvažoval, že vstoupím do kláštera, ale upustil jsem od toho.
Nedokázal jsem se ztotožnit s celibátem,“ dodal.
Moravskoslezský deník
Filoktétés: světová premiéra
12.5.2015
BŘETISLAV UHLÁŘ Pražské jaro
Dílo Jana Klusáka, který napsal hudbu pro Nemocnici na kraji města, ale i Cimrmany
Ostrava – Pozítří se v ostravském Divadle Antonína Dvořáka uskuteční od 18.30 hodin světová premiéra opery o
jednom jednání Filoktétés. Jejím autorem je hudební skladatel a herec Jan Klusák. Sám také sestavil její libreto
podle textu Sofoklovy tragédie v překladu Rudolfa Mertlíka. Její hlavní hrdina Filoktétés byl účastníkem první řecké
výpravy za dobytím Tróje.
Kouzelný luk
Byl však uštknut hadem, jehož jed jej sice nezabil, ale rána se nikdy nezahojila. Odysseus jej proto vylákal na pustý
ostrov. Věštba ale předpověděla, že Trója bude dobyta teprve tehdy, až bude Paris zabit Filoktétovým lukem, který
nikdy nemíjí cíl. Odysseus s Achillovým synem Neoptolemem proto připlouvají na ostrov, aby od Filoktéta získali
jeho luk. Plán se zdaří, Neoptolemos však Filoktéta přemlouvá, aby se s nimi vrátil dobýt Tróju. Filoktétovi se
nakonec zjevuje samotný Héraklés a přiměje jej zapomenout na utrpěné křivdy a jít za válečnou slávout
Ostravské hudební nastudování je dílem dirigenta Marka Ivanoviče, režisérem představení je Jiří Nekvasil,
současný ředitel Národního divadla moravskoslezského (NDM). Výtvarníkem scény je Daniel Dvořák, výtvarnicí
kostýmů Simona Rybáková. V titulní roli Filoktéta se představí Jakub Tolaš, který před lety na této ostravské scéně
působil, dále se na jevišti objeví Jorge Garza (Odysseus / Odysseův vyzvědač převlečený za kupce), Jana
Hrochová (Neoptolemos, syn Achillův) a Martin Gurbaľ (Héraklés). Na inscenaci se dále podílí pánská část sboru
operyNDMpod vedením Jurije Galatenka. Posluchačům, kteří mají rádi soudobé opery, je nutno asi připomenout,
že by si měli do ostravského divadla pospíšit. Tuto operu mohou následně zhlédnout už pouze ve třech reprízách –
16. a 21. května od 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka a 23. května na scéně Národního divadla v Praze v
rámci programu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Cesty Jana Klusáka
Letos jedenaosmdesátiletý Jan Klusák to neměl v dosavadním uměleckém životě asi nejsnadnější Pamětníkům se
možná vybaví jako herec ve filmech takzvané nové české vlny, k nimž psal také hudbu. Za všechny jmenujme
snímek Jana Němce O slavnosti a hostech, k němuž hudbu sice napsal Karel Mareš, ale Jan Klusák si zahrál
jednu z hlavních rolí. Pak byl na několik let umlčen, aby se později objevil v Divadle Járy Cimrmana. Do povědomí
diváků se zapsal hudbou k oblíbenému televiznímu seriálu Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. Napsal také
řadu opusu pro divadlo a koncertní pódia.
Foto popis| JAKUB TOLAŠ (Filoktétés) na zkoušce ve stejnojmenné opeře Jana Klusáka.
Foto autor| Foto: NDM/Martin Popelář
Region| Severní Morava
Publikováno| Moravskoslezský deník; Kultura; 07
Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Kultura; 07
Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Kultura; 07
Publikováno| Havířovský deník; Kultura; 07
Publikováno| Karvinský deník; Kultura; 07
Publikováno| Novojičínský deník; Kultura; 07
24
Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Kultura; 07
ID| 507a844e-c718-40d9-9b65-b982376f8e78
Začíná Pražské jaro
12.5.2015
výročím konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé dnešní zahajovací koncert v
pražském Obecním domě svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase
Hengelbrocka. V historii to bude teprve popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání
zahraničního orchestru. Program festivalu přináší 45 koncertů s širokým dramaturgickým rozpětím, od hostování
velkých zahraničních symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby po specifické projekty přinášející
premiéry nových děl.
Region| Severní Morava
Publikováno| Moravskoslezský deník; Kultura; 07
Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Kultura; 07
Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Kultura; 07
Publikováno| Havířovský deník; Kultura; 07
Publikováno| Karvinský deník; Kultura; 07
Publikováno| Novojičínský deník; Kultura; 07
Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Kultura; 07
ID| f6c5761c-20ad-4c24-9f30-bf4dc10eb7a1
Pražský deník
Zítra začíná Pražské jaro, téma bude smíření
11.5.2015
Pražský deník str. 2 Z metropole
(pap) Pražské jaro
Praha – Jubilejní 70. ročník Pražského jara uvede uznávané symfonické orchestry a interprety. Protože výročí je
shodné jako konec druhé světové války, jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé zahajovací koncert svěřili
Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase Hengelbrocka. Zítra v Obecním domě to
bude v historii popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazní v podání zahraničního orchestru. V podání
německého vůbec poprvé. „Zrod Pražského jara spadá do doby, kdy uplynul teprve rok od konce tragického
německého záboru vaší země vpodoběProtektorátuČechya Morava. Jsem dojat, že od té doby jsme od vás svědky
tolika smířlivých gest,“ řekl Hengelbrock. Program festivalu přináší 45 koncertů se širokým dramaturgickým
rozpětím – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby po specifické
projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch.
Z programu: P Petrohradská filharmonie v čele s Jurijem Těmirkanovem P Budapešťský festivalový orchestr s
Ivánem Fischerem P Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia se Sirem Antoniem Pappanem P Česká
filharmonie pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka
Region| Střední Čechy
25
Tina
Pražské jaro
6.5.2015
Tina str. 52 Z domova
Pražské jaro
Každý rok začíná 12. května, v den výročí úmrtí Bedřicha Smetany. A vždy se zahajuje Mou vlastí.
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro přivítal od roku 1946, kdy se konal jeho první ročník, stovky umělců.
Představuje skoro měsíc kvalitních koncertů, mezi nimiž si vybere každý milovník hudby. Navštívit alespoň jednou
za život tento tradiční festival patří k „všeobecnému vzdělání“, podobně jako návštěva Pražského hradu nebo
Karlštejna.
Svátek hudby
S Pražským jarem jsou nejvíc spjaty dvě známé budovy - Obecní dům a Rudolfinum. Už když do nich vstoupíte,
naplní vás sváteční atmosféra. A to ještě nezazněly ani první tóny. Program je vždy sestaven tak, aby uspokojil
zájemce o operní zpěv i klavírní skladby, milovníky velkých orchestrů i malých komorních těles, skladatelů
proslulých i těch, které znají jen hudební nadšenci. Pokusy o založení hudebního festivalu se u nás objevily dřív
než ve 40. letech minulého století. První Český hudební festival proběhl už v roce 1904.
Šance pro mladé
Máte doma malého flétnistu, houslistu nebo kytaristu? Třeba jednou vyhraje Mezinárodní soutěž Pražského jara,
která se koná také od roku 1946. Zazářily na ní takové hvězdy jako například Dagmar Pecková nebo Štefan
Margita. A třeba bude jednou z vašich dítek tak slavný host Pražského jara, jako byl houslista David Oistrach,
dirigenti Leonard Bernstein a Herbert von Karajan, klavíristé Svjatoslav Richter a Rudolf Firkušný či pěvec Luciano
Pavarotti. Vezměte tedy třeba hned letos své děti nebo vnoučata na koncert, hudba vás povznese. Pražské jaro
končí 4. června Beethovenovou 9. symfonií s Ódou na radost. D
Foto popis| Začátek mezinárodního festivalu připadá letos na úterý
Foto popis| Jiří Bělohlávek, mezinárodně uznávaný český dirigent
Foto popis| John Malkovich jako stárnoucí Casanova v roce 2013
Foto popis| Rafael Kubelík s ruským houslistou Davidem Oistrachem
Foto autor| Ilustrační foto: Pražské jaro (3), ČTK (2), Park Mirakulum, Státní hrad a zámek Český Krumlov
Týden
Symfonici i ozvěny války
11.5.2015
Týden
Antonín Kocábek
str. 80 Kultura
Pražské jaro
Barokní díla, klasicistní mistři i moderna. Festival Pražské jaro v jubilejním 70. ročníku od 12. května nabídne ve
čtrnácti sálech 45 koncertů umělců z dvaceti zemí světa.
Letošní program i laikovi na první pohled prozrazuje, že dramaturgie zdaleka nespoléhá jen na tradici a ověřené
jistoty. Přes 90 orchestrů, komorních ansámblů a sólistů, kteří se letos představí, umožňuje si vybrat jak
milovníkům koncertů komorní hudby, tak těm, kdo rádi zkoušejí neotřelé i specifi cké projekty. A chybět nebudou
ani premiéry nových děl či hudba starších epoch v autentické interpretaci.
Po loňské premiéře znovu dojde na dirigentský debut. Jeho snahou je dát možnost mladým dirigentům
uvést se na mezinárodním fóru. „Takto vytvořená šance se jim může stát tím rozhodujícím odrazovým můstkem do
další kariéry,“ uvedl v roli předsedy umělecké rady Pražského jara dirigent Jiří Bělohlávek, který s nápadem přišel.
31. května se za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu představí osmadvacetiletý Marek Šedivý.
Jako host vystoupí mimo jiné vítěz soutěže Pražského jara z roku 2014, francouzský hobojista Johannes Grosso.
26
Vlna orchestrů
Ozdobou letošního programu naší nejznámější přehlídky klasické hudby je výjimečně silná sestava světových
symfonických těles včetně jejich šéfdirigentů – přijede Petrohradská filharmonie s Jurijem Těmirkanovem, na
zahajovací koncert nastudoval Smetanovu Mou vlast hamburský NDR Sinfonieorchester s Thomasem
Hengelbrockem, chybět ale nebude ani Royal Liverpool Philharmonic s Vasilijem Petrenkem (který obstará závěr
festivalu 2. a 3. června) či Budapest Festival Orchestra s Ivánem Fischerem a úplně poprvé se v Praze objeví
Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia se sirem Antoniem Pappanem.
Neznamená to ovšem, že by české hvězdy zůstaly na druhé koleji. Dětem 1. června zazpívá Kühnův
dětský sbor vokální tvorbu skladatele Jana Hanuše, jehož sté výročí narození připomenou i Pražští symfonici FOK
s novým finským dirigentem Pietarim Inkinenem. A spolu s Pražským filharmonickým sborem vystoupí i Česká
filharmonie s Jiřím Bělohlávkem a rakouskou sólistkou Elisabeth Kulmanovou, která zazpívá altový part.
Navzdory rozšířenému vnímání pojmu „vážná hudba“ jako čehosi historického dojde i na experimenty a
výrazné současné projekty vytvořené přímo pro Pražské jaro. Orchestr Berg, asi nejvýraznější těleso věnující se
soudobé hudbě, zahraje světovou premiéru Vápenné sinfonietty Petra Wajsara a scénický koncert na slova
Gertrudy Steinové v režii uznávaného Heinera Goebbelse.
Nejistá budoucnost
Hned několik večerů je dramaturgicky spjato s výročím konce druhé světové války. Zazní hudba Antona Weberna,
kterou nacisté označovali za „degenerativní umění“, nebo díla Ericha Wolfganga Korngolda, donuceného na konci
třicátých let k emigraci do USA kvůli antisemitské perzekuci. A zazní i Symfonie č. 7 C dur op. 60 „Leningradská“,
kterou Dmitrij Šostakovič napsal jako svědectví 23 dnů, které prožil v období blokády Lenigradu v okupovaném
městě.
Bohatá nabídka, kterou pořadatelé letos připravili, však rozhodně není samozřejmostí. V budoucnu by
mohlo být hůře. Už v polovině dubna oznámila Česká spořitelna, která je hlavním finančním partnerem festivalu od
roku 2001, že od září se chystá místo něho nově podporovat Českou filharmonii a svůj díl v rozpočtu Pražského
jara od roku 2016 výrazně omezí. Podle ekonomických odhadů nejde o zanedbatelnou částku: rozpočet
posledních let se pohyboval mezi 75 a 80 miliony korun, Česká spořitelna se na něm podílela téměř třetinou.
Foto popis| HVĚZDNÁ SESTAVA. Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií nemůže na jubilejním ročníku Pražského
jara chybět. Zahajovací cyklus Bedřicha Smetany Má vlast však letos teprve popáté v historii zahraje zahraniční
těleso.
Foto autor| Foto: ČTK / Michal Krumphanzl
Týdeník Rozhlas
Pražské jaro: pro sílu okamžiku i pro archiv
4.5.2015
Týdeník Rozhlas
Petr Veber
str. 8 Rozhlasové téma týdne
Pražské jaro
Český rozhlas je mediálním partnerem hudebního festivalu Pražské jaro (12. května až 3. června) od jeho
počátku, tedy od roku 1946.
I při sedmdesátém ročníku této vrcholné mezinárodní přehlídky své partnerství projeví zejména přistavenými
mikrofony. Letos při sedmnácti koncertních příležitostech.
Zprostředkovávat na stanici Vltava k poslechu alespoň některé z hudebních událostí současnosti, tedy i koncerty
Pražského jara, je samozřejmou veřejnoprávní ambicí. Už delší dobu je ovšem potřeba vnímat rozhlasové
působení i v širším kontextu, a tak se ke klasickému vysílání - k přímým přenosům a záznamům a ke zpravodajství
a publicistice - řadí i články a fotografie, aktivity na sociálních sítích, a hlavně stále častěji vedle audia také vlastní
video. Tedy přistavené kamery rozhlasového týmu nových médií...
AUDIO I VIDEO
Ty se letos opět uplatní zejména při interpretační soutěži Pražského jara. Sledovanost videopřenosů třetího kola
bývá značná. Zcela určitě slouží i rodinným příslušníkům a kamarádům zahraničních účastníků soutěže, kteří při
sledování obrázků na internetu mohou „tady a teď" držet palce tomu svému. Videopřenos je pak plánován i ke
27
koncertu souboru Akademie fur alte Musik Berlin (Akademie staré hudby
Berlín) a videozáznam k opernímu koncertu, v němž figuruje jméno Adama Plachetky a jeho mladších kolegů.
Soutěž Pražského jara se stala jedním z hlavních průsečíků zájmů festivalu a rozhlasu a je tomu tak i v
letošním roce. Rozhlas pořizuje audiozáznamy druhých kol soutěže, které jsou k poslechu na webu hned
následující den. A poněkolikáté se uskuteční přímé rozhlasové přenosy všech čtyř finálových koncertů. Ve středu
13. května odpoledne i večer tak lze na Vltavě sledovat klání mladých flétnistů a o den později klarinetistů, v
každém z oborů vždy čtyř finalistů z desítek soutěžících, kteří přijíždějí z celého světa.
Moderátoři v Rudolfinu mají v tomto případě úkol zajímavější a náročnější o to, že s nimi vystoupení
sleduje pozvaný odborný host hrající na stejný nástroj jako soutěžící. Je to interpret a pedagog, umělec se
zkušenost í účasti v soutěžích a později i v porotách soutěží - host, který dává v rozhovoru s moderátory během
přenosu nahlédnout hlouběji do toho, co se děje na pódiu a co znamená pro začínajícího umělce soutěžit na
takovéto vrcholné platformě. Sledovat ty nejlepší, kteří se ucházejí o laureátské tituly, posuzovat a porovnávat v
duchu jejich výkony, pokoušet se zachytit rozdíly v interpretaci té skladby, která je povinná pro všechny, a
odhadovat, jak se rozhodnou porotci, je pro publikum v sále docela vzrušující -a snad to bude podobně zajímavé i
pro rozhlasové posluchače.
CO „NAŠEHO" VYCÍTÍ NĚMCI
Pražské jaro začíná nicméně už o den dřív, tradičně 12. května -pietním aktem u hrobu Bedřicha Smetany a večer
pak provedením jeho kultovního díla, Mé vlasti. Je skoro nemyslitelné, že by u toho rozhlasové mikrofony nebyly pro sílu okamžiku i pro archiv. Letos je výlučný úkol svěřen hamburskému orchestru -symfonickému tělesu
Severoněmeckého rozhlasu a dirigentu Thomasi Hengelbrockovi. Jde o případ, kdy bývá zajímavé sledovat, jak se
hudebníci popasují s partiturou považovanou za specificky českou, co „našeho" v ní vycítí - ale co v ní najdou také
univerzálně platného.
Rovněž další přenosy patří letos orchestrům. Petrohradská filharmonie zahraje na prvním ze dvou koncertů
v sobotu 16. května jediné dílo, Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Jistě s velkou autenticitou, posílenou
vzpomínkami v roce kulatého výročí konce války. Její premiéra sice byla v roce 1942 v Kujbyševě, po několika
ruských provedeních se hrála téhož roku i v New Yorku, v obležením městě ji poprvé hrál tamní rozhlasový
orchestr, ale stejně ji máme spojenou především s filharmonií, která v té době byla z Leningradu evakuována do
Novosibirsku - a která teď nese jméno Petrohradská.
JARO AŽ DO ZÁŘÍ
V programu Vltavy se během Pražského jara objeví také přenosy koncertů Akademie staré hudby Berlín a
Vídeňské akademie, Orchestru Národní akademie sv. Cecilie z Říma s dirigentem Antoniem Pappanem, České
filharmonie a samozřejmě i Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Natáčí se rovněž koncert Petrohradských
komorních sólistů, program souboru Bach Collegium Japan a koncert, při němž účinkuje vítěz loňské soutěže
fagotista Jan Hudeček.
Konkrétní sestava koncertů ve vysílání je vždy součtem několika faktorů - nejen dramaturgických úvah, ale
také finančních možností a vyjednávání o právech a souhlasu umělců. A tak některé koncerty festivalu nemohou
být zprostředkovány v přímém přenosu. Záznam vystoupení Budapešťského festivalového orchestru, s nímž hraje
na festivalu skvělá portugalská pianistka Maria Joao Pires, je proto zařazen na 26. června a záznam závěrečného
koncertu, který patří Liverpoolské královské filharmonii, na začátek září.
Foto popis| Provedení Mé vlasti bylo letos svěřeno symfonickému tělesu Severoněmeckého rozhlasu a dirigentu
Thomasi Hengelbrockovi. Koncert Akademie staré hudby Berlín Vltava zprostředkuje rovněž i jako videopřenos.
Šostakovičovu Leningradskou uvede Petrohradská filharmonie pod vedením Jurije Těmirkanova. A s
Budapešťským festivalovým orchestrem zahraje skvělá portugalská pianistka Maria Joao Pires.
Foto autor| Foto Matthias Heyde, Sasha Gusov, Harald Hoffmann
O autorovi| Petr Veber vedoucí Redakce vážné hudby ČRo Vltava
28
Liverpool - kultura na každém kroku
4.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 12 Rozhovor
Alena Sojková Pražské jaro
Dirigent Vasilij Petrenko (1976) si v uplynulém dvacetiletí vybudoval v hudebním světě takový respekt, že dnes
patří k nejžádanějším hvězdám svého oboru. Rodák z Petrohradu prošel tamním hudebním vzděláním a v
devadesátých letech začal sbírat ceny na dirigentských soutěžích.
Není divu, že zakrátko o jeho služby projevily zájem přední evropské i americké orchestry. V roce 2006 se stal
hlavním dirigentem Královské liverpoolské filharmonie, tri roky nato mu byl nabídnut post šéfdirigenta. Vasilij
Petrenko tak dostal možnost ještě hlouběji se podílet na rozvíjení kulturního života v tomto centru anglického
severozápadu. Ostatně, měl na co navazovat. Svou nesmazatelnou stopu u nejstaršího symfonického tělesa Velké
Británie zanechali i dva čeští dirigenti - Libor Pešek a Petr Altrichter - a umělci jako Charles Mackerras či Sir Simon
Rattle. Na začátku června ukončí Královský liverpoolský orchestr s Vasilijem Petrenkem dvěma koncerty letošní
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro. A je na co se těšit: vedle Brahmse a Dvořáka zahrají liverpoolští i
Elgara a Berga.
* Když jste se poprvé setkal s Královskou liverpoolskou filharmonií, prý jste z ní pocítil obrovskou dávku energie a
touhy neustále se zlepšovat. Bylo to právě toto naladění orchestru, co vás přimělo přijmout angažmá v Liverpoolu?
Od první chvíle jsem vnímal tu obrovskou chuť orchestru na sobě pracovat, viděl jsem - a slyšel -velice
dobré sólisty i propracovaný zvuk jednotlivých sekcí. To vše mi napovídalo, že v budoucnu bude z tohoto orchestru
špičkový ansámbl. Také jsem se setkal s velkou vášní pro hudbu, která byla patrná na obou stranách, a když mezi
dirigentem a orchestrem proudí tohle naladění, je to ten nejlepší základ pro vzájemnou spolupráci.
* Co považujete za své dosavadní největší úspěchy, které jste s orchestrem dosáhl?
Je to bezesporu podpora posluchačů. Za největší úspěch považuji to, že se nám podařilo získat mladé
publikum. Takřka čtvrtina návštěvníků je mladší třiceti let a to pokládám za nadějný příslib do budoucna. Liverpool
je velmi kulturní město, v roce 2008 získalo statut Evropského hlavního města kultury, a tehdy tu probíhalo mnoho
akcí, kromě jiného i řada koncertů. S velkým úspěchem jsme provedli cyklus Mahlerových symfonií, nahráli jsme
Šostakovičovy symfonie, mimochodem ty nahrávky měly velmi dobré kritiky. Pro nás je ale nejdůležitější vztah s
obyvateli Liverpoolu, cítíme se být vyslanci tohoto města. I proto přijíždíme do Prahy a do Ostravy na festival
Janáčkův máj.
* V dramaturgii kladete velký důraz na ruský repertoár. Do Prahy však přijíždíte s Brahmsovým koncertem a
symfonií Edwarda Elgara. Je to proto, že chcete představit základní repertoár orchestru a navíc seznámit pražské
publikum s vaší interpretací skladby britského autora?
Interpretace skladeb Edwarda Elgara je velmi dlouhá historie našeho vzájemného vztahu s orchestrem.
Navíc ten v minulosti provedl několik premiér tohoto skladatele. Pražský koncert bude proto velkým zážitkem pro
obě strany - jak pro orchestr, tak pro publikum -, protože Elgarovy skladby hrajeme s velkou chutí a myslím i s
velkým pochopením. V neposlední řadě budete jistě zvědavi i na to, jak ruský dirigent diriguje britského autora.
Pokud jde o Brahmse, je samozřejmě v repertoáru orchestru mnoho let. Dovolím si jen malou odbočku - naproti
budově filharmonie je proslulá starobylá restaurace The Philharmonic Dining Rooms, oblíbená mezi návštěvníky
koncertů, v níž jedna z místností nese Brahmsovo jméno (pochopitelně je tam i místnost Edwarda Elgara). Ale zpět
k Brahmsově hudbě. Je to pilíř repertoáru každého orchestru vedle hudby Beethovenovy, Mozartovy, Brucknerovy,
Mahlerovy, Straussovy, Wagnerovy... Nechci být považován za dirigenta, který se soustředí jen na ruskou hudbu,
musíme uvádět co nejširší symfonický repertoár.
* V letech 2009 až 2013 jste vedl Národní orchestr mladých Velké Británie. Jeho vystoupení byla i součástí
vzdělávacího programu Liverpoolské filharmonie. Jak důležitá je podle vašeho názoru podpora mladých
muzikantů?
To je absolutně základní a nezbytný krok. Musíme se přece zabývat budoucností - a naše budoucnost je v
dětech, v mladé generaci. Práce s mládeží je velmi dlouhá, ale krásná cesta. Je nádherné sledovat, jak se z těch
nadšených začátečníků stávají hráči na opravdu vysoké úrovni profesionality. Samozřejmě že nemohou hrát jako
29
jejich dospělí kolegové, pro něž je hra v orchestru letitým každodenním
chlebem, zatímco pro tyhle mladé muzikanty je to mnohdy jejich první orchestrální zkušenost.
* Vy se ovsem také zabýváte vzděláváním mladých posluchačů...
Rozvinuli jsme řadu projektů a dílen na školách, v dětských centrech, máme programy pro rodiče s dětmi,
pořádáme koncerty na školách... Tyto aktivity nazýváme In Harmony Liverpool a jsou inspirované hudebním a
sociálním programem El Sistema. Musím takhle na dálku poděkovat vedení města a vládě, že tenhle projekt
podporují. Členové orchestru navštěvují každý týden základní školy v Liverpoolu a v západním Evertonu, společně
hrají, i velmi malé děti ve věku čtyř let dostávají příležitost... Z těchto dětí se pak stávají členové mládežnického
orchestru a sboru, které jsou opravdu na vysoké úrovni. Dokonce oba soubory společně vystoupily v Royal Albert
Hall na londýnských Proms.
* Na tyto projekty lze nahlížet nejen z hlediska hudebního vzdělání, ale i všeobecného kulturního rozvoje, obsahují i
sociální aspekt...
Máte pravdu. Například kriminalita v tomto regionu se v posledních letech snížila o více než třetinu, což
bychom mohli považovat až za jakýsi happy end. Ovšem tyto aktivity by mohly mít i další zajímavé výsledky. V
poslední době sním o tom, že by se projekt Filharmonie mladých mohl stát pevnou součástí Královské liverpoolské
filharmonie. Vidím tu paralelu s populárním liverpoolským fotbalovým týmem: ti také investují hodně peněz do
mládeže, do fotbalové akademie, z níž pak vycházejí ti nejlepší hráči.
* Navštěvoval jste mistrovské kurzy takových osobností jako Ija Musin, Mariss Jansons, Jurij Těmirkanov, EsaPekka Salonen... Co jste si z této spolupráce odnesl?
Všichni ti, co jste jmenovala, jsou velcí dirigenti. A já mám zkušenost, že velcí dirigenti bývají i velmi dobří
učitelé, což se týká především Ilji Musina. Od každého z nich jsem si vzal něco: Mariss Jansons mě naučil velkému
respektu k muzikantům, on si váží každého z nich a ke každému je velmi milý, Těmirkanov zase rozvinul mou
muzikalitu a vášeň pro hudbu, Musin mi předal technické dovednosti, cit pro velkou hudební tradici a způsob, jak
přistupovat k vedoucí roli dirigenta, a od Salonena jsem získal schopnost orientovat se i ve velkých složitých
partiturách, najít ten nejjednodušší způsob, jak je pochopit a co nejpřesněji vysvětlit hudebníkům, co od nich
požaduji. Cítím jako velké privilegium, že jsem se mohl učit od těchto velkých dirigentů. Od každého z nich jsem se
naučil něco jiného, co mě ve výsledku značně posunulo v mém profesionálním vývoji.
* Spolupracoval jste již dříve se sólisty pražskojarního koncertu, sopranistkou Lisou Larsson a klavíristou Paulem
Lewisem? Jak se těšíte na společné vystoupení v Praze?
S Lisou se známe, krátce jsme spolupracovali. Pokud jde o společné pražské vystoupení, vnímám ho jako
jisté ozvláštnění našeho hostování, protože zahrajeme -a Lisa zazpívá - v české premiéře Sedm raných písní
Albana Berga. Právě na tuhle skladbu se moc těším, je obtížná, pracovali jsme na jejím nastudování velmi dlouho
a já jsem zvědav, jak ji přijme pražské obecenstvo. Paula Lewise doprovodíme v Brahmsově Klavírním koncertu č.
1 d moll. Známe se ze společného uvedení cyklu Beethovenových koncertů v Liverpoolu, Paulovi je blízká hudba
Mozartova, Haydnova, Beethovenova, prostě jiné hudební období, než kam řadíme Brahmse. Nikdy jsem s ním
ještě Brahmse nehrál, jsem proto velmi zvědav, jak nám to v Praze půjde.
* A jak prožíváte fakt, že budete hrát Janáčka a Dvořáka v zemi jejich původu?
Necítím se nijak stísněný, protože mám již tuto zkušenost za sebou. Před třemi lety jsem měl tu čest
dirigovat zahajovací koncert Pražského jara - Smetanovu Mou vlast v interpretaci České filharmonie. Vím, že se
klade důraz na tradici, zejména v případě Smetany, Dvořáka, Janáčka, ale já si myslím, že mnohem důležitější je,
jak má člověk tuhle hudbu rád. Teprve potom můžete své představy, své emoce předat orchestru. Možná máte u
vás trochu jiný názor na to, jak hrát skladby českých hudebních velikánů, ale jsem toho názoru, že malinko
odchylující se přístup té muzice vůbec neuškodí. Naopak. Může to znamenat obohacení a inspiraci.
* V jednom večeru budete uvádět dva blízké skladatele: Brahmse a Dvořáka. Je to pro vás zajímavé spojení?
Samozřejmě. Už jen proto, že oba byli tak různé osobnosti, a jejich hudební jazyk si byl přesto tak blízký.
Postavit vedle sebe skladby Dvořáka a Brahmse v jednom večeru je pro mě něco zcela přirozeného, vzájemně se
ty skladby budou doplňovat. Brahms a Dvořák je prostě jeden příběh, odlišující se v jednotlivostech.
30
* Vnímáte dosud vliv působení českých dirigentů Libora Peška a Petra
Altrichtera u Královské liverpoolské filharmonie?
To byli mí velcí předchůdci. A v orchestru ještě působí mnoho hráčů, kteří si je pamatují a dodnes
připomínají jejich společnou práci a společné úspěchy. Vím, že je měli rádi. Neocenitelné je, že tito dva dirigenti
seznámili orchestr i liverpoolské publikum s českou hudbou. Tím je vlastně naučili vnímat slovanskou hudbu a já
jsem to pak měl lehčí s uváděním ruské hudby. Ta je sice trochu jiná než česká hudba, ale jsou si přesto blízké a
orchestr již měl pro tento typ muziky cit.
* Je známo, že liverpoolské publikum je zkušené a vzdělané. Je to pro šéfdirigenta výhoda, nebo nevýhoda?
To jste mě trochu zaskočila. Samozřejmě je to výhoda. Poučenému publiku můžete předložit méně známé
skladby méně známých i známějších autorů a můžete si to dovolit i několikrát za sezonu. Vzpomínám si, jak jsem
takhle zaexperimentoval s Paulem Hindemithem a pak jsem zaslechl, jaká je to krásná muzika... Totéž si dovoluji i
třeba s méně známými ruskými autory a zatím jsem měl vždycky kladné ohlasy. Je ovšem dobré sestavit
dramaturgii jednoho koncertu tak, aby se neznámá díla střídala se skladbami, které publikum zná. Pak si můžete
dovolit publikum dále nenásilně vychovávat, vzdělávat a otevírat mu nové obzory. Je to jako v horách: každý krok
směrem vzhůru znamená velký úspěch.
* Patříte k hvězdám své profese. Působíte nejen v Liverpoolu, ale i v orchestrech v Oslu, Petrohradě a v mnoha
evropských operních domech. Stojíte na vrcholu. Existuje ještě vůbec něco, čeho byste chtěl dosáhnout, o čem
sníte?
Existují přece i další významné orchestry... Ale vážně. Jak vám řeknou i jiní dirigenti, pro nás je
nejdůležitější to, že hrajeme hudbu, interpretujeme ji, máme z ní požitek. A to všechno děláme proto, že máme
hudbu rádi, ne proto, že nám přináší výdělek. Vidíme, jak je hudba důležitá pro společnost, pro celý svět, jak může
zlepšit život obyčejných lidí, jak rozšiřuje jejich duchovní obzory, naplňuje je emocemi a díky ní se lidi cítí
šťastnějšími. A o to se snažíme všichni -dirigenti, sólisté, zpěváci i celé orchestry.
Foto popis| „Hudba je důležitá pro společnost, pro celý svět, může zlepšit život obyčejných lidí, rozšiřuje jejich
duševní obzory, naplňuje je emocemi a díky ní se lidi cítí šťastnějšími."
Foto autor| Foto Mark McNulty
Foto popis| „Liverpool je velmi kulturní město. Za největší úspěch považuji to, že se nám podařilo získat mladé
publikum. Takřka čtvrtina návštěvníků je mladší třiceti let a to pokládám za nadějný příslib do budoucna."
Foto autor| Foto Royal Philharmonice Orchestra
Foto popis| Proslulá starobylá restaurace The Philharmonie Dining Rooms, oblíbená mezi návštěvníky koncertů, v
níž jedna z místností nese Brahmsovo jméno
Foto popis| „Elgarovy skladby hrajeme s velkou chutí. Pražské publikum bude jistě zvědavé i na to, jak ruský
dirigent diriguje britského autora."
Foto autor| Foto Royal Philharmonic Orchestra
Foto popis| Před třemi roky dirigoval Vasilij Petrenko zahajovací koncert Pražského jara. Od posluchačů i kritiků se
mu dostalo uznání za chápavé, citlivé a nepatetické provedení Smetanovy Mé vlasti.
Foto autor| Foto Pražské jaro / Zdeněk Chrapek
Handel i Schubert poučeně
11.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 11 Nalaďte si
Vojtěch Havlík Pražské jaro
Je dobře, že takzvaná historicky poučená interpretace takzvané staré hudby není už ani u nás považována za
elitářskou oblast pro malou skupinu fajnšmekrů. Podobně jako v západní Evropě se tak soubory specializující se na
tento způsob interpretace stávají plnohodnotnými členy běžného koncertního provozu, ba mnohem více, jak to
trefně vyjádřil Václav Luks, umělecký vedoucí Collegia 1704: „Je neuvěřitelné, jak se nový interpretační směr, který
se zrodil jako jakýsi underground klasické hudby - podle mnohých pouhá módní vlna odsouzená k zániku -, přetavil
v průběhu velmi krátké doby v široce akceptovaný umělecký názor, který zásadně ovlivnil svět klasické hudby."
31
Dnes už jsou soubory specializující se na poučenou interpretaci
běžnými a vyhledávanými hosty těch největších hudebních festivalů a výjimkou není ani Pražské jaro. I letos se
máme v tomto ohledu na co těšit: 20. května vystoupí ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jeden z nejlepších
ansámblů dneška, Akademie fur Alte Musik Berlin. Akamus, jak zní zkráceně název souboru, přiveze do Prahy
hudbu francouzskou, anglickou a německou, ovšem půjde o dramaturgicky jasně profilovaný program. Zazní
skladby vzniklé v rozmezí čtyřiceti let na přelomu 17. a 18. století, všechny nějakým způsobem související s vodou
- ať jde o mořskou bouři z Maraisovy opery Alycóne, Delalandovy Versaillské fontány, Telemannovu hamburskou
nebo mnohem slavnější Handelovu londýnskou Vodní hudbu.
Wiener Akademie, dnes už pravidelný host Pražského jara, přijede spolu se svým šéfem Martinem
Haselbockem a vynikající houslistkou Elizabeth Wallfisch. Program bude o století mladší než v případě Akademie
fur Alte Musik - 24. května zazní v Rudolfinu houslový koncert Ludwiga van Beethovena a Symfonie C dur Velká
Franze Schuberta. Wiener Akademie tak jen potvrzuje slova Václava Lukse: „Průkopníci takzvané historicky
poučené interpretace zaměřili svoji pozornost nejprve na hudbu doby baroka. Netrvalo však dlouho a v západní
Evropě si velmi rychle se rozvíjející scéna staré hudby osvojila i repertoár klasicistní, později dokonce 1 romantický,
a dnes jsme dokonce svědky hledání původního zvuku klasických děl 20. století, jako je třeba Stravinského
Svěcení jara."
Nenechte si ujít dva skvělé ansámbly, dva skvělé koncerty v přímém přenosu na Vltavě!
***
Středa 20. května, ČRo Vltava, 20.00 Neděle 24. května, ČRo Vltava, 20.00
Foto popis| Wiener Akademie přijede na Pražské jaro spolu se svým šéfem Martinem Haselbockem
Foto autor| Foto Meinrad Hofer
O autorovi| Vojtěch Havlík, redaktor ČRo Vltava
Český rozhlas
Pražské jaro zahájí německý orchestr. Program ovlivnila druhá světová
válka
12.5.2015
Český rozhlas
Pražské jaro
Martina Kaňková, Anna Kottová
Hudební festival Pražské jaro začíná v Praze dnes večer koncertem Severoněmeckého rozhlasového orchestru
Hamburk. Poprvé v historii přehlídky zazní cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast v podání
německého orchestru. Do programu jubilejního sedmdesátého ročníku se tematicky promítne výročí konce druhé
světové války. „Úvodní koncert je poprvé v historii svěřen německému orchestru. Závěr je svěřen orchestru
britskému. Tam je určitá reminiscence na zahajovací ročník Pražského jara, kde kromě českých interpretů
vystupovali umělci vítězných mocností – Francie, Británie, Ruska a Spojených států,“ vysvětluje ředitel přehlídky
Roman Bělor. V podání Severoněmeckého rozhlasového orchestru a Královské liverpoolské filharmonie tak festival
symbolicky zahájí váleční poražení a zakončí ho její vítězové. Výročí války se odrazí i v programu dalších koncertů.
Petrohradská filharmonie pod vedením Jurije Těmirkanova zahraje v Praze Šostakovičovu sedmou symfonii
zvanou Leningradská. Šostakovič v ní vytvořil působivé svědectví o osudu nacisty obléhaného města. Osobitým
způsobem bude konec války reflektovat i koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. „Náznak
druhé světové války se dá ještě vysledovat v koncertu FOK, protože svity z filmové hudby Jiřího Šusta a Zdeňka
Lišky připomenou slavné oscarové filmy Obchod na korze a Ostře sledované vlaky, které jsou inspirovány historií
druhé světové války,“ dodává Bělor.
Orchestry z Německa i Japonska
32
Upomínka na porážku nacismu bude ale jen jednou z festivalových linií.
Pražské jaro i ve svém jubilejním ročníku postihne to nejširší možné spektrum hudby. Vedle významných světových
orchestrů na něm vystoupí několik špičkových ansámblů zaměřených na poučenou interpretaci staré hudby. „Na
Pražském jaru 2015 uvítáme skvělý japonský soubor Bach Collegium Japan, jehož uměleckým šéfem je dirigent
Masaaki Suzuki. Bylo to naše dlouholeté přání tento soubor získat,“ vyjmenovává Bělor a pokračuje: „Druhým
souborem, který bych rád zmínil, je Akademie für Alte Musik Berlin s koncertním mistrem Georgem Kallweitem.
Přijíždí s programem, který má podtitul Hudba jako odraz vodní inspirace.“ Na festivalu ale nebude znít jen hudba
starších stylových období. Uslyšíme také hudbu moderní a soudobou. Festival i letos pokračuje v tradici
objednávání skladeb u nadaných soudobých českých autorů. „Mám velkou radost, že jsme objednali skladbu u
Petra Wajsara. Ta zazní na koncertu orchestru Berg, který v roce 2015 oslaví dvacáté výročí od svého založení. Za
dvacet let působení se orchestr Berg vyprofiloval ve velmi jasně čitelný orchestr, který se specializuje na moderní
hudbu,“ přibližuje mluvčí festivalu Pavel Trojan. Na koncertu zahraje orchestr Berg v české premiéře také skladbu
progresivního německého skladatele a divadelníka Heinera Goebbelse. Ten do Prahy přijede zinscenovat svou
skladbu osobně. „Heiner Goebbels do Prahy přijede asi na čtyři dny, aby tady zinscenoval skladbu Songs of Wars I
Have Seen. Je to na texty Gertrudy Steinové,“ upřesňuje Trojan. Na své si v roce 2015 přijdou podle ředitele
přehlídky Romana Bělora i milovníci vokálního umění. Kromě dvojrecitálu mezzosopranistky Dagmar Peckové a
tenoristy Štefana Margity nebo recitálu sopranistky Kateřiny Kněžíkové připravil festival i výjimečný projekt pod
kuratelou Adama Plachetky. „Velmi specifickým projektem Pražského jara 2015 je koncert, který má podtitul Adam
Plachetka uvádí mladé pěvce. Domluvili jsme se s panem Plachetkou, etablovaným sólistou státní opery ve Vídni,
že vybere a pozve ke koncertu čtyři významné pěvce,“ poznamenává Bělor. Jubilejní ročník nejvýznamnějšího a
největšího hudebního festivalu v Čechách nabídne celkem 45 koncertů. Chybět nebude ani víkend komorní hudby,
který festival poprvé přichystal loni. Zahajovací koncert festivalu přenáší Český rozhlas živě, zájemci si ho mohou
poslechnout od 20 hodin na stanici Vltava.
Česká televize
Gesto smíření: Pražské jaro otevřel německý dirigent
12.5.2015 Česká televize
jh Pražské jaro
Smetanovým cyklem Má vlast začal jubilejní 70. ročník festivalu Pražské jaro, jehož kulatiny rezonují s výročím
konce druhé světové války. Jako symbolické gesto smíření proto pořadatelé zahajovací koncert včetně státní
hymny a Smetanovy Vltavy svěřili Severoněmeckému rozhlasovému orchestru Hamburk za řízení Thomase
Hengelbrocka. Němci se zahajovacího koncertu ujali poprvé v historii. "Zrod Pražského jara spadá do doby, kdy
uplynul teprve rok od konce tragického německého záboru vaší země v podobě protektorátu Čechy a Morava.
Jsem dojat, že od té doby jsme od vás svědky tolika smířlivých gest, letos zviditelněných tím nejvýmluvnějším
způsobem, německý dirigent s německým orchestrem hraje na Pražském jaru Smetanovu Mou vlast," uvedl
Thomas Hengelbrock.
V historii to bylo teprve popáté, kdy Smetanův cyklus symfonických básní zazněl v podání zahraničního orchestru a
vůbec poprvé tělesa z Německa. Jeho šestapadesátiletý dirigent Hengelbrock jako příznivec historicky poučené
interpretace studoval i historický a politický kontext, v němž Má vlast vznikla; o českou hudbu se zajímá
dlouhodobě. "Snažíme se hrát Mou vlast s vědomím jejího významu," řekl ještě před koncertem.
V úvodu koncertu zazněla česká hymna, kterou Němci pro Čechy přednesli netradičně vstoje. Samu Mou vlast si
orchestr vyzkoušel na několika koncertech už v Hamburku a okolí. Dnes ji zahrál bez přestávky tak, jako to loni na
festivalu zavedl Jiří Bělohlávek. "Dnešní večer byl jedním z nejdůležitějších v mém muzikantském životě," řekl po
koncertu Hengelbrock. Hrát Smetanův cyklus symfonických básní v Obecním domě s německým orchestrem byl
pro něj dojemný zážitek.
33
"Je to úžasné, dobré a logické gesto. Vyrostl jsem v protektorátu, Němce jsme
neměli rádi, báli jsme se jicht ale jejich národ udělal takový vývoj, že je dnes příkladem demokracie," řekl
k dramaturgii letošního Pražského jara dirigent Českého národního symfonického orchestru Libor Pešek. "Ten
orchestr znám, protože jsem je před několika lety dirigoval, a předpokládám, že blízkost německé a české kultury je
u nás pořád tak živá, že se nemůže stát, že by Má vlast měla znít 'jinak'."
Pětačtyřicet koncertů, orchestry z Hamburku i Petrohradu
Program festivalu přinese 45 koncertů se širokým dramaturgickým rozpětím: od hostování velkých zahraničních
symfonických orchestrů přes koncerty komorní hudby až po specifické projekty, které přinášejí premiéry nových
děl. Festival vedle Severoněmeckého rozhlasového orchestru Hamburk nabídne také Petrohradskou filharmonii v
čele s Jurijem Těmirkanovem, Budapešťský festivalový orchestr s Ivánem Fischerem a Orchestra dell'Accademia
Nazionale di Santa Cecilia se Sirem Antoniem Pappanem.
Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka vystoupí spolu s Pražským filharmonickým sborem,
Kühnovým dětským sborem a altistkou Elisabeth Kulmanovou. Závěr festivalu bude druhého a třetího června
svěřen Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.
Pražské jaro na ČT: Od 11. května do 4. června Česká televize navíc nabídne Echa Pražského jara, dvě minuty
toho nejlepšího z festivalu hned po Událostech v kultuře a také pořídí záznam koncertu Afflatus Quintet, který
uvede 25. května. Český rozhlas na stanici Vltava uvede 17 koncertů, z toho šest ze záznamu.
Na Pražském jaru bude mít významné zastoupení i soudobá hudba. Součástí programu bude například dílo Petra
Wajsara Vápenná sinfonietta, které vzniklo na objednávku Pražského jara. Debut Pražského jara 31. května v
Rudolfinu nabídne dirigenta Marka Šedivého. Jako host s ním vystoupí francouzský hobojista Johannes Grosso,
vítěz soutěže Pražského jara z roku 2014. Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2015 se letos zúčastní 51
flétnistů a 63 klarinetistů z celého světa. Slavnostní předání cen se uskuteční 15. května na Staroměstské
radnici. Celý program najdete zde.
rodej vstupenek byl zahájen loni 12. prosince. Jejich ceny se pohybují od 500 korun do 3900 korun. Loni lidé utratili
za vstupenky přibližně 24 milionů korun a festival se vyprodal ze zhruba 94 procent. Rozpočet 70. ročníku festivalu
je přibližně 83 milionů korun, v posledních letech se pohyboval mezi 75 až 80 miliony korun.
iHNed.cz
Začíná Pražské jaro. Letos otevře dveře, které byly Němcům po válce
zavřené
12.5.2015
iHNed.cz
Daniel Konrád
Festival Pražské jaro v úterý začíná už posedmdesáté.
Vůbec poprvé ale svěřuje Mou vlast německému orchestru.
Zatímco němečtí hudebníci na první ročníky nesměli, Sovětů jezdilo hodně - a mezi nimi i spousta výtečných
hudebníků.
Situace, kdy na dnešním zahajovacím koncertu festivalu Pražské jaro zahraje Mou vlast vůbec poprvé německý
orchestr, je především symbolická. Ale z podobných symbolů tento festival vznikl − a když přesně před sedmdesáti
roky začínal jako oslava konce druhé světové války, tehdy, při vůbec prvním poválečném jaru, musel být tento pocit
z hudby cítit.
Byl ale cítit také v tom, že Pražské jaro zpočátku vůbec nezvalo Němce. "Němečtí hudebníci se na festivalu začali
objevovat teprve roku 1949. Do té doby převažovali hráči z vítězných mocností protihitlerovské aliance," vysvětluje
ředitel festivalu Roman Bělor. Ten kvůli dnešnímu koncertu dokonce obdržel vyčítavý dopis od posluchačky, která
v interpretech, německém NDR Sinfonieorchesteru Hamburg, spatřuje snad přímo následovníky Hitlera. "Je to
34
dobrá připomínka toho, že zatímco Němci se vyrovnali se svojí historií
seriózně, Češi mají v tomto ohledu stále co dohánět," míní Bělor. Ale hned také dodává, že dnes jde přece jen už
o ojedinělý výkřik.
Do jakési "legendy o Pražském jaru", kterou si letos festival u příležitosti svého 70. výročí připomíná, ale patří
oslavy nejen konce války. Roku 1946, kdy proběhl poprvé, slavila padesáté výročí Česká filharmonie, ze které
prezident Beneš jen pár měsíců předtím dekretem udělal státní orchestr. Beneš pak převzal záštitu i nad prvním
ročníkem Pražského jara, kde k filharmonikům na úvod pro změnu promluvil ministr zahraničních věcí Jan
Masaryk.
"Byla to tedy oslava konce války a zároveň oslava České filharmonie. Prvním Pražským jarem ale také vyvrcholilo
dlouhodobé úsilí Čechů o vlastní hudební festival," zdůrazňuje dnes Bělor. Připomíná již za války Václavem
Talichem organizované Pražské hudební máje, či dokonce takzvaný Český hudební festival, jenž se roku 1904
odehrál na pražském Výstavišti jako první velká tuzemská hudební přehlídka. Tehdy šlo o víkendovou akci
s tisícihlavými sbory, za monarchie částečně i výraz národní totožnosti. Právě tento aspekt jako by později převzalo
Pražské jaro, když se dějiny začaly otiskovat do něj.
Bylo to patrné už během Pražského jara 1948, třetího ročníku, během jehož konání abdikoval Beneš a na jeho
místo nastoupil Klement Gottwald. Rok nato už festival pořádal koncerty ke sjezdu KSČ a zval muzicírující dělnice
a laureátky Stalinových cen. V roce 1950 ve světové premiéře uvedl kantátu nazvanou Stalinův rozkaz a v dalších
letech se nesl v duchu hesel "Sovětské umění náš vzor" či "Hudbou za mírovou spolupráci národů".
Roman Bělor dnes připomíná, že přes zjevný ideologický vliv v 50. letech a nejrůznější častušky, které "z toho
dělaly tak trochu rudý cirkus", ale Sověti na Pražské jaro také vždy posílali špičkové hudebníky − jen v prvních
letech klavíristu Svjatoslava Richtera či violoncellistu Mstislava Rostropoviče. "Ten roku 1950 na Pražském jaru
vyhrál čtvrtý ročník mezinárodní soutěže mladých talentů, což mu do značné míry pomohlo v kariéře. A soutěž díky
tomu brzy získala renomé," připomíná Bělor.
Právě na tuto "lepší" stránku ruské účasti na festivalu by měl letos 3. června navázat závěrečný koncert, jejž −
symbolicky vzhledem k válce − opět odehrají "Spojenci": britská Royal Liverpool Philharmonic pod taktovkou Rusa
Vasilije Petrenka.
To na historicky prvních Pražských jarech by orchestry typu Royal Liverpool Philharmonic neměly šanci. A nejen
proto, že dle komunistické strany na festival "imperialistické velmoci" nepatřily, a dokonce i vystoupení Cleveland
Orchestra, sponzorované americkým ministerstvem zahraničí, mohlo v roce 1965 proběhnout jen jako mimořádný
koncert mimo hlavní program.
Má vlast je krásná poprvé i podeváté, říká dirigent Hengelbrock - profil ZDE
Přesto tradice, že Pražské jaro zve špičkové symfonické orchestry ze zahraničí, začala vznikat už roku 1949, kdy
do Prahy dorazili Budapešťští filharmonici. Na pomyslný vrchol pak festival v tomto ohledu vystoupal v 60. letech
s návštěvami Vídeňských a Berlínských filharmoniků. Když tehdy pořadatelé na starém letišti v Ruzyni vyjednávali
povolení k přistání soukromého tryskáče, jejž si do Prahy dirigent Berlínských filharmoniků Herbert von Karajan
také sám pilotoval, Pražské jaro zažilo i svoji první "superstar" klasické hudby.
Další tradice, kdy festival končil provedením Beethovenovy Deváté, byla založena roku 1949. A teprve před pár lety
ji Pražské jaro zrušilo. "Od té doby se devátý Beethoven vrací pouze na programu jednotlivých koncertů, což nám
dramaturgicky uvolnilo ruce. Dokud měl festival dva pevně fixované body, bývalo někdy těžké ty večery zpestřit.
Teď jsme si nechali jen zahajovací koncert," vysvětluje Bělor v narážce na další tradici, tentokrát z roku 1952, kdy
na výročí Smetanova úmrtí 12. května Pražské jaro poprvé začalo interpretací Mé vlasti.
Tato a další jubilea festival připomíná natolik důrazně, až dnes bývá označován za nejkonzervativnější
z tuzemských přehlídek. Když si ale Roman Bělor nechal před lety zpracovat analýzu návštěvnosti, s překvapením
prý zjistil, že nynější Pražské jaro má mladší publikum než abonentní cykly tuzemských orchestrů.
Jiří Stránský k zahájení Pražského jara: Byl Beethoven nacista? - čtěte ZDE
35
"Velmi solidně je tam zastoupená věková skupina mezi 35 a 50 lety, tedy
ve zkratce lidí, kteří si již vybudovali život a mají zaměstnání i společenské postavení," míní Bělor, jehož úkolem je
od roku 2001, odkdy festival vede, mimo jiné dohlížet na to, aby mělo Pražské jaro své diváky i za dalších
sedmdesát roků. "Nejde to jinak než postupnou výchovou a přemlouváním potenciální cílové skupiny, kterou jsou
pro nás středoškoláci, vysokoškoláci a obecně nadšenci do hudby," míní.
Bělor ale silně vnímá, že po sedmdesáti letech má Pražské jaro v české společnosti vyšší cíle než "jen" pořádat
atraktivní koncerty a udržovat si publikum. "Od začátku mělo Pražské jaro snahu zlepšovat národní povědomí
o kultuře a pomáhat pěstovat elity, rozšiřovat jejich obzor. Nemá smysl zavírat oči před tím, že dnes tuto nabídku
využívá jen malá část české společnosti," připomíná Bělor a upozorňuje, že právě tato malá, do kultury
zainteresovaná část je pro společnost stěžejní, protože přenáší její dědictví.
Donedávna se k této malé části společnosti hlásili také čeští prezidenti − tradici přerušil až ten nynější, když si vloni
zahajovací koncert Pražského jara nechal ujít.
iHNed.cz
Začalo Pražské jaro. Mou vlast zahraje orchestr z Německa
12.5.2016
novinky.cz
Vladimír Říha, Právo
Hlavní linií letošního ročníku je oslava 70 let od konce druhé světové války. Festival také pokračuje v loni zavedené
novince Debutů a Víkendů komorní hudby. Jako každoročně mu předchází i soutěž mladých hudebníků, letos
soutěží 51 flétnistů a 63 klarinetistů. Poprvé v historii zahajuje Smetanovou Mou vlastí německý orchestr s
německým dirigentem. Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk řídí v Praze jeho současný šéf
Thomas Hengelbrock. „Je celkem logické, že v roce 70. výročí konce války jsme zarámovali festival vystoupeními
dvou orchestrů z táborů tehdejších nepřátel,“ řekl ředitel festivalu Roman Bělor. „Zahajovací koncert připadl
německému orchestru a závěrečný britskému z Liverpoolu řízenému ruským dirigentem Petrenkem,“ dodal.
Hamburský rozhlasový orchestr je stejně starý jako festival, hraje sedmdesát let a byl založen těsně po válce
„Studoval jsem nahrávky Kubelíka i Talicha a pochopil jsem, že nejdůležitější je vyprávět příběh,“ konstatoval
Hengelbrock, Němec s polskými kořeny. „Hráli jsme Mou vlast v těchto dnech již v Hamburku a některých dalších
místech na severu Německa a úspěch ve vyprodaných sálech byl velký,“ popsal. Orchestry z Petrohradu i
Budapešti V Praze se představí i orchestry z Petrohradu (s díly Šostakoviče dirigent Jurij Těmirkanov), Budapešti
(Iván Fischer) a Říma (Antonio Papano). Vystoupí dvakrát i Česká filharmonie a Pražští symfonikové FOK s novým
šéfdirigentem Finem Pietarim Inkinenem. Rozhlasové symfoniky (SOČR) bude řídit mladý Marek Šedivý v řadě
Debutů. Podruhé se bude rovněž konat Víkend komorní hudby s desítkou koncertů. V podání orchestru Berg zazní
i soudobá hudba a tu barokní uvedou zase specializované soubory z Japonska a Berlína. Mezi sólisty jsou taková
jména jako Julian Rachlin, James Ehnes (housle), Maria Joao Pires či Paul Lewis (klavír). Nelze vynechat ani
pražskou premiéru nové opery Jana Klusáka Filoktétes, s níž přijede hostovat ostravská opera nebo koncerty
sborových těles či operních pěvců jako Dagmar Pecková či Adam Plachetka. Dva večery patří i českým jazzovým
souborům. Letošní jubilejní ročník potrvá do 3. června a podle organizátorů jsou stále ještě lístky na některé
koncerty.
ceskenoviny.cz
Začalo Pražské jaro. Mé vlasti se poprvé ujal německý orchestr
12.5.2017
ceskenoviny.cz
čtk
Ve zcela vyprodané Smetanově síni Obecního domu začal jubilejní 70. ročník mezinárodního hudebního festivalu
Pražské jaro. Největší tuzemskou přehlídku klasické hudby poprvé v historii zahájil německý orchestr. Symfonický
orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku řídil šéfdirigent Thomas Hengelbrock. Zazněl cyklus
36
symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany, jako erbovní skladba a
klasické dílo české hudby provází úvod festivalu již po desetiletí. Festival potrvá do 3. června. Účast německých
hudebníků na letošním festivalu je symbolická. Tak jako Pražské jaro i orchestr má sedmdesátiletou tradici, do
Prahy navíc zavítal v době oslav 70. výročí konce druhé světové války. Jde teprve o páté zahraniční těleso, jemuž
byl úvodní koncert svěřen. Dirigent Hengelbrock v pondělí novinářům řekl, že historické souvislosti vzniku festivalu
v roce 1945 vnímá silně a je pro něj poctou, že Němci mohou nejdůležitější český hudební festival zahájit.
Šestapadesátiletý Hengelbrock vede orchestr, který se pyšní bohatou dirigentskou tradicí, od roku 2011. Jako
příznivec historicky poučené interpretace všech stylových epoch studoval i historický a politický kontext, v němž Má
vlast vznikla. O českou hudbu se zajímá dlouhodobě. Posluchači se letos na festivalu mohou těšit například na
Petrohradskou filharmonii v čele s Jurijem Těmirkanovem, Budapešťský festivalový orchestr s Ivánem Fischerem
nebo Orchestr Národní akademie Svaté Cecílie s Antoniem Pappanem. Závěr festivalu patří Královskému
liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.
37

Přehled zpráv 2.5.2015 - 12.5.2015

Transkript

Podobné dokumenty

MgA. Jana Vöröšová - Konzervatoř Duncan Centre

Monitoring - Pražské jaro

Program

hudebního recitálu - Rabštejn nad Střelou

programová brožura ke stažení

Polep 80x110

program - Český národní symfonický orchestr