deník z cesty

Deník Anglie
Sobota 22.září
V sobotu okolo 16hod. vyrazila skupina dětí (51) a pedagogů (4) ze ZŠ Hanspaulka směrem
k anglickému městu Coventry. Cestovali jsme pohodlným žlutým autobusem známé české
společnosti a bezpečně k cíli nás vezli řidiči Honza a Honza. Nezbytný doprovod, vysvětlení
či radu, když bylo potřeba, poskytla vždy ochotná průvodkyně Maruška.
Cesta autobusem probíhala s několika zastávkami a nejpříjemnější chvíle byla zřejmě ta, když
jsme mohli na trajektu na chvíli opustit útroby autobusu a trochu protáhnout cestou
rozlámaná těla.
Neděle 23.září
Vylodili jsme se v neděli ráno na území Anglie
v Doveru a odtud už byla cesta do Coventry poměrně
snadná a oproti zbytku cesty by se dalo říct, že
i krátká. Na místo určení jsme dojeli okolo 14hod
odpoledne a abychom příliš nezaháleli, čekala nás
hned jedna exkurze v místním muzeu automobilů.
Na své si tak přišli především kluci, ale na některých
automobilových fešácích jistě ponechala spočinout
své oko i některá děvčata.
Bohužel hned od úvodního dne nám Anglie ukazovala jaké počasí je jí vlastní a někteří
nepřipravení tak zjistili, že bez deštníku a pořádné obuvi to v dalších dnech nepůjde. Ti, kteří
se udrželi v suchu a měli ještě náladu na další kulturu, mohli navštívit interaktivní výstavu
v galerii moderního umění věnovanou místní legendě o Godivě. To bylo z nedělního
programu vše a zbývalo předat děti rodinám, což se také stalo.
Pondělí 24.září
Pondělek byl prvním dnem, kdy nás čekala výuka. Děti byly
rozřazeny už v Praze na základě testů, takže každý našel
skupinu dle svých znalostí a schopností.
Odpoledne bylo věnováno prohlídce středověkého
hradního komplexu Wawrick, kde byla k vidění expozice
voskových figurín v dobových kostýmech nebo ukázka krmení dravců aj. Aby nebylo hradní
kultury málo, stihli jsme při zpáteční cestě ještě návštěvu Kenilworth Castle, který se stal
inspirací pro jedno z děl sira Waltera Scotta.
Úterý 25.září
Dopolední program určený školou proběhnul bez
komplikací a tak se mohlo odpoledne vyrazit
do Woburn safari parku. Tentokrát nám již počasí
přálo a děti si tak množství zvířat náležitě užily.
Některé sice jen z bezpečí autobusu, ale po zastavení
u stálé expozice také další druhy i při bližším
kontaktu. Ti nejodvážnější se pustili do krmení
ptactva ve voliéře nebo prošli stezku přes výběh
lemurů. Ostatní alespoň otestovali umělé šlapací
labutě na místním jezeře, ale zábavu si snad našel
každý.
Středa 26.září
Tohoto dne se nemohli dočkat všichni mlsouni v naší výpravě...už od dopoledne, které bylo
opět věnováno škole se jim hlavou honily myšlenky na nějakou laskominu. Jakpak by ne, když
náplní odpoledního programu byla návštěva v samém srdci dobrot – muzea Cadbury World,
které je spjato s výrobou čokolády.
Při našich exkurzích a výletech se stávalo, že ne vždy všichni rozumí vyprávěnému obsahu
průvodců, ale tady naprosto každý rozuměl tomu jak správně mlsat a jak si vychutnat pravou
anglickou čokoládu a spoustu dalších dobrot z ní. Spousta interaktivní zábavy společně
s ochutnávkou čokolády děti přenesly do bezstarostného čokoládového světa, kde je jediným
domácím úkolem sníst pořádnou porci čokolády. Plné tašky s čokodárky při odjezdu
naznačovaly, že děti se čokolády buď neumí přejíst, anebo chtějí kousek té chuti přivést
někomu domů jako překvapení.
Čtvrtek 27.září
Zatímco ve středu jsme byli v zemi čokolády a kakaa, ve čtvrtek nás čekala černá země neboli
Black Country. Předehru návštěvy černé země obstarala opět školní výuka, ale pak se již děti
mohly naplno ponořit do dob, kdy těžká práce dětí znamenala jedinou možnost jak neumřít
hlady. Tehdejší bída ostře kontrastovala s tím, jaký život je k dispozici dnešním dětem a třeba
to byla pro některé z nich i chvíle k zamyšlení. Návštěvou skanzenu v Dudley si děti mohly
udělat představu o tom, jaké asi bylo dětství těch, kteří se prostě nenarodili „správně“. Krom
autentické návštěvy dolu se děti měly možnost seznámit s různými povoláními této doby,
jako byl kovář, lékárnice či výrobce pastí nebo zažít původní atmosféru dobového kina
či jízdu tehdejším dopravním prostředkem. Děti byly nakonec rády, že se dostaly do toho
svého dopravního prostředku, kterým se do Dudley dostaly, a který na ně čekal před
muzeem, připraven odvést je zpět do jejich anglických rodin.
Pátek 28.září
Páteční dopoledne se ve škole neslo již ve
znamení závěrečného hodnocení, zábavných
aktivit a předávání účastnických certifikátů.
Smutek z toho, že něco končí, však brzy vystřídalo
veselí, protože za celotýdenní školní úsilí byly děti
odměněny návštěvou zábavního parku Twinlakes.
Třebaže už bylo po hlavní turistické sezóně a ne
všechny atrakce byly v provozu, děti si své
oblíbence našly a užily si odpoledne plné smíchu a
zábavy. S dobrou náladou se tak mohly vrátit do
Coventry a připravit se na sobotní cestu domů.
Sobota 29.září
O něco dřívější budíček než obvykle nám
dal na srozuměnou, že dnešek se bude
oproti těm předchozím v něčem lišit.
Za prvé nás nečekala škola a za druhé
se jelo domů! Cestou jsme ale měli
naplánovanou ještě zastávku v Oxfordu,
kam jsme dorazili již okolo 9hod ráno,
aby měli řidiči před dlouhou cestou dostatečný odpočinek. Jelikož jsme měli prohlídky
rezervované až na odpoledne, dalo se zbývajících několik hodin využít k nákupům a utracení
posledních liber.
Když už nebylo co utrácet, mohlo se vyrazit na slibované prohlídky. První na řadě byla
prohlídka Christ Church Cathedral a druhá v pořadí pak návštěva přírodopisného muzea.
Ačkoliv děti byly na nohou déle než obvykle, i tentokráte dokázaly svou porci kultury vstřebat
a mohli jsme plni dojmů a zážitků z celého týdne vyrazit na cestu domů.
Náš žlutý blesk uháněl k anglickým břehům o sto šest a než jsme se nadáli, seděli jsme
na trajektu a vyhlíželi francouzský přístav Calais. Štěstí nám přálo, takže jsme stihli dřívější
trajekt a tak bylo zaděláno na to, že dojedeme domů lehce s předstihem oproti původnímu
plánu.
Neděle 30.září
V brzkých ranních hodinách jsme překročili hranice ČR a udělali přestávku na Rozvadově.
Byla to ta pravá chvíle potěšit rodiče telefonátem, že již za pár okamžiků se můžou těšit
na své ratolesti a připravit se k jejich vyzvednutí u školy.
K tomu také zanedlouho došlo a na tváři všech i přes únavu po náročné cestě bylo znát, jak
moc se na rodiče těšili. Během pár minut se všichni rozešli do svých domovů odpočinout si
a připravit se na pondělí, tentokráte již v české škole.