EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE Příručka pro učitele

EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
Příručka pro učitele
Svazek I
Lekce 1 – 10
© Copyright 1992 Community Bible Study
All rights reserved.
C O M M U N IT Y
EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
Příručka pro učitele / Úvod
(nepovinné)
Jak vznikla Bible
2 Tm 3,14-17
Hlavní téma biblické pasáže: Bůh inspiroval celé Písmo a dal je k našemu užitku.
Hlavní myšlenka: Bible je učebnice, kterou nám dal náš Stvořitel a podle níž máme žít.
Cíl lekce: Moji posluchači by se měli nadchnout Biblí a jejím obsahem.
Název lekce: Proč byla Bible napsána.
I.
Úvod: Dnes je pro nás zvláštní den. Sešli jsme se, abychom společně studovali z Bible Evangelium
podle Lukáše. Všechny vás vítám! Modlím se za to, abyste se nadchli Biblí a jejím obsahem, až vám
stručně řeknu, proč byla napsána.
Bible je jedinečná. Je to kniha o dějinách, ale pokud chcete studovat historii, můžete o ní číst i
v jiných knihách. Je to kniha poezie, ale chcete-li číst básně, najdete je i jinde. Je to kniha
o zákonech, avšak jestli se chcete dozvědět něco o starém právu, najdete to i jinde. Co tedy dělá
právě tuto jednu knihu tak zvláštní? To, že se jedná o Boží slovo ke všem lidem. Bible byla dána
lidstvu jeho Tvůrcem a říká nám, jak máme žít, abychom byli skutečně uspokojeni, a jak zemřít, a
přece mít věčný život. Naším textem je 2 Tm 3,14-17:
Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od
dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve
spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.
II.
Hlavní body (2 Tm 3,14-17)
A. Písma byla napsána, aby vám řekla, jak získat spasení (2 Tm 3,14)
1. Vysvětli: Spasení získáváme vírou v Krista. Právě v Bibli se můžeme učit o Ježíši, o jeho
životě, službě, smrti a vzkříšení. Bůh nám dal tuto nádhernou knihu, abychom mohli mít
radost z toho, že známe Ježíše Krista jako Spasitele.
2. Ilustruj: V přečtené biblické pasáži připomíná apoštol Pavel Timoteovi, že ho už od dětství
vyučovali Písmům a byla mu dána moudrost k víře v Krista. Timoteus byl křesťanem třetí
generace. V dětství jej učila jeho babička Lóis a matka Euniké (2 Tm 1,5).
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Pokud jste neměli možnost přijít k víře v Krista
v dětském věku, ani teď není ještě pozdě. Můžete ho přijmout do svého života, uvěřit v něho
a být spaseni i dnes, ještě předtím, než začneme studium Lukáše. Jestli k tomu nejsi dnes
připraven, pokračuj s námi ve studiu Bible a uvidíš, zda to skutečně je Boží kniha pro tvůj
život. Bůh nám dal své Slovo, abychom mohli vědět, jak získat spasení. Bible je učebnice,
kterou nám dal náš Stvořitel a podle níž máme žít.
B. Písma byla napsána, aby nám ukázala, co je v našich životech správné a co špatné a jak
věci napravit (2 Tm 3,16)
1. Vysvětli: V Bibli najdeme spoustu zpráv o lidech, kteří se potýkali s problémy, tak jako my
dnes. Bible byla napsána, aby vám ukázala cestu ven z vašich problémů, k odpuštění vašich
hříchů, k napravení rozbitých vztahů. Skoro to nejsme schopni pochopit, že Bůh inspiroval
muže k napsání knihy, která promlouvá do tolika lidských záležitostí.
2. Ilustruj: Bible se přirovnává k automapě, z níž zjistíme, jak se dostat z jednoho místa na
jiné. Ale ukazuje i další věci: kudy se dá nejlépe cestovat. Bible je naším průvodcem, který
nás vede cestou života.
-2-
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Žádný člověk není ušetřen nějakých vážných
životních problémů. I křesťané onemocní, dostávají se do konfliktů, musejí dělat obtížná
rozhodnutí. Někde na stránkách Božího slova se každý z vás najde a objeví, jak prožít
smíření s Bohem a lidmi. Bůh nám dal své Slovo, abychom mohli vědět, jak prožívat pokoj
s ním, sami se sebou a s druhými. Bible je učebnice, kterou nám dal náš Stvořitel a
podle níž máme žít.
C. Bible nás připravuje k tomu, abychom se zapojili do Kristova díla ve světě (2 Tm 3,17)
1. Vysvětli: Ježíš nám sám dává příklad tím, jak si povolal a vyškolil ty, kdo mu budou sloužit.
Tito první učedníci získali vizi a po Kristově vzkříšení a nanebevstoupení evangelizovali
tehdejší svět. Novozákonní listy skvěle popisují, jaká má být církev a co to znamená
evangelizovat. Tyto pasáže se nám dochovaly proto, abychom se jimi nechali vést a
pokračovali v díle, které započali první učedníci.
2. Ilustruj: Vypráví se fiktivní příběh o tom, jak Svatý Petr rozmlouval s Ježíšem po jeho
nanebevzetí a ptal se ho: „Jaké máš plány, aby tvé dílo na zemi pokračovalo a šířilo se?“
Ježíš odpověděl: „Každý učedník poví evangelium jednomu člověku, ten je sdělí dalšímu a
tak dále, dokud zprávu o mně a o tom, jak jsem zemřel za jeho hřích, neuslyší každý.“ Petr
se zeptal: „A co když lidé selžou?“ Ježíšova odpověď zněla: „Jiné plány nemám.“
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Bůh vložil na ty z nás, kdo známe Ježíše jako svého
Pána a Spasitele, velkou odpovědnost: nést dobrou zprávu o spasení druhým. Nechal nám
své Slovo, aby nás jako křesťany vedlo v tom, jak zvěstovat světu Ježíše. Pokud nejsme
ochotni číst jeho Slovo a žít podle něj, nenajdeme pomoc pro sebe a nebudeme schopni
pomoci ani jiným. Bůh nám dal své Slovo, abychom mohli vědět, jak konat Kristovo dílo ve
světě. Bible je učebnice, kterou nám dal náš Stvořitel a podle níž máme žít.
III.
Závěr
A. Závěrečná aplikace: Bible je Boží poselství k vám. Pokud máte svou Bibli, vezměte ji teď do
rukou. Má stejnou podobu a skladbu jako každá jiná kniha, ale žádná jiná kniha nemůže tvrdit,
že slova, která se v ní nacházejí, jsou vdechnutým Božím slovem. Jedná se skutečně o svatou,
vzácnou knihu plnou lásky, která nám ukazuje cestu spasení, jak spravedlivě žít a jak
pokračovat v Kristem započatém díle. Bible je učebnice, kterou nám dal náš Stvořitel a podle
níž máme žít.
B. Závěrečná ilustrace: Pod zemským povrchem se skrývá mnoho drahocenných pokladů. Lidé
často strávili celý život v temném podzemí, aby je našli. Na ničem jiném jim nezáleželo. Jediným
cílem jejich života bylo najít svůj poklad. Budete s námi horlivě studovat Bibli, abyste odkryli
poklad, který do ní pro vás vložil váš Tvůrce?
C. Závěrečná věta: Bible je jako velmi hluboký důl, z něhož můžeme získávat vzácné poklady,
které nám umožňují znát Krista jako Spasitele a vědět, jak žít spravedlivý, radostný a naplněný
život, jímž mu budeme sloužit a působit potěšení.
D. Krátká závěrečná modlitba: Pane Bože, pomoz nám, abychom tě prostřednictvím studia tvého
Slova stále více poznávali. Kéž jsme ti vždy vděční za to, že tě smíme poznávat skrze tvé Slovo,
a za neocenitelný dar tvého Syna Ježíše. Amen.
-3-
HLUBŠÍ POHLED
Kanonizace Bible je termín, jehož se užívá k popisu toho, jakým způsobem Bible vznikla. Termín kánon
označuje tyč (rákos) nebo míru. Ve vztahu k Bibli znamená, že se jedná o sbírku knih, které prošly testem
autenticity a autority a v nichž jsou uvedena pravidla pro naše životy.
Knihy Starého zákona, jak je dnes známe, byly sebrány a kanonizovány Ezdrášem v 5. století př. Kr. Soupis
novozákonních knih v dnešní podobě vznikl na koncilu v Kartágu r. 397 po Kr.
* K určení, zda kniha patří do kánonu, tedy do Písma, se používalo v podstatě pěti hlavních zásad. Geisler a
Nix zaznamenali těchto pět:
1. Je autoritativní: Pochází od Boha? (Přichází tato kniha s božským „Toto praví Hospodin“?)
2. Je prorocká: Napsal ji Boží muž?
3. Je autentická: (Otcové zastávali postoj: „Pochybuješ-li, raději to vyhoď.“) To zvýšilo „hodnotu jejich
rozpoznání kanonických knih“.
4. Je dynamická: Přišla s Boží mocí, která proměňuje život?
5. Byla přijímána, uchována, čtena a používána: Akceptoval ji Boží lid?
* Josh McDowell: Evidence That Demands A Verdict, str. 33-34
Dalším kritériem pro uznání novozákonní knihy bylo, že ji musel napsat nebo potvrdit některý apoštol. Jedině
Marek a Lukáš se nepočítali mezi apoštoly, ale Marka potvrdil apoštol Petr a Lukáše zase apoštol Pavel.
Nejstarší starozákonní spisy se v době Mojžíše (1450 př. Kr.) psaly na kůži nebo na papyrus. Dokud se
v roce 1947 nenašly tzv. svitky od Mrtvého moře, nejstarší známý text pocházel z roku 895 po Kr. Svitky od
Mrtvého moře se starozákonními texty pocházejí z 2. až 1. stol. př. Kr. a poskytly už hodnotné informace
o spolehlivosti našich dnešních Biblí. V jeskyních v Kumránu se našly zlomky všech biblických knih
s výjimkou starozákonní knihy Ester. Objeveno bylo více než čtyřicet kopií knihy Izajáše (jedna z nich téměř
v dokonalém stavu). Dnes máme více než 5 000 rukopisů Nového zákona, což z něj dělá nejautentičtější
dokument na světě. Některé z rukopisů jsou velice staré (z r. 135 po Kr.).
Uvedené informace zjednodušeně prezentují velmi složitou a rozsáhlou problematiku. Člověk může být
věřící a důvěřovat Kristu, aniž by kdy vůbec slyšel slovo kánon. Smysl toho, že se dozvíme, jak současná
Bible vznikla, tkví v tom, že uvidíme, jak Bůh v dějinách pracoval a zachovával své Slovo. Vědci zkoumali
Bibli po staletí – písmeno po písmenu, slovo za slovem. A jejich nálezy pouze potvrdily to, co opravdově
věřící lidé už vědí: Bible je skutečně Boží slovo.
-4-
EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
Příručka pro učitele / 1. lekce
Abyste poznali pravdu
L 1,1-4
Hlavní téma biblické pasáže: Lukáš sepsal evangelium, aby nám dodal přesné informace o Ježíši Kristu.
Hlavní myšlenka: Co je pravda o Ježíšovi?
Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout pro pravdu zjevenou v Ježíši.
Název lekce: Kdo je Ježíš?
I.
Úvod: Jaká pravda byla zjevena v Ježíši Kristu (Ef 4,21)? Lukáš uvádí důvod, proč psal evangelium,
těmito slovy: „... abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován“ (var. „... abys poznal pravou povahu událostí, o nichž ses dověděl“). Adresátem je Theofilos, pohan, jehož velice upoutalo to,
co slyšel o zajímavé osobě – o Ježíšovi. Lukáš měl v úmyslu podat přesnou zprávu, aby jeho přítel
mohl být dobře informován. Jste dobře informováni? Znáte pravdu zjevenou v Ježíši?
Ježíš se jednou zeptal svých učedníků: „Za koho mne pokládáte vy?“ (L 9,20). Petr mu odpověděl:
„Za Božího Mesiáše.“ Jak by zněla vaše odpověď, kdyby tu dnes Ježíš stál, díval se vám přímo do
očí a do duše a zeptal by se vás: „Za koho mne pokládáte vy?“ Pojďme teď chvíli uvažovat o tom,
jaká je pravda zjevená v Ježíši. Naše odpověď na výše uvedenou otázku má zásadní význam, neboť
náš postoj vůči této Pravdě znamená buď věčný život, nebo věčnou smrt. Oddanost Pravdě nás
uvádí do radostného, vítězného a bohatého života už teď, bez ohledu na okolnosti, které by v nás
mohly vyvolat pocit beznaděje a zoufalství. Je důležité, abychom poznali pravdu zjevenou
v Ježíši.
L 1,1-4
Lukášův důvod pro psaní
II.
Hlavní body
A. Ježíš je Syn Boží (J 3,16)
1. Vysvětli: Ježíš existoval odpradávna. Neobjevil se na scéně náhle až v betlémských jeslích.
Přebýval s Bohem od samého počátku (Mi 5,2; Iz 9,6; J 8,58). Narodil se z panny (předpověděno v Iz 7,14).
2. Ilustruj: Skutečnost, že Ježíš je Boží Syn, skrze kterého byl stvořen svět (J 1,1), uznává
pouze křesťanství. Hlavní myšlenkou dobré zprávy v Kristu, o níž psal Lukáš, je, že Bůh se
stal člověkem nejen proto, aby se dal lidem více poznat, ale aby trpěl a zemřel za naše
hříchy. Bible popisuje naše postavení jako beznadějné: „Všichni [i ti nejlepší lidé, kteří kdy
žili] zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Ř 3,23). Jedině Bůh nám může pomoci, což ve své
lásce udělal! „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo
v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16).
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Bůh pro nás z lásky udělal ze své strany všechno –
na nás je, abychom věřili. Pravda zjevená v Ježíši zní: „Bůh však prokazuje svou lásku
k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Ř 5,8). Jaká je tvá
odpověď na pravdu zjevenou v Ježíši?
-5-
B. Ježíš je Syn člověka
1. Vysvětli: Ježíš měl lidské tělo, narodil se z ženy (Ga 4,4) a rostl (L 2,52). Muži a ženy jej
viděli a dotýkali se ho (1 J 1,1; Mt 26,12). Cítil podobně jako my (J 11,35).
2. Ilustruj: Známý křesťanský spisovatel C. S. Lewis napsal ve své knize K jádru křesťanství:
Říká se, že Kristus byl za nás vydán, že jeho smrt smyla naše hříchy a že svou smrtí
zneškodnil smrt samu. Tak zní vzorec. To je křesťanství. V to máme věřit…
A do jaké „šlamastyky“ že se člověk dostal? Pokusil se vystupovat na vlastní pěst, chovat se,
jako by náležel sám sobě. Jinak řečeno, padlý člověk není zkrátka jen nedokonalou bytostí,
která se potřebuje polepšit: je povstalcem, který musí složit zbraně… Tomuto vzdávání se –
tomuto pohybu plnou rychlostí zpět – říkají křesťané pokání… A v tom je právě ten háček.
Jen špatný člověk se kát potřebuje; jen dobrý to dokonale umí. Čím horší jste, tím víc je vám
toho potřebí a tím méně jste toho schopni…
Kdyby se ale Bůh stal člověkem – za předpokladu, že by se naše lidská přirozenost, která
může trpět a zemřít, sloučila v jedné bytosti s přirozeností Boží, pak by byl osobou, která by
nám mohla pomoci. Mohl by podřídit svou vlastní vůli, trpět a zemřít, neboť by byl
člověkem; a mohl by to učinit dokonale, neboť by byl Bůh. Vy i já můžeme tímto procesem
projít, jen učiní-li to v nás Bůh; Bůh to však může učinit, jen stane-li se člověkem.*
(*Návrat Praha 1993, str. 45-46; citáty vybral Ken Futch)
3. Aplikuj a nově formuluj ústřední myšlenku: Pravda zjevená v Ježíši je: „Na světě byl,
svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho
nepřijali“ (J 1,10-11). Otázka, kterou si musíme položit a na niž musíme hledat odpověď, zní:
Jaká je pravda zjevená v Ježíši?
III.
Závěr
A. Závěrečná aplikace a ilustrace: „Ježíš mu odpověděl: ,Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo
nepřichází k Otci než skrze mne‘“ (J 14,6). Pokud jde o pravdu zjevenou v Ježíši, neexistuje
žádná střední cesta. Nemůžeme považovat Ježíše, historickou postavu, pouze za velkého
učitele nebo proroka. Uvažujte o citované výpovědi z J 14,6. Buď ji vyřkl lhář a pomatenec, nebo
Ježíš skutečně je naší cestou k Otci, pravdou a naším životem. Je naprosto zavádějící
myslet si, že existuje „něco mezi“. Přemýšlejte! Uvažujte! Jaká je pravda zjevená v Ježíši?
B. Závěrečné věty: Lukáš psal, „abys poznal hodnověrnost“, tedy pravdu o Ježíši. Když budeme
studovat EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE, uvidíme, že se jeho pisatel vyjadřoval velmi přesně,
aby poskytl jasné vyobrazení toho, kdo je Ježíš: božský Syn Boží a Syn člověka, jehož Bůh ve
své lásce poslal, aby se stal tvým Spasitelem.
C. Krátká závěrečná modlitba: Pane Bože, prosím, pomoz těm, kdo jsou tady a mají srdce
otevřená pro tvou Pravdu, aby dnes odpověděli „ano“ na tvou lásku, kterou jsi projevil v Ježíši
Kristu. A pomoz těm, kdo k tomuto kroku ještě nejsou připraveni, ať mají chuť pokračovat s námi
ve studiu tvého Slova, které nám přesně zaznamenal tvůj služebník Lukáš.
-6-
HLUBŠÍ POHLED: L 1,1-4
Tyto první dvě lekce byly úvodní a měly nás připravit na studium aktuálního textu Evangelia podle Lukáše.
Až budeme vypracovávat jednotlivé lekce, setkáme se v nich s určitými výrazy, které si musíme vysvětlit,
abychom lépe rozuměli významu Písma v místech, kde se tato slova objeví.
Když roku 150 př. Kr. dobyl Alexandr Veliký Palestinu, přinesl s sebou řecký vliv, známý jako helénismus.
Ten ovlivnil myšlení Blízkého východu. Někteří Židé silně lnuli k ortodoxnímu judaismu a nesoulad mezi helénisty a Židy přispěl ke vzniku několika skupin.
Farizeové byli duchovními následovníky zbožných Židů, kteří bojovali s helénisty v době Makabejských. Farizeus znamená „separatista“ neboli „oddělený“. Tito farizeové byli velmi zákoničtí. Ve skutečnosti jejich oddanost Mojžíšovu zákonu hraničila s pokrytectvím, protože začali být na svou zbožnost pyšní. Farizeové věřili ve vzkříšení.
Saduceové byli také oddaní Mojžíšovu zákonu a odmítali všechny nové nebo pozdější filozofie – dokonce
se jimi ani nezabývali. Odmítali učení o vzkříšení a nevěřili v existenci andělů. Saduceové byli většinou
dobře finančně situováni a zastávali důležitá místa ve společnosti. V novozákonní době řídili saduceové
chrám a jeho obřady a farizeové měli dohled nad synagogami. (V Izraeli byl jeden chrám, a to v Jeruzalémě.
Podle židovského práva se na všech místech, kde žilo alespoň deset židovských rodin, stavěla synagoga.)
Essejci tvořili skupinu lidí, kteří se bouřili proti saduceům i farizeům. Opustili společnost a vytvořili klášterní
skupinu, jež se věnovala meditaci, modlitbě, čtení a studiu Bible. Měli velmi přísná pravidla, jedním z nich byl
celibát. Všechen majetek měli společný. Byli známí svou pracovitostí a zbožností. Má se za to, že klášter
v Kumránu, blízko místa, kde byly nalezeny svitky od Mrtvého moře, byl centrem essejské komunity.
Nalezené svitky naznačují, že toto společenství se skládalo z lidí, kteří opustili svá hříšná města a vesnice,
aby šli „cestou Páně“. Mezi jejich hlavní úkoly patřilo opisování Písem. Archeologové odkryli tzv. „písařskou
místnost“ i s lavicemi. Essejci věřili v příchod Mesiáše a pokládali se za pravý Izrael. Křesťané vděčí těmto
mužům za mnoho, protože právě oni precizně opsali Písma a dobře je uschovali.
Zákoníci netvořili sektu. Byli to příslušníci povolání – opisovači zákona. S postupem času je lidé začali
považovat za autority v oblasti Písma, což vedlo k tomu, že se stali učiteli. Jejich způsob myšlení převzali
farizeové a často uvidíte, že jsou tyto dvě skupiny zmiňovány spolu.
Herodiáni představovali spíše politickou stranu než náboženskou skupinu. Věřili, že je pro Izrael nejlepší,
aby spolupracoval s Římem. Jejich jméno pochází od Heroda Velikého, který za své vlády usiloval o
„romanizaci“ Palestiny.
-7-
Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 1. lekce, L 1,1-4
(Poznámka: Tyto odpovědi ukazují, jakým směrem by se odpovědi měly ubírat. Odpověď může být samozřejmě správná i v případě, že se od té naší liší! Mějte, prosím, na paměti, že lidé jsou důležitější než odpovědi. Buďte citliví a laskaví, pravda evangelia ovšem musí zůstat zachována.)
1. Lékař.
2. Pavel a Marek, Aristarchos a Démas.
3. Zájmeno my, nás.
4. a) Čteno shora dolů: 3, 6, 5, 2, 1, 4.
b) Vlastní odpověď.
5. Pro Theofila (v. 3).
6. Napsat přesnou zprávu, aby poznal (v. 4).
7. Od očitých svědků a služebníků slova (v. 2).
8. Mnozí se pokusili (v. 1).
9. Áron a jeho synové. Promlouval Hospodin.
10. Pálit kadidlo na zlatém oltáři ráno i večer (Ex 30,7-8).
Udržovat oheň na oltáři pro zápalné oběti (Lv 6,2 a 6).
Prohlížet lidi, kteří přicházeli obětovat (Lv 13,1-17).
Vyučovat Zákonu (Lv 10,11).
Sloužit jako nejvyšší odvolací soud (Dt 17,8-13).
11. a) Přinést usmíření obětujícímu.
b) Symbolizovalo to vložení hříchu toho člověka na zvíře.
12. Stal se jedním z nás, aby se tak mohl stát obětí za náš hřích (Žd 2,17).
Byl pokoušen ve všem jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu (Žd 4,15).
Byl poslán svým Otcem, aby se stal naším veleknězem (Žd 5,5).
Velekněz podle řádu Melchisedechova pro nás (Žd 6,20).
Je naším dokonalým veleknězem: svatý, nevinný, neposkvrněný... (Žd 7,26).
Teď je naším veleknězem, který sedí po pravici Boží (Žd 8,1).
13. a) Na něm spočine duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch
poznání a bázně Hospodinovy. Bude soudit a vládnout spravedlivě a věrně (Iz 11,2-5).
b) Nikoho neodradí, ale povzbudí; vyhlásí na zemi soud a zákon; bude ztělesněním Božího slibu lidu a
světlem pro národy (Iz 42,2-6).
c) Ponese náš hřích (i naši bolest, trápení), byl pro nás zraněn a my jsme uzdraveni jeho jizvami
(Iz 53,4-12).
14. Immanuel (Iz 7,14); Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje (Iz 9,5); Král (Iz 32,1).
-8-
EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
Příručka pro učitele / 2. lekce
Gabriel přináší dobrou zprávu
L 1,5-38
Hlavní téma biblické pasáže: Dobrá zpráva od Boha se má přijmout v poslušnosti.
Hlavní myšlenka: Důvěřuj a poslouchej.
Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout důvěřovat Pánu a poslouchat jeho Slovo.
Název lekce: Jak bys zareagoval?
I.
Úvod: Co bys dělal, kdyby se ti zjevil Boží anděl a předložil ti šokující zprávu, která by z tvé strany
vyžadovala spolupráci a akci? Byla by tvá okamžitá reakce důvěra Pánu a poslušnost jeho Slovu?
V této lekci vidíme, že se Marii dostalo velké cti – být nástrojem, skrze který přijde Spasitel světa.
Ona však věděla, že ji osobně to může stát velmi mnoho. I my budeme při studiu Božího slova
nějakým způsobem vybízeni k odpovědnosti a naše odezva bude důležitá. Rozhodneme se
důvěřovat a poslouchat – navzdory všemu? Až například dojdeme k L 9,23 a začneme uvažovat
o Kristových slovech „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj
mne,“ jaká bude naše odpověď, jestliže následovat jej znamená dělat takové věci jako
... žádat o odpuštění někoho, kdo nás hluboce ranil?
... otevřít své srdce a dům „nepohodlnému“ příbuznému, který u nás potřebuje bydlet?
... něco, co je v úplném protikladu s „našimi“ životními plány?
Bylo by moudré, abychom dnes, ještě předtím, než se dostaneme v Evangeliu podle Lukáše příliš
daleko, učinili v tomto ohledu ve svém srdci rozhodnutí. Jak se zachováme, když nás bude Bůh při
studiu jeho Slova s něčím konfrontovat (což určitě bude)? Rozhodneme se mu důvěřovat a
poslouchat ho?
Podívejme se na dvě rozdílné reakce na Boží slovo, které se v této pasáži objevují:
L 1,5-38
Reakce Zachariáše (1,5-25)
Reakce Marie (1,26-38)
II.
Hlavní body
A. Zachariášovi dělalo problémy uvěřit, že jeho dlouholetá modlitba je vyslyšena (1,5-25)
1. Vysvětli: Zachariášovou odpovědí na Boží slovo byla nevěra (v. 18), a to navzdory
skutečnosti, že on i jeho manželka Alžběta byli spravedliví před Hospodinem (v. 6) a že už
mnoho let prosil Boha o syna (v. 13).
2. Ilustruj: Poznáváme se v Zachariášovi? Nevyskytují se i v našem životě věci, za něž se
dlouhé roky modlíme a po nichž toužíme (jako např. spasení někoho blízkého), ale ve
skutečnosti jsme se už vzdali naděje, že Bůh někdy tyto prosby vyslyší? Neexistuje nějaká
jiná osobní touha, kterou sice stále znovu a znovu Pánu předkládáme, ale už jsme ztratili
naději, že někdy uvidíme odpověď? Pokud ano, tak se už vlastně nemodlíme s vírou, i když
třeba ještě stále vyslovujeme ústy tytéž modlitby.
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Kdyby nám Bůh nějakým způsobem naznačil, že
naše vytrvalá modlitba bude brzy vyslyšena, měli bychom problém uvěřit? Nechejme se
povzbudit příběhem Zachariáše. Hospodin ve své laskavosti přece dal Alžbětě a
Zachariášovi jejich neobyčejného syna. Zachariášův dlouhodobý postoj byl jistě správný,
přestože jeho okamžitou reakcí nebyla víra (L 1,57-66). (Stručně zopakuj příběh dvou synů
z Mt 21,28-32.)
Jestliže se nám stalo, že jsme nedůvěřovali Pánu a neposlouchali ho tak, jak on chtěl,
můžeme se rozhodnout být alespoň jako Zachariáš nebo jako syn, který činil pokání a jednal
-9-
podle otcovy vůle? Proměníme dnes svou mysl (budeme činit pokání) a rozhodneme se od
této chvíle důvěřovat Pánu a poslouchat jej?
B. Mariina odezva se vyznačovala vírou a poslušností (1,26-38)
1. Vysvětli: Marie položila logickou otázku (v. 34), kterou anděl rád zodpověděl. Když
podrobněji vysvětlil, co se stane, Marie zareagovala krásnými a upřímnými slovy: „Hle, jsem
služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (v. 38).
2. Ilustruj: Marii určitě napadlo, co ji může toto rozhodnutí poslušnosti osobně stát. Z její
otázky „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ lze vidět, že uvažovala o svých lidských
a kulturních podmínkách. Věděla, že její snoubenec by ji mohl kamenovat kvůli cizoložství
nebo se s ní přinejlepším rozejít. Věděla, že bude jako „panenská“ dcera Izraele zostuzena.
A přece se v této zdánlivě nemožné situaci rozhodla důvěřovat Hospodinu a poslechnout.
3. Aplikuj hlavní myšlenku a zopakuj ji: Ježíš vyprávěl příběh o tom, že si máme spočítat
náklady předtím, než řekneme, že budeme jeho učedníky. (Převyprávěj L 14,25-33.) Bůh si
vybral Marii, přestože byla prostá dívka, jako matku Spasitele nepochybně proto, že v ní
viděl srdce víry, která povede k poslušnosti. Co Bůh vidí, dívá-li se do tvého a mého srdce?
Co bychom rádi, aby viděl?
III.
Závěr
A. Závěrečná aplikace: Rozhodneme se dnes, že budeme důvěřovat Bohu a poslouchat ho za
všech okolností?
B. Závěrečná ilustrace: Povím vám pohnutý příběh rodiny muže, jenž prožíval intenzivní Boží
volání, aby se stal misionářem daleko od domova, v primitivní kultuře, sužované chorobami.
Tento muž věděl, že slyší Boží hlas, ale odmítal poslechnout a své jednání ospravedlňoval tím,
že Pánu říkal: „Nemohu přece vystavit svou drahou manželku a pět krásných dětí takovým
těžkým a nebezpečným životním podmínkám.“ Jedné noci mu Bůh poslal živý sen. Anděl smrti si
žádal jeho ženu i děti a obrátil se k němu se slovy: „Stále jsi nechápal, že se Bůh dokáže
postarat o tvou rodinu ve tvém misijním působišti. Teď už ti nic nebrání, abys splnil to, co od
tebe žádal!“ Když se muž probudil, padl na kolena a prosil Boha, aby jej poslal sloužit, kamkoliv
bude chtít... spolu s jeho rodinou!
C. Závěrečná věta: Znovu se ptám: Rozhodneme se dnes, že budeme za všech okolností
důvěřovat svému Pánu a poslouchat jeho Slovo? Ať to stojí, co stojí?
D. Krátká závěrečná modlitba
- 10 -
HLUBŠÍ POHLED: L 1,5-38
Řekové nebyli zrovna známí tím, že by věřili v anděly, ale to Řeku Lukášovi nebránilo v tom, aby tyto
nadpřirozené bytosti představil hned na začátku 1. kapitoly. V této zprávě koná anděl Gabriel dvě návštěvy –
jednu u Zachariáše a druhou u Marie. Na obou se objevuje jako posel. To je však pouze jeden z mnoha
úkolů, jimiž Bůh anděly pověřuje. Kdo jsou vlastně andělé? Jedná se o duchovní bytosti, které existovaly už
před stvořením. V Bibli jsou dva andělé uvedeni jménem – Gabriel a Michael. Andělé mají velkou moc
(2 Pt 2,11). Zmínky o andělích nacházíme ve 34 biblických knihách. Slovo anděl se objevuje 275x. Počet
andělů je nevyčíslitelný (Žd 12,22).
Jak andělé zasahují do života dnešních věřících? Všeobecně slouží tím, že pomáhají křesťanům (Žd 1,1314). Jsou zapojeni do odpovědí na modlitby (Sk 12,7). Sledují, co věřící prožívají (1 K 4,9; 1 Tm 5,21).
Povzbuzují v dobách nebezpečí (Sk 27,23-24). Zajímají se o evangelizaci (L 15,10; Sk 8,26). Pečují
o spravedlivé ve chvíli smrti (L 16,22; Ju 9). Vědomí, že nám andělé slouží v dobách problémů, zklamání
nebo nebezpečí, nás může velmi povzbudit.
Jméno Zachariáš znamená „Hospodin pamatuje“, Alžběta znamená „Jeho přísaha“. Dohromady dávají tato
dvě jména větu „Hospodin pamatuje na svou přísahu“. Bůh mlčel celých 400 let. V té době žádný prorok
nevyhlašoval jeho slovo ani se nezjevovali žádní andělé. Bůh však nezapomněl na svou přísahu, kterou dal
izraelskému lidu. Slíbil totiž, že David bude mít potomka, který bude vládnout navěky (2 S 7,12-16; Ž 89,45.28-38). A tento slib se už brzy splní narozením Krista.
„Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl... připadlo na něj losem...“ Podle historika Josefa Flavia byli
kněží rozděleni do 24 oddílů – každý oddíl sloužil jeden týden za pololetí, tedy dvakrát v roce. V té době čítal
kněžský sbor přes 20 000 mužů, takže každý oddíl mohl mít více než 800 kněží. Z nich se vybírali ti, kdo
budou mít službu, losem. Obětování kadidla představovalo velkou výsadu a kněz mohl vykonávat tuto službu
jen jednou za život (někteří se k tomu nedostali nikdy). Pro Zachariáše to tedy byl velmi významný a
vzrušující den.
„... víno a opojný nápoj nebude pít...“ Někteří vědci se domnívají, že Jan byl nazír (Nu 6,1-21) – osoba
oddělená slibem ke službě Bohu buď na celý život, nebo na jeho určitou část. Takový člověk nesměl
konzumovat víno ani žádné výrobky z hroznů, nesměl si stříhat vlasy a přijít do styku s mrtvým tělem, které
by jej poskvrnilo. Tyto věci byly znakem zasvěcení Hospodinu a odřeknutí se tělesných způsobů.
Neostříhané vlasy představovaly symbol síly a vitality. Cílem bylo žít čistý a svobodný život, neznečišťovaný
tím, co je spojeno se smrtí a zkažeností.
„... bude naplněn Duchem svatým.“ V dobách Starého zákona a před letnicemi sestupoval Duch svatý na lidi
pouze dočasně (Sd 14,6.19; 1 S 10,6). Jan má být naplněn stále!
„Panna.“ Je zajímavé, že narození z panny (zmíněné v Písmu na dvou místech – Mt 1 a L 1) zde předkládá
lékař – Lukáš. Narození z panny není ani tak vysvětlením, co se stalo, jako spíše způsob, pomocí něhož
pisatel vyjádřil, že to, co se odehrálo, je tajemství. Nejdřív přichází víra v Ježíše Krista a potom teprve přijetí
skutečnosti, že se narodil z panny – ne naopak. Člověka přivádí k víře konec Ježíšova života – vzkříšení, a
ne počátek jeho pozemského putování – narození z panny.
Narození z panny znamená:
-
-
Boží přítomnost
Bůh je s námi ne pouze v nebi, ale i na zemi.
radikální vstup Boha do světa
skutečné Ježíšovo lidství
Narodil se ženě, měl lidské tělo a krev své matky. Přišel na tento svět jako každý jiný člověk. Byl po
tělesné, intelektuální, citové i duchovní stránce stejný jako my. Měl lidské potřeby, byl pokoušen
k hříchu, ale neprovinil se (Žd 4,15), dokonale naplnil lidství.
skutečné Ježíšovo božství
Byl počat Duchem svatým, zůstal plně Bohem, nenarodil se na základě skutku a plánu člověka (J 1,13).
božské uznání hodnoty lidského života
a mnoho dalšího – vyčerpávající seznam nelze podat, protože jsme omezeni časem a prostorem.
Chceme-li tedy vědět, co to znamená být člověkem, dívejme se na Ježíše! A jestliže chceme vědět, jaký je
Bůh, dívejme se na Ježíše!
- 11 -
Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 2. lekce, L 1,5-38
1. Byli spravedliví v Božích očích, dodržovali jeho požadavky a přikázání (v. 6).
2. a) Měla velký význam: „Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu“ (v. 10).
b) Ano! Je třeba vzdávat Bohu chválu a slávu (Ž 96,7) a s vážností i úctou mu projevovat svou
vděčnost za to, kým je a co udělal (Žd 12,28-29).
3. Očividně se modlil – „... tvá prosba byla vyslyšena“ (v. 13).
4. a) Pochyboval (v. 18).
b) Už ztratil naději.
5. Jejich syn měl být veliký před Pánem a naplněný Duchem svatým – dokonce už před narozením. Měl
plnit důležité poslání – obracet syny izraelské k Hospodinu a připravit cestu pro Mesiáše (vv. 15-17).
6. a) Všechny byly neplodné a později jim Bůh požehnal a dal jim dítě (nebo děti).
b) Všechno to byli synové, zvláštní muži s jedinečným posláním.
7. Znamenalo to, že Hospodin není spokojen a odpírá své požehnání (Gn 16,2; Ž 128).
8. a) Pán je s tebou (v. 28).
b) Měla porodit slíbeného Mesiáše z rodu Davida.
9. Že bude nosit dítě počaté Duchem svatým a že to dítě bude Boží Syn (v. 35).
10. a) Logickou otázkou „Jak se to může stát?“ (v. 34) a potom poslušností: „Hle, jsem služebnice Páně“
(v. 38).
b) Zpočátku se oba báli a byli zmatení (vv. 12 a 29).
c) Zachariáš pochyboval (v. 18). Marie odpověděla vírou (v. 38).
11. Anděl pověděl Marii o tom, co potkalo Alžbětu, a tak měla spřízněnou duši, s níž mohla sdílet svou
jedinečnou zkušenost. Alžběta bude pro Marii povzbuzením a posilou.
12. I my bychom měli tak ochotně a poslušně přijímat Boží vůli pro svůj život.
- 12 -