Přírodovědný zpravodaj 19BŘEZEN 2015

březen 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj
Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Bernešky velké
ve Slavkově u Opavy
Vážíme si vrb? Ptá se
dendrolog Miroslav Frank
Voda na Vrbce a ve
Služovicích nebyla nikdy
jejich silnou stránkou
Rozhovor s ochráncem
přírody Josefem Dovalou
S podporou Statutárního města Opavy
vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Zamyslíme se nad problémem, který všichni dobře
známe. Mnohdy nám při vyhodnocení situace chybí
nadhled.
Zajdeme mezi studenty ze Slovenska, Polska a opavské
Zemědělky, účastníky projektu EU v rámci programu
Erasmus +, mobility mládeže. V Jánských Koupelích
probírali možnosti komunitního zemědělství. Profesor
Vítězslav Bičík z Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci
společně s RNDr. Romanem Linhartem a Terezou
Sviderskou nám zaslali zkušenosti s tlumením rojivosti včel.
Zastavíme se v rezervaci Hořina u Brumovic, abychom
zjistili, zda chráněný šafrán Heuffelům vykvetl i letos.
Nový preparátor Slezského zemského muzea Michal
Jakubec nám zaslal fotografie husy bernešky velké, kterou
pořídil na rybníku Hvozdnice ve Slavkovském lese.
Zaměříme se na plcha lesního, plcha velkého a plšíka
lískového dokud ještě spí zimním spánkem. Zanedlouho se
tato noční zvířata začnou probouzet a zlobit chataře. Přišlo
jaro a s ním začínají kvést vrby. Je také čas, abychom se
zamysleli nad tuto dřevinou, vybízí nás významný opavský
dendrolog Ing. Miroslav Frank, Csc. Do naší přírody se
vloudila psovitá šelma, která ji ani tak neobohatila, ale
spíše pomalu rozvrací její ekologickou stabilitu. Přidala se
tak k invazivním druhům jako je například z rostlin křídlatka
nebo rak signální. Mgr. Libor Praus, zoolog SZM v Opavě,
nám představil preparát orla mořského, vystaveného
v Historické budově SZM v expozici ptáci Slezska.
Představíme projekt, který je zatím ve sféře snů a který by
prospěl nejen ozdravění krajiny mezi Služovicemi
a Vrbkou, ale i lidem, kteří v těch vesnicích žijí.
V rozhovoru vám představíme ochránce přírody z Chabičova, části Háje ve Slezsku, pana MUDr. Josefa Dovalu,
který se rozhodl chránit meandry řeky Opavy a statné
topoly černé na jejím břehu. Intenzivně se zajímá o protipovodňová opatření a prozradí vám, jak se povodním
vyhnout nebo jak alespoň zmírnit jejich následky.
Čtenářům předkládáme březnový kvíz, povídku “Jak
jsme zachránili slepici paní Čápové” a omalovánku Boříka
Frýby.
Za redakční radu: Jakub a Milan Kubačkovi
Obsah březnového vydání
K zamyšlení
Abychom se neutopili v problému,
.....je třeba se na něj podívat s odstupem
Environmentální projekty
Kemp mládeže - komunitní přístup
.....k zemědělství
Zoologie
Jak zabránit nežádoucí rojivosti včely
.....medonosné
Bernešky velké na rybníku Hvozdnice
.....ve Slavkově u Opavy
Za chvíli se oteplí a plši a plšíci se začnou
....probouzet ze zimního spánku
Botanika
Šafrán v rezervaci Hořina u Brumovic
Vážíme si vrb? Ptá se dendrolog
.....Ing. Miroslav Frank
Zoologie
Lidé se nás ptají, zda toto zvíře patří
do naší přírody
Připravované akce
Den Země 2015 v Opavě
Tip na výlet
Voda na Vrbce a ve Služovicích
nebyla nikdy jejich silnou stránkou
Rozhovor
Vycházka za meandry řeky Opavy s
....ochráncem přírody MUDr. Josefem Dovalou
Březnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby
Na titulní straně berneška velká (Branta canadensis)
rní pranostiky
NJa
apište
nám do redakce
Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava.
Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen
o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí,
přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své
projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách
Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava.
Natura Opava - Czech Republic
E. Beneše 30, 747 05 O p a v a
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Abychom se neutopili v problému,
je třeba se na něj podívat s odstupem
U Bílé věže na zámku Hradec nad Moravicí se vám
naskytne možnost podívat se do romantického údolí řeky
Moravice. Oko vám spočine na zajímavém obrazci,
sestaveném z mohutných drobových balvanů a napadne
Vás, jak je důležité se někdy podívat na věc z nadhledu.
Těm lidem, kteří jsou dole mezi nimi, je obrazec utajen.
V údolí vidíte Mariánské louky a Jízdárnu, které jsou
součástí udržovaného parku. Na ně se dostanete pěšinou
po „Fialkovém svahu“. Ta vás zavede přes dřevěný most
na druhý břeh Moravice přímo na rozhraní mezi Jízdárnou
a Mariánskou loukou.
Než přejdete most, můžete si řeku Moravici
prohlédnout z půlkruhové kamenné stavby, zvané
„Rondela“, která vznikla na sklonku 19. století a sloužila ke
snadnějšímu sjezdu, otáčení vozů a míjení vozů na úzké
cestě od Bílého zámku na Mariánskou louku.
Těmito názvy se začaly louky mezi dřevěným mostem
a Žimrovickým splavem označovat teprve až po roce
1945. Do té doby sloužily knížecí rodině jako jízdárna, což
byl i jejich název.
Po asi sto metrech se dostanete k obrazci z kamenných
bloků, který jste viděli shora od Bílé věže. Dílo vzniklo
v roce 1998 během 1. Mezinárodního sochařského
sympozia nazvaného „Jantarová cesta“. Autorem
abstraktního díla je sochař Václav Charousek z Krnova.
Je sestaveno z 60 balvanů o velikosti 1 x 2 m a nese název
„Studená výzva“. Zkuste si sednout na jeden z nich a rozhlednout se po ostatních balvanech. Určitě se vám nepodaří
vidět v uspořádání kamenů nějaký systém. Jste příliš
ponoření do problému a chybí vám odstup. Měli byste opět
vyjít k Bílé věži a budete mít jasno.
Dalším nepřehlédnutelným uměleckým dílem, umístěným na okraji louky je zvláštní dřevěná konstrukce z fošen.
Autor Václav Fiala jej nazval „Věž na poslouchání větru“.
Zkuste poslouchat ticho u tohoto díla, jemuž autor dal toto
jméno, a snažte se pochopit, co tím chtěl vyjádřit.
Ještě je třeba vzpomenout létajícího muže autora Kurta
Gebauera, umělce a rodáka z Hradce nad Moravicí.
Vznášel se donedávna v blízkosti mohutného buku
červenolistého v prostoru prvního nádvoří mezi Červeným
a Bílým zámkem.
Škoda, že už tady není. Vždy, když jsem šel kolem něj, tak
jsem si vzpomněl na vyprávění jednoho známého, který se
naučil před problémy uletět. Jednou měl strašlivý sen,
naháněli ho lupiči. Když už byl na kraji propasti, a nebylo
kam utéct, roztáhl ruce, skočil a začal plachtit. Objevil
v sobě schopnost létat.
Dodnes mu tento zážitek ze snu pomáhá zbavit se stresu
před problémy, protože ví, že když bude zle, stačí roztáhnou
ruce a odletět.
MK
Environmentální výchova
Kemp mládeže měl na programu
komunitní přístup k zemědělství
Studenti z opavské Zemědělky a jejich přátelé ze slovenských Levic a studenti
z Polska se sešli v Jánských koupelích v “Kempu mládeže” zaměřeném na
komunitní zemědělství díky podpoře EU v rámci programu Erasmus+, mobility
mládeže. Setkání připravil spolek Moja Opava.cz.
V druhém únorovém týdnu 2015 (7.-14.2.2015
Jánské Koupele u Opavy) proběhlo setkání mládeže tří
evropských zemí, které připravil spolek Moja.Opava.cz.
Na kempu, zaměřeném na komunitní zemědělství, se
setkali mladí lidé z České republiky, Polska a Slovenska
díky podpoře EU v rámci programu Erasmus +, mobility
mládeže.
V současnosti dochází k vyloučení některých
sociálních skupin obyvatel ze společnosti. Jednotlivé
sociální skupiny si vzájemně nerozumí a tak vznikají
zbytečné předsudky. Cílem tohoto kempu bylo ukázat, že
každá skupina obyvatelstva má svoje místo ve
společnosti, všichni mohou být užiteční a prospěšní.
Komunitní zemědělství je vlastně způsob, jak propojit
práci v zemědělství s životem místní komunity lidí.
Představuje inovativní přístup, který propojuje dvě
koncepce: multifunkční zemědělství a sociální služby.
Přispívá k pocitu spokojenosti a sociální integraci osob se
specifickými potřebami v rámci produkce zemědělských
výrobků.
Během společného týdne na Hasičské škole v Jánských Koupelích probíhaly přednášky a další aktivity
neformálního vzdělávání právě na téma komunitního
zemědělství jako nového světového trendu. Účastníci se
dověděli mnoho nového o jeho principech, úlohách
a významu.
Navštívili také několik farmářů a farem, kde jsme
hledali inspiraci u lidí, kteří nám mohou ukázat něco
jiného než konvenční zemědělství, které bývá primárně
zaměřeno na zisk. Ekofarma Františkův Dvůr v Klokočově
u Vítkova nám ukázala chov koní, oveček, koz a hovězího
s přidanou hodnotou využití v Agroturistice, na Davidově
Mlýně na Kružberku jsme se seznámili se základy
pstruhařství a následně také ochutnali pstruha
z místního chovu a také jsme navštívili Imaginárium
břidlice v Mokřinkách.
Psycholožka (Mgr. H. Valečková), která pracuje ve své
praxi s odsouzenými, drogově závislými, stejně jako
tělesně handicapovanými osobami, hovořila na své
přednášce o specifických potřebách těchto skupin lidí,
o možnostech jejich zapojení do každodenního života
a práce na farmě. Účastníci kempu potom měli, na
základě informací paní psycholožky a místních farmářů,
vytvořit vlastní podnikatelský plán založený na
principech komunitního zemědělství.
V objektu rekreačního střediska Bílá Holubice jsme navštívili
miniexpozici "Imaginárium břidlice", jenž se zabývá historií dobývání
břidlic v lokalitě Zálužné. Neobvyklou formou je zde návštěvníkům
zprostředkována historie těžby břidlice prostřednictvím velkoplošných
fotografií, videí a zvuků. V areálu objektu Bílé Holubice začíná i končí
naučná stezka, která je dlouhá cca 5 km. Na trase stezky je 16
zastavení s celkem 22 informačními tabulemi. Je vhodná pro pěší
turistiku i pro rodiny s dětmi.
Na exkurzi na Ekofarmě Františkův Dvůr v Klokočově u Vítkova
jsme byli seznámeni s chovem koní, ovcí, koz i hovězího dobytka,
který je zde úspěšně využíván i pro agroturistiku.
V přednáškovém sále jsme se dověděli o sociálním zemědělství.
Součástí kempu byly také workshopy
První byl včelařský, kde nám pan Král ze Strahovic
nejprve vyprávěl o chovu včel a pak jsme prakticky
pokoušeli včelařský svět, když jsme vyráběli rámky do
včelích úlů, natavovali mezistěny a za odměnu točili voňavé
svíčky ze včelích plástů. V přednáškovém sále to hezky
vonělo a mezi studenty se objevilo i několik nadšenců
včelařů začátečníků.
Druhý workshop byl řemeslný, na 4 stanovištích se
vyrábělo z přírodních materiálů papírové proutí (Bronislava
Havalová), pletení z pedigu (Jana Reichlová), zdobení
velikonočních kraslic voskem (Ludmila Ježová), ubrousková
technika na květináče a kraslice (Marie Šrajerová). Účastníci
si odvezli spoustu inspirace a výrobků.
Třetí workshop byl očekáván netrpělivě již od samého
začátku a opět nezklamal. Jídelnu Hasičské školy ovládly
Klebetnice z Prajzské v čele se spisovatelkou, kuchařkou,
pekařkou, básnířkou Janou Schlossarkovou. Pekly se
Hlučínské koláče se 3 druhy nádivek a u toho se probraly
všechny klebety… Báječně jsme si pochutnali a také se
naučili mnoho pekařských fíglů.
Ve včelarském workshopu s Janem Kralem ze Strahovic se hovořilo
o chovu včel a způsobech ochrany proti nemocem, které napadají
V rámci workshopů jsme se snažili ukázat
našim středoškolákům možnosti doplňkových
činností agroturistiky.
Součástí programu byly také besedy a následné
facilitované diskuze s odborníky v zemědělství. Jen pro
pořádek Bc. Petr Chroust fungování MAS a její aktivity
v reálu, Michal Weiss revizní činnost v ekozemědělství, Ing.
Hedviga Gulová permakultura a bedýnkový prodej, Bc.
Jakub Kubačka zájmová samospráva a environmentální
vzdělávání. Ve volných chvílích jsme se proběhli na běžkách,
prošli zimní krajinou nebo zazpívali u kytárky. Na závěr
každý z účastníků dostal certifikát o absolvování kempu
a valentýnku. Aktivity kempu mládeže proběhly podle
principů neformálního vzdělávání, účastníkům to pomohlo
odbourat bariéry a lépe se poznat, současně v rámci
evaluace hodnotili svůj osobní rozvoj a pokrok. Protože byla
odezva účastníků více než pozitivní, rozhodli jsme se
v tématu pokračovat a už připravujeme další setkání…
Točení svíček ze včelího vosku.
Klebetnice z Prajzské v čele se spisovatelkou, kuchařkou, pekařkou,
básnířkou Kristianou Schlossarkovou. Pekly se Hlučínské koláče se
Článek napsala Mgr. Radka Šrajerová
Polský pedagog Sláwek Janiuk prování evaluaci hodnocení projektu.
V řemeslném workshopu se vyráběly koše z papírového proutí.
Zoologie
Jak zabránit nežádoucí rojivosti
včely medonosné
Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc., RNDr. Roman Linhart, a Tereza Sviderská
vytvořili tým, který se zabývá aktuálními otázkami včelařství. Jeden z výsledků
bádání poskytli i našemu časopisu.
Pokud mají včelstva včely medonosné přinášet
očekávané výnosy, neměla by se vyrojit. Při rojení totiž
odlétá značná část včelstva do okolního prostředí a produkce medu je pak pochopitelně nižší. Navíc roje jsou
toxikologickým rizikem pro veřejnost.
Tento problém včelaři řeší různě. Někteří přistřihují
matkám (královnám) křídla, aby nemohly odlétnout. Jsou
i včelaři, kteří včelstva raději sami včas rozdělí, aby jim roj
neulétl. Jde o včasné oslabování včelstva tvorbou tzv.
oddělků. Někteří výzkumníci se pokoušejí o šlechtění
včelstev na nerojivost a známe i včelaře, kteří velmi často
včelstva prohlížejí a ničí matečníky, bez nichž není rojivost
možná.
Žádný z těchto způsobů však není dostatečně funkční.
Matky bez křídel problém nevyřeší, protože již týdny před
rojením rojová nálada omezuje pracovní nasazení včelstva.
Rozdělení včelstva včelařem před snůškou je situace
podobná vyrojení a má také negativní dopad na pracovní
výkon včelstva. Tvorba oddělků je poměrně pracná, časově
náročná a nástup rojové nálady je možné pouze oddálit.
Rojení je přirozenou reprodukcí včel a nelze ho šlechtěním
odstranit. Nelze vyšlechtit pohlavně se množící organizmus
na sterilitu (nerojivost). A pokud jde o poslední z uvedených způsobů jak zabránit rojeni, tj. časté prohlížení úlů
a likvidace matečníku, to si mohou dovolit jen zájmoví
včelaři s malým počtem včelstev. U velkých provozů je to
nemožné zejména z časových důvodů.
Abychom tento problém vyřešili, vypracovali jsme jiný
originální způsob řešení. Jeho princip vychází z poznání, že
pudy včelstva mají určitou hierarchii a pud sebezáchovy je
v této hierarchii postaven výše, než pud reprodukce. Proto
pokud je ve včelstvu nastolen nenormální stav, který
včelstvo vyhodnotí jako ohrožení, pak od reprodukce
(rojení) upustí, a to až do obnovení přirozeného stavu.
Pro včelstvo je typické, že jeho plodové plásty vytvářejí
ucelený útvar, jemuž se říká plodové těleso. Pokud v čase
jarního chovu trubců (před nástupem rojové nálady) do
plodiště vložíme prázdný (stavební) rámek, v plodovém
tělese vznikne prostor, který není vyplněn plásty a ten
včelstvo tepelně destabilizuje. Proto jsou dělnice
motivovány tento prostor zaplnit plástem. A protože je čas
chovu trubců, je vystavěn trubčí plást, který je k chovu
trubců využit. Tím je prostor mezi rámky s dělničinou
vyplněn trubčinou a volný prostor zmizí. Včelstvo se
dostává do přirozeného stavu díky navýšení produkce
samčí boomasy, tj. nadměrnému chovu trubců, Tak je
vykompenzován potenciální roj co do energetické
náročnosti a objemu šířených genů.
Foto: Vlastislav Bič
Je univerzitním profesorem v oboru zoologie. O výsledcích své vědecké
práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích.
Publikoval přes 200 vědeckých a odborných prací, 3 monografie, 6
titulů vysokoškolských učebních textů (skript). Na Př. f UP vyučoval do
roku 2011 předměty fyziologie živočichů, etologie, vedl několik
odborných seminářů a 20 let přednášel také srovnávací psychologii na
Filozofické fakultě UP. Jeho jméno je uvedeno v americké Marquisově
biografii Who is Who in the World. Byla mu udělena Zlatá medaile
Univerzity Palackého, medaile MŠMT ČR a medaile univerzit v Uppsale,
Brisbane, Kielu a Chulalongkorn univerzity v Bangkoku. Je Čestným
občanem rodné obce Neplachovice a nositelem Ceny města
Foto: archiv Romana Linharta
.
Student profesora RNDr. Vítězslava Bičíka, Csc. RNDr. Roman Linhart.
Ochrana přírody
Trubčí plod je totiž velmi náročný na péči dělnic a spotřebuje mnoho pylu. Ani dospělí trubci se bez péče dělnic
neobejdou, a proto dělnicím na rojové přípravy nezbývá čas
a energie. Takto se dá v kostce metoda popsat na úrovni
celého včelstva.
Na úrovni jedinců různých pohlavních kast by bylo
potřeba tuto naši metodu náročněji vysvětlit na bázi teorie
mezialelické selekce (teorie Dawkinsova sobeckého genu).
Velmi stručně lze uvést, že na výchově trubců má matka
mnohem větší zájem než dělnice. To proto, že trubci jsou
haploidní a nesou mnohem vyšší podíl genů své matky, než
genů svých sester (dělnic), které je vychovávají. Na úrovni
chovu trubců tedy dochází ke střetu mezi reprodukčními
zájmy obou samičích kast (matky i dělnic). Problém je dále
komplikován tím, že také dělnice mohou plodit své syny
(samčí potomky). Takovým dělnicím, plodícím trubce,
říkáme trubčice. Ty mohou matce konkurovat v plození
samčích potomků a tak dochází mezi oběma kastami ke
střetu.
Chov trubců má na včelstvo z různých důvodů velmi
pozitivní vliv. Při dodržení metodiky vkládání stavebních
rámků do včelstev vymizí rojivost téměř úplně. Nebezpečný
parazit Varroa destructor (kleštík včelí) navíc preferuje
trubčí plod. A pokud je v úlu dost trubců a jejich vývojových
stadií, pak kleštík téměř nenapadá dělnice a jejich vývojová
stadia. Trubci také zvyšují celkový objem včelstva a tím
zvyšují jeho teplo. A když trubci splní svoji úlohu, jsou
dělnicemi z úlu vyháněni.
Včelstva s takto chovanými trubci proto mívají přibližně
až o 30 % vyšší medné výnosy, než kontrolní včelstva bez
uplatňování této metodiky. Proto se námi navržený
protirojový chov trubců stává základem provozní metodiky
některých velkých včelařských provozů.
Ve vymezeném rozsahu tohoto sdělení jsme mohli
podat pouze stručnou základní informaci o existenci
a podstatě naší metody. Zájemce o její hlubší pochopení
a praktické využití odkazujeme na webové stránky
www.kmedubezjedu.cz, kde je o této metodě podrobně
pojednáno. Je zde popsána také problematika moru
včelího plodu a nová technologie hubení roztoče Varroa
destructor termoterapií (pomocí termosolárních úlů) bez
užívání pesticidů.
Čtenáři najdou na těchto stránkách jak odpovědi na své
případné otázky, tak také doklad o tom, že teorie
mezialelické selekce u včelstev výborně funguje, což
dokazují kladná hodnocení mnoha včelařů, kteří ji začali
využívat. Součástí našich webových stránek je také článek,
publikovaný v v mezinárodním časopise Biologia (Linhart,
R., Bičík, V. & Vagera, J. (2011): The effect of induced
changes in sexual asymmetry of honey bees (Apis
mellifera) on swarming behaviour. Biologia 66/3: 535 542.
Rádi konstatujeme, že tento článek měl v zahraničí velmi
kladný ohlas.
Šafrán v rezervaci Hořina u Brumovic
přinesl včelám první pastvu pylu
Na nejstarší přírodní rezervaci na Opavsku vyhlášené v roce 1948
opět rozkvetl šafrán karpatský (Crocus heuffelianus).
Mezi obcemi Brumovice a Velké Herltice se nachází
v okrese Opava se přírodní rezervace Hořina. Oblast
spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Klíčovým
druhem lokality je kriticky ohrožený šafrán Heuffelův, který
zde vykvétá v průběhu března. Nejvíce rostlin roste na
loučce na okraji rezervace, roztroušeně se pak ale druh
vyskytuje napříč celou lokalitou (součástí i lesík a úsek
potoku Hořina). V jarním aspektu na lokalitě vzácně vykvétá
sněženka podsněžník, častěji pak prvosenka vyšší.
Z lokality je uváděn i prstnatec májový, ostřice odchylná
nebo olešník kmínolistý. Lokalita je regionálně významná
nejen z hlediska botanického, ale i zoologického.
Nejvzácnějším druhem, vyskytujícím se v rezervaci, je
mihule potoční. Ze vzácnějších ptáků se zde vyskytuje
cvrčilka říční nebo strakapoud malý. Z méně častých
hlodavců se zde můžeme setkat s myšicí temnopásou,
rejscem černým, hrabošem mokřadním a hrabošíkem
podzemním. Vyskytuje se zde i plch lesní.
Zoologie
Bernešky velké na rybníku Hvozdnice
ve Slavkově u Opavy
Preparátor Slezského zemského muzea v Opavě Michal Jakubec pořídil 2. února
2015 fotografie bernešek na rybníku ve Slavkovském lese. Podle něj se zde
bernešky objevují téměř pravidelně. Jedná se o křížence bernešky velké.
Snad každý divák televize viděl záběry letících bernešek
z bezprostřední blízkosti a začalo mu vrtat v hlavě, jak
mohly být ty záběry pořízeny? Buď byla kamera
připevněna na jednoho ptáka a ten, letící ve formaci
filmoval, nevědomky své družky? Až byl ten fígl odhalen.
Využilo se takzvaného jevu, kteří etologové znají pod
názvem vtištění - imprintingu. Jedná se o jeden ze způsobů
učení. Imprinting mediáně proslavil rakouský etolog
Konrad Lorenz, který vtištění vyzkoušel úspěšně na
husách. Za objevy v etologii obdržel v roce 1973
Nobelovou cenu za fyziologii a medicínu.
Housatům se ukázal bezprostředně po vylíhnutí
z vajíčka v okamžiku, kdy si v tom nejcitlivějším období
vtisknou obraz své matky. Tu potom následují. Totéž
udělali filmaři s berneškami. Potom stačilo zvyknout je na
rogalo, za kterým se nejdříve rozbíhaly a časem ho
následovaly i za letu. Jejich "matka" - filmař a současně
pilot potom mohl nafilmovat až neskutečné záběry
bernešek v letu.
Na našem území se v zimním období vyskytují:
Berneška velká (Branta canadensis), severoamerický
druh, introdukovaný do několika zemí Evropy. Je větší než
husa velká s nápadně dlouhým krkem. V České republice
se vyskytuje nepravidelně po celý rok.
Berneška bělolící (Branta leucopsis) hnízdí na arktických
ostrovech a pobřeží, zimuje převážně v oblasti Severního
moře. U nás se objevuje vzácně v zimních měsících.
Berneška tmavá (Branta bernicla) hnízdí na arktických
ostrovech, k nám vzácně zalétá. V ZOO je chovaná
berneška rudokrká (Branta ruficollis), která je na
červeném seznamu IUCN. Hnízdí v tundrách na severu
Berneška velká má černé čelo a krk.
Mezi berneškami byly husy labutí (Anser cygnoides)
Sibiře a na zimu migruje směrem do jihovýchodní
Evropy. Někdy zalétne i k nám.
Kříženci divokých a zdomácnělých druhů kachnovitých
Často se stává, že z domácího chovu a ze zoologických
zahrad utečou jedinci a žijí divoce. Velkým problémem
v systematice kachnovitých je mezidruhové křížení,
vyskytující se mnohem častěji než u jiných skupin.
Je to způsobováno blízkou genetickou příbuzností
mnoha druhů, svůj podíl má i systém tvorby párů, které se
obnovují každý rok a probíhá v zimě, kdy bývají ptáci
shromážděni ve smíšených hejnech. Dalším důvodem
může být i podobnost toku u různých druhů.U některých
rodů-hlavně Anas a Aythya není křížení nijak vyjímečné
a vzhledem k tomu, že kříženci bývají často plodní, může
i ovlivnit části populace jednotlivých druhů. www.biolib.cz
Dne 4. 2. 2015 pozorovali pod hrází Kružberské přehrady
ornitologové z Vítkova František Gazda a Jan Piskoř tuto husu.
Uveřejňujeme fotografii, kterou jsme obdrželi od jejího autora Jana
Piskoře. Tuto husu, která byla ve společ-nosti labutí a březňaček, určil
Miroslav Jelínek jako husu domácí se znaky několika plemen
("Cholomogor", "husa labutí").
www.birds.cz
Zoologie
Za chvíli se oteplí a plši a plšíci se začnou
probouzet ze zimního spánku
Fotografie dvou plchů, plcha lesního a plcha velkého, nám zaslal Vladimír Baday
a přidal k tomu podivení, proč chataři toto čiperné noční zvíře nemají rádi. Prý jsou
hluční, když šmejdí a snědí všechno, na co přijdou. On jim právě naopak něco na
zub nachystá. Třeba marmeládu, kterou snědí a potom spinkají a dají pokoj.
Plši patří do čeledi drobných hlodavců, kteří vzhledem
připomínají malé veverky. Mají nápadně velké oči, lysé ušní
boltce, jemnou hustou srst a hustě osrstěné ocásky. Plši
jsou zvířata s noční aktivitou. Dobře se pohybují v keřovém
i stromovém porostu. Ve dne spí ukrytí v dutinách stromů,
v puklinách skal nebo si vytvářejí hnízda, která si splétají
z listí na keřích.
Živí se semeny a plody, ale i hmyzem a drobnými
obratlovci. Mají jednou až dvakrát do roka po dvou až devíti
mláďatech.
U nás žijí čtyři zástupci plchovitých. Největší plch velký
(Glis glis), plch lesní (Dryomys nitedula), plšík lískový
(Muscardinus avellanarius) a plch zahradní (Eliomys
quercinus). Ten se však vyskytuje v republice jen v její
západní části.
Plcha velkého znají účastníci letních táborů, jako nevítaného návštěvníka táborové spižírny a polní kuchyně.
Jednoho takového jsme chytili a jako správní přírodovědci
jsme jej vypustili. Když se chytil do nastražené pasti počtvrté, vzdali jsme to a nechali ho šmejdit a raději jsme mu
podstrojovali. Nejraději měl sušenky a opravdu tu
marmeládu.
Zvláštností u plchů je schopnost upadat do zimního
spánku. Vlastně dvě třetiny roku přespí. Dokonce v létě,
když se dlouhodobě ochladí, upadne do tak zvané letargie.
Starší jedinci začínají hibernovat dříve, někdy již koncem
září, než letošní zvířata. Ulehají pod vrstvu spadaného listí,
do pařezů nebo v norách do míst, která nepromrzají.
Obvykle v jednom hnízdě přezimuje i více jedinců
pohromadě. Během hibernace ztrácejí jako všichni plši 40
až 50 % své tělesné hmotnosti a teplota těla klesá na 5 °C.
K zimnímu spánku se ukládají v říjnu nebo až počátkem
listopadu, probouzejí se na přelomu dubna a května.
Teplota jejich huňatého těla klesne na 1 °C a tep jinak velmi
rychlého srdce se sníží z téměř 400 tepů za minutu na 35.
Plchovi lesnímu nejvíce vyhovují listnaté a smíšené lesy s bohatým
keřovým porostem. Vyskytuje se převážně na severu Moravy.
Plch velký je největší z evropských plchů. Je úzce vázaný na listnaté,
zejména bukové lesy. K páření dochází brzy po probuzení ze zimního
spánku. Samice jsou březí 30-32 dnů a v červenci vrhají od jednoho do
devíti mláďat. Narozená mláďata váží 1,2 gramy, oči otevírají mezi 18.
a 23. Dnem života, po 6 týdnech přestávají sát a ve druhém měsíci se
osamostatňují. V zajetí se dožívají 8-9let, v přírodě jsou plši starší 3 let
vzácností. Je to zvláště chráněný, ohrožený druh.
Plšík lískový je nejmenším a zároveň nejhojnějším druhem plcha.
Botanika
Vážíme si vrb? Ptá se dendrolog
Ing. Miroslav Frank
Mezi prvními kvetoucími dřevinami na jaře se objeví vrby, kterých u nás roste
27 druhů. Vrba je významná dřevina, a to nejen pro svůj pyl na jaře, který je pro
včely první pastvou. Z vrbového proutí se vyrábějí koše a z měkkého dřeva vrby
kuchyňské nářadí, z lýka motouzy. To začíná být, díky umělým hmotám, minulostí.
Vrby jsou dvoudomé cizosprašné dřeviny, které rostou
na všech kontinentech severní polokoule. Z 200 popsaných
druhů jich 27 roste na našem území. Větvičky s rašícími
a rozvinutými samčími jehnědami "kočičkami" které se
objevují u našich vrb vesměs před rašením listů, jsou
pravými symboly jara. Poskytují také velké množství pylu,
některé vrby jsou důležitými medonosnými rostlinami.
Vedle vrby jívy Salix caprea L., je v horských a podhorských
oblastech pěstována vrba lýkovcová Salix daphoides Vill.,
krásný kočičkový a medonosný druh, který tvoří až 15 m
vysoké stromy.
Vrbové dřevo je velmi lehké, často se dříve používalo na
výrobu krabic, zápalek kuchyňského nářadí, rýsovacích
prken, necek a dřeváků. Užívalo se také mladých větviček
s listy a kůry pro koupele a kloktadla i jako náhražky za
chinin proti horečkám. Významnou surovinou je kůra
některých vrb, která obsahuje často 15 až 20% tříslovin,
byly využívány k vydělávání kůží a 0,5 až 3% glykosidu
salicinu. Z kůry se vedle třísla získává i pevné lýko, vhodné
pro výrovu motouzů, provazů a pytloviny. Zuhelnatělé
pruty různé tloušťky poskytují kvalitní kreslířský uhel.
Vedle hlavní suroviny, proutí, nezbytného materiálu pro
stále méně známé košíkářské řemeslo, bylo vrb užíváno
v biologické ochraně břehů vodních toků, rybníků i bystřin
proti vodní erozi. Člověk vrbu pěstoval pro vlastní potřebu
a tak často provázela nejbližší okolí usedlostí, vesnic
a městeček. Je škoda, že z naší krajiny vrby mizí. Ztrácejí se
z okrajů rybníků, mezí, potoků a říček staré hlavaté vrby
a vrbovny, které ztratily již své hospodáře, zakladatele,
ošetřovatele a ztrácejí i pamětníky. A tak nás, přiznejme si
i s trochou lítostí, provázejí staré hlavaté vrby už jen na
obrázcích Josefa Lady.
Zejména s rozvojem důlní činnosti, spojenou s rozsáhlou exploatací půdního fondu, zastávají vrby významný,
ne-li nejvýznamnější přirozený biologický prvek v osidlování výsypek, hald, neplodných půd, skládek a prostor po
rozsáhlých zemních pracech. Především vrba jíva vytváří
přechodné a přípravné porosty pro budoucí hlavní dřeviny
v přirozeném rekultivačním procesu. Jako pionýrská
dřevina nejdříve osídluje devastovaná území, chrání
a vytváří půdu, podporuje nálet jiných dřevin a bylin,
příznivě působí na jejich růst a vytváří vhodné mikroklima
a prostor pro znovu osídlení živočichy v narušených
ekosystémech.
Text: Miroslav Frank
Fotografie Jakub Kubačka
Akvarel Miroslav Franka, který nazval Rozkvetlé vrby ze sbírek vrb
v Arboretu Nový Dvůr.
Zoologie
Lidé se nás ptají, zda toto zvíře patří
do naší přírody
Psík mývalovitý obývá jakékoliv ekosystémy a stanoviště, jaké si jen umíte
představit. Vyhýbá se pouze vrcholovým partiím hor. Obývá lesy, polní biotopy,
mokřady, pastviny i lidská sídliště. Nejraději však má členitou kulturní krajinu
nižších a středních poloh. Není proto divu, že zde na severní hraně Nízkého
Jeseníku je podle všeho hustota jeho osídlení v rámci okresu Opava největší.
Není to dávno, kdy jsme psíka mývalovitého znali
z přírodovědných publikací nebo ze zoologické zahrady.
Každé nové zvíře, které se objeví v naší přírodě, bereme
nejdříve jako raritu a obdivujeme ho, ovšem jen do té doby,
než pochopíme všechny aspekty a vliv na naše ekosystémy
a ostatní organizmy. Ve fázi populační exploze je dnes psík
mývalovitý, jakožto invazní druh,všeobecně vnímán jako
velký problém naší přírody. Tato samotářská psovitá šelma
pochází z Asie a pro svou cennou kožešinu byla ve 30. a 60.
letech vysazena na území evropského Ruska. Odsud se
postupně a nekontrolovatelně šířila do Evropy. V roce 1955
byl psík poprvé pozorován na Slovensku, v roce 1964 už také
u vesnice Šilheřovice na Opavsku.
Nyní obývá celé území ČR. Je všežravec, sbírá různou
rostlinnou potravu - bobule, kořínky a hlízy. Z živočišné
potravy se živí zvláště vejci a mláďaty ptáků, ale kromě toho
i žábami, leklými rybami a mršinami. Myslivci si na něj
stěžují, je to podle nich největší škodná v revíru. Má i jiný
primát: je to jediná psovitá šelma, která přespává zimu,
stejně jako jezevec nebo medvěd. Přespává v noře, kterou si
sám vyhrabe, nebo ještě častěji zabere noru jiného
živočicha. Do spánku upadá od prosince do března. Psík
mývalovitý nemá v našich lesích přirozeného nepřítele
a kvůli rychlému rozmnožování může pro přírodní
rovnováhu znamenat vážné ohrožení. To se však ukáže až
časem. Stejně jako u invazivních rostlin není ani
u invazivních živočichů nic neobvyklého, že obsazují stále
nová a nová teritoria.
Živočich nebo rostlina si vždy naleznou vhodné
podmínky, a to všude na zeměkouli. Překážkou není ani
oceán, jenž se dá překonat letecky. Klasickým příkladem, jak
se rychle rozmnoží živočichové v prostředí, kde nemají
přirozené nepřátele, je přemnožení králíků v Austrálii.
V Evropě jsou králíci na ústupu, zato v Austrálii jeho úspěšná
invaze trvá již 200 let. Jak těžce australská vláda s tímto
invazivním tvorem bojuje, o tom svědčí například nejdelší
plot na světě dlouhý 1800 km, který byl postaven jako
zábrana proti invazi přemnožených zvířat. Nepomohla ani
záměrná infikace virem myxomatózy. Účinek byl sice rychlý,
ale ne trvalý. Králíci se uzdravili a jejich počet začal opět
stoupat.
Neosvědčilo se ani vypuštění šelem do přírody, koček
a lišek. Ty se sice rozmnožily, ale problém se nevyřešil.
Šelmy lovily především původní drobné hlodavce, králíci
byli příliš rychlí. V posledních letech se u nás rozmnožili
plzáci španělští, kteří si v zahradách a na polích potravu
nevybírají. Dostali se k nám z jižní Evropy. V řekách se množí
dva druhy invazivních raků a vytlačují našeho raka říčního.
V řekách a potocích zase naši střevli potoční vytlačuje
střevlička východní. Každý nový živočišný druh vnese do
ekosystému nový pořádek, nebo jej alespoň silně ovlivní.
I zvířata z naší přírody pomalu mění svůj způsob života.
Například z lesního druhu kosa černého se stal parkový
druh ptáka. Stejně úspěšně kolonizoval lidská sídla holub
hřivnáč.
Na záchrannou stanici živočichů k Ladislavu Badayovi do Hlučína
přinášejí lidé z okolí různá zvířata. Mezi nimi přinesli i toto zvíře
a zeptali se, co to vlastně je?
Psík mývalovitý obývá všechna přírodní stanoviště.
Připravované akce
Den Země 2015 v Opavě
Preparát měsíce
Preparát měsíce orel mořský
v Historické budově SZM v Opavě
Přijďte si prohlédnout jednoho z největších ptáků žijících u nás. O orlu
mořském (Haliaeetus albicilla) se dovídáme v souvislosti s jeho otravami. Tohoto
orla preparoval Vilém Borůvka koncem padesátých let minulého století.
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) náleží mezi největší,
ale i nejhojnější druhy evropských orlů. Jeho druhové
označení je poněkud matoucí, jelikož orel mořský neobývá
pouze mořské pobřeží, ale běžně se s ním můžeme setkat
i v okolí vnitrozemských vodních ploch. Jedná se o impozantního dravce s rozpětím křídel přes 2,5 m. Od ostatních
orlů ho na první pohled snadno poznáme podle klínovitě
zakončeného ocasu. Dospělí orli jsou jednotvárně
tmavohnědí s čistě bílým ocasem a nažloutlým mohutným
zobákem, mladí ptáci bývají celkově tmavší s nápadně
hnědě pruhovanou hrudí, ocasní (tzv. rýdovací) pera
v průběhu prvních čtyř let postupně přepelichávají z tmavohnědé do čistě bílé.
Orel mořský je v současnosti jediný druh orla, kterého lze
pravidelně pozorovat po celý rok i na Opavsku. Nebylo tomu
tak ale vždy. V dávných dobách u nás sice orli mořští
pravidelně hnízdili, ale již v první polovině 19. století byla
hnízdní populace orlů ve Slezsku vyhubena. Od té doby až
do osmdesátých let 20. století se na území Moravskoslezského kraje vyskytovali orli mořští v okolí vodních ploch
pouze nepravidelně v zimním období a během jarního
i podzimního tahu. Až přibližně v posledních 35 letech se orli
začali díky zákonné ochraně opět pozvolna šířit zpět do
evropského vnitrozemí. V České republice bylo první
novodobé úspěšné hnízdění zaznamenáno na Třeboňsku
v roce 1986, místní divoká zimující populace byla v té době
stimulována k setrvání na vhodných rybničních lokalitách
i vypouštěním celkem devíti v zajetí odchovaných jedinců.
Toto opatření brzy již nebylo potřeba a divocí orli mořští
začali rychle osídlovat vhodné prostředí na celém území
České republiky. V roce 2014 bylo u nás zaznamenáno
hnízdění již 111 párů. V Moravskoslezském kraji zahnízdili
orli mořští poprvé pravděpodobně až po roce 2000,
v současnosti se v regionu českého Slezska nachází více než
deset hnízd.
Přes dravčí vzhled jsou orli mořští díky značné velikosti
poměrně neobratní lovci, kteří se živí převážně rybami,
zdechlinami a zesláblými obratlovci. Na velká zdravá zvířata
útočí zcela ojediněle. Díky značné mrchožravosti jsou tito
orli bohužel častou obětí otrav karbofuranem. Tento jed
původně sloužící jako insekticid k tlumení škodlivých druhů
hmyzu v polních kulturách bývá bohužel stále používán
některými nezodpovědnými „lovci“ k nelegálnímu trávení
„škodné“ na masitých újedích. Naleznete-li v přírodě
dravého ptáka s podezřením na otravu (typická poloha se
svěšenými křídly a hlavou, s křečovitě sevřenými pařáty),
nahlaste nález Policii ČR (tel. 158) a postupujte podle instrukcí uvedených na internetové stránce:www.karbofuran.cz.
I přes každoroční případy otrav orlů mořských a nelegálního odstřelu je evropská populace orlů stále na
vzestupu. Již od prosince můžeme proto na vhodných
lokalitách v okolí vodních ploch pozorovat majestátný
zásnubní let orlího páru, který se často zdržuje v blízkosti
hnízdiště po celý rok. Obvykle již na přelomu února a března
orlí rodiče zasednou na snůšku jednoho až tří vajec ukrytou
v mohutném hnízdě umístěném vysoko na stromě. Vejce
zahřívá převážně samice, v ranních hodinách ji ale na
několik hodin nutných k obstarání potravy každý den střídá
i samec. Po přibližně 38 dnech inkubace se líhnou mláďata.
Malé orly na hnízdě krmí samice, která jim porcuje potravu
přinesenou samcem, velká mláďata trhají přinesenou kořist
již sama. Hnízdní péče trvá 70-75 dní, ale ještě 4 až 5 týdnů
po vyvedení jsou mladí orli závislí na rodičích. Pohlavní
dospělosti dosahují orli mořští až ve věku 5-6 let, nejstarší
volně žijící pták se prokazatelně dožil minimálně 34 let.
Exponát dospělého orla mořského ze sbírky Slezského
zemského muzea na snímku pochází z okolí tehdy čerstvě
dostavěné Kružberské přehrady, kde zahynul 2. 1. 1957.
Velmi pravděpodobně se jednalo o zimujícího ptáka
původem ze severu Evropy.
Fotografie a text: Mgr. Libor Praus
Tohoto orla mořského
preparoval proslulý
Opavský preparátor
Vilém Borůvka.
Tip na výlet
Voda na Vrbce a ve Služovicích
nebyla nikdy jejich silnou stránkou
V roce 1904 byla na loukách nad Vrbkou na náklady občanů a svépomocí
vybudována studánka v místě, které je na mapě označeno jako“Při Studánce”.
Voda se rozváděla samospádem do vesnice. V roce 1989 se problém s vodou
definitivně vyřešil napojením na přivaděč z hněvošických zdrojů vody.
Kaple ve Služovicích, jejíž moderní stavba se zrcadlí na vodní ploše
nádrže, byla postavena v letech 1996-97 podle projektu
Ing. Ludvíka Kolka a zasvěcena Nanebevzetí P. Marie.
Vodní nádrž byla z původního rybníku přestavěna na protipožární .
V současné době se sem začínají stěhovat ropuchy obecné.
Ze silnice, která vede ze Služovic na Vrbku, spatříte
z nejvyššího bodu u hřbitova v údolí před vámi lesní
remízek, který působí jako oáza v poušti. Tedy správněji,
jako oáza v kulturní stepi, která zde představuje
zemědělskou intenzivně využívanou krajinu. Z hlavní silnice
se k remízku dostanete přes pole. Je to nejkratší cesta,
zvláště po dešti je to však velmi obtížné, takže ji
nedoporučujeme. Zbývá tedy zajet do Vrbky a tam se dostat
uličkou mezi domy k vodoteči, která odvádí vodu ze
studánky nad obcí. Celá tato oblast je v mapách označena
jako Při Studánce. K ní se musíte vydat podél vodoteče. Ta
vás nejdříve zavede k mokřadu, který skrývá i malou vodní
plochu, snad to byl kdysi rybník. Dnes je to místo zamokřené
a porostlé rákosem.
K remízku se dále dostanete už jen po poli, překonáte
vstup do lesa přes hustý porost kopřiv a za starou vrbou
křehkou, ani ne 30 metrů v hloubi remízku, narazíte na
betonovou stavbu nádrže. Z ní vytéká z trubky voda. Toto
místo je označeno značně poškozenou tabulí, ze které se dá
vytušit, že je zde chráněný zdroj vody.
Potůček v remízku, naplňovaný vodou ze studánky, je
zarostlý kopřivami, stejně jako ostatně téměř celý lesík.
Kopřivy vytlačily původní bylinnou skladbu a ovládly celý
les. Jen na okrajích roste prvosenka vyšší. Původní bylinné
patro zde přetrvalo do doby než se začalo velkoplošně
hospodařit a používat chemická hnojiva. Nyní zde rostou
především kopřivy, které jsou indikátorem množství dusíku
v půdě. A není divu, lesík je v dolíku, do kterého se splachují
vody z polí na severním a západním úbočí.
Obnovený vodní režim v krajině, který předpokládá vytvoření tůní
a ponechání přirozených mokřadů vytvoří podmínky pro život
chráněným obojživelníkům - např. žábě ropuše zelené Bufo viridis,
která vodní prostředí vyhledává jen na jaře při rozmnožování,
ale jinak je vázána na kulturní zemědělskou step.
Další žábou, která obývá podobné prostředí je blatnice skvrnitá
Pelobates fuscus. Je to naše jediná žába, která má svislou zornici.
Vyhledává písčitou půdu na místech bývalých pískoven, ale můžeme ji
spatřit i v kalužích v poli. Žije velmi skrytě, takže ji málokdo viděl a zná.
Jedná se o vzácnou žábu, která si zasluhuje přísnou ochranu.
Lesík byl vysazen jako remízek v 60. letech minulého
století na louce kolem studánky. Zbytky původního lučního
porostu s kakostem lučním a hnědočerveným se objevují
v úzkém pruhu mezi polem a nynějším vrostlým lesem.
V něm se nachází borovice lesní, smrk ztepilý, bříza
bělokorá a statné vrby křehké. Keřové patro je tvořeno
výhradně bezem černým a ostnatými šlahouny ostružiníku
maliníku. I nad lesíkem se voda hromadí a půdu podmáčí,
dokonce se zde tvoří velké kaluže. Voda je odtud odváděna
příkopem podél jižního okraje remízku a pokračuje k obci
Vrbka. Oblast patří do povodí Oldřišovského potoka. Ten se
vlévá do Cyny (Pštiny) na polském území a ta do řeky Odry.
Voda z Vrbky se tedy dostane po řece Odře až do Baltického
moře. Mnoho obyvatel Služovic a Vrbky napadlo upravit
remízek, studánku a stávající vodoteč tak, aby celá oblast
byla přetvořena na lesopark a sloužila občanům těchto
obcí, jako místo k vycházkám a odpočinku. Bylo by zajímavé
zpracovat projekt třeba s názvem “Studánka v poli”.
Předpokládá to však majetkové vypořádání, výkup
pozemků, nehledě k velkým finančním nákladům, které by
bylo pro jeho zdárné ukončení projektu potřeba.
Pohled na remízek ze silnice Služovice - Vrbka. Nad bohatým keřovým
porostem se týčí vedle borovic i vrby křehké, břízy bělokoré a smrky
ztepilé. Jehličnany zde vysadili v šedesátých letech myslivci.
Zatím si jen mohou občané s přimhouřenýma
očima představovat cestu z Vrbky do remízku se
studánkou.
Výletník si před vstupem na pěšinu vedoucí ke studánce
přečte na informační tabuli, co ho čeká a potom se vydá na
vycházku. Na ní nejdříve projde cestičkou k rybníčku, kde si
může posedět ve stínu vrb a nově vysazených dubů. Za
koncertu skokanů skřehotavých a zpěvu rákosníků nechá
své oči spočinout na klidné hladině rybníka. Pak bude
pokračovat podél aleje jeřabin od jedné tůně ke druhé, kde
si na dalších informačních tabulích přečte zajímavosti
o jejich obyvatelích, floře a fauně polní kulturní krajiny.
Potom vstoupí do lesa, který bude vonět lesními
květinami a zaposlouchá se do ptačího zpěvu jejich
obyvatel. Vydá se po upravených lesních pěšinách, z nichž
jedna ho přivede ke studánce. V té bude pramenitá voda.
Na lavičkách budou sedět sousedé i cizí návštěvníci a budou
vzpomínat, jaké to bylo ještě nedávno. Všude samé kopřivy
v neupraném lese, kterým se ani nedalo projít. Je to jen sen,
ale uznáte, že krásný. A některé sny se i splní!
Současný stav studánky, která od roku 1904 sloužila jako zdroj vody pro
Vrbku. Za první republiky stálo napojení na vodovod 500,- Kč. V roce
1942 byla betonová nádrž 2x2x3m pro 12 kubíků nahrazena novou
o rozměrech 4x4x4 m s objemem 64 kubíků vody. Při stavbě museli
obyvatelé jezdit každý den pro vodu do sousedních Služovic.
Vrba křehká na hranici lesa před Vrbkou. Ne náhodou měla obec tento
název. Určitě bylo toto místo v minulosti porostlé vrbami.
Místa, kde se hromadí voda mezi lesíkem a Vrbkou, by mohl být
přirozený mokřad s tůněmi jako refugium obojživelníků. Tůně, by byly
významným krajinným prvkem v zemědělské krajině.
Od lesního remízku směrem k Vrbce je stále podmáčená půda,
kterou každý správný ochránce přírody a ekolog - přírodovědec
navrhne zalesnit v pruhu nejméně 15 až 20 metrů.
Rozhovor
Vycházka za meandry řeky Opavy
s ochráncem přírody Josefem Dovalou
MUDr. Josef Dovala se zamýšlí nad protipovodňovými opatřeními
a je přesvědčen, že nejlepší by bylo vytvořit ochranné pásmo okolo meandrů
u obce Háj ve Slezsku, kde by byla část zemědělské půdy navrácena původním
lužním lesům. Ty lužní lesy by měly být symbolem toho, že zdravá příroda
a krajina jsou pro ochranu před ničivými povodněmi daleko významnější než
jakákoliv přehrada. V tomto duchu přemýšlí i o záchraně meandrů řeky Opavy
jako "místě pro přírodu". V hlavě má i myšlenku naučného chodníku, který
by návštěvníkům přiblížil nejen vzácné meandry řeky, ale i rostliny a živočichy
vázané k tomuto místu. Jako lékař dobře ví,
Myslíte si, že toho děláme dost, abychom odstranili
rizika nových povodní, co děláme špatně?
Na internetu je plno informací o tom, že přírodě blízká
protipovodňová opatření (PBPO) jsou prioritou, protože
jsou výrazně efektivnější než technická, ale realita je hodně
odlišná. Přístup naší společnosti k ochraně před ničivými
povodněmi nejlépe vystihuje tzv. Komplexní protipovodňová ochrana na Horní Opavě, jak si to představuje
Povodí Odry. PBPO je tam jako šafránu a přitom by to mělo
být úplně naopak. Proto doporučuji všem, co jsou u nás
přímo zodpovědní za protipovodňovou ochranu, aby více
spolupracovali s těmi nejlepšími odborníky i s veřejností.
V tom případě budou výsledky jejich práce daleko lepší.
Stav naší urbanizované, zemědělské a lesní krajiny,
včetně povrchových vodotečí, vede k urychlenému odtoku
vody, což je spolu s extrémními dlouhodobými dešti
příčinou často se opakujících ničivých povodní. Řešením
jsou zejména opatření ke zlepšení schopnosti půdy
zadržovat vodu a uvedení našich povrchových vodotečí do
dobrého ekologického stavu. Využívání všech typů naší
krajiny by mělo být spojeno s povodňovou prevencí
(ochranou před povodněmi), jak je uvedeno i ve vodním
zákoně.
Po cestě k meandrům řeky Opavy směrem od Chabičova
jsme překročili železniční trať vedoucí z Opavy do Ostravy Poruby.
Cestující tento pohled z vlaku znají velmi dobře. Ti pozorní si všimnou
na hladině tůní, které jsou těsně pod tratí, která nyní představuje
přirozenou hráz, žlutých květů stulíku žlutého a bílých květů žebratky
bahenní. Kromě těchto atraktivních bahenních rostlin zde ještě roste
rákos obecný, zevar i orobinec. Josef Dovala představuje tůně jako
první zastávku na Naučném chodníku k meandrům.
TOPOL 1
TOPOL 2
Naučný chodník je označen žlutě a vede ke dvěma
největším topolům černým v této oblasti.
Kolik vody zadrží tento umělý potok, který odvádí vodu do řeky Opavy?
Je to příklad, kdy zajistíme rychlý odtok vody z krajiny
a tak její retenční schopnost “dostává na frak”. Takové potůčky
jsou “pohříchu” v zemědělské krajině běžným zjevem.
Jaký je váš pohled na pobřežní porosty v luhu řeky
Opavy. Je současný stav vhodný pro život populace bobrů?
Co udělat, aby se zde obnovil lužní les?
Nejsem odborník na bobry, ale myslím si, že současné
břehové porosty řeky Opavy jsou pro přirozený život bobrů
zcela nedostatečné. Pro bobry i pro lidi by bylo vhodné, aby
břehové porosty kolem řeky Opavy mezi Opavou
a Ostravou byly daleko rozsáhlejší a v oblasti hájeckých
meandrů a na některých dalších vhodných lokalitách by
mohly vzniknout větší plochy lužního lesa. To by mělo být
spojeno s akcemi proti křídlatce. Pokud to rychle
neuděláme, budeme mít místo tradičních lužních lesů
a břehových porostů rozsáhlé křídlatkové plantáže.
Dovedeme si na plánované naučné stezce "Meandry
řeky Opavy" představit informační tabule, například
u topolů černých, u štěrkové lavice s protějším břehem
vhodným pro hnízdění břehulí říčních. Na která další místa
na stezce byste ještě rád upozornil návštěvníky?
Informační tabuli o přírodní rezervaci Hájecké meandry
řeky Opavy si sice umím představit, ale to by o to musela
usilovat široká veřejnost.
Vybudováním chodníku od poslední obydlené samoty
podél železniční trati až k Hájeckým meandrům jsme zahájili
proces, který by mohl vést ke vzniku přírodní rezervace
Hájecké meandry, efektivnější protipovodňové ochraně
spojené s ochranou přírody a krajiny a k rozšíření možnosti
rekreace.
Ale umím si představit i další možnost. Že chodník časem
zaroste a já se budu prodírat krajem kukuřičného nebo
obilného pole, po pás vysokou trávou a porosty křídlatky
k řece s obavou, že někdo obrovské topoly vykácel nebo, že
přirozený vývoj meandrů byl mnoha jinými možnými
způsoby negativně ovlivněn. Záleží hlavně na nás, která
z těchto dvou krajních možností se naplní.
Chodník zatím končí v místě zaústění potůčku od
Myslivecké chaty do řeky Opavy. Z tohoto místa se můžeme
dostat asi po 500 metrech po proudu k menšímu z obou
velkých topolů s obvodem asi šest metrů nebo po asi 1 km
proti proudu se dostaneme k většímu topolu s obvodem asi
sedm metrů.
Na fotografii Radima Štefana je hejno morčáků velkých
na řece Opavě poblíž popisovaných meandrů.
Snímek byl pořízen 10. února tohoto roku.
Topol černý označen č.1 na pravém břehu řeky Opavy je největší
v okrese a podle internetových informací patří mezi největší
topoly černé v našem kraji a také v rámci celé ČR.
Na březích řeky roste jen několik jedinců topolů a vrb.
Vše vypadá velmi sterilně a smutně.
Břehy jsou vodné pro hnízdění břehulí říčních, které zde i občas
zahnízdí. V současné době se mohou na území Opavska nacházet
menší nepravidelná hnízdiště např. v meandrech řeky Opavy mezi
Hájem a Jilešovicemi.
Meandry na řece Opavě
Meandr je typický útvar vodního toku, který je vytvářen
boční erozí. Vzniká tak, že proudnice se vychýlila směrem
k nárazovému břehu. Meandrování je velmi složitý fyzikální
jev, který probíhá u neupravených toků. Konečným
důsledkem je půdorysný obraz koryta víceméně proměnné
vlnovky. V případě řeky Opavy, která protéká třetihorními
(v horním toku) a čtvrtohorními údolními pokryvy, kde jsou
nánosy jemnozrnnější a homogennější (štěrky, písky, jíly),
jsou meandry pravidelnější. V současné krajině Opavské
nížiny, intenzivně zemědělsky využívané, kde postupně
docházelo k odstra-ňování lužního lesa a úpravám trasy i
koryta tak, aby nedocházelo k záplavám, jsou přirozená
území, kde může řeka meandrovat, velmi vzácná. Patří
dnes mezi přírodně nejvýznamnější oblasti Opavska. Není
náhodou, že ty přírodovědně nejvzácnější požívají statut
přírodních rezervací.
Čerstvě pokácené vrby bobrem evropským.
Typické rostliny meandrů řeky Opavy
V pobřežních porostech stále rostou dřeviny, které
tvořily hlavní část původních lužních lesů. Rozeznáváme
dřeviny tvořící tzv. měkký luh, kam patří např. vrby, topoly.
Do tvrdého luhu patří např. duby, habry. Typickými
dřevinami jsou olše, jilmy, střemchy a další. Ve křovinném
patře převládá bez černý, trnka obecná, brslen evropský.
V bylinném patře pobřežních porostů převládá
hluchavka nachová, tužebník jilmový, sadec konopáč, lilek
potměchuť, vrbovka chlupatá, vrbovka bahenní, kyprej
vrbice, vrbina obecná, halucha vodní, kuklík potoční, sítiny,
ostřice, zevary, orobince, rákos a mnoho dalších. Mezi
rostlinami rostoucími přímo ve vodě jsou na řece Opavě
nápadný stulík žlutý, bíle kvetoucí lakušník vodní, rdesno
obojživelné, rdest plovoucí, žabník jitrocelový, šípatka
střelolistá, stolístek klasnatý, žebratka bahenní, bublinatka
obecná, vodní mor kanadský a mnoho dalších.
Místo kudy bobr vycházel na kukuřičné pole a po skluzavce se vracel.
Živočichové meandrů řeky Opavy
Po letech, kdy byl bobr evropský na našem území takřka
vyloven, se k nám v několika posledních letech začíná
v hojnější míře vracet. Potomky původních jedinců lze
nalézt pouze na Labi. V ostatních případech se jedná
o reintrodukci provedenou našimi ochránci přírody
a ochránci přírody z okolních států, odkud se k nám bobr
opět šíří. Mezi oblíbenou potravu bobra evropského patří,
mimo byliny, především lýko a větvičky topolu a vrby.
Nepohrdne však ani jinými dřevinami. Bobr pokácí vysoké
stromy, aby se dostal k tenkým větvičkám. Není schopen
vylézt do korun stromů, proto si ji takto přiblíží. Pokud se v
blízkosti nachází kukuřičné či řepové pole, je dost dobře
možné, že tam bobra najdeme, jak si pochutnává na úrodě
těchto polí. V létě dává přednost bylinnému patru. Toto
období také využívají pro nahromadění potravy na zimu.
Správci povodí bobru vyčítají narušování hrází. Zahradníci
a sadaři zase škody na výsadbě.
V blízkosti řeky roste invazní rostlina křídlatka, která je velmi
životaschopná a pokud se nebude včas tlumit,
budou s ní velké problémy.
Na poli jsme našli zbytky labutě, která se stala obětí patrně
orla mořského, který se zde vyskytuje. Toto místo patří do jeho
potravního. Na mršině se přiživilo i více druhů masožravců.
Vedle bobra u nás žije ještě menší hlodavec ondatra
pižmová, která je náš největší zástupce hrabošů. Vyhledává
břehy stojatých a pomalu tekoucích vod. Dorůstá délky
až 40 cm a váhy 1,6 kg. Je původem ze severní Ameriky.
V letech 1905-1906 bylo vypuštěno několik párů na pozemcích panství Colloredo-Mansfeldů. Zakrátko se rozšířila
nejen v Čechách, ale i do sousedních států a dnes v Evropě
chybí pouze ve Skandinávii, na britských ostrovech a na jihu
kontinentu. Do ekosystému zapadl tento nepůvodní druh
téměř dokonale. Ondatra se živí rostlinou potravou
a příležitostně i mlži.
Ze šelem, lovících ryby, se v poslední době daří vydře
říční. Z ptáků jsou zde pozorováni břehule říční, ledňáček
říční, konipas bílý a konipas žlutý, moudivláček lužní,
volavka popelavá, straka obecná, vrána šedivka, orel
mořský, kachna divoká. Tuto zimu byl zde fotografovaný
morčák velký Radimem Štefanem. Ze širokého spektra ryb
zde žijí: jelec tloušť, kapr, úhoř říční, parma obecná,
ostroretka, štika obecná, candát obecný, mihule potoční,
střevle potoční, jelec jesen, piskoř pruhovaný, vranka
obecná a pruhoploutvá, mník jedno-vousý. Mihule potoční
žije a rozmnožuje se v potoce Hořina u Brumovic v rezervaci
Hořina. Z bezobratlých je to korýš rak říční. Z měkkýšů
potom velevrub malířský, velevrub nadmutý a škeble říční.
Další topol černý označen č.2 je taktéž na pravém břehu
níže a je mladší než již uvedený. Patří však mezi opravdu
krásné stromy, kterých je v oblasti meandrů málo a proto
si zaslouží ochranu. Kromě topolů černých jsou statnými
stromy na březích řeky i vrby křehké.
Výsepní břeh
Jesepní břeh
Štěrkové lavice se vytvářejí v meandru proti nárazovému břehu, kde dochází k vymílání. Na opačné straně dochází k usazování naplavenin.
Březnový kvíz
Ověřte si své znalosti
Testové otázky
1) Kteří savci patří mezi hlodavce?
lasice kolčava, plch velký, myš domácí, ondatra
pižmová, krtek obecný
2) Kteří ptáci patří do čeledi kachnovití ?
husa polní, kachna divoká, berneška bělolící, potápka
roháč, lyska černá, bukáček malý,
3) Jak se nazývá člověk, který se zabývá savci?
ichtyolog, mamolog, parazitolog
4) Co jsou kachny z hlediska potravních nároků?
všežravci, masožravci, býložravci
5) Jak se odborně nazývá zimní spánek?
akcelerace, hibernace, estivace
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
6) entomolog - člověk zabývající se rybami
7) ichtyolog - člověk zabývající se hmyzem
Rozhodnutí o správnosti
8) Letní spánek u živočichů se nazývá estivace.
Ano
Ne
9) Kachny divoké si staví hnízdo na stromech.
Ano
Ne
10) Orel mořský u nás nežije, protože nemáme moře.
Ano
Ne
Kterým vodním ptákům patří nohy?
Výsledky únorového kvízu:
Testové otázky: 1 liška obecná, šakal obecný, psík mývalovitý, vlk obecný
2 mohou se střílet 3 páření lišek 4 kleštík včelí 5 trubec
Spojovačky: 6 má žihadlo 7 nemá žihadlo
Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ne
B
Poznáte, co je na obrázku: psík mývalovitý
A
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže.
Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Jak jsme zachránili slepici paní Čápové
Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, praví staré české přísloví. Ale zkuste chytit vrbce! V zimě na dvorku
u kurníku jich bývalo bezpočet, věděli jsme, že přilétnou vždy, když maminka nasype slepicím zrní. Napadlo nás,
že bychom mohli nějakého vrabce chytit. Ale jak? Číhali jsme na ně, ale jen jsme se trochu pohnuli, vrabci frnk
a odletěli. Tak byli ostražití. „Musíme udělat sklapovací past,“ řekl Jirka a zatvářil se moudře. „Co k tomu
potřebujeme?“ zeptal jsem se. Jirka se zamyslel a po chvilce začal vysvětlovat. „Paní Čápová má za kurníkem
drátěnou ohrádku pro housata. Tu si tajně vypůjčíme, jen ji musíme trochu upravit. Uděláme k ohrádce střechu
z drátěného pletiva.“ Rychle jsem odběhl pro ohrádku. Nemusel jsem se skrývat, protože paní Čápová právě před
chvíli odešla s taškou na nákup. Z kůlny jsem přinesl drátěné pletivo, štípací kleště, hřebíky a kladívko. Za chvíli
jsme byli oba pyšní na své dílo. Vrabci, třeste se! Teď už jsme potřebovali jen najít nějakou hůlku a k ní přivázat
delší provázek. Ohrádku jsme naklonili, podepřeli hůlkou a pod ni nasypali zrní. Schovaní v kurníku jsme čekali,
až přiletí vrabci. Stačí jen zatáhnout za špagát, klec spadne a máme je. Čekali jsme dlouho, až nám z toho čekání
začalo kručet v břiše. Odběhli jsme domů, připravit si krajíc chleba pocákaný vodou a posypaný cukrem. Nebylo
nic chutnějšího. Nad naší oblíbenou pochoutkou jsme na vrabce málem zapomněli. Když jsme se po chvíli vrátili,
nestačili jsme se divit. Uvnitř klece zběsile poletovali slepice a jestřáb. Peří létalo na všechny strany. Nevěděli
jsme, co dřív. „Pustíme je!“ zakřičel jsem. Překlopili jsme klec a vysvobodili pocuchanou slepici a vystrašeného
jestřába. S úlevou jsme si sedli na bobek a co nevidíme. Z klece pomalu, důstojně odkráčel vrabec. Byl chudák
v šoku. Vše se seběhlo tak rychle. Nejdříve se zřejmě dostali pod nastraženou past slepice a vrabec. Hladový
jestřáb, který chtěl slepici ulovit, také neodolal nabízené kořisti, a tak se chytili všichni tři. Největší radost jsme
nakonec měli z toho, že to ve zdraví přežila slepice. Patřila totiž paní Čápové.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí
o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu
pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové,
entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti,
geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání
a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny,
rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním
grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic
E. Beneše 30, 747 05 Opava
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava