odkazu
Transkript
odkazu
Zmrzlinový ráj Kočička Skupinka tmavě modrá Skupinka světle modrá Jeden kluk jménem Pepa šel jednou ze školy do Byla jednou jedna kočička a narodila se jí tři knihovny. Tam si vybral knihu Lexikon světa a nevěděl, že je koťátka. Jmenovala se Tlapka, Punťa, Fousek. Jednoho dne kouzelný. Přišel domů a začal si knihu číst. Otočil na stranu si pro ně přišel nový pán, vzal si jen dvě, Fouska a Tlapku, 25 a tam si přečetl odstavec, ve kterém bylo kouzlo na protože Punťa nebyl tak hezký a roztomilý. Zato byl však zmrzlinu. Přečetl toto kouzlo. Najednou se objevil ve chytřejší. Šel za maminkou a řekl jí, že si sourozence vzal zmrzlinovém ráji. jeden podezřelý pán. Prohlížel si tento svět a narazil na skřítka Karamelku. Ten mu řekl, že je ve zmrzlinovém ráji. Společně s Punťou zjistili, že pán zavřel Tlapku s Fouskem do klece. Kočka podhrabala plot a pána „Chci domů,“ řekl Pepa. sledovala. Nedával jim jíst ani pít, a tak museli jíst jen „Běž za čarodějnicí Heřmínou,“ poradil mu myši, které do klece vlezly. Karamelka. Heřmína Pepovi řekla, že se pokusí, najít nějaké Podivný pán zjistil, že v plotě je díra. Koťátka ale s mámou kočkou byla rychlejší, podařilo se jim utéct včas a kouzlo. Za pár hodin přišel tedy Pepa znovu a čarodějnice tak se zachránila. Společně našli i cestu domů, kde spolu mu řekla, že kouzlo, které ho vrátí zpátky domů, našla. zůstali navždy. Řekla tedy to kouzlo a Pepa se zase objevil doma. Autíčko Pejsek Skupina červená Skupina fialová Byl kluk Rudolf, který měl 8. narozeniny. Dostal Byl jednou jeden pejsek a jmenoval se Hafík. Jeho autíčko bílé barvy. Rudolf byl šťastný. S autíčkem si hrál páníček mu koupil zmrzlinu s příchutí kostí. Pejsek pořád a pořád, až se autíčko rozbilo. Rudolf plakal a naříkal, spokojeně zamrkal, usmál se a papal dál. Druhý den se že chce nové, ale rodiče mu to nedovolili. Leda že by na seznámil s fenkou Lili a měli spolu psí rodinu. vysvědčení dostal samé jedničky. Rudolf se začal snažit. Bylo po pololetí, tak měl šanci se začít snažit. Uběhlo půl roku, Rudolf měl skoro samé jedničky a blížilo se vysvědčení. Rudolf byl napjatý, co dostane. Nastalo vysvědčení. Rudolf čekal, až na něj přijde řada. Když uviděl vysvědčení, byl šťastný, protože dostal jedničky, takže mu rodiče koupili to samé autíčko. Rudolf byl šťastný a také na sebe hrdý, že to zvládl. Hříbě Duha Skupina oranžová Skupina hnědá Bylo, nebylo jedno hříbě. Bylo tak malé, že nemělo žádné kamarády. To hříbě se jmenovalo Pepík. Všichni se mu smáli. Nikdo si s ním nechtěl hrát. Jednou šel Pepa na procházku a chytil se do sítě. Byla jednou jedna duha, která neměla žádnou barvu. Všichni se jí smáli. Jednoho dne se stalo něco nečekaného. Duha zničehonic získala barvy. Zelenou z trávy, žlutou ze slunce, Kolem šla myška, uviděla ho a začala překousávat lano. Když modrou z oblohy, červenou z lásky, fialovou z fialek a ho vysvobodila, Pepík jí pomohl tak, že ji zbavil zakletí. oranžovou z pomerančů. Byla moc krásná a všichni jí Stala se z ní malá klisna Eliška. Chodili spolu na procházky a záviděli. žili až do smrti. Sluníčko O mráčku Skupina zelená Skupina žlutá Bylo jednou jedno Sluníčko, které bylo smutné. Bylo Byl jednou jeden mráček, který neměl smutné, protože nemůže svítit i v noci. Každou noc kamarády. Jednou se rozhodl, že si najde kamarády. přemlouvalo Měsíc, který mu to povolil. Nepovedlo se mu to, protože to pokazil. Nechtěl půjčit Ve městě nastal zmatek. Lidé byli nevyspalí, usínali při práci. Měsíc řekl: „ Takhle to dál nejde!!!“ Sluníčko se poučilo a svítí už jen přes den. Lidé byli šťastní, že se jim vrátila noc. Sluníčko už nikdy nechtělo svítit v noci. svou oblíbenou hračku. Poučil se a našel nejlepší kamarádku, kterou neopustil ani dodnes. Hyhulák – sněhulák Motýlí louka David Holý Skupina bílá Píše se rok 2015, 21.listopadu. Bertík se těší do Na krásné rozkvetlé louce, kde létají motýli všech školy, a když se podívá z okna, vyhrkne: „Co to?!“ barev, byl jeden rozdílný a velice zvláštní. Jmenoval se V noci asi bylo pod nulou, takže napadl sníh. Když šel Bertík Duháček. Na té louce byly rozkvetlé květiny, kde bydleli snídat, tak si zapnul rádio, kde hlásili: „V 5.zš v J.Hradci motýli. V té nejkrásnější květině bydlel Duháček. Byl ale dal pan ředitel ředitelské volno kvůli sněhu.“ celý bílý, protože byl jiný než ostatní. Proto se mu další Tak šel Bertík ven se svojí sestrou Hankou. Domluvili se, že postaví sněhuláka. Hanka šla ke krbu vzít uhlíky a Bertík šel na půdu pro starý klobouk. Na zasněžené motýli začali posmívat. Bylo to hloupé a Duháčkovi to bylo líto. Po čase si našel jeskyňku, kde trávil všechen čas. zahradě stály tři sněhové koule položené na sobě, a tak Jednoho dne si všiml, že se začíná zbarvovat. Tak zjistil, spěchali na zahradu. Hanka mu udělala úsměv a obličej a že je velmi výjimečný motýl. Po dalším čase byl celý Bertík mu dal klobouk. Sněhulák ožil!!! Bertík řekl Hance, duhový, a tak zjistil, proč mu rodiče dali jméno Duháček. aby udělala úkryt a nachystala si sněhové koule. „Ale co to?“ oba dva najednou řekli. „Au, to bolí!“ Divili se, kdo to hodil. Otočili se a údivem otevřeli pusu. Potom ke sněhulákovi došli, divili se, že je živý, ale domluvili se spolu a zahráli si koulovanou. Měsíček Vláček Skupina světle žlutá Skupina růžová Jedné noci svítil Měsíc na nebi. Byl velký, krásný a rozzářený. Ale za pár hodin ho potkala nešťastná příhoda. Vyměnilo ho Slunce, které bylo zlé. Chtělo Měsíc zničit. Měsíc se nechtěl nechat zničit, snažil se zářit víc než Slunce. A tak se předháněli několik tisíciletí. Jednou, když si Slunce skočilo na kafe, Měsíc nezaváhal, hned se rozzářil se tak moc, že Slunce zmizelo z povrchu zemského. Od té doby je na naší planetě temná tma. Byl jednou jeden vláček jménem Tomáš. Byl moc hodný na ostatní vlaky. Jednou ležel kámen na kolejích, ale Tomáš se mu nevyhnul a vykolejil. Když se rozhlédl kolem, zjistil, že tady nejezdí žádné vlaky. Po týdnu mu došlo všechno uhlí. Kamarádi ho ale hledali, a když ho našli, tak ho poznali a odvezli do depa.