Světová poválečná próza

Česká poválečná literatura
Jan Drda
• 1915-1970
• Novinář, politik, dramatik a prozaik
• Psal také filmové scénáře
• Napsal román Městečko na dlani: obraz
malého města na počátku 20. století
Jan Drda: Němá barikáda
• Známá povídková sbírka Jana Drdy, kterou vydal krátce po válce
• Nejznámější z ní je povídka Vyšší princip: motiv heydrichiády; učitel
latiny s vysokými morálními zásadami, i když ví, že je ve třídě udavač,
kvůli němuž byli tři jeho studenti popraveni, se zastane atentátu na
Heydricha: „vražda na tyranu není zločinem“
Julius Fučík
• 1903-1943
• Komunistický novinář
• Popraven nacisty kvůli své účasti v odboji
• Po roce 1948 a nástupu komunistické strany se
stal doslova legendou
• Známá je jeho Reportáž psaná na oprátce: napsal ji v Pankrácké
věznici, vynášel ji pomocí motáků; v Reportáži sní o poražení nacismu,
vyslovuje svou důvěru v komunismus
Společenská situace: 1945-1968
• Po konci války v r. 1945 následovaly ještě tři relativně svobodné roky
• V únoru 1948 zvítězili volby komunisté v čele s prezidentem Klementem
Gottwaldem
• ČSR se stala jednou z výsep stalinského SSSR
• V 50. letech nemilosrdné likvidace protivníků:
• Vykonstruované procesy a popravy: Milada Horáková, Záviš Kalandra, Heliodor Píka
• Dlouholetá vězení: Jan Zahradníček
• Mnozí autoři odešli do exilu
• V 50. letech ideálem budovatelská literatura
• Velká cenzura literatury
Společenská situace: 1945-1968
• Pronásledováni byli hodně křesťanští autoři
• Zastavovala se činnost různých periodik
• Díky omezení literatury začali mnozí vydávat literaturu potají, vlastním
nákladem, v opisech: samizdat
• Samizdatová literatura existovala již od 40. let, v letech 70. a 80. již byla
celospolečenskou zavedenou záležitostí
• Vedle oficiální a samizdatová existovala ještě literatura vydávána v exilu
v zahraničí
• Umělé přiživení několika témat, např. husitství
• Velké vyzdvihování Jiráska (akce Zdeňka Nejedlého „Jirásek do škol“) či Fučíka
• Rozdělení světa na západní a východní blok, studená válka
Oficiální literatura: socialistický realismus
• Dílo socialistického realismu by mělo: řešit aktuální politickou situaci,
oslavovat socialismus a komunismus a vést k nim, vychovávat lidi, být
optimistické, typickým hrdinou dělník
• Ladislav Štoll: článek Třicet let bojů za českou socialistickou poezii: oficiálně
vyzdvihl Wolkera a Neumanna, naopak zavrhl Halase, Seiferta, Bednáře
apod.
• Štoll kritizoval kupř. Halasovu poezii kvůli subjektivitě, duchovní tematice a
motivům smrti, Seifertovu pro „plačtivost“
• Mnozí jinak velcí umělci se nechali unést a v 50. letech tvořili plytkou
budovatelskou literaturu (Kohout, Hrubín, Nezval)
• V 50. letech se psal tzv. budovatelský román: továrenské, dělnické atd.
motivy
Stanislav Neumann: Píseň o Stalinu
A jako jeden z nich vyrůstal soudruh Stalin.
Skrýval se. Míval hlad. Však na to myslel stěží.
Byl všude tam, kde chápali se zbraní.
A vždycky z dělníků jej jeden v schůzích střežil,
jako si člověk v bitvě srdce chrání.
A když pak povstali a proti puškám stáli
a hrozil oficír, od vzteku ochraptělý,
když první máj výstřely rozháněli,
tu proti střelbě stál jak skála soudruh Stalin.
Miroslav Florian: Americký pilot hovoří
Poslušně hlásím pane generále Ridgwayi
Když neříkám pravdu ať visím
Dnes časně ráno v severní Koreji
Shodili jsme infikovaný hmyz a krysy
Připadalo mi to jako když s hor
S šátkem pevně přes ústa ovázaným
V čele své armády táhne generál Mor
Strašlivější nežli všechny Ku-Klux-Klany
Myslil jsem na svou ženu a děti v Kalifornii
Tolik se bojí komárů a mušek
Ať si každý večer pořádně ruce umyjí
A pomodlí se za mne z celé duše
František Hrubín: Chléb s ocelí
Ať nekončí ta noc,
ať houstne mračno lític,
já vidím dost,
já vidím dost —
vždyť oheň jiný svět
nám kreslí na obzorech,
svět chudých, krásný svět
na lodích, na traktorech,
na křídlech, kolejích,
svět tvůj a dětí tvých,
svět, který staví léta
pro všechny chudé světa
zem narozená z hrůz,
Sovětská Rus,
Sovětská Rus!
Pavel Kohout: Čas lásky a boje
Ráno čtu noviny;
na stole stydne káva.
Senátor Vanderbilt
v Kongresu pěstí mává:
– Čas
zaútočit na Sovětský svaz!
Slyším ten hlas
tak výbojný a drzý,
slyším ten hlas
a vůbec nechápu.
Snad se ti lidé
z washingtonských tvrzí
nepodívali
nikdy na mapu.
Třetinu dne
vychází slunce nad Sovětským
svazem!
A to mu ještě
nikdo nebrání.
Musí být vskutku
šílenec a blázen,
kdo chce té země
dobýt ve zbrani!
Undergroundová literatura
• Proud literatury, která nesměla oficiálně vycházet, ať už proto, že
neodpovídala standardům socialistického realismu, nebo protože text
či autor sám měli politický problém s režimem
• Zbyněk Fišer: známější jako Egon Bondy, filozof a básník; psal knihy o
filozofii; bydlel s Bohumilem Hrabalem a Vladimírem Boudníkem
Exilová literatura
• Česká literatura vydávaná v zahraničí
• 68 Publishers: nakladatelství Josefa Škvoreckého a jeho ženy Zdeny
Salivarové v Torontu, založeno v 70. letech; nejznámější
• Index: nakladatelství z Kolína nad Rýnem, také vzniklo v 70. letech,
zaměřeno na politologická díla
• Konfrontace: nakladatelství v Curychu, literatura faktu
Společenská situace: 1969-1989
• V roce 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy na naše území
• Zatímco 60. léta byla obecně spíše uvolněná a tvořivě relativně
svobodná, po vpádu dochází k opětovnému ochladnutí, posílení
cenzury i návratu procesů (ovšem již ne tak zrůdných, jako v 50. letech)
• Začíná období tzv. normalizace
• Vydáno tzv. Poučení z krizového vývoje, základní normalizační text
Jan Otčenášek
• 1924-1979
• Prozaik a scenárista
• Směl v 50. letech oficiálně publikovat
• Píše o různých tématem, mimo jiné také
reflektuje druhou světovou válku
• Kromě svého nejznámější díla Romeo, Julie a tma
napsal např. román Když v ráji pršelo o páru z Prahy,
který se snaží založit si restauraci na Šumavě
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
• Zřejmě nejznámější Otčenáškova kniha
• Název očividně odkazuje na známou divadelní hru o velké lásce od
Williama Shakespeara
• Vydáno v 50. letech
• Příběh středoškoláka Pavla, který během nacistické okupace ukryje
židovskou dívku Ester, která se skrývá před transportem
• Společně mají romantické sny o budoucnosti
• Příběh končí tragicky
• Líčena atmosféra za okupace
• Postava českého kolaboranta a udavače Rejska
Bohumil Hrabal
• 1914-1997
• Vyrůstal v Brně a v Nymburku
• Velký vliv na něj měl nevlastní strýc Pepin,
vynikající svou výřečností a živelností,
který často vystupuje v Hrabalových knihách
• Hrabal měl na jedné straně problémy
se studiem, na druhé straně, když jej něco
zaujalo, dokázal si kupř. přeložit náročné
německé filozofické dílo
Bohumil Hrabal
• Prošel mnoha zaměstnáními: vlakový
výpravčí, ocelárenský dělník, balič starého
papíru, jevištní technik i skutečný spisovatel
z povolání
• Pohyboval se na hraně: mohl většinou
vycházet oficiálně, režimu však poplatný
nebyl; zlom v 70. letech,
kdy „upadl v nemilost“ a vycházet nesměl
• Hrabal je velmi oblíbený v zahraničí, kupř. v Polsku
Bohumil Hrabal: obecné rysy
• Jeho díla velmi autobiografická: zkušenosti ze
života a z různých povolání, v knihách vystupují
skutečné postavy a události
• Někdy dokonce Hrabal říkal, že není „spisovatel“,
ale „zapisovatel“: pozoruje, co je ve světě
zajímavé a píše o tom
• Na povrchu častý motiv prostých život milujících lidí, na kterých je něco zajímavé
• Pod touto vrstvou často poměrně pesimistické filozofické úvahy či komentáře ke
světu, době a lidem
Bohumil Hrabal: obecné rysy
• Je známý psaním poměrně orálním stylem (jako by text byl ústně
vyprávěn), často dlouhá souřadná souvětí, připomíná místy Haška
• Významné je u Hrabala prolínání nízkého s vysokým, geniálního s
banálním, krásného s ošklivým či fádním (neboť takový je svět a
takové je i Hrabalovo dílo)
• Časté vulgarismy, sexuální i jiné „živočišné“ scény; byly mu
cenzurovány
• Používá hovorovou či obecnou češtinu
• Vychází také ze surrealismu
Bohumil Hrabal: Perlička na dně
•
•
•
•
•
•
Dvanáct povídek
Povídky většinou Hrabal psal v 50., vyšly však v 60. letech
Některé byly hned zfilmovány
Měly poměrně velký čtenářský úspěch
Již zde typické hrabalovské motivy i postavy
Jarmilka: těhotná svačinářka, pod obyčejným líčením rázovité ženy se
skrývá symbol nezdolné životní síly
• Pepin: postava vycházející z Hrabalova nevlastního strýce
• Perlička na dně: něco krásného či zajímavého hluboko v každém člověku
Bohumil Hrabal: Pábitelé
• Další sbírka povídek, vyšla krátce po Perličce na dně, se kterou má
mnoho společných rysů; později vyšly obě sbírky jako Automat svět
• Hrabalovy novotvary „pábení“ a „pábitelé“
• Pábitelé: lidé někdy podivínští či zvláštní, někdy až komičtí, společná
jim je chuť do života, radost z poznávání světa a získávání různých
zkušeností, určitá rázovitost a jedinečnost
• Pábitelé jsou na povrch prostí lidé, kteří ovšem jsou mnohovrstevnatí,
složití a něčím zajímaví
• Jsou protikladem prázdným, unuděným a pasivním lidem
• Pomyslným „králem pábitelů“ je strýc Pepin
Bohumil Hrabal: Taneční hodiny pro starší a pokročilé
• Novela z 60. let
• Celá je napsána jednou větou
• Jedná se o nepřetržitý monolog strýce Pepina vzpomínajícího na mládí
• Mnoho různých témat a motivů, celková roztříštěnost a odbíhání od
hlavní linie
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky
• Novela z 60. let
• Hrdinou je mladý Miloš Hrma pracující za druhé světové války v železniční
stanici Kostomlaty (v úvodu motiv sebevraždy, u Hrabala častý, zde kvůli
sexuálnímu selhání)
• Postava úředníka Hubičky
• Postava Viktoria Freie (tzv. „mluvící jméno“ – „vítězství svobody“)
• Postava Máši
• Situační komika
• Motiv přerodu chlapce v muže, odboje, kontrast erotiky a okupace
• Závěr napsán velmi dynamicky, tragický
Bohumil Hrabal: Postřižiny
• Novela ze 70. let
• Vypravěčem a hlavní postavou je Hrabalova matka
• Vzpomínání na své dětství v Nymburku
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
• Román ze 70. let
• Hlavní hrdina Jan Dítě se snaží dosáhnout dokonalosti ve svém číšnickém
oboru, chce se neustále dostat výše
• Často přitom jde takříkajíc „přes mrtvoly“ či se nějak účastní a nebo je k
němu netečný zla; sám není přímo zlý, spíše si to ve své naivitě ani
neuvědomuje
• Téma nacismu a kolaborace
• Erotické motivy
• Velmi orální styl; rámcové „Dávejte pozor, co vám dneska řeknu…“ apod.
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota
• Novela ze 70. let
• Hlavní hrdina Hanťa, který lisuje starý papír (Hrabal použil vlastní vzpomínky na
toto povolání)
• Hanťa se dostává do styku se spoustou knih
• Zvláštní přístup ke knihám: miluje je, ale zároveň je musí lisovat
• Kontrast: pomalý, s láskou lisující Hanťa vs. odlidštěná lisovna v továrně
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota
• Různé verze konce; motiv sebevraždy
• Hláška: „nebesa nejsou humánní“
• Hanťovi se zjevují známé náboženské či filozofické osobnosti, s nimiž
rozmlouvá
• Arthur Schopenhauer: německý iracionalistický filozof z 19. století
navazující na indické myšlení, svět je jen iluze a jediné, co existuje,
je vůle, díky tomu je život nutně utrpením, dílo Svět jako vůle a
představa
• Ježíš Kristus: nejvýznamnější postava křesťanství
• Lao-c‘: zakladatel čínské filozofie taoismu, dílo Tao-te-ťing
Bohumil Hrabal: Něžný barbar
• O Vladimíru Boudníkovi, příteli, s nímž bydlel
• V knize vystupuje i Egon Bondy
Bohumil Hrabal: Svatby v domě
• Součást trilogie z 80. let
• Silně autobiografické
• Vyprávěno prostřednictvím Hrabalovy ženy Elišky, hlavní hrdina (Hrabal)
oslovován Eliškou jako „doktor“
• První díl parodií na čtení pro dívky
• Odkazuje k některým Hrabalovým starším dílům (hrdina prochází některými
známými místy a vyrovnává se s minulostí)
• Motivy sebevraždy, sudetských Němců,
I. Svatby v domě. Dívčí románek
II. Vita nuova. Kartinky
III. Proluky
Bohumil Hrabal: život a dílo v posledních letech
• Na přelomu 80. a 90. let Hrabal stále psal: Život bez smokingu, Kličky
na kapesníku ad.
• Jedním z posledních děl Dopisy Dubence: „Dubenka“ byla americká
studentka April Gifford, se kterou se stárnoucí Hrabal seznámil v Praze
a stala se jeho múzou
• Hrabal se setkal s Billem Clintonem
• Na konci 90. let vypadl z okna nemocnice; možná je sebevražda
Josef Škvorecký
• 1924-2012
• Míval problémy s režimem, na konci
50. let např. kvůli knihy Zbabělci musel
odejít z redakce časopisu Světová literatura
• Na konci 60. let odjel na stipendijní pobyt do USA,
do Československa už se potom nevrátil a od
roku 1969 působil jako profesor a vydavatel
v kanadském Torontu (kde r. 1971 založil 68 Publishers)
• Nejznámější dílo Zbabělci
• Román Legenda Emöke: o lásce pražského novináře a maďarské dívky
Josef Škvorecký: Zbabělci
• Jeden z prvních Škvoreckého románů
• Napsán ve 40. letech, poprvé vydán na konci 50. let
• Hlavní hrdina je Škvoreckého alter ego („druhé/jiné já“) mladý
saxofonista Danny Smiřický
• Odehrává se v posledních osmi dnech druhé světové války
• Román řeší generační konflikt: mladší generace (kterou spojuje
jazzová hudba) a je přirozená oproti oportunistické a zbabělecké starší
generaci
Josef Škvorecký: Zbabělci
• Zbabělci jsou: za války kolaboranti, po válce přetvařující se lidé se
spoustou řečí o vlastenectví; Danny se jejich pokrytectví vysmívá
• Popisován i příjezd Angličanů a později Rudé armády
• Používán hovorový i nespisovný jazyk, anglicismy
• Postava Dannyho vystupuje ještě v knihách Mirákl a Příběh inženýra
lidských duší
Vladimír Páral
• 1932
• Vystudovaný chemik; v 60. letech se začal živit jako spisovatel
• Vytvořil tzv. „černou pentalogii“ (erotické motivy, téma stereotypu):
• První díl: novela Veletrh splněných přání: o chemikovi pohlceném
stereotypem v práci i doma; hodně sexuálních motivů
• Soukromá vichřice: o dvou párech pracujících se stejné továrně, snaží se
prolomit stereotyp nevěrou a erotickými dobrodružstvími
• Milenci a vrazi: odehrává se v jednom domě a v jedné chemičce, silná
symbolika barev a návaznost na Stendhala
• Profesionální žena: humoristé a parodické dílo; hlavní hrdinka Soňa je „ženou
z povolání“, spletitý příběh plný únosů; opět zde vystupuje chemička
Vladimír Páral
• Další díla řadíme do „bílé pentalogie“ (mohla oficiálně vycházet, neměla
problémy):
• Mladý muž a bílá velryba: podtitul Malý chemický epos; hlavní hrdina opět
chemik, téma partnerských vztahů; hlavní hrdina Břéťa se zamiluje do Edity,
po mnoha peripetiích začne jeho lásku opětovat, ale on se nechtěně otráví v
laboratoři; parafráze na Melvilla a dílo Bílá velryba; opět motivy stereotypu
• Muka obraznosti: odehrává se v textilce, hlavní hrdina Marek touží po své
kolegyni Zině, která jej spíše ignoruje; Zina má muže Arnošta, jejich vztah je
ovšem založen spíše sexuálně, což jí v jednu chvíli přestane stačit, tak skončí s
Markem; opět je vztah založen hlavně na sexu, navíc je Marek nevěrný; Marek
končí opět v chemičce
Ludvík Vaculík
• 1926
• Jedna z nejvýznamnějších osobností
samizdatové literatury, u jejího zrodu
• V 50. letech působil v Rudém právu,
později v Literárních novinách
• Nejprve s komunismem sympatizoval, později se s ním rozešel a kritizoval
otevřeně i svými díly poměry v 60. a 70. letech
• Roku 1968 napsal prohlášení 2000 slov
• Vaculík provozoval samizdatové vydavatelství Edice Petlice
• Mimo jiné psal (a píše) také fejetony
Ludvík Vaculík: Sekyra
•
•
•
•
Román z poloviny 60. let
Odráží Vaculíkovo „vystřízlivění“ a opuštění komunistických ideálů
Silně autobiografické dílo
Odehrává se v 50. letech a hlavním hrdinou je Vaculíkův otec: snaží se
hlavně zajistit svou rodinu, stává se i aktivním členem KSČ, ale nakonec
přichází rozčarování
• Dílo popisuje Vaculíkovo mládí z Valašska
• Poslední část: již dospělý vypravěč (Vaculík) se vrací do svého rodiště a
vzpomíná na dětství
• Snaha díla ukázat, proč mnozí lidé, zejména ti, kteří to v životě neměli
jednoduché, inklinovali ke snadným řešením předkládaným KSČ, ale
zároveň kritika tohoto režimu
Ludvík Vaculík: Morčata
• Román z počátku 70. let
• Vydáno jako první svazek Edice Petlice, vydalo jej také 68 Publishers
• Hlavní hrdina je bankovní úředník Václav, který sám nic neznamená, musí
jen každého poslouchat a jeho život je stereotypní
• Svou frustraci si začne ventilovat na morčatech, která různě týrá
• Vyprávění v ich-formě, ale ve scénách týrání v er-formě (alibistický odstup –
> banální zlo)
• Tematizováno také kradení peněz (v bance)
• Hlavní hrdina sleduje svého kolegu, při jedné sledovačce jej někdo překvapí
a zjistíme jen, že se hrdina již domů nedostal
• Některé postavy nejsou označovány jmény, ale jen iniciálami
Ludvík Vaculík: Český snář
• Vydávaný v 80.-90. letech
• Podoba deníkových zápisů datovaných do let 1979-1980
• Vypovídá o poměrech v tehdejší společnosti
• Zachycuje tehdejší významné literární postavy: Pavla Kohouta, Václava
Havla, Ivana Klímu a další
• Motivy snů
Milan Kundera
• 1929
• Ve 40. letech členem KSČ, později vyloučen
• Působil jako docent na FAMU
• Roku 1975 emigroval do Francie
• Získal francouzské občanství a naopak ztratil české, dodnes žije a tvoří
ve Francii
• Napsal teoretickou práci Umění románu
• Také se teoreticky zabýval Cervantesem, kterého si velmi váží a
považuje jej za jednoho z největších tvůrců v žánru románu
Milan Kundera: Směšné lásky
• Soubor sedmi povídek, které vznikaly od 60. let a jako Směšné lásky
vyšly na začátku 70. let
• Známá povídka Falešný autostop: dva mladí lidé jedou na výlet a
cestou začnou hrát hru na autostop, při té hře poznávají, jací ve
skutečnosti jsou (hra opravdovější, než skutečnost)
• Končí to ztrátou citu z jejich vztahu
• Ze hry není úniku zpátky
Milan Kundera: Žert
• Hlavní hrdina Ludvík Jahn
• Téma politických problémů a cenzury slova: Ludvík pošle pouze z legrace své
kamarádce Markétě pohlednici s nápisem: „Optimismus je opiem lidstva, zdravý
duch páchne blbostí. Ať žije Trockij.“
• Tento žert se mu vymstí, je různě popotahován a končí u Pomocného technického
praporu (tzv. „pétépáci“; většinou političtí odpůrci dělající těžké práce)
• Absurdita: nevinný žert k horšímu změní celý Ludvíkův život
• Později se chce Ludvík pomstít dávnému nepříteli a vyspí se s jeho ženou Helena,
ale opět je zde motiv absurdity: Helena se svým mužem již není a naopak se
zamiluje do Ludvíka
• Helena se pokusí zabít, ale sní jen projímadlo
Milan Kundera: Žert
• Motiv absurdity se nese celým dílem a na více rovinách:
• Absurdita života a světa jako takových
• Absurdita časů a politicko-byrokratického systému v ČSSR
• Vyprávění je v ich-formě, ale vypravěčů je zde více
• Jako vypravěči se střídají čtyři postavy: mezi jinými Ludvík a Helena
• Kompozice Žertu je velmi promyšlená, rytmická a souměrná
Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí
• Příběh o mileneckém čtyřúhelníku (Tomáš a Tereza, Sabina a Franc),
kteří řeší partnerské vztahy, jsou si navzájem různě nevěrní
• Časté téma sexu: některým z postav jde hlavně o sex, jiným o vztah,
některé jsou rozvážnější a jiné povrchní
• Všechny postavy marně hledají nějaký vyšší smysl života, nějaký pevný
bod a svou rovnováhu
• Knihu rámuje myšlenka známá především od stoiků a Friedricha
Nietzscheho: věčný návrat téhož -> takový život je nesnesitelně těžký,
protože vše, co uděláme, se bude neustále znovu opakovat
• V Kunderově díle je však život naopak nesnesitelně lehký: nic, co
postavy dělají, nemá žádný větší dopad na cokoliv
Pavel Kohout
• 1928
• Prozaik, básník, scénárista, dramatik, publicista
• Byl dramaturgem Divadla na Vinohradech
• Roku 1969 byl vyloučen z KSČ
• Byl dlouhodobě pronásledován tajnou policií
• Roku 1979 byl na cestě do Rakouska a byl mu zakázán návrat do ČSSR
• Jeho dcera také spisovatelka: Tereza Boučková
• Byl hlavně dramatikem: hry Taková láska či Sbohem smutku
Ladislav Fuks
• 1923-1994
• Prozaik
• Román Pan Theodor Mundstock: odehrává
se za okupace, Theodor je Žid, který se připravuje
transport, nakonec jej srazí a zabije nákladní auto
(motiv absurdity); motivy fantazie, rozpolcené osobnosti
• Román Variace pro temnou strunu: také se odehrává za okupace,
hrdina Michal utíká před světem do své fantazie
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
•
•
•
•
•
•
•
•
Novela z roku 1967, rok poté natočen film (režisér Juraj Herz)
Hlavní hrdina je pracovník krematoria Karel Kopfrkingl
Příběh se odehrává za okupace
Příběh je vyprávěn v jednotlivých scénách, mezi nimiž jsou časové odstupy,
celý příběh se rozvíjí na ploše asi tří let
Dokola se vrací některé motivy (princip opakování): např. návštěvy
panoptika, boxerského utkání či rozhledny
S opakováním souvisí schematické postavy
Postavy často také opakují stejné hlášky (navíc jde často o pouhé fráze)
Schematičnost a opakování = motivy grotesknosti, absurdity a přetvářky
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
• Kopfrkingl dbá na své uhlazené a vzdělaně působící chování,
poskytuje mu to vnitřní klid a sám se tak určitým způsobem stylizuje
• Kopfrkingl si také potrpí na patos
• Pod povrchem je však spíše jednoduchou a prostou osobou
• Je navíc fakticky spíše nevýznamný: dělá ne příliš důležitou a dobře
placenou práci spalování mrtvol, rodinu živí žena
• Patosem a uhlazeností se snaží sám sobě dát hodnotu
• Sám sebe navíc udržuje v myšlence, že jeho život má smysl a že navíc
sleduje neustále jakýsi vysoký a ušlechtilý cíl
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
• Kopfrkingl rozvíjí své zvláštní teze o světě: neustále své okolí poučuje o
milosrdenství smrti a pokrokovosti spalování mrtvol; také o tom, jak vnímá
cíl všeho ve smrti a nicotě
• Svá tvrzení opírá o křesťanské a hlavně pak o buddhistické myšlenky
• Kopfrkingl nedisponuje skutečnou vzdělaností, spíše dokola a nefunkčně
opakuje sumu svých podivných názorů
• Je také velmi systematický (častý motiv časových rozvrhů, např. práce v
krematoriu) -> pocit porozumění věcem a vlády nad nimi
• Často mu nejde ani o komunikaci, ale spíše jen o vytvoření atmosféry
vzdělanosti; postavy si často spolu nenaslouchají
• Kopfrkinglovi chybí také empatie: nevšimne si kupř., že je jeho žena
dlouhodobě v depresích
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
• Součástí patosu je používání tzv. „romantických jmen“, které vyžaduje
Kopfrkingl po svém okolí (pozlátko přitom zastírá tu pravdu pod ním)
• Karel Kopfrkingl se nechá oslovovat Roman,
své ženě říká Lakmé či „čarokrásná“
• Lakmé: opera o ženě, která spáchá sebevraždu, protože jí její muž nemiluje,
i Kopfrkinglova žena se pokusí o sebevraždu
• Kopfrkingl začne kolaborovat a přebírat nacistické názory
• V jeho případě jde spíše o navázání na jeho obdiv k patosu a také na snahu
něco znamenat a mít smysl
• Objevují se pojmy jako „stoprocentní člověk“ (nacistické fráze)
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
• Ke konci novely Kopfrkingl začíná šílet
• Zabije svého syna a oběsí také manželku
• Nakonec úplně zešílí, poslední scéna se odehrává po válce v sanitním
vlaku