tady

Ihned po nasem prijezdu do Ameriky jsem zjistili, ze zde maji divne zachody
a sprchy. Toaletni misy jsou totiz stale napneny asi do poloviny vodou, takze
to vypada, jako by byly ucpane. Neni vsak tomu tak, ale je to schvalne. Hovinko
pada rovnou do vody, v niz plave, dokud nestisknes packu, ktera je na
rezervoaru, ktery neni nahore, ale dole. Pote se vsechna voda i s exkrementy
vcucne dovnitr a po uvolneni packy tam zacne natekat voda nova, jiz cista.
Pokud jde o ty sprchy, ty nejsou na hadici, ale napevno na stene nad vanou,
ktera ma asi polovicni vysku oproti nasi. Kohoutky jsou vsak umisteny nad
horni hranou teto vany, coz je pekne zkurvene, protoze kdyz zjistis, ze sis spatne
nastavil teplotu vody a chces ji preregulovat, tak se musis k tem kohoutkum
naklanet
pod
sprchou,
z
niz
Ti
ta
horka
voda
strika
na
zada.
Pokud jde o beznou stravu, pecivo je tu hrozne. Jsou zde buns - takove ty
sladke housky, co se do nich davaji hamburgery. Ty jsme si koupili jednou, uz to
nikdy neudelame. Stravitelnejsi uz jsou bagels - pecivo kruhoviteho tvaru s dirou
uprostred, pomerne tuhe konzistence, bez vyrazne sladke prichuti. Dale,
pokud mas chut na sladke, jsou zde donuts (tvaru jako bagels, ale sladke a
nadychanejsi - trochu jako koblihy) a muffins (takove ty kosicky). Normalni
chleba lze sice v lepsich obchodech taktez poriditi, ale za vysokou cenu. Takze
asi jedine, co pripada v uvahu, jsou francouzske bagety, na ktere jsem si uz
zvykl doma. Namazane creamcheesem, tedy obdobou naseho pomazankoveho masla,
jsou opravdu dobre. Jinak, skutecne zde jedi arasidovou pomazanku - tu, co se ji pomazavaji
silenci, v sestakovych komediich. Naopak, co je tu dobre, je limonada, tedy lemonade, coz je
opravdu citronada - bez bublinek.
A ted k nasemu programu. Prvni dva dny jsme stravili tady, v Rochesteru, coz si moc
nepamatuju, protoze jsem byl porad unavenej z toho casoveho posunu. V letadle jsem
narozdil
od
matky nespal,
ale ucil
se
celou
dobu
nadory ovaria,
o coz to bylo horsi. Navic jsem ji musel porad hlidat a odpovidat na jeji
irrelevantni dotazy. Pak jsme odleteli (letadlem) do Las Vegas, coz trvalo tri hodiny (dvakrat
dyl nez z Prahy do Amsterdamu).
Las
Vegas
je
v
Nevade,
a
tento
den
jsme
z
nej
nastesti nic moc nevideli, protoze nas z letiste shuttle (jemuz matka rika
sutlik) odvezl do autopujcovny, kde jsme si pujcili skoro od ctvrtka do
stredy asi za $470 (vcetne dane a pojisteni) Nissan Altima 2,5s s automatickou prevodovkou,
coz je legracni, kdyz jsi zvykly na manualni, ale nastesti je to udelane pro idioty, takze
kdyz se pokousis dat tam ze 4 petku, tak to nejde, coz je stesti, protoze bys tam
hodil z "predovky" zpatecku. Jen co jsem vyjel, zjistil jsem dalsi rozdily
oproti CR. Jednak tam maji hodne krizovatek, ktere maji na vsech stranach stopky.
Vsichni tam musi zastavit a prednost ma ten, kdo prijel jako prvni. Dalsi
rozdil je v semaforech. My je mame pred krizovatkou, oni za krizovatkou. Je to lepsi, protoze
kdyz jsi prvni ve fronte, tak aspon nemusis kroutit krkem jak husa, abys na to svetlo videl. Na
druhou stranu, kdyz na to nejsi zvykly a chces zastavit u semaforu (jako u nas), tak vjedes
do krizovatky na cervenou. Dale, Americani jsou hovada, ktera nechapou, ze blinkr ma smysl
jen tehdy, kdyz ho zapnes pred krizovatkou, takze ho zapinej az
kdyz uz zatacej, coz uz vlastne neni potreba. Z Las Vegas jsme jeli hned pryc, podivat se na
Hoover Dam, coz je prehrada na hranici Nevady a Arizony, na kterou nam bylo doporuceno
se podivat. No nevim, kdyby zazili eru staveb socialismu a budovatelskeho vychvalovani
vodnich del, tak by z toho asi amici tak rozruseni nebyli. Ale fakt je, ze to vyska byla
vysoka a clovek by padal dlouho.
Pak
jsme
se
zase
otocili
a
jeli
zpet
pres
Las Vegas jiz na nasi prvni vaznou destinaci - smerem k Zion National Park. Na
teto ceste jsme vyjeli z Nevady, prejeli maly cip Arizony a dostali se do Utahu.
Pozdeji jsme se zase do Arizony vratili, takze ted predbehnu a povim Ti neco
o case. Na ceste z Minnesoty (ktera ma centralni cas) do Nevady (ktera ma
pacificky) jsme se posunuli o dve hodiny zpet. Arizona, do ktere jsme
prejeli z Nevady, ma cas jiny (horsky), nicmene hodinky jsme si posouvat nemuseli,
protoze v Arizone nemaji, na rozdil od Nevady, letni cas, takze ten hodinovy
rozdil se v lete vyrovnana. Podobnou situaci jsme ocekavali i v Utahu, ktery
je na sever od Arizony, takze ma take horsky cas, ale ejhle - zde letni cas zase
maji, takze hodinky jsme si paradoxne posouvali az tady. No a pozdeji v Arizone
jsme zjistili, ze je to jeste komplikovanejsi, protoze na indianskych uzemich ten letni cas, na
rozdil od zbytku Arizony, plati. Je to jasne?
Benzin tu stoji $1,8 az 2,2 za galon, vetsinou to muzes kartou platit primo v tom
stojanu, takze s pumparem nemusis vubec prijit do styku. Mimochodem, v jedne te prodejne
na pumpe meli Mattonku.
No, pak nasledovala cesta po kanonech - toto bych nechal na ustni podani pri
komentarich fotografii. (Samozrejme mam i trasu nasi cesty zanesenou v mape). Zminim se
tedy
zase
jen
o
nekolika
americkych
realiich.
Spali jsme v motelech, kde je cena normalne pro dva lidi, za tretiho se
plati priplatek asi $10, coz vedlo k tomu, ze mama spala vetsinou nacerno. Cena
pokoje kolisa od $35 k $90 v zavislosti na lokalizaci. Vsechny ty pokoje
vypadaji stejne: jsou tam dve queen's bed, coz je dvojita postel, na kterou se
tedy mama s Martinou pohodlne vesly, televize, telefon, takovy kuchynskoumyvadlovy kout a sprcha s hajzlikem. Nekdy tam byva lednicka nebo mikrovlnka.
V utery vecer jsme se vratili do Las Vegas, kde jsme spali v hotelu zamluvenem
dopredu po internetu, prosli jsme se v noci po bulvaru a sli spat, protoze jsme museli rano
brzy vstat a jet vratit auto. To jsme predem museli plne natankovat, coz najednou byl hrozny
problem, protoze najednou tu jako na potvoru zrovna nebyly zadne "kartove" pumpy. Ale
nakonec jsme to stihli, vratili jsme v poradku auto, k nemuz Martina dost prilnula (celou cestu
mi zavidela, ze ho muzu ridit), a nasedli do letadla leticiho do San Francisca.
Takze jsme tedy vratili to auto a nasedli do letadla leticiho z Las Vegas do
San Francisca. Tam jsme nejdriv letistnim shuttlem dojeli na metro (nebo co to
bylo) a tim pak do centra mesta. K hotelu bylo nastesti od stanice blizko (mama
si totiz usmyslela mit neustale nejtezsi kufr na svete, takze jsem ho musel
nest ja, navic se mu pak urvalo ucho). Bydlelli jsme v Chancellor Hotelu hned u
Union Square. Ted presne nevim, kolik dnu jsme stravili v San Franciscu. Me tam
nejvic zajimali ty male veci. Jako obycejne ctvrti, ctvrti japonske, cinske,
asijske, italske a cernosske, Berkeley, Haight Ashbury. Byli jsme vsak take s
Martinou na Golden Gate Bridge, tedy na tom moste, co ho SF maji na 90%
pohledu, takze jsem na nej uz byl dost alergickej (myslim totiz, ze v SF jsou
mnohem zajimavejsi veci nez hromada zeleza). Jednou jsme z autobusu vystoupili
v okrajove casti ctvrti na jih od Union Square, o niz nam bylo receno, ze tam
nemame vubec chodit, protoze je cernosska a tudiz nebezpecna. (My tam
vystoupili ne zcela umyslne. Tu zastavku jsme vybrali kvuli tomu, ze byla
blizko japonskeho centra, kam jsme chteli jit na obed, a netusili jsme, ze je
to centrum tak blizko cernosske ctvrti.). Vypadalo to tam jak ve filmu z
prostredi mladych cernych raperu. Po chodnicich se tam poflakovali adolescenti
s kulichama na hlavach, rozkroky u kolen, nekteri s basketbalovym micem.
Martina se mohla posrat... Takze jsem si to pristi den zopakoval za tmy, kdyz jsem se
odpoutal od matky s Martinou, a sel jsem si do obchodu Amoeba koupit nejaka levna CDecka
(to je prave na konci te Haight Ashbury Street). Stravil jsem tam asi dve hodiny
vybiranim (kdyz totiz shodej cenu na dva dolary, tak se nenamahaj s tridenim),
ale pak mi u kasy nesla karta, takze jsem to tam musel vsechno nechat, coz me
dost nakrklo, takze jsem si rekl, ze autobusem rozhodne nepojedu, ale tu
hodinku se projdu. Pricemz jsem musel prekrizit tu cernosskou ctvrt, samozrejme
uz za tmy. No, bylo to zajimave. Ale nejvic jsem se bal mimo ni, pred jednim
kostelem, kde bylo strasne policajtu. Nevedel jsem proc, takze jsem myslel, ze
se tam neco deje, budou me legitimovat atd. Pozdeji jsem se dozvedel, ze se tam
konal pohreb jednoho zabiteho policisty. Take jsme se hodne venovali objevovani kuchyni
ruznych narodu zijicich v Americe. V jejich restauracich se totiz da jist. V klasicke americke
ne. Tam dostanete bud steak, coz neni strasne, nebo burger, coz strasne je.
Ale San Francisco nastesti patri mezi mesta, kde ziji snad skoro vsechny narody
sveta, takze je tu z ceho vybirat. Mne nejvic vyhovovala indicka, japonska byla
prece jen moc titerna. Nevyhodou San Francisca oproti kanonum bylo to, ze tu byla docela
zima a od more porad foukal vitr. A taky tu bylo docela dost podivnejch individui.
No a pak jsme zabalili a leteli s tim maminym kufrem pres LA a LV do
Minneapolis, odkud nas do Rochesteru odvezl cernoch jak z filmu o cernosskym
taxikari z Harlemu.
Nez se dostanu k vypraveni o Rochesteru, chtel bych Ti priblizit jednu z
mistnich zabav. Ted, asi ve 22.00 bylo preruseno vysilani televize varovanim o blizici se
vichrici. Ma prijit ve 23.15. To je potreti za tu dobu, co tu jsem. Nezbyva nez doufat, ze se z
toho neudela tornado.
A ted k Rochesteru a Mayo Clinic. Zacatek na tom osobnim oddeleni byl celkem
dobry. Krome me tam byl jeden kardiovaskularni chirurg z Turecka a jeden transplantacni
chirurg z Mexika. Pripadalo mi, ze umej anglicky jeste hur nez ja, tak me to trochu uklidnilo.
Ale pak jsme se sli nechat vyfotit na keycard (ta karta jako elektronicky
klic), cimz zacalo me trapeni, protoze venku foukal vitr, takze na te fotce
vypadam jako uchyl z Alcatrazu. Protoze trva dve hodiny, nez to udelaji, sel
jsem se zatim nasnidat do jedne kavarny. Bohuzel jsem si vybral asi jedinou,
ktera nebere kreditky, takze pak pri placeni nastala trapna situace, protoze
hotovost jsem u sebe samozrejme nemel, takze jsem musel bezet do bankomatu.
Kupodivu ten mi penize vydal. Kdyby ne, bylo by to daleko legracnejsi. Pak jsem
si sel pro keycard, jo, vlastne jeste predtim jsem si vyzvedl buspass, abych
mohl do prace jezdit autobusem. Pak uz jsem sel na pracoviste v dvanactem patre
Hilton Building, kde ten pan, co jsem se u nej mel hlasit, nebyl, tak mu jeho
sekretarka zapageovala, on pak prisel a predal me dr. Smyrkemu, ktery dela GIT
a jatra. Pak jsem koukal do mikroskopu.
Na te patologii je hrozne lidi. Vypada to tam trochu jako v tech filmovych
kancelarich, kde sedi v kojich urednici se zelenymi stinitky a navleky na
predlokti. Pokud jsem to dobre pochopil, tak tady starsi doktori maji vlastni
cimry po obvodu, od nichz vsak maji porad otevrene dvere, aby mohl kdokoli
kdykoli prijit, fellows pak sedi v tech kojich u mikroskopu, ktere jsou nekdy
propojene, a residenti maji asi koje za rohem. Ale mozna je to s temi kojemi
trochu jinak. Stejne porad nechapu, kdo jsou ti fellows a residents. Taky tu ma
kazdej doktor svoji sekretarku. Ale divne tedy potom je, ze v tech pokojich
nemaji postele...inu, Americani.
Ted uz skoncila sranda, rozumej cestovani, a zacala prace. Uz dva tydny chodim na
Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesote. Teda prace, ja tam nechodim pracovat, ja se tam
chodim ucit, ale stejne to znamena, ze musim rano vstavat, obleknout se do kvadra a jet tam.
Navic, samozrejme, kdyz si o nic nereknes, tak se nic nenaucis. No a ja fakt
strasne nerad kohokoli otravuju, zvlast kdyz vidim, ze ma praci. A oni ji tam
maji hodne. Takze se fakt prekonavam, kdyz kazdy den iniciativne shanim neco k
praci. Byvam tam tak deset hodin, byl bych tam i vic, ale musim se taky venovat
sestre. Ted je ale tyden s rodinou v San Franciscu, tak tam budu moct byt do
vecera.
Jinak, pokud jde o kreminalniky, Rochester je v tomhle trochu divnej. Zadnej NYC,
WDC nebo Detroit. Je to celkem maly mesto, ve kterym je jen Mayo Clinic a
IBM. Takze tu zijou vlastne skoro jen doktori a ajtaci. (Pak samozrejme
kuchari, prodavaci atp., co tu vlastne jsou diky tem prvnim dvema skupinam).
Dusledkem pak treba je, ze ta rodina, u ktere tu jsem, prakticky vubec nezavira
dvere,ani do baraku, ani do garaze. Pred obchodem na parkovisti nechaj normalne
pootvirany auto i s klicema, a on jim ho fakt nikdo neukradne. Kdyz tu nechas
compa na chodniku pred domem, tak si ho nikdo ani nevsimne. Fakt divny lidi.
Jo, uz jsem vyresil problem americkeho peciva. Kupuju si francouzske bagety. To
je asi to jedine, co se da jist. Vcera vecer jsme s Martinou byli v McMurphy, coz je dle nazvu
irska hospoda. Vzhledem k tomu, ze zde zije pomerne dost lidi irskeho puvodu (i kdyz hlavne
je tento stat svedsky), tak jsem ocekaval, ze to bude vypadat opravdu irsky. Nikoli. Nase irske
hospody jsou daleko vice irske (I plzenska Zach' s pub, ktera je
jinak dle meho soudu zprznena). Tohle byla normalni americka hospoda, kde ani
netocili Guiness, jen ty jejich americky sracky. A vsichni tam koukali na zapas
NBA, ktery navic ty jejich Minnesota Timberwolves prohrali. Vsude tam byli misky
s arasidy a s popcornem, zadarmo. Nejdriv jsem mel problem, co s temi slupkami
od arasidu (byly to cele buraky), ale pak jsem pochopil, ze ty se normalne
odhazuji na zem (popcorn jsem samozrejme nejedl, nejsem prase). Zahrali jsme si
kulecnik a pak presli do sousedniho Aquarius Clubu, coz jest klub pro mladez,
kde hraji takovy ten hip-hop a podobne. Neco jako nase Jednadvacitka, akorat ze
mene zivelne. Mozna spis jako Alfa. No, vzhledem k tomu, ze jsem vyrostl na
Beatles a Rolling Stones, dospel na AC/DC a punku, a starnu na jazzu, tak mi to
tam prislo dost uhozeny, ale nastesti jsem nebyl dost opily na to, abych jim
tam zacal vsem vysvetlovat, ze jsou banda idiotu a sracu. Abych Martine udelal
radost, tak jsem taky na nejakou dobu sel na parket a predvadel tam
spartakiadni rozcvicku a tanec sv. Vita. Martinu tam pak balil nejakej Asiat,
ja ji k nemu strkal, ale ona je rasista a rekla mi, ze jsem debil. Vetsina
typickych minnesotskych slecen je svedskeho puvodu, maji velkou prdel a bricho
presahujici prsa. Ale na tom parketu tanci skoro v bikinach. Coz ovsem
neznamena, ze by tam nebyly zadne pekne rostenky. Ovsem ze zcela jinych krajin.
Byly tam tri velmi pekne Afroamericanky a ctyri Asiatky (ono jich tam teda si
bylo vic, ale tyhle byly hned u nas). Ani Martina tam vsak z toho prilis
odvazana nebyla a brzy jsme jeli domu (ona totiz nemohla pit, protoze ridila ti pitomi amici staveji mesta tak blbe, ze se nikam nedostanes pesky, takze
musis vsude jezdit autem, tady to nejde se nakalit na jednom konci Plzne a
behem hodiny ji celou prejit domu).
Dneska jsme byli na squashi, pak me Martina zavezla do prace, ja ji vzal
dovnitr a provedl ji po nekolika budovach. Chtel jsem ji totiz ukazat, jak je
to tu krasne, kdyz tu o vikendu nejsou pacosi a haly jsou prazdne a znele jako
chramova lod. Bohuzel se to trochu posralo, protoze v Gonda Building zrovna
dneska probihala nejaka slavnosti recepce, takze
nabozno
nebylo.
No
neva,
tak
jsem
ji
tam zrovna moc prazdno a
vzal
aspon
do
knihovny.