PřísPěvek k Problematice určení Pramene kosového Potoka

Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011)
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového
potoka
Michal Šén & Jiří Suda
ÚVOD
Dyleň, významná dominanta severní části Českého lesa, skrývá na svém úbočí hydrogeografickou výzvu, a to určení skutečného pramene Kosového potoka. Příspěvek si klade za
cíl ukázat aktuální podobu říční sítě v pramenné oblasti Kosového potoka, její hydrografické
charakteristiky, a rovněž seznámit s možnostmi přístupu k určení pramene malého vodního
toku.
Zájem o tuto oblast vzbudila u autorů informace RNDr. Miroslava Marka z OŽP MÚ Mariánské Lázně, který vyslovil názor, že se skutečná poloha pramenů Kosového potoka poměrně výrazně liší od situace na dostupných mapách. Následný průzkum literatury poukázal na
další zajímavou skutečnost, a sice na poměrně významný rozpor mezi údaji o Kosovém potoku v různých zdrojích, který nejlépe ilustruje tab. 1.
Velmi markantní jsou zejména rozdíly v délce toku a v poloze a nadmořské výšce pramene podle Zeměpisného lexikonu ČSR a podle Základních charakteristik Kosového potoka
a jeho povodí, kdy Vlček (1984) udává o téměř 11 km kratší délku toku a situuje pramen Kosového potoka do zcela jiné oblasti, více než 3 km od hranice námi následně vymezeného
zájmového území. Příčinou této zásadní odlišnosti údajů v Zeměpisném lexikonu ČSR však
může být státní cenzura, neboť pramen se nacházel hluboko v pohraničním pásmu, v těsné
blízkosti státní hranice s tehdejší NSR. Dudák (2005) pak tento nesprávný popis umístění pramene přebírá, přestože údaje o nadmořské výšce pramene či ploše povodí aktualizuje.
Rozpory se týkají i samotného názvu Kosového potoka. Odborná literatura (konkrétně
Horský 1965; Vlček 1984; VÚV 2006), základní, vodohospodářské a topografické mapy (ČÚZK
2006; ČÚGK 1984; ČÚZK 2008; VGHMÚř 2010) i elektronické zdroje vodohospodářských dat
(VÚV 2010a; VÚV 2010b) shodně užívají hydronymum „Kosový potok“, široké veřejnosti je
však potok znám převážně jako „Kosí“. Název „Kosí potok“ také uvádějí některé turistické
mapy (např. K artografie 1992) a nese jej i naučná stezka jeho údolím v blízkosti obce Černošín na Stříbrsku. Správný překlad německého názvu potoku Amselbach by rovněž měl znít
„Kosí potok“, a nikoliv „Kosový“. Ačkoliv se autoři práce přiklánějí spíše k názvu „Kosí potok“,
v příspěvku je z důvodu jednotnosti a návaznosti na odbornou literaturu užívána varianta
„Kosový potok“.
Tab. 1: Srovnání údajů o Kosovém potoku v literatuře.
Zdroj
Horský (1965)
Vlček (1984)
Dudák (2005)
VÚV (2006)
Délka toku
–
35,5 km
44,5 km
46,42 km
Délka údolí
44,1 km
–
44,1 km
–
Plocha povodí
244,402 km
Nadmořská
výška pramene
–
621 m n. m.
720 m n. m.
721,52 m n. m.
Poloha pramene
–
1 km V od obce
Velké Krásné
1 km V od obce Velké
Krásné
Mezi vrcholy Dyleň
a Tišina
2
244,4 km
2
225,497 km
2
226,10 km2
323
324
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
terénní výzkum
Vymezení zájmového území
Zájmové území (dále ZÚ, obr. 1 a zadní předsádka) předložené studie bylo stanoveno jako
orograficky vymezené povodí pramenné oblasti Kosového potoka nad uzávěrovým profilem
ZÚ, jímž byl účelově zvolen propustek pod vozovkou v osadě Háj u Staré Vody (souřadnice
WGS-84: 49°57'46,5" N; 12°32'27" E, říční kilometr 44,17 [VÚV 2010b]).
Hranice povodí byla vymezena na základě polygonu povodí, určeného v programu ArcMap ver. 9.3 nástrojem „Watershed“ z digitálního modelu reliéfu (DEM), založeného na výškopisných datech z databáze ZABAGED (ČÚZK 2010). Polygon povodí představuje oblast, odvodňovanou do jednoho bodu, uzávěrového profilu ZÚ.
Takto vymezené zájmové území se nachází přibližně 13 km západně od Mariánských Lázní
mezi vrcholem Dyleň a osadou Háj u Staré Vody, ve správním obvodu obce Stará Voda (okres
Cheb, kraj Karlovarský), v blízkosti státní hranice se SRN. Většina ZÚ leží na katastrálním území Háj u Staré Vody (č. 753971), menší části zasahují do KÚ Nové Mohelno (č. 754030), Slatina u Staré Vody (č. 754048) a Vysoká u Staré Vody (č. 754013) (CENIA 2010) a celou svou
rozlohou, činící 540,4 ha (5,40 km 2), náleží do Přírodního parku Český les.
Realizace terénního výzkumu
Terénní výzkum byl realizován v několika etapách (zpracování projektu vč. rekognoskace terénu, příprava podkladů a vybavení, vlastní terénní mapování a zpracování dat) podle metodiky Voženílka (Voženílek 2001), přizpůsobené a zjednodušené pro potřeby výzkumu, která
se nezabývá podrobným geomorfologickým mapováním, ale soustřeďuje se na malý vodní
tok. Práce s mobilní GIS aplikací na PDA (použit byl HP iPAQ hx4700 s GIS software ArcPad
ver. 7.1.1) se řídila metodikou Novotné (Novotná 2006).
Vlastní terénní mapování proběhlo ve dnech 3. a 4. července 2010 a 10. a 11. července
2010. V tomto období měl Kosový potok velmi nízký vodní stav (na vodočtu ve vodoměrné
stanici Svahy – Třebel se v těchto dnech pohyboval v rozmezí od 11 do 15 cm, přičemž hranice sucha pro tuto stanici činí 9 cm [ČHMÚ 2010]), a díky tomu bylo možné mapování omezit
prakticky pouze na pereniální (stálé) toky, tedy takové, které mají i v suchém období trvalý
průtok (Janský et al. 2004).
Pro mapování byl zvolen postup od uzávěrového profilu ZÚ proti proudu toku k prameni
s mapováním pravostranných přítoků a návrat od pramene po proudu s mapováním levostranných přítoků. Zeměpisná poloha byla přitom snímána pomocí GPS modulu iTec BT-339,
připojeného k PDA přes rozhraní Bluetooth, s limitem polohové odchylky (PDOP) nastaveným na 8 m, přičemž přesnost byla zvyšována ruční editací na základě viditelných terénních
a vegetačních prvků podle podkladové ortofotomapy uložené v PDA. Možnost ruční editace
podle krajinných prvků a uložená kostra v podobě vrstvy vodních toků z databáze DIBAVOD
(VÚV 2010b) rovněž umožnila postupovat podél toku potoka a nikoliv jeho středem; postup
korytem byl volen pouze tam, kde byla mapována chybějící část toku formou záznamu prošlé
trasy, anebo tam, kde koryto představovalo nejschůdnější cestu.
Zpracování digitálních dat
Po stažení do počítače a topologickém očištění byly výsledky terénního měření zkombinovány s daty z dalších zdrojů (zejm. s výškopisem z databáze ZABAGED) a dále zpracovávány
pro získání hydrografických a morfometrických charakteristik ZÚ a příslušné části Kosového
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
potoka. Zpracování dat probíhalo převážně v programu ArcMap ver. 9.3 pomocí dostupných
nástrojů.
Délky toků byly získány přímo z výstupů terénního měření. Nadmořské výšky pramenů
a uzávěrového profilu byly odvozeny z digitálního modelu reliéfu (DEM), vytvořeného při vymezování ZÚ. Střední nadmořská výška ZÚ byla zjištěna statistickým vyhodnocením (vážený
průměr) části DEM příslušející ZÚ, údaje o procentuálním zastoupení sklonů svahů, expozic
svahů a středním sklonu ZÚ byly získány statistickým vyhodnocením rastrů sklonů a expozic,
vytvořených použitím nástroje „Slope“, resp. „Aspect“ na odpovídající část DEM. Dílčí povodí
potenciálních zdrojnic Kosového potoka byla vymezena shodným postupem jako ZÚ.
Grafy podélných profilů jednotlivých zdrojnic byly vytvořeny v programu Microsoft Office
Excel 2003 na základě dat, odvozených z výškopisu ze ZABAGED (ČÚZK 2010) opět programem ArcMap ver. 9.3. K převodům souřadnic byl využíván modul Souřadnicový kolotoč z kolekce software MATKART 2004 (Veverka 2004). Při výpočtu hydrografických charakteristik ZÚ
byl pro určení aproximované hodnoty hypsometrického integrálu užit vzorec podle Šíra (Šír
2009).
Určení hlavní zdrojnice
Metodika
Pro základní hydrografické charakteristiky povodí je potřebná znalost délky a polohy údolnice (Suda & Herber 2001). Tu odvozujeme od hlavní zdrojnice toku, a není-li tato definována, je
nezbytné jí určit. Jelikož však oficiální metodika určení hlavní zdrojnice malého vodního toku
není v současné době dostupná ani autoritativním institucím v oboru hydrologie (Oddělení
hydrologie VÚV TGM či Úsek hydrologie ČHMÚ), bylo nezbytné navrhnout metodiku vlastní, založenou na publikaci K pramenům Amazonky (Janský et al. 2004) a článku Srovnávací
studie zdrojnic Berounky ve vztahu k území města Plzně (Kopp 2006). Navržená metodika je
velmi jednoduchá a svým stupněm rozpracování spíše experimentální. Spočívá ve vytipování
potenciálních hlavních zdrojnic toku na základě délky a jejich následném vzájemném srovnávání na základě 5 kritérií, rozřazených do 2 skupin – hlavní a vedlejší. Potenciální zdrojnice
jsou srovnávány iterativně.
Hlavní kritéria:
Délka toku potenciální hlavní zdrojnice, určovaná od nejvzdálenějšího pramene dané
zdrojnice po soutok se srovnávanou zdrojnicí s přesností na jednotky metrů. Zdrojnice
s vyšší hodnotou je hodnocena 2 body, zdrojnice s nižší 0 body.
Plocha povodí, kterou se rozumí plocha dílčího povodí (subpovodí) dané zdrojnice po
soutok se srovnávanou zdrojnicí včetně přítoků a mezipovodí. Zdrojnice s vyšší hodnotou
je hodnocena 2 body, zdrojnice s nižší hodnotou 0 body.
Nadmořská výška pramene, určená pro nejvzdálenější pramen dané zdrojnice s přesností
na desetiny metrů nad mořem. Zdrojnice s vyšší hodnotou je hodnocena 2 body, zdrojnice s nižší 0 body.
Vedlejší kritéria:
Řád toku, tzn. řád dané zdrojnice podle Strahlerovy klasifikace bezprostředně nad soutokem se srovnávanou zdrojnicí. Zdrojnice vyššího řádu je hodnocena 1 bodem, zdrojnice
nižšího řádu 0 body.
Vyrovnanost podélného profilu zdrojnice, která je vyšší tehdy, pokud představuje plynulejší a hladší křivku s minimem náhlých změn sklonu. Zdrojnice s vyrovnanějším podél.
profilem je hodnocena 1 bodem, méně vyrovnaná 0 body.
325
326
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Zde je na místě uvést, že Janský et al. (2004) i Kopp (2006) srovnávají toky také na základě průtoku. V rámci výzkumu Kosového potoka však údaje o průtoku do hodnocení zahrnuty
nebyly, a to ze dvou důvodů. 1) ZÚ je významně antropogenně ovlivněno jímáním vody pro
vodárenské účely, což by při hodnocení na základě průtoku mohlo vést k zavádějícím závěrům, a 2) údaje z jednorázového změření průtoků by byly použitelné pouze k hrubému orientačnímu srovnání (pro plnohodnotná data o průtoku by bylo nezbytné dlouhodobé pravidelné měření, což nebylo v možnostech autorů). Praktickým důsledkem vypuštění kritéria
průtoku bylo zjednodušení a usnadnění terénní fáze výzkumu.
Obr. 1: Potenciální zdrojnice Kosového potoka.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Určení hlavní zdrojnice Kosového potoka
V ZÚ bylo během terénního mapování stanoveno 5 potenciálních zdrojnic, označených v abecedním pořadí jako A až E, společné úseky toku mezi zaústěními zdrojnic a uzávěrovým profilem ZÚ byly pak označeny písmenem N (viz obr. 1).
Zdrojnice A představuje zvláštní případ, neboť část jejího toku není stálá, nýbrž pouze
periodická (v době terénního mapování byl daný úseky vyschlý, naopak při předchozí rekognoskaci terénu v době vyšších vodních stavů jím voda protékala). Janský et al. (2004) připouští jako hlavní zdrojnici výhradně stálý tok. Zdrojnice A ovšem v pramenné oblasti nad
periodickým úsekem stálý tok opět má. Podle názoru RNDr. Miroslava Marka z OŽP MÚ Mariánské Lázně zde v době nízkých vodních stavů tok protéká podpovrchově v sutích, tvořících
jihovýchodní svah Dyleně. Pravděpodobné je i antropogenní ovlivnění toku jímáním vody
pro vodohospodářské účely (většina periodického úseku toku se totiž nachází v ochranném
pásmu vodního zdroje I. stupně, viz obr. 11). Při akceptování periodického úseku toku je navíc zdrojnice A absolutně nejdelší s přesahem 773 m vůči nejbližší další potenciální zdrojnici
Kosového potoka. Proto bylo rozhodnuto zahrnout zdrojnici A do hodnocení ve dvou variantách – A (pouze stálý tok) a A‘ (včetně periodického úseku toku), přičemž každá z variant byla
s ostatními zdrojnicemi srovnávána zvlášť.
Zdrojnice A je tentýž tok jako A‘, zbavený periodicky vysychajícího úseku a stálých toků
nad tímto úsekem, rovněž její subpovodí je totožné s A‘. Její pramen se nachází ve svažitém
terénu v jihozápadní části ZÚ na souřadnicích WGS-84 49°57'24,2" N; 12°30'41,9" E v nadm.
výšce 742,5 m n. m., vyobrazen je na obr. 2. Délka A od tohoto pramene po uzávěrový profil
ZÚ činí 2 694 m.
Zdrojnice A' pramení na západě ZÚ, cca 520 m jižně od vrcholu Dyleně na souřadnicích
49°57'48,0" N; 12°30'6,3" E v nadm. výšce 865,2 m n. m. v nevelké pramenné míse spolu se
čtveřicí kratších přítoků, fotografie pramene je na obr. 3. Délka toku od pramene po uzávěrový profil dosahuje 3 634 m.
Pramen zdrojnice B (obr. 4) nalezneme v závěru asymetrického údolí na jihozápadě ZÚ,
pouhých 60 m od jeho hranice, na souřadnicích 49°57'15,6" N; 12°30'30,3" E v nadm. výšce
764,2 m n. m. Délka zdrojnice B po uzávěrový profil je 2 861 m.
Zdrojnice C pramení jako přepad z vodárenské studny na ZJZ centrální části ZÚ, zhruba ve
třetině JV svahu Dyleně (obr. 5). Souřadnice pramene jsou 49°57'33,4" N; 12°30'48,7" E, jeho
nadm. výška dosahuje 750,9 m n. m. Délka zdrojnice C po uzávěrový profil činí 2 621 m.
Zdrojnice D pramení v rozšiřující se horní části údolí v jižní části ZÚ, 185 m od jeho hranice, na souřadnicích 49°57'7,3" N; 12°31'1,0" E v nadm. výšce 722,7 m n. m. (pramen viz obr.
6). Její délka po uzávěrový profil dosahuje 2 348 m.
Zdrojnice E pramení v okrouhlé pramenné míse na okraji podmáčené mýtiny v horní části údolí na severovýchodě ZÚ na souřadnicích 49°57'59,1" N; 12°31'48,3" E v nadm. výšce
696,5 m n. m. (pramen viz obr. 7). Její délka je 1 093 m od pramene po uzávěrový profil ZÚ.
327
328
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Obr. 2: Pramen zdrojnice A. Foto Jaroslav Karas,
4. 7. 2010.
Obr. 3: Pramen zdrojnice A‘. Foto Jaroslav Karas, 4. 7. 2010.
Obr. 4: Pramen zdrojnice B. Foto: Aleš Novák, 10. 7. 2010.
Obr. 5: Pramen zdrojnice C. Foto Aleš Novák, 10. 7. 2010.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Obr. 6: Pramen zdrojnice D. Foto Jaroslav Karas, 3. 7. 2010.
Obr. 7: Pramen zdrojnice E. Foto Aleš Novák, 11. 7. 2010.
329
330
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Podélné profily zdrojnic Kosového potoka shrnuje obr. 8. Porovnání zdrojnic je provedeno v tab. 2 (varianta bez periodických úseků toku) a v tab. 3 (varianta včetně periodických
úseků toku).
A´
B
C
A
D
E
Obr. 8: Podélný profil zdrojnic Kosového potoka.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Tab. 2: Srovnání potenciálních hlavních zdrojnic Kosového potoka – varianta bez
periodických úseků toku.
Krok
1.
2.
3.
4.
Zdrojnice
Plocha
Délka
b. povodí
toku (m)
(ha)
b.
Nadm. výška
Řád
Vyrovnanost
Celkem
b.
b.
b.
pramene (m)
toku
podél. profilu
bodů
A
555,7
0
75,5
2
742,5
0
2
0
menší
0
2
B
723,3
2
26,1
0
764,2
2
3
1
větší
1
6
B + přítoky po
846,7
soutok s C
2
103,3
2
764,2
2
3
1
menší
0
7
C
0
55,3
0
750,9
0
1
0
větší
1
1
B + přítoky po
1335,9
soutok s D
607
2
190,9
2
764,2
2
3
1
menší
0
7
D
0
52,9
0
722,7
0
3
1
větší
1
1
B + přítoky po
2809,3
soutok s E
822,6
2
415,7
2
764,2
2
4
1
menší
0
7
E
0
123,8
0
696,5
0
3
0
větší
1
1
1041,2
Tab. 3: Srovnání potenciálních hlavních zdrojnic Kosového potoka – varianta bez
periodických úseků toku.
Krok Zdrojnice
1.
2.
3.
4.
Délka
Plocha
Nadm. výška
Řád
Vyrovnanost
Celkem
b.
b.
b.
b.
b.
toku (m)
povodí (m)
pramene (m)
toku
podél. profilu
bodů
A‘
1496,3
2 75,5
2
865,2
2
2
0
větší
1 7
B
723,3
0 26,1
0
764,2
0
3
1
menší
0 1
A‘ + přítoky po
1619,7
soutok s C
2 103,3
2
865,2
2
3
1
větší
1 8
C
0 55,3
0
750,9
0
1
0
menší
0 0
A‘ + přítoky po
2108,9
soutok s D
607
2 190,9
2
865,2
2
3
1
menší
0 7
D
0 52,9
0
722,7
0
3
1
větší
1 1
A‘ + přítoky po
3366,5
soutok s E
822,6
2 415,7
2
865,2
2
4
1
menší
0 7
E
0 123,8
0
696,5
0
3
0
větší
1 1
1041,2
Uvažujeme-li výhradně stálé toky, je dle metodiky hlavní zdrojnice B a pramen Kosového
potoka se nachází na souřadnicích 49°57'15,6" N; 12°30'30,3" E v nadm. výšce 764,2 m n. m.
Zahrneme-li i periodické toky, je hlavní zdrojnice A' a pramen Kosového potoka se nalézá na
souřadnicích 49°57'48,0" N; 12°30'6,3" E v nadmořské výšce 865,2 m n. m.
Jako hlavní zdrojnice Kosového potoka se A‘ v mnoha ohledech zdá být vhodnější, přičemž hlavním omezením je zde periodické vysychání nezanedbatelné části jejího toku. Do
výpočtů hydrografických charakteristik ZÚ proto byly zařazeny dvě varianty – se zdrojnicí B
jako hlavní, kdy jsou zohledněny pouze stálé toky, a se zdrojnicí A‘ jako hlavní, kdy jsou zohledněny i toky periodické.
331
332
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Charakteristika zájmového území
Na základě literatury, ostatních zdrojů i vlastního výzkumu byla sestavena komplexní fyzickogeografická charakteristika zájmového území, doplněná rozšířenou hydrografickou částí.
Geomorfologie
Zájmové území leží v severní části Českého lesa na rozhraní dvou geomorfologických okrsků – Dyleňské hornatiny, zaujímající většinu ZÚ, a Tišinské vrchoviny (CENIA 2010), přičemž
hranice mezi nimi sleduje z větší části tok Kosového potoka.
Nejvyšším bodem a dominantou ZÚ je vrchol Dyleně 940,3 m n. m. (ČÚZK 2006), který se nachází na jeho severozápadním okraji. Jedná se o plochý suk v oblasti maximálního
vyklenutí rozsáhlého příčného strukturního dyleňsko-čupřinského hřbetu; jeho téměř rovnoměrně ukloněný jihovýchodní svah, místy pokrytý rozvlečenými deskovitými sutěmi, pak
zabírá většinu rozlohy ZÚ (Demek et al. 2006). Strukturně podmíněný charakter oblasti dokládá rovněž údolí Kosového potoka, v příčném profilu výrazně asymetrické (pravý břeh je strmější) a probíhající paralelně s dyleňsko-čupřinským hřbetem. Ve východní části se nachází
i hlouběji zaříznuté údolí jednoho z přítoků, stáčející se zhruba do rovnoběžkového směru,
což plně koresponduje s obecným charakterem údolní sítě v Dyleňském lese, jak ji popisuje Dudák (2005). Ještě dále na východ pak Kosový potok opouští ZÚ v jeho nejnižším bodě,
uzávěrovém profilu (651,0 m n. m.). Rozdíl nadmořských výšek tedy činí 289,3 m, přičemž
střední nadmořská výška území je 762,1 m n. m. Oblast má tudíž charakter členité vrchoviny
až ploché hornatiny (Demek et al. 2006).
Střední sklon svahů v ZÚ dosahuje hodnoty 7°19', sklonové poměry představuje tab. 4.
Z ní vyplývá, že v ZÚ významně převládají plochy o sklonitosti mezi 5° a 15°, což je typické
pro měkce modelovaná údolí středohor (D emek 1972 in J edlička & M entlík 2002). Svahy se
sklonem menším než 2° nebo větším než 15° jsou zastoupeny velmi málo, plochy o sklonu
větším než 25° se v ZÚ nevyskytují vůbec.
Hodnoty střední nadmořské výšky i středního sklonu svahů jsou nad úrovní jak Dyleňského lesa (653,3 m n. m. a 4°48'), tak celého Českého lesa (628,2 m n. m. a 5°49') (Dudák
2005), což je patrně dáno polohou ZÚ ve vrcholových partiích Dyleňského lesa.
Tab. 4: Zastoupení sklonů svahů v zájmovém území.
Sklony svahů
Zastoupení v %
0° až 0,3°
0,03
0,31° až 2°
2,18
2,01° až 5°
24,87
5,01° až 15°
71,30
15,01° až 25°
1,62
Procentuální zastoupení svahů dle orientace shrnuje tab. 5. Z ní vyplývá, že u ploch
v ZÚ převládá jihovýchodní orientace. To je zcela v souladu s průběhem dyleňsko-čupřinského hřbetu (jehož osa probíhá ve směru JZ–SV) a tento fakt dále dokládá strukturní podmíněnost lokálního reliéfu. Z tab. 5 je rovněž patrná absence ploch bez směrové orientace,
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
korespondující s mimořádně nízkým podílem ploch o sklonu nižším než 0,3°, a velmi nízký
podíl svahů přivrácených k západu.
Tab. 5: Orientace ploch v zájmovém území.
Orientace svahu
Rozsah azimutu
Zastoupení v %
Rovina
–
0
S
337,6° až 22,5°
8,12
SV
22,6° až 67,5°
6,33
V
67,6° až 112,5°
14,93
JV
112,6° až 157,5°
43,81
J
157,6° až 202,5°
14,91
JZ
202,6° až 247,5°
2,96
Z
247,6° až 292,5°
0,96
SZ
292,6° až 337,5°
7,98
Oblast je ovlivněna činností člověka – četné antropogenní mikroformy zahrnují zejména
komunikace a jejich zářezy, náspy a příkopy, strouhy, pozůstatky někdejšího osídlení (úvozy,
milířiště, základy zaniklých staveb) a rovněž relikty montánních aktivit. Zde se jedná o vzácné stopy historického dobývání železných a měděných rud (Demek et al. 2006) a propadliny
a uzavřené šurfy (průzkumné šachty) z dob těžby uranových minerálů ve 2. polovině 20. století (ČGS-G eofond 2010).
Geologie
Zájmové území se nachází na styku dvou geologických oblastí: moldanubika, reprezentovaného moldanubikem Českého lesa (JV území), a saxothuringika, zastoupeného chebskodyleňským krystalinikem (SZ území) (D udák 2005), přičemž jejich hranice probíhá zhruba
paralelně s hranicí geomorfologických jednotek a částí údolí Kosového potoka, posunutá
přibližně o 300 m severně.
Horninové složení ZÚ představují na severozápadě v oblasti dyleňsko-čupřinského hřbetu dvojslídné granátické svory se staurolitem a vložkami kvarcitů, směrem k jihovýchodu stupeň metamorfizace stoupá a objevují se dvojslídné až biotitické pararuly (Demek et al. 2006;
Dudák 2005). V oblasti severovýchodního okraje ZÚ se vyskytují rovněž čočky krystalických
vápenců a erlánů, protáhlé ve směru JZ–SV, rovnoběžně s osou dyleňsko-čupřinského hřbetu. Tyto čočky jsou místy silně zkrasovatělé – jedná se o tzv. kras Dyleňské hornatiny (Hromas
2009), který začal být podrobněji zkoumán okolo roku 2000) a v minulosti byl předmětem
těžby (Dudák 2005).
Dyleň je rovněž nalezištěm minerálů, za zmínku stojí nálezy velkých krystalů křišťálu
a mléčného křemene, záhnědy, ametystu a morionu či přítomnost uranových minerálů branneritu a coffinitu. Uranové minerály z ložiska Dyleň byly v letech 1964-1991 předmětem těžby v nedalekém hlubinném dole Slatina (Dudák 2005).
333
334
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Pedologie
Největší zastoupení mají v ZÚ podle mapy půdních typů (CENIA 2010) půdy subtypu kambizem dystrická (KAd; klasifikace TKSP), které se vyskytují ve střední části ZÚ. Dle četnosti výskytu druhým subtypem je kryptopodzol modální (KPm). V ZÚ se nalézá v jeho severozápadní, výše položené části, vymezení jejího výskytu zhruba odpovídá vrstevnici 800 m n. m. Na
opačné, jihozápadní straně ZÚ pokrývají svahy, ukloněné k SZ, S a SV, půdy subtypu pseudoglej modální (PGm), jejichž výskyt je ovšem na plochách o sklonu mezi 5° a 15° přinejmenším překvapivý. Posledním zastoupeným půdním subtypem je glej histický (GLh), nacházející
se v údolí Kosového potoka (CENIA 2010).
Vegetační pokryv
Zájmové území náleží do fytogeografického okresu č. 26 – Český les (CENIA 2010). Většinu
zabírá lesní vegetační stupeň 6 (smrkobukový), východní a jihovýchodní okraj náleží ke stupni 5 (jedlobukovému) a pouze vrcholová plošina Dyleně spadá do stupně 7 (bukosmrkového) (ÚHÚL 2010).
Dle mapy potenciální přirozené vegetace (CENIA 2010) představuje přirozený lesní typ
v ZÚ acidofilní biková bučina asociace Luzulo-Fagetum. Dominantní dřevinou by tedy byl
buk lesní s možnou příměsí smrku (Dudák 2005). V současnosti dominuje porost, řazený lesnickou typologií do souboru lesních typů 6K: Kyselá smrková bučina. Tuto matrici narušuje
pás souboru 5S: Svěží jedlová bučina na jihovýchodním okraji ZÚ a rozsáhlejší nepravidelná
oblast souboru 6P: Kyselá smrková jedlina zhruba ve střední části, vybíhající do směrů údolí
toků. Tu protínají pásy porostů, lemujících Kosový potok a jeho přítoky, které náleží především k souboru 7G: Podmáčená jedlová smrčina (ÚHÚL 2010).
Jehličnany jsou zastoupeny převážně stejnověkými plochami uměle vysazené smrkové
monokultury. V nich jsou vtroušeny jednotlivé listnaté dřeviny, které se místy soustřeďují
do liniových formací podél cest a vodních toků, v nivě Kosového potoka je pak zastoupení
listnatých dřevin vyšší. Podíl nelesních ploch je velmi nízký, omezuje se pouze na malou, od
východu zasahující část trvalých travních porostů v okolí osady Háj, zahrady a hospodářské
zázemí usedlostí v Háji a pozemek bývalého vojenského objektu na vrcholu Dyleně. Lesnatost se tak blíží 100 %.
Klima
Podle CENIA (2010) leží ZÚ na rozhraní klimatických oblastí MT3 a MT4 (mírně teplých; klasifikace Quittova). Poněkud paradoxně jsou vyšší polohy (cca nad hranicí 720 m n. m.) přiřazeny k teplejší oblasti MT4 a nižší k chladnější MT3. Důvodem by mohl být vysoký podíl ploch
obrácených k JV, J a JZ v těchto polohách ZÚ, pravděpodobnější příčinou je nicméně způsob
vzniku klimatické mapy (jedná se o digitalizovanou Quittovu mapu klimatických oblastí ČSR
v měřítku 1:500 000, při jejíž tvorbě nebyly přímo zohledňovány orografické vlivy terénu).
Pro potřeby charakteristiky malé oblasti o rozloze 5,4 km2 je samotné zařazení do klimatických oblastí příliš hrubé, podrobnější obraz o klimatickém charakteru ZÚ však mohou podat údaje z pozorovacích stanic ČHMÚ. Přímo na okraji ZÚ se nachází klimatologická stanice
Dyleň (940 m n. m., souřadnice WGS-84: 49°58'04,4" N; 12°30'09,7" E), v blízkosti ZÚ (cca
5,6 km VJV od jeho hranice) je pak srážkoměrná stanice Tři Sekery (672 m n. m., souřadnice
WGS-84: 49°56'37,4" N, 12°36'56,7" E).
K přiblížení teplotních poměrů zájmového území byly zvoleny údaje ze stanice Dyleň,
kvůli větší reprezentativnosti doplněné jejich přepočtem na úroveň střední nadmořské výšky ZÚ měsíčními hodnotami vertikálního klimatického teplotního gradientu podle Žaluda
(Ž alud 2010). Shrnuty jsou v tab. 6. Za povšimnutí stojí výrazně nižší březnové a mírně nižší
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
červencové průměrné teploty oproti hodnotám, charakterizujícím odpovídající klimatické oblasti dle Quitta (Tolasz 2007).
Tab. 6: Průměrné měsíční a roční teploty za období 1961 až 2000 ve stanici Dyleň
a v úrovni střední nadmořské výšky zájmového území (podle Dudák 2005; Ž alud 2010).
Období
I
II
III
IV
V
t [°C] – Dyleň
-3,9
-3,3
-0,1
4,2
9,2
t [°C] – SNV
-3,1
-2,4
1,0
5,5
10,5
VI
VII
VIII
X
XI
XII
Rok
12,3 14,2 14,0 10,5
5,6
0,3
-3,0
5,0
13,7
6,6
1,2
-2,1
6,1
15,5 15,2
IX
11,6
Srážkové úhrny jsou k dispozici jak ze stanice Dyleň, tak ze stanice Tři Sekery, přičemž
údaje z druhé ze jmenovaných pravděpodobně reprezentují oblast lépe – nadmořská výška
stanice je bližší střední nadmořské výšce ZÚ, Tři Sekery se rovněž nacházejí ve srážkovém
stínu dyleňsko-čupřinského hřbetu, stejně jako celé ZÚ. Přehled měsíčních a ročních srážkových úhrnů v obou stanicích podává tab. 7.
Tab. 7: Průměrné měsíční a roční srážkové úhrny za období 1961 až 2000 ve stanicích
Dyleň a Tři Sekery (podle Dudák 2005).
Období
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Rok
Srážky [mm] – Dyleň
41
29
39
42
70
88
88
74
56
48
55
49
680
Srážky [mm] – Tři Sekery
44
34
42
42
58
77
75
73
57
51
52
52
658
Souhrn teplotních a srážkových parametrů zájmového území poskytují klimadiagramy
na obr. 9 a obr. 10, přičemž druhý z nich kombinuje teploty ve stanici Dyleň, přepočtené na
úroveň střední nadmořské výšky ZÚ, se srážkami ve stanici Tři Sekery pro přibližné ztvárnění
hodnot pro celé ZÚ.
Obr. 9: Klimadiagram klimatologické stanice Dyleň
za období 1961 až 2000. Vlastní zpracování.
335
336
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Obr. 10: Klimadiagram teplot ve střední nadmořské
výšce ZÚ a srážek ze stanice Tři Sekery za období 1961
až 2000. Vlastní zpracování.
Hydrologie
Zájmové území leží v povodí pramenné části Kosového potoka, jeho SZ hranice je přitom
součástí rozvodnice mezi dvěma povodími III. řádu – povodím Mže, do něhož samo spadá,
a povodím Ohře (VÚV 2010b). Říční síť ZÚ reprezentuje Kosový potok a jeho přítoky od říčního kilometru 44,17 výše, její aktuální prostorové uspořádání znázorňuje mapa oblasti na obr.
12 a zadní předsádce.
Celá oblast náleží do útvaru podzemních vod základní vrstvy č. 62121 – Krystalinikum
v povodí Mže po Stříbro a Radbuzy po Staňkov, který je součástí stejnojmenného hydrologického rajonu základní vrstvy č. 6212 (VÚV 2010a, 2010b). Na SV okraji ZÚ do něj částečně
zasahuje ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů Mariánské Lázně (VÚV 2010b), jak je
vidět na obr. 11. Zájmové území je intenzivně využíváno pro vodárenské účely – 72,9 % jeho
rozlohy zabírají ochranná pásma vodních zdrojů I. a II. stupně (VÚV 2010b), sloužící „k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod
využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než
10 000 m3 za rok“ (VÚV 2010a). Takovým zdrojem je v ZÚ především odběr podzemních vod
č. 140205 Dyleň (VÚV 2010a). Provozuje jej společnost CHEVAK Cheb, a.s a jeho účelem je
zásobování města Mariánské Lázně pitnou vodou. Podle informací od provozovatele z léta
2010 je maximální kapacita vodovodního potrubí z Dyleně cca 28 l∙s-1, běžně se přitom odvádí přibližně 20 l∙s -1. Potvrzují to údaje z HEIS (VÚV 2010a), podle kterých činilo průměrné
odebírané množství v letech 1979-1999 20,55 l∙s -1, Povodí Vltavy (2009) nicméně uvádí, že
v roce 2005 bylo odebíráno pouze 7,58 l∙s -1. V každém případě představuje jímání vody pro
potřeby zásobování pitnou vodou citelné antropogenní ovlivnění odtoku v zájmovém území.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Hranice ZÚ
Kosový potok
Vodovodní řád
Ochranné pásmo přír. léčivých zdrojů
Ochranná pásma vodních zdrojů
Obr. 11: Ochrana vodních zdrojů a vodárenské využívání zájmového území (vlastní zpracování dle VÚV 2010b).
337
338
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Obr. 12: Kosový potok v zájmovém území na podkladu DMÚ-25. Vypracoval Michal Šén.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Kosový potok (č. hydrologického pořadí 1-10-01-053 až 1-10-01-071) je vodním tokem
V. řádu dle Graveliovy klasifikace a levostranným přítokem Mže, do které se vlévá na jejím
říčním kilometru 67,32 v nadmořské výšce 402,5 m n. m (VÚV 2006). Jeho délka podle dat
VÚV (2010b), zkombinovaných s výsledky terénního mapování, je v závislosti na uvažované
variantě (se zahrnutím či vypuštěním periodických úseků toku) 47,80 km (varianta A‘), respektive 47,03 km (varianta B). Náleží mu povodí o ploše 226,10 km2 (VÚV 2006), zalesněné
zhruba ze 40 % (Dudák 2005). V místě zaústění do Mže je jeho dlouhodobý průměrný průtok
(Qa) 1,44 m3∙s -1 a průměrný specifický odtok (q) 6,39 l∙s -1∙km -2 (za období 1931-1980, podle
Dudák 2005).
Od roku 1952 (Vlček 1984) je Kosový potok na říčním kilometru 4,76 opatřen vodoměrnou stanicí Svahy – Třebel (hlásný profil č. 164), které reprezentuje 95,2 % jeho povodí
(ČHMÚ 2008). Charakteristické extrémy odtoku (N-leté průtoky) v této stanici shrnuje tab. 8.
Zdroj bohužel neuvádí, k jakému období se údaje vztahují. Průměrný roční průtok ve stanici
činí 1,4 m3∙s -1, průměrný roční vodní stav je 22 cm (ČHMÚ 2008).
Tab. 8: Charakteristické extrémy odtoku (N-leté průtoky) ve stanici Svahy – Třebel
(podle ČHMÚ 2008).
N
QN [m3∙s-1]
1
5
10
50
100
11,3
29,2
39,6
70,4
86,2
Hydrografie
Hydrografické charakteristiky se řadí mezi základní fyzickogeografické parametry povodí
a mají významné postavení v hydrologické praxi, kde se využívají jako vstupy při nepřímém
odvozování odtokových charakteristik, hydrologické regionalizaci či hydrologickém modelování, nejtěsnější vztah k odtoku přitom mají ty charakteristiky, které vyjadřují sklonitost povodí a vodního toku (Kopp 2006).
Základní hydrografické ukazatele zájmového území a toků v jeho rámci jsou rozděleny na
charakteristiky povodí (vztahují se k ZÚ) a charakteristiky toku (vztahují se ke Kosovému potoku a jeho přítokům v rámci ZÚ), shrnuté v tab. 9 a tab. 10 a doplněné komentářem.
Tab. 9: Charakteristiky povodí.
Ukazatel
Vzorec
Plocha povodí P
-
Délka povodí (délka údolnice hlavního toku) L
-
Varianta A‘
Varianta B
540,4 ha
4 116 m
3 150 m
Střední šířka povodí š
š=
P
L
1 313 m
1 716 m
Koeficient tvaru povodí α
α=
P
L2
0,3190
0,5447
Plocha levostranné části povodí PL
-
337,2 ha
402,5 ha
Plocha pravostranné části povodí PP
-
203,2 ha
137,9 ha
339
340
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Ukazatel
Koeficient nesouměrnosti povodí K S
Vzorec
KS =
PL − PP
PL + PP
Varianta A‘
Varianta B
0,2478
0,4895
9 086 m
Délka rozvodnice (obvod povodí) lroz
Koeficient vývoje rozvodnice k
k=
lroz
2 P ⋅π
1,1025
Nejnižší nadm. výška Hmin
-
650,1 m
Nejvyšší nadm. výška Hmax
-
940,3 m
Střední nadm. výška Hmean
-
726,1 m
∆H = H max − H min
289,3 m
H mean − H min
∆H
0,3840
Výškový gradient ∆H Hypsometrický integrál (aproximovaný) Hint
H int =
U obou variant koeficientu tvaru povodí platí, že α > 0,26, povodí je tedy vějířovité (Suda
& Herber 2001). Z velikostí ploch pravostranných a levostranných částí povodí i z hodnot koeficientů nesouměrnosti je jasně patrné, že povodí je nesouměrné – u obou variant dominují
levostranné části povodí (u varianty B výrazně). Tyto plochy jsou převážně orientovány na J,
JV a JZ (viz kapitola Geomorfologie), což nepochybně ovlivňuje výpar a tání sněhu v ZÚ. Poměrně nízká hodnota koeficientu vývoje rozvodnice dokládá značnou kompaktnost zájmového území, které je svým tvarem blízké čtyřúhelníku se zaoblenými rohy.
Hodnota hypsometrického integrálu představuje plochu, ohraničenou hypsometrickou
křivkou, a reprezentuje množství dosud neodneseného materiálu v povodí (Šír 2009). Měla
by proto korespondovat s geomorfologickým stářím území (Kopp 2006). Podrobné sklonové
poměry povodí a orientace ploch viz kapitola Geomorfologie, tab. 4 a tab 5.
Tab. 10: Charakteristiky toků.
Ukazatel
Vzorec
Varianta A‘
Varianta B
-
11 335 m
10 572 m
Celková délka toků v ZÚ ∑Lt
Hustota říční sítě D
D=
∑L
t
2,10 km∙km -2 1,96 km∙km -2
P
Délka hlavního toku Lt
-
3 634 m
2 861 m
Nejkratší vzdálenost pramen – ústí Lmin
-
2 812 m
2 522 m
1,2923
1,1344
Koeficient vývoje toku K
K=
Lt
Lmin
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
Ukazatel
Vzorec
Varianta A‘
Varianta B
Nadmořská výška uzávěrového profilu HUP
-
Nadmořská výška pramene Hpr
-
865,2 m
764,2 m
Absolutní spád koryta toku ∆H
∆H = H pr − H up
214,2 m
113,2 m
0,0589
(58,9 ‰)
0,0396
(39,6 ‰)
Střední sklon koryta toku I
I=
∆H
Lt
651,0 m
Pro obě varianty hustoty říční sítě platí, že D > 1,11 km∙km -2, hustotu říční sítě v ZÚ tedy
hodnotíme jako velmi vysokou (S uda & H erber 2001). V obou případech je také nad průměrem pro celé povodí Kosového potoka, jehož hodnota činí 1,41 km∙km -2 (ČHMÚ 2008).
Z hodnot koeficientu vývoje toku vyplývá, že zejména ve variantě B je tok Kosového potoka
v ZÚ poměrně přímý a jen málo křivolaký. Z hodnot nadmořské výšky pramene, absolutního
spádu toku i středního sklonu koryta toku je jasně patrný rozdíl mezi variantami A‘ a B, který
je natolik velký, že se projeví i v měřítku celého toku Kosového potoka.
ZÁVĚR
Výsledkem předložené studie je záznam říční sítě v pramenné oblasti Kosového potoka, získaný terénním mapováním pomocí GPS (viz obr. 12 a zadní předsádka), dále fyzickogeografická charakteristika zájmového území, soustřeďující do jednoho celku informace z dostupných zdrojů i vlastního výzkumu, soubor základních hydrografických ukazatelů zájmového
území, potenciálně využitelný k dalším analýzám a návrh na určení hlavní zdrojnice (pramene) Kosového potoka.
Terénním výzkumem byl zjištěn a zaznamenán aktuální stav říční sítě v zájmovém území
a výsledky potvrdily předpoklad, že informace o pramenné oblasti Kosového potoka v písemných, mapových a elektronických zdrojích neodpovídají realitě, ať už kvůli zastaralosti,
způsobu vzniku či míře generalizace. Mapování pomocí GPS nemůže už z principu nabídnout
stejnou přesnost jako profesionální geodetická měření, je však otázkou, zda jde v tomto případě o zásadní problém. Přesnost zaměření, zlepšená navíc editací podle podkladové ortofotomapy přímo v terénu, totiž zcela postačuje k získání jasné představy o momentálním
stavu říční sítě i k tomu, aby byla nezvratně prokázána jeho odlišnost od údajů v dostupných
zdrojích. Vyšší ambice si výzkum v tomto ohledu nekladl.
Další komplikaci představuje skutečnost, že říční síť, zejména v malém povodí, jakým je
zájmové území, je velmi dynamickým prvkem krajiny, který se v závislosti na ročním období,
množství srážek a dalších faktorech výrazně mění. Jediným vhodným a možným řešením se
jevilo provést terénní etapu výzkumu v období nízkého vodního stavu, a tím účinně omezit
rozsah mapování pouze na pereniální (tj. stálé) toky (výjimkou zde byla zdrojnice A‘, o které bylo ještě před zahájením mapování známo z rekognoskace, že její horní část je vodná
i v době, kdy níže položený periodický úsek toku vysychá, proto byl tento úsek do mapování
zahrnut, přestože byl v době provádění terénního výzkumu vyschlý).
Výhrady lze vznést ke stanovení dílčích povodí jednotlivých zdrojnic (přičemž údaje o jejich rozloze hrály roli při určování pramene Kosového potoka), při kterém byly polygony subpovodí editovány ručně. Bylo to ovšem nezbytné, neboť výškopisná data nekorespondovala
341
342
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
plně s vektorovou reprezentací říční sítě, získanou při mapování, a použitý GIS software tak
nedokázal, zejména v blízkosti soutoků, povodí správně vymezit. Problém zde představuje
i antropogenní ovlivnění terénu – zejména příkopy a náspy komunikací mohou svádět vodu
z jednoho dílčího povodí do druhého, což použitými metodami nelze postihnout.
Morfometrické charakteristiky zájmového území byly získány metodicky definovaným
postupem na základě dat ZABAGED, a je tedy možné je považovat za exaktní data. Hydrografické charakteristiky zájmového území a Kosového potoka v jeho rámci byly zpracovány
na základě dostupných dat i výsledků vlastního výzkumu. Byly vypočteny podle standardně
užívaných vzorců, lze je tedy považovat za spolehlivé do té míry, do jaké považujeme za spolehlivé výstupy provedeného mapování. Svoji vypovídací hodnotu nepochybně mají, u některých údajů je ovšem při eventuálním porovnávání zapotřebí obezřetnosti – například hustota
říční sítě v zájmovém území je vypočtena z dat, která jsou zřejmě podrobnější a méně generalizovaná než např. data, z nichž vychází hodnoty téhož ukazatele, uvedené v Charakteristikách toků a povodí ČR v DIBAVOD (VÚV 2010b). Praktické využití mohou hydrografické
charakteristiky ZÚ nalézt např. při odvozování odtokových extrémů pro potřeby prevence povodňových škod.
Nově byl definován pramen a hlavní zdrojnice Kosového potoka, a to ve dvou variantách. Jedna z nich, varianta B, omezená výhradně na stálé toky, situuje pramen do blízkosti
jihozápadního okraje zájmového území (souřadnice WGS-84: 49°57'15,6" N; 12°30'48,7" E)
a do výšky 764,2 m n. m., Kosový potok má od tohoto pramene k ústí délku 47,03 km. To
činí rozdíl 42,7 m v nadm. výšce pramene a 610 m v délce toku vůči údajům, uváděným VÚV
(2006).
Ještě zásadnější rozdíly však představuje varianta druhá, A‘, podle které pramení Kosový
potok jižně od vrcholu Dyleně (souřadnice WGS-84: 49°57'48,0" N; 12°30'6,3" E) ve výšce
865,2 m n. m. a je dlouhý od pramene k ústí celkem 47,80 km. Pokud by se potvrdila teorie, že v příslušné části toku Kosového potoka v suchých obdobích, kdy je její koryto vyschlé,
proudí voda podpovrchově v sutích, byla by zdrojnice A‘ stálým tokem – pak by bylo možné
plně akceptovat zdrojnici A‘ jako hlavní zdrojnici Kosového potoka, čímž by hodnota jeho délky vzrostla o 1,38 km a hodnota nadmořské výšky jeho pramene o celých 143,7 m vůči doposud nejaktuálnějším údajům VÚV (2006). To by znamenalo nárůst délky toku o 3 % a nadmořské výšky pramene dokonce o 20 % z původních hodnot.
V rámci studie byla na základě dostupné literatury vytvořena jednoduchá, snadno použitelná experimentální metodika určení hlavní zdrojnice a pramene malého vodního toku. Její
nevýhodou v podobě, použité k určení pramene Kosového potoka, je zejména heuristické
(metodicko-výzkumné, zkusmé) určení potenciálních hlavních zdrojnic. Tato metoda byla
prozatím vyzkoušena pouze na příkladu jediného toku (Kosového potoka v jeho pramenné
oblasti). Pokročilejší metodiku, komplexně porovnávající kvantitativní parametry zdrojnic, by
nepochybně bylo možné vytvořit, pak by ovšem měla být postavena na jednoznačně zformulovaných teoretických základech a založena na analýze reprezentativního vzorku vodních
toků. Zde autoři spatřují značný potenciál k dalšímu výzkumu.
Příspěvek k problematice určení pramene Kosového potoka
LITERATURA
CENIA (2010): Mapové služby Portálu veřejné správy. – Online portál, CENIA, Praha. http://
geoportal.gov.cz/web/guest/map [cit. 2010].
ČGS-G eofond (2010): Vlivy důlní činnosti – In: Mapový server ČGS-Geofond. – Online portál,
Česká geologická služba-Geofond, Praha. http://www.geofond.cz/mapsphere/MapWin.
aspx?M_WizID=24&M_Site=geofond&M_Lang=cs [cit. 2010].
ČHMÚ (2008): Evidenční list hlásného profilu č. 164. – Online dokument, Český hydrometeorologický ústav, Praha. http://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfbk_detail.php?seq=2505281
[cit. 2010]
ČHMÚ (2010): Detail stanice Třebel. – Online dokument, Český hydrometeorologický ústav,
Praha. http://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfdyn.php?seq=2505281# [cit. 2010].
ČÚGK (1984): Základní vodohospodářská mapa 1:50 000. List 11-32 Lázně Kynžvart. – Český
úřad geodetický a kartografický, Praha.
ČÚZK (2006): Základní mapa 1:10 000. Listy 11-32-08, 11-32-09, 11-32-13 a 11-32-14. – Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha.
ČÚZK (2008): Základní vodohospodářská mapa 1:50 000. List 11-32 Lázně Kynžvart. – Online dokument, Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha. http://www.dibavod.cz/
data/download/zvm50_nova_2008_1132.pdf [cit. 2010].
ČÚZK (2010): Základní báze geografických dat. – Databáze, Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha. http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKCE=DOC:30-ZU_ZABAGED [cit. 2010].
Demek J., M ackovčin B & Balatka B. (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – AOPK ČR,
Brno, 580 p.
D udák V. [ed.] (2005): Český les – Příroda, histori, život. – Baset, Praha, 880 p.
H orský L. [ed.] (1965): Hydrologické poměry Československé socialistické republiky: Díl I.
Text. – Hydrometeorologický ústav, Praha, 414 p.
H romas J. [ed.] (2009): Jeskyně. Chráněná území ČR XIV. – Agentura ochrany přírody a ČR,
Praha, 608 p.
Janský B. et al. (2004): K pramenům Amazonky. – Ottovo nakladatelství, Praha, 248 p.
J edlička K. & M entlík P. (2002): Hydrologická analýza a výpočet základních morfometrických
charakteristik povodí s využitím GIS. – In: Balej M. & O ršulák T. [eds], Geoinformatika:
Sborník tematického okruhu K/GIS, 46-58 p., Česká geografická společnost, Ústí nad
Labem.
K artografie (1992): Tachovsko a Český les: Turistická mapa 1:100 000. – Kartografie Praha,
Praha.
Kopp J. (2006): Srovnávací studie zdrojnic Berounky ve vztahu k území města Plzně. – In:
Kopp J. [ed.], Miscellanea Geographica Universitatis Bohemiae occidentalis 12, p. 35-46,
Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň.
K říž V. (1984): Hydrometrie. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 174 p.
Novotná M. (2006): GIS Nečtinsko. – Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň, 57 p.
Povodí Vltavy (2009): Plán oblasti povodí Berounky. Část B. Užívání vod a jeho vliv na stav
vod. Text. – Online dokument, Povodí Vltavy, Praha, 70 p. www5.pvl.cz/portal/hydroprojekt/BE/B/1_TEXTOVA_CAST/BE_kapitola_B.pdf [cit. 2010].
Suda J. & H erber V. (2001): Cvičení z fyzické geografie I. – Hydrologie. – Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň, 93 p.
343
344
přírodovědné statě A ČLÁNKY | Michal Šén & Jiří Suda
Šír B. (2009): Morfometrická analýza digitálního modelu reliéfu Moravskoslezských a české
části Slezských Beskyd. – In: Hronček P., Geografická Revue, p. 100-120, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica.
Tol asz R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav, Praha,
256 p.
ÚHÚL (2010): Oblastní plány rozvoje lesů. – In: Mapový server ÚHÚL. – Online portál, Ústav
pro hospodářskou úpravu lesů, Praha. http://geoportal2.uhul.cz/wms_oprl?SERVICE=WMS [cit. 2010].
Veverka B. (2004): Souřadnicový kolotoč. – Program, České vysoké učení technické v Praze,
Praha. http://www.kartografie.ic.cz/matkart/matkart.php?modul=VB106 [cit. 2010]
VGHMÚ ř (2010): IZGARD. – Online portál, Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad,
Dobruška. http://izgard.cenia.cz/dmunew/index.htm [cit. 2010].
Vlček V. [ed.] (1984): Zeměpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže. – Academia, Praha, 316 p.
Voženílek V. (2001): Integrace GPS/GIS v geomorfologickém výzkumu. – Univerzita Palackého
v Olomouci, Olomouc, 185 p.
VÚV (2006): Základní charakteristiky Kosového potoka a jeho povodí. – Online dokument,
Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Praha. http://www.dibavod.cz/download.
php?id_souboru=2296 [cit. 2010].
VÚV (2010a): Hydrogeologické rajony, vodní útvary, objekty a odběry podzemní vody. – In:
Hydroekologický informační systém VÚV TGM. – Online portál, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Praha. http://heis.vuv.cz/data/webmap/isapi.dll?map=hgr&.
VÚV (2010b): Digitální báze vodohospodářských dat. – Databáze, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Praha. http://www.dibavod.cz/index.php?id=27.
Ž alud Z. (2010): Bioklimatologie: Doprovodné texty k přednáškám. – Online dokument, Mendelova univerzita v Brně, Brno, 136 p. http://web2.mendelu.cz/af_217_multitext/ke_stazeni/bioklimatologie/bioklimatologie_texty.pdf.
Summary
Contribution to the determination of Kosový creek's spring
Michal Šén & Jiří Suda
This study presents a map of the river system in the spring area of Kosový potok. The map was
obtained by original field mapping using GPS (see fig. 12 and the endpaper of the book). Physical
geography of the area of interest (the spring area of Kosový potok) is summarized from the available resources and our field research. Our study presents two possible versions of the spring and
main source of Kosový potok. The first one (noted as a version B) includes only the stable watercourses. It situates the spring to the elevation of 764.2 m a.s.l. to the place located more than 1,6
km south-southeastern of the top of the Dyleň hill (WGS-84: 49°57'15.6" N; 12°30'48.7" E). Kosový potok is thus from the above mentioned spring to the mouth 47.03 km long. According to the
second version (noted as A), the spring is located approx. 500 m southern of the top of the Dyleň
hill (WGS-84: 49°57'48.0" N; 12°30'6.3" E) in the elevation of 865.2 m a.s.l. In this version Kosový potok is 47.80 km long. The second version of the spring and source of Kosový potok could be
accepted only if it will be proven that in the part of the stream, which dries up periodically, the
water flows under the ground in the screes.