Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gayů a lesbiček

Transkript

Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gayů a lesbiček /Jiří Hromada/
Historie g/l hnutí v ČR
Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gayů a lesbiček
/Jiří Hromada/
Zakladatelé
I.
Cesta za rovnoprávností českých gayů a lesbiček
...ZAKLADATELÉ...
Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů...
24.června 1990 byla v Brně - spojením dosavadních aktivit - založena první kulturně - politická gay
platforma, která za společný cíl svého rozsáhlého programu zvolila "působení ve prospěch gay a lesbické
minority" na území tehdejší Česko - Slovenské Federativní republiky. Nebyla to organizace typu
Socialistického svazu mládeže, jak se jí posměváčci od hospodských stolů (kteří pro druhé nehnou
prstem, ale o to víc druhé kritizují) snažili deklasovat. Bylo to společenství entuziastů, kteří ve svém
volném čase, často za vlastní finanční prostředky chtěli změnit do té doby nezměnitelné (bez ohledu na
rizika z veřejného působení v nezralé době vyplývající). Tento zpočátku neformální záměr si brzy osvojil
odpovědnost za své skutky, a proto i určitou formu systémového řešení do té doby nekoordinovaných
aktivit. Spojení do té doby roztříštěných sil dostalo název Sdružení organizací homosexuálních občanů
(SOHO) v ČSFR. Své schopnosti tak spojily čtyři organizace, které měly na podobu hnutí rozličné
názory: Svaz LAMBDA, Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů (HRHO), Společnost LEGA a
Hnutie Ganymedes se tak staly zakládajícími subjekty neziskového občanského sdružení, které se na
deset let svého působení může ohlédnout bez studu.
Posléze až třicet členských organizací vydobylo pro SOHO uznání a respekt u veřejnosti, státních orgánů
a institucí, u sdělovacích prostředků a ve spektru pěti tisíc občanských sdružení v naší zemi - velmi
prestižní postavení. Ve smyslu pořekadla "doma není nikdo prorokem" však o SOHO nemají, nebo
nechtějí mít dobré mínění především ti, kterých se jeho poctivé usilování nejvíc týká - gayové a lesbičky.
Zčásti proto, že nemají, nebo z lenosti nechtějí mít pravdivé a úplné informace, zčásti proto, že jim SOHO
(především svými programy COMING OUT - sebepřijetí, či prevence HIV/AIDS) zasahuje do svědomí a
také proto, že část nové generace už nemá o tom, co všechno bylo potřeba z totalitní pozůstalosti pracně a
trpělivě odstranit ani potuchy - a je proto kritická ke všemu kolem, jen ne k sobě.
Ale vraťme se v úvodní kapitole do doby, která založení SOHO předcházela, a která dala pozdější
koncepci první impulsy...
1. Co chybělo na výstavě?
15. května 1897 byla v Berlíně založena první organizace ve světě, která se programově hodlala zabývat
zrovnoprávněním gayů a lesbiček - Wissenschaftlich-humanitäre Komitee. Dá se tvrdit, že toto datum lze
1
považovat za počátek organizovaného boje za práva těch, kterým byla po staletí upírána, těch, kteří byli
za svou přirozenost upalováni na hranicích zažehnutých katolickým fanatismem a tmářstvím, těch, kteří
byli za svou jinakost mučeni v žalářích, kam je zavírala zkostnatělá justice, těch, kteří umírali s růžovým
trojúhelníkem na srdci v nacistických lágrech, těch, kteří v totalitních režimech prožili a prožívají životy
ve lži, v předstíraných manželstvích, v anonymních láskách, v úzkosti z prozrazení pravdy o sobě, tak
zneužitelné tajnou policií k vydírání.
17. května 1997 jsem na pozvání organizátorů - Akademie der Künste a Schwules Museum - přijel do
Berlína, abych byl osobně přítomen vernisáže velkolepé výstavy Goodbye to Berlin? - 100 let gay hnutí
ve světě! Výstavou vrcholily dva měsíce oslav těchto úžasných narozenin v podobě festivalu gay divadla,
poezie, hudby, filmu, přednášek a debat, ať už v retrospektivním duchu nebo zacílených do budoucna, s
touhou pojmenovat perspektivu kvality života gay a lesbické minority ve třetím tisíciletí.
Společenský sál Akademie, ve kterém slavnostní zahájení probíhalo, praskal ve švech. Stovky gay
aktivistů z celého světa vyslechlo analýzu uplynulých 100 let, většinou z úst sžíravých ironiků typu
Oscara Wilda. Tedy žádné truchlení nad nezvoleným prokletím, ale přijetí své jinakosti jako božího daru,
žádné žadonění po toleranci, ale oprávněný nárok být respektován, žádná alibistická ustrašenost, ale
hrdost, humor a kreativita se zmocnily výstavních prostor i mé přízně. Na schodišti, v zahradě, v
zákoutích sálů atakovaly návštěvníka živé obrazy - nedosažitelná krása antiky, syrový a surový středověk,
koncentráky, sexuální revoluce šedesátých let, sebevědomí dneška. Tyto symbolické výjevy skvěle
kostýmoval a zinscenoval kontroverzní filmový režisér Rosa von Praunheim, milovaný a nenáviděný pro
neúprosnou otevřenost, s jakou točil pravdu o minoritě (a s jakou v roce 1991 provedl outing - zveřejnění
gay orientace populárních osobností německého politického a kulturního života ve sdělovacích
prostředcích).
Vlastní výstava mne vzrušila. Byl to omamný pocit vstoupit do světa originálů - obrazů, fotografií,
historických dokumentů - mapujících všechnu hrůzu a krásu, kterou se hnutí za sto let prodralo k dnešku.
Expozice skvostně zmapovala měnící se roli homosexuality v kultuře, na poli medicíny, práva a víry za
posledních sto let. Bez zbytečné zahlcenosti byl dán prostor faktům i fantazii, která (živena unikátním
významem exponátů) cestuje historií s nezaměnitelným poselstvím.
První část výstavy porovnala německé zkušenosti s vývojem, který paralelně probíhal v Anglii,
Holandsku a ve Francii. Rychlý konec předválečné atmosféry tolerance, která z Berlína učinila Mekku
gay života výmarského období a model emancipačního hnutí pro ostatní země, přišel s růstem nacistické
moci (druhá část). V poválečných letech došlo k posunu centra organizovaného hnutí do Holandska,
Švýcarska, Francie, Skandinávie, Anglie a USA. Mezinárodní spolupráce těchto desetiletí (v politické
organizovanosti či umění) byla reprezentována množstvím exponátů, shromážděných ze všech koutů
světa ve třetí části. Sexuální revoluce v sedmdesátých letech, specializace gay hnutí v letech osmdesátých
a nástup boje proti AIDS - to byla témata poslední části výstavy.
Celkem bylo shromážděno na 1400 různých exponátů a materiály z více než 300 soukromých sbírek a
institucí.
Pro Českou republiku a vůbec pro východní Evropu nevyhradili tvůrci koncepce výstavy na výstavní
ploše ani centimetr! Pravda, z onoho století nám přísluší (pominu-li nesmělé pokusy z Čech třicátých let)
desetina, ale zato jsou to roky velmi intenzivní, které mají co prezentovat, o čem vypovídat...
Přestože Schwules Museum v Berlíně bylo od SOHO od počátku jeho vzniku zásobeno materiály, na
expozici českého gay hnutí v rámci světové výstavy si budeme muset počkat až na další výročí. Pokud se
vžije stoletá periodicita - počkáme si zřejmě dlouho...
2
Rozhodně bychom měli co vystavovat, tím spíše, že naše gay hnutí zvládlo v mnohém ohledu za deset let
to, co jinde trvalo celé poválečné období. Kromě ekonomické revoluce jsme byli nuceni zvládat v
českých zemích revoluci sexuální za deset let tak, jako jinde za padesát. Faktem ovšem zůstává, že český
národ díky sexuální revoluci postoupil na tomto kolbišti vzhledem k demokratickému západu nepoměrně
dále než ve sférách ekonomických.
Kde hledat kořeny tohoto příznivého jevu?
2. Psychoterapeutické skupiny
Zárodky českého gay a lesbického hnutí za rovnoprávnost musíme opatrně odkrývat pod nánosem
totalitní ideologie, která homosexualitu v padesátých letech ze zákona trestala - byla příliš výjimečná,
příliš se vymykala představě poslušného stáda, uniformně myslícího, dusajícího v jednotném šiku k
socialistickým zítřkům. Bylo to však období, kdy se psychiatrická veřejnost o problematiku
homosexuality živě zajímala. V padesátých letech se na pražské klinice intenzivně věnoval pokusům v
psychoterapii homosexuality docent MUDr. Kurt Freund (nezaměňme za Siegmunda Freuda!). Ten zvolil
postup behaviorálně terapeutický, to je takový, při kterém se pozornost nevěnuje příčině vzniku sexuální
orientace, ale zaměřuje se na odstranění (tehdy nežádoucího) chování. Freund zkoušel u gayů averzivní
terapii, jejíž princip je nejlépe znám z léčby alkoholismu (spočívá ve vyvolání odporu k alkoholu). U
gayů se snažil Freund probudit averzi k mužnému tělu tím, že jim před promítáním aktů přitažlivých
mužů aplikoval injekci léku působícího žaludeční nevolnost a zvracení. Tento postup střídal se sezeními,
kdy bylo posilováno chování žádoucí. Tehdy pacientovi aplikoval mužský pohlavní hormon povzbuzující
sexuální touhu a po něm mu byly promítány ženské akty. I když tyto léčebné pokusy prováděl v době,
kdy byla homosexualita trestná za všech okolností, a pacienti tedy byli více motivováni k heterosexuální
adaptaci, dosáhl Freund u svých pacientů po uvedené léčbě trvalejšího soužití s ženskými partnerkami
mizivého procenta. Lékaři, kteří tuto éru na pražské psychiatrické klinice zažili, tvrdí, že pacienti zůstali
homosexuální, ale zvraceli, když přišel docent Freund na vizitu.
Osvícenější odborníci - psychologové, psychiatři, posléze sexuologové - však poznenáhlu začali
počátkem šedesátých let prosazovat pro gaye a lesbičky důstojnější podmínky k životu. V roce 1959 byla
při psychiatrické klinice v Brně zřízena poradna pro problémy manželské a psychosexuální.
"Homosexuoložkou" se pro ty, kteří poradnu vyhledávali, stala MUDr. Dagmar Bártová, která si tak
sexuologii zvolila za předmět svého celoživotního zájmu.
Zkušenosti z neúspěšného léčení homosexuality a poznání skutečnosti, že homosexuální aktivita mezi
souhlasícími dospělými není společnosti nijak nebezpečná, podnítily docenta Freunda a dr. Nedomu ze
Sexuologického ústavu v Praze k boji za změnu legislativních opatření týkajících se homosexuality.
Vyvrcholením úsilí o novelizaci zákona byla rezoluce ze soudně psychiatrického semináře z 13. května
1960 v Hradci Králové. Tam proběhla diskuse kolem kulatého stolu, kterého se doktorka Bártová
zúčastnila spolu s reprezentanty dalších psychiatrických klinik, s právníky a příslušníky VB(!).
Výsledkem byl návrh na zrušení § 241/1 trestního zákona o trestnosti homosexuálních styků mezi
dospělými. V roce 1961 byl trestní zákon novelizován a homosexualita zůstala trestná, jen pokud byla
realizována za úplatu, pokud budila veřejné pohoršení, nebo šlo o styk osoby starší 18 let s osobou pod
touto věkovou hranicí (trest odnětí svobody 1 rok až 5 let). Byl to bezesporu průlom nemající tehdy ani v
mnohých vyspělých západních demokraciích obdoby. (K zrovnoprávnění pak ještě nedošlo - oproti
hranici 18 let u homosexuálního byla legální věková hranice 15 let u heterosexuálního styku.) Do té doby
navštěvovala většina gayů ordinaci doktorky Bártové z alibistických důvodů - aby v případě trestního
stíhání mohli poukázat na to, že se chtěli léčit, ale výsledek se nedostavil. Předpokládalo se proto, že po
změně zákona převážná část klientely odpadne. Změna trestního zákona však přinesla podstatnou úlevu
jen části gayů a lesbiček. Ostatní vyhledávali nadále psychiatricko-sexuologickou péči pro pocity
3
vyřazenosti ze společnosti, pocity méněcennosti a viny. Protože sami pacienti naléhali na vytvoření
samostatné psychoterapeutické skupiny výhradně pro gaye, doktorka Bártová jim vyhověla.
Skupina se poprvé sešla 9. ledna 1976. Přišlo na ni 14 osob, 4 ženy a 10 mužů. Polovina patřila do věkové
kategorie 20 - 25letých, ostatní byli starší (nejstaršímu bylo 47 let). Scházeli se zpravidla měsíčně,
obvykle v pátek a za první dva roky prošlo skupinou 37 osob. Probíraly se nejčastěji otázky partnerských
vztahů, možnosti jejich navazování a udržení, utajení či prozrazení orientace v rodině, v zaměstnání, v
místě bydliště, řešily se postoje rodičů.
Po vzoru Brna založil v roce 1982 podobnou skupinu při Sexuologickém ústavu v Praze PhDr. Slavomil
Hubálek. Na půdě ústavu pak počátkem roku 1988 podnítil MUDr. Ivo Procházka vznik
socioterapeutického klubu, který se po třech setkáních přemístil do budovy Červeného kříže v Liliové
ulici a po půl roce našel azyl v zasedačce Stavební geologie na Gorkého náměstí. Podobně jako v Brně
tak i v Praze mohli ti, kteří měli problémy se svou identifikací ať v oblasti sociální nebo psychické,
úspěšně řešit tyto potíže v rámci kolektivní psycho- či socioterapie.
Klub se scházel každé dva týdny a v jeho programu byly psychologické hry, přednášky, příspěvky členů,
zábava - ovšem vždy pod vedením terapeuta. Velkou oblibu si získaly zejména víkendové turistické
výlety. Tato setkání měla velký úspěch, zejména po tom, kdy na ně byli zváni členové společnosti od
Rozvařilů, kteří sice také žádné psychické problémy neměli, ale zato dokázali vnést do terapeutického
společenství kyslík všedního života a obyčejných radostí. Ale to už zasahujeme do kompetencí kapitolky
následující...
3. Svaz LAMBDA
Předválečné "stolní společnosti", které vždy znamenaly shromáždění lidí obdobných zájmů a které
přetrvávaly v různé formě, ale se stejným obsahem i po válce a především v období jisté liberalizace
legalizování homosexuality v roce 1961, se staly určitým základem vzniku první organizované skupiny u
nás.
Tato "rodinná" setkání bylo možné vystopovat po celém území republiky. "Rodiny" v jednotlivých
městech se navzájem dobře znaly a jejich kontakty sahaly až do zahraničí, mnohdy i za oceán.
I tehdy se lidé dělili na utajené a na ty odvážnější, kteří buď vyhledávali skrytá místa k navazování
letmých kontaktů, nebo přispěli k veřejné popularitě vináren, kaváren a veřejných lázní, které nabízely
přece jen důstojnější možnosti "spolčovat se" než temná zákoutí parků a "holand" - jak se říkalo slangem
místům, kam byl tehdy zahnán každý z nás samotou, aby se pokusil zkontaktovat spřízněnou duši. Často
místo spřízněné duše narazil na sice švarné, ale o to víc nekompromisní soudruhy příslušníky, ať už v
civilu, nebo v zelené uniformě, kteří pilně zapisovali každého, kdo se jim mohl hodit do "růžového
seznamu", jenž měl domovské právo v Bartolomějské ulici v Praze - proslulé baště StB.
Lépe se dařilo (pokud nehýčkali ve svém středu konfidenty) zmíněným rodinným společnostem - ať už
kolem intelektuálů, umělců, nebo (především mimo Prahu) kolem odvážných a podnikavých gayů, ze
kterých se po roce 89 postupně stali leadeři regionálních aktivit celostátního hnutí. Ale nepředbíhejme...
Klima ve společnosti bylo zpočátku zabetonované. Normalizovalo se vše, a tak když např. v Mladém
světě otiskli v roce 1973 velmi tolerantní článek MUDr. Pavla Zemka o homosexualitě, unikl časopis
likvidaci o vlásek. Od té doby se ojedinělé informace objevovaly jen v časopise Zdraví, kde publikoval
MUDr. Antonín Brzek.
4
Přesto se pro ty, kteří uměli číst mezi řádky, tu a tam objevil seznamovací inzerát. Zároveň se však
objevuje výzva k opatrnosti - inzeráty mohou (a jsou) zneužívány k trestné činnosti. Až v roce 1987
vychází článek MUDr. Ivo Procházky v jiném celostátním periodiku než ve zmíněném Zdraví. Šlo o
Svobodné slovo a název byl výzvou: Žijí mezi námi. Nestalo se nic.
V průběhu roku 1988 se do popředí dostal opět Mladý svět. Nejprve seriálem tří článků o homosexualitě
od Marcely Pecháčkové. Ve druhém z nich vystupuje z anonymity student Šimon Formánek a přiznává se
veřejně ke své orientaci. (Zanedlouho zasáhne do historie gay hnutí mnohem výrazněji.) Na konci roku
poté, co po roce usilovné korespondence a osobních intervencích inicioval Jiří Louženský zrušení zákazu
seznamovací inzerce, byl to opět Mladý svět, který ji začal uveřejňovat. Stalo se tak poté, co "Komise
předsednictva ČÚV SSM pro ochranu mládeže před protispolečenskou činností vypracovala na svém
prosincovém zasedání návrh opatření proti šíření AIDS, který předkládá sekretariátu českého svazáckého
ústředí. Jedním z jeho bodů je i doporučení mládežnického tisku, aby přijímal seznamovací inzeráty
homosexuálům."
Ještě v roce 1988 byl obviněn gay Vladimír Koukal z trestného činu obecného ohrožení (později
překvalifikovaného na pokus o ublížení na zdraví), protože měl mít údajně jako HIV pozitivní nechráněné
styky. Obvodním soudem pro Prahu 6 byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně, přestože skutek
nebyl prokázán. Prokurátorka JUDr. Jaroslava Kovářová žádala zvýšení trestu. Proces vyvolal velkou
odezvu v Mladém světě, na který se obrátila zoufalá matka odsouzeného dopisem, ve kterém vylíčila
neuvěřitelné utrpení, kterým její syn během vazby prošel. Celá rodina byla vystavena útokům okolí jenom
proto, že nebylo zachováno lékařské tajemství v bezohledném článku jednoho z deníků. Jiřina Hanušová
(Sally) a Radek John zpracovali obsáhlý materiál, který byl otištěn v únoru 1989 (v čísle 8). Poprvé se
téma AIDS (a v té souvislosti homosexuality) dostalo do popředí otevřené polemiky. Vyzněl jako
obžaloba stávajících poměrů. (Vladimír Koukal byl amnestován až prezidentem Václavem Havlem. Dnes
již nežije.)
Na pozadí narůstajícího mediálního zájmu o gay tematiku se začala z "rodinných" setkání pomalu klubat
spolková činnost. V Praze jedna taková "rodina", která shledala již neúnosným, aby se scházela ve
stísněných bytových prostorách, přesunula svoje působiště do denní vinárny U Rozvařilů. Zpočátku se
ještě o vzniku organizovaného spolku nedalo hovořit. U Rozvařilů si společnost definitivně zvolila za
název symbol LAMBDA. (Řecké písmeno vyjadřující spojení všech osobních vztahů v jeden celek, ve
kterém není nic přehlédnuto ani není ničím opovrhováno. V roce 1974 na mezinárodním kongresu gayů a
lesbiček ve skotském Edinburghu byla LAMBDA jednoznačně přijata za světový symbol pro všechny,
kteří se otevřeně hlásí ke své odlišné citové orientaci. Vedle duhové vlajky, symbolizující pestrost
odlišností po celém světě, získalo tak hnutí další kosmopolitní symbol.)
LAMBDA Praha se nejprve snažila formulovat záměry, které by ve své praktické podobě umožnily stejně
smýšlejícím lidem, aby se mohli důstojným způsobem setkávat, poznávat a bavit se. Výraz COMING
OUT (sebepřijetí a vyrovnání se s homosexualitou) se stal motem těchto setkání. Se vzrůstajícím zájmem
nemohla záhy stolová společnost bez jakékoli organizace na všechno stačit. Proto se objevují první
náznaky určitého organizování. Vedoucí postavení zaujímá od března 1988 vrchní od Rozvařilů Stanislav
Pašek, který díky známostem ze všech společenských vrstev dokázal vytvořit z původně nesourodé
společnosti spolek lidí, kteří se začali systematicky starat o programovou náplň pravidelných středečních
setkání.
V létě 1988 došlo k promísení LAMBDY Praha se Socioterapeutickým klubem MUDr. Procházky. Počet
lidí participujících na činnosti LAMBDY se tak přiblížil ke stovce. Začalo se uvažovat o možnosti
vytvoření oficiálního klubu - úředně registrovaného. Vinárna U Rozvařilů se stala brzy těsnou, a proto
bylo nutné nalézt jiné prostory pro setkání i pro zábavu. Naskytly se podstatně rozsáhlejší prostory v
kavárně Na Chmelnici, využívané nejen k pravidelným středečním setkáním, ale také k plesům a k větším
5
společenským podnikům. Pod vedením svého druhého šéfa Zdeňka Klečky připravovala LAMBDA
intenzivně půdu pro svou oficiální existenci. Začala působit na sdělovací prostředky, atakovat státní
instituce a od února 1989 vydávat bulletin LAMBDA, jehož dobrovolným šéfredaktorem byl Stanislav
Bobřík. Zprvu xeroxovaný čtvrtletník musel být maskován před StB jako "lékařská pomůcka - bulletin
pro vnitřní potřebu socioterapeutického klubu". Vycházel dokonce se souhlasem odboru školství a kultury
ONV Praha 2 ( č. j. 33/89 ze dne 20. 2. 1989). Tento zhruba dvacetistránkový zpravodaj formátu A5
přinášel první informace z gay domova i ze světa, drobné úvahy a nabídky činnosti LAMBDY.
Daří se navazovat první kontakty se zahraničím. Nejprve se Zdeněk Klečka s Ivo Procházkou účastní za
LAMBDU východoevropské konference ILGA v Budapešti (duben 1989) a zanedlouho (v červenci 1989)
je na výroční konferenci ILGA přijata za plnoprávného člena této celosvětové organizace. (ILGA International Lesbian and Gay Association - sdružuje na 300 organizací z 55 zemí světa.) Jako twinning
partner (dvojče - sponzor) se LAMBDĚ přihlásila CHE (Coalition for Human Equality) z Anglie.
Spolupracovat začali gay organizace z Výmaru a Drážďan.
Podzim 1989 se blížil. Ještě stačil Petr Partyk za podpory odborníků předložit Federálnímu shromáždění
návrh na zrušení § 244 trestního zákona (věková hranice 18 let), ještě vyšel v Rudém právu (!!!)
tolerantní článek od redaktora Janouškovce (září 1989) se stovkou ohlasů čtenářů (z nichž třetina byla
záporných) a už tu byl sedmnáctý listopad plný emocí, nádherných nadějí, úžasné pospolitosti a bezbřehé
euforie. Krátce nato, dnem, kdy byl úředně zaregistrován - 12. února 1990 - vznikl Svaz LAMBDA,
kterému jako první předsedal Jan Lány.
V krátkém čase jara 1990 založili pobočky Svazu Lambda Jiří Louženský (v Českých Budějovicích) a
Petr Prokeš (v Mostě), dále na Moravě Lubomír Mendrok a Zdeněk Sekanina (v Ostravě) a Richard
Sehnal a Inge Poláková (v Brně). Vznik Lambdy Brno je rovněž typickým příkladem, kdy z "rodinné"
společnosti vykrystalizovala silná organizace. Richard už během studia na VŠ (přírodovědecká fakulta)
vyklidil v rodinném domě místnost, kde zahájil od 14. února 1982 pravidelná setkání s hudbou a tancem.
Nakonec první sobotu v měsíci začalo chodit stále více zájemců. Vyklidil další místnost, pak další,
proboural vchod z garáže, aby hosté nechodili přes dům, ale ani to nestačilo - musel další prostor, určený
pro taneční parket, vlastnoručně vykopat pod zahradou. To se psal rok 1986(!). Zažil šťáry VB, která
dorazila i v deseti autech a s antonem. Zažil si výslechy na oddělení protistátní činnosti i na mravnostním.
Nevzdal to, po revoluci začal okamžitě podnikat - diskotéka U Richarda se stala velmi populární (je v
provozu dodnes) a LAMBDA Brno získala prostory pro klubovou činnost.
5. května 1990 se v zasedacím sále v prostorách Hlavního nádraží v Praze sešlo 172 zakládajících členů
na Ustavující konferenci Svazu LAMDBA, který rozšířil svou působnost na celou republiku. Po
konferenci se téhož dne ustavila ženská sekce (koordinací byla pověřena Karla Hyánková), která chtěla
svou působností zrealizovat obsažnější cíle, než které se dařilo formulovat při pravidelných setkáních žen
na tzv. klubovém čtvrtku v prostoru pronajatém Svazem LAMBDA na Gorkého náměstí v Praze (od roku
1989). Ženské hnutí mělo od počátku nesnadnou pozici. Mnoho žen totalita donutila provdat se, jiné za
svou rovnoprávnost nemělo potřebu bojovat. Ženská sekce svazu se však postupně stabilizovala a pod
vedením předsedkyně Marcely Šulcové dospěla k základům smyslu své existence především "v
prosazování lidských práv této menšiny, ve vytvoření společenství lesbických žen, které chce pomáhat v
hledání identity ženám, vytvářet pozitivní životní styl ve společnosti, která lpí na patriarchálních vztazích
- a jiný alternativní životní styl nenabízí. Proto je nutné hledání možností, jak pomoci rozvedeným nebo
svobodným lesbickým ženám, které mají děti, a těm, které si buď přejí mít vlastní dítě, nebo dítě
adoptovat."
Novým představitelem svazu byl ustavující konferencí zvolen Petr Folk. Ten musel v nejbližším období
koncepčně vymezit prostor orientace svazu, rozšířit jeho působení na mezinárodní scéně - ale také nalézt
6
cestu spolupráce s novými aktivitami gay hnutí, vznikajícími na území republiky, mimo rámec působnosti
svazu LAMBDA...
Duha nových gay organizací nad Čechami, Moravou a Slovenskem získávala v průběhu roku 1990 stále
nové a nové barvy. Schopnost prosadit se, něco dokázat se tím zvyšovala. Pokud se názorové hladiny
setkají v souznění - a nebudou (po vzoru Světa) hašteřivě hájit svůj regionální píseček jako nejkvalitnější
- bude tu naděje, že vznikne silný reprezentant oprávněných nároků minority, která se sice společně s
republikou ocitla rovnýma nohama v demokracii, ale svým postavením - hodnoceno postojem veřejného
mínění k nám - zůstala až po uši v pozici disidentů z nedávného režimu.
4. Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů (HRHO)
"...naše sametová revoluce byla revolucí lásky, pochopení a tolerance. Vzala si za cíl odčinit všechny
křivdy spáchané komunistickým totalitním režimem a neměla by proto zapomínat na nás. Tato revoluce
chce navrátit naši zemi do demokratické Evropy.
(Jakoukoli diskriminaci homosexuálů ať už v podobě právní, lékařské či pracovní je nutno považovat za
jednu z forem rasismu, tj. odmítnutí odlišnosti - říká se v Deklaraci práv homosexuálů, přijaté Evropským
parlamentem roku 1984!)
Naprostá většina západních demokracií dnes chápe práva homosexuálů jako nedílnou součást ostatních
lidských a občanských práv a řada z nich přiznává homosexuálnímu vztahu statut manželství."
Tato slova z Otevřeného dopisu spoluobčanům přečetl v prosinci 1989 student Filosofické fakulty Šimon
Formánek v Československé televizi - a dal tak podnět ke vzniku nové, radikálnější iniciativy. Šimon
totiž sezval prostřednictvím minutového televizního vstupu na první únorovou sobotu roku 1990 do
hospody U vrtule v Praze - Holešovicích umělce, intelektuály, všechny známé i neznámé osobnosti, které
měly odvahu vystoupit ze své ulity, aby přišly pomoci vymyslet program, který by razantně změnil klima
v tehdejší předpojaté, nepoučené společnosti, která sice pomalu otvírala vrata k demokracii, ale o jejím
bytostném významu a možném dosahu ještě neměla ani ponětí.
Ten název hospody mne rozesmál - když už sociální demokracie se chlubila svými počátky v souvislosti
s hospodou U kaštanu, proč by gayové nemohli začít obdobně v hospodě U vrtule? Pochopitelně ještě
více mne upoutal samotný smysl setkání. Do té doby jsem o lidských právech gayů a lesbiček
nepřemýšlel, protože jako herec pražského divadla E. F. Buriana jsem se pohyboval v kruzích, ve kterých
jinakost jako problém nikdy zvlášť pociťována nebyla. Spíše naopak. Ale svobodná výzva přihlásit se k
sobě samému, vystoupit z pomyslného ghetta a podat pomocnou ruku ostatním, kteří po osvobození z
nezaviněného prokletí zatouží - mne do začouzeného, nabitého sálu přitahovala - a nakonec přivedla.
Bylo pro mne podmanivým překvapením - kolik nás z celé republiky přišlo a s jakou vehemencí se jedno
přes druhé, hlava přes hlavu, myšlenka přes myšlenku překotně dralo na světlo Boží všechno, co nás
týralo, svíralo, sužovalo, všechny bolesti, ztracené roky, na jedné straně alibistická zbabělost, na druhé
rozmáchlá patetická odvaha vyřítit se do ulic a všem tupcům to vytmavit. Všichni o překot mluvili nebo
spíš vykřikovali své naděje, své komplexy i svá odhodlání. Češi, Moraváci, Slováci. Gayové (to slovo
jsme vlastně ještě ani pořádně neznali)... Děvčat přišlo málo.
Šimon Formánek přečetl dlouhý seznam požadavků - vedle ukončení společenské diskriminace, kulturní
svébytnost, umožňující vytvořit hlubší kulturu zvláštního prožívání světa a k tomu radikální návrhy jak si
ji vytvořit.
7
Pokusil jsem se v krátké improvizaci neemotivně - ač sám velmi emotivní - obrátit pozornost na reálné a
konkrétní prostředky, jimiž by se snad s velkou trpělivostí a vytrvalostí dalo při promyšlené koncepci
některých požadavků dosáhnout - a už jsem v tom zůstal dodnes...
3. února 1990 jsem byl společně se Šimonem Formánkem, Mílou Krátkým, Václavem Jamkem, Janem
Šimurdou a Danielem Sýkorou zvolen do přípravného výboru HRHO. (Později někteří škodolibci
vykládali zkratku jako HRomadovi HOši).
Do dalšího setkání (17. února) jsme postupně, v bouřlivých diskusích se zájemci o členství v Hnutí
formulovali způsob, jakým docílit plného právního i faktického zrovnoprávnění naší menšiny ve
společnosti a jak vytvořit prostor pro její svobodnější a kulturnější život.
Po počáteční euforii, během které mělo HRHO ambice působit na všechny oblasti problémů vytvořením
kulturní, sociální, komerční, náboženské, teoretické, informační, ediční, zahraniční a ženské sekce, se
prosadil zdravý rozum a naléhavá potřeba soustředit se výhradně na oblast ochrany lidských práv, která
ovšem umožňuje hájit naše specifické zájmy v kontextu s oprávněnými požadavky všech demokraticky
smýšlejících lidí. HRHO tak převzalo iniciativu a hlavní odpovědnost za odstranění všech
diskriminačních předpisů postihujících homosexuální občany v československém právním řádu, kde tak
docházelo k porušování ústavní zásady rovnosti občanů.
Tento program našel výraz v obsažnějším pojmenování Hnutí jako GAY INICIATIVA - HRHO.
Obtížné bylo v té době vyřešit také problémy koordinace sfér působnosti a otázky kolem sjednocení již
vzniklého SVAZU LAMBDA a nově vznikajících organizací - v platformu jednotnou, která by pak mohla
reprezentovat společné zájmy na nejvyšší politické úrovni a s patřičnou razancí.
K prvnímu pozitivnímu kroku v tomto směru došlo krátce po Ustavující konferenci SVAZU LAMBDA,
kdy se HRHO stalo autonomní součástí SVAZU a dalo tak více méně společenské organizaci s
programovým zacílením dovnitř minority svou politickou platformou velkorysejší rozměr působením
směrem ven z minority - na legislativu, sdělovací prostředky a veřejné mínění.
Definitivně a nejobsažněji byly cíle HRHO zformulovány v mém volebním programu, který jsem
reprezentoval jako nezávislý kandidát na poslance do Federálního shromáždění za Hnutí za občanskou
svobodu (HOS) v červnu 1990.
Konkrétně bylo (vedle obecného zájmu podporovat v parlamentě zákony, které umožní radikální
ekonomickou reformu a zaručí našemu životu demokracii) mým specifickým zájmem prosadit závěry
Rezoluce o sexuální diskriminaci, přijaté Radou Evropy 21. 10. 1981 a Evropským parlamentem 13. 3.
1984.
Hnutí za občanskou svobodu, které jediné z kandidujících stran a hnutí bylo ochotno nás zařadit na
kandidátní listinu, nezískalo potřebných pět procent voličů a ve volbách neuspělo, a tak přestože jsem za
volební obvod Praha získal přes 50 % všech hlasů odevzdaných voliči kandidátům za HOS do Sněmovny
národů, poslancem jsem se nestal.
Ale to nebylo podstatné.
Hlavním smyslem předvolební akce bylo dát veřejnosti na vědomí, že existujeme a že máme stejná práva.
A opatrné, skrývající se gay občánky zmobilizovat k vědomí sounáležitosti. Jako vzácnou relikvii
uchovávám jeden výtisk mého volebního programu - je podepsán Alanem Ginsbergem, králem Majálesu,
8
poslem svobody, který zrovna v době předvolební kampaně navštívil Prahu. Neodmítl ani krátce
vystoupit v mém předvolebním televizním šotu a dodal mu tak originální, nečekanou dimenzi.
Nebylo toho málo, co jsme chtěli zdolat. Stojí za to připomenout si tehdejší seznam a okomentovat ho
aktuální situací. HRHO tehdy plánovalo:
a) zrušit zákony trestající homosexuální projevy mezi občany jednajícími ve vzájemné shodě a stanovit
shodnou věkovou hranici pro homosexuální a heterosexuální aktivitu
- zrušeny novelizací trestního zákona z 1. 7. 1990 (shodná věková hranice je 15 let věku)
b) zajistit likvidaci speciálních policejních seznamů (tzv. růžových listů)
- likvidovány v roce 1991
c) dosáhnout vynětí homosexuality ze seznamu nemocí, přerušit jakékoli léčení či výzkumy směřující ke
změně homosexuální orientace
- roku 1993 vyňata ze seznamu; pokud se někdo pokouší léčit, je to pouze na nátlak rodičů (vždy
neúspěšně)
d) zaručit rovnoprávné podmínky při výkonu profese
- od 1. 1. 2001 vstoupil v platnost vládní návrh novelizace Zákoníku práce, který vylučuje diskriminaci
zaměstnanců na základě sexuální orientace
e) vytvořit poradenskou síť, schopnou pomoci řešit problematiku COMING OUT (sebepřijetí) a prevence
HIV/AIDS
- děje prostřednictvím regionálních organizací a celostátní nonstop linky pomoci v Mostě
f) uvést v život celorepublikový kulturně - společenský magazín
- nejprve od roku 1991 SOHO revue, poté od roku 1999 GAYČKO splňovaly požadavek reprezentativní
tiskoviny, která byla distribuční sítí nabízena k prodeji po celé republice; organizace SOHO vydávaly
vlastní bulletiny, informující regiony, ve kterých působily; od roku 2001 informuje Gay iniciativa v ČR
na celostátní úrovni prostřednictvím internetových stránek
g) prosadit vysílání pravidelného pořadu ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku
- od září 1999 vysílá Český rozhlas - Radiožurnál každé pondělí od 20.05 půlhodinový gay magazín pod
názvem Bona Dea
h) změnit postoj veřejnosti
- na rozdíl od roku 1990, kdy bylo veřejné mínění nakloněno k naší minoritě pouze z deseti procent, podle
průzkumů veřejného mínění je to nyní sedmdesát procent
i) snížit podíl šíření HIV/AIDS homosexuálním přenosem
- v roce 1990 byl tento podíl 100%, v roce 1999 dosahoval už "jen" 53 %
j) zavést tradici velkých kulturních akcí, prezentujících životní styl minority v bohatším spektru než jak je
jednostranně skrze sexualitu vnímán veřejností
- od roku 1991 proběhlo devět ročníků soutěže o nejsympatičtějšího gaye ČR - GAY MAN (finálový
večer byl reprezentativní prestižní událostí, proběhl vždy v den celosvětových oslav gay hrdosti); od roku
1996 Apriles (týden mezinárodního setkání lesbiček v Praze); od roku 1998 Karlovarský duhový festival
(přehlídka alternativní gay kultury); od roku 1994 se SOHO účastní světových i gay olympiád - tzv. Gay
Games (1994 - New York, 1998 - Amsterodam, 2002 - Sydney)
k) nahradit diagnostický výraz homosexuál slovem širšího významu GAY, které přijímá celý svět
- za pomoci vstřícných sdělovacích prostředků a trpělivé neústupnosti se toto slovo vžívá i v České
republice
l) prosadit zákon o registrovaném partnerství
- po odmítnutí Vládou ČR v roce 1995, poslaneckou sněmovnou v roce 1998 (o 3 hlasy v prvním čtení), v
roce 1999 (o 4 hlasy ve druhém čtení) a v roce 2001 (o dva hlasy v prvním čtení) - je to jediný velký úkol,
který zbývá
5. Veřejná obchodní společnost LEGA
9
15. 12. 1989 byla založena v Hradci Králové - LEGA (sdružení LEsbian a GAy).
Základní filozofií LEGY byla gay komerce. Toužila vytvořit síť služeb pro zakládáním klubů LEGY v
podobě společenských center v krajských a okresních městech. Chtěla rovněž zřídit vlastní prosperující
vydavatelství a nakladatelství.
Po vydání prvních Informačních listů pro členy Společnosti v dubnu 1990 zahájilo svou činnost klubové
zařízení Adonis v Hradci Králové, které si brzy svým pravidelným programem získalo popularitu.
Zpočátku se LEGA mohla pochlubit výbornými nápady - vydáním fotoseznamky v červnu 1990,
projektem Cestování s LEGOU. Založila v Praze informační centrum a vydala prvního GAY-průvodce po
ČSFR v německém jazyce.
3. 7. 1990 byla Společnost (reprezentovaná Vlastimilem Šmídou, Josefem Věchetem a Františkem
Hübschem) zaregistrována v podnikovém rejstříku u Okresního soudu v Hradci Králové.
5. 10. 1990 bylo klubové zařízení Adonis přestěhováno do pardubického kulturního domu Dukla.
Informační listy nahradil Gayexpres - list Společnosti LEGA a objevilo se experimentální číslo magazínu
GEMINI.
6. Hnutie Ganymedes
Slovenská republika měla po revoluci jednotnou organizaci GANYMEDES (Ganymedes - syn trojského
krále Tróa, kterého pro jeho půvab unesl Zeus na Olymp a učinil ho číšníkem bohů). Její prezident
Marián Vojtek mi o ní v roce 1991 napsal:
GANYMEDES - Hnutie za rovnoprávnosť homosexuálnych občanov s posobnosťou v Slovenskej
republike vzniklo v januári 1990.
Výrazne však začalo konať až vo februári na základe impulzu o činnosti HRHO - Hnutia za
rovnoprávnosť homosexuálnych občanov. Od HRHO sme prevzali viacero podnetných myšlienok v
rámci programového vyhlásenia, stanov, listu politickým stranám - avšak už v následujúcom období sme
pochopili, že nakoľko na Slovensku je odlišná situácia s politickými stranami, je potrebné, aby na
Slovensku vzniklo samostatné, nezávislé Hnutie, ktoré by spolupracovalo s podobnými organizáciami
nielen v ČSFR, ale i v zahraničí.
Při samotnom vzniku Hnutia GANYMEDES stáli aktivisti: Marián Vojtek, Jaroslav Gyurik, Miroslav
Veselý, Ivan Požgai a Miroslav Ivanka.
Miroslav Veselý mal za sebou už pokus o založeni takejto organizácie podľa vzoru ZDRUŽENIA
LAMBDA, a to v spolupráci so sexuologickou ambulánciou v Bratislave - menovitě s MUDr. Boženou
Castiglione. Táto organizacia s názvom GAY HELP však nemala v pláne presadzovať sa verejne a
angažovať sa proti diskriminácii, a preto sa cesty GANYMEDES a GAY HELP na niekoľko mesiacov
rozišli.
Výzva na verejnosť o vzniku Hnutia GANYMEDES bola publikovaná v niekoľkých slovenských deníkov
a na základe toho sa začali postupně z celého Slovenska prohlasovať záujemci z radov 4% menšiny
homosexuálne orientovaných mužov i žien.
10
24. 3. 1990 se uskutočnilo I. celoslovenské stretnutie Hnutia GANYMEDES, na ktorom byli prítomní
oboznámení s cieľami organizácie, ktorá dovtedy nemala šancu na Slovensku vzniknúť. Na základe
vypracovaných stanov Hnutie zažiadalo o registráciu ministerstvo vnútra Slovenskej republiky.
V priebehu niekoľkých mesiacov sa GANYMEDES postupne dostával do povedomia - prispelo k tomu
niekoľko väčších článkov v dennej tlači i v časopisoch. V týchto článkoch bola širšie rozobratá
problematika homosexuality a potreba existencie takejto organizácie.
Začali sme spolupracovať s Ústavom zdravotnej výchovy i s Výskumným ústavom preventívneho
lekárstva v súvislosti so zapojením sa do osvetovo-zdravotníckej činnosti v rámci boja proti AIDS.
12. 5. 1990 sa uskutočnilo II. celoslovenské stretnutie Hnutia GANYMEDES, na ktorom boli schválené
stanovy, bol přečítaný list politickým stranám Slovenska so žiadosťou o spoluprácu a uskutočnili sa
voľby Výkonného výboru.
Prezidentom GANYMEDES se stal Marián Vojtek a tajomníkom Jaroslav Gyurik.
Dňom 15. 6. 1990 byl GANYMEDES zaregistrovaný ako spoločenská organizácia Ministerstvom vnútra
SR. Stal sa členom Zhromaždenia politckých strán, hnutí a organizácií v SR. GAY HELP sa po
vzájomnej dohode zlúčilo s GANYMEDES a vytvorilo jeho sociálnu sekciu.
Postupne sme nadviazali viaceré kontakty so zahraničnými spolkami a organizáciami HOSI
(Homosexuelle Iniciative - sdružení v Rakousku) a požiadali o registráciu medzinárodné organizácie
ILGA so sídlom v Štokholme a IGLYO so sídlom v Amsterdame.
Posledný júnový deň 1990 sa členovia Výkonného výboru GANYMEDES zúčastnili na spomienkovej
manifestácii "Christopher Street Day" v Berlíne.
Na konferenci IGLYO ( pozn.: světové mládežnické organizace gayů do pětadvaceti let) v Zürichu v
auguste 1990 bol GANYMEDES oficiálne prijatý za člena IGLYO a bol tu tiež prijatý návrh na
usporiadanie konferencie v r. 1992 v Bratislave.
Koncom roku 1990 sa GANYMEDES stal tiež členom Slovenskej komory Československej rady pre
humanitárnu spoluprácu a získal rozbehovú - jednorázovú dotáciu 50 000 korun.
Organizácia pripravuje pre svojich členov, ale i nečlenov viaceré spoločenské podujatia. Snaží sa verejne
presadzovať a komunikuje napríklad s Magistrátom mesta Bratislavy v snahe získať priestory pre
vytvorenie Informačno-spoločenského centra. Žial i v situácii súčasnej takzvanej demokracie a tolerancie
sa nám tento najzávažnejší bod nášho snaženia nedarí dosiahnuť.
Tolik stručně o zakladatelích pozdější celorepublikové platformy - SOHO, na kterou zbyla maličkost všechny ty vznešené, obsáhlé cíle - zrealizovat.
11
1990 - Vznik SOHO v ČSFR
II.
...1990 / VZNIK SOHO v ČSFR...
V první části naší Cesty jsme si, milí čtenáři, připomněli počátky gay a lesbického hnutí u nás,
charakterizované psychoterapeutickými skupinami a rodinnými společnostmi v období před rokem 1989 a
vznikem organizovaných spolků, především v první polovině roku 1990. Přes nespornou výhodu změny
totalitního systému v liberální trendy rodící se demokracie byli tehdejší aktivisté vskutku odvážnými
průkopníky. Bylo úžasné, že se pustili do boje za rovnoprávnost bez prodlevy, bez toho, že by vyčkávali,
až to někdo udělá za ně. To se, bohužel, nedá říci o většině naší minority, která se dodnes po nesporně
kladné názorové proměně heterosexuální většiny k nám, nedokázala vnitřně osvobodit a setrvává ve
zbytečném strachu být sama sebou.
Organizované spolky, později zaregistrované jako občanská sdružení nebo nadace svou působnost
nejprve situovali do regionů, některé se staly členy Svazu Lambda, jiné si zachovaly samostatnost. V
tehdejší ČSFR se však události řítily o překot kupředu. Proti obrovské mase předpojatosti
neinformovaných občanů, proti organizované blbosti bylo nutné sjednotit roztříštěné schopnosti, připravit
důslednou koncepci a hlavně - vyzbrojit se trpělivostí. Nešlo o sprint na sto metrů, ale o maraton s cílem
v nedohlednu. Jednotlivé organizace měly, pokud chtěly, aby jejich činnost měla smysl, spoustu starostí s
přípravou vlastních, regionálních akcí. Stále více se prodírala k životu potřeba jednotné, silné platformy,
která by odvážný, náročný program dokázala propagovat a prosadit...
1. Pozavírat je do koncentráků a naočkovat AIDSem, aby pochcípali
Nebylo jednoduché založit celostátní organizaci, sdružující nadšence z Čech, Moravy a Slovenska, kteří
by byli schopni svůj volný čas, svou kreativitu, své perspektivy - bez nároků na finanční kompenzace položit na oltář minority, která se v sebeobranné úzkosti obávala, aby jí nikdo nepřipravil o sladkou
anonymitu, ve které se to sice úžasně holandilo, ale za cenu, že si o nás okolí v tom lepším případě
myslelo, že jsme zhýralci, kteří už roupama neví co by, v tom horším nás líčilo, coby oplzlé dědky,
plazící se po záchodcích a obtěžující mladičké oběti u pisoárů.
Navíc v mnohých z nás převládal hluboce zakořeněný odpor k jakékoli organizovanosti typu SSM, SČSP,
ROH, KSČM s povinnou účastí. V tehdejší euforii bylo velmi složité analyzovat, kdo to myslí vážně, a
kdo společenskou aktivitu potřebuje jako uchlácholení svědomí nebo jako zástěrku stranické či dokonce
estébácké minulosti. Dobrá vůle často nestačila tam, kde bylo potřeba moderního myšlení, razantních
skutků, odvahy riskovat.
V průzkumech veřejného mínění jsme však spolu s Romy obsazovali v devadesátém roce beznadějně
poslední místa v reakci veřejnosti na dotaz, koho by občané snesli coby spolubydlící v jednom domě. Po
prvních informacích o incidenci HIV v cizině (ale už také u nás), ze kterých vyplývalo, že takřka
stoprocentní podíl HIV pozitivních je homosexuálním přenosem - byla výchozí situace hrozivá,
alarmující... Není se proto co divit, že se i na veřejnosti objevovaly výroky podobné tomu ze záhlaví této
kapitoly.
12
2. Společnost AIDS pomoc (SAP)
Během celého roku 1990 působil SAP (byl založen 6. 12. 1989) po vzoru zahraničních organizací v boji
proti AIDS, nemoci, která díky železné oponě k nám pronikala sice velmi sporadicky, o to však
neúprosněji. Je příznačné (a přízračné), že dříve než se zkonsolidovalo gay hnutí, byla tu organizace
schopná (na rozdíl od státu) realizovat servis v podobě prevence a pomoci HIV pozitivním.
Přestože byla incidence HIV záležitostí gay minority - SAP se zpočátku jednoznačně ke gay hnutí
nehlásil. Určitě také proto, aby si lidé nespojovali AIDS pouze s gay minoritou.
V prohlášení (v bulletinu Lambda, leden 1990) čteme:
... Nalézt duševní rovnováhu a nový smysl svého života však postižení mohou pouze ve společnosti lidí,
kteří jim chtějí pomoci.
Proto ve většině zemí světa vznikly dobrovolné organizace AIDS pomoci, jejichž hlavním posláním je (na
rozdíl od organizací zdravotnických, které se zabývají především otázkami léčení AIDS) vytvářet
podmínky pro zabezpečení základních životních jistot všech postižených, vystupovat proti každému
sebemenšímu náznaku jejich diskriminace a získávat je k aktivní spolupráci. Zároveň pro tuto spolupráci
získávat osoby z tzv. rizikovým chováním (tím je především homosexuální a heterosexuální promiskuita
a používání nesterilních jehel toxikomany).
Podobná organizace v Československu doposud neexistovala.
Zakladatelé SAPu (MUDr. Radomír Růžička, Vladimír Dočkal a Roman Roháček) měli už v květnu 1989
první zkušenost ze zbraslavské Závisti, kde se podařilo uspořádat skutečně první setkání pod názvem
Světlo pro AIDS a přidat se tak k celému světu, který takováto setkání každoročně organizoval jako
Candlelight Memory.
Od tohoto prvního setkání se Světlo pro AIDS nepřetržitě v České republice každoročně v květnu pořádá,
tentokráte za spoluúčasti gay organizací a státních institucí.
Gay minorita si naplno uvědomila svou odpovědnost...
3. Vznik SOHO v ČSFR, Brno, 24. června 1990
Pokud měly mít ušlechtilé záměry gay aktivit naději na úspěch, bylo nutné si pospíšit. Přechodné liberální
období destrukce totality k novému politickému systému, třebas demokratickému (který ve výsledku
zablokuje možnosti legislativních změn, či ochotu občanů je respektovat), mělo u nás krátké trvání (trvalo
zhruba dva roky). Bylo třeba jednat, nikoli žvanit, rozdělit odpovědnost, nikoli se donekonečna
handrkovat o tom, kdo má pravdu, čí program je geniálnější. Zkušenosti ze zahraničí, kde se gay hnutí
nedokázalo takřka v žádné zemi sjednotit, a proto heterosexuální většina dospěla k jisté míře tolerance až
po dlouhých desetiletích sexuální revoluce, varoval. A my jsme nechtěli pouze toleranci, ale rovnou
akceptaci.
Byli jsme netrpělivější, chtěli jsme rovnocenné podmínky k životu co nejdříve. Sexuální revoluci si
musela naše země tudíž prožít spolu s ekonomickou bystře. (Myslím, že ta sexuální to vzala za správnější
konec). Možná, že stále ještě přetrvávající soudržnost z období před rokem 1989, jakýsi naivní sice, ale
přesto upřímný entuziasmus vedl nakonec přece jen k volbě cesty srdce a rozumu a tudíž pospolitosti.
Bylo třeba zužitkovat situaci...
13
23. června se nejprve sešlo Brno s Prahou k večerním předběžným úvahám, jak nazítří postupovat.
24. červen pak vstoupil bez nadsázky do historie. Dvacet občanů téhle země, zástupců tehdejších g/l
aktivit přijelo rokovat o tom, jakou zvolit cestu, která by je samotné - ale i ty, jež měli odvahu
zastupovat, a kterých byly statisíce - přivedla ze suterénu společnosti na úroveň rovného s rovným.
Rozhodně si zaslouží, aby byli připomenuti.
Zápis ze společného jednání zástupců organizací sdružující homosexuální občany - jak je nadepsán
uchovaný dokument - nás informuje stroze (pouze příjmení) o tom, že přítomni byli:
Svaz Lambda :
- koordinační a výkonný výbor, Praha
Lány, Jelínková, Bobřík, Stirský, Folk
- jihomoravská OO, Brno
Koukal, Poláková, Kopeček, Chlumský
- severomoravská OO, Ostrava
zastupovalo ji Brno
- ZO Most
Prokeš
- ZO České Budějovice
Louženský
Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů:
Hromada
Lega Pardubice:
Šmída, Věchet
Hnutie Ganymedes + Gay Help (Slovensko):
Vojtek, Požgai, Lamačka, Pavlská, Hošťáková, Veselý
Po nezbytném, vzájemném seznámení, po stručných informacích o programovém nasměrování
jednotlivých organizací za zhruba půl roku působení začali přítomní nejprve opatrně (neboť žádná
organizace nechtěla ztratit svou výsadu autonomity), pak stále vehementněji a věcněji diskutovat o
možnosti založit celostátní platformu a o její případné podobě. Slovensko přijelo už "sjednocené", závaží
možností se klonilo zprvu na stranu návrhu, aby se využilo "deštníku" Svazu Lambda. Nakonec si
organizace přece jen chtěly ponechat svou identitu v co největší míře, takže úvahy o budoucnosti g/l hnutí
nakonec zakotvily u naprosto nového modelu zastřešení.
Už si přesně nevzpomínám, jak jsme dospěli k názvu SOHO. Nejprve se skládala slova, která by co
nejvýstižněji pojmenovala smysl této celostátní platformy. Že půjde o sdružení, bylo jasné hned. Protože
nešlo o sdružení fyzických osob, ale organizací, měli jsme už druhé slovo názvu.
V té době byl u nás pojem GAY v plenkách. Neužívala ho ani minorita, natož majorita. Navíc pro nás,
kteří jsme o něm matně něco věděli, nevyjadřoval zásadní cíl nového Sdružení - zmobilizovat nejen gaye,
ale i lesbičky. V každém případě jsme chtěli mít v názvu slovo občan, orientace byla dána - ať už se nám
to slovo líbilo nebo ne - homosexuální. Vzniklo tedy Sdružení organizací homosexuálních občanů. Když
jsme vypsali počáteční písmena, a zjistili, že vychází SOHO, trochu nás to vyděsilo. Ale lepší název jsme
nevymysleli, a SOHO nám začalo být stále více sympatické - byla to vtipná, mnohovýznamová,
provokující, a proto zapamatovatelná zkratka (budoucnost nám dala za pravdu - nejpyšnější jsme byli,
když Američané pojmenovali později i svou sondu ke Slunci - SOHO).
14
Pak byli domluveny základní pravidla, rozděleny první úkoly a... mohlo se začít. Zatím ještě bez stanov,
bez organizační struktury, ale to prvním krokům nebránilo, aby byly rázně sebevědomé.
LEGA Pardubice byla pověřena uspořádáním druhého setkání v říjnu 1990 (byla dohodnuta periodicita
setkání na čtvrt roku) a zároveň Vlastík Šmída přislíbil vytvořit grafické návrhy na veškerou byrokracii
(logo, razítka, úřední listiny, atd.).
Zkrátka začali jsme to brát vážně. Ale, věřte, neustále s humorem.
Z prvního, historického setkání vzešel oficiální dokument - Prohlášení pro ČTK:
Ve dnech 23. a 24. 6. 1990 se v Brně sešli zástupci organizací zastupujících homosexuální muže a ženy v
ČSFR. Po vzájemné dohodě vytvořili Sdružení organizací homosexuálních občanů, které představuje
vrcholného reprezentanta homosexuální komunity v ČSFR! Ve sdružení jsou zastoupeny společenské
organizace, politická hnutí i komerční sdružení, které tímto chtějí koordinovat svoje politické, komerční a
kulturně společenské aktivity.
Základním cílem všech těchto aktivit je zajištění a dodržování lidských práv homosexuálních mužů a žen
jako jednoho z faktorů podmiňujících začlenění ČSFR do společenství vyspělých demokratických států.
Nejbližšími cíli jsou zejména:
- prosazení dodatku v ústavě i odvozených normách, který by vylučoval diskriminaci na základě sexuální
orientace
- změny současných zákonů, které omezují práva homosexuálů žít v partnerských svazcích
- odstranění pozůstatků z minulosti, ke kterým patří např. evidence homosexuálů bezpečnostními orgány
atp.
- vytvoření podmínek v hromadných sdělovacích prostředcích, nakladatelstvích i kulturních institucích
tak, aby i homosexuální občané měli přístup k informacím a kultuře, která je zajímá
- vytvoření centrálního tiskového orgánu
- spolupráce s vládními i nevládními institucemi v prevenci šíření AIDS, boj proti diskriminaci
nemocných AIDS
Vedle těchto společných cílů bude každá organizace rozvíjet svoji vlastní činnost.
Sdružení vyzývá politické strany, nezávislé iniciativy, umělce a politiky, aby vystoupili na podporu těchto
požadavků.
4. Druhé setkání SOHO v Pardubicích, 6. října 1990
V Pardubicích to vypadalo na krach. Dorazilo sedm lidí, z toho tři místní (Šmída, Věchet, Hubsch) dva ze
Slovenska (Vojtek, Požgai) a z Prahy já s představitelem Svazu Lambda Petrem Folkem. Nikdo z
Moravy, žádná žena.
Nic zásadního se nedalo dělat. Jen zopakovat, na čem se pracuje, v jakém je to stavu. Pesimismus
vystřídalo nadšení nad návrhem loga. Jak málo stačilo k povzbuzení lámat skály. Lega splnila i ostatní
požadavky, a tak byrokraticky už jsme byli vyzbrojeni dokonale. Jen to vojsko nikde.
Slováci nás pozvali v únoru 1991 do Bratislavy. Tak uvidíme.
5. Mezidobí
15
Na cestě z Pardubic domů mne přepadly zase chmury. Tušil jsem, že nasměrovat svobodomyslnou,
přelétavou gay komunitu k dlouhodobé, systematické práci pro druhé bude svízelné. Ale že hned po
nadšeném založení SOHO přijde taková ignorace, to mi přišlo velmi líto.
Pak ale události práskly do koní a já neměl při povinnostech v divadle kdy se trudit.
Hodně pomohl pětidílný seriál Žijeme mezi vámi, ale..., který Česká televize natočila v květnu - září a
odvysílala v říjnu 1990, ve kterém vystoupila řada z těch odvážných aktivistů, kteří stáli u zrodu
regionálních aktivit. Odborníci - sexuologové, psychologové, či psychiatři vtiskli seriálu sice stále ještě
trochu medicínský charakter, ale hloubka poselství těch, kteří přijali sami sebe a dokázali se postavit před
kameru a třeba neodborně, ale o to upřímněji promluvit k neinformované veřejnosti, nebo k méně
odvážným soukmenovcům se již nedala rozmělnit. Zvláště když brzy poté následoval třídílný dokument
TABU (rovněž na ČT) od gay režiséra Zdeňka Potužila, s otevřenými, autentickými zpověďmi gayů a
lesbiček o obyčejném lidském trápení (ale i radosti) z údělu být jiný.
Měl jsem možnost v obou pořadech vystoupit:
V prvním jako moderátor (mimochodem, ve dvojici s tehdejší studentkou konzervatoře, dnes proslulou
Kotelnicí Míšou Jílkovou), který na konci sundá masku herce, sedne si na místo zpovídaných a seznámí
veřejnost se záměry rodícího se gay hnutí u nás. Spolu s mým předvolebním šotem (do Federálního
shromáždění v červnu 1990) se tento krok setkal s vesměs příznivým ohlasem nejen u kolegů z
divadelního světa, ale i od okolí, z běžného života. Mnozí mi to, že jsem gay nechtěli dokonce za žádnou
cenu věřit. Sousedky se ptaly spiklenecky maminky: " Že on to dostal Jirka od Občanského fóra za úkol?"
Druhý pořad moderovala Zdeňka Hadrbolcová a já jsem si opět uvědomil, jak je důležité mít spojence
mezi známými osobnostmi. Jak je důležité, aby o nás veřejně mluvili s respektem a pochopením ti druzí.
Od nás se to, že budeme obhajovat ty, za které neseme kůži na trh, jaksi očekávalo samo sebou. Ale
názory těch, kterých se naše orientace osobně netýkala, ale byli z hlouby duše demokrati, liberálové a
především - lidi, byly nezastupitelné.
Bylo jasné, že potřebujeme co nejdříve uvést v život celostátní, reprezentativní periodikum, které bude
veřejně k mání, kde právě názory těchto našich spojenců musejí pravidelně znít, kde nikoli naše sexualita,
ale náš životní styl, naše inspirující, jinaké vnímání života musí přesvědčit ty, kteří o nás umí přemýšlet a
hovořit jen v souvislosti s oplzlostmi (a prasečinkami).
Žádný homosexuál, ale rovnoprávný občan. Žádná homosexuální, ale citová orientace.
6. Časopis
18. června se na mne tehdejší mluvčí Svazu Lambda J. M. Lány obrátil dopisem, ve kterém připomněl, že
svaz vydává noviny Lambda a informoval mne o tom, že redakce novin připravuje projekt nového
barevného měsíčníku Lambda - revue. Dále mi nabídl účast v redakční radě.
Bylo to nadějné, překvapivě brzy. Ale zvládneme to?
Pak ovšem následovalo setkání s týmem redaktorů vydavatelství Panorama, paní Königovou, Plavcovou a
panem Böhmem, kteří připravili maketu nového magazínu Lambda revue s perspektivou jeho vydávání u
nich. Vzhledem k profesionálnímu týmu, výrobnímu a hlavně ekonomickému zázemí vydavatelství záměr
nabral reálné rozměry.
16
Poprvé se objevil názor, aby časopis dostal jméno po nově vzniklém, zastřešujícím sdružení - SOHO
revue.
7. Rok 1990 - shrnuto
- vznikl Svaz Lambda se sídlem v Praze a jeho regionální pobočky v Brně, Ostravě, Českých
Budějovicích a v Mostě
- vznikla Gay iniciativa/Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů (HRHO)
- vznikla komerční LEGA Pardubice
- vzniklo Hnutie Ganymedes, které se spojilo s Gay Help v celoslovenskou organizaci
- vzniklo Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) v ČSFR, zastřešující osm organizací na
území republiky
- proběhla dvě republiková setkání SOHO v Brně a v Pardubicích
- vychází měsíčně noviny Lambda
- vychází list společnosti LEGA, Gay Press
- vydavatelství Panorama připravuje k vydání barevný měsíčník Lambda revue, který po vzniku SOHO je
přejmenován na SOHO revue
- je za naší spolupráce natočen a odvysílán ČT pětidílný pořad Žijeme mezi vámi, ale...
- je za naší spolupráce natočen a odvysílán ČT třídílný dokument TABU
- začíná spolupráce Společnosti AIDS pomoc s gay organizacemi na celostátním programu boje proti
AIDS
- novelizací trestního zákona zrušen § 244, stanovena shodná věková hranice pro heterosexuální a
homosexuální intimní styk na 15 let věku
- probíhají jednání o likvidaci homosexuálů orgány ministerstva vnitra (tzv. růžových listů)
- rozbíhá se úsilí o vynětí homosexuality ze seznamu nemocí (diagnóza č. 302.0)
- byl vypracován návrh doplňku Listiny lidských práv a svobod, Hlava první, čl. 3, o homosexuální
orientaci a předložen se žádostí o přijetí poslancům Federálního shromáždění
17
1991 - První rok SOHO v ČSFR
III.
...1991 / PRVNÍ ROK SOHO v ČSFR...
Na ten večer nezapomenu, co živ budu. Bylo to těsně před odjezdem na třetí sekání SOHO do Bratislavy.
Byl jsem už doma z divadla a chtěl jsem odpočívat. Myšlenky mne zanesly k předchozímu nepodařenému
setkání v Pardubicích, kde to vypadalo na krach záměru sotva zrozeného. Mizerná účast mne mrzela tolik,
že jsem si začal nahlas, na dálku s těmi, co nepřijeli, povídat. Prudce jsem začal chodit po pokoji,
pokládal si jejich otázky a snažil se diskutovat s jejich výhradami. A bezděky mne napadaly formulace,
jak by SOHO mohlo vypadat do budoucna, aby se nestalo sněmem kvočen, které si přijedou vykvokat
drby ze svých regionů, aby pak ukojeny odletěly se žhavými novinkami štěbetat domů - ale vskutku
fundovanou, odpovědnou záštitou gayů a lesbiček, jejich poradnou i politickou silou, která se za ně
pokusí na celostátní úrovni vybojovat rovnoprávné životní podmínky.
Takto vyzbrojen jsem odjel do Bratislavy, kde došlo k přelomovému zasedání SOHO.
1. Struktura a koncepce SOHO, krok k převzetí odpovědnosti
K mému příjemnému překvapení přijeli v sobotu 16. února 1991 zástupci všech zakládajících členů
SOHO.
Punc mezinárodního významu dodali našemu rokování John Clark, generální sekretář ILGA
(International Lesbian and Gay Association - mezinárodní světové organizace) a Andrzej Selerowicz,
jeho přítel, který později sehrál skvělou a potřebnou roli jako zástupce ILGA pro východní Evropu. Díky
tomu, že byl polským emigrantem v Rakousku, že uměl obstojně česky a že ho firma vysílala obchodovat
na Východ, mohl jsem se s ním pravidelně setkávat a učit se, jak se dělá gay hnutí ve světě.
Oba nám vysvětlili význam ILGA a domluvili na duben do Prahy pátou Regionální konferenci ILGA pro
východní Evropu.
Pak přišla rozhodující chvíle. Zopakoval jsem veřejně svůj soukromý výstup z domova. Výsledek? Cituji
ze zápisu ze zasedání:
Za HRHO vystoupil Jiří Hromada. Seznámil přítomné s výsledky dosavadních jednání s Ministerstvem
zdravotnictví ČR, Ministerstvem vnitra ČR a Federálním shromážděním. Začátkem ledna 1991 proběhlo
ve FS hlasování o přijetí dodatku k Listině lidských práv a svobod. Návrh neprošel - 86 poslanců
hlasovalo pro, ostatní se převážně hlasování zdrželi nebo byli proti. (Jednalo se o doplnění čl. 3, odst. 1) o
slova ...homosexuální orientace.)
Na základě této zkušenosti navrhuje vytvořit jednotnou sílu, založit celostátní sdružení všech gay
organizací, které by autonomně působily ve svých regionech, ale které by se v rozhodujících otázkách,
týkajících se všech případných jednání se státní legislativou (FS, vláda, ministerstva) zúčastňovaly pod
společným zastřešením a vzbuzovaly tak potřebný respekt.
Jiří Hromada pak navrhl konkrétní strukturu SOHO:
1. zaregistrování SOHO u Ministerstva vnitra ČR a SR jako sdružení občanů s federální působností
18
2. ustavení Parlamentu SOHO ze zvolených zástupců jednotlivých organizací (2 - 3 za organizací)
3. vytvoření Prezidia SOHO (prezident a čtyři viceprezidenti)
Návrh byl jednomyslně přijat. Delegáti zastoupených organizací vyslovili souhlas s členstvím svých
organizací v SOHO. Všemi hlasy schválili návrh, aby od této chvíle byli považováni za poslance
Parlamentu SOHO. Poté zvolili Jiřího Hromadu za prezidenta SOHO a odsouhlasili právo prezidenta
jmenovat viceprezidenty:
pro Čechy - Jana Lány
pro Moravu - Lubomíar Mendroka
pro Slovensko - Mariána Vojteka
pro ženy - Inge Polákovovou
2. Stanovy
Prezidiu SOHO bylo v Bratislavě uloženo, aby do příštího zasedání parlamentu vypracovalo a předložilo
návrh stanov SOHO.
Byrokracii se muselo učinit zadost. Nehledě na to, že nějaký jízdní řád, který by určil mantinely pro
všechny, byl zapotřebí jako sůl. Ne, vskutku nám nešlo o hraní si na důležité funkcionáře, nezastesklo se
nám po organizování typu KSČ, SSM, ROH, SČSP. Ale pokud jsme chtěli vtisknout SOHO serióznost,
museli jsme se podřídit zákonům ČSFR. Pokud jsme chtěli získat prestižní postavení, musela se určit
konkrétní odpovědnost. Mnohokrát jsem si vyslechl, že jsem samozvaným prezidentem gayů a lesbiček u
nás. Nikdy jsem se za deset let svého prezidentování SOHO za něj nepovažoval. Prostě jsem dobrovolně,
bez finančních nároků převzal odpovědnost za desetiletý koncepční společensko-politický program
SOHO, jeho financování i jeho prezentaci. Do funkce mě potřikrát zvolili zástupci členských organizací
SOHO. A protože oni měli ve svých organizacích předsedy, odlišila se funkce šéfa sdružení těchto
organizací pojmenováním prezident. Ale tak jako třeba Václav Klaus je předsedou ODS a nikoli občanů
České republiky, i já byl vždy prezidentem organizace SOHO a ne všech gayů a lesbiček v ČR. Někteří
by si to možná díky výsledkům našeho snažení přáli, ale jiní mne nemohou ani cítit. To už je život...
Po připomínkách a jejich pečlivém zapracování byly Stanovy schváleny Parlamentem SOHO 14. září
1991 v Ostravě. Registrace u ministerstva vnitra byla provedena 30. října 1991 pod číslem VSC/18134/91-R. (Ministerstvo vnitra SR potvrdilo působnost na území Slovenska přípisem ze 14. listopadu
1991). Stanovy obsahují kromě povinných článků např.:
- SOHO chce dosáhnout plného právního i faktického zrovnoprávnění homosexuálních občanů v ČSFR
- posláním SOHO je pomoci těmto občanům v hledání a rozvoji vlastní identity a prosazování a hájen í
jejich práva a zájmů a jejich integrace do společnosti - v tomto smyslu působí SOHO na společenské
vědomí
- členství v SOHO je dobrovolné, a to buď řádné nebo mimořádné, případně čestné
- SOHO si ke kontrole své činnosti a hospodaření volí každým rokem kontrolní a revizní komisi
Prezidium složené z prezidenta a čtyř viceprezidentů se ukázalo být pro první, dvouleté, období
strategickým tahem. Bylo potřeba, aby Morava, Slovensko i Čechy měly stejný podíl na rozhodování.
Složité bylo postavení žen. Organizací bylo poskrovnu, přesto si zasloužily rovnocenný post v prezidiu.
Pro prestiž i pro povzbuzení. Dodatečně byla pro první znění stanov schválena funkce tajemníka, který
byl zároveň hospodářem SOHO. Měl na starosti agendu, účetnictví vyřizoval korespondenci - zkrátka
"holka pro všechno". S pečlivostí sobě vlastní ji zprvu vykonával Ing. Jan Bednář.
Ze stanov jasně vyplývá, že SOHO nebylo žádnou direktivní strukturou, která určuje podobu a náplň
činnosti jednotlivých aktivit. SOHO jako celek bylo takové, jak kvalitní byly jeho členské organizace.
SOHO = MYŠLENKA, organizace = ČIN. SOHO = společná vůle realizovat to, s čím souhlasí všichni.
19
3. Parlament SOHO
Jednání probíhala podle schváleného jednacího řádu. Během roku 1991 se Parlament SOHO setkal
celkem čtyřikrát (jak mu ukládaly stanovy): 16. 2. v Bratislavě, 25. 5. v Českých Budějovicích, 14. 9. v
Ostravě a 7. 12. v Košicích.
K zakládajícím řádným členům SOHO (Gay iniciativa, Lambdy - Praha, České Budějovice, Brno a
Ostrava, Společnost LEGA Pardubice a slovenské Hnutie Ganymedes) byly v průběhu roku přijaty Gay
kluby Cheb, Sokolov, Most, Litvínov a Teplice. Ty chtěly nejprve společně založit vzdorosdružení kontra
SOHO, ale iniciátor nespokojenosti, mostecký Petr Prokeš, nakonec zůstal ve vzdoru sám. Ostatní se mi
podařilo při osobní návštěvě přesvědčit o smyslu SOHO.
Enfant terrible gay hnutí u nás, věčný provokáter Petr, nakonec nezaváhal a z tvrdého oponenta vyzrál na
jednoho z nejplatnějších členů SOHO.
Velkou posilou byly pro SOHO nové osobnosti, lídři ostatních gay klubů. Nestárnoucí nestor Bert Perlík
(Cheb), obětavý a zkušený Josef Neděla (Sokolov), legenda rodinných sešlostí Jaroslav Hošek (Litvínov)
a ambiciózní Jiří Vopička (Teplice).
Mimořádným členem SOHO se stala Společnost AIDS pomoc (SAP).
Za první čestné členy schválil Parlament SOHO redakci časopisu SOHO revue (Alena Plavcová, Václav
Böhm, Irena Hlinková, Jitka Lopatková a Radslav Špirhanzl) a ředitele nakladatelství Orbis - Miroslav
Drozda.
4. SOHO revue
Původní záměr vydávat časopis pod názvem Lambda revue ve vydavatelství Panorama ztroskotal prý na
tom, že se mu nepodařilo zajistit tiskárnu. Redakční tým, však našel nového vydavatele - Orbis. A protože
se mezi tím podařilo konstituovat SOHO na celostátní platformu, změnil svůj název i časopis, který měl
rovněž ambice být veřejně k mání po celé federativní republice, na SOHO revue.
Byl to okamžik nepopsatelného štěstí a hrdé radosti, když jsem v úterý 9. dubna 1991 mohl v Klubu
novinářů představit zatím šestatřicetistránkový barevný kulturně společenský měsíčník (nejen pro 4 %) na
tiskové konferenci.
Novináři z dvaceti redakcí drželi snad poprvé v životě v ruce gay magazín. Tiskovka dopadla znamenitě celé Prezidium SOHO, za redakci Jiří Kříž a za redakční radu Václav Jamek, mělo poprvé příležitost
obsáhle informovat média o tom, co nás trápí, co potřebujeme, kdo jsme a o čem jsme.
Netušil jsem, jak osudové bude pro mne toto setkání s časopisem, který jsem si hned zamiloval. Netrvalo
totiž dlouho a Divadlo E. F. Buriana, kde jsem jako herec působil deset let, bylo zrušeno - a já se ocitl v
červenci 1991 bez zaměstnání. Přijal jsem nabídku šéfredaktorky Plavcové a nejprve na půl úvazku a od
září, po odchodu Jiřího Kříže, na celý úvazek jsem se stal z ničeho nic z herce redaktorem.
Dodnes to beru jako výzvu osudu. Do redakce jsem sice vstoupil bez zkušeností, ale zato s podporou
organizací SOHO, které byly v podstatě informačním zdrojem magazínu.
Brzy mi připadla další úloha. SOHO revue se neprodávala, jak si vydavatel představoval. Původní náklad
20
15 000 výtisků se ukázal být přemrštěný. Protože nebyly finance na reklamní kampaň - prodej narůstal
velmi pomalu. Náklady barevného tisku však narůstaly astronomickou rychlostí.
Časopis zápasil o ekonomické přežití. Zachránit ho mohlo SOHO, gay minorita, sponzor nebo státní
dotace.
Najít řešení byl můj úkol. Do konce roku však "Soháčko" vycházelo a líbilo se.
5. Bulletiny organizací - Regionální konference ILGA v Praze
Většina organizací vydávala rovněž svá skrovná periodika. V Brně Občasník, v Ostravě Obšťastník, v
Pardubicích Gay Press, v Mostě Gayáček a v Praze vydával Svaz Lambda každý měsíc své Lambda
noviny.
Pro svou zkušenost se právě Svaz Lambda stal pořadatelem 5. regionální konference ILGA na téma Práce
se sdělovacími prostředky, která proběhla v Praze 20. - 21. dubna 1991.
Přes osmdesát delegátů z patnácti zemí přijelo předávat své zkušenosti o gay publicistice, překládání,
autorském právu, spolupráci s médii, se sociology a právníky.
Díky perfektní organizaci konference jsme se dostali do mezinárodního povědomí.
6. Radoslav Nenadál: My Tě zazdíme, Aido
Po pečlivé, bezmála roční přípravě, vyšla v nakladatelství Interkontaktservis ve spolupráci se SOHO
první česká novela na dlouho tabuizované téma vztahu dvou mužů a novým fenoménem - AIDS. Přes
drsnost vidění, ironii, humor i smutek vyznívá příběh hlubokou lidskou nadějí. Kniha vyšla s esejem
Václava Jamka, zamýšlejícím se nad spojitostí umění a problému nemoci AIDS a s doslovem o historii
gay hnutí v Československu ode mne.
Nakladatelství Scéna vydalo v tomto roce také nebývale otevřenou zpověď Václava Baumana: Paci, Paci,
pacičky o životě gaye v socialistické minulosti.
7. The Gay Men´s Chorus of Los Angeles
9. červenec 1991 byl pro mnohé zjevením. Do Majakovského sálu ÚKDŽ v Praze na Vinohradech zavítal
při svém prvním evropském turné pěvecký gay soubor z USA. Sál byl přes parný letní den nabitý. Po
čtyřiceti letech s Alexandrovci či Mojsejevci byla atmosféra večera s gay souborem nezapomenutelná.
Díla evropských klasiků, lidové písně, muzikálové melodie zanechaly nezapomenutelné dojmy a
obrovský potlesk. Hlediště splynulo s jevištěm v jediné duhové písni o lidské sounáležitosti.
8. Balada o toleranci
Odvěké téma divadla je láska - nejvýsostnější dar přírody člověku. Půjčuje lidem křídla, dává
zapomenout na bolesti, z lásky se rodí nové pokolení.
21
Nejde však jen o lásku milostnou, ale i o lásku bližnímu, ke kráse života. Láska k bližnímu znamená i
toleranci. Toleranci vůči jiným rasám, jinak smýšlejícím, jinak cítícím.
Divadlo už po staletí hraje o problémech černochů mezi bělochy, židů mezi křesťany, chudých mezi
bohatými, jasnozřivých mezi zaslepenými, volnomyšlenkářů mezi šosáky. Problémem homosexuality se
u nás úzkostlivě vyhýbalo.
Proto byla premiéra hry Martina Speera: Lovecké scény z Dolních Bavor, výrazné hry o toleranci vůči
gayům v Divadle pod Palmovkou (15. února 1991) velkým průlomem.
V režii Petra Kracíka hráli hlavní role Ivan Jiřík a Martin Zounar.
9. Prevence HIV/AIDS
V listopadu 1991 proběhlo jednání s konzultantem Světové zdravotnické organizace (WHO) dr. Roppou a
jeho prostřednictvím i s představiteli ministerstva zdravotnictví. SOHO získalo na základě těchto jednání
ve Vládním výboru pro HIV/AIDS svého zástupce a bylo přizváno k participaci na celostátním programu
boje proti AIDS.
K celosvětové vzpomínkové akci za zemřelé na AIDS se pod názvem Světlo pro AIDS připojila i Česká
republika díky Společnosti AIDS pomoc. K spolupořadatelství se logicky připojilo i SOHO. Zdaleka
nejvyšší procento přenosu viru HIV bylo způsobeno homosexuálním kontaktem.
10. Taky zkušenost
Vypadalo to velkolepě. Ohlásila se italská cestovní kancelář Lion´s Travel Club a chtěla společně se
SOHO uspořádat Gay Silvestr v Praze. Dvě stě gayů z Itálie, kteří dobře zaplatí a sto chlapců z Čech,
vstup a konzumace zdarma. Vše - ubytování, program, občerstvení i stovku reprezentantů obstará SOHO,
finance se slušným příspěvkem na činnost Italové. Přestože byl o porevoluční Prahu obrovský zájem,
podařilo se vše zařídit. Prožívali jsme první organizační horečku. Vše nasmlouváno, k mání na Silvestra
byly dva sály, autobusy měly zajistit pendl z jednoho lákadla do druhého. Těsně před termínem storna
faxovali Italově, že jich přijede jen sto. Za další tři dny už jen padesát. Žádal jsem okamžitě finance na
zaplacení záloh. Nepřišlo nic - jen srdceryvné výčitky, že nejsme seriózní. V poslední den, kdy bylo
možné ještě vše zrušit, jsem to udělal. Za minutu dvanáct. Co jsem si od všech zainteresovaných vyslechl,
si umíte jistě představit...
Bylo po Silvestru. Náhodní italští gay turisté, se kterými jsem se setkal na Nový rok ve vinárně Rostov,
mi sdělili, že o akci byl v Itálii velký zájem. Cestovka však nenasytně zvyšovala cenu až přes hranice
únosnosti. Všichni odřekli. My také...
11. Přece jen radost závěrem
Na sklonku roku 1991 jsme s radostí přijali zprávu, že i v naší zemi se začne respektovat rozhodnutí
Světové zdravotnické organizace (WHO) a homosexualita bude vyňata z klasifikace chorob.
22
1992 - Druhý rok SOHO v ČSFR
IV.
...1992 / DRUHÝ ROK SOHO v ČSFR...
Pro vás, kteří jste sice mnohé prožili, ale také mnohé raději zapomněli, pro vás, kterým život v
nesvobodě, kdy byla naše citová orientace dokonce ze zákona trestná nic neříká, pro vás, kteří máte pro
naše úsilí úsměšek, pro vás, kteří nás naopak za ně upřímně chválíte poodhaluji zákulisí úspěchů, které
pomohly radikálně změnit klima v české společnosti vůči nám.
Předchozí tři kapitoly vás provedly od rodinných společností k prvním organizovaným spolkům, k
sjednocení jejich úsilí pod duhovou vlajku celostátní organizace, která pod názvem Sdružení organizací
homosexuálních občanů (SOHO) začala promlouvat tam, kde jiní mlčeli, začala konat tam, kde jiní
přešlapovali na místě. Podařilo se dohodnout na principech působení ve prospěch G/L minority, na
struktuře SOHO, vznikl demokratický Parlament SOHO, složený ze zástupců členských organizací
SOHO, který čtyřikrát do roka rokoval o strategii prosazení toho nejpodstatnějšího. V mezidobí setkávání
parlamentu začalo pracovat Prezídium SOHO, které v čele s prezidentem udělalo první kroky v trpělivém
působení skrze stále méně předpojatá média, které nacházelo řešení v složité otázce financování a které
postupně získávalo velepotřebné kontakty ve společenské i politické sféře.
Začal vycházet kulturně společenský magazín SOHO revue s veřejnou distribucí po celé republice, světlo
G/L světa spatřily první české gay romány, koncerty, divadla...
Bylo odstartováno...
1. SOHO se rozrůstá a stabilizuje
V průběhu roku 1992 se Parlament SOHO setkal celkem čtyřikrát: 8. 2. v Praze (doplněn mimořádným
zasedáním v Ostravě pro zástupce z Moravy a Slovenska), 2. 5. v Bratislavě, 12. 9. v Mostě a 12. 12. v
Plzni.
V průběhu roku se členské organizace Svazu Lambda osamostatnily a zaregistrovaly u Ministerstva vnitra
ČR. Občanské hnutí Gay klub ČR přijalo nového člena a v republice vznikly další dvě aktivity, které
projevily zájem o členství v SOHO.
K 31. 12. 1992 tvořilo SOHO toto spektrum organizací: Men-klub Lambda Praha, Lesbian-klub Lambda
Praha, Lambda České Budějovice, Patrick klub Plzeň, Občanské hnutí Gay klub ČR (tvořen aktivitami:
Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Gay klub Adam Chomutov, Gay klub Sokrates Most, Gay klub
Čtyřka Litvínov, Gay klub Teplice), LEGA Pardubice, Klub Lambda Ostrava, Gay důstojnost Olomouc,
Lambda Brno a Hnutie Ganymedes (s regionálními aktivitami v Bratislavě, Košicích, Trenčíně a
Prievidzi).
Mimořádným členem se vedle Společnosti AIDS pomoc (SAP) stala firma O. B. S. T. Studánka, která
měla ambice prostřednictvím svého německého majitele vytvořit v chebském pohraničí jakési gay
23
oddechové centrum. Ukázalo se, že to byl záměr nerealistický, majitel se dostal do velkých
ekonomických potíží, firma zkrachovala a spolupráce se SOHO nakonec ani fakticky nevznikla.
Takových naivních projektů vznikalo mnoho, většinou pod velkohubou argumentací, že se jedná o pomoc
gay minoritě. Vždy se ukázalo, že jde o záchranu krachující hospody, jejíž majitelé s námi neměli pranic
společného, a že potřebovali pomoci spíš sami sobě.
Prezidium SOHO pracovalo ve druhém roce svého prvního - dvouletého - volebního období ve složení:
prezident - Jiří Hromada, viceprezident pro Čechy - Marek Naar (Jan Lány po roce na funkci k 31. 12.
1991 rezignoval), viceprezident pro Moravu a Slezsko - Lubomír Mendrok, viceprezident pro Slovensko
- Marián Vojtek, viceprezident pro ženy - Inge Poláková. Tajemníkem byl - Jan Bednář. Hlavním
koordinátorem nově ustanovené zahraniční sekce - Karla Hyánková.
Na první pohled to může vypadat, že nám nejvíc záleželo na funkcích, ale za prvé jsme smysl SOHO a
jeho funkční strukturu hledali, a za druhé se musela míra odpovědnosti za větší územní celek stanovit.
Nehledě na tehdy velmi citlivou národnostní otázku. Nehledě na to, že si obětavci, kteří vedle svých
zaměstnání nevěděli nic lepšího, než dělat něco pro druhé zasloužili alespoň symbolický pocit významu
své práce.
2. Hospodaření SOHO
Musím zklamat všechny ty žvanily, kteří roztrušují zaručené zprávy, jak jsme se v SOHO za deset let
napakovali. Všechny funkce (včetně prezidenta) jsou od počátku dobrovolné, bez finančního ohodnocení.
Zpočátku jsme pracovali dokonce na vlastní náklady, až později bylo možné hradit cestovné, ubytování a
náklady na telefon.
Je velmi úsměvné nahlédnout do zprávy o hospodaření za rok 1991: Příjmy SOHO byly ve výši 6 000
Kčs a výdaje 1 467 Kčs !!! (Vskutku raketový nástup pro tuneláře...)
Konto SOHO 1991:
Příjmy:
6 000 Kčs
Výdaje: 1 467 Kčs
Zůstatek: 4 533 Kčs
Rok 1992 dopadl lépe, především díky dotaci ministerstva zdravotnictví: Příjmy 265 625,70 Kčs a výdaje
155 120,90 Kčs. I nadále se SOHO bude dařit lépe - ale naprostá většina získaných financí byla účelově
vázána pouze na úhradu nákladů zamýšlených akcí a musela být institucím pečlivě vyúčtována.
Konto SOHO 1992:
Příjmy:
265 625,70 Kčs
Výdaje: 155 120,90 Kčs
Zůstatek: 110 504,80 Kčs
SOHO si založilo běžný účet u České spořitelny, o který se nejprve pečlivě staral tajemník Ing. Jan
Bednář, později, v souvislosti s nárůstem finančních prostředků profesionální účetní.
3. Nadace SOHO - Petronius
24
Na základě hospodářského výsledku SOHO za rok 1991 bylo jasné, že se šesti tisícovkami žádnou díru
do světa neuděláme. Poučili jsme se však a připravili během roku statut nadace, která mohla pomoci
získávat prostředky pro úhradu nákladů velkorysých plánů SOHO.
Název jsme jí vybrali po vychovateli císaře Nera se záměrem věnovat veškeré získané prostředky na
zušlechtění, humanizaci společnosti, tak jak se o to pokoušel Petronius. Samozřejmě, že jsme si tím
přidělali spoustu dalších starostí a dalších schůzování navíc. Přesto jsme registraci nadace 8. 12. 1992
přivítali s velkými nadějemi (které se splnily jen částečně).
Petronius byl nakonec Neronem přinucen spáchat sebevraždu. Po několika letech učinila totéž i naše
nadace. Ale nepředbíhejme...
4. Členství SOHO v Československé radě pro humanitární spolupráci
Tento nástupce Národní fronty zdědil slušné finanční prostředky a stal se nejvýznamnější platformou pro
vznikající občanská sdružení, která měla ve svém programu pomoc potřebným. (Jistě také proto, že
rozjezdová dotace pro nové členy činila 50 000 Kčs.)
V době vstupu SOHO to bylo na sto dvacet takových organizací. O přijetí nového člena, za kterého jsem
musel před shromážděným plénem obhajovat oprávněnost kandidatury, se hlasovalo. Kolem členství
SOHO se rozpoutala diskuse. Mnoho charitativních organizací s právem hlasovat, bylo totiž zřízeno
církvemi. Nakonec nás vehementně podpořila Dr.Jiřina Hanušová (SALLY) a vozíčkáři, takže jsme se od
10. 2. 1992 stali členy velké rodiny, základů občanské společnosti.
Vozíčkářům jsem pak nosil SOHO revue - a moc si ho pochvalovali...
(Po našem přijetí však byla snížena rozjezdová dotace na 10 000 Kčs! Smůla... Byly dobré i ty.)
5. Členství SOHO v ILGA
International Lesbian and Gay Association (ILGA) byla v té době prestižní celosvětovou organizací,
sdružující stovky organizací z desítek zemí světa. Některé členské organizace SOHO se staly členy ILGA
záhy po svém vzniku. Svým kolektivním členstvím však SOHO umožnilo být členem ILGA jak ostatním
stávajícím, tak budoucím organizacím, které vstoupily do SOHO. Navíc za jediný členský poplatek a
minimalizované náklady za účast na konferencích ILGA. Ty měly tři stupně: světová konference (ta byla
mimo naše možnosti - na Rio či New York jsme si museli nechat zajít chutě), dále evropská konference
(tu jsme se snažili nevynechat) a nakonec regionální konference, které jsme se pokusili se zdarem
dokonce sami organizovat (20. - 21. 4. 1991 v Praze zásluhou Svazu Lambda a 1. - 3. 5. 1992 v Bratislavě
diky Hnutie Ganymedes).
Jediné světové konference se naše zástupkyně Karla Hyánková zúčastnila - v Paříži, 12. - 18. 7. 1992. A
právě na této konferenci se SOHO stalo členem ILGA a zůstalo jím podnes, i když ILGA pohříchu není
už tím, čím bývala - naším vzorem, první inspirací, jak dělat gay politiku, prevenci HIV/AIDS, či jak
hledat finance.
My jsme naopak byli pro svět výjimečným typem celostátní organizace, která prokázala, že i věčně
nervní, mnohdy hysterická, rozhádaná a nestálá gay komunita umí nalézt princip jednoty, který díky
trpělivosti a cílevědomosti přináší překvapivé výsledky.
25
6. Členství SOHO v ABAS - registrované partnerství
AIDS začal být problémem i u nás. Státní instituce se nutně musely opřít o nezisková občanská sdružení,
protože přebujelý byrokratismus stěží dokázal zvládat sám sebe, natož smrtící epidemii, drogy nebo jinou
ožehavou problematiku.
SOHO se 1. 7. 1992 stalo zakládajícím členem zajímavé společnosti - Asociace pro boj proti AIDS a za
sexuální vzdělávání (ABAS). Ocitli jsme se tak v prestižní společnosti s Nadacemi Drop-in, Pro život,
Eskulap a Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu MUDr. Radima Uzla.
Mezi prioritami ABASu bylo zavedení kvalitního sexuálního vzdělávání do škol, podpora sexuálního
zdraví včetně prevence HIV/AIDS, zamezení jakékoli diskriminace HIV pozitivních osob, mnohostranná
péče o osoby drogově závislé a především plné právní i faktické zrovnoprávnění homosexuálních občanů,
především úsilím o přijetí zákonného opatření o registrovaném partnerství. Poprvé tak byl veřejně
podpořen požadavek na zákonnou normu, která se stala fenoménem těchto dnů. SOHO vyzvalo
odborníky - legislativce, sexuology, psychology, osobnosti veřejného života k veřejné diskusi a k
vypracování návrhu registrovaného partnerství. Rok 1992 byl počátkem snah o jeho prosazení.
ABAS vykonal jako průkopník, co mohl. Splynul posléze do rozsáhlejšího celku - Fóra nevládních
organizací pro boj s AIDS, kterému proklestil cestu houštinami začátků.
7. Vládní výbor prevence HIV/ AIDS
MUDr. Richard Průša byl prvním zástupcem SOHO, kterého gay minorita měla v takovéto velmi
strategické pozici. Bohužel jeho odborné ambice převážily nad potřebou razantního prosazování našeho
programu. Rezignoval a na jeho místo byl za SOHO delegován MUDr. Ivo Procházka. Zlepšila se
komunikace i přehled o konkrétních možnostech, které výbor mohl nabídnout. Především se to projevilo
v naší účasti při přípravě Střednědobého plánu prevence AIDS, spolupráce SOHO revue s Národním
centrem podpory zdraví (NCPZ) a v možnosti jednat o podpoře našeho specifického programu s
odborníky ze Světové zdravotnické organizace.
8. Koncert k uctění památky obětí AIDS
Biblické písně zpíval 20. března operní zpěvák Radek Krejčí v chrámu Panny Marie Sněžné v Praze při
dobročinném koncertu, kterým se SOHO společně se SAPem pokusilo zavést tradici podobných
vzpomínkových akcí. Přišel velmi tolerantní ministr zdravotnictví Martin Bojar, přišla Hana Hegerová,
přišel Marcel Vašinka, Pavel Vítek, aby svou přítomností povzbudili...
Bylo to důstojné předznamenání Vzpomínkové slavnosti, kterou se SOHO se SAPem už tradičně
připojilo k podobné akci, kterou pod názvem Candlelight znají lidé po celém světě. Se zapálenými
svíčkami prošel průvod o měsíc později, 16. května Prahou z Letné do kostela svatého Salvátora, kde
vyslechl bohoslužbu slova pátera Halíka.
9. Volby 1992
26
Z osobností, které SOHO podporovalo oficiálně - získal poslanecký mandát do Federálního shromáždění
MUDr. Jaroslav Zvěřina, který se netajil podporou našich požadavků, především zavedení registrovaného
partnerství. Tak započala plodná a stále trvající spolupráce s tímto dnes už významným politikem ODS.
10. Třetí pohlaví
Jiný politik, rovněž sexuolog Antonín Brzek vydal v nakladatelství Scientia Medica knížku, kterou napsal
společně s J. Pondělíčkovou - Mašlovou. Pod názvem Třetí pohlaví se autoři pokusili pomoci
homosexuálně orientovaným lidem, aby více rozuměli sami sobě s cílem přispět současně k jejich
většímu pochopení okolím. Kniha se upřímně snažila zmapovat tuto problematiku, neoprostila se však od
několika klišé, přenesených z minulosti (jako například tvrzení, že homosexualita je deviace). Autor však
spolupracuje se SOHO v prosazování registrovaného partnerství v nejtěžším prostředí - v katolické církvi.
11. Dvě stejná znaménka
Ve spolupráci s Lambdou Ostrava natočila ostravská televize sondu do života lesbické a gay dvojice. Pro
svou neformálnost a bezprostřednost měla velmi příznivý ohlas.
12. Gay Man 1992
SOHO připravilo první ročník soutěže, která se stala symbolem kvality našeho životního stylu. Když jsme
přemýšleli jakým způsobem se připojit k celosvětovým oslavám Gay Pride Day - Dne Gay hrdosti, věděli
jsme, že doba u nás není zralá na duhové průvody, že mentalita Čechů je na manifestace alergická.
Zkusili jsme proto připravit poslední červnový víkend po vzoru zahraničí -prezentací něčeho
výjimečného, přesto však charakteristického pro naše vnímání světa.
Na pozvání SOHO přijel do Prahy světoznámý německý režisér provokativních gay filmů - Rosa von
Praunheim, který s sebou přivezl k projekci 11 filmů, které se promítali v gay klubech. Rosa absolvoval
25. - 27. 6. tiskovku, besedy a byl hlavní hvězdou finálového večera prvního ročníku soutěže o
nejsympatičtějšího gaye republiky, který proběhl v prostorách tehdy velmi populární diskotéky Na
Valdeku.
V porotě zasedl také herec Miroslav Moravec, moderoval Jiří Kříž. Bylo to improvizované finále soutěže,
která přesto, že neměla tradici, ani zvláštní přípravu - diváky i soutěžící nadchla.
První vítěz Slavomír Meissner z Brna byl sexy, u ostatních soutěžících dominoval smysl pro pohyb, méně
už pro humor.
Ceny byly spíše symbolické, atmosféra neformální a bouřlivá...
13. SOHO revue
Vítěz prvního Gay Mana měl smůlu. V SOHO revue o něm nenajdete ani řádky. Už to nestihla. Číslem
sedm skončil prvnípokus vydávat celorepublikový, barevný G/L magazín. Od dubna 1991do července
1992, celkem 16 čísel stačila vydat první redakce ve spolupráci se SOHO. Co byla platná všechna snaha,
když náklady na exkluzivní barevnost byly vysoké a čtenářů či komerční inzerce málo. Možná, že i příliš
heterosexuální redakce přece jen nevystihla to pravé, co se chtělo číst. První verze Soháčka zanechala
27
důstojnou stopu průkopníka. Jeho nákladný život však stál vydavatele - ORBIS - milión. Kde ho vzít a
nekrást?
Marně jsem se snažil získat příspěvek na úhradu nákladů od Výboru dobré vůle Olgy Havlové, který
podporoval jen nemocné (a to už jsme my přece nebyli!), od ministerstva kultury (pro ně jsme zas byli
nemocní až moc), nebo z Úřadu vlády. Do května se nepodařilo získat nic. Ředitel Orbisu, pan Drozd
rozhodl zastavit vydávání časopisu nejprve číslem šest - tedy v červnu.
Šéfredaktorka Alena Plavcová s většinou redakce odešla. Šel jsem zapít marný boj o záchranu časopisu, a
v jednom gay podniku jsem jeho majiteli zaplakal na rameni. Bez pořádné tiskoviny by SOHO hodně
ztratilo na smyslu...
Za úsvitu mě doma vyděsil zvonek: zmíněný majitel gay klubu mi vrazil do ruky igelitku s tržbou. V
nejrůznějších bankovkách a mincích něco přes sto tisíc. Vysypal jsem je ráno řediteli na stůl, a on povolil
ještě jedno číslo - sedmičku. A to bylo osudové. Než se připravilo do výroby, ředitele odvolali a na jeho
místo přišel šestadvacetiletý Jakub Císař, který vyslechl mou novou koncepci, přijal ji a dal mi možnost
sestavit do konce roku novou redakci, připravit grafické a obsahové řešení a vydat nulté číslo nové verze
SOHO revue. Jmenoval mne šéfredaktorem a já se mu za důvěru mohl odvděčit smlouvou s Národním
centrem podpory zdraví z 29. 10., která zaručovala měsíčně 20 000 Kčs za propagaci prevence
HIV/AIDS. To se podařilo dohodnout díky novému koordinátoru programu prevence AIDS v NCPZ doktoru Stehlíkovi, se kterým jsem našel společnou řeč v hodině dvanácté.
Hlavní hygienik ČR dopisem ze 14. 12. nám navíc dal dobrozdání, že "... SOHO revue považuje za
časopis s vysokou etickou a estetickou úrovní... ", který: "... vyplňuje informační vakuum nezkreslenou
sondou do života homosexuální minority, která pohled na ni zlidšťuje a uvádí na pravou míru..."
To bylo do další pranice o existenci Soháčka víc než posilující...
14. Volba prezidenta SOHO
Po prvním dvouletém období mne Parlament SOHO zvolil na svém setkání 12. 12. 1992 v Plzni na další
dva roky do funkce prezidenta SOHO.
31. 12. 1992 došlo k rozpadu ČSFR.
SOHO tím ztratilo svou působnost na území Slovenské republiky...
28
1993 - Třetí rok SOHO v ČR
V.
...1993 / TŘETÍ ROK SOHO v ČR...
Nebyly to zdaleka jen samé vyhrané bitvy. Zažili jsme si mnoho hořkosti, od většiny, ale i od vlastní
alibistické menšiny. Všechno jsme se museli učit - jak spoluvytvářet demokracii, jak v ní žít, jak se
zapojit do občanské společnosti, jak medializovat naše skutky, jak financovat a organizačně zvládnou
bohaté záměry.
Od rodinných gay společností, přes první samostatné občanské gay aktivity se SOHO v prvních dvou
letech soustředilo na vlastní stabilizaci: napomohlo vzniku nových členských organizací, ať už radou
nebo finančně, precizováním stanov zpřesnilo své cíle a strategii, vypracováním celostátních projektů
získalo první významnější finance (pro tyto účely zřídilo SOHO svou nadaci Petronius). Po dramatické
situaci, kdy na čas přestalo vycházet SOHO revue, jsem nabídl ORBISu projekt obnovy SOHO revue,
který koncepčně vycházel z propojení se SOHO, a který byl přijat. V závěru roku 1992 vyšlo nulté číslo a
od roku 1993 započala nová éra SOHO revue.
Konec roku 1992 však znamenal také rozpad federálního státu Čechů a Slováků. Od roku 1993 se tak
změnil oficiální název i působnost organizace - ze SOHO v ČSFR na SOHO v ČR...
1. Sumář
V roce 1993 se Parlament SOHO setkal celkem čtyřikrát: 20. 3. v Českých Budějovicích, 19. 6. v
Ostravě, 2. 10. v Brně a 18. 12. ve Vápenné na Šumpersku. Navíc se setkaly 5. 11. aktivity moravského
regionu v Prostějově.
V průběhu roku se ustálil počet řádných členů SOHO na tyto aktivity: Men-klub Lambda Praha, Lesbianklub Lambda Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb - Klatovy, Gay klub Sokolov, Patrick
klub Plzeň, Gay klub Adam Chomutov - Jirkov, Nadace Sokrates Most, Gay klub Čtyřka Litvínov, Gay
klub Teplice, LEGA Pardubice, Gay klub Ludvík IV. Šumperk, Klub Lambda Ostrava s ženskou sekcí,
Gay důstojnost Olomouc a Lambda Brno s ženskou sekcí Sapfó klub Brno.
Za další čestné členy byli přijati: John Clark, generální sekretář ILGA a Andrzej Selerowicz, vyslanec
ILGA pro východní Evropu. Oba neváhali věnovat naší situaci mnoho času, zkušenostmi a radou nás
posunuli blíž k situaci ve světě.
Dohodu o spolupráci uzavřelo SOHO se Společností AIDS pomoc .
K dohodě o vzájemně prospěšné spolupráci se slovenským Hnutím Ganymedes došlo 10. 10. 1993 jejím
podepsáním obou prezidentů Mariana Vojtka a Jiřího Hromady v Papierničce u Blavy - symbolu rozpadu
ČSFR.
29
Prezidium SOHO pracovalo v prvním roce nového volebního období ve složení: prezident - Jiří Hromada,
viceprezident pro Čechy - Petr Prokeš, viceprezident pro Moravu a Slezsko - Zdeněk Sekanina,
viceprezident pro ženy - Marcela Šulcová, vedoucí zahraniční sekce - Karla Hyánková, vedoucí sekce
HIV/AIDS - Radovan Petřík, kterého v průběhu roku vystřídal Ivo Procházka. Tajemníkem SOHO, který
pečoval o účetnictví byl Jan Bednář.
Revizní komise - Jindra Angerová, Petr Kodl, Vlastimil Šmída.
Správní rada nadace SOHO Petronius pracovala ve složení: předseda - Jiří Hromada, členové - Marcela
Šulcová, Petr Prokeš, Zdeněk Sekanina, Jan Bednář, Lubomír Šlapka a Miloslav Stehlík z Národního
centra podpory zdraví. Výkonným ředitelem byl potvrzen vítěz konkursního řízení ze dne 4. - 7. 9. 1993 Petr Mráček z Prostějova.
2. Hospodaření
Se vzrůstajícím počtem organizací bylo zapotřebí ufinancovat stále rozsáhlejší spektrum záměrů.
Regionální organizace byly vedeny k tomu, aby se dokázaly uživit samy, proto většina z nich pořádala
větší či menší akce, ale ty většinou nepřinášely mnoho zisku. Ani regionální zastupitelstva neoplývala
financemi, ale ani přílišnou vstřícností. Nezbývalo, než zaútočit na centrální orgány. Tady se poprvé
projevila síla pospolitosti a celostátního charakteru SOHO. Centrální instituce důvěřovala centrální
organizaci. Finančním zdrojem se stalo ministerstvo zdravotnictví a v tomto roce také překvapivé dary od
těch, kteří sice neměli sílu nám pomáhat fyzicky, ale své svědomí uchlácholili finančním příspěvkem.
Moc jsme ho potřebovali.
Konto SOHO 1993:
Příjmy: 725. 655, 84 Kč
Výdaje: 667. 700, 46 Kč
Zůstatek: 57. 955, 38 Kč
Nadace SOHO Petronius 1993:
Příjmy: 265. 483, 09 Kč
Výdaje:
12, 00 Kč
Zůstatek: 265. 471, 09 Kč
3. SOHO revue
Rozpad Federace pořádně zkomplikoval situaci nově vzniklé redakce SOHO revue. V červenci 1992 se
sice podařilo odvrátit konec časopisu tím, že dobu, kdy měl být likvidován, prodloužil nečekaný dar,
který umožnil vydání červencového čísla 7/92. Během července došlo v nakladatelství Orbis, kde měla
redakce domovské právo k výměně ředitele. Teprve šestadvacetiletý Jakub Císař vyslechl argumenty,
kterými jsem obhajoval právo časopisu na existenci ve státní instituci. Pozastavil likvidaci, dal mi
možnost vypracovat novou koncepci celostátního gay magazínu a sestavit redakci. Koncepce byla
střídmější, šetřila náklady výroby a hlavně počítala s dotacemi a s propojením obsahové části na aktivity
sdružené v SOHO. Když se mi podařilo získat pro grafické zpracování scénického a kostýmového
výtvarníka Jana Růžičku, zdálo se být vyhráno. Jeho nezkušenost s profesí grafika přinesla sice redakci
mnohé svízelné chvíle s chronickým nedodržováním dohodnutých termínů, ale jeho výtvarné řešení bylo
netradiční a v mnohém krásné. Jenže...
30
Koncem roku jsme stačili vydat pouze nulté číslo a už tu byl rozchod Čechů a Slováků. Orbis spadal pod
federální instituci Československý rozhlas, a ten se s rozpadem federace transformoval. Součástí
transformace byla likvidace Orbisu. Bylo to k pláči - po půlroce příprav, poté co byla nasmlouvána dotace
od Národního centra podpory zdraví, kdy bylo vydáno jediné číslo (a ještě k tomu nulté) měla redakce
zase končit. Jenže...
Likvidátor Orbisu PhDr. Jiří Zoufal, poslanec Federálního parlamentu (který byl rovněž rozpuštěn), zrušil
sice prakticky všechny aktivity Orbisu, ale nás zatím ponechal. Z rozhovorů s ním jsem pochopil, že
nemá úmysl Orbis zlikvidovat, ale znovu vybudovat v reprezentativní vydavatelství a nakladatelství.
Dodnes si pamatuji na to co mi řekl: "Na lidech s vaší orientací bych klidně postavil základ podniku. Jsou
schopní, kreativní a pracovití. Rodina je neodvádí od práce." Dodržel to. Prožili jsme pak půl roku napětí,
protože smlouvu s námi uzavíral vždy jen na dobu určitou, na jeden jediný měsíc. Vždy, když se blížil
konec měsíce, trnuli jsme, jestli budeme moci pokračovat ve vydání Soháčka, nebo jestli dostaneme
vyhazov. Po sedmi takových smlouvách s námi generální ředitel Orbisu konečně 30. 7. 1993 uzavřel
řádnou smlouvu a my mohli začít pracovat relativně klidněji v přijatelnější perspektivě.
Redakci jsme tvořili zpočátku já, obětavý Marek Naar (s kterým jsme nekoukali na čas a málem v redakci
přespávali), nestor Václav Böhm a korektorka Irena Hlinková. V srpnu jsem stáhl z krušnohorské
provincie do "velkého světa" velmi talentovaného Pavla Buňatu. Nemohl jsem tušit, že se mi po letech, v
okamžiku, kdy bude nejhůř, tvrdě odvděčí... Ostatní byli externisté. Výtvarníka Jana Růžičku musel
vystřídat profesionální grafik Petr Hála. Jeho bohémství nás jednou donutilo, abychom za ním jeli
taxíkem až do Tábora na natáčení Princezny ze mlejna (když zmizel s podklady a v termínu, kdy mělo jít
číslo už do tisku se neozýval). Hledali jsme ho zoufale všude možně. Chudáka režiséra Zdeňka Trošku
jsem probudil brzo ráno v táborském hotelu. Jako člen redakční rady Janovi vynadal a odpoledne ho
pustil do Prahy vrátit materiály. Nezpracované. To, že číslo vyšlo včas - zachránil Petr Hála. A už v
redakci zůstal.
4. Promluv
L-klub Lambda Praha začal vydávat občasník pro lesbičky PROMLUV. Zahájil tak tradici vydávání
tohoto časopisu, který se vyprofiloval do prezentace intelektuálního a feministického pohledu na život
lesbiček.
5. Erotika
Samozřejmě, že vedle gay politiky, která našla v kulturně společenském magazínu SOHO revue své
nepostradatelné médium, se začal v Čechách klubat k životu i gay byznys. Nejprve LEGA Pardubice
začala vydávat od roku 1991 něco mezi - erotické fotografie s běžnými zprávami a obecnými úvahami ze
života minority ve svém listu GAY Press. Od roku 1992 začalo vydavatelství 3 ER nabízet tvrdší variantu
- ALAN boy, který však nevydržel s dechem dlouho. LEGA a nově FOX Press začaly nabízet i zahraniční
produkci. Erotické periodikum začala vydávat firma Dagra Communication (dnes Princ Press). Její Gay
sex magazín PRINC, jehož první číslo vyšlo v první polovině roku 1993 vychází dodnes. Jeho vydavatel
spojil své zahraniční zkušenosti se zdejší poptávkou, rozšířil svou produkci o další nápady (PRINC Story,
PRINC Extra atd.) a začal rovněž vedle své produkce nabízet zahraniční. Postupně se firmy (po distribuci
zahraniční nabídky) pustily i do natáčení českých erotických video filmů. Zpočátku s katastrofálním
technickým i obsahovým zpracováním. Konkurence donutila chovat se k zákazníkům postupně stále
seriozněji.
31
Mnozí pociťovali a pociťují působení SOHO ve vztahu k erotice jako pokrytecké. Samozřejmě, že to je
blbost. Změna myšlení se nemohla docílit přes pornografii, kterou alibisticky neodmítáme, ale pokud ji k
sexuálnímu naplnění někdo potřebuje, prožije si ji v soukromí.
Gay byznys (včetně gay saun, diskoték a video projekcí) se leckdy bez erotiky neobejde, jako se Gay
hnutí neobejde bez Gay byznysu. Gay byznys se však může o to svobodněji rozvíjet, oč úspěšnější je Gay
hnutí v odstraňování předsudků ve společnosti.
Nabídka gay podniků v Praze se o překot rozmnožovala. K tradičnímu U dubu, U Voka, přibyly zcela
nové Mercury, Riviéra a bombasticky anoncovaná Amerika nefalšovaného amerického podnikatele. Ten
však také nefalšovaně brzo zkrachoval...
6. Prevence HIV / AIDS
Hlavním hygienikem ČR Jaroslavem Křížem jsem byl 30. června 1993 jmenován členem Výkonného
výboru Národní komise pro prevenci HIV/AIDS v ČR. SOHO tak získalo velmi strategický post. Byli
jsme přímo u zdroje informací - a samozřejmě i financí. Obojí bylo zapotřebí, abychom nezůstali u
vroucích přání s minimální možností skutků. Prvním úspěchem ve funkci bylo prosazení podpory 200.
000 Kč pro právě vzniklý Klub HIV pozitivních při SAPu.
Pro realizaci dalších záměrů jsme museli nejprve prozkoumat terén. Vypracovali jsme a podali na
ministerstvo zdravotnictví projekt prvního výzkumu znalostí, postojů, chování a motivace osob s
homosexuálním chováním ve vztahu ke společenským podmínkám. Zní to učeně, ale bez této znalosti
bychom nedokázali stanovit seriózní strategii prevence AIDS v Gay minoritě, situovanou na rok 1994.
Ale i bez těchto - trochu zdlouhavých kroků bylo nutné intenzivně šířit informace a osvětu. Skvělým
pomocníkem se stalo SOHO revue s pravidelnou dvoustranou informací včetně seznamu linek pomoci, či
míst určených k anonymnímu testování.
Ohromně dopadla akce společně s Národním centrem podpory zdraví v rámci Matějské pouti. V průběhu
celého měsíce, od 7. 3. do 4. 4. 1993 mělo SOHO na výstavišti možnost informovat tisíce návštěvníků za
pomoci remitendy SOHO revue a dalších materiálů nejen o nebezpečí HIV/AIDS, ale v instalované
poradně odpovídat na mnohé zvědavé otázky obecného charakteru o problémech Coming outu. Bylo
nádherné chodit po Výstavišti, kde vedle atrakcí postávali lidé a četli SOHO revue. O dojemných scénách
s rodiči, prarodiči, kteří materiály brali pro své děti nebo s červenajícími se mládenci ani nemluvě.
Na Výstaviště navázal mimořádně zdařilý průvod Prahou v rámci každoroční celosvětové vzpomínkové
akce Světlo pro AIDS 23. 5. 1993. Účastníci, včetně zajímavých osobností prošli od Kyvadla na Letné,
Staroměstské náměstí ke Karlovu mostu, kde v kostele sv. Salvátora zakončil výjimečný večer s velkým
smyslem pro význam chvíle stejně jako vloni páter Tomáš Halík. Poprvé si akce výrazně povšimla média.
SOHO bylo také přizváno ke spolupráci s Výborem dobré vůle Olgy Havlové na celostátní kampani Boje
proti AIDS, 12. - 26. 6. 1993, která byla zahájena velkou společnou tiskovkou za účasti paní Olgy a
pokračovala koncerty, během kterých se konečně známí umělci vyjadřovali k AIDS i k drogám. 17. 6.
jsem měl poprvé ve své funkci možnost setkat se s panem prezidentem Václavem Havlem. Byl jsem
pozván na večer se sponzory v Míčovně Pražského Hradu. Václav Havel uslyšel ode mne první informace
o SOHO a jeho programu, a o kvalitě života g/l minority v ČR.
32
Naprosto netradiční kousek se nám podařil zorganizovat v rámci akce Dostihy a AIDS 15. srpna 1993.
Zaplněná Chuchle trochu šokovaně kromě přehledu startujících koní, pročítala preventivní materiály,
včetně SOHO revue.
Letos jsme se výrazně podíleli na obsahové části Druhého celostátního semináře o situaci v ČR, který se
pod názvem Čas činů uskutečnil 17. - 20. 11. 1993 opět v Poděbradech (kde se opakovaně každým rokem
pořádá dodnes). Dostalo s nám zde oficiálního uznání za skutky v boji s AIDS.
Zatímco velké akce byly převážně na bedrech pražských aktivistů, propagaci anonymního testování,
poradenství a distribuci preventivních materiálů systematicky na svých akcích prováděly ostatní,
regionální organizace SOHO. Velmi jim k tomu pomáhala distribuce populární knihy Magica Johnsona:
Jak se vyhnout AIDS a první brožury, kterou SOHO vydalo pod názvem Průvodce bezpečným sexem pro
kluky, kteří choděj´ s klukama. Celorepublikově se to projevilo ve spektru akcí, uspořádaných ke
Světovému dni boje s AIDS, 1. 12. 1993.
Bitva s AIDS začala profilovat činnost SOHO, stala se díky své intenzitě rovněž respektovaným prvkem
našeho úsilí o rovnoprávnost.
7. Gay Man 1993
Po skromném loňském, zahajovacím ročníku v pražském Valdeku jsme se rozhodli už nic neponechat
náhodě a druhý ročník připravit důkladněji. Organizací finále 26. 6. 1993 byl pověřen Parlamentem
SOHO Patrick klub Pzeň. Divadelní sál v hospodě U Bradů zažil mnoho dramatických okamžiků: nejprve
nechtěl jeho majitel slíbený sál na poslední chvíli pronajmout (nakonec ustoupil, tj. byl uplacen). Poté
čtyři osobnosti z Prahy odřekly telefonicky rovněž na poslední chvíli účast v porotě - pro pracovní
zaneprázdnění (Moravec, Vašinka, Víšek, Kovářík), takže se porota musela doslova vydupat ze země.
Mezi osobnostmi odřekl i konferenciér, takže musel být nahrazen improvizací. Ke všemu dvě hodiny před
začátkem zkratoval diskžokej elektrické vedení v celém domě. Sehnat v sobotu večer opraváře, najít
chybu a znovu rozsvítit sál byl nadlidský výkon. Deset minut před začátkem se ten zázrak stal.
To ještě nic neznamenalo. Horší bylo, že přes všechnu reklamu se podařilo předem prodat jen třicet
vstupenek! Přípravy večera mne s Liborem Kuldou, šéfem plzeňských tak pohltily, že když jsem těsně
před začátkem nahlédl skrze oponu, zkoprněl jsem: Bylo nabito. Přišli. Na poslední chvíli, ale přišli. Tato
zkušenost bude Gay Mana provázet i nadále.
Smůla byla protržena a večer proběhl v rodinné, spokojené atmosféře. Vítěz David Šorm z Prahy nezaujal
pouze tělesnými přednostmi, ale získal si porotu i diváky kultivovaností a - recitací vlastní básně. Za
odměnu cestoval na Kanárské ostrovy.
O skvělou atmosféru se postaral svými vstupy nepřekonatelný Jaroslav Čejka, člen poroty. Pikantní na
závěr bylo, že se majitel sálu přišel i s manželkou omluvit za komplikace, které nám z předpojatosti
způsobil. Dušoval se, že nic tak skvělého ještě v životě neviděl, a nabídl nám sál libovolně k užívání. Jen
my věděli, že do skutečné kvality opravdu prestižního večera má náš Gay Man ještě daleko. Pro srovnání:
Dnes, kdy připravujeme devátý ročník v Brně má rozpočet šest set tisíc. Plzeňský večer stál tisíců šest.
Deset se vybralo...
8. Mezinárodní vztahy
33
Prostřednictvím redakce SOHO revue se podařilo zkontaktovat všechny významné gay redakce v Evropě
(Inaczej, Babylonia, Gay Scotland, Magnus, Du und ich atd., i v zámoří The Advocate), získávat od nich
výměnou jejich časopiseckou a knižní produkci, aktuální informace, a hlavně možnost zdarma přetiskovat
jejich články a fotografie.
Vedle toho zástupci SOHO pracovně, za štědré sponzorské podpory pořadatelů získávali zkušenosti na
skvěle připravené, radnicí i městem podporované regionální konferenci ILGA ve Vídni (15. - 18. 4.),
světové konference o HIV / AIDS v Berlíně (7. - 11. 6.) a Europride Day v Berlíně (12. - 25. 6.).
Osobně jsem měl možnost se zúčastnit evropské konference ILGA v Londýně (27. - 31.12. 1993). Byl
jsem ohromen. Naprosto dokonalou organizací, včetně ubytování, stravování, informací o dopravě, o
městě vůbec. Během pěti dnů proběhly desítky workshopů (pracovních skupin) na téma nejrůznějších
problematik, se kterými se Gay hnutí může setkat - od financování, mediálního působení, poradenství
rodičům, sourozencům, Coming Out, po prevenci AIDS a politické působení. Na samotný Londýn vybyly
dva večery, a to jen do třiadvaceti hodin. Jinak se stále pracovalo. Vzhledem k tomu, jak se k nám, z
bývalého východního bloku všichni úžasně chovali, bylo by trapné vytratit se a bloumat po městě a
nevyužít vše, co pro nás připravili (navíc s naší minimální finanční účastí). Silvestr v Londýně pak byl
malou odměnou za přestálé schůzování. Nový rok pak mi umožnil seznámit se i s turistickými lákadly.
Krátce, ale přece. Nikdy nezapomenu. Poprvé jsem na živo byl svědkem, jak se to má seriozně dělat.
9. Registrované partnerství
SOHO připravilo první verzi paragrafovaného znění návrhu zákona o registrovaném partnerství, kterou
by v případě schválení mohly využívat jak dvojice stejného, tak rozdílného pohlaví. Tento návrh jsme
vypracovali na základě zahraničních zkušeností, ale akcentovali jsme v něm prvek nevyčleňování se ze
společnosti samostatným zákonem. Prakticky by to znamenalo přijmout doplňky zákona o rodině
občanského zákoníku. Vypracovaný návrh jsme předložili nejprve veřejnosti a odborníkům k posouzení.
Bitva, která trvá podnes započala...
10. Duhová vlajka
Na říjnovém zasedání Parlamentu SOHO v Brně dorazil dar od spřátelené holandské organizace:
nefalšovaná Duhová vlajka, symbol mezinárodního Gay hnutí, propojení mezi zeměmi, národy,
rozdílnými barvami pleti. První prapor naší upřímné, nefalšované víry jsme zasvětili políbením...
34
1994 - Čtvrtý rok SOHO v ČR
VI.
...1994 / ČTVRTÝ ROK SOHO v ČR...
SOHO v ČR začalo mít zvuk. Oprostilo se od trochu sentimentální vazby na minulost, kterou
charakterizovaly rodinné společnosti z období totality a první samostatné občanské gay aktivity z
porevolučních let. Poté, co si SOHO prožilo po druhém roce své existence dramatické události v podobě
rozpadu federálního státu Čechů a Slováků (a tím i federálního SOHO) a zánik první verze celostátního
kulturně společenského magazínu SOHO revue, který nakladatelství Orbis zrušilo pro nedostatečný zájem
čtenářů, se zdálo, že slibně se rozvíjející gay hnutí bude v samém počátku roztříštěno.
Opak byl pravdou! České organizace se semkly kolem svého jádra, usnadnily vznik nových aktivit na
různých místech republiky a pomáhaly tak společně vytvářet tolik potřebnou síť pro šíření informací do
končin, ve kterých měli občané na homosexualitu názory předpotopní. Zakládáním poradenských center
SOHO podalo pomocnou ruku těm rozechvělým dušičkám, pro které byl coming out nedosažitelným
cílem. A když se podařilo znovu prosadit v Orbise novou redakci a SOHO revue začalo opět vycházet,
bylo SOHO z nejhoršího venku. Potvrdila se stará pravda, že teprve krize prověřuje, co za co stojí.
Samozřejmě že všechno něco stojí. Tak muselo i SOHO hledat zdroje pro financování svých záměrů objevili se první sponzoři, vypracovávali se první projekty - a úspěšně.
SOHO se začalo profilovat razantně i díky celostátnímu programu boje s AIDS, ve kterém mu připadla
úloha šířit prevenci HIV/AIDS v gay minoritě jazykem, kterému rozumí - neboť i u nás platilo, že nejprve
to byla ona, která na svou promiskuitu a anonymní sex nejvíce doplácela.
Že se SOHO revue v reprezentativní formě sama neuživí, bylo jasné. Nadace SOHO Petronius dostala
jediný úkol - časopis za každou cenu ekonomicky podržet...
1. Sumář
V průběhu roku 1994 se Parlament SOHO setkal celkem čtyřikrát, jak se už stalo pravidlem: 12. 3. v
Jirkově (Gay klub Chomutov uspořádal setkání v místě mého rodiště, maloměsto bylo na nohou a já byl
pyšný, že kulturní dům, kde jsem jako recitátor a amatérský herec začínal - hostil oficiálně společnost,
kterou by si před tím nepustil přes práh. V jeho prostorách uspořádali Chomutovští několik
společenských večerů a to, že velké LOGO jejich klubu viselo na průčelí domu do náměstí, bylo pro mne
velkou satisfakcí). Dále se rokovalo 11. 6. v Sokolově, 24. 9. v Pardubicích a 10. 12. v Olomouci.
Během roku se ustálil počet rádných členů SOHO na tyto aktivity: Men-klub Lambda Praha, Lesbianklub Lambda Praha, Promluv Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov,
Patrick klub Plzeň, Gay klub Adam Chomutov - Jirkov, Nadace Sokrates Most, Gay klub Čtyřka
Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek Mykonos Ústí nad Labem, LEGA Pardubice, Gay centrum Šumperk,
35
Klub Lambda Ostrava s ženskou sekcí, Ucho Olomouc, PV Prostějov a Lambda Brno s ženskou sekcí
Sapfó klub Brno.
Dohodu o spolupráci uzavřelo SOHO se Společností AIDS pomoc a se slovenským Hnutím Ganymedes.
Prezidium SOHO pracovalo ve druhém roce druhého volebního období ve složení: prezident - Jiří
Hromada, viceprezident pro Čechy - Petr Prokeš, viceprezident pro Moravu a Slezsko - Zdeněk Sekanina,
viceprezident pro ženy - Marcela Šulcová, vedoucí zahraniční sekce - Karla Hyánková, vedoucí sekce
HIV/AIDS - Ivo Procházka. Tajemníkem SOHO, který pečoval o účetnictví, byl Jan Bednář.
Správní rada Nadace SOHO Petronius pracovala ve zredukovaném složení: předseda - Jiří Hromada,
členové - Marcela Šulcová, Zdeněk Sekanina a Jan Bednář.
Ve funkci výkonného ředitele se neosvědčil Petr Mráček z Prostějova, který byl 12. března v Jirkově
Parlamentem SOHO odvolán. Tuto funkci zastával nadále předseda správní rady nadace.
2. Hospodaření
Rok 1994 byl z hlediska hospodaření pro SOHO velmi úspěšný. V příjmech jsme dokázali získat takřka
milion a půl korun na činnost. Byl to rok úspěšných projektů SOHO. Po bezesných nocích bez přehánění)
jsme zplodili bez předchozích zkušeností projekty, které ve svém výsledku nakonec profilovaly činnost
SOHO. Sepsat projekty byla jedna věc, přesvědčit příslušné úředníky, aby ze státního rozpočtu něco
ukáplo pro SOHO, byla věc druhá. Mé jmenování (30. června 1993) do Výkonného výboru Národní
komise pro boj s AIDS při ministerstvu zdravotnictví se ukázalo být velkým strategickým úspěchem.
Získané kontakty nesly užitečné ovoce. Pokud si však někdo myslí, že stačilo jenom někde prohodit pár
slov, hodil na stůl hrst popsaných papírů a peníze se hrnuly na konto, pak je blázen. Nadací a
humanitárních organizací přibývalo jako houby po dešti - a všechny natahovaly ruku: státe, dej!
Nejprve bylo nutné si získat důvěru. Seriózností, průhledným účetnictvím, kontrolním systémem a hlavně
skutky. Na papír se vejde spousta slibů - ale realizace většinou vázne. Museli jsme se vyzbrojit trpělivostí
a schůzovat a přesvědčovat a obíhat jeden úřad za druhým a především se učit, učit, učit... jak řídit
nestátní neziskovou organizaci celorepublikového charakteru.
Výsledky se dostavily: od Světové zdravotnické organizace (WHO) - 260 000 Kč, od Česko-slovenskošvýcarské zdravotnické společnosti a švýcarské vlády - 130 000 Kč, od Národního centra podpory zdraví
- 200 000 Kč, od Státního zdravotního ústavu - 30 000 Kč a konečně od Ministerstva zdravotnictví ČR 800 000 Kč.
Samozřejmě, že to byly finanční prostředky účelově vázané, že jsme jejich použití museli detailně
vyúčtovat a zodpovídat se z toho, zda jsme za ně odvedli adekvátní práci. Uspět znamenalo pokračovat i v
příštích letech, zklamat znamenalo ztratit důvěru - a zdroj financí (pro porovnání: od gay sponzorů jsme
za celý rok získali 4 324 Kč).
Konto SOHO 1994:
Příjmy: 1 542 195,03 Kč
Výdaje: 1 242 897,03 Kč
Zůstatek: 299 298,00 Kč
36
Pro rejpaly z podstaty a znovu a znovu sděluji, že je musím zklamat - nikdo z celého SOHO za celých
deset let nepobíral za svou práci, za výkon funkce ani plat, ani odměny! Hradily se proti vyúčtování
pouze náklady na cestovné, ubytování a částečně telefonní poplatky. Toť vše.
Tedy to, co bylo ze zákona možné a nezbytné. Milionářem se nikdo díky SOHO nestal.
Poté, co výkonný ředitel, který vzešel z konkursu (Petr Mráček), neuspěl při získávání finančních
prostředků pro Nadaci Petronius, byl odvolán a řízení se plně ujala správní rada, které se dařilo lépe.
Finanční prostředky shromážděné na kontě nadace byly určeny na podporu časopisu SOHO revue.
Časopis se statečně držel, ale tím, kdo začal mít ekonomické problémy (a nepřestal je mít do svého zániku
v roce 1997), bylo překvapivě nakladatelství ORBIS. Situace se obrátila natolik, že SOHO půjčovalo
ORBISu finance na zaplacení dlužných faktur tiskárně, aby mohl být časopis vůbec vytištěn.
Nadace se ukázala být velmi prospěšnou. Zatahovaly se však nad ní mraky. Z připravovaného zákona o
nadacích vyplývalo, že každá nadace bude povinna mít na kontě základní jmění půl miliónu korun. To by
byla podmínka nad naše síly.
Nadace SOHO Petronius 1994:
Příjmy: 804 178,68 Kč
Výdaje: 627 260,50 Kč
3. Registrované partnerství
V oblasti legislativy a lidských práv se SOHO soustředilo především na ovlivnění veřejného mínění ve
prospěch přijetí doplňku Zákona o rodině a Občanského zákoníku o registrovaném partnerství. Bezpočet
rozhovorů v tisku, rozhlase a televizi, nové kontakty přímo v Parlamentu ČR přispěly k ojedinělému
výsledku v evropském kontextu: Podle průzkumu veřejného mínění Sociologického ústavu se vyjádřilo
ve prospěch přijetí 60 % české populace.
Povzbuzením bylo, že po Dánsku a Norsku bylo registrované partnerství uzákoněno i ve Švédsku. Politici
se začali u nás veřejně vyjadřovat - podporu zákonu vyjádřil na Nově v pořadu "7" tehdejší ministr vnitra
Jan Ruml. Nova pozvala do pořadu Tabu (7. 10.) Otu Tassinata, který si svým vyprávěním o dlouholetém
soužití s jedním partnerem, a tím, že vystoupil odvážně z "budky", získal sympatie diváků.
V říjnu byly zaslány poslanci Gjuričovi, členu týmu legislativců, kteří připravovali nové znění Zákona o
rodině naše návrhy doplňku zákona o registrovaném partnerství. První verze SOHO řešila nejen
nerovnoprávné postavení dvojic stejného pohlaví, ale i těch heterosexuálních párů, kteří spolu žijí, ale
nechtějí přijmout institut manželství. V odpovědi byli zástupci SOHO přizváni ke konzultaci. Ledy byly
prolomeny.
V tomto kontextu byl povzbudivý úspěch ve sporu s vydavatelem Annonce, který zakazoval otisknout
seznamovací gay inzeráty, pokud inzerentům nebylo osmnáct let. Heterosexuálům stačilo, aby jim bylo
patnáct. Pan vydavatel zaspal dobu, nevšiml si, že nás zákon již tři roky zrovnoprávňuje. Nakonec však
respektoval námitky SOHO a přizpůsobil se oficiálně platné věkové hranici patnácti let pro všechny.
4. Zahraniční styky
Díky SOHO revue, která putovala po Evropě i do zámoří ke spřáteleným redakcím a díky naší pilné
účasti na konferencích ILGA (Palanga - Litva, 22. - 24. 4. a Helsinki, 27. - 31. 12.), IGLYO (mladí do
37
pětadvaceti let - Berlín, 15. - 16. 10.) a Gay věřících (Píla - Slovensko, 12. - 15. 5.), na seminářích a
setkáních na odborná témata se zvýšilo povědomí o našem konání v cizině. Získali jsme podporu (naši
účast hradili vždy pořadatelé!) a respekt především schopností udržet několikaletou soudržnost SOHO (v
gay světě ojedinělou) i díky neotřelým návrhům z oblasti prosazování lidských práv do praxe společnosti
(líbil se náš model registrovaného partnerství).
Hlas SOHO nechyběl nikdy tam, kde bylo potřeba podpořit naše východní kolegy (slovenské Hnutie
Ganymedes, které to mělo za Mečiara svízelné a po rozpadu federace se rozpadlo také, polskou Lambdu,
Rumuny, Bulhary i Rusy v jejich boji za zrušení zákona, který je trestal za pouhou orientaci).
Zvedali jsme hlavu a gay svět o nás začal vědět.
5. Boj s AIDS
SOHO vypracovalo ucelenou koncepci prevence AIDS v gay minoritě, která byla přijata Ministerstvem
zdravotnictví ČR - respektive jeho Národní komisí boje proti AIDS a získalo významný finanční
příspěvek na její realizaci.
Nakoupili jsme preventivní materiály (prezervativy a lubrikační gely) distribuovali jsme je poprvé po gay
klubech a na akcích regionů.
K brožuře Bezpečnější sex (pro kluky, kteří choděj s klukama) přibyly dvě další. SOHO vydalo
Bezpečnější sex (pro holky, který choděj s holkama) a Coming out (průvodce obdobím nejistoty, kdy
kluci a holky hledají sami sebe). Spolu s preventivními materiály byly distribuovány regionálními
organizacemi SOHO.
Jiří Louženský, ředitel Městského muzea a galerie ve Vodňanech a dlouholetý předseda Lambdy České
Budějovice, uspořádal v průběhu roku putovní výstavu výtvarných děl - Uměním proti AIDS. Originální
nápad putoval po republice a netradiční formou upozorňoval na nebezpečí AIDS i na způsoby obrany. V
regionech ji pomáhali organizovat členové SOHO.
SOHO participovalo rovněž na pražské výstavě Jak se vyhnout AIDS (Národní dům Vinohrady, 1. 2. - 1.
4.).
Společnost AIDS pomoc otevřela 17. února díky finančnímu příspěvku Klub HIV pozitivních, zárodek
dnešního Domu světla.
Za organizačního přispění SOHO proběhla 2. března pražská premiéra filmu Philadelphia. Premiéry a
recepce v gay klubu Riviéra se zúčastnily osobnosti podnikatelského, kulturního a gay světa.
SOHO vystoupilo z Asociace pro boj s AIDS (13. 5.), aby mohlo samostatně vstoupit do nového
subjektu, volnějšího sdružení nevládních organizací v boji proti AIDS, který vznikl pod názvem Fórum.
Světlo pro AIDS (Candlelight Memorial) uspořádalo 22. května SOHO nejen se SAPem tradičně v Praze,
ale prostřednictvím svých regionálních organizací také poprvé v dalších dvanácti městech ČR.
Jako každým rokem ani letos nechyběli zástupci SOHO na celostátní konferenci o problematice AIDS,
pořádané opět v Poděbradech, 25. - 27. 11. Výrazně se podíleli na programu konference, během kterého
bylo SOHO za své aktivity velmi kladně hodnoceno. Poprvé bylo veřejně oznámeno, že zatím co si podle
38
statistik gay minorita (lesbická má nulovou incidenci) už několik let udržuje roční nárůst na stejné úrovni,
u heterosexuální populace toto číslo prudce stoupá.
Rozloučili jsme se s velkým přítelem, člověkem a neúnavným předsedou Společnosti AIDS pomoc Jiřím Horským. Vzpomeňme si na jeho statečný svár o věci, které jsou dnes tak samozřejmé, ale tehdy je
musel někdo začít prosazovat. Jiří byl neúprosný do posledního zbytku sil...
6. Curych, Kostnice a zlámaná noha
Osmého dubna vyjelo z Prahy embéčko. Vezlo mne a šoféra - k čemuž se propůjčil doktor Michálek z
Mostu. Směr - Švýcarsko, Curych, cíl - vydyndat finance od českých emigrantů, lékařů, kteří založili
Česko-slovensko-švýcarskou zdravotnickou společnost, aby pomohli své (teď již svobodné) vlasti
financovat palčivé problémy. Seznámil jsem se s nimi na AIDS konferenci v Poděbradech, získal jejich
důvěru a - pozvání.
Cesta uběhla skvěle, hostitelé pan Nemecek a paní Nina Tuma byli rovněž úžasní. Zprostředkovali mi v
Curychu setkání s vládním zmocněncem pro AIDS Rogerem Staubem, který byl sice chvíli důležitý, ale
za chvíli, když poznal, že jde o gay blázny z Čech, začal pomáhat. Sepsal za nás žádost o finanční
výpomoc od švýcarské vlády na rozsáhlý průzkum v české gay minoritě (míra diskriminace, její
postavení, chování k nebezpečí AIDS atd.). Odjížděli jsme plni nadějí a příslibů. (Roger byl taky gay - a
nutno napsat, že splnil vše, co slíbil. Stejně jako naši krajané, kteří přispěli SOHO na nákup preventivních
materiálů.)
Cesta zpět byla proto veselá, prosluněná. Udělali jsme si zajížďku do Kostnice vzpomenout památky
člověka, který neváhal pro své ideály uhořet v plamenech lidské nenávisti - Mistra Jana Husa. Sotva jsme
však - již v hluboké noci - přejeli hranice naší republiky, čekalo nás ledové krupobití, náledí a u Rokycan
smyk, kotrmelce přes dálnici a zaparkování ve škarpě.
Přežili jsme celí, jenom má levá noha rupla pod kolenem. Policii jako první zajímalo, zda jsme s
Michálkem v rodinném vztahu. Nebyli jsme - a proto hrozilo řidiči trestní stíhání za ublížení na zdraví
(pokud bych byl v neschopnosti víc než týden). Kdybych se sádrou marodil v neschopnosti více než pět
neděl - hrozila mu žaloba za těžké ublížení na zdraví, a šel by bručet natvrdo, přestože bych si to nepřál.
Stačilo, abych byl příbuzný, nebo abychom byli v registrovaném partnerství (zase o jeden argument více)
a mohl jsem jeho stíhání zastavit. Takhle jsem se musel nechat po šesti dnech uschopnit a se sádrou
chodit pražskými ulicemi dva měsíce do redakce.
Nabitá zkušenost a finance ze Švýcarska pro SOHO však všechno bohatě nahradily.
7. SOHO revue
Už třetím rokem držel časopis cenu (27 Kč) i úroveň. Redakce se stabilizovala a zažila první relativně
klidný rok. Málokdo si uvědomuje, že skutečným centrem gay hnutí se staly právě dvě místnosti redakce
časopisu. SOHO tak mělo kancelář uprostřed Prahy, administrativní servis (včetně telefonů, kopírky,
kancelářských potřeb) zdarma, takže stát nepřímo velmi pomáhal našim záměrům. V redakci se
soustřeďovaly veškeré informace z gay domova i ze světa, byla přístupná návštěvám, neustále v ní
klokotal život. Brigádníci, kteří k nám chodili pomáhat balit Soháčko pro předplatitele (abychom ušetřili),
jistě vzpomínají na chvíle kamarádské vzájemnosti i srandu, která se i při práci vyklubala.
39
V květnovém čísle se na titulní straně objevila první hvězda - Jiří Korn a uvnitř sympatický rozhovor s
ním. Mnohé povzbudil.
Zcela unikátní se zdál být projekt s Ruskem. Dima Lyčev, se kterým jsem se seznámil v Londýně na
konferenci ILGA, začal vydávat bulletin 1/10 (v Rusku mají za to, že je nás deset procent). Protože tisk
byl v Moskvě strašně drahý a navíc nekvalitní, domluvil se s námi, že bulletin vydáme jako přílohu
SOHO revue. Stalo se, číslo 8/94 vyšlo nejen v české verzi, ale tisíc kusů bylo vydáno s přílohou v
azbuce. Dima dobře zaplatil a sám snad i dobře vydělal. Těch tisíc kusů odvezli na dvě etapy moskevští
chlapci načerno v kufrech vlakem.
8. Gay Viola
V pražském Merkury klubu, kde se ke svým schůzkám scházel M-klub, vznikla nádherná tradice se
záměrem konkurovat oficiální poetické kavárně Viola. Miro Chorvát, v minulosti herec a rozhlasový
spíkr, začal připravovat na můj podnět v rámci schůzek M-klubu malá pásma z naší i světové gay
literatury a poezie (Platón, W. Shakespeare, Jiří Karásek ze Lvovic, Walt Whitman, Michelangelo,
Václav Krška, Prokletí básníci, O. Wilde, J. Cocteau a J. Marais, Tennessee Williams, Allen Ginsberg,
Andie Warholl, Jiří Janíček). Protože však schůzky M-klubu měly ambici být samostatné, dalo SOHO
vzniknout 12. 10. na Střeleckém ostrově ve vinárně U střelce poetické Gay Viole. Prvním představením
byl průřez dílem Radoslava Nenadála za účasti autora. Od té doby na scéně Gay Violy vystoupily
vynikající interpreti (Radovan Lukavský, Miroslav Moravec, Květa Fialová, Zdena Hadrbolcová, David
Prachař, Marcel Vašinka, David Vejražka, Mirek Kovařík a další).
9. Otevření gay centra
Nadace Sokrates Most slavnostně otevřela 11. února své vlastní prostory, které nazvala Gay centrum
Sokrates Plus. Za účasti významných osobností veřejného kulturního a politického gay života, za zvýšené
pozornosti sdělovacích prostředků tak zrealizovala sen všech regionálních organizací SOHO - mít své
vlastní zázemí. Smyslem centra byla podpora všech humánních záměrů, které charakterizují SOHO vybudovat v prostorách kontaktní a informační centrum pro všechny, kteří mají problémy s HIV/AIDS
nebo s coming outem. Duchovní otec Lubomír Šlapka si vzal na sebe složité břemeno problémů. V té
době to však byl odvážný skutek, který šel správným směrem. Doba možná ještě nebyla zralá.
10. Gay Man 1994
Finále třetího ročníku (25. června) bylo prvním, které SOHO uspořádalo na Moravě. Lambda Ostrava
neponechala nic náhodě a věrna tradicím svých úspěšných společenských večerů nabídla v Kulturním
domě Michálkovice skvělý večer na noblesní úrovni, který vzali vážně i soutěžící. Tentokrát
neimprovizovali, ale důkladně se připravili. V sále bylo plno, nezklamali ani přespolní, ani tradičně
početná polská výprava.
Režie večera a jeho moderování Lubošem Mendrokem pomohly vytvořit zážitek, na který se nezapomíná.
Soutěžící vyhecování diváky nechal na pódiu duši. Po boji se nakonec k velké radosti domácího publika
stal nositelem titulu Gay Man 1994 Josef Chovanec z Ostravy. Za své vítězství kromě mnoha vtipných i
praktických darů získal pobyt v Tunisu.
11. Gay Games
40
Poprvé v historii gay olympiády vyslalo SOHO svou výpravu českých reprezentantů, a to za oceán do
New Yorku. Protože to bylo daleko a protože SOHO nikdy nebylo bohaté, bylo sportovců minimálně
(čtyři), a všechno si hradili buď sami nebo za přispění svých přátel. Nicméně SOHO je vybavilo
slušivými červenomodrobílými sportovními soupravami s logem SOHO a nápisem Czech Republic a
spoustou propagačních materiálů (včetně státní vlajky). Mezi 15 000 sportovci z celého světa se naši
neztratili. Přivezli tři zlaté, jednu stříbrnou a tři bronzové medaile.
Nejúspěšnějším sportovcem výpravy se stal bezpochyby Petr Cínek (dvě zlaté a jedna bronzová), který
reprezentoval ve stolním tenisu. Zdeněk Pokorný získal zlato ve skoku dalekém a bronz v hodu diskem.
Martin Kobylka přivezl stříbrnou medaili z běhu na 110 m překážek a bronz ve skoku dalekém. Senior
výpravy Vladimír Stibor odjížděl jako náhradník pro plavecké soutěže, startovat však nemohl, protože
žádný závodník neodstoupil. Chlapci přivezli nádherné medaile, krásné vzpomínky a hlavně chuť
připravit velkou výpravu SOHO na další olympiádu, kterou v roce 1998 připravoval Amsterdam.
12. Volba prezidenta
Neuvěřitelně to uběhlo. Druhé dvouleté období prezidenta a Prezidia SOHO skončilo, a proto na 18.
zasedání Parlamentu SOHO 10. 12. v Olomouci musel být potřetí volen prezident SOHO.
Předtím jsem poctivě během dovolené projel celou republiku a všechny regionální organizace, seznámil
se s jejich vývojem, problémy, s jejich místními podmínkami. Pochopil jsem víc než jen při pracovním
tempu na zasedáních parlamentu nebo při akcích, které regiony pořádají. Všichni jsme si začali
uvědomovat, že SOHO získalo v zemi respekt. Všichni jsme věděli, že teď už můžeme jít jenom dopředu.
Možná proto jsem byl jednomyslně znovu zvolen. Protože předtím byla schválena změna stanov, bylo mé
třetí volební období určeno na čtyři roky.
Ve výroční zprávě jsem své pocity vyjádřil takto:
"Čtyři roky působíme ve prospěch g/l minority. Co to je - působit ve prospěch? Stojí o to někdo? Má to
smysl? Stojí to za to? Samozřejmě ano! Pominuly snad už doby hašteření se o blbosti, to, jak se která
funkce bude jmenovat, kdo bude mít razítko a kdo ne, či kdo má větší zásluhy v boji za práva
homosexuálů. SOHO se stalo svéprávnou, svébytnou společenskou silou, která ve spektru nevládních
organizací je dnes v ČR nepřehlédnutelná. Sice je občas vyhledáváno sdělovacími prostředky jako zvlášť
pikantní téma, ale už bez úšklebků, bez ústranního opovržení a bez nulové znalosti problematiky.
Myslím, že SOHO v ČR završilo etapu boje za práva utlačovaných a ponížených. Utlačovaní a ponížení
musí teď sami chtít stát se přirozenými, musí sami vstoupit do společnosti se svou identitou, musí se
odprostit od pseudoproblémů své citové orientace - a žít... Žít volně, vždyť tak krátce...
SOHO by jim mělo být v tomto slova smyslu partnerem. K tomu mu dopomáhej Bůh!"
41
1995 - Pátý rok SOHO v ČR
VII.
...1995 / PÁTÝ ROK SOHO v ČR...
Anonymní, pokoutní setkávání rodinných společností se stala definitivně minulostí. Nikdo si už nemohl
stěžovat, alibisticky trpět díky své orientaci, vymlouvat se na diskriminaci společností, na nedostatek
možností realizovat svou přirozenost. SOHO v ČR za prvních pět let své plodné existence dokázalo
sjednotit přes dvacet gay a lesbických organizací a vytvořit tak poměrně hustou síť aktivit, které - bez
nadsázky - nabídly životně důležitou, pravidelnou službu těm, kteří k sobě a druhým nalézali cestu jen
obtížně. Samozřejmě ne každá z členských organizací SOHO poskytla stejnou kvalitu nabídky svých
akcí. Byly a jsou organizace, které svým významem jen nepatrně přispívají smyslu celku. Některé svými
skutky oslovují pravidelně stovky "klientů", jiné pomáhají ve svém regionu jednotlivcům. Vše bylo
odvislé do míry nadšení, ale především organizačních schopností, od toho, jak složitá byla situace v tom
kterém regionu Čech a Moravy. Jiné reakce ve vztahu k nám se daly vysledovat v hornických oblastech Sokolovsku, Mostecku či Ostravsku, jiné v zemědělském Českobudějovicku nebo v religiózní jižní
Moravě, jinak tomu bylo ve velkých městech, jinak v maloměstech nebo na venkově.
Přesto pět let důsledného, každodenního zápasu ve prospěch gay a lesbické minority vytvořilo důstojné
klima, ve kterém se už dalo dýchat. Ať už z hlediska legislativního nebo z hlediska veřejného mínění,
které přestalo reagovat vysloveně agresivně nebo neinformovaně díky permanentnímu, teď už serióznímu
zájmu sdělovacích prostředků. To vše připravilo půdu i pro poklidný rozvoj podnikatelských gay aktivit.
V Brně, v Ostravě, v Chebu, v Mostě a pochopitelně především v Praze se rozrostla nabídka gay barů,
diskoték, pivnic i saun, bez averzí úřadů, bez protestů obyvatel v okolí, bez fyzického napadání, rozbíjení
oken či výhrůžek od extrémistů.
Přesto mnozí z těch, pro které bylo toto vše vyvzdorováno, jakoby raději trpěli ve svém bolestínství. Přes
všechny změny se neodvažovali kupovat SOHO revue ve stánku, projít coming outem v rodině či
zaměstnání, podpořit veřejně registrované partnerství, zúčastnit se natáčení pořadu o naší problematice v
televizi. SOHO čekala v dalším pětiletí druhá, těžší polovina úkolu: po majoritě probudit k zodpovědnosti
za kvalitu svého osudu vlastní minoritu...
1. Sumář
Během roku 1995 se Parlament SOHO setkal opět čtyřikrát, jak vyplývá ze stanov: devatenácté řádné
zasedání proběhlo 25. 3 v Litvínově na zámku, dvacáté 17. 6. v divadelním klubu v Ostravě, jednadvacáté
pak 23. 9. v Praze v gay pivnici U dubu a dvaadvacáté řádné zasedání hostil gay bar Bert v Chebu. Na
rozmanitých místech tak rokoval a koordinoval bohatou činnost našeho sdružení. Navíc proběhlo 27. 5.
mimořádné jednání moravských organizací, které se usnesly mimo jiné zrušit funkci viceprezidenta
SOHO pro Moravu. Byla to jediná změna stanov, kterou Parlament SOHO v tomto roce schválil (17. 6.).
Poté, co předchozí novelizace stanov zrušila funkci viceprezidenta SOHO pro Čechy a rozšířila počet
sekcí, se organizační struktura Prezidia SOHO (které odpovídalo za činnost SOHO v mezidobí mezi
zasedáními parlamentu) zjednodušila a zefektivněla: vedle prezidenta a viceprezidentky pro ženy tvořilo
Prezidium SOHO pět šéfů sekcí (tedy s nadsázkou řečeno - pět ministrů, kteří nesli odpovědnost za
resorty administrativy a ekonomiky, legislativy, HIV/AIDS, kultury a sportu a resort zahraničních
42
vztahů). Po zrušení funkce viceprezidenta pro Moravu bylo rozhodnuto, že prezidium musí mít složení
vždy takové, aby minimálně jeden z jeho členů měl bydliště na Moravě a prezentoval zájmy moravských
organizací.
K 31. 12. 1995 sdružovalo SOHO již dvacet dva organizací: Men-klub Praha, L-klub Praha, Promluv
Praha, GIC Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Patrick klub Plzeň,
Gay klub Adam Chomutov, Nadace Sokrates Most, Gay klub Čtyřka Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek
Mykonos Ústí nad Labem, G/L klub Slaný, LEGA Pardubice, Gay centrum Šumperk, Klub Lambda
Ostrava - muži, Klub Lambda Ostrava - ženy, Ucho Olomouc, PV klub Prostějov, Lambda Brno - muži a
Lambda Brno - klub Sapfó ženy.
Dohodu o spolupráci uzavřelo SOHO s Českou společností AIDS pomoc, organizací gay věřících
LOGOS a slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
SOHO je rovněž nadále členem ILGA (International Lesbian and Gay Association), Rady humanitárních
sdružení v ČR, Fóra nevládních organizací pro boj s AIDS a má svého zástupce v osobě prezidenta ve
Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Prezidium SOHO pracovalo v prvním roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří Hromada,
viceprezident pro ženy - Marcela Šulcová, vedoucí sekce administrativy a ekonomiky - Lubomír Šlapka,
vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr Kodl, vedoucí sekce pro prevenci HIV/AIDS - Ivo
Procházka, vedoucí zahraniční sekce - Miluš Kotišová.
Revizní komise působila ve složení Jindra Angerová, Jaroslav Hošek a Lubomír Mendrok.
Správní rada Nadace SOHO - Petronius, která připravovala její zrušení vzhledem k neúnosným
podmínkám zákona o nadacích, pracovala ve složení: předseda - Jiří Hromada, členové - Marcela
Šulcová, Zdeněk Sekanina (do 17. 6.) a Lubomír Šlapka (hospodář).
2. Hospodaření
SOHO dokázalo v průběhu roku využít narůstající autority, kterou získalo díky odpovědnosti a
preciznosti, s jakou nakládalo se svěřenými prostředky i díky tomu, že se svým programem se
vypracovalo mezi nejvýznamnější nevládní občanská sdružení v republice. Příjem dva a půl milionu
korun, z nichž prakticky dva miliony byly využity k financování aktivit SOHO ve prospěch gay a
lesbické minority rozhodně svědčí o jeho narůstající úrovni - ale i odpovědnosti.
Bylo to takřka o milion korun více než v roce předchozím, a tak některé organizace podlehly falešné
bezstarostnosti a některé dokonce začaly hodnotit smysl svého členství podle výše příspěvků ze společné
pokladny. I tyto sobecké postoje však nenalezly v SOHO pochopení. Adekvátní podporu dostali ti, kteří
vedle řečnického umění dokázali tvrdě zapracovat.
Konto SOHO 1995:
Příjmy: 2 469 669,47 Kč
Výdaje: 1 812 647,40 Kč
Opět pro rejpálky, kterým se pomluva stala životní potřebou a jedinou seberealizací, musím citovat
konstatování Revizní komise: v hospodaření nebylo shledáno závad.
Nadace SOHO - Petronius musela ukončit svou činnost. Nemohli jsme se prostě zavázat, že dokážeme
udržet základní jmění ve výši půl miliónu korun, jak stanovil zákon. Z rozhodnutí Parlamentu SOHO
43
proběhla likvidace nadace v průběhu roku. Definitivní ukončení působnosti bylo stanoveno příslušnými
úřady na 26. února 1996.
Jmění nadace ve výši 388 000 Kč bylo převedeno na konto SOHO. Protože se jednalo vesměs o
prostředky získané na podporu vydávání SOHO revue, bylo s nimi v rozpočtu SOHO i nadále nakládáno
jako s účelově vázanými prostředky pro potřeby redakce.
SOHO však nezůstalo bez nadace. Cíle zrušené nadace a jejich realizaci na sebe převzala Nadace
Sokrates Most. Jedna nadace v rámci SOHO bohatě stačila, zvláště když to byla nadace životaschopná a
kreativní.
3. Legislativa a lidská práva
Prioritou roku se jednoznačně stal první pokus o prosazení registrovaného partnerství do legislativy ČR.
Návrh doplňku zákona o rodině a Občanského zákoníku byl zaslán prezidentovi, vládě a Parlamentu ČR.
Vláda určila, že se vypracováním vládního návrhu bude zabývat ministerstvo spravedlnosti. Nastala doba
příprav a jednání, které s námi za ministerstvo vedl tehdejší první náměstek ministra Nováka Cyril
Svoboda. Tehdy ještě nebyl členem KDU-ČSL, a tak snad proto to byla jednání velmi vstřícná, v
korektním duchu. Nikdo netušil, že jednáme s člověkem, který se stane později nejzavilejším odpůrcem
zákona, a že jeho nenávistná taktika bude mít ve sněmovně těsnou většinou úspěch. V tuto chvíli se
zřejmě zasadil o to, aby přes odmítavý postoj ministerstva spravedlnosti se návrh dostal vládě k
projednání.
Současně jsme v poslanecké sněmovně kontaktovali poslance a získávali od mnohých podporu. Za
pomoci sdělovacích prostředků se vytvořilo příznivé klima ve veřejnosti, které signalizovalo až
šedesátiprocentní podporu přijetí návrhu zákona. Vláda Václava Klause však na svém zasedání 8.
listopadu založení institutu registrovaného partnerství pro osoby stejného pohlaví zamítla. Nepřijala ani
druhou verzi, která počítala s možností, že by tento institut mohly využívat i dvojice heterosexuální,
kterým se nechce vstupovat do manželství. Následovala velká vlna protestů ve sdělovacích prostředcích,
včetně úspěchu v televizní Aréně, kam jsem byl pozván 22. listopadu, abych v živém vysílání obhájil
právo zákona na život. Ani oponenti v čele s Cyrilem Svobodou nezabránili tomu, že v telefonickém
hlasování potvrdilo 65 % diváků podporu našich požadavků. Celkem 5 421 jich zavolalo ano, 2895 bylo
proti. Byl to první velký mediální souboj, který mi přinesl osobně velkou zkušenost a nám všem satisfakci
a odvahu pokračovat a nevzdávat se. Jednoznačně vstřícně se na tiskové konferenci 30. listopadu vyjádřil
i prezident Václav Havel, který navíc vyzval k pokračování diskuse na toto téma.
Zajímavá byla problematika odškodnění gayů za pronásledování nacisty. Přestože byly zavíráni do
koncentračních táborů a ocejchováni známým růžovým trojúhelníkem, vymoci odškodnění bylo velmi
svízelné. Za prvé - podle tehdejších platných zákonů nacisti nepohodlné odpůrce fašistického režimu s
homosexuální orientací nezavírali jako odbojáře, ale jako obyčejné zločince (homosexualita byla ze
zákona trestná). Paragrafy umožňovaly odsuzovat nás stejně jako zloděje a vrahy. Bylo dnes velmi těžké
rozlišit, kdo má nárok na odškodnění a kdo nikoli. Podle tehdejších zákonů - nikdo. Navíc se nám
nepodařilo vypátrat nikoho, kdo by se o odškodnění z tohoto důvodu chtěl přihlásit.
Postavením gay minority s jejími zkušenostmi s diskriminací v uplynulých letech se podrobně zabýval
průzkum prostřednictvím dotazníku v SOHO revue od MUDr. Ivo Procházky. Vedle obecných zjištění a
konstatování, že v porovnání s ještě nedávnou minulostí je situace už v mnohém směru optimističtější,
přispěl průzkum k překvapivému odhalení diskriminačních dotazníků v transfúzních stanicích, které v
rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod zakazovaly darovat krev všem homosexuálně
orientovaným občanům. Argumentace, že jsme nejrizikovější skupinou přenosu HIV/AIDS, byla
44
nehorázná, protože paušalizovala a diskriminovala zodpovědnou část gay minority. Navíc nárůst HIV
pozitivity se u nás zastavil, naopak v heterosexuální většině se zvyšoval. Nehorázné bylo vůbec
požadovat sdělení o své sexuální orientaci. Boj o změnu dotazníku trvá dodnes, i když se ty nejkřiklavější
formulace přece jen podařilo otupit. Nicméně v principu je nutné dosud bojovat stejnými absurdními
zbraněmi - chci-li dát krev, jsem gay a vedu zodpovědný život, nemá nikdo právo po mně chtít, abych se
z této možnosti vyřadil tím, že se ke své orientaci přiznám. Nažraný vlk tak chrápe a dělá, že nic nevidí, a
celá koza vesele pomáhá řešit neustálý nedostatek krve.
4. Boj s AIDS
Stejně jako vloni realizovalo SOHO za podpory ministerstva zdravotnictví celostátní projekt prevence
HIV/AIDS, který pod názvem COMING OUT směřoval k nejožehavějším otázkám našeho životního
stylu. Pravidelná dvoustrana prevence AIDS v SOHO revue věnovaná veškerým aktuálním informacím ze
zahraničí a z České republiky, práce poradenských linek, které především v Mostě, Ústí nad Labem,
Ostravě a v Praze (nově vzniklá gay linka věřících, kterou provozoval LOGOS), besedy a šíření informací
a preventivních materiálů na akcích všech organizací SOHO, to vše přispělo k tomu, že poprvé v roční
statistice počet HIV pozitivních z gay minority nepřevýšil počet infikovaných v heterosexuální majoritě.
Za rok 1995 bylo zaregistrováno 13 nových HIV pozitivních homosexuálním a 27 heterosexuálním
kontaktem.
SOHO vyhlásilo ve spolupráci s firmou Vulkán Hrádek nad Nisou soutěž o výtvarné zpracování krabičky
prezervativů SOHO, které společně s lubrikačními gely bylo součástí preventivních akcí po celé
republice. Zvítězilo výtvarné pojetí László Sümegha, výtvarníka ze Slovenska, který tak začal nejprve
výtvarně spolupracovat se SOHO, s časopisem a posléze, když získal trvalé bydliště v Praze, položil
základy organizaci Projekt Šance, která měla a podnes má nejméně vděčný, velmi složitý program pomáhat prostitutům nalézt cestu zpět nebo je alespoň naučit chovat se bezpečněji vzhledem k
HIV/AIDS.
Vydáním čtvrtého dílu cyklu brožur, které se věnovaly problematice HIV/AIDS, získalo SOHO ucelenou
kolekci, odpovídající na spektrum dotazů, které s virem HIV a onemocněním souvisí. Po Bezpečnějším
sexu pro kluky, Bezpečnějším sexu pro holky, brožuře Coming out, vydaných v předchozím roce, dostal
čtvrtý díl všeříkající název Lidi, jsem HIV pozitivní.
Tradiční Candlelight - Světlo pro AIDS si už našel bezpečné místo v gay kalendáři akcí. Rozžaté svíce
symbolizovaly 28. května solidaritu s nemocnými a vzpomínku na zemřelé kromě Prahy v dalších
jedenácti městech republiky, opět v režii regionálních organizací - za velkého zájmu sdělovacích
prostředků.
SOHO se poprvé zúčastnilo veletrhu Erotica ´95, který proběhl v Praze 16. - 19. listopadu za velkého
zájmu návštěvníků. Působili jsme v záplavě heterosexuální nabídky jako bílé vrány - především díky
našim preventivním materiálům.
Skutečným vyvrcholením roku bylo vydání publikace Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Po
dvouletém seriózním průzkumu, kterému předcházelo pátrání po finančních prostředcích (včetně mé cesty
do Curychu, která skončila autohavárií a zlomenou nohou), a který vyvrcholil sběrem a vyhodnocením
tisícovky vyplněných dotazníků, se autoři - MUDr. Džamila Stehlíková, MUDr. Ivo Procházka a Mgr. Jiří
Hromada - dočkali. Slavnostní prezentaci publikace, spojenou s tiskovou konferencí v budově Orbisu na
Strahově přišlo 12. 10. mnoho novinářů, redakce rozhlasu a televize, uznale promluvili odborníci (za
všechny sexuolog a poslanec MUDr. Jaroslav Zvěřina) a zdravici přednesli zástupci donátorů Ministerstva zdravotnictví ČR, Švýcarského národního fondu pro podporu vědeckého výzkumu a z
45
Česko-slovensko-švýcarské zdravotnické společnosti. Připíjelo se, trochu hodovalo, ale hlavně hodně
diskutovalo o nesporném významu této vůbec první obdobné studie v České republice. Byli jsme šťastní a když nám Roger Staub, zástupce švýcarské vlády pro problematiku AIDS přislíbil finance na anglickou
verzi - byl to jeden z povzbudivých dnů naší novodobé gay historie.
5. Ženy
Celosvětově se lesbické hnutí profilovalo vždy zpočátku po boku gayů, aby pak radikálně zatoužilo po
samostatnosti, protože v rámci společné organizace bylo ženských zástupců vždy výrazně méně.
Celosvětová ILGA to vyřešila tak, že volila do svého čela dva rovnoprávné generální sekretáře - muže a
ženu. SOHO bylo v prvních letech tvořeno výraznou většinou gay organizací.
První a nadlouho samostatnou lesbickou organizací byl Lesbien klub Lambda Praha, který vznikl
rozpadem Svazu Lambda a který měl početnou členskou základnu a schopnou předsedkyni v osobě
Marcely Šulcové. Z této společenské organizace se odštěpilo intelektuální jádro, které bylo osloveno i
tématem feminismu a které si dalo název podle časopisu, který začalo vydávat - Promluv. Pak už zbývaly
jen dvě moravské aktivity, jež byly však součástí Lambdy Ostrava a Lambdy Brno (pod názvem Sapfó) a
udržovaly kontinuitu klasické činnosti z předchozích let. V Chomutově se sice několik nadšených žen
pokusilo vytvořit další sdružení pod názvem Maverik, ale zaniklo dřív, než bylo vůbec přijato za člena
SOHO, což bylo jeho cílem.
Přesto ženy soudržnost v SOHO nenarušovaly, přes malé zastoupení měly své výrazné slovo a v rozpočtu
svůj díl. Jen na veřejnost se jim nijak nechtělo. Dá se říci, že průlomem bylo vydávání vlastního časopisu
Promluv (SOHO revue ženy nemohlo uspokojit při sebevětší vstřícnosti - která byla navíc limitována
profilující čtenářskou obcí), který vytvořil základ průniku informací mezi ženy po celé republice. Na to
pak mohl úspěšně navázat první ročník APRILES - lesbického víkendu v Praze, 31. 3. - 2. 4. Tato akce se
stala nejvýznamnějším dosavadním setkáním českých a zahraničních lesbiček. Nabídla detailnější
seznámení s lesbickým myšlením a kulturou. I když na některé dílny byl přístup mužů zapovězen, pestrá
programová nabídka a zájem sdělovacích prostředků byl dobrým základem pro založení tradice
každoročních setkání. Vydrželo dodnes.
6. SOHO revue
Především díky zvýšené, velmi slušné finanční podpoře z ministerstva zdravotnictví se časopis přiblížil
ke svému zenitu možností. Vše bylo limitováno financemi. Počet stránek, barevnost, exkluzivní
materiály, práce grafika - a samozřejmě cena časopisu. Myslím, že Soháčko bylo naprostým unikátem na
mediálním trhu. Přes nijak vysoký náklad (10 000 kusů) netrestalo věrné čtenáře každoročním nárůstem
své ceny, ale dokázalo díky enormnímu vypjetí při hledání sponzorů či inzerentů, bez toho, aby klesla
úroveň časopisu (to spíše naopak), udržet pět let stálou cenu 27 Kč (od roku 1991, kdy vzniklo, do roku
1995). SOHO revue mělo 36 barevných stran na kvalitní křídě a 12 stran přílohy na zeleném kuléru.
Redakce byla obsazena pouze nezbytně nutným počtem redaktorů a byla, nutno říci, také velmi vytížena.
Nejenže musela stále dokola zajišťovat náplň a výrobu časopisu, aby nebyl promeškán žádný z termínů
včasné distribuce (což se nikdy nestalo), ale díky tomu, že získala u generálního ředitele kredit, byla často
žádána o výpomoc při výrobě propagačních materiálů ORBISU nebo při nastartování nového časopisu z
jeho produkce (prestižní Parlamentní zpravodaj, Vojenský zpravodaj atd.).
Samozřejmě že redakce pečlivě připravila do výroby i veškerou produkci SOHO: čtyřdílný seriál brožur
prevence HIV/AIDS a pochopitelně publikaci Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. To vše se dařilo
díky externím spolupracovníkům, stále větším kontaktům se zahraničními redakcemi a hlavně proto, že
46
jsme tu práci milovali. I když pro některé nenasytné reakce příležitostných čtenářů nebo pro únavu
našeho lidského potenciálu, včetně víry, jsme s tím párkrát také chtěli seknout. Od čísla 5/95 jsme začali
otiskovat v příloze Petiční arch na podporu přijetí registrovaného partnerství. Tímto způsobem bylo
získáno na pět tisíc podpůrných podpisů.
Na titulních stránkách se začali objevovat slavné osobnosti - Helena Růžičková se synem Jirkou, Zdeněk
Troška, Jaroslav Čejka, Jimmy Somerville a největší ohlas sklidilo silvestrovské číslo s "Takovou
normální rodinkou" v podání Oldy Kaisera a Jirky Lábuse, kteří před spaním předčítají malé dcerunce z
knihy Sexuální praxe. Se všemi osobnostmi jsme pochopitelně otiskli rozhovory. V čísle 10/95 to byl
dokonce rozhovor s Milošem Zemanem, který byl tehdy "pouhým" předsedou ČSSD. Už tehdy nám slíbil
podporu registrovanému partnerství a mluvil velmi moudře a vstřícně... Byla to prima doba.
Číslo 9/1995 bylo navíc jubilejním, padesátým...
7. Gay Viola
Rovněž popularita gay divadla poezie a literatury stoupala přímo úměrně s kvalitou účinkujících a
scénářů večera. Po Mercury clubu se Gay Viola přemístila do prostor Kabaretu U Střelce na Střeleckém
ostrově a zůstala mu věrná i poté, co se Střelec přestěhoval do nového působiště v ulici Karolíny Světlé,
kde každý druhý čtvrtek v měsíci uváděl stále nové a nové pořady.
8. Gay film
V Banské Bystrici proběhl ve dnech 20. - 25. 8. první pokus o Gay filmový festival. Promítnuté filmy
byly skvělé, malá účast diváků signalizovala průkopnickou hodnotu jinak skvělého záměru. Jednoznačně
bylo kritizováno souběžné promítání pornografické produkce v rámci oficiální přehlídky.
Slavnostní premiéra kubánského filmu Jahody a čokoláda, kterou SOHO spolupořádalo se společností
Anet Pictures v pražském kině Kotva, 26. října, byla velmi prestižní. Podařilo se vytvořit atmosféru
závažného večera, kterou stvrdil skvělý film i pohoštění: byly podávány jahody a čokoláda.
VIII. Gay Man 1995
Čtvrtý ročník soutěže zvládla LEGA Pardubice v Hradci Králové o svatojánské noci 24. června - s
problémy. Zřejmě podcenila množství práce a starostí, kterou je potřeba k úspěšné organizaci průběhu
večera obětovat. Zapojila velmi málo lidí do přípravy, a tak se v předvečer finálo zdálo, že to tentokrát
bude malér. LEGA však měla štěstí. Se svými zkušenostmi přispěchali na pomoc zdatní konferenciéři a
organizátoři z Ostravy, takže nakonec zavládla v Kulturním domě Střelnice spokojenost.
I diváci nás tentokrát napínali. Jakoby se jim v teplém večeru nechtělo z domova. Nakonec jich přišlo
poměrně hodně - ale na poslední chvíli, nebo i hodinu po začátku programu. Přesto skončil rozpočet akce
pro SOHO poprvé výrazným schodkem, na který muselo najít krytí. (Předtím vždy zůstal pověřeným
organizátorům finanční výtěžek na činnost. To už tak bylo: když byl úspěch - finance, sláva a díky se
hrnuly na organizátory, nesnáze včetně úhrad schodku padaly na hlavu SOHO.) Soutěžící byli fyzicky
krásní, prokazovali pohotovost i obratnost slova a vyřádili se při žehlení, slalomu na koloběžce, na
horském kole a hlavně při volném programu, kde prokázal originalitu především Tomáš Jendrzejas, který
vytvořil aranžováním živých květů do hlav svých asistentů svérázné živoucí zahrady. Ale nestačilo to byl druhý. Porotu i diváky dostal do varu Marcel Culik z Prahy, který se v ďábelském rytmu proměnil z
47
prince v satyra. Zvítězil a cestoval s Fischerem na Kanárské ostrovy, které mu zaplatilo SOHO. (Tenkrát
ještě česká kancelář cestovky Fischer odmítla vítěze sponzorovat.) O skvělou náladu se starala členka
poroty, herečka Jiřina Jelenská.
9. The Turtle Creek Chorale z Dallasu
Už v zimě přiletěl umělecký vedoucí a dirigent Tim Seelig do Prahy a pozval mne s několika Soháky na
večeři. Netušil jsem, jak osudové to bylo setkání. Tim byl nesmírně společenský a vstřícný. Podrobně si
nechal vyložit, co je to SOHO, co máme za sebou, a pak nám sdělil, že jeho stošedesátičlenný sbor se
chystá v létě na turné po Evropě a že by rádi zazpívali i v některé z postkomunistických zemích. Protože
však v žádné nenašli organizačního partnera v podobě seriózní gay organizace a my v něm vzbudili
důvěru, pojedou do Prahy. Nastal půlrok příprav. Z Ameriky chodily povzbudivé zprávy - Sbor si
pronajal Rudolfinum a výtěžek z prodeje vstupenek přislíbil ponechat SOHO na prevenci AIDS. V našem
vlastním zájmu bylo sál vyprodat. Poté hlásili, že další finance vybrali pro SOHO v Dallasu od příznivců
souboru. Připravili jsme pro ně na oplátku bohatý program, velkou propagaci a zajistili distribuci
vstupenek po celé republice. Když 6. července v odpoledních hodinách dorazily autobusy z předchozí
štace v Berlíně k hotelu Atrium, přivítali jsme je jak se sluší a patří - chlebem a solí. Nejméně unavení
přijali naše pozvání na večerní premiéru Rusalky, inscenovanou u Fontány Zdeňkem Troškou. Druhý den
zkoušeli v Rudolfinu, které na ně mohutně zapůsobilo, odpočívali a večer s námi vypluli na parníku s
bohatým programem. Třetí den přípravy vrcholily. Večer byl koncert...
Přes velké parno bylo Rudolfinum v sobotu 8. července plné. Z celé republiky přijeli gayové a lesbičky
prožít večer, na který se nezapomíná do smrti. Byl to nesmírně dojemný, emotivní zážitek. Soubor se
dokázal během večera proměnit z důstojného reprezentanta klasické hudby v rozverného interpreta,
plného pohybových nápadů, změn kostýmů i neustále proměny počtu účinkujících. Koncert měl nevídaný
spád, rytmus, účinek byl omamující. Diváci bouřili, plakali, smáli se... Vlnu nadšení, srovnatelnou s
atmosférou sportovních stadionů, vzbudily staré americké písně, při nichž část zpěváků roztančila
pódium. Milou pozorností českému publiku bylo uvedení Lásky pravdivé Leoše Janáčka v angličtině a
bezchybné češtině. Byl to večer, kdy jsem byl šťastný, že jsem gay - bez výhrad. Byl jsem šťastný, že to
je právě SOHO, které dokázalo oslavit páté výročí svého vzniku tak omamně...
Po skončení úžasného koncertu okamžiků, kdy jsme si přáli, aby nikdy neskončily, jsme převezli hosty do
Varieté Praha, kde byla pro ně připravena večeře s programem připraveným z toho, co jsme považovali
aktuálně za to reprezentativní, co mohla česká gay minorita nabídnout.
Druhý den jsme se už jen setkali na společném obědě. Pak odletěli domů. Polovina z nich byla HIV
pozitivních... Dnes už z ní většina nežije...
48
1996 - Šestý rok SOHO v ČR
VIII.
...1996 / ŠESTÝ ROK SOHO v ČR...
Po majoritě probudit k zodpovědnosti za kvalitu vlastního osudu vlastní minoritu - to byla druhá, jak se
ukázalo těžší část úkolu, který si SOHO po pětiletém působení ve prospěch gayů a lesbiček v České
Republice předsevzalo.
Roztříštěné gay hnutí se za pět let podařilo definitivně zkonsolidovat, rozšířit po celém území Čech,
Moravy a Slezska a hlavně - získat pro něj podporu ze strany státu, sdělovacích prostředků a postupně i
stále ještě velmi bázlivých, přeopatrných příslušníků G / L minority. Struktura SOHO se ukázala být v
daném dějinném okamžiku velmi pevná, reprezentativní a dostatečně seriózní i díky vybudovanému a
hlavně pečlivě realizovanému systému kontroly financování činnosti. Také ohlasy ze zahraničí, které se
jednoznačně obdivně pozastavovaly nad tím, že se tak nesnášenlivou, nestálou a sebestřednou minoritu
podařilo přesvědčit o významu jednotné, celostátní platformy, byly morálním povzbuzením.
Byla to především každodenní možnost obrátit se na kteroukoli z regionálních organizací s prosbou o
pomoc v oblasti hledání vlastní identity, v oblasti prevence HIV/AIDS nebo s žádostí o poskytnutí
informací o připravovaných akcích, která zpřítomnila SOHO a jeho členské organizace do běžného gay
života u nás. Prestiž a skutečně reprezentativní funkci však SOHO získalo díky svému citlivému
vystupování na veřejnosti a v médiích, kde dokázalo dostatečně přesvědčivě obhajovat naše oprávněné
legislativní požadavky a navíc zprostředkovat veřejnosti věrohodnější informace o našem životě a změnit
tak vžitou negativní představu o zvrhlících na většinové přijetí našeho životního stylu, který byl
považován za úchylný už jen u katolíků či u lidí, kteří sami mají problémy či mindráky.
Velmi tomu napomohly stále častější velké akce celorepublikového charakteru, které si získaly mediální
zájem (Candlelight, soutěž GAY MAN, Apriles), vydávání brožur, publikací i nových českých gay
románů - a samozřejmě měsíčníku SOHO revue, který v regionech postupně doplňovaly organizace
svými bulletiny.
Vše se zdálo být na velmi dobré úrovni, optimální k našim potřebám. Nenápadně se vedle gay politiky a
občanské neziskové gay aktivity začal prosazovat také gay byznys. Ten vnesl do ještě nezacelených ran
sůl konkurenčního boje o zákazníka. Bez ohledu na strategii slušnosti, která přinášela úspěchy, započaly
bezohledné boje o trh přinášet první skandály - a hlavně tříštit zájmy v tak složitě a těžce sjednocené
minoritě. Zatím se však dalo hovořit o zlaté době G / L hnutí...
1. Sumář
Během roku 1996 se Parlament SOHO setkal opět čtyřikrát, jak vyplývá ze stanov: třiadvacáté řádné
zasedání proběhlo 23. 3. v Českých Budějovicích, čtyřiadvacáté 8. 6. v Plzni, jubilejní, pětadvacáté pak
21. 9. v Ostravě a šestadvacáté řádné zasedání 14. 12. v Brně.
49
K 31. 12. 1996 sdružovalo SOHO již dvacet tři organizace: Men-klub Praha, L-klub Praha, Promluv
Praha, GIC Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Patrick klub Plzeň,
Gay klub Adam Chomutov, Nadace Sokrates Most, Gay klub Čtyřka Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek
Mykonos Ústí nad Labem, G/L klub Slaný, LEGA Pardubice, Gay centrum Šumperk - nahrazen
organizací Junior Šumperk (21. 9.), Klub Lambda Ostrava - muži, Klub Lambda Ostrava - ženy, Ucho
Olomouc, PV klub Prostějov, STUD Brno, Lambda Brno - muži a Lambda Brno - klub Sapfó ženy.
(Poprvé ve své historii řešilo SOHO nezodpovědnost členské organizace. Jednalo se o Gay centrum
Šumperk, jehož jediní dva představitelé si spletli humanitární gay politiku s výdělečnou aktivitou a snažili
se vybudovat si přes proklamovanou pomoc gay minoritě spíše pomoc sobě. Jako všichni, kteří začínali,
dostali od SOHO finanční i materiálovou pomoc, kterou použili jinak než se zavázali. Vzpomínám na
dramatickou výpravu autem s Lubošem Šlapkou 19. - 20. 4., abychom je překvapili v hluboké noci a
získali zpět alespoň zapůjčený majetek SOHO - televizi, video, atd. Podařilo se... Nechtělo se nám
postupovat autoritativními prostředky - konec konců nějakou práci ve svém regionu odvedli - nicméně tu
začala převažovat šířící se ostuda, vyplývající z jejich neuspořádaných majetkových poměrů. Doporučili
jsme jim - abychom je nemuseli trapně vylučovat - aby sami ze SOHO vystoupili. Pochopili a učinili tak.
Naštěstí se přesně ve shodnou dobu objevil obětavec Pavel Bedáň, který dal okamžitě vzniknout nové
šumperské aktivitě, Junior Šumperk.)
SOHO nadále spolupracovalo s Českou společností AIDS pomoc, organizací gay věřících LOGOS a
slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
SOHO bylo rovněž nadále členem ILGA (International Lesbian and Gay Association), Rady
humanitárních sdružení v ČR, Fóra nevládních organizací pro boj s AIDS a mělo svého zástupce v osobě
prezidenta ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Prezidium SOHO pracovalo ve druhém roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří
Hromada, viceprezidentka pro ženy - Marcela Šulcová, vedoucí sekce administrativy a ekonomiky Lubomír Šlapka, vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr Kodl, vedoucí sekce pro prevenci
HIV/AIDS - Ivo Procházka, vedoucí zahraniční sekce - Miluš Kotišová.
(K 31. 12. rezignoval vedoucí sekce administrativy a ekonomiky Lubomír Šlapka, který tak vyvodil
osobně důsledky z nešťastného vykradení automobilu, ve kterém převážel počítač, který byl součástí
majetku SOHO. Rovněž jeho narůstající aktivity v severočeském regionu a s tím spojené nároky a
odpovědnost mu znemožňovaly věnovat se ostře sledované sekci, jak si vyžadovala, zvláště při
každoročním vyšším a vyšším obratu. Odpovědnost za řízení této sekce na sebe převzala od 1. 1. 1997
viceprezidentka pro ženy Marcela Šulcová, jejíž funkce tak dostala kvalitativně závažnější rozsah a
žádoucí prestiž.
K 31. 12. rezignoval rovněž vedoucí sekce kultury a sportu - jeden ze zakladatelů gay hnutí u nás - Jiří
Louženský. Stal se ředitelem Městského muzea a galerie ve Vodňanech a spojení dvou náročných postů
bylo časově neúnosné. Ten první ho živil, ten druhý, přes velký osobní vztah k němu mu přinášel jen stále
větší starosti. Právě v této sekci se toho odehrávalo velmi mnoho - a organizační a reprezentativní
povinnosti narůstaly. Do této funkce byl proto potvrzen od 1. 1. 1997 Parlamentem SOHO Lubomír
Mendrok, který měl velké zkušenosti s pořádání velkých, úspěšných akcí na Ostravsku.)
Revizní komise působila v roce 1996 ve složení Iveta Kučerová, Libor Kulda a Lubomír Mendrok.
2. Hospodaření
50
Loňský vynikající výsledek se zdál být vrcholem našich možností. Na to, že SOHO nepodnikalo (jak
vyplývá ze statutu nevládní, neziskové organizace) a že finanční prostředky na činnost získalo z přijatých
projektů a jen minimálně z darů, byl takřka čtyřmiliónový výsledek roku 1996 neuvěřitelný. Podává
svědectví o důvěře, prestiži, jakou si SOHO dokázalo vydupat. Samozřejmě, že musíme tento výsledek v
příjmové části rozpočtu poměřit s narůstajícím počtem organizací, a tedy i s vyššími nároky na výdaje.
Avšak sumář akcí a toho, co regionální členské organizace dokázaly zrealizovat, hovoří rovněž důrazně o
tom, co SOHO znamenalo a dodnes znamená.
Konto SOHO 1996:
Příjmy: 3 922 128, 49 Kč
Výdaje: 3 069 865, 44 Kč
Zůstatek: 852 263, 05 Kč
Protože SOHO obdrželo ze státního rozpočtu vysoký příspěvek, byli jsme povinni podrobit se státnímu
auditu. Ve všech významných ohledech jsme podle auditorky obstáli...
Revizní komise SOHO rovněž nenalezla v hospodaření se svěřenými prostředky žádné prohřešky...
3. Legislativa a lidská práva (Registrované partnerství)
Po prvním neúspěchu s prosazením registrovaného partnerství ve vládě Václava Klause (8. listopadu
1995) bylo jasné, že tudy cesta nevede. Ve vládě bylo příliš mnoho vlivu KDU-ČSL, příliš mnoho
politického handlování a příliš mnoho nerozhodnosti samotného Václava Klause, jak se k ožehavé
problematice postavit. Za zkušenost to pochopitelně stálo. Okamžitě, patřičně nabuzeni jsme v průběhu
roku 1996 začali sondovat, jaké šance jsou přímo v poslanecké sněmovně a jak by mohlo na náš podnět
politické spektrum zareagovat.
Nejprve bylo ale nutné vyčkat výsledků červnových voleb, které vymezily konkrétní partnery pro další
jednání.
Mezitím vypracoval ve spolupráci s námi Parlamentní institut první pokus o studii, kterou nazval
Registrace partnerství homosexuálů, která zmapováním situace v zahraničí v podstatě doporučila
vytvoření obdobné možnosti i u nás.
Určitou naději jsme vkládali do záměru nové sněmovny novelizovat zákon o rodině či občanský zákoník.
Na nic z toho však nakonec nezbyl čas ani politická vůle. Opět jsme začali sondovat půdu pod nohama...
Staronový předseda vlády Václav Klaus odpověděl, že nám vyjádření pošle JUDr. Jan Kalvoda. Asi
proto, že se nakonec ukázalo, že není JUDr., dodnes na vyjádření čekáme. Nový předseda sněmovny
Miloš Zeman se vyslovil pro, stejně jako jeho předchůdce ve funkci Milan Uhde. Bylo potřeba vytipovat
tým předkladatelů, vypracovat poslanecký návrh, získat pro něj většinu... jak jednoduché. Jaké martyrium
nás ovšem čekalo!
Legislativně právní sekce, kterou vedl (a dodnes vede) fundovaný JUDr. Petr Kodl, však neměla za úkol
pouze registrované partnerství. Naopak. Přibývaly mnohé problémy subjektivního charakteru, a tak sekce
zastupovala klienty často v majetkoprávních sporech, v problematice převodu bytu při rozvodech z
důvodu homosexuální orientace jednoho z partnerů, nebo při hysterických žalobách rodičů, kteří nevzali
na vědomí, že věková hranice beztrestného intimního kontaktu se posunula z osmnácti na patnáct let
věku. Často byly problémy se společným užíváním bytu, nebo se získáváním českého občanství těch,
kteří se k nám zamilovali. Nutno se bez nadsázky pochlubit, že naprostá většina sporů dopadla ve
51
prospěch těch, které sekce zastupovala, nebo jim poskytla poradenskou službu. (Vše samozřejmě
zdarma.)
Vleklým problémem se ukázala být diskriminace gay dárců krve prostřednictví transfúzních stanic, které
nadále odmítaly homosexuální krev. Přes pokles HIV pozitivních homosexuálním kontaktem v celkové
bilanci, přes nárůst v heterosexuálních ukazatelích!
V tomto se případě se logika a lidská práva vymkly z kloubů...
4. Boj s AIDS
Po třech brožurách, které SOHO vydalo v předchozích letech (Bezpečnější sex pro kluky, Bezpečnější
sex pro holky a COMING OUT) se podařilo doplnit kolekci o poslední záměr - brožuru Lidi, jsem HIV
pozitivní (Průvodce složitým obdobím, kdy kluci a holky hledají pochopení). Stejně jako předešlé
brožury byla zdarma distribuována v rámci akcí regionálních organizací. Byl o ní pochopitelně velký
zájem, a to nejen v gay minoritě. Nejrůznější instituce si o ni napsaly. Za rok se musel realizovat
patnáctitisícový dotisk.
Nově graficky zpracovaná krabička s duhou a emblémem SOHO, která v sobě ukrývala dva tvrzené
prezervativy slavila rovněž na akcích SOHO, zvláště, když byla zdarma a když k ní přibyly i lubrikanty.
Všechny propagační materiály SOHO, bulletiny, časopisy a letáky začaly uvádět telefonní číslo Národní
linky prevence HIV/AIDS (0606 44444).
Velmi se rozšířila spolupráce s okresními a krajskými hygienickými stanicemi a dokonce i s Mládeží
Českého červeného kříže (kde samozřejmě bylo zapojeno mnoho našich sestřiček).
Takřka celý měsíc (4. - 26. 4.) pořádaly Spolek Mykonos a Nadace Sokrates Most v Ústí nad Labem
ojedinělou výstavu Homosexualita, společnost a AIDS. Za pozornosti médií ji navštívily místní školy.
Poprvé se naše organizace dotkly také problematiky drog v gay minoritě (prezentací brožury Spolku - Je
droga řešením?).
Díky regionálním aktivitám SOHO se myšlenka celosvětové akce Světlo pro AIDS (Candlelight) přenesla
do rekordního počtu patnácti měst v republice. 19. 5. zahořely svíce vzpomínkové slavnosti na zemřelé
AIDS v Praze, Českých Budějovicích, Chebu, Sokolově, Plzni, Chomutově, Litvínově, Mostě, Teplicích,
Ústí nad Labem, Pardubicích, Ostravě, Olomouci, Prostějově a v Brně. Poprvé byl zrealizován netradiční
nápad se Svíčkovou tramvají, která projížděla několik hodin městem - stalo se to v Olomouci díky Uchu
Olomouc.
Ke Světovému dni boje proti AIDS (tradičně 1. prosinec) se opět (popáté) pořádal Mezinárodní seminář v
Poděbradech za naší aktivní (příspěvky) účasti. STUD Brno uspořádal v Červeném kostele výstavu
quiltů, vytvořených studenty brněnských vysokých škol (quilt je tkanina, kterou na celém světě zhotovují
pozůstalí na památku zemřelých na AIDS). Ostatní ve svých působištích besedovali, diskutovali,
rozdávali preventivní materiály.
Poprvé však SOHO uspořádalo velkou akci celostátního významu, která stála mnoho dřiny a sklidila
zasloužený ohlas. Stojí za samostatnou kapitolu...
5. Týden boje proti AIDS, Praha, 24. 11. - 1. 12.
52
Když jsem v srpnu onemocněl žloutenkou a léčil se u přátel na Bulovce (a dobré duše hned šířily
zaručenou zprávu, že mám AIDS) neviděl jsem to s úspěšnou realizací záměru uspořádat Týden akcí proti
AIDS v Praze nijak valně. Pustili mne na revers sice po deseti dnech domů, ale bylo mi zle a ven jsem za
žádnou cenu nesměl. Přísná dieta, ani nervydrásající oprava stupaček v domě, kde jsem myslel, že budu
mít klid ale nezvrátil původní rozhodnutí. Zvlášť, když se štáb - Marcela Šulcová a Olda Bureš - rozhodl
pustit se do boje. A když mne Šimon Formánek vyzbrojil firemním sponzorským darem - mobilním
telefonem (neboť jsem v tehdejším příbytku nevlastnil telefon), bylo rozhodnuto definitivně. Nebudu
popisovat, co jsme v úzkém týmu podstoupili za zkoušku nervů. Týden přesto proběhl v Praze bez
organizačních problémů ve třech částech:
Koncert v chrámu sv. Salvátora, 24. 11. - Vyprodaný chrám vyslechl nádherné provedení Mozartova
Requiem v podání Vysokoškolského uměleckého souboru UK, sólistů E. Topercerové, K. Kachlíkové, A.
Hampela, R. Krejčího a orchestru Virtuosi Pragenses Orchestra. Bylo to sváteční, důstojné zahájení
Týdne, kterému dodal punc svým vystoupením Jan Stráský, tehdejší ministr zdravotnictví ČR. (Za
zmínku stojí ještě změna postoje představených chrámu, kteří pod dojmem večera původně smluvenou
úhradu nájemného nakonec nepožadovali.)
Přehlídka filmů s tematikou HIV/AIDS, kino Praha, 25. - 30. 11. - V rámci přehlídky bylo promítnuto
šest celovečerních filmů, které měly za kmotry významné herecké osobnosti (Jan Kačer a Nina
Divíšková, Michal Pavlata, Jana Šulcová, Marcel Vašinka, Miroslav Moravec a Jiří Datel Novotný), dále
šest videofilmů, které neproběhly českou distribucí (se simultánním překladem) a pásmo filmů, které bylo
denně celé dopoledne a odpoledne promítáno pro studenty. Všechny filmy byly beznadějně vyprodány.
Pro zájemce, na které se nedostalo, jsme museli připravit náhradní promítání.
Koncert v Lucerně, 1. 12. - Přes nemilé překvapení, které nám připravila Lucie Bílá svým náhlým
onemocněním (které nám její manažer oznámil půl hodiny před začátkem), proběhl koncert ve skvělé
atmosféře, o kterou se zasloužili B. Basiková, M. Rottrová, I. Csáková (přiletěla na závěr letadlem ze
Zlína!), moderátor Jiří D. Novotný, J. Vodňanský, R. Sachr, R. Pachman a Jiří Korn, který si všechny
získal hned v nevděčném úvodu, kdy zazpíval duet s Lucií, která nebyla...
Na pódiu se střídali ve svých vystoupeních zástupci občanských sdružení z oblasti boje proti AIDS, kteří
naprosto neformálně mluvili k vyprodanému sálu, plném mladých lidí o zákeřnosti AIDS, drog,
lehkovážnosti... Obrovský aplaus sklidila módní návrhářka Nathalie, která přišla před diváky ve
vlastnoručně vyrobeném kostýmu z prezervativů...
Byl to nevídaný úspěch - jak z hlediska prestiže, tak z hlediska finančního. Všechny tři akce byly
propagovány televizemi Premiéra, Nova a ČT, množstvím rozhlasových studií, denním tiskem i časopisy.
Propagoval nás i v té době velmi populární Červený caddilac, který stál s našimi propagačními materiály
denně na Václavském náměstí a při koncertě ve vestibulu Lucerny. Hlavní význam spočíval v tom, že
trojlístek akcí navštívili především heterosexuální diváci, kteří si odnášeli naše propagační materiály a
poznatek o vysoké úrovni našich schopností... Ministerstvem zdravotnictví jsme byli dáni za vzor - akce
byla označena za nejlepší svého druhu v ČR...
Výdaje na Týden činily 408 714, 30 Kč, příjem 634 713, 15 Kč. SOHO tak získalo na financování svých
projektů prevence AIDS za týden, díky úsilí hrstky lidí neuvěřitelných 225 998, 85 Kč...
6. Kultura a sport
V průběhu roku se neblaze "proslavily" Grodeckého výtvory Tělo bez duše (dokument o gay prostituci) a
Mandragora (totéž v hrané podobě). Absence zákonů umožnila režisérovi lacino natočit škváry, vydávané
53
za uměleckou pravdu. Všude jinde by ho vyrazili. U nás stačil zkreslit, co se dalo... SOHO jeho pedofilní
exhibice uvádělo trpělivě na pravou míru...
Když jsme u filmu, velmi se povedl druhý ročník Gay film festivalu - Slovakia 1996 v Tajově, 18. - 24. 8.
Malinko jsme přispěli k propagaci, ale Štefanu Vraštiakovi se podařilo zvednout laťku zahajovacího,
kontroverzního ročníku 1995.
Rovněž lesbické mezinárodní setkání APRILES (Praha, 12. - 14. 4.) získalo letošní mimořádnou
organizační úrovní na popularitě. Nezvratně se začalo stávat tradicí.
Na Eurogames v Berlíně (16. - 19. 5.) odjel reprezentovat SOHO jediný sportovec. Zato získal ve své
disciplíně (stolní tenis) čtyři medaile (2 zlaté, 1 stříbrnou a 1 bronzovou).
V polovině roku začal vycházet informační bulletin Amigo, který byl zpočátku šířen zdarma a vydavatel
usiloval o spolupráci s regionálními aktivitami SOHO.
Lesbický časopis Promluv se tvrdě - bez prostředků - snažil přežít.
12. října proběhl v Sokolově první pokus v České republice o uspořádání soutěže Miss Travestie. V
regionu byla událost přijata kladně, nicméně tato prezentace g/l politiky se rozhodně nezdála být šťastná.
Lidé nás opět spíše začnou považovat za chlapy v sukních, s kabelkami a zaměňovat nás s travestií,
travestity a transsexuály. Těm všem je SOHO ochotno podat v problémech pomocnou ruku, ale
reprezentovat je - by nebylo schůdné.
7. Gay Man 1996
Pátý ročník svěřil pořadatel SOHO do rukou PV klubu Prostějov. Ten si vzal k srdci kladné i záporné
zkušenosti z předchozích ročníků. Pronajatý sál Společenského domu se zdál být velký, ale kampaň v
SOHO revue, bulletinech a nových časopisech Princ a Amigo zásadně pomohla organizátorům prakticky
všechna místa v sobotu 29. června, zaplnit. Hlavní cíl - spokojení diváci, kteří připutovali nejen z
Moravy, ale i ze všech koutů Čech - se podařilo splnit. Večer měl dynamiku, spád, humor a velmi
seriózní přístup soutěžících (přestože stejně jako vždy před tím nedorazili všichni přihlášení). Úroveň
večera ohromně pozvedl zlínský soubor Show Men Live (který vedl herec - můj spolužák z DAMU). Dal
večeru působivý estetický rámec (precizně připraveným prologem v antickém duchu nahých svalovců a
velkolepou korunovací vítěze ve svitu pochodní).
Titul získal Karel Kekeši z Karlových Varů (ovšem rodák z Prostějova) za vyrovnaný výkon, korunovaný
nádherným zpěvem.
Tento ročník však přes všechny klady vstoupil do historie SOHO i negativní zkušeností. Organizátoři
neunesli vlastní ješitnost a infikovali dosud pospolité konání v rámci SOHO poprvé nebezpečným
syndromem - vysát ze všech pomoc při přípravě, v případě úspěchu je však poté odkopnout, osočit z toho,
že byli jen na obtíž a veškerou slávu zdařilé akce sejmout ze SOHO - a vnutit lidem, že za úspěchem stojí
jen a jen organizátoři z PV Prostějov. To byl nebezpečný moment, který se v budoucnosti - zvláště na
Moravě - ukázal být charakteristický pro další vývoj uvnitř SOHO.
PV klub si nakonec mnohé pokazil i nepochopitelnými průtahy s placením závazků vůči řediteli
Společenského domu, který nakonec (byť s velkými omluvami - protože se mu večer velmi líbil) musel o
řešení požádat Prezidium SOHO.
54
8. SOHO revue
Prezident Václav Havel, Hana Zagorová, Ilona Csáková, dokonce Drupi - to byly hvězdy titulních stran i
rozhovorů uvnitř Soháčka. Tenhle rok 1996 jakoby si vybral vše, co se dalo ještě smysluplného,
krásného, užitečného a pospolitého vymyslet a zrealizovat. (Mohli jsme si v redakci dokonce dovolit
uvést v život rubriku Bez růžových brýlí - která už nejenže nehladila, ale nemilosrdně odhalovala pravdu
o mnohém našem pokrytectví.)
Zlatý rok SOHO a SOHO revue 1996 přinesl tolik pozitivního, že se to zdálo být až neuvěřitelné.
Redakce si v Orbisu vydobyla nejpřednější místo, mediální ohlasy na zdařilé akce SOHO nám hrály do
karet i při financování stále ztrátového časopisu. I tak jsme však byli z produkce Orbisu ti nejméně
ztrátoví. Aby nám zůstal generální ředitel nakloněn, neváhal jsem přijmout i další práci navíc - a vedl
měsíčník Parlament, který nám zároveň umožňoval proniknout do sněmovny, k poslancům, k perspektivě
registrovaného partnerství.
Obrovské vypětí redakce však muselo nutně kulminovat. Zvláště, když jsem od září chyběl tři měsíce
díky žloutence. V té době se skácela opora z největších - Marek Naar neodolal přetlaku stereotypních
povinností a podal výpověď. Pavel Buňata ze strachu, že bude muset dřít sám, ho následoval. Buňatu se
podařilo udržet zvýšením platu a infikováním pocitu vlastní důležitosti. Marek k 31. 12. vskutku odešel.
Na úrovni SOHO revue se to nijak výrazně negativně neprojevilo. Přestáli jsme další z bouří... Jakoby
však předznamenala zlomový rok 1997. Pro SOHO... Pro SOHO revue...
55
1997 - Sedmý rok SOHO v ČR
IX.
...1997 / SEDMÝ ROK SOHO v ČR...
Sedmý rok G/L hnutí v České republice - to byl poslední rok z oněch legendárních sedmi tučných let. Po
nich prý zákonitě musí přijít léta hubená, aby se nasycení, kteří dříve hladověli, upamatovali na své
dřívější touhy, kterým neváhali obětovat svou pohodlnost, vrozenou opatrnost, existenční jistoty či pověst
na veřejnosti.
Sedmý rok proběhl ve znamení vcelku bezproblémového, až radostného prožívání všeho, co se nabízelo
po letech tvrdé práce. Prestiž SOHO, teď už neoddiskutovatelného lídra G/L hnutí u nás, se velmi
upevnila. Neprvoplánově myslící příslušníci minority začali jeho význam respektovat a mnozí další
konzumovat nabídku všeho, co jeho jednotlivé organizace pro ně po celé republice dokázaly takřka každý
týden připravit. Velké, celorepublikové akce upoutaly pozornost médií a tím i majority, která se začala ve
vztahu k nám citelně modifikovat k lepšímu. Zatím spočinula většinově na stupni tolerance, nicméně její
vývoj vztahu k nám začal předstihovat naši ustrašenost a alibismus. Ambice SOHO směřovala k dosažení
respektu u většiny (tolerance je málo - pouhou tolerancí vyjadřuji svou nadřazenost k tolerovaným) a k
osvobození menšiny od neschopnosti přijmout plnohodnotně sebe sama a tím realizovat svou přirozenost
- vskutku přirozeně.
Sedmý rok přinesl uspokojení i velké naděje díky pečlivě připravovanému návrhu registrovaného
partnerství pro poslaneckou sněmovnu. V samotném závěru si však neodpustil memento osudu v podobě
zcela nepředvídané a neuvěřitelné tragédie vydavatelství a nakladatelství ORBIS, které bylo pohřbeno
(ministrem Kvapilem z KDU-ČSL, jak příznačné!) a s ním SOHO revue, naprosto nezbytný "stranický
tisk" těch, kteří vnímali náš boj v jiném rozměru než pouze v dychtění po naplnění tělesných vášní.
Časopis nás důstojně reprezentoval na veřejnosti, v našich rodinách, v zahraničí. Jeho jakoby zánik
předznamenal velké komplikace v rámci dalších nadcházejících sedmi let bitvy o rovnoprávnost. Že by
opravdu hubených?
1. Sumář
Během roku 1997 se Parlament SOHO setkal opět čtyřikrát, jak vyplývá ze stanov: sedmadvacáté řádné
zasedání proběhlo 15. 3. v Ústí nad Labem, osmadvacáté 28. 6. ve Františkových Lázních, devětadvacáté
27. 9. v Olomouci a jubilejní, třicáté setkání pak 13. 12. v Mostě.
K 31. 12. 1997 sdružovalo SOHO již dvacet dvě organizace: Men-klub Praha, L-klub Praha, Promluv
Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Patrick klub Plzeň, Gay klub
Adam Chomutov, Nadace Sokrates Most, Gay klub Čtyřka Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek Mykonos
Ústí nad Labem, G/L klub Slaný, LEGA Pardubice, Junior Šumperk, Klub Lambda Ostrava - muži, Klub
Lambda Ostrava - ženy, Ucho Olomouc, PV klub Prostějov, STUD Brno, Lambda Brno - muži a Lambda
Brno - klub Sapfó ženy.
(Dlouho se v SOHO neohřálo velmi ambiciózní Gay informační centrum - GIC - Praha. Možná si jeho
představitelé naivně mysleli, že pro svou představu - vybudování celostátního informačního centra 56
získají od SOHO finance a dál budou pokračovat na podnikatelské bázi sami. Poprvé tak byla velmi
výrazně nastolena otázka, kdo koho má podporovat. Nezisková organizace společenského charakteru, s
politickými ambicemi podnikatele nebo gay podnikatelé organizaci, která jim vybudovala ve společnosti
příznivé klima pro jejich specifické podnikání v oblasti, na kterou by se ještě před několika málo lety
neodvážili ani pomyslet. GIC bylo zrušeno členství, protože nebylo ani schopno zaplatit členský
příspěvek v astronomické výši 100 korun za rok. Protože SOHO potřebovalo celostátní linku pomoci jako
sůl, ujala se tohoto úkolu Nadace Sokrates Most, která ji pod jiným názvem organizace spravuje úspěšně
dodnes.)
SOHO nadále spolupracovalo s Českou společností AIDS pomoc, organizací gay věřících LOGOS a
slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
SOHO nadále bylo členy ILGA (International Lesbian and Gay Association), Rady humanitárních
sdružení v ČR, Fóra nevládních organizací pro boj s AIDS a v osobě prezidenta mělo nadále zastoupení
ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Prezidium SOHO pracovalo ve třetím roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří Hromada,
viceprezidentka pro ženy - Marcela Šulcová (která byla pověřena vedením sekce administrativy a
ekonomiky), vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr Kodl, vedoucí sekce pro prevenci
HIV/AIDS - Ivo Procházka, vedoucí zahraniční sekce - Miluš Kotišová, která byla pro pasivitu ke dni 31.
12. odvolána. Do této funkce byl od tohoto data jmenován Oldřich Bureš.
Revizní komise působila v roce 1997 ve složení Jarka Talandová, Jan Krajíček a Lubomír Šlapka.
2. Hospodaření
Znovu se podařilo zopakovat příjem takřka čtyřmilionový. Znovu putovala takřka celá částka na
financování akcí po celé republice, které organizovaly členské organizace SOHO, na financování GAY
MANA ČR, SOHO revue a programu prevence HIV/AIDS.
Znovu jsme se podrobili státnímu auditu hospodaření s výsledkem, který konstatoval bezchybnost v
nakládání s finančními prostředky.
Znovu bylo účetnictví SOHO shledáno Revizní komisí bez závad.
Konto SOHO 1997:
Příjmy: 3 914 520, 90 Kč
Výdaje: 3 344 993, 40 Kč
V souvislosti s hospodařením je třeba také doplnit, že SOHO poskytlo v druhé polovině roku částku 10
000 Kč na konto, které bylo zřízeno na pomoc občanům, kteří byli postiženi záplavami. (Sokrates Most
dokázal navíc na Moravu vypravit autobus a pomoci mnohým dětem překonat kritické chvíle.)
3. Legislativa a právo
V průběhu celého roku probíhala zdlouhavá jednání s představiteli státní moci o možnosti znovu nastolit
projednávání registrovaného partnerství osob stejného pohlaví. Přestože se ministryně spravedlnosti
57
Vlasta Parkanová zabývala naším podnětem a přislíbila vypracovat věcný záměr tohoto zákona, zdálo se
být schůdnější (a mnohem rychlejší) vydat se cestou poslaneckého návrhu.
Předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman nám svoji podporu vyjádřil několikrát, z rozhovorů s
mnohými dalšími poslanci bylo zřejmé, že to bude boj, ale nikoliv beznadějný. Díky Jaroslavu Zvěřinovi
(ODS), který už z titulu své profesní funkce (šéf Sexuologického ústavu) nám byl v minulosti příznivě
nakloněn, se podařilo přesvědčit i další dvě poslankyně - Janu Gavlasovou (ČSSD) a Zuzku Rujbrovou
(KSČM), aby společně připravily znění návrhu, která by mohla ve sněmovně mít šanci. Principiálně se
upustilo od původního záměru, aby to byl zákon, který by mohly využít jak dvojice stejnopohlavní, tak
heterosexuální. Varianta jakéhosi manželství nižšího druhu byla v té době nepřijatelná.
Na předloze se pilně pracovalo stejně jako na lobbování mezi zákonodárci. Mezi získanými poslanci pro
náš záměr se zdáli být i Václav Klaus, Jan Stráský, Ivan Kočárník, Ivan Langer, Jan Ruml, Jiří Honajzer,
Michal Prokop, Petra Buzková, Pavel Dostál, Stanislav Gross, Vladimír Špidla, Anna Roschová, Andrej
Gjurič i bouřlivák Jozef Wagner. KSČM deklarovala prakticky jednomyslnou podporu, Sládkovi
republikáni arogantní opak.
Koncem roku bylo vše připraveno. K novému roku 1998 jsme vzhlíželi s velkou nadějí...
Zajímavou výzvou bylo pro SOHO přizvání do pracovní skupiny Ministerstva práce a sociálních věcí ČR,
která připravovala pod vedením náměstkyně ministra JUDr. Jiřinou Voňkovou rozsáhlý materiál, který
měl vyhodnotit úroveň rovných příležitostí pro ženy v naší zemi. Materiál, který jsme pomohli
modifikovat a který byl publikován, se stal podkladem k novým legislativním normám, které by měly ve
svém důsledku odstranit nejkřiklavější diskriminaci žen (a samozřejmě i lesbických žen) v České
republice.
Kancelář prezidenta republiky, která zaštítila projekt Ústavu pro soudobé dějiny - Fenomén Holocaust nás vyzvala k vypracování materiálu, který by umožnil konkrétně určit míru pronásledování gayů a
lesbiček za nacistické okupace. Záměrem bylo připojit se k obdobným aktivitám, které měly zmapovat
spektrum pronásledovaných, jako například Židů, Romů, ale i Svědků Jehovových a dalších skupin
lidstva určených nacisty k likvidaci, jednotlivě je definovat - a odškodnit.
Pohříchu zůstal ušlechtilý záměr, financovaný z USA dodnes nezrealizován.
Právní sekce zastupovala naše občany v průběhu roku zdarma a úspěšně v causách rozmanitého
charakteru. Od žalob za pohlavní zneužívání, přes majetkoprávní spory, bytové problémy, až k případu
postiženého chlapce, kterému pomohla opustit psychiatrickou léčebnu, zajistit mu navrácení svéprávnosti
a postarat se o něj i existenčně.
Bonbonkem byla žádost slovenského občana, aby právní sekce připravila podmínky k tomu, aby mohl
svůj majetek odkázat SOHO. O podmínkách byl zevrubně informován - text závěti pochopitelně
neznáme.
4. Boj s AIDS
Ojedinělé publikaci Homosexualita, společnost a AIDS, kterou SOHO vydalo za přispění švýcarské
vlády, bylo v tomto roce umožněno, aby spatřila světlo světa i v anglické verzi. Štědré sponzory jsme
dokázali přesvědčit, že by byla škoda nechat si získané poznatky z dvouletého výzkumu pouze pro českou
odbornou a laickou veřejnost.
58
Velkou pozornost jsme věnovali kvalitnímu překladu a poté, co publikace promluvila anglicky, byla
rozeslána doslova do celého světa, kde sklidila uznalý ohlas. Dodnes je o ni zájem. Zásoby však nejsou
nevyčerpatelné.
Po velkém tlaku ve sdělovacích prostředcích i prostřednictvím Národní komise pro boj s AIDS se
podařilo přinutit odpovědného člověka - doktora Turka z Ústavu hematologie a krevních derivátů - aby
byl všem transfuzním stanicím vydán Metodický pokyn, kterým se měly sjednotit pokyny v Poučení pro
dárce krve. Pokyn zrušil zmínku o tom, že riziková skupina, která nesmí darovat krev, jsou
homosexuálové a nahrazuje ji textem, že krev by neměli darovat: "muži, kteří měli sex s muži po roce
1985". Byl to velký posun, nikoli však konečné řešení. Dokud nebude v Poučení pokyn pro
heterosexuální muže či ženy, že promiskuitní nechráněný sex mezi nimi jim rovněž znemožní darovat
krev, máme oprávněný pocit, že dochází k diskriminaci skupiny obyvatel a tudíž k porušování Ústavy
ČR.
Po prvním kroku je nutné vytrvat a vynutit si konečné, rovnoprávné řešení. Bude-li to nezbytné, třeba u
Ústavního soudu.
Ministerstvo obrany - zdravotnický odbor generálního štábu, vydalo zvláštní nařízení, kterým měli být
HIV pozitivní propuštěni z armády. Kolem tohoto problému se zvedla vlna diskusí, do které se intenzivně
zapojilo i SOHO svým jednoznačně odmítavým postojem. Podařilo se prosadit řešení, které neodporuje
Listině lidských práv a svobod: ponechat infikovaným svobodnou volbu, zda chtějí zůstat v armádě, či ne.
Nadřízení mají možnost přeřadit takového člověka na funkci, kterou i přes svůj handicap zvládne.
Velmi atraktivní, reprezentativní a vskutku krásné se ukázaly být pozlacené "stužky" známé ve světě jako
symbol solidarity s nemocnými AIDS. Barva skutečných stužek je sice červená, ale SOHO se po
úspěšných jednáních s donátory podařilo ufinancovat velmi lukrativně výrobu 2000 kusů odznaků, které
si organizace rozebraly, aby důstojně touto pozlacenou formou vyjádřily dík těm, jež pro gay minoritu,
především v kontextu s bojem proti HIV/AIDS vykonali víc, než je povinné. Je pro nás velkou satisfakcí
vidět tyto třpytivé stužky na klopě významných osobností nebo identifikovat jejich prostřednictvím třeba
na ulici spřízněnou duši, která se zasloužila o zmírnění utrpení postižených zcela nenápadně, neokázale, a
přesto obětavě...
Tradiční vzpomínkovou celosvětovou akci Světlo pro AIDS dokázaly prosadit v České republice
Společnost AIDS pomoc a SOHO. To, že si pochod se svíčkami získal popularitu i v dalších městech
vyjma Prahy, kde má nejmasovější účast, je nehynoucí zásluhou regionálních organizací sdružených v
SOHO. Ostrava, Olomouc a Brno se navíc dokázaly znovu připojit originálním řešením - Tramvají proti
AIDS.
Čtvrtého května se podařilo vyprovokovat v historii této vzpomínkové slavnosti skutečně nejpůsobivější
účast. V Praze byla Letná plná - tentokrát zájemci o jinou hodnotu než tu skrytou v křovisku...
Konec roku byl tradičně ve znamení Benefičního koncertu. Chrám Panny Marie Sněžné byl 30. 11. - v
předvečer Světového dne AIDS zaplněný nejen českým publikem, které vyslechlo Mozartovo Requiem
ve velmi sváteční, dojemné atmosféře. Výborná interpretace účinkujících připravila hluboký zážitek v
prostředí, jež vybídlo k soustředěnému zamyšlení nad krutostí novodobé morové rány, která postihla
lidstvo.
Benefice splnila i své druhé poslání. Vybráno bylo 33 795 Kč. Výdaje činily 23 480 Kč. Zisk z této akce,
který SOHO použilo na úhradu nákladů spojených s dalšími aktivitami prevence HIV/AIDS, byl 10 315
Kč.
59
5. Kultura a sport
Od poloviny května do poloviny srpna probíhaly v Berlíně oslavy 100. výročí gay hnutí ve světě. Byla to
po všech stránkách inspirativní akce, jejíž zahájení a retrospektivní výstava byly neobyčejně působivými
zážitky, které dodaly energii i našemu sedmiletému podílu, aby se nekrčil v koutě. Pocit být hodnotnou
součástí historie kladných skutků se nedá ničím nahradit.
Koncem dubna (25. - 27. 4.) jako by v předznamenání berlínské slávy umožnil Goethe institut v Praze
lesbickým ženám setkat se na tradičním, v tomto roce velmi úspěšném Aprilesu. Velký zájem návštěvnic
(i návštěvníků) a médií, rozsáhlá nabídka přednášek a seminářů potvrdil potřebnost stále kvalitnější akce.
Spokojenost ze strany Goethe institutu zaručila perspektivu pořádání akce v těchto ideálních prostorech.
STUD Brno dostal dobrý nápad pozvat k nám lesbičky a gaye ze Slovenska na první česko-slovenské
setkání po rozpadu federace. Volba padla na jihomoravskou Lednici, kam se 25. října sjelo několik
desítek těch, kteří i přes odlišné názory na rozpad společného státu nechtějí zpřetrhat to, co oba národy
spojovalo: společné dějiny, příbuzné jazyky, přátele a lásky. Oba gay prezidenti zavzpomínali na setkání
v Papierničke, kde krátce po rozpadu Československa podepsalo SOHO a Hnutie Ganymedes dohodu o
nerozpadu. Účastníci si prohlédli zámek, park, lednické hospody a vyměnili si hojně česko-slovenských
polibků a slibů, že tuto hřejivou tradici setkávání udrží.
Celý rok byl ve znamení náročné přípravy účasti české výpravy na Gay Games 1998 v Amsterdamu. Po
prvních zkušenostech s mini výpravou na minulé olympijské hry gayů a lesbiček v New Yorku se SOHO
rozhodlo zorganizovat vskutku reprezentativní výpravu. Byl vytvořen přípravný tým, který nejprve
přesvědčil ty, kterým se chtělo sportovat na Gay Games individuálně, že reprezentovat pod českou
vlajkou není hanba, ale spíš naopak. Díky tomu se Václavu Hniličkovi, který měl na starosti ufinancování
nákladů spojených s příspěvkem na dopravu, ubytování, startovné, oblečení sportovců i se suvenýry pro
naše soupeře - jednalo se sponzory důstojněji.
Připravovala se velká propagační akce. Z prodeje upomínkových předmětů a z darů individuálních
sponzorů se začala rýsovat podoba výpravy. V závěru roku nás sice nemile vyděsila neserióznost
pořadatelů, jejichž první skupina zmizela ze světa i s prvními vyinkasovanými příspěvky z celého světa,
ale vzhledem k tomu, že ty naše mezi nimi ještě nebyly, mohli jsme vydechnout a krůček po krůčku se
připravovat na zážitky, které hry slibovaly. Ale do jejich konání v roce 1998 zbývalo ještě mnoho času a starostí.
6. Gay Man 1997
Čtyřhodinový maratón proběhl 28. června v Sokolově opět o něco lépe, než zažila tato stále populárnější
soutěž v uplynulých pěti ročnících. Pět soutěžních disciplín bylo prokládáno vynikajícími produkcemi
hostů (Jitka Zelenková, Jaroslav Čejka, striptérská skupina Show Men Live, hudební skupina Dank z
Hradce Králové) a také malými překvapeními (to když zpíval loňský Gay Man Karel Kekeši).
Záštitu nad tímto ročníkem celostátní volby nejzajímavějšího a nejsympatičtějšího gay kluka převzal
starosta Sokolova pan Jiří Dytrych, který byl osobně přítomen a předával i ceny vítězům. Na skvěle
vypraveném pódiu s předváděcím molem hluboko do sálu se představilo devět finalistů.
Nejvýraznější dojem zanechal urostlý a usměvavý Robert Nedvídek, který suverénně získal oba tituly (od
poroty i od diváků) a samozřejmě ranec hodnotných cen. Robert ovšem ze své zaslouženě získané
60
finanční hotovosti věnoval 5000 Kč na konto boje proti AIDS. Vítěz byl dojatý, pod záplavou květin a
cen i trochu unavený, ale zábava pokračovala v celém Hornickém domě až do rána.
Poprvé poté musel Parlament SOHO řešit dilema, do jaké míry hradit schodek z akce, která byla sice
reprezentativní - ale s neúměrným schodkem. Mít vyrovnaný rozpočet a přitom připravit velký zážitek za
dostupné vstupné byl tvrdý oříšek k rozlousknutí pro další organizátory.
7. SOHO revue
Rok 1997 nezačal vůbec dobře. Po přestálé žloutence jsem musel řešit odchod opory největší - redakci
opustil Marek Naar. Jakub Klíma ho nedokázal nahradit, ale časem se zdálo, že se situace v redakci
stabilizuje a že si časopis své čtenáře udrží. Poté, co jsem se stal ředitelem Nakladatelského domu ORBIS
(od 1. 6.) se dokonce zdálo, že máme před sebou neohrozitelnou budoucnost. Předčasné volby však
vynesly do křesla ministra pro regionální rozvoj (pod které ORBIS spadal) lidovce Kvapila. Ten dal
příkaz ORBIS k 31. 12. 1997 zrušit. Stalo se. Podle mne to byl zločin. Zanikla tak instituce založená za
první republiky k propagaci mladého českého státu. Tuto tradici jsme chtěli následovat.
Samozřejmě že spolu s Orbisem zanikla redakce SOHO revue. Tu neuvěřitelnou zprávu jsem se dozvěděl
v polovině června. Šest měsíců zbývalo na to, abych dal dohromady variantu vydávání časopisu, který
SOHO a G/L minorita nezbytně potřebovala. Současně bylo potřeba udělat vše pro to, aby byla udržena
kontinuita předplatitelů a vydávání časopisu nebylo v jeho měsíční periodicitě přerušeno. Byl to hrozný
pres. Řídit likvidaci Nakladatelského domu, likvidovat pětiletou práci redakce a zároveň horečnatě hledat
řešení pro budoucnost...
Náhoda mne přivedla do Aqua klubu 2000, kam mne pozvali dva partneři, kteří 26. června uspořádali
malou slavnost, při které mne požádali, abych jim asistoval při uzavření symbolického registrovaného
partnerství. Majitel podniku Adolf Chodora byl přítomen. Dali jsme se do řeči a poté, co jsem mu řekl o
našem trápení, mne vyzval, abych vypracoval rozpočet pro eventuální vydávání pokračovatele SOHO
revue. Učinil jsem... Chodora byl spokojen a souhlasil s tím, že se redakce přestěhuje do jeho prostor, že
založí vydavatelství a že časopis můžeme ve spolupráci s jeho firmou od prvního ledna 1998 vydávat.
Nebylo na vybranou, musel jsem okamžitě jednat. Stačili jsme do toho ještě připravit společný Gay ples v
Kongresovém centru hotelu Ambassador v Praze (21. listopadu), kde vystoupila Helena Vondráčková.
Byl to spíš společenský večer, v rámci kterého se Chodora nechal se svým přítelem rovněž symbolicky
"oddat". Byla to daň jeho vstřícnosti a zároveň vzájemné poznání. Vytušil jsem, že přechod ze státní
příspěvkové organizace k tvrdému soukromému podnikateli bude velmi, velmi svízelný.
Rázem jsme s Orbisem ztratili zázemí, kde jsme se nemuseli starat o teplo, světlo, měli k dispozici
telefony, fax, kopírku, počítače, kancelářské potřeby, útulné kanceláře - to vše zužitkovalo gay hnutí nad
rámec rozpočtu SOHO. Ztratili jsme prestižní adresu na Vinohradské třídě, kam trefili všichni a hojně nás
navštěvovali. Ztratili jsme tvrdě vybojované a vybudované centrum gay hnutí v České republice. Zůstala
nám naděje, že zachráníme alespoň časopis.
Začalo velmi, velmi svízelné období...
61
1998 - Osmý rok SOHO v ČR
X.
...1998 / OSMÝ ROK SOHO v ČR...
Sedm let dokázalo SOHO odolat všem vlivům z vnějšku a každým rokem svým seriózním přístupem k
problematice, kterou pomáhalo řešit, si získávalo uznání a zvyšovalo svou prestiž. Dařilo se k velkému
překvapení skeptiků nejen udržet, ale i upevňovat soudržnost takřka třiceti organizací, které působily po
celé republice ve prospěch gayů a lesbiček. Pravidelné čtvrtletní Parlamenty SOHO umožňovaly řešit
desítky problémů společně a díky demokratickému principu schvalování stanovit takové priority, které
podporovala naprostá většina. Každá organizace delegovala na setkání Parlamentu SOHO své zástupce,
kteří hájili nejen své regionální zájmy, ale schvalovali koncepci gay politiky, předkládanou zpravidla
sedmičlenným Prezidiem SOHO, které v období mezi zasedáním Parlamentu realizovalo skutečně jen to,
na čem se zástupci všech organizací sjednotili. Zamezilo se tak handrkování, klepaření a stupidním
skandálům - tedy tomu, co bohužel naši minoritu také charakterizuje. Charakteristický je výrok poslance
Jaroslava Zvěřiny, který mi jednou u piva zcela upřímně řekl: To je obdivuhodný, že za ta léta veřejné
práce v tak ožehavé oblasti nemáte se SOHO žádný skandál!
Legislativní změny v náš prospěch, objektivní a rozsáhlá medializace naší problematiky, úspěšné úsilí v
oblasti prevence HIV/AIDS, velké a se stále větším kladným ohlasem přijímané celostátní akce a
především každodenní, trpělivá pomoc těm, kteří ji potřebovali při hledání sebe sama, to všechno SOHO
dokázalo především díky své pospolitosti a obětavosti bláznů, kteří nepřestávali věřit ideálům. Bezesporu
velmi podstatným momentem pro úspěšnou realizaci všech záměrů byla redakce SOHO revue, časopis
samotný a hlavně to, že jsme sídlili v budově Obisu a byli součástí nakladatelství s výraznou tradicí a
produkcí. Přestože se každým rokem dařilo SOHO získávat i slušné finance pro svou činnost, prosadit a
udržet kanceláře v Orbisu s provozem, který nepřímo hradil stát, byl velmi podstatný diplomatický tah.
Redakce nebyla pouhou redakcí, stala se informačním centrem, základnou G/L hnutí u nás. Jedno bez
druhého nemělo šanci na úspěch. Proto likvidace Orbisu k 31. 12. 1997 byla pohromou. S velkými
obavami jsem přemýšlel o budoucnosti...
1. Sumář
V průběhu roku 1998 se Parlament SOHO setkal, jako každým rokem čtyřikrát: jedenatřicáté řádné
zasedání proběhlo 21. 3. v Ostravě, dvaatřicáté 13. 6. v Plzni, třiatřicáté 19. 9. v Brně a čtyřiatřicáté
setkání 12. 12. v Sokolově.
(Třicátý druhý parlament byl velmi výjimečný. Dopřáli jsme si jednou zmírnit celodenní zdlouhavé
jednání a projednali toho dne jen to nejdůležitější. Důvodem byly mé čtyřicátiny, které jsem měl možnost
oslavit mezi těmi, kteří mi úplně převrátili poslední roky života. Z herce pražského divadla se ze mne stal
prezident celostátní organizace s velkou působností. Právě koncem roku 1998 mi mělo vypršet už třetí
volební období v této funkci, které jsem po prvních dvou dvouletých absolvoval potřetí jako období
čtyřleté. Celkem tedy osm let. Další čtyři mi připadali z nejrůznějších důvodů, ať už pro SOHO či pro
mne samotného - neúnosné. Nakonec jsme nalezli prozatímní řešení a k mým narozeninám mi Parlament
SOHO odsouhlasil prodloužení stávajícího třetího prezidentského mandátu o dva roky - do roku 2000.
62
Pak už se dojemně i rozverně slavilo - když se i déšť umoudřil - u táboráku až do kuropění. Byl to jeden z
výjimečně krásných dní v historii mého prezidentování.)
K 31. 12. 1998 sdružovalo SOHO již dvacet šest členských organizací: Men-klub Praha, L-klub Praha,
Promluv Praha, Logos Praha, Lambda České Budějovice, Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Sdružení
pořadatelů Mezinárodního duhového festivalu Karlovy Vary, Patrick klub Plzeň, 4 HP Plzeň, Gay klub
Adam Chomutov, Sokrates Most, Gay klub Čtyřka Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek Mykonos Ústí nad
Labem, G/L klub Slaný, LEGA Pardubice, Junior Šumperk, Gay klub Vysočiny, Klub Lambda Ostrava muži, Klub Lambda Ostrava - ženy, Ucho Olomouc, PV klub Prostějov, STUD Brno, Lambda Brno muži a Lambda Brno - klub Sapfó ženy.
SOHO spolupracovalo s Českou společností AIDS pomoc, s novou organizací Projekt Šance, zabývající
se resocializací prostitutů a slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
SOHO nadále zůstalo členy ILGA (International Lesbian and Gay Association), Rady humanitárních
ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Prezidium SOHO pracovalo ve čtvrtém roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří
Hromada, viceprezidentka pro ženy - Marcela Šulcová (pověřena vedením sekce administrativy a
ekonomiky), vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr Kodl, vedoucí sekce pro prevenci
HIV/AIDS - Ivo Procházka, vedoucí zahraniční sekce - Oldřich Bureš a vedoucí sekce kultury a sportu Lubomír Mendrok.
Revizní komise působila v roce 1998 ve složení Petr Mráček, Alice Eštefánová a František Bloudek.
2. Hospodaření
Po sedmiletí vývoje SOHO se začaly objevovat první nesnáze poté, kdy jsme ztratili základnu v Orbise,
kdy se i ekonomická situace v zemi negativně změnila po letech, kdy se tvrdilo, že jsme hospodářský
zázrak. Státní měšec se uzavřel, gay byznys se k nám choval velmi sobecky a sponzoři hledali jiná
odbytiště než gay minoritu. Přesto se podařilo získat takřka tři miliony korun. To stále ještě bylo dobré, i
když vypětí bylo mnohonásobně větší než jindy.
Opět jsme se podrobili státnímu auditu hospodaření s výsledkem, který konstatoval bezchybnost v
nakládání s finančními prostředky.
Opět bylo účetnictví SOHO shledáno Revizní komisí bez závad.
Konto SOHO 1997:
Příjmy: 2 880 420, 66 Kč
Výdaje: 2 658 037, 02 Kč
Poprvé provedla mimořádnou revizi Revizní komise. Bylo to na mou vlastní žádost poté, kdy jsem byl
nařčen Adolfem Chodorou, majitelem Lázní AA Žižkov, z neoprávněného zadržování finančních
prostředků určených na časopis SOHO Absolut revue, který vydával ve spolupráci se SOHO. Poté, co
jsme se nedohodli zásadně na koncepci časopisu a SOHO po půl roce ukončilo tuto spolupráci (včetně
mě), chtěl Chodora udržet čtenáře tím, že poplival způsob vedení účetnictví SOHO. Tím chtěl
zdiskreditovat naši letitou poctivou práci a přetáhnout naše příznivce na svou stranu. Revize zjistila, že
63
jsme se nedopustili absolutně ničeho nezákonného - naopak jsme usnadnili příjem předplatného v době,
kdy Chodora nebyl schopen založit konto svého nově vzniklého vydavatelství. Jeho Absolut revue proto
brzy zkrachovala pro nezájem čtenářů, kteří prohlédli jeho hru, neuvěřili nepodloženým výpadům proti
nám a navíc nepřijali podobu časopisu, který se z bohatého informačního servisu uchýlil k propagaci
travestie show a vlastních podnikatelských ambicí Chodory. Poprvé jsme pocítili, co je to nenávist z
vlastní řad.
Rok 1998 byl zcela ve znamení úsilí o prosazení registrovaného partnerství.
Byl to rok, který nám přinesl první velký souboj se státní mocí. Poprvé v historii této země se na nejvyšší
úrovni projednával zákon, který nám měl zaručit z právního hlediska rovnoprávnost. Přestože se od roku
1990 podařilo z legislativy i ze života České republiky odstranit podstatnou část diskriminačních
momentů vůči gay a lesbické minoritě, postrádali jsme zákonnou normu, která by upravila soužití dvojic
stejného pohlaví. Homosexualita tak je u nás sice legální, partnerské svazky těchto dvojic však nejsou
legitimní. Protože po Dánsku byly obdobné zákony schváleny i v dalších skandinávských zemích, mohla
se naše republika v případě schválení registrovaného partnerství zařadit mezi nejliberálnější země
demokratického světa a být ostatním příkladem.
Proto SOHO společně se skupinou poslanců (Jaroslavem Zvěřinou, Janou Gavlasovou a Zuzkou
Rujbrovou) vypracovalo návrh zákona o registrovaném partnerství dvojic téhož pohlaví, který byl díky
poslanecké iniciativě předložen v lednu 1998 k projednání Parlamentu ČR.
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. ledna vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas. Přestože
neměla zásadní námitky proti koncepci návrhu, která vycházela ze smluvního vztahu tohoto partnerství, s
tím, že nebude mít rodinně právní charakter, přiklonila se spíše ke koncepci dílčích úprav v řadě zákonů v
souvisejících právních oblastech než k obecné zákonné normě o obdobné aplikaci institutu manželství na
vztahy osob stejného pohlaví.
Během rozpravy v poslanecké sněmovně zazněly především od poslanců SPR-RSČ a KDU-ČSL kromě
věcných argumentů, týkajících se dikce navrhovaného zákona i nezakrytě homofóbní invektivy vůči
občanům s touto orientací (slavné Tollnerovo, že není buzerant, nebo Krejzovo, že jsme zvěř určená na
odstřel). Rozprava se neúměrně prodlužovala vinou obstrukcí, jež měly zabránit tomu, aby byl zákon
projednán do konce června, tedy do konce volebního období.
Přesto se podařilo rozpravu ukončit a 2. dubna došlo k hlasování o tomto návrhu. Poslankyně KDU-ČSL
Michaela Šojdrová předložila protinávrh, aby byl návrh zákona zamítnut. V době hlasování bylo přítomno
161 poslanců (ze 200). Pro schválení návrhu na zamítnutí byl potřebný počet 81 hlasů. Pro zamítnutí
nakonec hlasovalo 83 poslanců. Pouhé tři hlasy rozhodly o tom, že sněmovna tento návrh zákona dále
neprojednávala. Hořkým, nečekaným zklamáním bylo, že kromě KDU-ČSL a SPR-RSČ hlasovala
jednomyslně proti i ODA. Její podpora by naopak znamenala přijetí zákona. (Jistou satisfakcí pak bylo,
že se v následných volbách ODA a SPR-RSČ do parlamentu nedostaly poté, kdy u voličů úplně
propadly.)
Ke způsobu projednávání i k samotnému výsledku hlasování se veřejnost prostřednictvím sdělovacích
prostředků vyjadřovala vesměs kriticky. Návrh si získal podporu dvou třetin občanů ČR (podle průzkumů
veřejného mínění), významných společenských institucí (Český helsinský výbor, Národní komise boje
64
proti AIDS) a významných osobností společenského a politického života. Dá se říci, že se stal
lakmusovým papírkem kvality demokracie v naší zemi. Nic jsme však nevzdávali.
Díky velkému tlaku veřejného mínění a určitému dozrávání pojetí celého problému se v krátké době po
volbách v červnu podařilo SOHO dát dohromady opět skupinku poslanců - zástupců všech parlamentních
stran kromě KDU-ČSL. Tvořili ji poslanci: Jitka Kupčová - ČSSD, Monika Horáková - US, Zuzka
Rujbrová - KSČM a Jan Zahradil - ODS. Společně jsme připravili nový návrh pod názvem Zákon o
partnerském soužití osob stejného pohlaví. Nová předloha respektovala některé věcné připomínky z
rozpravy i zkušenosti zemí, ve kterých byl obdobný návrh přijat.
V prosinci 1998 byl tento návrh zákona opětovně předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k
projednání.
4. Boj s AIDS
Ačkoli se státní příspěvek na boj s AIDS každým rokem tenčil, až se dostal na polovinu částky, která byla
k dispozici v počátcích realizace programu prevence HIV/AIDS, dokázalo SOHO garantovat stále
kvalitní osvětové působení v gay minoritě. Od velkých, celostátních akcí, přes regionální působení v
rámci diskoték, besed, filmových festivalů, po pravidelné články v SOHO revue nebo v bulletinech
organizací SOHO se zřejmě podařilo to podstatné - rozšířit kvalitní informaci o skutečném nebezpečí
HIV a o tom, jak je možné se proti němu alespoň bezpečněji chovat. Potvrzením správnosti zvoleného
postupu jsou měsíční hlášení nárůstu HIV pozitivních v ČR. Dostávám je měsíčně pravidelně několik let
a mohu z nich s radostí vyčíst, že homosexuálním kontaktem se virus přenáší již méně než
heterosexuálním. Stále však není radno podléhat falešnému optimismu. Celkově se stále podílíme
padesáti procenty na počtu HIV pozitivních v naší zemi. Ale proti takřka sto procenty v roce 1990 je to
velký posun.
Rok 1998 zaznamenal poprvé v historii nárůst pozitivity heterosexuálním kontaktem vyšší než
homosexuálním.
Velmi inspirativním se ukázal být Hirschfeldův den, který SOHO uspořádalo ve spolupráci se
Sexuologickým ústavem a ČSAP. MUDr. Ivo Procházka jej společně s dalšími odborníky připravil 14.
května na počest Magnuse Hirschfelda, prvního sexuologa, který již na přelomu tohoto století vypracoval
a zastával teorii o homosexualitě jako o vrozené.
V tomto roce vyvrcholila spolupráce SOHO s Českou společností AIDS pomoc při přípravě tradičního
pochodu se svíčkami - Světlo pro AIDS. Opustili jsme vžitý model průvodu z Letné do kostela sv.
Salvátora a připravili na sobotu 16. května místo pouhého večera celý vzpomínkový den. V Ledeburské
zahradě a v prostorách před ní vystupovaly přes den kapely, dětské sbory, červený cadillack rozdával
preventivní materiály. V podvečer se sešli účastníci pochodu rovnou před kostelem sv. Salvátora, prošli
přes Karlův most, Malou Stranou do Ledeburské zahrady, kam vkročili s planoucími pochodněmi, které
nesli zástupci měst, do kterých se pak světlo mělo symbolicky do druhého dne přenést. Zapálené
pochodně zahájily velký benefiční koncert, moderovaný Věrou Galatíkovou a Ladislavem Frejem, na
kterém vystoupily hvězdy a hvězdičky pop nebe, lidové muziky, baletu i moderního tance. Noční
ohňostroj přenesl atmosféru do Olomouce a Ostravy, kde v neděli vyjely tramvaje STOP AIDS, i do
dalších měst, ve kterých se celosvětová akce připomněla mítinky a svíčkami v oknech.
Sídlo ČSAP se i za pomoci SOHO začalo měnit v Lighthous - tedy Dům světla. Dům pomoci pro HIV
pozitivní a nemocné AIDS. Spolu s MUDr. Procházkou jsme zásadně zabojovali při prosazování této
koncepce - přebudování stávajícího sídla ČSAP - jako členové Výkonného výboru Národní komise boje
65
proti AIDS. Přes různé jiné zájmy se nakonec podařilo uhájit Dům světla pro ČSAP. Nastala druhá fáze pomoci sehnat finanční prostředky na rekonstrukci a provoz.
A ještě jednou spolupráce s ČSAP. V závěru roku jsme společně uspořádali v rámci připomenutí
Světového dne boje proti AIDS velkou preventivní akci na Václavském náměstí.
Celý den stál stan s preventivními materiály u sochy sv. Václava. Rozdávaly se brožury, prezervativy
SOHO, stužky i osobní rady. Ve velmi chladném podnebí prvního prosincového dne zahřál všechny
večerní country koncert pod širým nebem.
5. Kultura a sport
Od září započala stanice Českého rozhlasu 1 - Radiožurnál novou epochu. Díky parlamentnímu
zpravodaji Vladimíru Hrubému je možné od té doby na této stanici každý týden, každé pondělí od 20.05
hodin poslouchat půlhodinový gay magazín pod názvem Dobrá bohyně (Bona DEA). Gay hnutí tak
získalo další významný mediální prostředek pro tlumočení informací a názorů.
V Karlových Varech zahájily 7. - 9. května prvním pokusem západočeské organizace SOHO společně s
karlovarskou agenturou tradici duhových průvodů v Čechách. V rámci první přehlídky amatérské gay a
lesbické tvorby se ho zúčastnili nejen všichni ti, kteří na Duhový festival přijeli neformálně představit
svou tvorbu v oblasti výtvarné, literární nebo jevištní, ale i ti, kteří byli diváky nebo obyvateli města.
Neformální duch přehlídce velmi slušel, průvod prošel s hlavním požadavkem zavést registrované
partnerství bez problémů městem... Pouze zbytečně honosný program v Pupu už byl nad ekonomické
možnosti jak mnohých účastníků, tak pořadatelů. Přesto dojmy z prvního alternativního festivalu byly
příznivé, a pokud se organizátoři budou schopni vyvarovat zbytečných chyb (především v přemrštěných
nákladech), může se tato tradice stát přínosem pro gay hnutí u nás.
Po prvním vydařeném setkání loni v Lednici připravili slovenští bratři a sestry z Hnutie Ganymedes milé
překvapení. Druhé, slovensko-české setkání u příležitosti dalšího připomenutí česko-slovenské státnosti
připravili na Holubyho chatě, tradičním poutním místě naší vzájemnosti. Na Javorině se družila 24. - 25.
října 1998 přes mlžné počasí padesátka vyslanců i vyslankyň z obou států, aby si na hranicích připoměli,
že naše orientace je bez hranic a spojuje nás kosmopolitně po celém světě.
Po Aréně na České televizi jsem musel podstoupit ještě jednu zkoušku ohněm. V Kotli na Nově mi
zatápěla 2. září paní Jílková. Dopadlo to dobře. Jehovisté z Brna byli tak trapní, že mi vybojovali
sympatie. Byla to obrovská zkušenost, kterou jsem zvládl i díky své profesi herce. Televizní studio mi
přece jen není cizí. Ale odpovědnost v živém vysílání mi dala velmi zabrat.
Satisfakcí byly reakce úplně cizích lidí, kteří mne potkávali na ulici, nebo mi zavolali. Vesměs se
omlouvali za "ty hlupáky a neurvalce" a ubezpečovali mne, že mezi ně nepatří.
6. Gay Man 1998
Hlavní cena - stotisícový zájezd do Dominikánské republiky a lákavá atmosféra Boby centra v Brně
přilákala nebývalý počet soutěžících, a tak jsme museli uspořádat večer před finále ještě předkolo. Z něj
vzešlo deset skutečně nejlepších finalistů. Nepostoupili nepřipravení. Ti, kteří neměli žádný pořádný
nápad a zapomněli, že být mladý a hezký není v této soutěži rozhodující přednost.
66
Nádherná laserová hala se naplnila tisícovkou diváků, a tak mohl být sedmý ročník v sobotu 20. června
zakončen senzačním finále. Fanfáry, světla, potlesk, skvěle naladěni Šárka Kubelková s Honzou Musilem
všechny uvítali a společně zazpívali. Ne ovšem tak jako prominentní host večera - Hana Zagorová, která
zazpívala to nejlepší ze svého repertoáru a zcela si podmanila publikum. Připravila skvěle náladu pro
vyhlášení těch nejlepších, kteří si museli během čtyř hodin soutěžení sáhnout na dno svých schopností.
Vřící kotel Boby centra všechny vyprovokoval ke skvělým výkonům. Ocenění pro nejlepší získali Brňák Marcel Vičar (kterému k ceně diváka jistě pomohlo domácí prostředí) a především Zbyněk
Ondroušek, všestranný, pohledný a sympatický vítěz, nositel titulu Gay Man 1998.
Velmi náročná organizace dvoudenního maratónu, kterou zvládl Stud Brno, byla výzvou pro další
ročníky. Tento ročník v Brně lépe snad ani proběhnout nemohl.
7. GAY GAMES 1998
Dvouletá příprava. Vytvoření zvláštního managerského týmu (Hromada, Hnilička, Bureš) vyčleněného
jen pro hry. Shánění sponzorů. Vybavení sportovců dresy v národních barvách a spoustou suvenýrů pro
soupeře. Zajištění dopravy dvěma autobusy. Zaplacení startovného. Zajištění ubytování v místě konání
gay olympiády. Odpovídání na desítky, stovky otázek. Řešení desítek, stovek drobných problémů. Ale
výprava šedesáti českých gay a lesbických sportovců v pořádku odjela, prožila v Amsterdamu 1. - 8.
srpna neuvěřitelně nádherné dny, plné sportu, kultury, setkání se statisíci gayi a lesbičkami z celého světa
a v pořádku se vrátila s devatenácti olympijskými medailemi.
Výprava SOHO reprezentovala výrazně a důstojně. Po našich tričkách s nápisem SOHO -Czech Republic
i po našich klucích byla velká sháňka. Líbili jsme se i na obrovském stadionu Ajaxu Amsterdam, kde
jsme z našich triček a těl vytvořili pro nabité ochozy státní vlajku. Byli jsme jedna z mála republikových,
kompaktních výprav. Přes počáteční nedůvěru právě tenhle fakt naše výprava nakonec nejvíce ocenila.
Bylo to překrásné, velmi, velmi povznášející. V roce 2002 vzhůru do Sydney...
7. SOHO Absolut revue
Nebylo jiné řešení. Po náhlém zániku Orbisu jsem musel uvěřit v čestnost úmyslů soukromého
podnikatele Chodory, že chce pomoci. Nechtěl. Tedy alespoň gay hnutí. Sobě ano. A vypadalo to tak
nadějně. Bylo založeno nové vydavatelství. Zvládli jsme i předplatitele. Přestěhovali jsme celou redakci.
Smířili se s tím, že nám redaktor Jakub Klíma nejen nepomohl, ale nakonec ani nenastoupil. Našla se
rychle náhrada. Pracovali jsme pořád - aby čtenář nepoznal změnu ve zpožděných vydáních. I to se
zdařilo.
A tady začal Chodora ovlivňovat podobu časopisu přemírou propagace svého travestie byznysu, na který
gay čtenář přestal být záhy zvědavý. Vydržel jsem osm čísel - od ledna do srpna. Příliš jsme potřebovali
udržet pro gay hnutí časopis - bitva o registrované partnerství, Gay Man, výprava na Gay Games... Ale
když jsem pochopil, že redaktor Buňata za mými zády donáší a kolaboruje s vidinou, že konečně bude
poté, co mne vyštvou, šéfredaktorem, chtěl jsem důstojně odejít sám. Nabídl jsem Chodorovi, že SOHO
bude participovat na určitém počtu stránek, ale že chci odejít dohodou. Jeho ješitnost to neunesla.
Výpověď musel dát přece on mně - aby můj odchod mohl před čtenáři obhájit, vymyslel si různé
průhledné plivance, které jsme společně se SOHO vyvrátili. Snad se bláhově s Buňatou domnívali, že
mne zdiskreditují, ujmou se vlády nad SOHO a z jeho peněz budou časopis financovat. Nakonec
zdiskreditovali sami sebe a redakce SAR záhy zkrachovala. Neměla pevné vedení šéfredaktora, koncepci
ani propojení na gay minoritu, která je odmítla. Tak jako první verze SOHO revue, museli i oni skončit.
Ze stejných důvodů.
67
Vše bych přešel. Zrada a amorálnost těch, kterým jsem pomohl - (bývalým redaktorům SOHO revue
Buňatovi etablovat se v Praze a Bőhmovi mít smysl života i v důchodu) - mne velmi zranila. Ale život se
dral dál...
8. Gay kontakt
Podrželi mne přátelé, SOHO, musel jsem se vzchopit. Kvůli Chodorovi a jeho krátkodechým nohsledům
se nedalo opustit nastoupenou cestu, která ještě zdaleka nebyla u cíle.
A právě v tom momentě zavolal Václav Friml z Princ Pressu. Dohodli jsme se hned. Nejprve na opatrné
verzi spolupráce...
V Gay kontaktu, který vydával, umožnil už od září tisknout přílohu SOHO informuje. Tím mi dal
příležitost obhájit sebe a SOHO od nařčení chodorovců a položit zároveň základ rodícího se
pokračovatele Soho revue.
Čtenáři i přes menší atraktivitu a malý formát začali z Absolutu přecházet k nám. Šli za tradicí a
seriózností. Pomohli nám přežít...
68
1999 - Devatý rok SOHO v ČR
XI.
...1999 / DEVÁTÝ ROK SOHO v ČR...
Každým rokem, kterým se SOHO vzdalovalo od roku svého založení se situace v naší republice ve
smyslu přijímání gayů a lesbiček měnila v náš prospěch. Po totalitním období, kdy nám byl vymezen
anonymní prostor pro život se po deseti letech dalo s čistým svědomím hovořit o jedné z nejvlídnějších
zemí, o klimatu, o kterém si jinde v Evropě i jinde ve světě mohou nechat jen zdát. Každodenní
pracovitost, pravidelné mediální působení na seriózní úrovni, besedy, velké akce celostátního charakteru,
spolupráce se zahraničím, účast ve vládních výborech, bohatá škála regionálních aktivit, vlastní bulletiny
i časopis nabízený veřejnou distribuční sítí - to vše zvyšovalo prestiž SOHO a pročišťovalo prostor k
životu.
SOHO se dostalo pomalu do druhého extrému - mimořádný nárůst nápadů a upsání se k pravidelnému
řešení každodenních problémů znamenalo nejen potřebu stále více finančních prostředků, ale především
značné přetížení těch, kteří v SOHO působili ať už na celostátní nebo regionální úrovni. Málokdo z
minority si je schopen přiznat, že na práci v SOHO je co k závidění. Všichni, kdo se rozhodli pracovat ve
prospěch druhých dali všanc nejen svou pověst, ale i spoustu volného času, ve kterém mohli dělat úplně
něco jiného pro sebe. Věnovat se studiu, kariéře, vydělávání peněz, hledání partnera... Nikdo ze SOHO
nebyl a není placeným funkcionářem. Všichni mají svá zaměstnání a práci pro druhé se věnují ve svém
volném čase. Většinou sklízejí uštěpačné a cynické krákání od zakomplexovaných existencí, které nikdy
pro nic a pro nikoho nehnou prstem. Snad proto, že jim činnost Soháků sahá do svědomí, snad, že se jim
role těch, kterým se ubližuje masochisticky líbí víc, než být rovnoprávným občanem, hrdým člověkem.
Do roku 1999 jsme vstupovali poté, co se podařilo uchovat naději na časopis, když SOHO revue skončilo,
kdy po první prohrané bitvě o registrované partnerství se ve sněmovně jakoby v nesouhlasné reakci
spojila skupina poslanců a připravila nový návrh tohoto zákona. Čekal nás velmi bohatý rok na události...
1. Sumář
V průběhu roku 1999 se Parlament SOHO setkal čtyřikrát a opět tím dostál povinnosti, kterou mu
ukládají stanovy: pětatřicáté řádné zasedání proběhlo 27. 3. v Praze, šestatřicáté 12. 6. v Olomouci,
sedmatřicáté 25. 9. v Pardubicích a osmatřicáté setkání 11. 12. v Brně.
K 31. 12. 1999 sdružovalo SOHO již dvacet osm členských organizací: Men-klub Praha, L-klub Praha,
Promluv Praha, Kruh A-klubu Praha, Centrum turistiky a sportu Praha, Logos Praha, Jihočeská Lambda,
Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Sdružení pořadatelů Mezinárodního duhového festivalu Karlovy
Vary, Patrick klub Plzeň, 4 HP Plzeň, Gay klub Adam Chomutov, Sokrates Most, Gay klub Čtyřka
Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek Mykonos Ústí nad Labem, G/L klub Slaný, G/L sdružení Pardubice,
Junior Šumperk, Gay klub Vysočiny, Klub Lambda Ostrava - muži, Klub Lambda Ostrava - ženy, Ucho
Olomouc, PV klub Prostějov, STUD Brno, Lambda Brno - muži a Lambda Brno - klub Sapfó ženy.
SOHO spolupracovalo s Českou společností AIDS pomoc, s novou organizací Projekt Šance, zabývající
se resocializací prostitutů a slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
69
V průběhu roku byli za čestné členy SOHO v ČR odsouhlaseni: evangelický farář Jiří Štorek a redakce
rozhlasového g/l magazínu Bona Dea.
ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR. V počátku roku
byl prezident SOHO jmenován vládním zmocněncem pro lidská práva Petrem Uhlem členem sekce pro
občanská a politická práva Rady vlády ČR pro lidská práva.
Prezidium SOHO pracovalo ve pátém roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří Hromada,
viceprezident - Lubomír Mendrok (pověřený řízením sekce kultury a sportu), vedoucí sekce
administrativy a ekonomiky - Miloslav Šlehofer, vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr
Kodl, vedoucí sekce pro prevenci HIV/AIDS - Ivo Procházka a vedoucí zahraniční sekce - Oldřich Bureš.
Revizní komise působila v roce 1999 ve složení Petr Mráček, Alice Eštefánová a František Jehlík.
2. Hospodaření
Tučné roky skončili. Stát si utáhl tkaničku na měšci a my opasky. A když i sponzoři zareagovali obdobně
a členská základna začala mít hluboko do kapsy museli jsme i my velmi šetřit. Snažili jsme se, aby to
nebylo na úkor kvality akcí ani programu boje proti HIV/AIDS.
Konto SOHO 1999:
Příjmy:
936 819, 90 Kč
Výdaje: 902 232, 04 Kč
Poprvé došlo v historii SOHO k situaci, kdy předseda Kontrolní a revizní komise (Petr Mráček), přestože
s jeho závěry ostatní členové komise nesouhlasili napsal do závěrečné zprávy své výhrady. Protože to
byly výhrady malicherné (například dodatečně schválit výdaj 240 Kč za věcný dárek dlouholetému
předsedovi Sokolova Josefu Nedělovi, který odjel dlouhodobě do zahraničí) a hlavně věcně nepodložené
(na podobné úhrady je každým rokem schvalována Parlamentem SOHO z rozpočtu částka na provozní
náklady, která nebyla za rok 1999 překročena) hlasoval Parlament SOHO o jejich zamítnutí. Hlasování
dopadlo jednomyslně ve všech bodech pro zamítnutí a tak závěr byl schválen ve znění: Účetnictví SOHO
v ČR proběhlo v roce 1999 bez závad a pochybení. Všechny připomínky Kontrolní a revizní komise
SOHO v ČR byly Parlamentem SOHO zamítnuty jako bezpředmětné.
Předseda komise Mráček zřejmě před zdravým rozumem dal přednost vlastní důležitosti. Nebylo to v
SOHO vždy idylické. Ale vždycky jsme se snažili o konečné racionální a podložené závěry, zdůvodněné
argumenty a nikoli pocity.
Zatímco v Evropě přijímalo registrované partnerství stále více zemí, u nás poslanci nedokázali na tento
trend zareagovat. Chybělo sice už jen velmi málo, ale přesto musíme prokázat ještě velkou míru
trpělivosti, neústupnosti a pracovitosti, abychom se dočkali konečného úspěchu. To podstatné se však
odehrálo: celonárodní diskuse prostřednictvím médií pomohla zásadně získat veřejnost na naši stranu.
Naše minorita už nežije v netolerantní zemi. To, co zůstává zaostalého ve vztahu k nám si musíme umět
70
vyřešit sami. Bitva o registrované partnerství v roce 1999 si zaslouží podrobnou zprávu. Byla to
detektivka, někdy fraška, jindy opereta, ale také drama o prosazení rozumu proti hlupství.
V prosinci 1998 předložila sněmovně skupina poslanců (Jitka Kupčová - ČSSD, Monika Horáková - US,
Zuzka Rujbrová - KSČM a Jan Zahradil - ODS) nový návrh, připravený opět společně se SOHO v ČR,
který dostal název Zákon o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Kromě KDU-ČSL, která se profiluje
jednomyslným negativním postojem k tomuto záměru, zastupovali předkladatelé úplné politické
spektrum současné poslanecké sněmovny. Už tento fakt dával novému návrhu značné naděje, které
posiloval i fakt, že v tomto spektru chyběla ODA a SPR-RSČ, tedy strany, které v minulém hlasování
byly rovněž jednomyslně proti přijetí zákona o registrovaném partnerství.
11. února 1999 proběhl pro poslance a senátory v budově poslanecké sněmovny seminář o problematice
registrovaného partnerství, na kterém předkladatelé a zástupci SOHO v ČR objasnili záměry předlohy a v
diskusi odpověděli na otázky poslanců, které svědčily o velké neinformovanosti nejen o problematice
života gay a lesbické minority u nás, ale i o praktickém dopadu uvedení zákona v život.
17. března 1999 bylo satisfakcí schválení návrhu zákona usnesením Vlády ČR, a to prakticky
jednomyslným. To byl povzbudivý průlom.
31. března 1999 po velmi rozsáhlé diskusi, ve které odpůrci návrhu neváhali použít homofóbní výpady
(za všechny výrok roku poslance Tollnera - KDU-ČSL: "...Často nechutná mediální kampaň pro zákon je
spíše vedena pro ten humbuk a cirkus sám. Tato kampaň, jíž jsme všichni adresáti - pochopitelně mladí
více než staří - vyúsťuje pak v nepřijatelnou apoteózu jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných
zvráceností. Chtěl jsem říci prasečin, ale rozmluvili mi to.") hlasovala sněmovna opět v prvním čtení o
tom, zda se návrhem zákona bude i nadále zabývat. Velkým úspěchem bylo odmítnutí návrhu na
zamítnutí a přikázání návrhu zákona k posouzení ústavně-právnímu a petičnímu výboru. Tímto návrh
postoupil z prvního do druhého čtení.
Ústavně - právní výbor poté přijal pozměňovací návrhy a petiční výbor usnesení, kterým sněmovně
doporučil, aby poslanecký návrh schválila.
29. června 1999 při projednávání ve druhém čtení byl předložen podruhé a vzápětí i potřetí návrh na
zamítnutí návrhu zákona od KDU-ČSL. Sněmovna oba návrhy na zamítnutí neodsouhlasila. Před
podrobnou rozpravou, ve které měla být sněmovna seznámena s výsledky práce ústavně-právního výboru,
prošel nelogicky návrh na vrácení výborům k přepracování.
Oba výbory tedy opět zasedly, petiční zopakoval hlasováním své usnesení, ve kterém vyzývá sněmovnu,
aby návrh zákona přijala a ústavně-právní výbor ještě detailizoval pozměňovací návrhy.
12. října 1999 se sněmovna měla opět seznámit s prací výborů v opakovaném druhém čtení návrhu
zákona. Cyril Svoboda z KDU-ČSL stereotypně navrhl zamítnutí, v případě neúspěchu vrácení výborům
k dalšímu přepracování. V pořadí již čtvrtý návrh na zamítnutí sněmovna nepřijala. Přestože opět nedošlo
k podrobnému seznámení s pozměňovacími návrhy vypracovanými ústavně-právním výborem, sněmovna
podruhé rozhodla vrátit předlohu výborům.
Jednání výborů pak však trvala vždy jen několik minut. Ústavně - právní považoval svou práci za
ukončenou a odhlasoval, že to, co odhlasoval minule, platí. Petiční postupoval stejně - znovu přijal
usnesení, kterým vyzývá sněmovnu, aby návrh zákona přijala.
2. prosince 1999 tragikomedie vyvrcholila. Hned v úvodu Cyril Svoboda (KDU-ČSL) znovu před
podrobnou rozpravou podal návrh, aby poslanci hlasovali (již popáté) o zamítnutí. Při prvním pokusu o
71
hlasování potřebovali odpůrci 88 hlasů. Přesně tolik - 88 jich skutečně získali. Poslanec Stanislav Křeček
(ČSSD) si vzal slovo a oznámil sněmovně, že hlasoval proti zamítnutí, ale v zápise se objevilo, že
hlasoval pro ně. Sněmovna uznala, že muselo dojít k chybě a rozhodla, že o návrhu na zamítnutí bude
hlasovat znovu. Na poslední chvíli se někteří z těch poslanců, kteří se zdrželi hlasování, rozhodli přiklonit
k zamítnutí. Prošlo o čtyři hlasy.
Pětkrát v podobě návrhů na zamítnutí se tedy během roku 1999 odpůrci registrovaného partnerství snažili
odvrátit ve sněmovně to, aby gayové a lesbičky měli důstojnou, rovnoprávnou možnost soužití jako
heterosexuální dvojice. Až popáté - po nedůstojných obstrukcích ze strany KDU-ČSL - se jim to podařilo.
Jejich argumenty, že šlo o nekvalitní předlohu, byly jen zástěrkou pravého smýšlení - nepřipustit z
principu tento prvek do legislativy České republiky. Celá KDU-ČSL i ostatní odpůrci neusnesli
pomyšlení, že ti, kteří jsou přece "úchylní a dělají prasečiny" - by mohli mít stejná práva jako oni morálně bezúhonní. Zvrhlí však nejsme my, zvrhlé je odmítnout zákon, který nikomu neublíží a mnohým
prospěje, ať už v rovině právní nebo lidské.
V průběhu projednávání návrhu zákona i krátce po jeho zamítnutí probíhala intenzivní celospolečenská
diskuse. Z dvojího průzkumu veřejného mínění (STEM, IVVM) vyplynulo, že 70 procent občanů ČR
podporuje založení institutu řešícího soužití dvojic stejného pohlaví a ještě vyšší procento homosexualitu
neodsuzuje. Svými prohlášeními podpořili přijetí zákonného zakotvení oprávněných požadavků gay a
lesbické minority významné osobnosti kulturního, společenského a politického života (včetně prezidenta
Václava Havla), významné instituce a občanská sdružení (za všechny Český helsinský výbor, Národní
komise pro boj s HIV/AIDS, Rada Vlády pro lidská práva).
Organizace sdružené v SOHO v ČR pořádaly po celé republice setkání a diskuse s poslanci - odpůrci,
veřejnoprávní i soukromé rozhlasové a televizní stanice neváhaly zařadit živě vysílaná diskusní fóra i
dokumentární pořady, které vesměs vyznívaly ve prospěch záměru registrované partnerství zavést.
Situaci velmi napomáhalo i dění v okolních zemích, kde po severských státech (Dánsko, Norsko,
Švédsko, Island) byla v průběhu roku obdobná norma přijata v Holandsku, Maďarsku, Francii a Belgii, se
signály příprav v Německu, Finsku, Kanadě a Novém Zélandu. Nejaktuálněji americký stát Vermont
schválil uzavírání civilních svazků mezi osobami stejného pohlaví. Vermont se tak stal prvním státem
USA, který pro gaye a lesbičky přijal legislativu tohoto typu.
Odpůrci však ke všem těmto signálům zůstali slepí a hluší. Až s fanatickou a dogmaticky nenávistnou
argumentací strašili ohrožením konzervativních hodnot a rodiny. Charakterizovala je většinově
sounáležitost ke katolické církvi - ať už to bylo občanské sdružení Zdravý rozum, které vedlo válku proti
přijetí návrhu po internetu nebo oficiální rozsáhlá petiční akce po kostelech, kterou provázel Pastýřský
list České biskupské konference ze dne 9. května 1999. Věřící byli vyzýváni k podpisu petice protestující
proti zavedení registrovaného partnerství. Menšina hlásající křesťanskou vzájemnost, sounáležitost a
pochopení pro utrpení druhých, neváhala vystoupit proti právům jiné menšiny, prohlubovat její utrpení a
svým pokrytectvím popírat hodnoty, na kterých se sama profiluje. Náboženské důvody, na něž se
odvolává, nemohou být v liberálním a sekulárním státě přípustnými argumenty pro rozhodování o
právech jiné skupiny. Tím, že takováto petice navazuje na tradici netolerantních prvků obsažených v
katolické historii, a nikoliv na veskrze pozitivní příklady moderní tolerance, kterou dnes katolická církev
v mnoha zemích reprezentuje, se ukázalo být velmi nešťastné. Mnozí z věřících petici odmítli podepsat,
mnoho kněží jí odmítlo v kostele vůbec předložit.
Rovněž neomalené výroky poslance Tollnera (KDU-ČSL) se dočkaly veřejného odsouzení ve sdělovacích
prostředcích, které dosáhlo takové intenzity, že předsednictvo KDU-ČSL bylo nuceno vyjádřit 6. dubna
1999 s výroky Tollnera nesouhlas a veřejně se omluvilo všem, kterých se jeho vystoupení dotklo. Klub
mladých KDU-ČSL vyzval poslance Tollnera, aby se vzdal mandátu. Odmítl.
72
V této oblasti sice dominovalo úsilí o prosazení registrovaného partnerství, ale sekce pod vedením JUDr.
Petra Kodla řešila jako každým rokem běžné případy soukromého charakteru. Zajišťovala právní
poradenství a právní pomoc členům regionálních organizací a ostatním gayům a lesbičkám, právní
zastupování před soudy, besedy a semináře.
Příklady konkrétních projednávaných případů z praxe:
Pokračuje komplikovaný případ Trojanův mlýn, kde dva partneři, majitelé objektu, usilují o zrušení
vynucené kupní smlouvy a čelí homofóbnímu napadání ze strany neoprávněných nájemců poloviny
nemovitosti.
Dva partneři žijící v Brně, mající své pokrevní příbuzné, chtějí vyřešit své majetkoprávní vztahy tak, aby
v případě úmrtí jednoho z nich, nabyl veškerý majetek druhý z partnerů. Řeší se otázky spojené s
děděním majetku a vyděděním potomků zůstavitele.
Mladík na útěku z domova přespal dvě noci v cizí chatě, byl zadržen Policií, obviněn z trestného činu
porušování domovní svobody a posléze trestním příkazem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání šesti měsíců. Okamžitě podán odpor a případ je sledován s cílem změnit trest na
podmíněný nebo alternativní.
Mladík byl šikanován svým zaměstnavatelem, soukromým podnikatelem pro svou odlišnou sexuální
orientaci, nakonec byl napaden a vyhozen, dodatečně mu byla dána písemná výpověď ze smyšlených
důvodů (pro údajné závažné porušení pracovní kázně). Po konzultaci ihned přistoupeno k podání žaloby
na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele. Okresní soud rozsudkem
žalobě vyhověl a po odvolání zaměstnavatele i odvolací soud potvrdil tento rozsudek.
Mladík žijící v ČR s partnerem - občanem Ruské federace usiluje o získání trvalého pobytu pro svého
přítele, který je nucen opakovaně prodlužovat dlouhodobý pobyt na území ČR. Jako důvod nelze použít
soužití s partnerem, pobyt lze povolit jen pro účely zaměstnání nebo pro účely podnikání.
Zastupování gayů, kteří jsou otci nezletilých dětí, v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem - úprava
vyživovací povinnosti.
Sepisování závětí gayů ve prospěch jejich životních partnerů.
Řešení sporů vyplývajících ze zákonného přechodu práva nájmu bytu na životního partnera.
4. Boj s AIDS
Nejvýznamnější událostí v sekci prevence HIV/AIDS pod vedením MUDr. Ivo Procházky bylo bezesporu
dokončení Domu světla, sociálně-zdravotnického centra pro HIV pozitivní, které bylo slavnostně
otevřeno 11. 8. 1999 v pražském Karlíně. V tomtéž domě se uskutečnila i návštěva prezidenta Havla s
chotí dne 15. 12. 1999. Výkonný výbor Národní AIDS komise ji označil za nejvýznamnější preventivní
čin daného roku.
Nadále pokračoval pokles finančních prostředků ze státního rozpočtu na program HIV/AIDS.
Šíření HIV infekce v ČR probíhá bez výraznějších změn, nárůst lze označit jako stabilizovaný. 50 případů
z roku 1999 je více než v roce předešlém, ale méně než v roce 1997. Mírně vzrostl počet případů AIDS na
16. Podíl homosexuálních přenosů v celkovém počtu je stále nadpoloviční. Ve světě jsou
73
nejvýznamnějšími oblastmi šíření infekce oblast jižní Afriky, Indie a jihovýchodní Asie a také východní
Evropy.
V prevenci bylo těžiště projektu SOHO v činnosti jednotlivých organizací a zajištění preventivního
materiálu (včetně kondomů a lubrikantů) pro jejich činnost. Jednotlivé organizace významně přispěly k
připomenutí celosvětových akcí Světlo pro AIDS a Světový den boje proti AIDS, kterými oslovovaly i
širší veřejnost. Díky spolupráci s Princ Pressem se podařilo obnovit tradiční dvoustranu prevence AIDS v
nově vydávaném Gayčku. Přes pokračující diskusi o vhodnosti a možnostech zachování anonymního a
bezplatného testování na HIV byla otevřena další poradna v Domě světla, která je jediná v Praze v
provozu v podvečerních hodinách. V provozu jsou tři linky pomoci, v ČSAP, v Logosu a v mosteckém
Sokratu, ale telefonické konzultace poskytují i další organizace.
Z ekonomických důvodů nebylo zatím schváleno plošné očkování populace proti hepatitidě B,
budějovické organizaci se toto očkování podařilo pro gay komunitu bezplatně zajistit ve spolupráci s
hygienickou stanicí.
V terapii je kritičtější pohled na HAART (vysoce účinnou protivirovou terapii) pro špatnou spolupráci
pacientů. Pravděpodobně právě s dobrovolným přerušením léčby souvisí nárůst případů AIDS u nás. Přes
stále nové zprávy o pokrocích ve vývoji očkovací látky.
Výkonný výbor Národní AIDS komise rozhodl, že přes krácení finančních prostředků by měla být
zachována možnost bezplatného a anonymního testování pro osoby s rizikovým chováním.
Pro HIV pozitivní ČSAP uspořádal 3. ročník rekondičního pobytu v Pošumaví, tentokráte s širší
mezinárodní účastí a někteří členové se účastnili dvou mezinárodních konferencí HIV pozitivních světové ve Varšavě a německé v Norimberku. Vybudování Domu světla zlepšilo možnosti právně
sociální pomoci HIV pozitivním.
Své prostory si dále buduje v centru Prahy Projekt Šance, organizace, která pomáhá prostitutům nalézt
cestu zpět, domů, do společnosti.
5. Kultura a sport
Lesbické aktivity připravily další ročník festivalu kultury, besed a přednášek APRILES 99, zaměřený na
tematiku, která je inspiruje. Proběhl už tradičně v Goethe institutu v Praze, který ve spolupráci se SOHO
připravil od 24. 3. - 23. 4. přehlídku filmů kontroverzního gay režiséra Rosy von Praunheima.
Další ročník DUHOVÉHO FESTIVALU proběhl v Karlových Varech, 6. - 9. května. Opět představoval
pestrou prezentaci činnosti a zájmů gay a lesbické minority zakončenou duhovým průvodem městem.
Zcela novou svého druhu a velmi zdařilou akcí pak bylo první celostátní setkání gay a lesbické minority
neslyšících 7. - 11. července v Praze. Přinesla hodně světla a pochopení nelehkého údělu našich
neslyšících přátel. Byl z ní natočen filmový dokument, který vysílala ČT 1.
Velký ohlas sklidil i první ročník Českého gay a lesbického filmového festivalu, který se uskutečnil v
malebném prostředí Beskyd, v Čeladné-Podolánkách, 23. - 29. srpna. Návštěvníci tak měli možnost spojit
přehlídku filmů s turistikou v okolních horách. Festivalu se účastnily i známé osobnosti českého filmu
jako např. Helenka Růžičková nebo Květa Fialová. Finanční záštitu nad festivalem převzalo
nakladatelství PRINC PRESS.
74
Na zámku v Buchlovicích se 23. -24. října potřetí sešly čeští a slovenští gayové a lesbičky, aby
demonstrovali a prožily svou vzájemnost bez hranic.
Další ročník soutěže Miss Travestie v Sokolově připravil na 26. listopadu Gay klub Sokolov. Jeho
předseda, Josefa Neděly, se touto akcí loučil. Na několik let odcestoval do USA.
Jak jinak, než výborně, nás celý rok provázel vždy v pondělí ve 20.05 hod. rozhlasový magazín BONA
DEA, který vysílá Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Tento magazín je v současné době jediným
pravidelným celostátně vysílaným programem o gay a lesbické minoritě. Záživně vede ke vzájemnému
poznání a toleranci.
6. Gay Man 1999
Po velkém večeru v Boby centru to organizátoři v Ostravě neměli vůbec jednoduché. Přesto, že se snažili
připravit ty nejlepší podmínky pro finále soutěže, přihlásilo se do něj nakonec poměrně málo soutěžících
a i divácká obec byla tentokrát k této akci skoupá, což ostravské organizaci vyneslo ztrátu ve výši 50
000,- Kč. Samotný večer, kdy v porotě zasedla Helenka Růžičková a hvězdou byl Petr Kotvald se vrátil k
tradiční kvalitě.
Tomm Fránek z Prostějova prokázal sportovní tělo a bojovného ducha a ze sedmičlenné konkurence si
odnesl zaslouženou palmu vítěze. Sympaťákem se díky hlasování obecenstva stal Michal Přívratský z
České Třebové.
7. Gay kontakt - Gayčko
Září bylo pro SOHO významné, jelikož se podpisem smlouvy s vydavatelstvím Princ Press otevřela cesta
k vydávání nového časopisu GAYČKO. Jeho první číslo spatřilo světlo světa 15.9.1999. Poté, co díky
vzájemné spolupráci vycházel osm měsíců ve větším formátu Gay kontakt, propojení filozofie SOHO
revue s inzertním zaměřením Gay kontaktu umožnilo vydávat opět důstojný reprezentativní gay magazín
s bohatým obsahem, který nás provází dodnes. Soukromý podnikatel nemá možnosti státního, dotovaného
vydavatelství a tak jedině zájem čtenářů může takovýto časopis udržet při životě. Doufejme, že tomu tak
bude. My v redakci děláme vskutku vše, co je v našich možnostech, abychom tradici kvalitního
mediálního reprezentanta gay minority zachovali.
75
2000 - Desátý rok SOHO v ČR
XII.
...2000 / DESÁTÝ ROK SOHO v ČR...
Protože jsem po celých deset let měl důvěru řídit SOHO v ČR ve funkci jejího prezidenta - vím o všech
našich bolestech, nesnázích, křivdách a samozřejmě neoddiskutovatelných úspěších. Na všechny záměry
jsme si museli sami vydělat nebo získat sponzory. Nikdo z nás nepobíral plat ani odměny. Veškeré
aktivity jsme vyvíjeli mimo naše zaměstnání, ve volném čase. Přesto nebo právě proto to bylo omamné,
protože jsme konali svobodně - a já bych se nerozhodl znovu jinak.
Ohlédneme-li se defiluje za námi přehlídka skutků, nikoli řečnění. A na vrcholku třímá duhový prapor
razantní změny myšlení a konání české společnosti vůči nám - náš základní cíl. Samozřejmě, že nejenom
my v SOHO, ale vy všichni jste byli strůjci přebohatého desetiletí na události, kterými jsme pospolitě i
zcela individuálně přispívali ke zkvalitnění podmínek pro život gay a lesbické minority v České
republice. Každý záměr dotažený do konce, ať už se jednalo o akce tradiční nebo o novou inspiraci,
zanechává nesmazatelné stopy v historii této země.
Važme si toho. Važme si stále jeden druhého. Jen tak rozmnožíme potřebné úspěchy o ty, pro které se v
naší - dnes už výrazně tolerantní zemi - zatím ještě nenašlo odpovídající místo.
Tím nejzákladnějším si naše úsilí přes stovky aktivit může být jisto: změnili jsme výrazně vztah většiny k
nám.
Ať už jsou to průzkumy veřejného mínění nebo běžný život sám - vše svědčí o přijatelném klimatu pro
nás, kteří jsme ještě nedávno byli deklasováni do suterénu lidské společnosti.
Velmi pomalu a obtížně se nám však ještě daří osvobodit sami sebe od nánosů zkušeností z předchozího
pronásledování. Společně s prosazením registrovaného partnerství to je výzva, kterou jsme přinesli do
třetího tisíciletí.
Žít v pravdě je jediné, co má smysl.
1. Sumář
V průběhu roku 2000 se Parlament SOHO setkal opět čtyřikrát: devětatřicáté řádné zasedání proběhlo 25.
3. v Českých Budějovicích, jubilejní čtyřicáté 1. 7. v Praze (jako slavnostní setkání se zakladateli SOHO,
oficiálními hosty a s těmi, kteří v průběhu deseti let přispěli G/L hnutí), jednačtyřicáté 2. 9. v Olomouci a
dvaačtyřicáté 9. 12. v Chomutově.
K 31. 12. 2000 sdružovalo SOHO již dvacet osm členských organizací: Men-klub Praha, L-klub Praha,
Promluv Praha, Kruh A-klubu Praha, Centrum turistiky a sportu Praha, Logos Praha, Jihočeská Lambda,
Gay klub Cheb, Gay klub Sokolov, Sdružení pořadatelů Mezinárodního duhového festivalu Karlovy
Vary, Patrick klub Plzeň, 4 HP Plzeň, Gay klub Adam Chomutov, Sokrates Most, Gay klub Čtyřka
76
Litvínov, Gay klub Teplice, Spolek Mykonos Ústí nad Labem, G/L klub Slaný, G/L sdružení Pardubice,
Junior Šumperk, Gay klub Vysočiny, Klub Lambda Ostrava - muži, Klub Lambda Ostrava - ženy, Ucho
Olomouc, PV klub Prostějov (pro ztrátu důvěry byl vyzván k vystoupení, což 2. 9. učinil), STUD Brno,
Lambda Brno - muži a Lambda Brno - klub Sapfó ženy.
SOHO spolupracovalo s Českou společností AIDS pomoc, s organizací Projekt Šance, zabývající se
resocializací prostitutů a slovenskými organizacemi sdruženými v Hnutie Ganymedes.
ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS při Ministerstvu zdravotnictví ČR a v sekci pro
občanská a politická práva Rady vlády ČR pro lidská práva.
Prezidium SOHO pracovalo v šestém roce třetího volebního období ve složení: prezident - Jiří Hromada,
viceprezident - Lubomír Mendrok, vedoucí sekce administrativy a ekonomiky - Miloslav Šlehofer,
vedoucí sekce pro právní otázky a legislativu - Petr Kodl, vedoucí sekce pro prevenci HIV/AIDS - Ivo
Procházka, vedoucí sekce kultury a sportu - Vladimír Hrubý a vedoucí zahraniční sekce - Květoslav
Havlík..
Revizní komise působila v roce 2000 ve složení Lubomír Šlapka, Jiří Mareček a Karel Mrnka.
2. Hospodaření
Cílem hospodaření v roce 2000 bylo přerozdělit všechny finanční prostředky organizacím sdruženým
SOHO, aby byly vytvořeny startovací podmínky k transformaci (přeměně) SOHO. To se uskutečnilo
podle plánu.
Konto SOHO 2000:
Příjmy:
569 023, 86 Kč
Výdaje: 567 000, 00 Kč
3. Transformace SOHO v ČR
Akce roku 2000 byly vesměs zacíleny k oslavám Deseti let gay a lesbického hnutí v České republice.
Oslavy zahájil slavnostní křest publikace Gay historie. Dále to byla tradiční Světla pro AIDS v mnohých
městech naší země, lesbický Aprilfest v Praze, Mezinárodní duhový festival v Karlových Varech, další
setkání, tentokrát mezinárodní - gay neslyšících. Vyvrcholením se stal Brněnský duhový týden s filmovou
přehlídkou, divadlem a především finálovým večerem Gay Man 2000 v Boby centru 24. 6., ve výroční
den založení SOHO, který byl velkolepým zakončením oslav. Ale o tom všem si bylo možné podrobně
přečíst například v magazínu Gayčko, který po celý rok vycházel pravidelně každý měsíc.
Proto z hlediska budoucnosti byla vedla oslav úspěchů minulosti diskuse uvnitř SOHO nasměrovaná k
budoucnosti. Započala už koncem roku 1999 a v průběhu letoška intenzivně pokračovala. Bylo jasné, že
se SOHO ve své podobě vyčerpalo, znavilo a že i nové podmínky vzhledem k vývoji v zemi ho nutí k
přeměně.
Výsledkem mých úvah byl návrh varianty, které jsem Prezídiu a Parlamentu SOHO formuloval takto:
SOHO vkročilo do desátého roku své existence. Připravujeme poctivě nevídanou přehlídku všemožných
77
aktivit, které kulminují v červnu v Brně, kde otcové a matky zakladatelé vdechli představě reálný život
24. června 1990. Zakladatelské organizace nezanikly, slaví rovněž desetiletí své působnosti - o chlup
vždy dříve než SOHO. Chtěl bych všem těm dobrodruhům se statečným srdcem a fanfarónskou duší
ochránců slabších osobně složit poklonu a upřímně, už ne mladicky nerozvážně, ale desetiletou
zkušeností zklidněn a srovnán jim zlíbat jejich rány na duši - a dovolí-li mi to - i na těle...
Až se však 1. července sejdeme na slavnostním Parlamentu pro pamětníky, pamětnice, pro zasloužilé i
pro ty, co se nedávno zapřáhli do nevděčné káry, aby zmohli nezmožitelné - měli bychom mít jasno
zásadně v složité otázce: CO DÁL???
Osobně se, moji milí, cítím velmi opotřebovaný. Ani ne tak z náročného zdolávání problémů, které mají
smysl, ale z úmorného plýtvání energie na hašení hašteření, na vysvětlování pitominek, na odklízení
schválností, intrik, na vyrovnávání se s nepochopením. Proto jsem se rozhodl - a to definitivně, že již
nebudu kandidovat na funkci prezidenta SOHO pro příští, čtvrté období, tj. 2001 - 2003.
Deset let, které jsem této funkci věnoval mi přineslo zvrat v mém myšlení či konání - i fyzicky jsem se ze
štíhlého herce stal typickým ouředníkem. Nelituju.
Bylo to krásné - a bylo toho dost.
Nemám se za co stydět. I chyby přicházely na svět s čistým svědomím, v nekompromisní touze po
svobodě a spravedlnosti. Těch deset let si nezaslouží, aby přišlo růžolící novorozeně, které zajímá jen
Teď a Tady a vyvěsilo bryndáček s výšivkou: Neděkujeme, vrať se do hrobu...
Ale já chci ještě žít, a chci ještě mít nějaký smysl. Proto jsem se snažil najít někoho, kdo by převzal to, co
o těch deseti letech vím, kdo by měl sílu řídit SOHO do dalších etap.
Myslel jsem na Mildu Šlehofera, na Vláďu Hrubého, oba schopné a zajímavé osobnosti. Oba dva, stejně
jako ostatní členové prezidia kandidovat na prezidenta SOHO nechtějí a nebudou. Stejně jako já - tak
nečiní z nezodpovědnosti, ale právě naopak. Vědomo si odpovědnosti, je celé prezidium přesvědčeno, že
čas SOHO v té podobě, ve které existuje - se naplnil.
Do dalšího tisíciletí by podle našeho mínění mělo gay hnutí u nás vstoupit bez medicínského
diagnostického pojmu "homosexuálních" v názvu. Před deseti lety znal slovo gay v českých zemích
málokdo. Dnes už slovo homosexuál patří do slovníku lékařů; veřejnost, sdělovací prostředky, i my - si
zvykáme na gaye a lesbičky, jako charakteristiku životního stylu, naší filozofie, naší seberealizace.
Do dalšího tisíciletí by mohla platforma všech aktivit na našem území být svobodnější, bez vazeb členství
na vertikálně řízené sdružení.
Horizontální platforma by se mohla jmenovat Gay Fórum, kde by se v průběhu roku i nadále setkávali ti,
co nechtějí jen skuhrat, ale něco dělat. Gay Fórum by dalo prostor výměně informací, koordinaci záměrů,
kontaktům i novým podnětům.
V tom případě by bylo vhodné, aby se Sdružení organizací (SOHO) přetransformovalo ve Sdružení
fyzických osob, doplnilo by celostátní duhu o organizaci, která by se pokusila sdružit významné
osobnosti, profilovat se nadále politicky i odborně, udržet informační servis, poradenství, a která by díky
kontaktům a svým možnostem pomáhala vyhledávat a získávat finance pro smysluplné projekty. Mohla
by se jmenovat GI - Gay Iniciativa. Ta dvě písmena v sobě skrývají nepřeberné množství dalších
specifikací: Gay Investice, Gay Imaginace, Gay Intolerance, Gay Informace, Gay Idealizace atd.
78
Založení takovéto platformy bych uvítal a osobně bych jí pomohl uvést v život.
Po vášnivých diskusích nakonec vzešel oficiální návrh:
TRANSFORMACE SOHO v ČR
Prezidium SOHO ústy svého prezidenta shrnulo roční přípravu přeměny (transformace) SOHO v ČR.
Měnící se struktura řízení v České republice přesouvá pravomoci z centrálního systému do krajských
(regionálních) uskupení. Rovněž dotační politika doznala obdobných změn. Proto je nutné změnit i
strukturu řízení oficiálního g/l hnutí z dosavadního vertikálního (prezident, prezidium, parlament) na
volnější - horizontální. Stávající členské organizace SOHO v ČR se v tomto liberálnějším prostředí
mohou setkávat na dobrovolné platformě např. pod názvem Fórum g/l aktivit, kterou by obdobně jako
Parlament SOHO mohly pořádat v různých městech v časovém úseku, které bude dohodnut (např. 2x
ročně). Tohoto Fóra se mohou zúčastnit i neformální aktivity, které dosud z nejrůznějších důvodů
nechtěly nebo nemohly být členy SOHO v ČR. Řízení Fóra by se vždy ujala pořadatelská organizace,
která pořídí zápis ze setkání a její zástupci budou koordinovat jednání.
SOHO v ČR by se v této souvislosti přeměnilo ze sdružení organizací na sdružení fyzických osob. Jednak
z nutnosti změnit název (ve kterém je stále obsaženo slovo "homosexuálních", které už neodpovídá
moderní identifikaci a názvosloví), jednak z logiky vývoje uvnitř a vně g/l hnutí. Nejefektivnější a
nejméně komplikovanou se jeví transformace SOHO v ČR v nástupnickou organizaci, která by v
návaznosti na poslání SOHO v ČR pokračovala v prosazování principiálních momentů g/l politiky.
Pod názvem GAY INICIATIVA (GI) by se stala nástupnickou organizací SOHO v ČR. Zachovala by
jednotlivé sekce, které by pokračovaly pod vedením současných šéfů v činnosti, kterou vykonávaly
doposud. Sekce právní by poskytovala právní poradnu a zastoupení při soudní při a především aktivity,
které by vedly k finálnímu prosazení registrovaného partnerství a k odstranění eventuelních
diskriminačních momentů v legislativě, sekce HIV/AIDS ve vazbě na ministerstvo zdravotnictví by
nadále prosazovala dosavadní principy prevence HIV/AIDS v gay minoritě v celostátním měřítku, sekce
kultury a sportu by byla garantem uchování tradice celostátní soutěže Gay Man ČR, příprav reprezentační
výpravy na Gay Games 2002, udržení pravidelných pořadů Gay Violy a kulturně-společenských médií
Bona Dea a Gayčko. Zahraniční sekce zachová kontakty se světem, především s ILGA.
Profilovou by se pro GI stala oblast působení na veřejné mínění. K tomuto záměru budou osloveny
významné osobnosti kulturního a politického života, aby se staly členy GI a svým kreditem prosazovaly
veřejně ideál zrovnoprávnění minority s majoritou. GI vytvoří výjezdové pracovní skupiny, které budou
besedovat s veřejností a na školách. Završením by se v tomto smyslu měla stát vytvořená profesionální
divadelní skupina, která bude uvádět hry s g/l tematikou, kterých je kvalitních velmi mnoho, ale bohužel
nejsou u nás hrány. Svou zájezdovou činností by měla tuto kvalitu přenést po regionálních divadlech a
stagionách.
V této souvislosti byly rozdány hlasovací listiny. Závažnost rozhodnutí vedla Prezidium SOHO k návrhu,
aby se o něm hlasovalo písemně tak, aby se mohli zúčastnit všichni řádní členové SOHO v ČR.
PROTOKOL O PÍSEMNÉM HLASOVÁNÍ O TRANSFORMACI SOHO V ČR
Na základě usnesení 41. řádného zasedání Parlamentu SOHO z 02. 09. 2000 v Olomouci se uskutečnilo
písemné hlasování o transformaci SOHO v ČR.
Všem řádným členům SOHO v ČR byl rozeslán formulář s tímto zněním:
1. Podpisem statutárního zástupce členská organizace SOHO v ČR souhlasí s transformací Sdružení
organizací homosexuálních občanů (SOHO) v České republice v nástupnickou organizaci GAY
INICIATIVA (GI). Ostatní záležitosti vyplývají z jednání a zápisu Parlamentů SOHO v ČR
2. Podpisem statutárního zástupce členská organizace SOHO v ČR nesouhlasí s transformací Sdružení
79
organizací homosexuálních občanů (SOHO) v České republice v nástupnickou organizaci GAY
INICIATIVA (GI). Do funkce prezidenta SOHO pro řádné volby 9. 12. 2000 navrhuje: ..................
K 30. 09. 2000 se hlasování zúčastnilo 26 z 26 řádných členů SOHO v ČR.
Dvacet pět organizací z dvaceti šesti řádných členů SOHO v ČR potvrdilo souhlas s transformací SOHO
v ČR v nástupnickou organizaci Gay iniciativa.
Jedna organizace z dvaceti šesti řádných členů SOHO v ČR vyjádřila nesouhlas s transformací SOHO v
ČR v nástupnickou organizaci Gay iniciativa.
Ke schválení nebo neschválení návrhu bylo zapotřebí hlasů dvou třetin všech řádných členů SOHO v ČR.
Souhlas s transformací vyjádřila naprostá většina hlasujících.
Tímto písemným hlasováním byla transformace SOHO v ČR v nástupnickou organizaci Gay Iniciativa
(GI) Parlamentem SOHO schválena.
V Praze 13. října 2000
Zapsal: Milda Šlehofer, vedoucí Sekce EA
Ověřil: Lubomír Šlapka, předseda KRK SOHO
Schválil: Mgr. Jiří Hromada, prezident SOHO
A tím se definitivně uzavřela jedna etapa gay politiky u nás. Nic nekončí. Ani já, ani třicet organizací po
celé republice. Pouze jsme se rozhodli vkročit do třetího tisíciletí jinak.
80
2001 - První (jedenáctý) rok SOHO v ČR
XIII.
...2001 / PRVNÍ (JEDENÁCTÝ) ROK GI v ČR...
K 1. lednu 2001 se třicet členských regionálních občanských sdružení z celé České republiky, které
působí ve prospěch gay a lesbické minority rozhodlo změnit svou celorepublikovou střešní organizaci
SOHO v ČR (Sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR) nejen v jejím názvu, ale i v její
struktuře. V názvu proto, že označení "homosexuálních" je stále více poučenější veřejností vnímáno jako
zbytečně pejorativní, zužující diagnóza z odborných a vědeckých kruhů, která neodpovídá nárokům
běžného života, zvláště, když se po celém světě vžívá přijatelnější definice celistvější osobnostní
identifikace a životního stylu příslušníků této minority ve slově - GAY. Proto SOHO v ČR dostalo od 1.
1. 2001 nový název GAY INICIATIVA v ČR . (Především některá média stále ještě bezohledně
skandalizují tuto jinakost ve svých článcích, když píší o "homosexuálních" svatbách, studentech,
umělcích, diskotékách, ale i přestupcích proti zákonu, které se sexem nemají pranic společného:
"třicetiletý homosexuál J.N. odcizil automobil..." atd. Důležité je šířit poznání, že "homosexuál" a "gay"
není totéž. Identifikace s označením "gay" je spjata s vnitřní identitou, životním stylem a cítěním sebe
sama.) Ve změně struktury činnosti pak regionální organizace zareagovaly na rozdělení země na kraje
(zrušením centrálního financování a řízení skrze SOHO) i na pozitivní změny ve prospěch minority
uplynulého desetiletí, kde především výrazně vstřícný postoj společnosti vytváří po letech frustrace
snesitelné klima pro soužití, společenské uplatnění i rozvoj specifického gay byznysu. (Z hlediska této
analýzy se jeví jako prioritou našich současných aktivit být nápomocni při odstraňování přetrvávajícího
nedůvěřivého, zbytečně bolestínského a alibistického postoje starší i části střední generace, které pomaleji
hledají odvahu k sebepřijetí a k životu bez přetvářky.)
Uplynul tedy již celý rok od chvíle, kdy se regionální členské organizace SOHO v ČR v rámci svých
krajů osamostatnily. Na střešní celorepublikové organizaci zůstalo však i nadále naplňovat programy z
předchozích úspěšných deseti let. Především v mediální prezentaci g/l minority tak, aby se nadále
zkvalitňoval vztah heterosexuální většiny vůči nám, v úsilí o změnu legislativních norem, které zbývají k
dosažení rovnoprávnosti naší minority ve společnosti a v rozsáhlé poradenské činnosti, ať už o
problematice HIV/AIDS nebo o každodenních problémech v životě gayů a lesbiček doma, ve škole, v
zaměstnání či sama se sebou.
Některé regionální organizace (které v rámci SOHO, díky tomu, že byly centrálně sponzorovány a
získávaly podporu nejen materiální, ale i poradenskou, vykazovaly stálou aktivitu) přestaly být po svém
osamostatnění schopny navázat na předchozí činnost. Jiné se naopak dokázaly samy v nové realitě
orientovat, našly své sponzory a dokázaly nabídku aktivit udržet (Stud Brno, Lambda Ostrava, Sokrates
Most - Ústí nad Labem, Lambda České Budějovice, M-Klub Praha, Logos Praha).
Prvním úkolem na počátku roku 2001 bylo přesně definovat náplň jednotlivých sekcí GI a nalézt pro ně
vhodné a hlavně ochotné spolupracovníky, kteří by byli schopni nikoliv jednorázově, ale průběžně
udržovat sekce v činnosti.
1. Sumář
81
V průběhu roku 2001 se Grémium GI setkalo čtyřikrát: první řádné setkání proběhlo 13. 3., druhé řádné
setkání 17. 4., třetí řádné setkání 28. 8. a čtvrté řádné setkání 7. 11., vždy v Praze.
Fórum GI se na svém prvním řádném setkání sešlo v Praze dne 21. 1.
Fórum gay a lesbických aktivit v ČR jednalo na svém přípravném setkání 28. 4.
Grémium GI pracovalo do konce roku 2001 ve složení: Mgr. Jiří Hromada - předseda GI, Milda Šlehofer
- místopředseda a šéf Sekce administrativy a ekonomiky GI, JUDr. Petr Kodl - šéf Sekce právní GI,
Lubomír Šlapka - šéf Sekce krizové intervence GI, MUDr. Ivo Procházka - šéf Sekce prevence
HIV/AIDS GI, Vladimír Hrubý - šéf Sekce kulturně společenské GI a Květoslav Havlík - šéf Sekce
zahraniční GI.
K 31. 12. 2001 oznámil šéf sekce kulturně společenské V. Hrubý svou rezignaci na členství a funkce v GI
v ČR s odůvodněním, že dochází ke střetu zájmů při výkonu jeho profese redaktora Radiožurnálu a
především pořadu pro g/l minoritu Bona Dea.
Dozorčí rada GI působila ve složení: Lubomír Šlapka (předseda), JUDr. Petr Kodl a Květoslav Havlík
(členové).
GI v ČR je členem ILGA, IGLYO, Rady humanitárních sdružení v ČR a Fora nevládních organizací v
boji proti HIV/AIDS.
V osobě předsedy GI má zastoupení v Sekci pro občanská a politická práva Rady Vlády ČR pro lidská
práva a společně s šéfem sekce prevence HIV/AIDS, který je zároveň předsedou Fóra nevládních
organizací v boji proti AIDS ve Výkonném výboru Národní komise pro HIV/AIDS při MZ ČR.
2. Sekce administrativy a ekonomiky GI
Sekce administrativy a ekonomiky (vedená Mildou Šlehoferem) měla v průběhu roku 2001 na starosti
vedení účtu a hospodaření v rámci platných zákonů této země, hledat sponzory (pro začátek je 53.000 Kč
dobrým počinem) a hlavně vypracovat a prosadit žádost o financování projektu na boj s HIV/AIDS na rok
2002 (podařilo se ve výši 380.000 Kč) a jeho vyúčtování za rok 2001 (splněno v požadovaném rozsahu a
termínu).
V rámci administrativy pak jejím těžkým a dlouhotrvajícím úkolem je vytvoření internetových stránek GI
(http://gay.iniciativa.cz), se kterou nám obětavě pomáhají Kluci.cz. Rok 2001 znamenal pro nás položení
základů těchto stránek (neboť jsme nejprve museli zakoupit vybavení, naučit se s ním zacházet a dále
zpracovat rozsáhlé archivy a vůbec definovat smysl těchto stránek).
Prioritou zůstává příprava setkání všech oficiálních i neoficiálních g/l aktivit, které má GI v ČR v záměru
opět sjednotit na nezávislé platformě, která pod názvem Fórum g/l aktivit alespoň jednou za rok bude
podávat informace o svých aktivitách a zároveň koordinovat realizaci záměrů.
Konto GI 2001:
Příjmy: 552.676,55 Kč
Výdaje: 539.491,03 Kč
Zůstatek: 13.185,52 Kč
82
3. Právní sekce GI (Registrované partnerství)
Právní sekce (v čele s JUDr. Petrem Kodlem) dokázala pomoci stovce případů nejrůznějšího charakteru
(převody majetku, sepsání závětí, řízení o rozvod, pracovní poměry se zaměstnavatelem, obrana proti
křivému obvinění, neplnění základní vojenské služby, vydobytí pohledávek, problémy s nájmem atd.).
Samozřejmě, že veškeré toto právní poradenství našim gay klientům poskytla sekce zdarma. Vedle těchto
osobních caus pracuje právní sekce na dlouhodobějších úkolech. Podařilo se nám významně pomoci
Mezinárodní organizaci pro migraci rozšířit informaci o možnosti odškodnění těch gayů a lesbiček, kteří
vykonávali otrockou práci pro německé firmy.
Připojili jsme se k celému světu v protestech na egyptské ambasády proti zatčení a perzekuci 52
egyptských gayů.
Sledujeme vývoj v procesu se zatčenými skinheady, kteří zaútočili na gay klub Marek v Liberci - po naší
intervenci bylo obvinění překvalifikováno z pouhého výtržnictví na trestný čin podpory a propagace hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod občanů.
Byli jsme nápomocni doktoru Slavomilovi Hubálkovi a Lidovým novinám při procesu s poslancem
Tollnerem, který nakonec prohrál svou žalobu. (Doktor Hubálek ani Lidové noviny se nemuseli omluvit
Tollnerovi za výrok, že je prase.)
Od 1. ledna 2001 vstoupila v platnost zákonná norma, která vylučuje diskriminaci v zaměstnání na
základě sexuální orientace. Přestože ani tento krok nezamezí skrytou diskriminaci (především ve školství,
v armádě, při rozhodování o obsazení vedoucích pozic a rozhodně pak v rámci přijímacího řízení na
teologické fakulty a posléze při výkonu povolání duchovního - především katolické církve), je
významným završením bloku přijatých norem ošetřujících práva jednotlivců v minoritě, jež nás uvolňují
ze sevření majoritních kleští předpojatosti a nadřazenosti. (Připomínám předchozí: shodná věková hranice
patnáct let pro intimní kontakty od r.1990, vyřazení homosexuality ze seznamu nemocí od r.1993...)
V této souvislosti GI v ČR intervenovala u ministra dopravy a spojů, aby se zasadil o změnu ve vyhlášce
ministerstva dopravy a spojů č. 450/2000 Sb. v bodě 1.5 Duševní nemoci - příloha 2: Podmínky zdravotní
způsobilosti, která znemožňovala osobám s homosexuální nebo bisexuální orientací uspět při odborných a
zdravotních zkouškách způsobilosti posádek lodí s odůvodněním, že tato orientace patří mezi duševní
nemoci. Dopisem z 24. 5. 2001 bylo vysloveno Gay iniciativě v ČR uznání a příslib okamžité nápravy.
K uspokojení zbývá odstranit z praxe společnosti ještě některé výrazné diskriminační momenty. Stále se
nedaří prosadit změnu Ústavy ČR, která jmenovitě zaručuje nejrůznějším minoritám ochranu - vyjma
homosexuální.
Dále se nedaří prolomit předpojatost Ústavu hematologie, který vydal Poučení dárce krve, ve kterém se
"mužům, majícím sex s muži" zakazuje apriori darovat krev. Zdůvodnění: gayové jsou riziková skupina s
nejvyšší incidencí viru HIV! V praxi to znamená, že když do transfúzní stanice přijde promiskuitní
heterosexuální občan, který si libuje v nechráněných a třeba nestandardních praktikách, krev daruje bez
problému, s poděkováním. Pokud to budou dva muži, kteří spolu žijí ve věrném vztahu několik let, musejí
odejít s pocitem ponížení. Nařízení je zcela absurdní, neboť každý odběr je povinně testován na HIV,
homosexuálním kontaktem se už dávno nešíří HIV nejpočetněji a především nikdo z minority, pokud
chce krev vskutku darovat, svou orientaci nepřizná. Dochází pak i k takovým hořce komickým situacím,
kdy předseda krajské organizace dobrovolných dárců krve, nositel Zlaté Janského plakety je zároveň
dlouholetým předsedou místní gay organizace!!!
83
Velmi rozvleklá je causa Trojanův mlýn, kde se pan Jiří Karel soudí s neoprávněnými nájemci svého
rozsáhlého objektu, občany Německa, nejen z hlediska majetko-právního, ale hlavně z hlediska lidskoprávního, protože je rodinou, která se neoprávněně nastěhovala do části jeho objektu šikanován na
základě své sexuální orientace. V roce 2002 se očekává zásadní soudní přelíčení, které by mělo
definitivně rozhodnout.
Ještě větší trauma však způsobuje několikaleté úsilí o zákon, který by ve svém důsledku zrovnoprávnil
soužití dvojic téhož pohlaví s dvojicemi různého pohlaví. V prosinci 1999 byl podruhé zamítnut zákon o
tzv. registrovaném partnerství. Zatímco poslanci KDU-ČSL vnímali zamítnutí o pouhé tři hlasy jako
velké vítězství vyššího principu nad nemravným zákonem, česká většinová společnost signalizovala
prostřednictvím médií, že si myslí o mravnosti jejich rozhodnutí něco jiného. Celonárodní diskuse během
roku 2000 nám usnadnila otevřít srdce předpojatých spoluobčanů a zbavit je problémů, které mají s naší
minoritou vlivem své neinformovanosti. Vývoj v demokratické Evropě naznačil, že se tato zákonná
norma nevyhne ani České republice, občané v naší zemi ji většinou schvalují. V září 2001 proto Vláda
ČR předložila po předchozí seriozní spolupráci s GI vlastní vládní návrh o partnerském soužití osob téhož
pohlaví poslanecké sněmovně k projednání. Návrh byl pečlivě vypracován ministerstvem spravedlnosti a
stal se výzvou alibistickým výtkám odpůrců zákona v tom, jak důsledně respektoval ústavní zásadu
rovnosti práv a svobod všech občanů bez rozdílu jejich "jiného postavení" a zaručoval tak "stejnou
důstojnost" ve smyslu Listiny základních práv a svobod. Se všemi body zákona jsme se ztotožnili a měl
naši plnou podporu.
Dánsko, Grónsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Holandsko, Francie, Německo, Portugalsko,
Maďarsko a části Španělska jsou země Evropy, kde je obdobná norma již uvedena v život. K základním
principům Evropské Unie patří princip eliminace diskriminace na základě sexuální orientace podle článku
13 Smlouvy z Nice a článku 21 Charty základních práv vyhlášené v prosinci 2000. Tento princip (do
kterého patří i přijetí registrovaného partnerství) aktuální vládní návrh beze zbytku naplňoval.
Porozumět následným reakcím a postojům katolické církve v čele s Českou biskupskou konferencí k
tomuto zákonu nedokáže snad už ani Bůh. V katolických kostelech vyzývali duchovní k mobilizaci
věřících peticí proti zákonné normě, která by nikomu neublížila a mnohým mohla tolik pomoci.
Alibisticky se v petici hovoří o projevech úcty a respektu k lidské důstojnosti gayů a lesbiček, aby v
zápětí bylo zdůrazněno, jaké škody napáchá legitimizace jejich soužití. Průzkumy a zkušenosti ze všech
zemí, kde byl obdobný institut zaveden naprosto důrazně signalizují, že nedošlo k žádnému ohrožení
klasické rodiny, natož uvedení mladé generace ve zmatek. Je naprosto nezodpovědné vnucovat veřejnosti,
že tato zákonná norma je alternativním manželstvím. Předkládaný zákon, jak vyplývá z textu návrhu,
nestavil legitimní vztah osob téhož pohlaví na úroveň manželství, a ani tak konat nemohl, neboť užijemeli příměru, nemůžeme nazvat koloběžku jízdním kolem jen proto, že se obojí pohybuje na kolech.
Manželstvím rozumíme muže, ženu a děti, pro které je vytvářeno nejvhodnější prostředí pro soužití a
výchovu. Navrhovaný zákon nevytvářel manželství, ale platformu pro soužití dvojic téhož pohlaví, bez
možnosti adoptovat děti.
Boj za záchranu tradiční rodiny, která prochází velkou krizí, je třeba vybojovat na jiných frontách, než na
jakých se snaží středověkou rétorikou působit Česká biskupská konference. Z hlediska křesťanské
morálky je nepochopitelné, že na jednu stranu chce katolická církev podpořit výchovu mládeže v
prostředí rodiny, a na druhou stranu chce zabránit stejné rodině, aby mohla nabídnout svým
homosexuálním potomkům rovnoprávnou perspektivu. Proč Česká biskupská konference neiniciuje
petice podporující program pro zdravý vývoj rodin? Petice, které by se zasadily o změnu daňových a
sociálních zákonů, modifikujících sociální politiku státu za účelem podpory rodin? Proč chce opět
zabránit pokroku, jako tomu bylo již tolikrát v minulosti? Proč neakceptuje s porozuměním jinakost
civilizace třetího tisíciletí?
84
Dnes už je zřejmé, že petice nenalezla mezi věřícími žádoucí podpory. Šedesát tisíc podpisů (podle
posledních statistik má KDU-ČSL, strana, která se tvrdě vymezuje proti přijetí zákona - shodný počet
členů!) neznamená takřka nic proti miliónům občanů České republiky, kteří jsou podle několika
průzkumů veřejného mínění pro přijetí tohoto zákona. Ani autorita nejvyšších hodnostářů katolické
církve, ani donucovací praxe mnohých farářů (někteří však odmítli petici v kostele předložit), nepřinutila
významnou část věřících petici podepsat. Navíc se domníváme, že sponzorovat politické nátlakové akce
je úloha, kterou církev nemůže a nesmí hrát. Česká biskupská konference obsah svého pamfletu jistotně s
Bohem nekonzultovala. Text petice proti božímu zákonu milovat se a žít pospolitě, se nám jednoznačně
jeví jako bezbožný.
Gay minorita v České republice měla v podobě vládního návrhu zákona o partnerském soužití osob téhož
pohlaví velkou naději dosáhnout po předchozích úspěších rovnoprávnosti takřka ve všech oblastech
života.
Že tomu tak doposud stále ještě není, je výsledkem nešťastného hlasování v poslanecké sněmovně.
Precizní, detailně vypracovaný návrh postihující všechny naše požadavky vyjma adopce a osvojení dětí,
velká mediální kampaň působící v náš prospěch, většinová podpora veřejnosti, odsouzení praktik
katolické církve, individuální diskuse s poslanci, které se dařilo přesvědčit, aby změnili negativní postoj
a aktuální výzvy parlamentu Evropské Unie, aby její členské a kandidátské země přijímaly zákony
zrovnoprávňující gay a lesbickou minoritu s ostatními - to vše dávalo naději, že tentokrát jsou vytvořeny
všechny podmínky pro konečné přijetí.
Sněmovna si nejprve určila, že vládní návrh bude projednávat v přesně stanoveném termínu 25. 10. ve
14.00 hodin. Na návrh jednoho z odpůrců zákona však sněmovna nepochopitelně změnila termín
projednávání v sice stanoveném dnu, ale na jedenáctou hodinu dopoledne. V tu dobu chyběla ve
sněmovně prakticky celá vláda a mnozí další poslanci, kteří přijetí zákona podporují (zhruba 10 až 15
hlasů pro zákon). Po rozpravě, která tentokrát nebyla tak homofóbní jako při minulých projednáváních,
ale která znovu definovala postoj odpůrců jako postoj, který zarputile obhajuje obavy z rozpadu rodiny, z
nechuti přijmout normu obdobnou manželství, tedy argumenty nevěcné a vágní, bylo přistoupeno k
hlasování o návrhu zamítnout předložený zákon. K zamítnutí potřebovali odpůrci v tu chvíli 82 hlasy.
Získali jich 77. Návrh na zamítnutí tedy neprošel.
Poté následovalo hlasování o návrhu vrátit předlohu vládě k přepracování. K přijetí byly potřeba 84 hlasy.
Návrh získal 85 hlasů. O pouhé dva hlasy bylo tedy rozhodnuto vrátit vládě zákon k přepracování.
Vzhledem k blížícím se volbám do sněmovny byla možnost přepracovanou verzi zákona znovu předložit
- vyloučena. Čekají nás proto další zdlouhavá jednání s novou politickou reprezentací po volbách v druhé
polovině roku 2002 a věřme, další, snad už úspěšný pokus.
Závěrem povzbuzující informace: Dne 28. června 2001 se v budově Evropského parlamentu uskutečnilo
veřejné slyšení zástupců nestátních neziskových organizací pracujících s gay minoritou ze všech
kandidátských zemí Evropské unie. Základním projednávaným bodem bylo porovnání pozic a míry
rovnoprávnosti této minority v těchto zemích.
Hlavními účastníky slyšení byli poslanci Evropského parlamentu, zástupci mezinárodních humanitárních
organizací a členové nestátních organizací pro lesbičky a gaye ze všech kandidátských zemí EU včetně
takových destinací jako je Malta nebo Kypr. Českou republiku zastupovala Gay iniciativa v ČR .
Slyšení se zúčastnily významné osobnosti politického života Evropské unie: Anna Diamantopopoulou evropská komisařka pro rovnost, dále například pan Brok - hlavní poradce EK pro asociované země a
Petra Erler jako zástupkyně kabinetu Geunthera Verheugena a další. V porovnání s ostatními byla Česká
85
republika hodnocena v řešení problematiky gay minority spolu se Slovinskem jako jednoznačně
nejefektivnější.
4. Sekce krizové intervence GI
Sekce krizové intervence (v čele s Lubomírem Šlapkou), která vyvíjí činnost ve spolupráci s občanským
sdružením Most k naději, je nenápadnou, nebombastickou, neefektní, ale o to víc efektivní aktivitou GI v
ČR. V uplynulém roce zavolalo na Linku pomoci, kterou tato sekce spravuje v Mostě - na tři tisíce klientů
(Linka duševní tísně 035-77 01 444 s provozem nonstop.). Dotazy směřovaly k problematice coming
outu, HIV/AIDS (byly zachyceny dva případy HIV pozitivních), drog (problematice, která je pro linku i
činnost sdružení profilová), ale i k partnerskému soužití, problémům v zaměstnání, v rodině nebo jen k
informacím o gay dění v ČR. Sekce má k dispozici cyklus brožur z uplynulých let, který bude
aktualizovat a rozšiřovat, stejně jako informace do sociálně zaostalých míst regionu.
Sekce zároveň vypracovává podklady pro odborné diskuse na téma Homosexualita vrozená či získaná,
Gay a rodina, zaměstnání, škola, armáda, vězení atd.
Velmi vítaná byla naše spolupráce s TV 3 při pořadu Seznamka, který GI v ČR zpropagovala a do kterého
se dařilo získávat zájemce o seznámení touto netradiční formou. Po nenadálém ukončení pořadu se
podařilo plynule navázat spoluprací se seznamovacím internetovým serverem Seznamka.cz, kde jsou
propagovány stránky a aktivity GI v ČR.
5. Sekce prevence HIV/AIDS GI
Sekce prevence HIV/AIDS (šéf MUDr. Ivo Procházka) na předchozí sekci přímo navazuje jednak tím, že
poskytuje veškeré aktuální informace a statistiky z domova i ze světa o problematice HIV/AIDS (včetně
testování a spolupráce s azylovým Domem světla pro HIV pozitivní v Praze), jednak nabízí rozsáhlé
spektrum sexuologické poradny ve spolupráci s nejvýznamnějšími odborníky tohoto odvětví u nás. V
uplynulém roce dokázala tak pomoci desítkám pacientů. Tradičně jsme se stali spolupořadateli
celosvětové akce Světlo pro AIDS na našem území i akcí k připomenutí Světového dne boje proti AIDS
1. prosince na Václavském náměstí, na kterých byly rozdávány preventivní a propagační materiály s
logem GI v ČR. Akce i materiální podporu jsme získali, tak jako v předchozích letech, z grantu
ministerstva zdravotnictví - Národního programu boje proti AIDS.
Šéf sekce navíc zastává strategicky velmi významnou pozici předsedy Fóra nevládních organizací v boji
proti AIDS. Z titulu této funkce je navíc společně s předsedou GI členem sedmičlenného Výkonného
výboru Národní komise pro boj s AIDS.
6. Sekce zahraniční GI
Sekce zahraniční (kterou vede Květoslav Havlík) udržuje kontinuitu dlouholetého členství SOHO v ČR
(dnes GI v ČR) v ILGA - celosvětové organizaci gayů a lesbiček a IGLYO - obdobné organizace mladých
do 26 let. Zástupci GI v ČR se zúčastnili evropské konference ILGA v Rotterdamu 24. - 28. 10., na které
se předávají informace, hledají nové trendy gay politiky a také samozřejmě ekonomické zdroje pro jejich
financování.
Nejvýznamnější v minulém roce byla naše účast na veřejném slyšení gay organizací z bývalého
východního bloku v Evropském parlamentu v Bruselu. Z tohoto setkání s poslanci Evropského
86
parlamentu jsme si odnesli významné ocenění - spolu se Slovinskem jsme v čele hodnocení EU z hlediska
dodržování lidských práv k naší minoritě v ČR. Deset uplynulých let práce SOHO i první rok GI můžeme
bez nadsázky označit za hlavní motor změn v České republice z hlediska akceptace naší menšiny
heterosexuální většinou.
Tradiční už je naše pomoc slovenským kolegům při jejich daleko složitějším boji o rovnoprávnost
(podpořili jsme je při demonstraci v Bratislavě, která se pod názvem Pochod Inakosti uskutečnila na
podporu registrovaného partnerství 10. 8.) před bratislavským prezidentským palácem, i když za
vydatného deště, hovořil předseda GI.
Více než symbolické jsou naše účasti na významných zahraničních setkáních jako je Europride (30. 6. ve
Vídni) a česko-slovenském setkání, které se již popáté konalo v den naší státnosti, tentokrát ve Strážnici.
Oficiálně před zámkem, neoficiálně celou noc ve sklípku s programem, který připravil Stud Brno.
7. Sekce kulturně společenská GI
Sekce kulturně společenská (řízená Vladimírem Hrubým) se zpočátku zdála být profilující vzhledem ke
kvantitě záměrů. Výchozí pozice byla však velmi nesnadná. Definitivní ztráta kulturně společenského
magazínu Gayčko (předtím SOHO revue) nám znemožnila kvalitně mediálně působit na g/l minoritu a
seriózně informovat ji o dění u nás i v zahraničí.
Úkolem regionálních aktivit, které byly členy SOHO, bylo připravovat po celé republice kulturně
společenské večery tak, aby to nebyla jenom Praha, která svými komerčními podniky nabízela možnost
setkání a seznamování. Vedle této poměrně rozsáhlé sítě večerů, ať už s programem nebo pouze s
hudbou, si získaly velkou popularitu celostátní akce, z nichž devět ročníků soutěže o nejzajímavějšího
gaye - GAY MAN ČR bylo v oblibě nejvíce. Gay iniciativa v ČR se chce především věnovat gay politice,
poradenství a komunikaci s celostátními médii na odborné úrovni. Organizační zátěž kulturně
společenských akcí typu Gay mana není v lidských silách šéfů sekcí, kteří jsou po celý rok vytíženi svým
vlastním zaměstnáním (které je živí) a řízením jednotlivých sekcí GI (které vykonávají bezplatně) - unést.
Budoucnost Gay mana tedy leží v rukou komerčních gay aktivit, které naloží na sebe břemeno finančního
rizika, organizační odpovědnosti a celoročního traumatu. Grémium GI v ČR se rozhodlo především v
očekávání velkého zaneprázdnění registrovaným partnerstvím nepořádat Gay mana a pokud ano, pak
pouze s agenturou, která je připraví na klíč. V této otázce se dostalo do kontroverzního sporu se šéfem
sekce, který přes negativní stanovisko ostatních členů Grémia prosazoval pokračování v pořádání soutěže.
Kulturně společenské aktivity Gay iniciativy v ČR se proto v uplynulém roce soustředily na předávání
aktuálních informací o gay dění z celé republiky na vlastních www stránkách, v gay tiskovinách
(především byla navázána spolupráce s časopisem Amigo a Studna), pochopitelně v rozhlasovém gay
magazínu Bona Dea a průběžně ve všech celostátních denících, takřka ve všech časopisech a
rozhlasových či televizních stanicích veřejnoprávního i komerčního charakteru. (Nejsledovanější a
nejefektivnější byl Kotel s předsedou GI, dále zpravodajské relace na všech televizních stanicích,
publicistické pořady, talk show Áčko, Sauna, Na hraně, Snídaně s Novou, Dobré ráno s Českou televizí,
Jednadvacítka a mnohé další.) Těchto rozhovorů, diskusí a polemických článků bylo v průběhu roku 2001
velké množství. Dá se říci, že tím se Gay iniciativa v ČR neztratila a velmi výrazně dokázala propagovat
sebe sama tak, aby se vnímavá část g/l minority o její existenci a činnosti dozvěděla. Právě mediální
kampaň na zviditelnění naší práce je neustále zapotřebí, aby především g/l minorita pochopila, že SOHO
v ČR má svého přímého pokračovatele.
Určitým snem po předchozích dobrých zkušenostech s kavárnou gay poezie a literatury (pod názvem Gay
Viola, kterou bychom chtěli znovu oživit) je iniciovat do české divadelní sítě hry s naší tematikou,
87
kterých je bezpočet. I v tomto smyslu jsme učinili první kroky, nicméně tento projekt je zatím z časových
důvodů v plenkách.
Naši aktivní účast však zaznamenaly i pravidelné akce jako jsou Pražské duhové jaro (4. - 6. 5. v Praze),
Aprilfest (11. - 13. 5. v Praze) a Duhový festival (22. - 24. 6. v Karlových Varech).
Nadále distribuujeme významný počin tohoto tisíciletí - knihu Gay historie.
Pomáháme radou i finančně uspořádání koncertů, divadelních představení a vydání knih s "naší"
tematikou.
Rozhodně jako akci roku - s největším ohlasem můžeme označit Happening na podporu přijetí zákona o
partnerském soužití, který se uskutečnil na náměstí Míru v Praze 13. 10. za velké účasti těch, kteří tuto
myšlenku přišli podpořit z řad umělců a politiků a za velkého zájmu návštěvníků akce (na pět set).
Setkání mělo i značný mediální ohlas a zvýšilo rozhodně prestiž pořadatelů - GI v ČR a lesbického Kruhu
A-Clubu.
Předchozí tři roky jsme vzpomínali s velkým sentimentem a nadšením na šedesátičlennou výpravu České
republiky, kterou organizovalo SOHO v ČR na gay olympiádu v Amsterdamu. Přivezli jsme tenkrát
devatenáct medailí a nezapomenutelné zážitky. Koncem roku 2002 se konají Gay Games v Austrálii, v
Sydney. V tomto roce jsme zahájili finanční i organizační přípravy na třeba i jen malou výpravu, která
doveze naši českou vlajku přes oceán.
Úkolem předsedy GI je veškerou tuto činnost koordinovat, jako hromosvod stahovat veškeré kritiky a
připomínky a vlévat do umdlévajících dobrovolníků zbytky naděje, že to všechno má nakonec přece jen
smysl. Nadále mu zůstává úkol prezentace myšlenek gay politiky a společenských kvalit a ambicí g/l
minority u nás ve veřejných médiích i na veřejnosti obecně. Úkolem předsedy je pracovat mimo své
povolání herce ve Výkonném výboru Národní komise pro boj s AIDS, ve Výboru pro občanská a
politická práva Rady vlády pro lidská práva a ve Správní radě Mostu k naději.
První rok existence GI v ČR byl rokem kvalitním a kvantitativně bohatým. GI v ČR dokázala přenést to
nejkvalitnější z desetileté činnosti SOHO v ČR na svá bedra a postupně tuto kvalitu opět šířit mezi
potřebné. To je její hlavní smysl.
88

Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gayů a lesbiček

Transkript

Podobné dokumenty

A-kontra queer special srpen 2011

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

Dobrý den, včera jsme se s mužem zúčastnili

zde ke stažení

Robinson ve školní družině

The Times