docKdyž se globus točí obráceně
download 
Stížnost Transkript
Když se globus točí obráceně
MM VII 11 Cena: 10,-Kè Øíjen 2007 Kdy se globus toèí obrácenì P øed èasem se v rámci zmìny image objevila na obrazovce veøejnoprávní ÈT nová znìlka Zpráv, její obrazové èásti dominuje málo originální, ale výtvarnì zdaøilý, motiv otáèejícího se globu. Má ovem chybièku: toèí se opaènì, ne reálná zemìkoule. Pár kverulantù z øad diváctva na to ÈT upozornilo, co vak vzápìtí uvedl na pravou míru televizní mluvèí s tím, e pøece nejde o zachycení skuteènosti, ale "jen o znìlku". Èlovìk se neubrání mylence, e takhle je to se zpravodajstvím ÈT vùbec. e toti vytváøí vlastní virtuální realitu, na realitì skuteèné nezávislou. Svìt, ve kterém jde èeské hospodáøství stále nahoru, prùmìrný plat èiní 20.000,- Kè a zelení získávají v pøedvolebních preferencích 20 procent hlasù. Jene prolhaný pastelový optimismus ÈT u nìjak nerezonuje. Realita doléhá na èeskou kotlinu stále neodbytnìji a dobývá se do naich srdcí i mysli.Vichni u jsme tak nìjak unaveni, ani na ty "Vyvalené" na Primì se u skoro nikdo nekouká, a na vechno jakoby jemnì mrholilo. Netýká se to pøitom jen lidu v podhradí, ale i hráèù na výsluní politiky. Topolánek vypadá, jakoby vlastnoruènì nanosil do Talmanovic sklepa tunu uhlí, Kalousek pùsobí, e mu dìlá potí u jen promluvit a Bursík má po støetu s jihoèeskou matkou o nìkolik nazelenalých kruhù pod Gustave Doré: Nový Jeruzalém oèima víc. Nikomu u se nechce na nìco si hrát a vzduchem se íøí jakási tichá vudypøítomná deprese. Co ale mají dìlat èetí národovci s touto horkou kaí, kteSplíny a chandry sice k souèasné èásti roku patøí, tíseò letonírou si neuvaøili? Co poèít s blízkou budoucností, jí u nedoho podzimu je ovem jiného druhu. Mnozí z nás toti a pøíli káe propùjèit jásavé tóny ani vìènì pozitivní ÈT ? Je tøeba ji dobøe chápou její dùvody, toti, e je èeho se bát. pøetrpìt, jako ti Karafiátovi brouèci zlou zimu a uchovat si v Èeká nás nepøíjemná sociální tenze zpùsobená zdraením srdcích "oheò jasný, Svatého Ducha", jak zpívá svatováclavprakticky veho, chystá se instalace radaru v Brdech, vìtí- ský chorál. Oheò víry a lásky k národu, jemu jeho svatí patcí konflikt západu s Ruskem a antidiskriminaèní zákon bude ronové v nebi nedají zahynouti. asi brzy mono pouít proti komukoli. Pøed takovou realitou nelze trvale zavírat oèi. (red) Proè vlastnì NSJ? Snìm NSJ zvolil pøedsedou strany Jana Vrtíka Tak jsem se o NSJ doèetl ZBOROV 90/100 Res Fundament Prohláení NSJ 03/2007 k legitimizaci ultralevicového násilí Projev pøedsedy MO NSJ Praha na shromádìní 1. kvìtna 2007 Prohláení NSJ 02/2007 k ponièení hrobu generála Radoly Gajdy Prohláení NSJ 01/2007 o Národní sjednocení poaduje vytvoøení odstraujícího jaderného potenciálu ÈR! Spoleèenská recepce kapitalismu Prohrát slunce pøed východem Výzva Svatováclavského snìmu "Odmítnìme antidiskriminaèní zákon!" Antiheretikon Proè vlastnì NSJ? N a tzv. ultrapravici prý nastává tlaèenice. Mimo politickou scénu operuje tradièní VF a Korporativisti, v zákulisí se údajnì na politiku chystá Skácelovsko-Kopalovská Národní demokracie, ve svìtle politických ramp se natøásá strana paní Edelmanové, národní Dìlníci a konzervativní PaS, ba dokonce i z politikù hodných parlamentních stran obèas vypadnou takové jakési Èunkovské výroky Takhle nìjak to asi vidí levièácký aktivista èi pisálek povìøený úkolem vzít to, jak se øíká, z jedné vody na èisto. Skuteènost je ovem docela jiná. Zmínìné subjekty a osoby spolu mají dohromady pramálo spoleèného. Na druhé stranì je ale faktem, e se ve své rétorice a v øadì dílèích aspektù dotýkají tých problémù a patrnì se také vìtina z nich obrací k tému publiku. Máme tu tedy tøi pozoruhodné jevy: 1) Objektivní problémy, které je tøeba øeit a na které parlamentní strany dosud kalaly (kriminalita, propad morálky, potíe s nepøizpùsobivými obèany a pod.). 2) Zamìnitelnost vìtiny národoveckých skupin napomáhající jejich snadné skandalizaci. (Staèí zaloit fiktivní stranu Národní pìst a hlásat po ulicích nìco hnusného, tøeba starci do chmelu, a je jisté, e negativní stín této strany padne na vechny ostatní organizace s oznaèením národní v názvu nebo programu). 3) Chronická rozdrobenost tìchto subjektù, nutnì vedoucí k úpadku vech. (Nechci nikomu kazit iluze, ale pøípadný rùst jednoho z nich je zpravidla jen optic- kým klamem, jde spíe o pøelévání èlenské základny z jedné party do druhé, podle momentální nálady v pár místních organizacích). e takový stav není pro vlasteneckou politiku dobrý je jasné, co se s tím ale dá dìlat? Snad nebude chápáno jako chrapounství, pokusím-li se nabídnout øeení z dílny Národního sjednocení (NSJ). V národoveckých kruzích je celkem známo, e Národní sjednocení v loòských parlamentních volbách upustilo od vlastní úèasti a jeho kandidáti li do voleb na listinì hnutí PaS (Právo a spravedlnost). Po volbách také do tohoto hnutí nìkteøí èlenové naí strany odeli, protoe jim vyhovovala konzervativnìjí, jakoby slunìjí tváø politiky. Jiní naopak zùstali, protoe se jim líbí právì urèitá aktivita a dravost typická napø. pro prohláení NSJ. To se týká i mé osoby. Bylo by ovem tragické, kdyby se takovéto detaily mìly stát dùvodem èi záminkou nekoneèného tìpení národních sil! NSJ existuje, protoe chce mít svou tváø, ne proto, aby uspokojovalo pøípadné vùdcovské ambice svých pøedsedù. Proto u nyní, dávno pøed volbami, mohu øíci, e NSJ patrnì v pøítích parlamentních volbách opìt podpoøí nìjaký irí národnìkonzervativní projekt, jako PaS ve volbách minulých, bude-li jen trochu pøijatelný. Jinak øeèeno, podle názoru NSJ je nutno si stanovit politická maxima a minima. Maxima mohu uplatòovat v úzkém okruhu spolupracovníkù resp. pøátel. Vytvoøíme sehraný tým, partièku lidí co si nemusí ani nic øíkat a pøece si dokonale rozumí, zkrátka prostøedí, kde je nám dobøe a kde jdou vìci skoro samy. (Tak je tomu pro mì osobnì v NSJ). Nìco takového ale obvykle funguje jen v ménì poèetných skupinách. V reálné politice je proto nutné hledat naopak minima, tj. zda to èi ono uskupení akceptuje alespoò ty nejzákladnìjí body, na kterých mi záleí a mùeme tudí býti spojenci. Toto se v tzv. velké politice dìje bìnì. V souèasné dobì èeské parlamentní strany dokonce viditelnì smìøují k tichému pøijetí modelu dvou stran, levice a pravice (by zprvu jen neoficiálnì). Je bohuel dokladem urèité nevyzrálosti národovecké scény, e je takto pragmatického pøístupu jen zøídkakdy schopna. Konkrétnì je podle NSJ mono vymezit v národoveckém hnutí v zásadì dva odliné tábory, jeden konzervativnì-národní a druhý liberálnì-národní. Bylo by tedy k dobru vìci, kdyby toto bylo obecnì pochopeno a jednotlivé subjekty byly ochotny se semknout kolem hlavních representantù tìchto táborù. NSJ myslím v minulých volbách tohle dokázalo, kdy podpoøilo národnì-konzervativní hnutí PaS, pøestoe k nìmu mùe mít hromadu výhrad. Schopností takového pøístupu pro mì NSJ navdy obhájilo smysl a pøínos své dalí existence. Prokázalo nade ví pochybnost, e není sebestøednou silou rozkladu árlivì støeící vlastní firmu, nýbr originálním èinitelem svobodnì hlásajícím své postoje. Èinitelem, který mùe napomáhat dohodám, protoe si je vìdom svých omezení, ale zároveò mùe silou svých vyhranìných idejí dávat konzervativnì - národní politice, obvykle náchylné k ospalosti, potøebnou ávu. Musím pøiznat, e jsem na tento pøístup hrdý. Jan Vrtík - pøedseda NSJ Snìm NSJ zvolil pøedsedou strany Jana Vrtíka P raha Delegáti VII. øádného snìmu politické strany Národní sjednocení (NSJ) zvolili v Praze 17. února pøedsedou strany Jan Vrtíka, který patøí k zakládajícím èlenùm strany. Od zaèátku pùsobil ve vedení na pozici generálního sekretáøe NSJ. Jan Vrtík je svobodný a pracuje jako knihovník v Praze. Je èlenem místní organizace v Kladnì. Místopøedsedy byli zvoleni dosavadní pøedseda Martin Èejka, Jan Pavlovèín, který post místopøedsedy obhajoval a novì zástupce brnìnské NSJ Kamil Valla. Generálním sekretá2 øem byl zvolen Radek Rosenhöfer. Èleny pøedsednictva byli zvoleni Bohuslav imek, Vít Skalský a Tomá Hamet. Na snìmu vystoupili i hosté z dalích vlasteneckých organizací. Pøedseda Vlastenecké fronty David Macháèek a pøedseda Lipového køíe Mgr. Petr Bahník, který ve svém projevu vyzdvihl zejména jasnou orientaci NSJ jako národnì konzervativní strany, stojící pevnì na pozici obhajoby národních zájmù a tradièních hodnot. Snìm také rozhodl, e NSJ se do buPOLNICE 11/2007 doucna zamìøí více na práci v regionech a komunální politiku. Pùsobení v celostátní politice bude koordinovat s politickým hnutím Právo a Spravedlnost, kam nìkteøí bývalí pøedstavitelé NSJ po sjezdu odcházejí, aby rozíøili prostor pro obhajobu národnì konzervativních mylenek na poli celostátní politiky. Snìm rovnì pøijal prohláení k obranné politice Èeské republiky, ve které NSJ poaduje vytvoøení odstraujícího jaderného potenciálu ÈR. N Tak jsem se o NSJ doèetl edávno jsem si tak brouzdal internetem a abych byl v obraze, zadal jsem si heslo Národní sjednocení a se zájmem si èetl pøíspìvky naich pøátel i zuøivých odpùrcù. Vìtinou jsem nijak pøekvapen nebyl, na jednom nejmenovaném akademickém webu jsem vak narazil na jakousi analýzu soudobého èeského nacionalismu, kde bylo mj. útoèeno také na NSJ, ovem zpùsob úderù se dosti liil od obvyklého prùmìru. Výpady toti výjimeènì nely tak úplnì zleva, ba zdálo se, jako by byly psány za pomoci poradcù z národovecké scény. Vyèítaly toti NSJ údajnou ideovou nekonzistentnost a odklon od pøedváleèného støíbròáckého vzoru, co mìlo být dokladováno prý nepatøièným dùrazem NSJ na národní katolicismus, patným vztahem k odkazu meziváleèného Èeskoslovenska a malým antinìmectvím NSJ. Zkrátka a dobøe nesmysly, které nám bývají èas od èasu úèelovì podsouvány nìkterými konkurenty (napø. v dobì neúspìného formování tzv. Národní pìtky v roce 2005), které se vak dosud v pracech tzv. odborníkù neobjevovaly. Protoe jsou tyto záludné útoky svým zpùsobem pùsobivé a mnozí uiteèní idioti by je mohli zas a znovu opakovat, rozhodl jsem se tímto èlánkem uvést vìci na pravou míru. Pøednì je tøeba poopravit historickou pamì kritizujících odborníkù pokud jde o to, jakým uskupením vlastnì bylo pøedváleèné Národní sjednocení. Kadý mùe z literatury snadno zjistit, e se jednalo o politické uskupení, které mìlo integrovat èeské nacionalisty v dobì pøed parlamentními volbami roku 1935. Na jeho zaloení se podílely strany a osobnosti názorovì velmi rùznorodé a po volebním neúspìchu vystupovali èlenové jeho jednotlivých sloek v parlamentu dosti samostatnì. Navzdory tomu je tøeba øíci, e lo o upøímný, by neúspìný, pokus jak národ uchránit Mnichova a veho toho co následovalo. Pokus pøeklenout nejrùznìjí rozdíly a spojit se na bázi národní soudrnosti. Právì k této mylence se také dnení NSJ svým názvem hrdì hlásí a tato mylenka je také jediným skuteèným a hodnotným odkazem pøedváleèného Národního sjednocení. O nìjaké jeho hlubí ideové konzistentnosti ovem nemùe být ani øeèi! Nelze tudí zpochybòovat autenticitu souèasného NSJ na základì jeho pøípadného odstupu od nìkterých dílèích idejí pøítomných v historickém Národním sjednocení. Nebo jinak øeèeno, èí mylenky máme podle výe zmínìné kritiky brát jako ty nejvíc typické pro prvorepublikové Národní sjednocení? Socialisty Støíbrného? Konzervativce Kramáøe? Demokrata Raína? Z uvedeného je snad u zøejmé, e kritika míøící na souèasné NSJ v uvedeném smìru je nejen absurdní, ale také zlomyslnì livá. (Je pøíznaèné, e pamìtníci pøedváleèné doby, napø. synovec J. Støíbrného, pan Karel A. Støíbrný, pohled kritikù nesdílí a je bez jakýchkoli ideových zábran èlenem souèasné NSJ). Nyní tedy k dalí výtce, která pro zmìnu smìøuje proti údajnému dùrazu NSJ na katolicismus. NSJ rozhodnì není konfesijnì ladìnou stranou, a to právì proto, e chce spojovat, nikoli rozdìlovat, nehodlá vak z ohledu na rùzné zmatené nacionál - boleviky nìjak potlaèovat nejulechtilejí tradice naí národní kultury. Tisíciletím provìøená cyrilometodìjská a z ní vyrùstající svatováclavská tradice patøí neoddìlitelnì k národnímu hnutí, tak jak ho NSJ chápe, staví nás po bok nejvìtích národù Evropy a èiní nás souèástí západní antickokøesanské civilizace. Morální hodnoty, které z tìchto tradic vyrùstají, pak tvoøí základní pilíøe øádné spoleènosti a jejich význam pro rùst a prosperitu národa je nedocenitelný! Bez nich bychom byli pouhým davem, jen s nimi jsme národem. Mnozí tyto skuteènosti nechápou a jsou ochotni lehkomyslnì, na základì krátkozrakých pøedsudkù, odhodit rodinné zlato. Ne pánové a soudruzi, èeské dìjiny pro NSJ nezaèínají ani rokem 1918, ba ani husitskými válkami, jsou výraznì starí a mají také svou královskou slávu. Aby si èlovìk byl vìdom ceny tohoto faktu nemusí vìru být fanatickým katolíkem, postaèí kdy si ponechá zdravý rozum a nebude zuøivì protikatolický. To je postoj NSJ. Zcela trapným výronem kritikù pak je dalí obvinìní, e prý NSJ nemá dobrý pomìr k odkazu meziváleèného Èeskoslovenska. Kdyby tomu tak bylo, jaký by potom mìla smysl nae kadoroèní úèast na oslavách 28. øíjna? Rok co rok pøedstavitelé NSJ øeèní na demonstracích na Palackého námìstí v nadìji, e si zájemce o názory NSJ tyto proslovy vyslechne, nebo následnì pøeète na webových stránkách. Kritici, vèetnì výe zmínìného nejmenovaného odborníka, se vak o skuteènost nezajímají, oni mají jasno, jestlie NSJ není schopno nekritického obdivu k POLNICE 11/2007 Masarykovi a Beneovi, nemá asi dobrý vztah k meziváleènému Èeskoslovensku a moderní èeské státnosti! Podivná logika. Nepatøili náhodou k prvním polistopadovým zpochybòovaèùm èeskoslovenské státní ideje právì opìvovatelé masarykismu, jako bývalý prezident Havel? Jestlie se tedy havlisté umí klanìt Masarykovi a Beneovi a klidnì pøitom hodí do stoupy Èeskoslovensko, pak s námi je to pøesnì opaènì! Èeskoslovensko chápeme jako jednu z dobovì podmínìných forem èeského státu, která vznikla jako projev ivotaschopnosti národa, kdy se nepodaøilo obnovit dùstojné postavení Zemí koruny èeské v rámci monarchie a Habsburkové se nechali Nìmeckem vtáhnout do nesmyslné svìtové války. Vznikem Èeskoslovenska se podle NSJ jen naplnila známá slova Frantika Palackého: Byli jsme pøed Rakouskem, budeme i po nìm! a ÈSR je proto tøeba si váit, jakoto naeho obnoveného národního státu. Stejnì si NSJ váí i bojových tradic ès. legií, zejména jejich zásadového odporu proti bolevikùm v Rusku. Naprosto vak odmítá idealizaci TGM a Edvarda Benee, nesdílí chorobnou pokrokáøskou nenávist k rozpadlému Rakousko-Uhersku a odmítá zavírat oèi nad chybami tzv. První republiky. Snad to takhle po lopatì koneènì pochopí i odborníci. A závìrem jetì k poslednímu obvinìní, tedy, e prý je NSJ málo protinìmecké. Zvlátní, obvykle slýcháme od odborníkù opak. Tedy jak je to vlastnì s námi a naím pomìrem k Nìmcùm? NSJ je èeskou národnìkonzervativní politickou stranou, hodlá tudí vdy a za vech okolností hájit zájmy èeského národa, co samozøejmì mùe naráet na zájmy národù sousedních, zejména nejvìtího z nich, který si navíc po staletí pìstuje postavení jakéhosi hegemona Støední Evropy. Ve vztahu vùèi Nìmecku a nìmeckým zájmùm u nás musí být èetí národovci podle NSJ trvale ostraití, nesmí vak podléhat stihomamu a stavìt své èeství jen na opozici vùèi Nìmcùm, jak se bohuel obèas dìje. Navíc existují oblasti, kde se mohou nae národní zájmy sbíhat s nìmeckými, napø. v obhajobì tradièních mravních hodnot èi v odporu vùèi masivní imigraci. Zkrátka a dobøe, nae politika vùèi Nìmcùm musí být ze veho nejvíc realistická. Neít v iluzích a ohlídat si svoje, zároveò vak nacházet cesty ke spolupráci vude tam, kde to je moné. Výchozí pozici èeské vlastenecké politiky by pøitom mìlo posílit strategické spojenectví s národovci polskými a slovenskými, o nì NSJ usiluje a je na mezinárodní národovecké scénì èásteènì realizuje. To je asi ve, co bylo tøeba vyjasnit veøejnosti odborné i národovecké. Vechno to ostatnì lze vyèíst z dokumentù a prohláení NSJ na naich webových stránkách, ale jeliko je asi pro nìkteré odborníky moc pracné noøit se do pramenù, dovolil jsem si uèinit tento struèný souhrn. Kamil Valla - místopøedseda NSJ 3 ZBOROV 90/100 D ne 2. èervence jsme za nevalného zájmu èeských médií oslavili jedno z nejvýznamnìjích výroèí tohoto roku. Pøesnì pøed 90 lety 2.7. 1917 se nesmazatelnì zapsali do naí historie stovky legionáøù ze tøech èeskoslovenských støeleckých plukù, kteøí se poprvé v takovéto síle zapojili do bojù v první svìtové válce na stranì spojencù. V následujících dnech dosáhli legionáøi velkých vojenských vítìzství, které vak zaplatili i prvními vìtími ztrátami ve svých øadách. Chabì vyzbrojená a bolevickou agitací demoralizovaná ruská armáda nedokázala tohoto vítìzství vyuít a zaèala ustupovat na celé íøi fronty. Co se nepovedlo na frontì vojenské, plnì vynahradila fronta politická. Zde byl ohlas zborovské bitvy obrovský. Pøedstavitelé zahranièního i domácího odboje získali dalí pádný argument ospravedlòující vznik samostatného státu Èeskoslovenského. Aèkoliv se dnes o tom ve kolách moc nemluví, byl to právì úspìch bitvy u Zborova, který velkou mìrou dopomohl k samostatnému státu a dùleitost a velikost tohoto data (které si v tomto mìsíci pøipomínáme) je pøinejmením srovnatelná se 28. øíjnem 1918 státním svátkem Èeské republiky. Národní sjednocení si je vìdomo dùleitosti tohoto data a uvìdomuje si, e tato slavná událost si zaslouí lepí prezentace v médiích i na kniním trhu. Po listopadových zmìnách dolo k prolomení bariéry totalitního mlèení, nicménì význam legionáøských bojovníkù nebyl ji nikdy takový, jaký by si tito hrdinové zaslouili. Národní sjednocení v den 90. výroèí bitvy u Zborova zaèalo práci na projektu, který prozatím nese pracovní název ZBOROV 90/100. NSJ si klade za cíl vytvoøit co nejpøehlednìjí informaèní pramen nejprve k bitvì u Zborova a posléze i k ostatním událostem týkající se èeskoslovenských legionáøù na Rusi. Pokusíme se na internetových stránkách pøinést informace o publikacích, novinových èlánkách a statích z odborných èasopisù zabývající se zborovskou bitvou. Nìkteré vzácné prvorepublikové publikace pøineseme v naskenované podobì, aby tyto skvosty byly dostupné co nejirí veøejnosti, pøineseme ivotopisy hrdinù i ménì známých bojovníkù. Nedáváme si za cíl pøináet neodhalené informace nebo doposud nepublikované snímky, postaèí nám vytvoøit co nejucelenìjí informaèní pramen o Èeskoslovenských legiích na Rusi (nezapomeneme ani na Itálii, Francii èi Srbsko). Cílem je pøedstavit v den 100. výroèí bitvy u Zborova kvalitní historický server plný informací. Máme pøed sebou neuvìøitelnou porci práce, ale natìstí nespìcháme, známe svoje slabiny, proto nechceme vìc uspìchat, aby byla ztracena a zesmìnìna jetì døív, ne bude mít vypovídající vzdìlávací historickou hodnotu. Necháme si celý rok pøíprav a stránky pøedstavíme (s nejvìtí pravdìpodobností) pøi 91. výroèí slavné bitvy. O vech zmìnách a vývoji Vás budeme informovat na stránkách Národního sjednocení! Res Fundament A pøekvapivì mnoho se v posledních nìkolika letech zmiòují média o muslimech v Evropì, a pøitom paradoxnì tak málo vzhledem k nebezpeèí, které reálnì pøedstavují pro nai civilizaci. Média se toti ocitla v ponìkud schizofrenní situaci: jejich úkolem je informovat o dìní ve svìtì, a pøitom souèasnì zachovávat politickou (etnickou, náboenskou ) korektnost, co se navzájem ponìkud vyluèuje. Jestlie se po celém civilizovaném svìtì konají muslimské nepokoje, je jistì tøeba o tom informovat; ale kudy do toho korektnì, kdy se vdy jedná o násilí? Násilí se neomlouvá, ale muslim se nepomlouvá , protoe se to nesluí, pravil Big Brother. Proto jsou èlánky o této problematice zhusta podobny roubovici DNA, pro jistotu nahoøe i dole odøíznuté okraji monitoru. Bezobsané, nic neøíkající, a hlavnì nikoho neuráející. Èest budi výjimce èlánku Erazima Koháka v MF 4 Dnes. Jaký náhled si tedy z tohoto korektního vakua utvoøit? Je islám nám Evropanùm nebezpeèný, nebo ne? Máme ho pøijmout jako vzdáleného bratrance nebo vyhnat jako ebráka, který na nás vytáhne nù, kdy mu nechceme nic dát? Realita nasvìdèuje tomu, e tento ebrák, kemrající o trvalý pobyt, nás vzápìtí místo pøísloveèného prstu poádá nejen o pøísloveènou ruku, ale i o obivu, dùm a Boha. A pokud mu to nedáme, vytáhne na nás kalanikova a vezme nám to. Nepøeháním zas tak moc. Podívejte se do Francie, kde bìný drobný kriminální delikt dvou muslimských pubescentù vyvolal skoro obèanskou válku. To není výjimka, takových událostí v mením mìøítku se v Evropì dìjí dennì stovky. Muslimové hromadnì migrují do Evropy. Proè? Obvykle emigrují lidé kvùli tomu, aby si polepili ekonomicky nebo kvùli pronásledování skrze politické nebo náboenské pøesvìdèení. Ekonomický aspekt nezpochybòuji. Ale èlovìk, který pøijde do ciPOLNICE 11/2007 zí zemì za obivou, obvykle pøijme pravidla hostitelské zemì, respektuje místní zákony a u vùbec si nevynucuje speciální podmínky. Ne tak muslim. Politice muslimských zemí pøíli nerozumím, ale na základì dostupných informací mám za to, e je úzce provázána s náboenstvím. A pøedstava, e by v muslimských zemích nìkdo muslima pronásledoval kvùli náboenství, je vyslovenì smìná. Dùvod je jinde. Islám neislamisty apriori opovrhuje a nenávidí je. To mu z jeho pohledu dává právo je podrobit a napravit, a nejdou-li, pak popravit. A to je pøesnì to, co muslimové v Evropì dìlají. Pro nì jsme nevìøící psi, bez ohledu na to, je-li kdo køesan, ateista, id nebo buddhista. Èím více jich zabijí, tím lépe jim bude u Alláha, praví Korán. Jsou skuteènou pátou kolonou s jasným urèením: islamizovat, nebo vyhubit. Unabomber opásaný výbuninou v nádraní hale je svatým muem s blaenou vìèností; vdy kolik tìch nevìøících psù, fen a tìòat mu pak bude slouit na vìènosti . A evropské liberálnì socialistické vlády je vítají s otevøenou náruèí; vdy násilí, anarchie, genocida a krveprolití jsou ivnou pùdou jejich koøenù a symboly na jejich zástavách. Tuto fatální situaci jetì zhorují buï zcela hloupí a nesoudní nebo naopak dobøe zaplacení propagátoøi multietnické, multikulturní, multináboenské a multisexuální spoleènosti. Dìsí mne pøedstava feministicko-cikánsko-homosexuálnì-ekologicko-genderové vlády, jako vystøiené z noèní mùry cizinecké ministrynì Damily Stehlíkové. A mìla by dìsit kadého s IQ nad 50 bodù. Fakt, e u nás jetì nevybuchla ádná bomba v metru, je zpùsoben s nejvìtí pravdìpodobností tím, e muslimská enkláva je u nás zatím relativnì malá a e nejsme v evropském kontextu z pohledu islámu nijak významnou zemí. Podstatnì jiná je situace v zemích celosvìtovì významných a ekonomicky a politicky silných. V Severní Americe (kde je situace imigrantù znaènì odliná od evropské), Francii, Anglii, Nìmecku. Muslimové jsou si dobøe vìdomi, e ovládnou-li tyto giganty, ovládnou Evropu. Také tam o sobì dávají dùraznì vìdìt. Nepodléhejme iluzi, e islám není agresivní, e se jedná jen o nìkolik vyinutých jedincù. To by bylo stejnì hloupé jako vìøit tomu, e Cikáni nepracují jenom proto, e je nikdo nechce zamìstnat. Stojíme-li o to, aby i v naich ulicích hoøela nae auta a popelnice, aby nae výlohy rozbíjely nae dlaební kostky v rukou cizincù, kteøí nás z principu své livíry musí nenávidìt, aby tito nenávisti plní imigranti házeli zápalné lahve po naí policii-dobrá, následujme slova biskupa Malého, otevøeme jim svou náruè a nechme se terorizovat, zabíjet a zotroèit, protoe doba køíových výprav skonèila spolu s tem- D ným støedovìkem, dobrý køesan (nebo alespoò dobrý èlovìk) neklade odpor násilí, nebrání se a ve tolerantnì pøijímá, a u je to cokoliv. Jene tato kultura, evropská i americká, je vystavìna na køesanských základech. Liberální ateisté i køesané si neuvìdomují, e zvítìzí-li islám, pøijdou o vìci, které povaují za naprosto samozøejmou souèást svých ivotù. Budou nepøíjemnì pøekvapeni, kdy budou chtít zajít s manelkou na veèeøi do restaurace a ona tam nebude vputìna, seè bude obalena burkou jako larva bource moruového, e vepøový øízek, který si chtìli dát, nahradí skopové ragú a namísto orosenou Plzní ho budou zapíjet vodou a v patøièný okamik pøeruí siestu, vytáhnou z aktovky rohoku a pøedepsanou dobu budou mlátit hlavou o zem. A to je to nejmení. Problém spoèívá (mimo jiné) v tom, e køesanství ztratilo fundament. Islám je naproti tomu témìø synonymem fundamentu a to mu mùeme jenom tie závidìt. Pùvodnì køesanská spoleènost je natolik zpitomìlá liberalismem, humanismem, ateismem, agnosticismem a jinými ismy, e není schopná na reálné nebezpeèí reagovat nejen s pøedstihem, ale u ani v okamiku, kdy jí agresor vykopne vstupní dveøe. Je velikou hanbou vysoce postavených hierarchù katolické Církve, e namísto toho, aby bili na poplach, vyzývají vìøící k toleranci k této invazi satanismu a dokonce v pøíbytcích Boích ostentativnì poøádají tzv. ekumenická setkání pøívrencù rùzných satanistických kultù s odùvodnìním, e se pøece jedná o monoteistická náboenství (!) Jistì, Satan je skuteènì jenom jeden, potud mají pravdu. Nejsem kompetentní k tomu, abych soudil vysvìcené pøedstavitele kléru, vlastnì na to ani nemám právo, ale za tato slova pøebírám vekerou zodpovìdnost. Øeení? Velmi obtíné. Tato nesvatá válka u probíhá a k velkému netìstí Evropy to její pøedstavitelé odmítají vzít na vìdomí, nato pak uznat a zakroèit. To poskytuje islámu nezaplatitelnou výhodu dostatku èasu k infiltraci, která se nám v budoucnu stane osudnou. Máme tu smùlu, e ijeme v zastupitelské demokracii, v ní nai volení zastupitelé zcela nezakrytì konají proti zájmùm evropských státù a jejich obyvatel. Jako jednotliví obèané toho mùeme relativnì málo. Mùeme apelovat na svoje volené zastupitele, aby iniciovali tak zásadní vìci, jako zpøísnìní imigraèních zákonù, dùslednou kontrolu pohybu a aktivit cizincù, ijících na naem území, dùsledné zjitìní jejich pøípadné kriminální minulosti v zemi jejich pùvodu atd. Mùeme volit a podporovat politické strany a uskupení, které mají podobné iniciativy ve svém programu. Není to mnoho, ale je to lepí, ne s rukama v klínì èekat, jak to dopadne. Protoe to nemùe dopadnout jinak, ne patnì. Stranì rád bych vìøil tomu, e budeme schopni se takovému, v nedaleké budoucnosti reálnì monému, útoku postavit, ale pohled na souèasnou Evropu v postatì ádnou nadìji nedává. Chceme-li se tedy v blízké budoucnosti klanìt jakémusi démonovi, a to vichni, vèetnì ateistù, protoe ti, kteøí najdou odvahu ho odmítnout, budou u na pravdì Boí-, jen tak dál. Protoe zanikne-li Evropa, zanikne svìt, jak ho známe a vrátí se doba tìsnì po Potopì. Jestli to opravdu chceme, pak u nemusíme udìlat vùbec nic. Jedno je jisté. Pokud se toho zla doiju, já se bránit budu. A nejen sebe, ale i svoje. To není egoismus, to je pøirozenost. A velmi doufám, e v tom nebudu sám. Tomá P.P. Hamet Prohláení NSJ 03/2007 k legitimizaci ultralevicového násilí ne 26.5. 2007 uspoøádala skupina, která si øíká Klánovická mláde akci Spoleènì proti rasizmu, jejím cílem prý mìlo být poukázat na nebezpeèí rasové a národnostní nesnáenlivosti v ÈR. Na plakátech Klánovická mláde presentovala údajnou podporu této akce ze strany øady veøejných institucí a osobností, vèetnì ministrynì vlády ÈR paní Damily Stehlíkové. Podpora, jí se akci zøetelnì dostalo minimálnì od Místního úøadu Klánovice, vyvolává øadu oprávnìných otázek. Akce se toti hlásí k extrémistické kampani GOOD NIGHT WHITE PRIDE (GNWP), která pøipoutí jako nástroj k prosazení svých revoluèních cílù pouití násilí. Propagaci násilí GNWP prezen- tuje jak na svých webových stránkách, tak i svým výtvarným logem, na kterém je zobrazena silueta mladého aktivisty sráející karatistickým kopem k zemi jiného mladíka oznaèeného tzv. keltským køíem, co ho má patrnì identifikovat jako pøísluníka hnutí skinhaeds. Jde zde o jasnou výzvu k politicky motivovanému násilnému jednání. Zváil Místní úøad Klánovice, jaké síly vlastnì svou podporou legitimizuje? Nemìla by se paní ministrynì Stehlíková od podobných akcí a skupin razantnì distancovat? Strana Národní sjednocení (NSJ) povauje v kadém pøípadì podporu uvedené akce i jakékoli souèásti kampanì GNWP za POLNICE 11/2007 5 ostudný výsmìch vem proklamovaným hodnotám humanity a tolerance a výmluvný dùkaz uplatòování dvojího metru ve vztahu vùèi levici a pravici. Zatímco konzervativní a národnì orientované politické subjekty jsou trvale skandalizovány, naposledy zveøejnìním jejich výtvarných znaèek vedle neonacistických emblémù v policejní pøíruèce o symbolice extrémistických hnutí, akce krajní levice, presentující se znakem vyzývajícím k politicky motivovanému násilí, mohou být podporovány veøejnými institucemi a patrnì i spolufinancovány ze zdrojù veøejné správy! D Takový pøístup NSJ pochopitelnì dùraznì odmítá a ádá souèasnou vládu o zajitìní vyváeného pøístupu k rùzným názorovým proudùm a k razantnímu postupu vùèi hrozbì poulièního násilí, kterou opakovanì propaguje extrémní levice. Za Národní sjednocení: Jan Vrtík - pøedseda NSJ Martin Èejka - místopøedseda Kamil Valla - místopøedseda Jan Pavlovèín - místopøedseda Projev pøedsedy MO NSJ Praha Martina Èejky na shromádìní 1. kvìtna 2007 v Praze obrý den, dámy a pánové, dovolte mi nìkolik málo slov na závìr naí akce k uctìní památky chicagských policistù, kteøí zemøeli v kvìtnu 1886, akce, která je vak zamìøena také obecnì proti vem projevùm levicového terorismu. Jak ukazují dìjiny, levice se bez terorismu nikdy neobela, dnes se ale, alespoò v Evropì, uchyluje spí k terorismu psychickému, k vyhroování a mediálním popravám stoupencù tradièních hodnot, zavádìní zvrhlých zákonù proti tzv. hate-crimes, jejich cílem je pronásledovat a vìznit ty, kteøí jetì stále dávají pøednost zdravému rozumu pøed direktivami politbyra. I proto jsme dnes tady, abychom øekli bolevismu ve vech jeho neomaskách: ne! G. K. Chesterton napsal: Kadý, kdo není anarchista, bude souhlasit, aby na nároí stál policista; problém zaèíná ve chvíli, kdy ho najdete na pùl cesty komínem nebo pod postelí. Chápeme nutnost práce policie a váíme si jí. Ovem jen potud, pokud se øídí heslem To Serve and Protect (Slouit a chránit). Nejen v minulosti, ale i dnes je policie èasto zneuívána k utilitárním cílùm politických stran. A záleí jen na samotných policistech, jakou úctu si v národì vydobudou. Zda budou jen za nepøíjemné uniformované úøedníèky nebo se stanou nìèím na zpùsob nového rytíøstva. Modleme se za policisty v jejich mnohdy nelehké slubì. Modleme se také za jejich rodiny, které jsou pevností z ní vyráejí na steè. Dìkuji Vám vem za úèast a doufám, e se nìkdy opìt sejdeme, abychom upozornili na nebezpeèí, která stále hrozí naí vlasti, naí spoleènosti. Ale také proto, abychom ukázali pozitivní pøíklad a øeení, a tím odkaz chicagských stráníkù bezesporu je. Jetì jednou vám dìkuji a nashledanou. Dopis od Pamìtní nadace chicagské policie... V ...organizátorùm a úèastníkùm shromádìní k uctìní památky chicagských policistù, kteøí zemøeli v kvìtnu 1886 v boji proti levicovým teroristùm. áené dámy a váení pánové, chtìla bych Vám jménem Pamìtní nadace chicagské policie podìkovat za to, e jste se dnes seli kvùli chicagským i dalím stráníkùm, kteøí obìtovali své ivoty pøi ochranì druhých. Policisté kadý den zasvìcují své ivoty ochranì obèanù pøed chaosem, a proto jim dnes vzdáváme èest, nebo jejich práci povaujeme za ulový základ a uvìdomujeme si nebezpeèí, kterým musí dennodennì èelit. Dne 18. záøí 2006 jsme otevøeli Památník rodin tzv. zlatých hvìzd a park v chicagském Lakefrontu, vìnovaný pìti stu dvaceti stráníkùm, kteøí poloili nejvyí obì, jako i stráníkùm, kteøí slouí dnes. Kadý stráník pøedstavuje ulechtilé hodnoty cti, odvahy, rodiny a sluby, a proto øíkáme: Dìkujeme Vám! Dìkujeme Vám vem, kteøí jste poloili své ivoty za druhé, i Vám, kteøí nyní slouíte. Dìkuji, e si dnes v Praze na Vaem shromádìní pøipomínáte nìkteré z nejlepích chicagských stráníkù, je to èest vìdìt, e si naich stráníkù váí i jinde ve svìtì. Pamatujme, e se nestali hrdiny tím, jak umírali, ale tím, jak ili. S pozdravem Kimberly LeFebvreová Chicago Police Memorial Foundation - Chicago, Illinois 6 POLNICE 11/2007 Prohláení NSJ 02/2007 k ponièení hrobu generála Radoly Gajdy P olitická strana Národní sjednocení je pobouøena hanebným a nadmíru zavreníhodným èinem ponièení hrobu generála ruských legií Radoly Gajdy (14.2.1892-15.4.1948). V souèasnosti je nae spoleènost svìdkem nárùstu nièení hrobù na høbitovech. A u jde o høbitovy køesanské nebo idovské, vìtinou se jedná o obyèejný vandalismus. Politická strana Národní sjednocení tento vandalismus na jakémkoli høbitovì kategoricky odsuzuje a povauje za zvlátì odsouzeníhodné èiny a poaduje pøísné potrestání jejich pachatelù. Ponièení hrobu generála R. Gajdy, vak povaujeme za akt politického terorizmu a poadujeme postup vùèi jeho pachatelùm stejný, jako proti teroristùm z jakýchkoli jiných pohnutek. Pokození náhrobku generála R. Gajdy jen nìkolik dní pøed výroèím jeho úmrtí, navíc v roce kdy si pøipomeneme devadesáté výroèí bitvy u Zborova a fakt, e byl na celých Olanských høbitovech ponièen jen jeho náhrobek, navíc postøíkán èervenou barvou, nám dává oprávnìnou domnìnku, e tento hanebný èin byl spáchán z politických pohnutek, byl namíøen proti èeské státnosti, proti hrdinùm kteøí vybojovali nai svobodu proti nenávidìnému Rakousku-Uhersku a kterým vdìèíme za to, e mùeme ít ve svobodném, samostatném Èeském státì. Generál ruských legií Radola Gajda hrdina od Zborova, Lev Sibiøe, nositel øádu Svatého Jiøí, podvazkového øádu a mnoha dalích se neoddiskutovatelnì zaslouil o vznik samostatného P Èeskoslovenského státu, jeho prvorepublikový rozvoj a mezinárodní uznání. Díky jeho boji proti svìtovému komunismu a jeho odhodlanému postoji postavit se bolevickým hordám vdìèíme za vznik Èeskoslovenska, a proto ho ji dvakrát Národní sjednocení navrhlo na øád Bílého lva. Ponièení jeho hrobu je jasným signálem, e u nás existují skupiny lidí, kteøí si nepøejí samostatný Èeský stát a pouijí jakýchkoli zákeøných a zbabìlých prostøedkù k jeho naruení a znièení. Je to i signálem, e odkaz Radoly Gajdy je stále ivým pro nás, a souèasnì nebezpeèným pro potomky bolevikù, které nièil. Pohrobci tìch, kteøí pøed ním utíkali v boji ve strachu postavit se mu èelem, nyní pod plátìm noci devastují jeho hrob, protoe mají zase strach z jeho odkazu a strach postavit se èelem jeho následovníkùm. Politická strana Národní sjednocení poaduje odhalení a takové potrestání pachatelù, aby vechny dalí moné jejich následovníky tento trest odradil. Souèasnì poadujeme dùstojné obnovení hrobu generála Radoly Gajdy, nejlépe pøemístìní jeho ostatkù na Vítkov. Èest Jeho památce. Blaho vlasti budi nejvyím zákonem!! Za Národní sjednocení: Jan Vrtík - pøedseda NSJ Martin Èejka - místopøedseda Kamil Valla - místopøedseda Jan Pavlovèín - místopøedseda Prohláení NSJ 02/2007 Národní sjednocení poaduje vytvoøení odstraujícího jaderného potenciálu ÈR! olitická strana Národní sjednocení (NSJ) povauje mediální divadlo kolem plánované americké radarové základny v ÈR za projev soupeøení mezi Spojenými státy a Evropskou unií o budoucí podobu NATO a dominantní vliv na jeho øízení. Èeská veøejnost má v celém divadle víceménì jen roli komparsu, a NSJ se proto nehodlá této vìci úèastnit. Zároveò vak NSJ chápe vzniklou situaci také jako ojedinìlou pøíleitost k pøehodnocení dosavadní obranné politiky ÈR a k vyslovení návrhu na její razantní promìnu. Málokdo u asi pochybuje o mimoøádném vojenském významu støedoevropského prostoru. Tato exponovanost byla v minulosti pro nai zem spíe nevýhodou. Její malá rozloha a vojenská slabost ji èinila snadno manipulovatelným pasivním objektem ve høe velmocí. Je vak moné, a je to nevyhnutelnì tøeba, pøemìnit nai strategickou polohu naopak v trvalý zdroj národní prosperity a bezpeènosti. Lze toho dosáhnout s vyuitím intelektuálních a materiálních sil, jimi ÈR natìstí disponuje. Podle nedávné studie mezinárodních odborníkù byla ÈR vyhodnocena jako jeden z mála státù, který je díky svému technickému zázemí a pøírodním zdrojùm schopen vývoje a výroby vlastního jaderného arzenálu. Je bytostným a zcela legitimním zájmem naí zemì takový potenciál vytvoøit! Argumenty proti této mylence, které zdùrazòují nai marginální roli v mezinárodní politice resp. územní malost, jsou zøetelnì liché, nebo právì malé státy jako je ÈR nemohou èelit nebezpeèí silou konvenèních zbraní a jejich bezpeènost mùe odstraující jaderná síla zajistit nejlépe. V souèasném svìtì, kdy vlastní jadernou zbraní disponuje napø. stát Izrael, velký jako nae Morava, neexistuje ádný rozumný dùvod, proè by se právì ÈR nemìla pustit do jaderného zbrojního programu, je-li schopna ho realizovat. Lze namítnout, e bezpeènost a suverenita ÈR je dostateènì zajitìna v rámci NATO, je tomu ale skuteènì tak? Ve chvíli, kdy se èást evropských politikù snaí rozvolòovat transatlantické vazby uvnitø NATO a projektují posilování na alianci nezávislých ozbrojených sil EU, je akceschopnost NATO do jisté míry podvázána, co se prakticky projevilo nejednotným postupem spojencù v nìkolika nedávných váleèných konfliktech, a je tedy zcela oprávnìné uvaovat i o POLNICE 11/2007 7 dalích zpùsobech zajitìní obrany naeho státu. Zejména se nabízí strategická spolupráce se spojeneckým Polskem, s ním máme totoné bezpeènostní i politické zájmy. Pøípadná malá èesko-polská jaderná aliance by s ohledem na vojenský význam støedoevropského prostoru byla sto dát nový obsah NATO a vytvoøit si výhodnou pozici ve vztahu ke Spojeným státùm i k Bruselu, nebo by pøedstavovala strategický celek na úrovni Francie! Je tøeba jednou provdy odloit trapné pocity malosti a aktivnì se chopit øízení vlastního osudu. NSJ má o bezpeènostní politice jasnou vizi. Je jí vize ÈR jako spolehlivého, ale také silného a respektovaného partnera svých spojencù. Za Národní sjednocení: Jan Vrtík - pøedseda NSJ Martin Èejka - místopøedseda Kamil Valla - místopøedseda Jan Pavlovèín - místopøedseda Spoleèenská recepce kapitalismu K apitalismus v souèasnosti se svými dalími atributy, mezi které patøí liberální demokracie, liberálnost mravù a náboenského svìtonázoru, je ve svém globálním mìøítku pøíèinou veobecného spoleèenského úpadku. Pøesto je dnes kapitalismus spoleèenskou vìtinou na západì i u nás spojován s moderním a lepím svìtem. Doktrína kapitalismu je spojována s plnou realizací lidské individuality, následnou prosperitou a tìstím zúèastnìných. Pøes nesporné úspìchy, kterých kapitalismus v jistém místì a èase dosáhl, zaznamenává dnes jeho celosvìtová expanze katastrofální výsledky. Adekvátní kritika prakticky neexistuje, kapitalismus i se svými stranými dùsledky je pøijímán nekriticky. Radikální opozice se vzmáhá pouze na úrovni anarcho-komunistù. Tato opozice je samozøejmì pro rozumného a sluného jedince nepøijatelná. Proè není spoleènost schopná efektivního odporu, proè se nedokáe vypoøádat se svojí krizí, na to se pokusím poukázat alespoò v nìkterých dílèích aspektech ve svém pøíspìvku. Ústøední mylenku, ke které se posléze vrátím, bych formuloval takto: O kterékoliv spoleènosti, v jakémkoliv èase lze hovoøit jako o dobré nebo patné, pouze v souvislosti s dodrováním desatera a smìøováním k dodrování desatera. Právì desatero boích pøikázání má základ v pøirozeném øádu a lze je vdy s jistotou dedukovat. Právì desatero odvádí èlovìka od pýchy antropocentrismu, uèí ho pokoøe a respektování pøirozených daností. Spoleènost mùe být dobrá a pøitom její smìøování je patné, co je zpùsobeno tím, e spoleènost participuje na základì, který pøejala od spoleènosti pøedcházející, pøitom ale ji smìøuje k horímu. Tato situace je patná, ale tento stav lze tìko identifikovat.Toto se týká nìkterých kapitalistických zemí, pøed pádem východního bloku a s ním spojeným nástupem masivní kapitalistické globalizace.V souèasnosti je to jiné, kapitalistické spoleènosti jsou v pøítomném stavu dekadentní a smìøují jetì k horímu. Kritéria podle kterých posuzuje standardní 8 intelektuál v kapitalismu kvalitu spoleènosti jsou nedostateèná nebo pøímo mylná, proto je tento stav tìko zachytitelný. Mezi hlavní kritéria správnosti, ze kterých vychází moderní intelektuál, patøí parlamentní demokracie a s ní spojená svrchovanost lidu, základní listina lidských práv a svobod, víra ve veobecný pokrok spoleènosti v èase, pøesvìdèení o dobrém èlovìku, který je-li svobodný se vdy dobøe rozhoduje a chová a podobnì. V kadém tomto pøípadì se jedná o náhraky pøirozenosti vzelé z francouzské revoluce. ádný z tìchto principù není garantem spoleèenského souladu s desaterem, a tím i s pøirozeným øádem vepsaným do stvoøení. Sekularizované národy jsou ji v tomto vleèené, pasivnì vstøebávají ve, co aktuálnì stimuluje jejich libost. K rozbití liberálnì-kapitalistického mýtu o nejlepí moné spoleènosti budu analyzovat nìkteré historicko spoleèenské souvislosti. V dnení spoleènosti je právem odsouzen nacizmus a komunismus (alespoò vìtinou), tyto doktríny byly údajnì rozbity silou zdravého mylení moderního èlovìka a vitalitou lepí kapitalisticko-liberální spoleènosti. Díky Bohu zlo komunismu a nacismu je dnes z velké èásti pochopené, není ale srozumìno to, e dnení situace není zcela jednoznaèným vítìzstvím dobra nad zlem, ale je dána spíe kontingentnì. Myslím si, e moderní èlovìk nezjistil zlo, které je obsaeno v hloubce tìchto systémù, a proto byl schopen bojovat pouze s jeho projevy. To, e vìci se mohly mít jinak, e nemusela jednoznaènì zvítìzit liberálnì-kapitalistická doktrína nad komunismem a nacismem, jak v mylení, tak v celospoleèenské realizaci, povauji za pøedpoklad toho, e ani s liberálním kapitalismem to není nejlepí. Kdyby se toti vycházelo pøi destrukci pøedelých zloèinných systémù z objektivnì platných kritérií, které by nutnì vedly, nikoliv nahodile k tomuto výsledku, dolo by dle mého názoru pøi autoaplikaci i k destrukci kapitalisticko-liberální doktríny. POLNICE 11/2007 Ale teï ji k hlavnímu tématu pøíspìvku. Jde o to jakým zpùsobem byl spoleèensky recipován nacizmus a komunismus a jaká je pøedstava souèasného intelektuála nebo i bìného pøísluníka spoleènosti o tomto procesu. Zaènu u nìmeckého nacizmu. Je známé, e Hitler mìl na vrcholu podporu více jak 90% národa, na tom se asi shoduje vìtina historikù. S èím, ale vlastnì nacisté onu vìtinu zaujali? Pøedstava, e tito lidé podporovali nacismus ze zitnosti nebo strachu, je mylná. eny plaèící dojetím pøi vystoupeních nacistických pohlavárù, jistì tyto motivy nemìly, dobrovolníci v øadách SS jdoucí po statisících na smrt, také ne. Èím tedy nacisté tolik nadchli své oveèky a jaké mìli oni sami motivy pro své jednání? Jednalo se u nich o ideologickou víru, která dávala pocit mesianismu, svatosti a dobra vem zúèastnìným. Nacisté upøímnì nechtìli nìkomu kodit, naopak chtìli mu pomoci, chtìli ho zaøadit tam, kde podle nich mìlo být jeho pøimìøené místo, to jest vedle germánského národa, pod jeho vedením mu mìlo být pomoeno. Hitler hlásal: Nìmecký národ, který má nejvìtí úctu ke zvíøatùm a nejpøísnìjí zákony na jejich ochranu, pøece nebude vyhlazovat nií národy, naopak tím e je ovládne, jim samotným potom zajistí prosperitu a astný ivot. Východ chtìl osvobodit od bolevismu, západ od chaosu, li demokracie, která vede k úpadku a vládì skryté lobby. Mladým lidem øíkal, ètìte Karla Maye, ten vám nejlépe ukáe úlohu Nìmcù ve svìtì. Na adresu marxistù Hitler prohlásil, e je osvobodí od zbyteèného tlachání, co také udìlal. Komunisté, kteøí byli posílání, aby ruili nacistické schùze, zahazovali své stranické kníky a na místì vstupovali do øad NSDAP. Nacisté prostì v nìèem byli dobøí, dokázali strhnout lidi tím, e jim jde o dobrou vìc. Pùl miliónu Nìmcù, kteøí padli pøi obranì Berlína, byli ke své obìti stimulováni tím, e bojují nejen za Nìmecko, ale za celou Evropu, kterou by jinak nepøítel spolu s nimi po jejich poráce znièil. Empirický dùkaz své pravdy vedli ve tøicátých letech skrze svoji hospodáøskou a spoleèenskou úspìnost, po velké hospodáøské krizi dokázali ekonomiku nejen stabilizovat, ale dostat i do rùstu, spoleènost byla nadená a vitální, tuto skuteènost není moné odbýt tím, e vyrábìli zbranì a fanatizovali lid, ne byli prostì úspìní v oblasti hospodáøství a ideologie, která lidem dávala falený, ale pøesvìdèivý smysl ivota. Návdavkem jetì lidé dostali plnou mísu. Takto byl nacismus nìmci recipován, lo jim o jejich pravdu, po vyhrané válce si mìli jejich odpùrci, pøi pohledu na úspìchy nacistù posypat hlavu popelem. Nacismus nevystupoval jako zlo, které by bylo pro moderní sekularizovaný lid s jeho intelektuály prùhledné, naopak naprosto se jim zalíbil. Situace nebyla jiná ani na nìkterých okupovaných územích, vzpomeòme na plné Václavské námìstí pøi návtìvì Hitlera a na to, e odboj a do Heydrichiády prakticky neexistoval. Takový prostì moderní èlovìk je, pár desetiletí v tom nehraje ádnou roli, jestlie je zlo humanisticko-líbivì zabaleno, je celospoleèensky recipováno. Podívejme se z jakých premis vychází souèasná kritika nacismu. Typický obraz dal seriál nedávno odvysílaný na ÈT o nacistických pohlavárech. Vdy v úvodu bylo øeèeno Göebls byl nacistou, protoe byl mrzák, Na Himlerovi se podepsala prudérní katolická výchova, Göring byl narkoman, dále byli zábìry na zvìrstva v koncentraèních táborech. Øadoví nacisté byli pøedvedeni jako fanatici, kteøí bojují za to, aby vichni ostatní byli vyhlazeni nebo zavøeni do podzemních továren. Divák byl spokojen, jemu by se jistì nemohlo stát, aby propadl nacizmu. Takto je podávaná geneze nacismu a jeho realizace. Ale co kdy nacistiètí pohlaváøi nebyli pøípadem pro psychoanalytika, co kdy øadoví nacisté nebyli jiní ne zmínìní televizní diváci, ale stejnì duchovnì a mravnì vykoøenìní lidé moderní spoleènosti, kteøí nemajíce oporu v eticky objektivních imperativech skoèí na kde co? I se zmínìnými koncentraèními tábory, které pøedstavují zdánlivì zlo otevøené a snadno odsouzení hodné, myslíte si, e se dnes nebo døíve k nim nacisté v jejich skuteèné podobì hlásili a hlásí? Opak je pravdou, odpovìï je stejná dnes jako døíve, nesmíme zapomenout na to, e ijeme v dobì sofistiky. Teze, které v této souvislosti uvedu jsem slyel od jednoho neonacisty na vlastní ui, kdy jsem mu poukazoval na zvìrstva, které jeho pøedchùdci zpùsobili v KT, øekl: Ano koncentraèní tábory byly, ale byly to primárnì pracovní tábory. Vechno utrpení v nich vzniklo, kdy amerièané bombardovali Nìmecko, tehdy nebyly léky a potraviny pro nìmecké dìti, nelze se proto divit, e v KT byly hladomory a epidemie. On sám byl samozøejmì proti utrpení lidí v KT, které dle nìj byly nutné pouze v souvislosti s válkou. A jeliko utrpení lidí bylo zpùsobené Amerikou, která bombardovala Nìmecko a Amerika je dle nìj ovládaná idy, rázem mì pøed oèi postavil tak zvaného hlavního viníka tìchto zvìrstev. Ano, je to smutné, ale s KT se propagandisté NS, takto nìjak vdy vypoøádají, rozhodnì se ale nikdy explicitní rétorikou nebudou zastávat zvìrstev. Dále si pøedstavme, e by u Moskvy v zimì roku 1943 byli mení mrazy a Nìmci by vyhráli. Co kdy by byli po válce jetì hospodáøsky úspìnìjí, ne jsou dnes liberálnì kapitalistické zemì? Co kdy by stejnì jako u komunistù posléze zmizely koncentráky? Co kdyby se NSDAP po upevnìní své moci transformovala do frakcí a mìli bychom monost takzvané volby, podobnì jako dnes? Kdo by zachytil zlo nacismu? Ne, samozøejmì moderní intelektuál, ani moderní lid, by to v této situaci neobstál. Hrálo by se opìt na pokrok, vývoj, prosperitu, úspìch, schopného èlovìka atd. Vìci jako je eugenetika, rasismus, likvidace národní a kulturní identity, sekularizace spoleènosti, nenávist mezi lidmi, by nebyly povaovány za zlo hodné odporu, ale k tomu se jetì vrátím. Podívejme se jak je to s komunismem. I kdy komunisté povradili mnohem více lidí ne nacisté, a to v dobì míru, proti komunismu je vak vedena mnohem mírnìjí kampaò, nìkdy se zdá, e skoro ádná. Mezi studenty vznikl a masivnì se rozíøil jakýsi zmutovaný komunismus v podobì neomarxismu spojeném s anarchií. Prokomunistické postoje jsou podporovány distingovanými akademiky a politiky. Prostì najednou nikdo z nich komunistické koncentráky pro desítky miliónù lidí nevidí. Teï vyslovím názor, který je dùleitý a který by byl jistì názorem do pranice. Kdyby proti nacizmu byla vedena kritika se stejnì nízkou intenzitou, jako proti komunismu, novodobì zmutovaný nacizmus by byl jetì rozíøenìjí ne je dnes neobolevismus. Tak se to jednodue má s rozliovací schopností èlovìka mezi dobrem a zlem v moderní spoleènosti. Nacizmus je vitálnìjí a preciznìjí ideologií itou na míru moderního intelektuála, nebýt v televizi denodenních zábìrù na haldy mrtvol v koncentrácích nacistù, vysokokoláci humanitních smìrù by byli vìtí mírou kontaminovaní pozmìnìným nacizmem, ne jsou dnes zaneøádìni neobolePOLNICE 11/2007 vismem, to lze pøedpokládat s vysokou pravdìpodobností. Dobøe, pøedelá pasá se týká rùznì zabarvených neobolevikù, kteøí v naí i zahranièních spoleènostech nehrají hlavní roli, zde mi pùjde o hlavní proud, který v liberálním kapitalismu nachází samospasitelnost. Mezi tìmito jedinci je rozíøeno pøesvìdèení o dvou totálních alternativách. Na jedné stranì jsou oni, na druhé stranì vichni ostatní. Právì ta jejich alternativa má s eleznou jistotou pozitivního vývoje ve ostatní pøeválcovat. V hektických událostech posledního století, dle nich vdy nakonec zvítìzila s naprostou pøesvìdèivostí ta jejich správná spoleènost. Vycházejí z toho, e lidé, kteøí jetì ve svém ivotì nadenì plnili námìstí komunistùm a nacistùm, pochopili kde co je správné a teï tleskají jejich svaté pravdì. Jejich intelektuálové, e bravurnì zvládli diskusi s opozicí a zvítìzili. Jsou pøesvìdèeni, e jejich spoleènosti dokázali zajistit nejkvalitnìjí ivot, e pøísluníci jejich spoleènosti se zmobilizovali vdy k vítìzné konfrontaci. Konkrétnì ve východním bloku. Vìtina spoleènosti mìla jednoznaènì poznat zlo komunismu, intelektuálové svým perem a lid svým hlasem na námìstích mìli svrhnout komunistickou hrùzovládu. Opìt mìli ti, co pøed nedávnem podporovali komunismus dostat rozum a jít správným smìrem. Obrovsky silný komunistický mocenský potenciál mìl v konfrontaci se spoleèenským odporem kapitulovat. Ale podívejme se na to z jiného úhlu pohledu. Je jisté, e komunisté mìli nejsilnìjí armádu, mìli k dispozici týmy sociologù a psychologù a jiných vìdeckých pracovníkù, vudypøítomnou zpravodajskou sí tajné policie, myslíte si, e tento moloch nemìl mechanismy na to, aby lidem naplnil mísu, dal jim vìtí nabídku zboí, aby intelektuály a lid zmanipuloval ke svým cílùm? Pøedpokládám, e si stoupenec totální alternativy kapitalistického liberalismu myslí, e tyto mechanismy nemìly, e vnitøní neschopnost plynoucí z podstaty komunistického paradigmatu vedla k autodestrukci tohoto systému. Namítám, v moci komunistù, vzhledem k jejich prostøedkùm, to moné bylo. Pøíèinou pádu komunismu byla vnitøní konstelace jejich sil. Despota Stalin zmasakroval nebo eliminoval vìtinu pro marxisticky zapálených intelektuálù. Ostatní nebyli intelektovì ani emocionálnì pro komunismus nadení. Klíèová místa v komunistických státech byla obsazena vìtinovì konjunkturalisty. Mohlo to být i jinak, nicménì lze øíci, e v èele komunistických státù by9 li úplnì jiní lidé, ne ti, kteøí by se ve svých cílech ztotoòovali s celou spoleèností. (M. Dolejí tyto souvislosti rozebírá v kontextu precizní teorie o spiknutí v Analýze 17 listopadu - http://www.nsj.cz/ archiv/arch2005_29.htm). Moc a majetek byly hlavním krédem tìchto jedincù. Byli by hloupí, kdyby si nespoèetli, e jejich pospolitost, silné zázemí, èasto i inteligence a vdy bezcharakternost by nenala lepí uplatnìní v systému na západì od jejich hranic. Pro plukovníky KGB musela být pøedstava toho, e jsou majitelé bank a kasin mnohem lákavìjí ne situace, ve které se aktuálnì nacházeli. Erotika v haciendách nìkde v jihovýchodní Asii, pøedstavovala nìco více ne daèa u Èerného moøe. Právì z pozic tìchto lidí dle mého názoru vyla iniciativa k deinstalaci komunistického systému. Oni mìli monost udret svùj reim buïto represí, anebo líbivou dynamizací systému. Mìli nejsilnìjí armádu a policii svìta. Na druhé stranì systém centrálního plánování byl schopen s danými technologiemi dosáhnout lepích výsledkù. Jejich aktivity vak neprobíhaly minimálnì poslední dvì desetiletí pøed pádem SSSR s velkým nasazením. Samotná propaganda, která má jak pro intelektuály, tak pro lid korunní dùleitost, nemìla profesionální úroveò, s propagandou dìlanou na západì liberály nesnesla ádného srovnání. Jsem pøesvìdèen, e pád komunismu nevyel z jeho vnitøní slabosti a z konfrontace s kapitalismem, ale z pragmatického zaøízení se jeho vùdcù. Nadené ovace lidu a triumfalismus kapitalisticky zapálených intelektuálù, byl v tomto procesu pøedpokládán a vyuit pøi transformaci komunistických vùdcù do nových struktur jako dekorace. Právì víra liberálních kapitalistù ve vlastní vítìzství je jedním z dùvodù, který naprosto podvazuje monost spravedlivého vyrovnání se s komunismem. Podívejme se do komunistických zemí, které pøímo nefungovaly pod taktovkou SSSR a kde lze pøedpokládat jinou konstelaci vnitøních sil. Castrova Kuba i pøes masivní embargo odolává a je zde vysoká podpora obyvatel komunistickému reimu. V zemích latinské Ameriky pro své vítìzství západ uíval praktiky , které vyly èásteènì na povrch v aféøe Irán-koka-gate, lo o to, e za peníze, které byli získány z prodeje drog v USA byli podporovány pravicové gerily. (Na okraj zde není na kodu zmínit, e situace, kdy Albánská mafie spojená s UCK bleskurychle ovládla evropský trh s heroinem, je v tomto kontextu velice zajímavá). Nicménì i tak zmínìný F. Castro ve svých rozhovorech èasto tvr10 dí, e kdyby existoval systematický plán na podporu komunismu ze strany SSSR v oblasti latinské Ameriky, komunismus by zde zvítìzil. A co více jak miliardová Èína, hospodáøství zde funguje vzhledem k jejich omezeným podmínkám dobøe. Protesty lidu jsou zhruba na stejné mnostevní úrovni jako protesty komunistù v kapitalistických zemích. Bohuel musím konstatovat, e pøi souèasné mravnì duchovní dekadenci západu, pøi absenci objektivních kritérií v západní filozofii a politice, je pøevaha západních zemí nad komunistickou Èínou a Kubou spíe kvantitativní, neli morální. Pøedelý krátký nástin politicko spoleèenských dìjù je dùleitý proto, e bez nastínìní kontextu pøedcházející spoleèenské vykoøenìnosti a tápání spolu s následným iracionálnì ideologickým zaujetím lidu pro nìkterou s vadných alternativ, je tìké pochopit neschopnost souèasné spoleènosti postavit se krizi, kterou sebou nese systém liberalismu a kapitalismu. Spoleèenská recepce tohoto systému má v sobì obsaeny zásadní shody se spoleèenským pøijetím minulých ideologických systémù. Ústøední shoda spoèívá v koperníkovském obratu od Boha k èlovìku, od objektivnì platného mylení k subjektivisticky psychologizujícím vizím, které emocionálnì podvazují celou spoleènost. Pøedmìtem zmìn v ideologických alternacích moderní spoleènosti je vdy sekularizovaná a znemravnìná masa. Obzvlátì v poslední dobì je situace kritická. Bìný konzumní èlovìk se spokojí s kapitalistickým pozlátkem. Veèer co veèer se prùmìrný západní èlovìk sadisticky baví pøi sledování brutální produkce kapitalistických kinematografických spoleèností. Obklopuje se mnostvím pornografických materiálù, které zaèínají u takzvané lechtivé erotiky a konèí u homosexuality, pedofílie a sadismu. A je to právì tento èlovìk, který si myslí, e je nositelem nejvyích lidských hodnot, je to ten èlovìk, který se domnívá, e systém spoleènosti, ve které ije je nejlepí moný a e je tøeba tento systém distribuovat v zájmu globálního dobra i zbytku svìta. Samozøejmì mezi pýchou na jedné stranì a neøestí a chybným poznáním na druhé stranì, je v dimenzi struktury lidské osobnosti adekvátní shoda. Právì ctnost a pravdivé poznání vede èlovìka k pokoøe, která spoèívá v pøimìøeném zaøazení jedince v hierarchickém øádu stvoøeného. Je to právì tento pyný a nemravný èlovìk, který si myslí, e dosáhl poslední mety v organizaci lidské spoleènosti. Kdy pøipoutí monost zmìny, tak pouze v rámci systému liberalismu a kapitalismu, který v podPOLNICE 11/2007 statì deifikoval a svým kadodenním ivotem jej znovu a znovu adoruje. Toto pojetí skuteènosti moderního èlovìka eliminuje jeho jakoukoliv monost, aby zmìnil spoleèenský dìj k lepímu. Ve svém jednání a rozhodování je liberálnì kapitalistická spoleènost stejnì svázána jako byla døíve v rámci komunismu a nacismu. V zaujetí pro svá dobra jednodue není schopná zachytit své omyly. Jak jsem ji øekl, byla doba, kdy spoleènost kapitalisticko liberální byla úspìná, svùj zenit má u ale dávno za sebou. Kdyby systém kapitalismu, který je dnes nedílnì spjatý s filozofií liberalismu, byl nejlepí moný a zároveò by ve bylo determinováno pozitivním vývojem, asi bychom dnes mìli ráj na zemi. Samozøejmì v edesátých a osmdesátých letech bylo klima kapitalisticko liberálních spoleèností v mnohých ohledech pøijatelné. V té dobì, ale bylo jetì moné hovoøit o národnì kulturním rámci západní spoleènosti, v té dobì byly dostupné nejen produkty kadodenní spotøeby, ale bylo i dostupné bydlení pro mladé rodiny, nebyla tak hluboká disproporce mezi chudými a bohatými. Mezi USA Kennedyho a USA dnes je nebetyèný rozdíl. V souèasnosti jsou Spojené státy zemí s mnostvím negramotù, násilníkù, sexuálních deviantù a chudákù ivoøících na okraji konsumní spoleènosti. Na základních kolách se musí pohybovat ozbrojení policisté, konzumace a distribuce drog je spoleèenským standardem. A teï si znovu polome otázku, proè tato situace není reflektována jako kodlivá, a proè to døíve lo a nyní ne? Zlo dnes není spoleèensky reflektované proto, protoe dnes lidé nevìøí tomu, e jejich filozoficko politický projekt, kterému beze zbytku dùvìøují, by vùbec k nìèemu patnému mohl smìøovat. Za dalí garant správného smìøování spoleènosti povaují své vlastní zapojení a zapojení lidí jako jsou oni, o kterých si myslí stejnì jako o sobì, e jsou svobodní, nezávislí, moudøí a podobnì. Jedná se o naprostou ztrátu soudnosti, která je charakteristická pro lidi ijící v jakémkoliv moderním ideologickém systému. Dnes je asi tato omezenost lidí jetì výraznìjí ne byla døíve. V této souvislosti jde skuteènì o progresivní vývoj. Èlovìk se mùe ze svých chyb tìko pouèit, protoe mnoství mylných alternativ, které se èlovìku nabízejí je bezpoèet. Ale v pøípadì vykoøenìní èlovìka z jeho pøirozených daností, pøi ztrátì objektivnì pravdivého mylení lze chyby pouze kumulovat a k tomu právì dnes dochází s progresivní charakteristikou. Absence zdravého rozumu spoleènì se silnou ideologickou vírou je dnes hlavní pøíèinnou veobecné chaotizace a úpadku. Kdy nìkomu øeknu, e není dobré, aby s naimi enami bylo zacházeno jako s dobytkem na trhu, e není dobré, aby desetitisíce en s vykopanými zuby bylo nuceno k prostituci (co je neoficielní odhad kriminalistù, který já povauji za správný), tuto kritiku neslyí. Je to stejné jako komunistovi v padesátých letech øíkat, e není dobré, aby jejich politiètí odpùrci byli internováni v KT. Jednodue ádný z nich nepøipoutí, e by systém, ve kterém jsou jak emocionálnì, tak prakticky zapojení mìl takové výsledky. Kdy bych pøed nacistou kritizoval rasismus, mìlo by to stejný efekt, jako kdy bych pøed liberálem kritizoval homosexualitu. Jestlie jsou podle nich tyto konsekvence reálným výsledkem systému, který povaují za nejlepí, zlo pro nì zùstává utajeno. Jestlie øeknu, e kapitalistická globalizace má katastrofální výsledky a uvedu statistiku WHO, která hovoøí o tom, e dennì umírá 150 000 dìtí hlady a na následky podvýivy, je to pro nì jen èíslo. Jestlie øeknu, e liberální a kapitalistická globalizace vede k destrukci rodiny, odpoví, e je-li toto výsledkem kapitalistické globalizace je správné se vzdát institutu rodiny. Ti umí- T rnìní z globalistù pøiznávají chyby, ale vìøí, e se ve v dobré obrátí, ti radikální prezentují jakékoliv výsledky kapitalisticko globalizaèních procesù jako dobro. Spoleèná je jim víra v to, e a spoleènost bude øádnì multikulturní, multietnická a hospodáøsky prosperující, vichni nakonec uznají jejich pravdu, oslnìní harmonií a funkèností takové spoleènosti v budoucnu. Ztráty a utrpení, které provázejí dnení svìtový vývoj, mají dle nich mít pedagogický efekt, zrovna jako ho mìli mít koncentrácích explicitních totalitaristù. Takto bych mohl pokraèovat, ale zde nejde o jednotlivé skuteènosti, jde mi zde o pochopení principu hýbajícího moderní spoleèností, která je plná iracionality. A teï k otázce, proè to døíve v kapitalistickém prostøedí lo. Kapitalisticko liberální spoleènost po delí dobu participovala na hodnotách, které nevzeli z ní, které jsou s ní dokonce v rozporu. Filozofie lidské svobody bez morální odpovìdnosti, filozofie maximálního výdìlku to jsou témata, která nemají nic spoleèného s tradièní køesanskou evropskou spoleèností. To dobré na èem se dalo stavìt, moderní spoleènost pouze zdìdila. Vzdìlaní lidé, fungující rodiny, zdravé národní spoleènosti, to ve se udrovalo pouze setrvaèností. V podstatì lo o morální kredit, ze kterého tyto spoleènosti mohli po nìkolik generací èerpat. Dnes zaèíná být tento kredit vyèerpán. Jaká je odpovìï na tento stav. Být konzervativcem, ne to nejde, není co zakonzervovat. Je tøeba aktivnì pùsobit na èlovìka. Asi bude nutné zmìnit celý hospodáøsko politický systém. Pøi pohledu na ideologicky svázaného èlovìka dneka, vak nejsem moc optimistický. Ani pohled do moderní historie není pøíli veselý. Jen nìkolik málo reimù lze poukázat jako rozumné a mravné. Zcela jistì mezi nì patøilo Salazarovo Portugalsko, Frankovo panìlsko, Dollfusovo Rakousko, moná bych si jetì vzpomnìl na dalí, ale rozhodnì by jich moc nebylo. Ideologická víra, která principùm nediferencované svobody a kapitálového zisku podøizuje základní kvality lidského ivota je dnes stále více a více rozíøená. Pøirozená stratifikace spoleènosti, která na první místo staví lidi s duchovním rozmìrem, je rozboøena a na prvním místì ve spoleènosti stojí finanèníci. Celkový úpadek západu je dnes z velké èásti výsledkem výe ukázaných zmìn. Vít Skalský Prohrát slunce pøed východem øebae boj proti Církvi má dlouhou tradici a byl veden u rùznými zbranìmi, teprve Otto von Bismarck, elezný kancléø Pruska objevil, pojmenoval a dal do obìhu zbraò fungl novou s názvem kulturní boj. Na muku své zadovky si elezný Otto vzal køesanství obecnì to katolické zvlá. Pikantní je, kdy milovník uniforem a øízných marù (tohle ztìlesnìné pruáctví), se pustí do boje i na poli kulturním. Støet zájmù to vak nebyl, vdy armádì takto kulturnì zulechtìného národa se dostalo (za 1. svìtové války), pøezdívky Hunové. Na poli kulturního boje mìl elezný Otto nemálo následovníkù z øad jednotlivcù (u nás Masaryk), organizací i politických systémù. I bolevismus se úèastnil: razantnì a po svém dynamitem! Jen místo kostelù katolických se bortily ty pravoslavné. Tøebae kulturní boj je vynálezem 19. století, mìl u ve vrcholném období naich dìjin své protagonisty, kdy pro houfy husitských bratøí se povyraením obzvlátním a pøenáramným stalo vypalování kostelù a kláterù! Snad pro pocit duchovní spøíznìnosti s likvidátory ruských kostelù odmítl Masaryk, razící heslo Tábor je ná program, pomoc èes- koslovenských legií v Rusku protibolevickým armádám Kolèaka a Dìnikina? To vývojovì dokonalejí humanismus s dynamitem nepracuje. Dynamit a beranidlo k bourání hradeb nahradil psychologií, pøesnìji psychologií davu! A protoe dav miluje umìní divadla, vystupuje humanismus i jako herec, permanentnì obsazovaný do rolí veskrze kladných, i kdy by jeho naturelu hovìly spíe role typu Shyllocka. Umìlecký dojem musí sice obèas zachraòovat spøíznìná kritika dùrazem na výpravnost scény, ale nevadí, hlavnì e obecenstvo, milující pestrost kulis a lesk kostýmù, se baví. Tak iluze pøekrývají realitu. To je stará vìc, vdy ani Mefisto se Faustovi nepøedvádìl v pravé podobì. Kdy dobyli panìlé øíi Inkù a dìlili koøist, dostal jeden z jezdcù umìlecky provedené slunce z ryzího zlata a bìhem noci ho v kostkách prohrál. Od té doby pro vìc, zmaøenou hned v zárodku, mají ve panìlsku pøísloví: Prohrát slunce pøed východem. 3. listopadu 1918, jen nìkolik dnù po vyhláení samostatného státu, byl na Staromìstském námìstí v Praze stren Mariánský sloup. Jak vidìt, nejen v øíi Inkù POLNICE 11/2007 lze prohrát slunce pøed východem! Potom, kdy na trùn usedl platonský král filozof (propagandou vyvedený na tatíèka), zaèali za jeho panování pøedskokani nové éry pøevádìt (v rámci kulturního boje) heslo Tábor je ná program do praxe! Organizovaní i soukromí pokrokáøi na vech úrovních (vèetnì té místní), osmìlení praským èinem, zaèali svùj vlastní kulturní boj, odstraòováním (nièením) symbolù tmáøské církve. Zvlátì spadeno mìli na sv. Jana Nepomuckého (vdy tatíèek pravil, jaký on byl nehodný!). Tak mnohá boí muka, kaplièka èi socha svìtce u tehdy vzala za své! Novodobí tábortí bratøi se zøejmì touto èinností natolik vyèerpali na tìle i na duchu, e o 20 let pozdìji (za Mnichova), u jim nezbývalo sil k hájení státu, který hrdinským èinem (strením Mariánského sloupu) vzeel, vak neslavnì bez výstøelu seel! Snahou a cílem demagogù vech dob i smìrù vdy bylo ovládnutí due a mysli davu. Dav logiku ani argumenty nepotøebuje, neádá si jich, ani je neposlouchá. Dav chce zvolání, hesla, bubny a polnice! A rovnou k cíli! Kadá doba má svá identifikaèní hes11 la. Vak i my nìkterá známe: Za socialismus, Za svìtlé zítøky, Kupøedu levá I doba prvorepublikovì liberální je mìla: Pryè od Øíma, Øím musí být souzen (a odsouzen), i to ji zmínìné: Tábor je ná program. (Nejsou to ony bubny a polnice?) Popravdì øeèeno, ta dvì o Øímu domácí výroby nebyla to byl tovar z dovozu! Ale Tábor ten ná byl i s jeho programem, oiveným onoho 3. listopadu 1918 na Staromìstském námìstí. Pøièíst vak tento barbarský èin pouze na vrub davu by bylo daleko od pravdy. Vdy aktu fyzické destrukce pøedchází, a to daleko døíve, destrukce duchovní! Ta zaèala v øadách elit, vdy nadených pro slovo pokrok. A protoe u tehdy vedla cesta k penìzùm i ke kariéøe po vìtru, snail se kdekdo: umìlci, historici, novináøi, uèitelé Ti vichni v pokrok uvìøili, zamilovali si ho, touili po nìm, v pokrokovosti se cvièili a v ní závodili. Ani sokolíci èi spolek pøátel ehu nezaostal. Kadý se cítil být (v rámci boje za pokrok) povolán k potøení hydry klerikalismu, která, dle døívìjích prognóz, mìla být v té dobì u asi 100 let po smrti! Kulturní boj se vak neomezoval jenom na pøímou akci, ale zahrnoval i vedlejí cesty, cestièky a by-passy (neboli obchvaty), pøes rozbíjení tradièních hodnot v umìní, estetickém cítìní, filozofii i mylení! Takto upravenou cestou, doufali, lze snáze odejít od Øíma. Cti nejpøednìjí se dostalo umìlcùm jít v èele kulturního boje a pod prapory pokroku vytváøet nové netradièní formy v umìní a plnit je stejnì netradièním obsahem. Heslo Pryè od Øíma tak dostalo pendant v heslu Pryè od tradice! Pokrok v umìní se jmenoval Avantgarda nebo Moderna. A Avantgarda nebo Moderna, synonymem pro obojí bylo opìt slovo pokrok! Dveøe umìleckých salonù byly, po vzoru salonù paøíských podobných tomu madame Steinové, pro avantgardu dokoøán. Jako bonus za pokrokovost byly pokrokovým umìlcùm poøádány výstavy i s propagací jejich dìl. Kritika neetøila chválou ani objasòováním principù moderního umìní. Tupí malomìáci zpoèátku nové umìní nechápali a jeho výboje pokládali spíe za recesi. Netrvalo vak dlouho a zástupy snobù neetøily obdivem; dokonce zaèaly modernímu umìní i rozumìt (!) a odhalovat jeho 12 tvùrèí principy a novou estetiku! Kulturní boj tak i u nás zaèal úspìnì, aè ne vdy bylo tøeba umìní té nejvyí bonity staèila i karikatura. Vdìèným námìtem byla postava pána farárka, co byl buï prohnaný intrikán nebo kulatý páter flanïák s mastnou bradou za stolem s mísou plnou jitrnic! Jak po takto plasticky vyvedeném obrazu Církve, neurazit hlavu (nebo aspoò ruku) tomu svatýmu na rozcestí? Romanticky ladìní páni Brouèkové, rádi naslouchající ohlasu vítìzných bojù husitských pøedkù (zvlátì pøes bezpeènou vzdálenost nìkolika staletí), o svaté ani o jejich sochy na rozcestí ani nikde jinde nestáli, vdy Pastýø jak byl Rozsévaè svými oveèkami (jetì pøed promìnou v tatíèka) nazýván, jim podal (tøebae ne historik) historický výklad (o) smyslu èeských dìjin, a tam o svatých øeè nebyla! Tak se z pánù Brouèkù, dosud nepouèených, stávali Brouèkové pouèení, pak pokrokoví a na konci ateistiètí! To ovem nebylo na pøekáku tomu, aby i pro nì se Tábor nestal programem. Národ, obsahující takové mnoství Brouèkù, pokroèil v koneèné vývojové fázi a k povìsti nejatheistiètìjího národa v Evropì! Pastýø, pokouející se kdysi (jetì za c. k. Rakouska) neúspìnì o zaloení vlastní církve, která by hlásala náboenství nezjevené (?!), nakonec skonèil v církvi evangelické, hlásající náboenství POLNICE 11/2007 zjevené! Jeho vztah k evangelíkùm i k èeským bratrùm, o jejich dávnìjí historii pøedevím opíral svoje umìlé konstrukce o smyslu èeských dìjin, byl asi takový, jako byl jeho vztah k námluvám kudlanky a k osudu jejího partnera po skonèení aktu! Zøejmì podobnì to pocioval i autor Brouèkù (jiných ne tìch výe zmiòovaných), evangelický faráø Jan Karafiát, kdy poadoval vylouèení neúspìného Pastýøe církve náboenství nezjeveného z øad evangelíkù. Tøebae historik Pekaø rozcupoval umìlotinu vydávanou za hermelín na padr, propagandistická maina provoz nezastavila a pokrokáøtí uèitelé nadále vyprávìli generacím áèkù o nejslavnìjí dobì naich dìjin i o dobì temna, která zøejmì skonèila strením Mariánského sloupu. Jeho strení mìlo být symbolickým pøedznamenáním duchovní i kulturní orientace nového státu (která se a po okraj naplnila) a manifestací Husovy pravdy nad protinárodní katolickou hydrou, kterou mìl symbolizovat Mariánský sloup s postavou Panny Marie (!) na jeho vrcholu, ani ovem vìtina z davu mìla tuení, e Jan Hus byl ctitelem Panny Marie a e k ní i sloil modlitbu! Proto strení Mariánského sloupu nebylo jen èinem protikatolickým a barbarským, ale ve své podstatì a logicky i èinem protihusovským! Husùv tragický osud je pro pokrokáøské historiky, hlavnì vak pro psychology davu a manipulátory tím, èím je pro faleného hráèe eso v rukávì. Sami chladní jako peklo (v Dantovì pekle ïábla neolizují plameny, ale trèí zamrzlý v ledu), roznìcují druhé, sami lhostejní k osudu nejbliího okolí, pøedstírají city nad tragédií, od ní je dìlí staletí, sami mlèící k souèasnému bezpráví, poadují právo pro toho, který by je sám, jako své advokáty, odmítl! Sami bezcitní, kupèí s city druhých, sami svatosti se vysmívající, poadují na Církvi uznání svatosti pro Husa! Dejte u pryè své ruce, stejnì pinavé jako vae èiny a úmysly od památky èlovìka, který, i pøes omyly, kterých se dopustil, je ve srovnání s vámi, v skutku svatý! V jedné povídce se vypráví, jak se starý harfeník po smrti setká v nebi s Husem a øíká mu: Mistøe Jene, po srdci byl´s vdy v Èechách mùj, ne tak po rozumu, èím naráí na rozdíly ve vìrouce, ale také na to, e ne vdy jsou srdce a rozum v rovnováze. I pro nás katolíky, kteøí nejsme jenom katolíky po rozumu, je Jan Hus po srdci ná! Tøebae dnes u Husova postava není tak atraktivní ani vyuitelná jako kdysi, jetì za prvorepublikové éry, kdy se stala obukem v rukou liberálù, humanistù, pokrokáøù a tatíèkù a jedním z milníkù na cestì falené interpretace èeských dìjin, nehodlají se jí ti, kteøí si ji úèelovì propachtovali, jen tak vzdát, vdy díky jemu, jeho postavì, té historické i té na Staromìstském námìstí, dosáhli toho, e jejich pokroková horizontála tam tenkrát triumfovala nad zpáteènickou vertikálou! A nebyl to triumf ledajaký (!), vdy kde se kdy stalo, e by právì vzniklý stát po nìkolika dnech existence, vykroèil tak ráznì na cestu pokroku a dal tak razantním aktem vale tmáøským, reakèním, protinárodním a bùhví jakým jetì silám? Ale a jejich triumf byl sebevìtí, a se jim hruï dmula pýchou sebevíce, zùstali stále a jenom pøedskokany! Pøedskokany nové éry, kteøí, a na mùstku velkém, støedním nebo malém, vyjídìli stopu tìm pravým borcùm, kteøí mìli nastoupit po nich. A oni nastoupili! Psal se únor roku 1948. Tøebae po 2. svìtové válce se ve zmìnìných pomìrech výrazu kulturní boj u neuívalo, existovat nepøestal. Doba pouhých agitujících pastýøù byla pryè. Teï u nelo o více èi ménì zastøenou proticírkevní agitaci nebo o pokoutní nièení soch èi kaplièek rukama prvorepublikových pomatencù, zblbnutých agitací svobodomyslných novin a osvìtových kalendáøù nebo volnomylenkáøských (zednáøských) spolkù. Pováleèná Nová éra zaèala jako program státního atheismu, který se ani v nejmením netajil zámìrem znièit køesanství a dorazit hydru klerikalismu (po kolikáté u?) pøedstavovanou Církví. Proto Hus, husitství a Èetí bratøi, spolu s Komenským, zùstávali stále na seznamu rekvizit, které inspicienti uschovávali z prvorepublikových depozitáøù a které hodlali v nových inscenacích starých klasických kusù jetì pouít. Proticírkevní agitace tatíèkovských èasù byla teï nahrazena pøímou akcí, po sovìtském vzoru provádìnou osvìdèenými metodami bolevismu! Tak daleko u nás doskoèili revoluèní mistøi skokanských mùstkù(!), díky dobøe vyjeté stopì pøedváleèných pøedskokanù i díky duchovní prùpravì národa ze strany tìch rùzných humanistù, liberálù, pastýøù, samozvaných vykladaèù dìjin a pozitivistických filozofù! Tak dobøe vyjetá stopa konèila v bolevismu! V zaèínající éøe svìtlých zítøkù pøily, jako jedny z prvních, na øadu klátery a øády. Ty byly rozputìny a mnozí z øeholníkù skonèili ve vìznicích. Soudním i mediálním zdùvodnìním této akce byly nálezy zbraní v kláterních sklepeních, stejnì temných jako úmysly tìchto agentù imperialismu. Po takovémto odhalení se nìkteré z kláterù promìnily na sklady, kasárna nebo vìznice anebo na jiné veøejnì prospìné instituce; zbytek byl ponechán zubu èasu a chátrání. Podobnì jako øeholníci a klátery dopadli i knìí a farnosti. Také z nich skonèili mnozí ve vìzení pro zmìnu jako vatikántí pioni! Jiným byl, bez udání dùvodu, odebrán souhlas k výkonu knìského povolání, a tak se poèet neobsazených farností zvyoval. Úmìrnì zvìtujícímu se nedostatku knìí se zvìtoval i poèet chátrajících církevních objektù, o které nemìl kdo peèovat (a na jejich údrbu nebyly ani peníze) a které pøitom patøí (spíe patøily) ke kulturnímu dìdictví národa. Jetì horí situace ne ve vnitrozemí byla v bývalém pohranièí, kam po odsunu nìmeckého obyvatelstva pøicházeli noví kolonisté, bez vztahu ke krajinì i ke kulturnímu dìdictví. Bilance kod byla otøesná. Nejhorí osud vak èekal památky ve vojenských prostorech, kde zbylé kostelíky a kaplièky poslouily jako vhodný dìlostøelecký cíl! I tak probíhal kulturní boj. Nadìje svitla po ètyøiceti letech, kdy skonèila jedna fáze tohoto boje, zhroucením systému, který si nárokoval vìènost: Se Sovìtským svazem na vìèné èasy! Jeho náhlé zhroucení vedlo k mnoha úvahám a teoriím, z nich ta pravdì nejblií, Analýza 17. listopadu Miroslava Dolejího, byla napadána nejzuøivìji, a hystericky, jak novopeèenými liberály a demokraty, èasto pøerozenými z nejtvrdích svazákù padesátých let (v mnoha pøípadech kmenových to zamìstnancù Charty), tak i novináøskými moky plachtícími po vìtru, ale také, co je nejsmutnìjí, i bývalými Dolejího spoluvìzni! Témìø oficiální teorií o pøíèinì krachu východního impéria se stala teorie uzbrojení, která je narozdíl od jiných (teorií) hodnocena jako politicky korektní. templ politicky korektní je schvalovacím razítkem i výzvou k autocenzuøe, nebo být politicky korektní, slibuje být in. Opak znamená: Z kola ven! Tøebae teorie jedné mince o dvou stranách je pravdì blií, schvalovací razítko POLNICE 11/2007 nemá, a tak za politicky korektní uznána být nemùe. (Moná i proto, e se v ní mluví o minci, raené v penìzokazecké dílnì?) Kdy pøedváleèní liberální pøedskokani vyjídìli stopu borcùm totality, nebyla to sluba nechtìná ani náhodná. Zastøený atheismus (v bolevismu plnì vyvøelý na povrch) hlásaný Pastýøi náboenství nezjeveného maskovaný pøíchylností k husitství a èeskobratrské ideji, vycházel z pøedpokladu, e prosazení atheismu do mysli národa musí zaèít eliminací katolicismu z národních dìjin a z jistoty, e z novodobých husitù boí bojovníci nebudou! (I kulturní boj zná stezky, po kterých lze dopravovat podloudné zboí). Jedním z prùseèíkù, kde se cesty onìch dvou vzájemnì antagonistických systémù (liberalismu a bolevismu) protnuly, je právì idea atheismu a úpornost, s jakou se ji oba snaily (a snaí) vpravit do mysli evropských národù. Kdosi øekl, e: Národy se udrují idejemi, ze kterých vznikly. Tím, kdo toto øekl, nebyl ale tatíèek Pastýø, ten si výrok vypùjèil a nahradil slovo národy slovem státy! (Asi i jemu se, jako mnohým, vzpøíèilo slovo národ v krku?) Je-li výrok, e národy se udrují idejemi, ze kterých vznikly, pravdivý, potom Evropì moc èasu nezbývá Likvidací køesanství (je je podmínìno likvidací katolicismu!), které bylo základním kamenem pøi stavbì evropských národù a jím byly tyto národy po tisíciletí udrovány, poèíná konec Evropy národù a tím konec Evropy jako historického, kulturního (a dominantního) fenoménu svìta! Náhradní ideou souèasné Evropy (i Ameriky) je její víra v nekoneènost Pokroku a ve vemohoucnost Vìdy a Techniky (a okouzlení poèítaèi), co je zmodernizovaná báje alchymistù o kamenu mudrcù a elixíru mládí! Je známo, e slovo nebo gesto mùe prozradit mnohé, i to, e dle detailu lze soudit na celek. Literatura i psychologie dokáí skrze detail popsat celek nebo odhalit tajné vazby i skrývaná tajemství. Napøíklad: jaká tajemství (a vazby) spojují dr. Jekylla a pana Hyda, anebo: jaká tajemství (a vazby) mohou spojovat ideologie liberální a totalitní, mají-li obì tolik spoleèných nenávistí(!), aèkoli kráèejí po rùzných stezkách? Nevedou ale i rùzné stezky ke stejnému cíli? Je-li cíl stejný, kde, na jakých køiovatkách, se pøíbuzné nenávisti potkávají, aby si podaly ruce? Není pak tento souèasný i onen pøedelý systém, podobnì jako dr. Jekyll 13 a pan Hyde, kadý jinou postavou ve stejné osobì? Jinak øeèeno: nejsou oba ze stejné líhnì? Protoe nakouknout do jejich rodných listù není moné, znamená to buï podrobit vzorky jejich plivancù testu DNA, a tak prokázat jejich pøíbuznost genetickou, nebo sestavit mozaiku jejich spoleèných nenávistí, a tak prokázat jejich pøíbuznost duchovní! A koho e to tak nenávidí? Staèí se porozhlédnout. Jsou nenávisti, které by se daly oznaèit jako soukromé a racionální, snad tedy i pochopitelné, ovem jen v rámci naí poruené pøirozenosti. Jsou ale i nenávisti, které se dìdí spolu s rodinnými perky nebo jako odkaz otcù, neobrouené vìky ani civilizací a silnìjí ne siciliánská krevní msta! Jejich vitalita se v toku èasu neumenuje a únava materiálu je zatím neznámá. A o tìch tu bìí øeè. Na generálním tábu téhle fantaskní øíe zloby u dlouho leí mapy s vyznaèenými kótami, které je nutno obsadit. K dobytí Objektu, je, dle stratégù, nejprve tøeba pøeruit spoje mezi ním (objektem) a okolním svìtem. To se také od dob Francouzské revoluce dìje: propagandou, válkou geril i uitím tìkých kusù. (A to se jednou jakýsi Josef Vissarionoviè ertovnì ptal, kolik e tenhle Objekt má divizí?) Pozoruhodné je, jak vechny ideologie a politické smìry, od filozofujících osvícencù, pøes marxistické revolucionáøe a po liberální humanisty (vèetnì té èeské pastýøsko-tatíèkovské speciality) spìchají tým smìrem a pøesnì vìdí, kam nakroèit a kde je nepøítel. Ani støelka kompasu není tak pøesná. (Není i toto jedním z kamínkù do mozaiky?) Kóta, kterou je jetì tøeba obsadit, má na mapách stratégù oznaèení národ. Mají pravdu, nebo národy Evropy, napájené v dobách své mladosti z pramenù víry (zprostøedkovaných Církví), musí být obsazeny, aby nad Objektem (Církví) mohl zavlát prapor vítìzù. Útok na Církev je tak útokem na køesanství a tím i na Evropu a její národy! Nebo snad u neplatí, e národy jsou udrovány idejemi, ze kterých vznikly? Dávno pryè jsou doby obrozenecké, kdy slovo národ (které dnes mnohým zní jako nepatøièné) bylo skloòováno ve vech pádech. Ale zbavme se iluzí i sentimentu, nebo u i v dobách obrozeneckých se valná èást tehdejí intelektuální elity stavìla k Církvi a ke køesanství negativnì a národ (který tak vyzvedala) chápala jen jako jazykový a územní celek, a kdy 14 mluvila o kultuøe, mínila jí její sekularizovanou èást. Èemu se vak podivovat, bylo-li v tehdejí vlastenecké spoleènosti èlenství v nìkteré z lóí (tìchto tvrzí pokroku), které tu vyrùstaly jako houby po deti, chápáno jako sluba svobodì i národu? Take spokojit se uèebnicovým líèením doby obrozenecké nebo oficiálním ivotopisem obrozencù, poèínaje modrým abbém, asi nestaèí. Z toho plyne, e vechno má svoje návaznosti, s pøesahem do dneních dnù, a øeèeno instalatérským argonem, svoje pøechodky, spojky a nipple (a také, e høíchy dìdù padají na hlavy vnukù). Od èasu obrozencù pokroèila doba natolik, e ani sekularizovanému národu se pardonu nedostane! To stát je na tom o zdání lépe. Tohoto slova jetì uívají, ale spíe jako oznaèení nìèeho, co se stejnì jako národ stane exponátem v paleontologickém oddìlení muzea vedle vymøelých brontosaurù! Po urèenou dobu bude jetì fungovat jako výbìrèí daní od èlenù obèanské spoleènosti (ovem e ne od sociálnì slabých menin) a jako hráz proti rasistickým, xenofobním, antisemitským, faistickým, faizujícím a bùhví jakým jetì snahám, ne skonèí jako bankrotáø (!), podepsaný na òùøe cedulièek vedoucí k rozbuce a k Velkému tøesku! Po nìm se houfy exekutorù rozebìhnou po vlastech èeských, a do matièky Prahy stovìaté, kde nejedna z jejích vìí, vèetnì tìch katedrálních, bude soudnì obstavena. Tato finální privatizace, aè aktem na výsost reálným, je i aktem symbolickým, nebo i dritelé cedulièek, tihle tvanci zisku, tøebae veskrze obchodního ducha a pragmatiètí a k uzoufání, mají svùj duchovní rozmìr, kde jen oni jsou doma a kde se mluví øeèí symbolù. Ta, aè náznaková, vyjadøuje mnohé nadìji i triumf. Symbolikou triumfu mluví vak nejradìji. Per aspera ad astra. Skrze hloí ke hvìzdám (jak pøekládají nìkteøí). Vak i my z té mluvy nìco pochytili. Známe pøece jejich hvìzdy i tu pìticípou, toho Adama Kadmona, rozkroèeného z kontinentu na kontinent, vyvedeného v barvì rudé, ale i bílé!! Známe i jejich úmysly i cíle, by mluvili øeèí sebetajnìjí, nebo známá to vìc: ídlo v pytli neutají! e tøesk je blízko, lze poznat i podle zvýené aktivity kolem Katedrály, jak Svatovítský chrám nazývají výrobci petic za jeho navrácení(!) státu. A proè e Katedrála a ne Svatovítská anebo chrám svatého Víta? Asi proto, e: Nomen Omen (kdy u jsme v té latinì). Jméno znamením! Je-li jméno znamením, POLNICE 11/2007 pak dùslednost, s jakou se snaí Katedrálu nepojmenovat (!), je namístì, protoe oznaèení Svatovítská vypovídá o úèelu, k jakému byla kdysi postavena. Víme-li k jakému úèelu byla postavena (snad to ví i vìtina obèanù?), víme i komu patøí, èi spíe komu nepatøí! Snaha po zestátnìní Svatovítské katedrály je opìt èeskou raritou ne nepodobnou oné pastýøsko-tatíèkovské specialitì. Dùvodem je znovu snaha (po kolikáté u?) pomocí obchvatu nebo øetìzením akcí dorazit do vytèeného cíle. Moná, e se zdejí specialita stane archetypem i pro jiné státy, take státních katedrál bude dostatek. A paøíský Notre Dame se nejspí stane památníkem Komunardù. K radosti výrobcù petic i státu loajálních obèanù, kteøí tyto petice podepisují (aè nevìdí, co èiní), má být Katedrála dle rozhodnutí soudu pøedána. Tak se na seznamu majetku finanènì vratkého (øeèeno eufemisticky) státu, vedle dálnice D1, státních drah, rùzných tìch multifunkèních hal nebo Zlaté kaplièky s nápisem: Národ sobì, objeví, mimo jiné, i Katedrála. Co z ní po Velkém tøesku a jejím následném obstavení noví majitelé, dritelé cedulièek, udìlají? Golemovo muzeum nebo centrum Prahy magické ? Pro dritele cedulièek bude získání Katedrály (od zbankrotìlého státu) nejen symbolem vítìzství v kulturním boji, ale i dalím vítìzstvím ve válce, otøásající (nejen) Evropou, její støed je právì obsazován. Cesta ke hvìzdám, jak vidìt, nevede jen skrze hloí, ale i skrze trní hospodáøství a Geschäft, ozdobený humanismem! (Jsou jako fíkovník, který nerodí, ale vysává zemi!) Milovníci Geschäftu, symbolù a duchovna u pozvedají èíe a chystají hostinu vítìzù! Moná pøedèasnì, vdy obludné hlavy chrlièù na zdech Svatovítské katedrály symbolizují vytlaèení neèistých sil z vnitøku chrámu! Nevím, zda je moné (i bez hry ve vrchcáby) znovu prohrát slunce pøed východem? Jestli ano, tak humanismus, trní hospodáøství a kasou probíhající vítr je jediné, co zùstává! A také otázka: vás tohle trní hospodáøství a jeho cedulièky jetì nedìsí? Mì u dávno! A co humanismus? Jindøich Koudelka Národní tisková agentura S Výzva Svatováclavského snìmu Odmítnìme antidiskriminaèní zákon! vatováclavský národní snìm (SVNS) odmítá snahy o omezení pøirozených práv a svobod obèanù zavedením nebezpeèného antidiskriminaèního zákona do èeského právního øádu. Tento zákon je nadbyteèný, nebo zájmy menin jsou v ÈR dostateènì zajitìny stávajícími právními normami. Navíc pøitom, paradoxnì, sám vytváøí právní podmínky k potenciální diskriminaci irokých vrstev obèanù náleejících k majoritì. Pochybný je toti samotný princip zmínìného zákona, který smìøuje k nepøijatelné ideologizaci spoleènosti, legalizuje pøípadné zásahy do vlastnických práv a ve svých dùsledcích dokonce vytváøí prostor ke kriminalizaci legitimních obèanských názorù a postojù. Neobstojí pøitom argument, e obdobnou právní normu mají v dalích zemích EU a e je ÈR k pøijetí tohoto zákona evropskými institucemi fakticky nucena pod hrozbou sankcí. Právì tzv. nové èlenské zemì EU zpoza nìkdejí elezné opony by dnes mìly zúroèit tragickou dìjinnou zkuenost svých národù se státními zásahy do obèanských práv a vyjádøit zásadový odpor jak proti tzv. antidiskriminaèní legislativì, tak proti nátlakovým metodám jejího prosazování na pùdì EU. Ve Staré Boleslavi 28. záøí 2007 Mgr. Petr Bahník pøedseda SVS (Právo a Spravedlnost) Frantiek Èervenka místopøedseda SVS (Právo a Spravedlnost) Krytof Kindler èlen pøedsednictva PaS Mgr. Jan Skácel (pøípravný výbor Národní demokracie) Martin Èejka místopøedseda Národní sjednocení (NSJ) Kamil Valla místopøedseda Národní sjednocení (NSJ) Jan Pavlovèín místopøedseda NSJ Bohuslav imek èlen pøedsednictva NSJ Tomá Hamet èlen pøedsednictva NSJ Adolf varc nestraník Tomá P.P. Hamet Antiheretikon Uprostøed boje u není co hlídat matièko moje chtìl bych se vyzpovídat hlava mì bolí, asi od palcátu matièko milá, pozdravujte tátu. Matièko milá, modlete se za mì chybí mi síla a pokleslo mi rámì matièko Boí, prosím dej mi síly abychom dnes slavnì zvítìzili. Doma v dvorcích ito zraje horce na praporcích máme Tvoje srdce matièko Boí, ípy zvoní tence svoje due vkládáme do rùence. Hoøí chrámy, hoøí zpovìdnice vyslal chámy ïábel do vinice matièko moje, matko Boí tichá zatni prosím mùj meè do kalicha! http://www.thamet.ic.cz POLNICE 11/2007 15 = VÝZVA === VÝZVA === VÝZVA === VÝZVA = Podnikatelé a ivnostníci, podporujte finanènì NSJ a svùj sponzorský dar si odeètìte od základu danì. NSJ BUDE PROSAZOVAT I VAE ZÁJMY!!! Dle zákona o dani z pøíjmu è. 586/92 Sb. má fyzická osoba podnikatel (podnikající na základì ivnostenského oprávnìní a zapsaná v ivnostenském rejstøíku) monost odeèíst si od základu danì dar poskytnutý politické stranì nebo hnutí, pokud úhrná hodnota darù ve zdaòovacím období pøesáhne 2% ze základu danì anebo èiní alespoò 1000 Kè. V úhrnu lze odeèíst nejvýe 10% ze základu danì. Stejnou monost mají i právnické osoby (osoby zapsané v obchodním rejstøíku - pø. s.r.o, a.s ..atd.), u nich minimální hodnota daru èiní alespoò 2.000 Kè, nejvýe je vak moné si odeèíst 5% ze základu danì. Pø. Podnikatel - právnická osoba má základ danì 250.000,-Kè (èástka, ze které se vymìøuje daò). Minimální hodnota daru, o kterou si mùe sníit základ danì èiní 2.000Kè a maximální hodnota daru, o kterou si mùe svùj základ danì sníit je 5% ze základu danì, tedy 5% z 250.000Kè, co je 12.500,-Kè. Podnikatel tedy mùe darovat min. 2.000,-Kè a max. 12.500,-Kè, o které si sníí svùj základ danì. Vìnovat mùe samozøejmì i více, ale tyto èástky ji nemá monost odeèítat od základu danì. Obdobný zpùsob platí i pro fyzickou osobu podnikatele. Rozhodnì stojí za úvahu zda legálnì nesníit svùj základ danì a pomoci politické stranì NSJ, která hájí èeské národní zájmy a podporuje èeské podnikatele, ne financovat rozhazovaènou protièeskou politiku ÈSSD. V pøípadì zájmù podpoøit politickou stranu NSJ nás kontaktujte na e-mailové adrese [email protected] Na základì konkrétní èástky, kterou podpoøíte NSJ, Vám bude doruèena darovací smlouva urèena pro Vae úèetnictví. Za Vai pøízeò Vám pøedem dìkujeme. Za pøedsednictvo: Martin Èejka, È. B.Ú.: Národní sjednocení 192893578/0300 Vydává politická strana Národní sjednocení pod reg. èíslem: MKÈR E 15322 È. B.Ú.: Národní sjednocení 192893578/0300 IÈO: 26590018 Objednat lze na adrese: Køivenická 448, 181 00 Praha 8 nebo na e-mailové adrese: [email protected] http://www.nsj.cz Vychází dle potøeby
Podobné dokumenty
homosexuální životní styl - Federácia rodín za svetový mier
emoce vyplývá jejich žaloba proti spoleènosti. V homosexuálním prostøedí existuje tendence k „sebedramatizaci” a je ji
možno vidìt v propagandì homosexuality.
Napø. èlen homosexuálního spolku v Hol...
Sborník vystoupení z konference konané u příležitosti 90. výročí
aplikace marxismu na dnení podmínky, místo jeho modernizace a obohacení o nové poznatky, jen uctíváme osobnosti historie komunistického a dìlnického hnutí, dìláme z nich modly a stavíme jim kult...
„I zatroubila první polnice…”
3. Dalím velmi váným problémem je,
e se v národních hnutích objevují levicové
elementy, které znovu køísí pokrokáøsky pojatý pseudohusitismus a míchají ho s nejrùznìjími marxistickými bludy. Ty...
Drobná zahradní architektura
O jaké stavbièky jde? Nic nároèného. Hromádky èi
svazky vìtví èi vìtvièek, staré dìrované cihly èi navrtané
kusy døeva, hromádky kamení, budky pro drobné ptactvo a netopýry, bidýlka pro dravce, had...
Weles 12 - nehybnost
Slovenská poezie není pro èeského ètenáøe vìcí zcela neznámou. Pravidelnì se s ní mùe
setkat pøedevím na stránkách zlínského èasopisu pro souèasnou poezii Psí víno a pokud
si dá urèitou práci, ob...
na listopad - Hořice — město kamenné krásy
vzpomínají tenkrát malí kluci, dnes ji váení dospìlí, které svou trenérskou péèí dovedl a k mistrovskému titulu v ákovském basketbalu.
Jeho stále rozesmátá tváø byla i dlouhá léta spojena s pod...
Obelisk 13/2015
slovo prosím je sloveso v první osobì, není jen
zdvoøilé, ale má i svou naléhavost, i kdy v laskavé
podobì. Ve své vinotéce jako reakce na Dìkuji,
vdy následuje Prosím a, i kdy to u obchod...
